František Švásta (1866 – 1942)
OsobnostiRakvický radní a sečtělý hospodář, jeho cesta do Prahy v roce 1884.
František se narodil dne 13. dubna 1866 v Rakvicích č. 24. Již v mládí byl ovlivňován pokrokovými myšlenkami, které v Rakvicích šířil zejména Josef Eduard Kornyšl. Dne 17. listopadu 1888 se oženil s Ludmilou rozenou Hrdinovou (viz Ludmila Švástová). Postupně rozvíjel své hospodářství, mezi prvními si například pořídil parní mlátičku. Byl sečtělý a zajímal se o věci veřejné. Byl jedním z radních obce Rakvice. A v roce 1900 navštívil světovou výstavu v Paříži. V roce 1907 koupil v soudní dražbě sousední půllán č. 23, kam se s rodinou v září téhož roku přestěhoval.1 Jejich dcera Františka se později stala obecní kronikářkou (Františka Suchyňová).1
Dochoval se strojopis nevydané části brožurky „Škola a domov“ (1932), který krátce popisuje Františka Švástu a jeho cestu do Prahy v roce 1884:
Je málo stařičků, kteří by byli své obci takovou ozdobou, jako je staříček Švástů. Vzdělaný a sečtělý, neobyčejně bystrý a přitom zvlášť dobrý. Jeho knihovna, pečlivě ošetřovaná, obsahuje nejen knihy zábavné, ale i poučné. "Knížečky-sestřičky, potěší, poučí", říkává staříček. Veliký dalekohled, s nímž navštěvuje za jasného počasí oblíbená místa, jest jeho oblíbeným přítelem. Tatíček staříčkův byl za Kornyšlova starostování prvním radním a staříček už ve svém útlém dětství stával se nositelem Kornyšlových názorů.
„Mám rád všecky lidi, kteří myslí jinak než já. Mysliti samo sobě jest užitečné, toť vždy [v] každém případě znamená vztyčovati se k Bohu“ – má staříček zapsáno ve svém zápisníku, kromě mnoha jiných krásných myšlenek. Dobře utkvělo staříčkovi v mysli nadšení, které prožíval a cítil při návratu tatínkově z Prahy roku 1868 ze slavnosti ze kladení základního kamene k Národnímu divadlu. S velikým zájmem sledoval stavbu dramatické múzy české.
Když v únoru r. 1884 obec Kunštátská vypravila vlak k oslavám do Prahy, jel tam staříček s 26 rakvickými občany: Lidi to se nedá povědít, jak dojimalo nás tenkrát, dyž nám o půlnoci tak jímavé a s citem hráli "Hej Slované", Jezus matko, to esče dnes cítím! Do smrti na tu krásu nezapomenu. Potom nás muzikanti až do Zaječí vyprovázeli a na každým větším nádraží zasej nás čekala hudba.Nikde sem nebyl tak dojat - jako v Kolíně, kde sem až plakal, sem opravdu plakal, dyž ke mně dolhaly zvuky písně: "Moravo, Nikde Moravo, Moravěnko milá...".
A po celý Praze, pane Bože, tak z krásy a nadšení sem nevycházel a nezapomenu na ty dni, co živ budu! Zavedli nás do Měšťanské besedy, kde byl pro nás - Moravany, prostřen stůl a kde nás uvítal pražskej pěvěckej spolek HLAHOL. Byl sem z toho až celej unešenej a všecko mě moc dojímalo. To se nedá ani povědít!
Potom nás vodil po praze profesor Čechák, vnuk rakvického učitele Čecháka v letech padesátých. A taky v divalde - v tom vytouženém stánku českýho umění nám všecko ukázal. Kulise, jeviště a aji do královský lože nás zavedli. Večer hráli "Šelma sedlák", to je od Dvořáka, pravda? Ale ani sme tam všecí naráz nešli. Martin Hajdů a ešče jeden uviděli kdesi módní pilky, takový ty s oblúkem, jakých ešče nikde nebylo a kúpili si je.
Večír zašli s nima taky do divadla, ale že nemohli najít žádnú kasu, blúdili s nima po chodbách. Najednú je je potká jeden pán. Byl milej a usmíval se, snáď na tý pilky a tož dyž jim řekl: "Co vy, Moravané, tady hledáte?", dodali si odvahy a řeklimu: "Prosím vás, pane, nemáme lístkú!". "Pojdte se mnou!" povídá pán a vedl je, aji s tema pilkama, kamsi hore. Najednou se octli krásnej lóži a Bože, dyž si sedli, zabořilise do měkkých podušek - až po ty pilky. Viděli akorát na jeviště, a protože se už hrálo, enom se v tých poduškách nadnášeli! Najednú Martin povidá: "Ježišmárja, to sme mysľm v královskej lóži, dyž je to tu všecko sametový!". "I nejste" povidá ten pán "ta je právě nad vámi a vy sedíte v lóži ředitelské".
V přestávce se všecí obraceli, aji s kukátkama, po tých jejich pilkách, ale oni ostali sedět dál! Naráz strach jich popadl: "Kolik budeme platit, Ježišmárja!". "Nic, nic" usmíval se pán a furt enom na ty jejich módní pilky hleděl.
Tak to dopadlo v Praze v roce 1884 a od té doby byl staříček v Praze jedenáctkrát, Vždycky, když se vrátil, šířil představy o krásné Praze mezi svými příbuznými a známými.
Zdroje#
- Náhrobek Františka Švásty na hřbitově v Rakvicích (fotografie J. Cabal, 2023). Archiv Jakuba Cabala, JC-01406.
- VAJBAR, Miroslav. Rakvice: Kornyšl. Obec Rakvice, 2017. ISBN 978-80-906336-2-9.
- SUCHYŇOVÁ, Františka. Doplňky k dějinám obce Rakvic. Strojopis, asi 1940, s. 16–17. Archiv Jakuba Cabala, JC-01910.
Jak citovat tuto stránku
CABAL, Jakub. František Švásta (1866 – 1942). In: Historie obce Rakvice [online]. Aktualizováno 16. 11. 2026 [cit. datum]. Dostupné z: https://rakvice.jakubcabal.cz/osobnosti/svasta-frantisek-1866/