Josef Eduard Kornyšl (1824 – 1873)

Mlynář z Trkmanského mlýna a rolník z č. 140, účastník revoluce 1848, poslanec moravského zemského sněmu, starosta Rakvic a zakladatel rolnického cukrovaru v Podivíně.

Obsah stránky

Josef Eduard Kornyšl byl nejvýraznější rakvickou osobností doby národního obrození. Pocházel z Trkmanského mlýna, v roce 1848 se zúčastnil revolučních událostí v Praze a později se stal poslancem moravského zemského sněmu a starostou Rakvic. Pořádal přednášky pro sousedy, svolal tábor lidu u Podoxu a stál u zrodu rolnického cukrovaru v Podivíně. Zemřel v roce 1873 ve Vídni.

Původ a mládí#

Narodil se v roce 1824 ve starém mlýně u dvora Trkmanec.1 Jeho otec Josef Kornyšl, bohatý mlynář a svobodník z Boskovštejna, se v roce 1821 oženil s Barborou, vdovou po mlynáři Jakubu Šiškovi. Otec zemřel v roce 1836 a mlýn zůstal v rukou vdovy a syna Josefa Eduarda.2 Podle H. Režného si mohl vlastenecké smýšlení odnést už ze školy od rakvického učitele Pavla Čecháka.3

Rok 1848#

V roce 1848 studoval v Praze práva.1 Spolu s Františkem Vlastimilem Průdkem z Rakvic se v červnu 1848 zúčastnil Slovanského sjezdu a následných svatodušních bouří v Praze, podle H. Režného i bojů na barikádách.45 Po návratu do Rakvic uspořádali spolu s dalšími občany sbírku na podporu dobrovolníků, kteří se chystali na pomoc Slovákům proti Maďarům. Výsledek sbírky dal Kornyšl otisknout v Moravské orlici; nejvíce, 6 zlatých, dal sám. V Rakvicích se vybralo 33 zlatých 11 krejcarů.5

Co dělal potom, se v podkladech liší. Podle sborníku Škola a domov (1932) se po potlačení povstání skrýval s Průdkem doma ve stozích, utekl do Uher a do Paříže a hrál tam divadlo, než se mohl vrátit do Prahy a dostudovat.1 Pamětní deska a novinový článek z roku 1998 uvádějí, že byl krátce členem divadelní společnosti Josefa Kajetána Tyla.56 H. Režný podle studie divadelní historičky dr. Černé píše, že se Kornyšl zúčastnil výpravy dobrovolníků na Slovensko a v zimě 1848–1849 hrál krátce v divadle v Záhřebu pod jménem „Korniš“; tamní tisk ho chválil, jak dobře jako cizinec mluví chorvatsky. Na jaře 1849 se pak vrátil na Trkmanec.5

Od roku 1849 měl Kornyšl, tehdy majitel Trkmanského mlýna, od obce pronajatou honitbu v rakvickém katastru za 66 zlatých ročně. Nájem mu zůstal až do smrti.7

Rakvický sedlák#

V roce 1857 prodal Trkmanský mlýn velkostatku Velké Pavlovice.2 V Rakvicích hospodařil na gruntu č. 140. Podle většiny podkladů to byl půllán,18 podle C. Nečase dva čtvrtlány.4 Už v březnu 1861 se podepisoval jako „majitel selského statku v Rakvicích“.9 V roce 1864 byl zvolen do obecního zastupitelstva.10 V roce 1866 byl prvním radním obce a předsedou silničního výboru hustopečského okresu.11

Pamětníci ho popisovali jako muže majestátní postavy v tmavé čamaře, s dlouhými vlasy sčesanými dozadu a dlouhým černým vousem.12 Doma měl knihovnu, ze které půjčoval knihy sousedům, a po stěnách rozvěšené mapy. Na obecním pozemku založil ovocnou školku a stromky dával hospodářům zdarma. S nadučitelem Antonínem Kubíčkem koupil v Praze pro školu zeměkouli a „lunostroj“ a pořádal pro lidi přednášky.12 Jeho heslem bylo:

Slabý, silnému ustupuje, prohrává všecko!

Škola a domov, 1932, s. 14 (z Kornyšlova zápisníku)

Nebál se úřadů. Podle vzpomínek se zastal sousedů proti nespravedlivě vymáhaným daním a po hádce vojáků s chasou v obecním šenku dosáhl toho, že vojsko z Rakvic odvolali.113 Někteří ho měli za nevěrce, protože do kostela chodil málo, sám však v Boha věřil.1214 Lidé z okolí za ním jezdili pro radu.14

Za prusko-rakouské války 1866 byl v jeho domě č. 140 ubytován lékař pruské dělostřelecké brigády. Kornyšl patřil k těm, kdo nejvíc utrpěli rekvizicemi vína.11 Podle vzpomínek pamětníků nedal vojákům své mapy a zastal se hostinského, kterému vojáci vyhrožovali.1415

Poslanec#

V březnu 1861 vydal volební provolání k volbám do moravského zemského sněmu. Vyzýval v něm, aby lidé volili samostatné muže, kteří mají grunty mezi nimi a mluví s nimi „moravsky“:9

Volte si věrného syna našeho národa, syna naší krásné Moravy! … Volte si muže, který nevyhledává žádné jiné odměny, nežli aby se jemu, vracejícímu se po vykonané práci do své otčiny, od spoluobčanů podala pravice se srdečným uvítáním: Tys našinec!

Provolání Eduarda Kornyšla, Rakvice 14. 3. 1861 (otištěno ve sborníku Škola a domov, 1932, s. 15)

Podle sborníku Škola a domov se poslancem stal už v roce 1861.9 H. Režný uvádí, že kandidoval za Národní stranu spolu s klobouckým starostou Josefem Wurmem a poslancem byl zvolen ve volbách 13. listopadu 1866. Hned na prvním zasedání sněmu podal s dalšími poslanci interpelaci o náhradu škod, které lidem způsobila rakouská a pruská vojska.11 V roce 1871 ho Moravská orlice uvádí jako „poslance na sněmu a majitele hospodářství“.16 Novinový článek z roku 1998 ho řadí mezi zemské poslance deklaranty.6 Podle C. Nečase patřil k prvním členům brněnského Sokola.4

Dne 16. května 1868 se s dvaceti svými stoupenci zúčastnil v Praze slavnosti kladení základního kamene Národního divadla.9 Téhož roku založil s nadučitelem Kubíčkem v Rakvicích pěvecký a čtenářský spolek „Žerotín“.1718

Tábor lidu u Podoxu (1869)#

S cvrčovickým farářem Karlem Kandusem, který v Rakvicích přednášel o hospodaření, připravoval Kornyšl tábor lidu.17 Moravská orlice otiskla 2. července 1869 pozvánku na valnou hromadu spolku „Břetislav“ pro orbu, národní hospodářství a průmysl v Podivíně a na „Tábor rolníků a národní zábavu u Rakvic“ v neděli 4. července 1869. Po valné hromadě na podivínské radnici měl jít průvod s hudbou a prapory do háje „Podoxa“ na rakvických loukách. Tam se mělo jednat o vzdělání rolníků a o spolcích hospodářských, úvěrních a živnostenských. Pozvánku podepsal jako první „Ed. Kornyšl“, za ním další Rakvičané Jakub Hajda, František Švásta a Václav Bednařík a lidé z Podivína, Bílovic, Kobylí, Lanžhota a dalších obcí:19

Přijděte tedy všechni, kdož přejete pokroku, vzdělanosti a osvětě, … dostavte se u valném proudu všichni věrní synové krásné naší Moravy …

Moravská orlice, 2. 7. 1869 (pozvánka na tábor rolníků u Rakvic)

Kornyšl byl hlavním řečníkem tábora, Kandus mluvil o hospodářství.17 Podle vzpomínek z Kornyšlova zápisníku přišlo asi 10 000 lidí.20

Rolnický cukrovar v Podivíně#

Myšlenka rolnického cukrovaru, kam by sedláci mohli vozit řepu, se podle sborníku Škola a domov uskutečnila v roce 1870.17 Kornyšl vedl zařizovací sbor „Rolnického cukrovaru akciového v Podivíně“. Dne 25. února 1871 zahájil na podivínské radnici valnou hromadu, na kterou přišlo přes 300 akcionářů, převážně rolníků. Do správního výboru byl zvolen 433 hlasy.16 Dne 11. prosince 1871 ho Podivín jmenoval svým čestným občanem; diplom ho uvádí jako zemského poslance, starostu obce rakvické a předsedu cukrovaru.17

Cukrovar ale neprosperoval. Akcie vyplatily jen první kupon a cukrovar dostal nového majitele.14 Podle pamětního spisu Václava Bednaříka z roku 1874 se v roce 1874 se ztrátou prodal,21 podle novinového článku z roku 1998 připadl břeclavskému baronu Kuffnerovi a vlastenci v něm přišli o většinu úspor.6

Starosta#

Starostou Rakvic byl v letech 1870–1873.22 Za jeho starostování sepsalo 22 domkářů s Viktorinem Richterem stížnost, že výnosy obecních pozemků dostávají jen sedláci. Řízení se mimo jiné protáhlo kvůli Kornyšlově nečekané smrti.23 V roce 1871 zval Kornyšl jako starosta sedláky písemně na podzimní hody.24

Smrt ve Vídni#

V roce 1873 odjel do Vídně na světovou výstavu a domů se už nevrátil.14 Zemřel tam 20. října 1873. Rakvický farář zapsal do Vzpomínkového kalendáře, že ho ráno našli mrtvého v najatém pokoji, jak sedí u stolu. Tělo převezli k ohledání do všeobecné nemocnice a pohřbili do společného hrobu.25 V lidu se pak tradovalo, že byl otráven. Příbuzní a přátelé, kteří po zprávě o jeho smrti přijeli do Vídně, prý už viděli jen otevřený hrob.14

Okresní soud v Hustopečích v březnu 1874 vyzval jeho dědice a věřitele, aby se přihlásili. Soud neznal žádné dědice. Opatrovníkem pozůstalosti ustanovil rakvického gruntovníka Jakuba Hajdu (v pramenu Haida), patrně totožného s starostou z let 1861–1870:26

Od c. k. okresního soudu v Hustopeči se k vědomosti uvádí, že Eduard Kornyšl, gruntovník z Rakvic, dne 20. října 1873 ve Vídni bez závěti zemřel.

Moravská orlice, 1874, Svolání dědiců a věřitelů Eduarda Kornyšla (C. k. okresní soud v Hustopeči, 12. 3. 1874)

Památka#

Kornyšlovy myšlenky v obci přetrvaly. Sedláci začali pořizovat hospodářské stroje.14 Jeho pokrokové myšlenky ovlivnily i mladšího Františka Švástu.27 Jeho zápisník měl v roce 1932 u sebe „staříček Švásta“.12 V únoru 1927 škola uspořádala žákovskou akademii a odhalila na ní Kornyšlův obraz, zvětšený z malé dochované fotografie, spolu s obrazem starosty Jakuba Hrdiny.28

Dne 19. srpna 1948 si obec při oslavě 700 let Rakvic připomněla i 100 let od zrušení roboty a Kornyšla. Na domě č. 140 mu byla odhalena pamětní deska a projev o něm měl prof. Ladislav Hosák.2930 Ve škole byla výstavka, kde byly k vidění akcie cukrovaru, jeho fotografie a zápisník.30 Původní dům č. 140 před několika lety vyhořel; na jeho místě dnes stojí nový dům a pamětní deska už na něm není.31

Kornyšl se objevuje i v literatuře. Píše o něm Jan Herben v románu Do třetího a čtvrtého pokolení a František Obrtel v knize Moravští sedláci 1848–1904.6 Nejobsáhleji se jeho životem zabývali Hubert Režný (Rakvičtí koryfejové) a Miroslav Vajbar (Rakvice: Kornyšl, 2017).32

Zdroje#

  • Škola a domov. Ukázka spolupráce školy a rodiny na slováckém venkově. Rakvice: učitelský sbor, 1932, s. 13–17, 25–26. Archiv Jakuba Cabala, JC-01999.
  • Vlastivědný sborník Rakvic (rukopis rakvických učitelů), 1930–1931, listy 9a–15a; originál v archivu Miroslava Vajbara (AMV 29). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846 (snímky), JC-01604 (přepis).
  • Moravská orlice, 2. 7. 1869, pozvánka „Tábor rolníků a národní zábava u Rakvic dne 4. července 1869“. Archiv Jakuba Cabala, JC-01654.
  • Moravská orlice, 1. 3. 1871, „Rolnický cukrovar akciový v Podivíně“. Archiv Jakuba Cabala, JC-01657.
  • Moravská orlice, 1874, „Svolání dědiců a věřitelů Eduarda Kornyšla, gruntovníka z Rakvic“ (C. k. okresní soud v Hustopeči, č. 2093 jud., 12. 3. 1874). Archiv Jakuba Cabala, JC-01658.
  • Josef Eduard Kornyšl (rubrika Lidé a události). Novinový článek, asi 1998, podepsáno „(lav)“, periodikum neuvedeno. Archiv Jakuba Cabala, JC-01684.
  • SUCHYŇOVÁ, Františka. Doplňky k dějinám obce Rakvic. Strojopis, asi 1940, s. 84. Archiv Jakuba Cabala, JC-01910 (JC-71144).
  • NEČAS, Ctibor (-cn-). Z bojů o občinu (Rakvice 1870–1876). Článek, s. 202–203. Archiv Jakuba Cabala, JC-01635.
  • NEČAS, Ctibor. Z galerie rakvických osobností.
  • Tablo „Starostové Rakvic v období století 1838–1938“, po roce 1945, s portrétem J. E. Kornyšla; reprofotografie Rostislav Vajbar, zveřejněno se souhlasem M. Vajbara. Archiv Jakuba Cabala, JC-00555, JC-01955.
  • REŽNÝ, Hubert. Rakvické osobnosti. Rakvický zpravodaj. 1992, č. 4, s. 4.
  • REŽNÝ, Hubert. Články v Rakvickém zpravodaji: 1988, č. 3; 1989, č. 1, č. 2, č. 4; 1992, č. 3; 1993, č. 3; 1994, č. 1; 1996, č. 4.
  • BEDNAŘÍK, Václav. Provolání k našim budúcím potomkům, 28. 10. 1874. Archiv Jakuba Cabala, JC-01926; viz Pamětní spisy z báně kostelní věže.
  • SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 4, s. 203–204. Archiv Jakuba Cabala, JC-01899.
  • VAJBAR, Miroslav. Rakvice: Kornyšl. Obec Rakvice, 2017. ISBN 978-80-906336-2-9.
  • REŽNÝ, Hubert. Rakvičtí koryfejové. Liberec: Agentura IKA, 1996 (tak Nečasův Výběr literatury; soupis prací H. Režného uvádí rok 1997).

  1. Škola a domov, 1932, s. 13–14. Archiv Jakuba Cabala, JC-01999; Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 9a. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩

  2. Stránka Trkmanský mlýn (podle L. Hosáka, Dějiny městečka Velkých Pavlovic, 1941). ↩ ↩

  3. REŽNÝ, H. Rakvický zpravodaj 1994, č. 1 (článek o učiteli Pavlu Čechákovi). ↩

  4. NEČAS, C. Z galerie rakvických osobností, heslo Josef Edvard Kornyšl. ↩ ↩ ↩

  5. REŽNÝ, H. Rakvické osobnosti. Rakvický zpravodaj 1992, č. 4, s. 4. ↩ ↩ ↩ ↩

  6. Josef Eduard Kornyšl (rubrika Lidé a události), novinový článek, asi 1998, „(lav)“. Archiv Jakuba Cabala, JC-01684. ↩ ↩ ↩ ↩

  7. REŽNÝ, H. Rakvický zpravodaj 1989, č. 4 (článek o honitbě). ↩

  8. SUCHYŇOVÁ, F. Doplňky k dějinám obce Rakvic, s. 84 (dům č. 140). Archiv Jakuba Cabala, JC-01910 (JC-71144). ↩

  9. Škola a domov, 1932, s. 15. Archiv Jakuba Cabala, JC-01999; Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 11a–12a. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩ ↩ ↩ ↩

  10. REŽNÝ, H. Rychtáři, purkmistři, starostové. Rakvický zpravodaj 1989, č. 2, s. 10–14. ↩

  11. REŽNÝ, H. Proměny, 9. část – Rok 1866 v Rakvicích. Rakvický zpravodaj 1989, č. 1, s. 6–9. ↩ ↩ ↩

  12. Škola a domov, 1932, s. 14. Archiv Jakuba Cabala, JC-01999; Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 10a–10b. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩ ↩ ↩ ↩

  13. Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 9b (vyprávění „stařečka Cabalů“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩

  14. Škola a domov, 1932, s. 17 (vzpomínka „stařenky Křivánkové“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01999; Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 14a–15a. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩

  15. Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 14b. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩

  16. Moravská orlice, 1. 3. 1871, Rolnický cukrovar akciový v Podivíně. Archiv Jakuba Cabala, JC-01657. ↩ ↩

  17. Škola a domov, 1932, s. 16. Archiv Jakuba Cabala, JC-01999; Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 12a–13b. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩

  18. REŽNÝ, H. Rakvické osobnosti (A. Kubíček). Rakvický zpravodaj 1992, č. 3, s. 7–8; viz též Škola. ↩

  19. Moravská orlice, 2. 7. 1869, pozvánka na tábor rolníků u Rakvic 4. 7. 1869. Archiv Jakuba Cabala, JC-01654. ↩

  20. Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 13a. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩

  21. BEDNAŘÍK, Václav. Provolání k našim budúcím potomkům, 28. 10. 1874. Archiv Jakuba Cabala, JC-01926; viz Pamětní spisy z báně kostelní věže. ↩

  22. Seznam starostů Rakvic; tablo Starostové Rakvic 1838–1938. Archiv Jakuba Cabala, JC-00555. ↩

  23. NEČAS, C. Z bojů o občinu (Rakvice 1870–1876), s. 203. Archiv Jakuba Cabala, JC-01635. ↩

  24. REŽNÝ, H. Rakvický zpravodaj 1996, č. 4 (článek o Kateřinských hodech). ↩

  25. REŽNÝ, H. Vzpomínkový kalendář. Rakvický zpravodaj 1993, č. 3. ↩

  26. Moravská orlice, 1874, Svolání dědiců a věřitelů Eduarda Kornyšla. Archiv Jakuba Cabala, JC-01658. ↩

  27. Stránka František Švásta. ↩

  28. Škola a domov, 1932, s. 25–26. Archiv Jakuba Cabala, JC-01999. ↩

  29. Stránka Obec; SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, díl 4, s. 203–204. Archiv Jakuba Cabala, JC-01899. ↩

  30. REŽNÝ, H. Rakvický zpravodaj 1988, č. 3, s. 9–10. ↩ ↩

  31. Sdělení autora webu (Jakub Cabal), listopad 2026. ↩

  32. NEČAS, C. Z galerie rakvických osobností, heslo Hubert Režný; VAJBAR, M. Rakvice: Kornyšl, 2017. ↩

Jak citovat tuto stránku

CABAL, Jakub. Josef Eduard Kornyšl (1824 – 1873). In: Historie obce Rakvice [online]. Aktualizováno 17. 11. 2026 [cit. datum]. Dostupné z: https://rakvice.jakubcabal.cz/osobnosti/kornysl-josef-eduard-1824/