Kostel sv. Jana Křtitele
MístopisOd kaple sv. Ondřeje ze 14. století přes věž z roku 1738 a rozšíření kostela sv. Jana Křtitele v roce 1875 po zvony a pád letadla ve 20. století; krypta pod kostelem.
Obsah stránky
První zmínka o kapli v Rakvicích pochází z listiny ze dne 16. listopadu 1368, kde papež Urban V. uděluje kapli sv. Ondřeje v Rakvicích plnomocné odpustky. V této listině je také zmíněno, že kapli nechal postavit český král Jan Lucemburský. Kaple sv. Ondřeje tak byla vystavěna někdy mezi lety 1310 a 1346.
Bohužel v Rakvicích stále nebyl hřbitov a muselo se pohřbívat v sousedním Podivíně. Problémem byla opět špatně schůdná cesta, mnohdy tak nebyli mrtví pohřbíváni několik dnů. Až dne 30. května 1487 požádali rakvičtí občané, v čele s rychtářem Lukášem Schramem a konšely Petrem Dulderem a Kašparem Czarrem, olomouckého biskupa o vytvoření hřbitova u kaple sv. Ondřeje a také o zřízení samostatné farnosti. Povolení zbudovat hřbitov a zřídit samostatnou farnost vydal olomoucký biskup Stanislav I. Thurzo až v roce 1498.
Samostatná farnost v Rakvicích oficiálně vznikla až 10. ledna 1503, kdy olomoucký biskup Stanislav I. Thurzo se souhlasem podivínského prebendáře Jana Blaudera povýšil kapli sv. Ondřeje na farní kostel. Tentýž rok ještě stejný olomoucký biskup jmenoval farářem v Rakvicích Martina Kirchmayera z frýsinské diecéze. Roku 1513 byl v kostele zřízen oltář Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jakuba Většího.
Dne 16. července 1605 byly Rakvice vypáleny vojskem pod vedením Štěpána Bočkaje. Kaple sv. Ondřeje byla pobořena, zůstala jen věž a holé zdi. Kdy byl z těchto trosek kostel obnoven a zasvěcen sv. Janu Křtiteli není známo. První zmínka o obnoveném kostele je až z roku 1692. Ve věži byl 5 centů těžký zvon ulitý asi v roce 1668, který daroval Václav Bartodějský z Bartoděj. Lze tedy předpokládat, že kostel byl obnoven někdy mezi lety 1668 a 1692.
Věž z roku 1738#
V roce 1738 dal podivínský farář a děkan Antonín Ferdinand Dubravius postavit novou věž, zčásti z vlastních peněz a zčásti z peněz kostela. Rakvice tehdy patřily k farnosti Podivín. Věž postavil brněnský tesařský mistr Jan Feldt za 130 zlatých a za kříž dostal 28 zlatých. Menší vížku postavil už v roce 1737 mistr z Hustopečí. Dubravius 9. října 1738 sepsal latinský pamětní zápis a uložil jej do báně.1 Věž byla znovu opravena v roce 1830: obnovil ji tesařský mistr z Pavlovic za 120 zlatých a obec ji tehdy na svůj náklad nově pokryla.12 Zápisy z báně z let 1738, 1830, 1874 a 1907 jsou popsány na stránce Pamětní spisy z báně kostelní věže.
Sochařské práce Tomáše Schweigla (1774 – 1775)#
Dne 30. května 1774 uzavřel rakvický purkmistr (v originále „Burgermeister“) Jan Foukal smlouvu s „občanským sochařem“ (bürgerlicher Bildhauer) Tomášem Schweiglem na sochařskou práci v rakvickém kostele za 94 zlatých. Z této částky měla být vyzdobena i křtitelnice a peníze měly být vyplaceny až po řádně odvedené práci. Sochař dostal 10 zlatých zálohou a 6. listopadu dalších 23 zlatých.3
Na stejném listu sochař potvrdil, že za svou sochu sv. Jana Nepomuckého dostal od purkmistra 40 zlatých, jak se dohodl s Jakubem Březinou.3 Dne 23. října 1775 pak v Rakvicích stvrdil, že za sochařskou práci a výzdobu velkého oltáře sv. Jana Křtitele včetně nátěru a figur dostal zbytek smluvené částky 94 zlatých. Za dodatečnou práci dostal dalších 6 zlatých.4 Kde socha sv. Jana Nepomuckého stála a zda se dochovala, dokumenty neuvádějí.
Oba německé rukopisy jsou v soukromém archivu Miroslava Vajbara. Mají být později předány do Státního okresního archivu Břeclav se sídlem v Mikulově.4
V roce 1783 byl zrušen hřbitov u kostela a zřízen nový na dnešním místě.5 Kostel sv. Jana Křtitele brzy začal nedostačovat potřebám místní farnosti, a tak už v roce 1817 založili občané Jiří Foukal a Jakub Korčák fond na rozšíření kostela, do kterého vložili 2 226 zlatých.2 Už v roce 1823 byl vypracován plán na rozšíření kostela. Tento plánek se dochoval dodnes a zobrazuje návrh rozšíření kostela, ale i půdorys kostela v tehdejší podobě.6
Kostel v polovině 19. století#
Podrobný popis kostela z poloviny 19. století obsahuje církevní topografie brněnské diecéze Řehoře Wolného z roku 1858:
Die Kirche zum hl. Johann d. Täuf. steht regelrecht mitten im D. und hat nur wenige Ueberreste jener frühern, welche dem hl. Apostel Andreas geweiht war und bei den feindlichen Einfällen aus Ungarn seit 1605 beinahe ganz zerstört wurde.
(Kostel sv. Jana Křtitele stojí pravidelně uprostřed vsi a zbylo v něm jen málo z dřívějšího kostela zasvěceného sv. apoštolu Ondřeji, který byl při nepřátelských vpádech z Uher od roku 1605 téměř úplně zničen.)
Podle Wolného z kostela zůstala dobře zachována jen věž nad hlavním vchodem. Kromě hodin v ní visely 4 zvony, které patřily obci. Největší vážil 5 centů a byl ulit v roce 1668, další vážil 4 centy, nejmenší dva 70 a 50 liber. Kostel byl obnoven v roce 1844 a v roce 1847 vydlážděn kelheimskými deskami na náklad patrona a dobrodinců. Obraz hlavního oltáře byl v roce 1847 nově namalován z milodarů. Kostel měl 2 boční oltáře, sv. Isidora a Neposkvrněného početí Panny Marie, a na kůru malé varhany. V roce 1810 musel kostel odevzdat stříbro: dva pozlacené kalichy, lampu a nádobku pro nemocné. Ponechal si jen jeden pozlacený kalich, ciborium a nádobku na svaté oleje. Kostel vlastnil čtyři vinohrady. Pro počet obyvatel byl ale příliš malý, a proto dva zdejší usedlíci odkázali v roce 1817 na jeho rozšíření 2 226 zlatých 6 krejcarů. Do roku 1854 se tento kapitál rozrostl na 4 177 zlatých 51 krejcarů. Hřbitov ležel mimo ves na návrší.2
Roku 1874 byla nově zastřešena věž kostela, báň byla pozlacena a opatřena železným křížem. Opravu provedl mikulovský stavitel Jiří Reisl podle návrhu Gustava Petráška za 2 267 zlatých 46 krejcarů. Většinu nákladů zaplatila obec. Kříž byl posvěcen a vztyčen 28. října 1874. Do nové báně byly tehdy uloženy pamětní spisy faráře Františka Millima a Václava Bednaříka.1
K rozšíření kostela došlo až v roce 1875. Bylo zbořeno původní kněžiště v amorfním tvaru, loď byla prodloužena východním směrem a bylo vybudováno nové kněžiště včetně přilehlé sakristie. V celé délce lodi byla prolomena okna jednotného tvaru a také byla postavena hudební kruchta. Na rozšíření kostela značně přispěl kníže Jan II. z Lichtenštejna.
V roce 1898 byl kostel uvnitř vymalován a zvenku nově omítnut a natřen tmavožlutou barvou.5
Zvony#
Nejstarší známý zvon, 5 centů těžký a ulitý v roce 1668, zmiňuje Wolny v roce 1858 mezi čtyřmi obecními zvony na věži.2
Za první světové války byly 15. května 1917 odevzdány pro vojenské účely dva zvony. Větší s obrazem sv. Cyrila a Metoděje vážil 270 kg. Menší, umíráček s obrazy sv. Jana Křtitele a sv. Floriána, vážil 45 kg. Erár za ně zaplatil 1 260 korun a peníze byly upsány na 5. válečnou půjčku.7 Na věži zůstal jeden starší zvon, „prostřední, starý, nerekvírovaný“.8
V roce 1924 byly pořízeny dva nové zvony z čisté zvonoviny od firmy Ad. Hillera v Brně. Větší měl průměr 780 mm, menší umíráček 649 mm. Oba stály i se zavěšením na věž 23 000 Kč. Na jejich pořízení přispěli dárci, mezi nimi Josef Krčka z čísla 138 částkou 2 000 Kč. Spolu se starým zvonem tvořily zvony tóny ais, c a dis. Farní kronika poznamenává, že „ladění je melodické a lidu se líbí“. Zvony byly slavnostně posvěceny 15. června 1924.8
Za druhé světové války byly 26. března 1942 k válečným účelům odevzdány oba zvony z roku 1924. Na jednom bylo vyryto věnování dárců: rodina Josefa Krčky, Josef a Kateřina Šírovi (čtení nejisté), František a Veronika Průdkovi a Marie a Václav Stodůlkovi. Na druhém stálo „Dokonáno jest – Válka vzala – láska občanů dala“. Dne 14. dubna 1942 musel být odevzdán i třetí zvon s letopočtem 1702.9
Ani klekání, ani poledne se z věže kostelní neozývalo. Dědina úplně oněměla.
Pád letadla v roce 1939#
Dne 29. listopadu 1939 před polednem přiletěla nad Rakvice dvě letadla. Ve výšce několika metrů předváděla nad domy v hlavní ulici a na Dolním konci akrobatické kousky, často v blízkosti elektrického vedení. Pak se rozdělila a každé cvičilo nad jiným koncem obce. Jeden z pilotů kroužil kolem kostelní věže ve stále menších kruzích. Chvíli se zdálo, že chce přistát na silnici před hostincem „U Raka“, ale znovu vzlétl. Strhl přitom telefonní a elektrické vedení, s námahou se dostal nad střechu kostela a s letadlem se zřítil podél kostelní zdi. Pilot v poslední chvíli duchapřítomně vypnul motor a vyvázl jen s nepatrnými oděrkami.10
Letadlo se rozbilo. Poškodilo omítku kostela, rozbilo jedno kostelní okno a polámalo dva akáty. Lidé si trosky prohlíželi až do večera, kdy přijela vojenská komise. Šest mechaniků letadlo za dvě hodiny rozebralo, naložilo na nákladní auto a odvezlo.10
Na úlomky křídel se po odchodu komise vrhla dětská drobotina a snad do každého domu přinesen nějaký kousek na památku.
Kronika neuvádí, komu letadlo patřilo. Fotografie davu u kostela v obecním fotoalbu je pojmenována jako „německé letadlo“.11
Kostel ve druhé polovině 20. století#
Na kostelní věži zřídili Němci 14. dubna 1945 pozorovatelnu.12 V neděli 15. dubna 1945 byl podle Huberta Režného kostel hlavním cílem sovětské dělostřelecké palby, protože se na věži předpokládala pozorovatelna.13 Podle farní kroniky střela smetla asi 3–4 metry střechy za věží i s krovem.14 Podrobně viz Osvobození Rakvic 1945. Při vichřici 23. listopadu 1984 byla poškozena střecha. V letech 1991–1993 byl kostel opraven: věž dostala novou omítku, střecha, kříž i báň byly natřeny, okapy a oplechování vyměněny a opraveny byly i věžní hodiny. Na jejich cifernících byly římské číslice nahrazeny arabskými.5
Kamenný kříž u kostela#
U věže kostela stojí pískovcový kříž s Kristem. Na podstavci je latinský nápis, který lze číst jako „CrVX eXpensIs DVorVM I FoVkaL et VVaIIbar ereCta“ – tedy „kříž vztyčený nákladem dvou, [J.?] Foukala a Vajbara [?]“.15 Zvětšená písmena tvoří chronogram: pokud se sečtou všechna (C, V, X, I, D, M, L; VV = 10), vychází rok 1804. Čtení některých písmen je však nejisté a rok vztyčení kříže jiný pramen zatím nedokládá.15
Krypta pod kostelem sv. Jana Křtitele#
Pod kostelem sv. Jana Křtitele se nachází stará krypta (hrobka). Kdy byla vybudována, není známo; podle zápisu ve farní kronice leží na místě bývalé kaple, mohla by tedy pocházet ještě z doby kaple sv. Ondřeje. Podle farní kroniky byla otevřena v roce 1870 a naposledy v roce 1966:16
„Rok 1966: Byla též otevřena stará hrobka nacházející se na místě bývalé kaple, nebyla otevřena od roku 1870. Našli se tam pouze zbytky rakví, šatstva, jinak všechno zvetšelé a v rozpadu.“
Zdroje#
- Kamenný kříž u kostela, fotografie J. Cabal 2019 a 2024. Archiv Jakuba Cabala, JC-01382, JC-01385.
- Fotografie kostela a sochy sv. Jana Nepomuckého: Jakub Cabal, 2015 a 2019. Archiv Jakuba Cabala, JC-01737, JC-01741, JC-01744.
- Farnost Rakvice, Farní kronika 1910 – 2014. Archiv Jakuba Cabala, JC-01712.
- SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 3, s. 113–114 a 134–135. Archiv Jakuba Cabala, JC-01898.
- Smlouva purkmistra Jana Foukala se sochařem Tomášem Schweiglem, Rakvice 30. 5. 1774, a stvrzenka z 23. 10. 1775. Soukromý archiv Miroslava Vajbara. Fotografie: Archiv Jakuba Cabala, JC-01705, JC-01706 (srov. JC-01704).
- WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren. II. Abtheilung: Brünner Diöcese. Brünn, 1858, s. 198–200. Archiv Jakuba Cabala, JC-01708.
- Pamětní spisy z báně kostelní věže 1738 – 1907, viz samostatná stránka. Archiv Jakuba Cabala, JC-01703, JC-01995, JC-01711.
- CABAL, Jakub. Stručná historie rakvické farnosti. Rakvice, 2014. Archiv Jakuba Cabala, JC-01714.
- Monumenta Vaticana, III. 1039
- MZA Brno, F 210 Velkostatek Velké Pavlovice, kart. 158, Plánek přestavby kostela v Rakvicích, 1823.
- SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 4 (osvobození 1945). Archiv Jakuba Cabala, JC-01899.
- REŽNÝ, Hubert. Rakvice před 50 lety. Rakvický zpravodaj, 1995, č. 1, s. 5–6. Text čísla
- KORDIOVSKÝ, Emil (red.). Rakvice. Znojmo: Nakladatelství FPO, 2003. ISBN 80-868-1000-3.
-
Pamětní zápisy z báně kostelní věže z let 1738 (A. F. Dubravius), 1830 (A. Janků) a 1874 (F. Millim). Archiv Jakuba Cabala, JC-01703, JC-01995, JC-01711. ↩ ↩ ↩
-
WOLNY, Gregor. Kirchliche Topographie von Mähren, II/2, 1858, s. 198 (heslo „Rakwitz, Lokal-Curatie“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01708. ↩ ↩ ↩ ↩
-
Smlouva purkmistra Jana Foukala („Johannes Faukal burgmeister“) s Tomášem Schweiglem, 30. 5. 1774, s dodatky; v překladu M. Vajbara (JC-01704) je Foukal nazýván starostou. Soukromý archiv M. Vajbara. Archiv Jakuba Cabala, JC-01705 (fotografie), JC-01704. ↩ ↩
-
Stvrzenka Tomáše Schweigla, Rakvice 23. 10. 1775. Soukromý archiv M. Vajbara. Archiv Jakuba Cabala, JC-01706 (fotografie), JC-01704. ↩ ↩
-
CABAL, Jakub. Stručná historie rakvické farnosti, 2014, s. 7–8 (podle Kordiovského a Břečky a M. Vajbara). Archiv Jakuba Cabala, JC-01714. ↩ ↩ ↩
-
MZA Brno, F 210 Velkostatek Velké Pavlovice, kart. 158, Plánek přestavby kostela v Rakvicích, 1823. ↩
-
Farnost Rakvice, Farní kronika 1910 – 2014, zápis z roku 1917 (pdf s. 43). Archiv Jakuba Cabala, JC-01712. ↩
-
Farnost Rakvice, Farní kronika 1910 – 2014, zápis z roku 1924 (pdf s. 45–46). Archiv Jakuba Cabala, JC-01712. ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 3, s. 134–135. Archiv Jakuba Cabala, JC-01898. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 3, s. 113–114. Archiv Jakuba Cabala, JC-01898. Datum uvádí také CABAL, Jakub. Stručná historie rakvické farnosti, 2014, s. 8 (JC-01714). ↩ ↩
-
Spadlé letadlo u kostela v Rakvicích, sken strany obecního fotoalba, originál neurčen. Archiv Jakuba Cabala, JC-01101. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 4, s. 159 (Archiv Jakuba Cabala, JC-01899); REŽNÝ, Hubert. Rakvice před 50 lety. Rakvický zpravodaj, 1995, č. 1. ↩
-
REŽNÝ, Hubert. Rakvice před 50 lety. Rakvický zpravodaj, 1995, č. 1, s. 5–6. ↩
-
Farnost Rakvice, Farní kronika 1910 – 2014, zápis z roku 1945 (pdf s. 63–64). Archiv Jakuba Cabala, JC-01712. ↩
-
Nápis na podstavci kříže, fotografie J. Cabal z let 2019 a 2024. Archiv Jakuba Cabala, JC-01385, JC-01382. Výpočet chronogramu autor webu. ↩ ↩
-
Farnost Rakvice, Farní kronika 1910 – 2014, zápis z roku 1966. Archiv Jakuba Cabala, JC-01712. ↩
Jak citovat tuto stránku
CABAL, Jakub. Kostel sv. Jana Křtitele. In: Historie obce Rakvice [online]. Aktualizováno 16. 11. 2026 [cit. datum]. Dostupné z: https://rakvice.jakubcabal.cz/mistopis/kostel/