Rakvický zpravodaj 1992/3
Periodika
Otevřít PDF (18,1 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
Rakvičané, na slovíčko...
Uplynulo léto s tropickými
vedry, že ani meteorologické
záznamy za posledních 200 let
neznají obdoby. Horko a sucho
postihlo zemědělství, ale u ně-
kterých plodin byla přesto
dobrá úroda. Neúroda je ne-
štěstím, ale i nadúroda znamená
v tržním mechanismu velké .
starosti. Prodávali jsme merun-
ky za nízkou cenu, leckomu
shnila rajčata, protože je
nikdo nechtěl vykoupit. Ceny
hroznů za 4 - 6 Kčs byly také
nízké a červené odrůdy se místy
ani nevykupovaly. Naproti tomu
menší úroda obilovin vedla ke
zvýšení cen krmiv, masa a mas-
ných výrobků. V současných
podmínkách získává ten, kdo
přijde první, umí si zajistit
smluvní odbyt nebo vlastní pro-
dej. Neúprosná konkurence se
již začíná projevovat.
Život naší obce však nejvíce
ovlivnuje transformace družstva.
Znovu se vrací tradice dědictví
půdy a stařenky nechávají při-
psat vnoučatům aspon kousek
políčka, jako životní jistotu
či přilepšení pro chvíle nej-
horší. Lidé hledají cesty, jak
přežít, aby jim zůstaly určité
jistoty a perspektivy do
budoucna. Pohodlný Život nemá
v tržní ekonomice místo. Na
každém záleží, aby se i z mála
pRAakvický -
ZPRAVOOAJ
vydává obecní rada v Rakvicích
č.3/1992
co nejvíce vytlouklo. Všichni
také musí hledat řešení z dané
situace, protože nikdo nám
cestu neukáže. Z družstva asi
zůstane jen malý kolektiv lidí,
který bude za vysoké produkti-
vity práce a pohotového reago-
vání na požadavky trhu a
agrární politiky státu hledat
své stálé místo a uplatnění.
I stát však musí podat pomocnou
ruku a vytvářet zemědělcům
lepší podmínky (např. zelená
nafta, dotace, celní ochrana
apod.).
Nejcennějším poznatkem pro
nás zůstává, že na příště musí-
me s těžkostmi počítat a naučit
se s nimi bojovat.
I přes obtíže se v Rakvicích
hodně buduje. Do provozu byla
uvedena přístavba školy a
pekárna. Ingstav staví silnici
z Nové ulice po hřiště, narůstá
trend obchodů a služeb. Už se
projevuje i konkurence a občané
si mohou vybírat.
Rozvoj soukromého podnikání
je příslibem pro růst příjmů
obce a tím i pro její další
budování.
R. Obhlídal
nakvický .
ZPRAVODAJ
Naše obec v současných podmínkách
Všichni si v této době uvě-
domujeme, že čas roku pokročil
a již nebude tolik prostoru pro
všechna předsevzetí, se kterými
jsme počítali na začátku roku.
Co se od začátku roku do součas-
nosti podařilo udělat? Dostavba
školy se přes velké potíže s
financováním podařila dovést do
kolaudace, která umožnila po-
užívání přistavěné budovy.Škole
přibyly prostory pro výuku, no-
vá kuchyně s vybavením, jídelna
a odborné učebny. Venkovní prá-
ce a úpravy okolí se ještě do-
končují. Úhrady plateb budou
ještě dodavateli hrazeny Z pro-
středků okresního úřadu, tak
jak je budeme v omezeném množ-
ství do konce roku dostávat.
Dokončení této akce v sou-
časných podmínkách můžeme pova-
žovat za úspěch. Rada podobných
staveb na úseku školství dokon-
čena nebyla a byla pozastavena.
Na příští rok byl ještě uplat-
něn požadavek na vybavení školy
a realizování stavebních dopln-
ků podle původního záměru.
Vozovka v "Nové ulici" byla
po křižovatku dokončena.
o Ekoingstavem byla uzavřena
dohoda, která umožnila pokračo-
vat ve výstavbě vozovky "U hřiš-
tě", která byla plánována až na
rok 1993. Financování tohoto
úseku je z části ze zbytku
letošního rozpočtu na komunika-
ce 350 - 400 tis., část bude
hrazena z prodeje pozemku, na
kterém stojí výrobní zařízení
Ekoingstavu - 0,5 mil., zbytek
asi 200 tisíc z nového rozpočtu
1993. Je předpoklad finanční
úspory vzhledem ke stávajícím
cenám dodávek, dopravy atd.
Technologie výstavby byla zvole-
na tatáž, kterou byla provedena
loni "ulička III". Je úsporná,
rychlá a nejméně omezuje občany.
Tato technologie. byla vypraco-
vána Ekoingstavem pro podmínky
Rakvic, specielně pro "uličku
III" a poprvé u nás realizována.
Asfaltový koberec v ulici
U hřiště mohl být do konce říj-
na už položen. V oblouku vozovky
byla v tempu dokončena nová
pekárna a tato část obce začíná
dostávat novou tvář, na kterou
si jistě brzy zvykneme.
Obtížnější stav je na dokon-
čovacích pracích čističky
odpadních vod, kterých je ještě
dosti. Finanční objem, který
byl v letošním roce plánován a
je potřebný pro stavbu, nebyl
poskytnut. Do konce roku je k
dispozici prostavět 400 tisíc,
místo potřebných minimálně 3 mi-
lionů. Budou dokončeny terénní
úpravy, přípojky, oplocení. Bude
chybět dešťová nádrž, přečerpá-
vací stanice, elektrický přívod,
mostový shrabovák. Čističku je
však možno za určitých podmínek
uvést do zkušebního provozu.
Bude to předmětem jednání Ss vo-
dovody a kanalizacemi Břeclav,
tj. firmou, která čističku bude
provozovat.
Další věci potřebné pro obec,
které bude možno ještě provést,
budou velmi omezené, vzhledem
k vyčerpanosti obecního rozpoč-
tu. V tom ale nejsme sami,
s tímto problémem se potýkají
všechny obce a vlastně každá
domácnost.
Další informace je z jiné
oblasti. Obecní úřad zaslal
spolu s Obecními úřady Přítluk
a Podivína protestní dopis
ministru obrany, ve kterém žá-
dal okamžité zastavení letecké
aktivity v teritoriu obce,
která doslova otravuje oočany.
Ke všem starostem je tento
randál z hora, již trochu moc.
Na druhé straně je potěšují-
cí, že vcelku za krátký časový
úsek došlo k rozvoji
nakvický
ZPRAVODAJ
©-
podnikatelské aktivity, na kte-
rou si občané začínají zvykat.
Bošlo k rozšíření sítě obchodů,
služeb, živností. Také firmy,
které působí v obci, se zúčast-
nují na akcích a pracích, které
jsou pro obec přínosem a mají
velký zájem pro obec tyto práce
vykonávat.
Ekoingstav, který pro obec
provádí výstavbu vozovek, má zá-
jem rozšířit v obci svoje půso-
bení, včetně možnosti zaměstná-
ní místních občanů při výrobě
stavebních prvků. OÚ bude tyto
aktivity v rámci možností
podporovat.
Starosta obce
Pohled z pravé strany
Je tři měsíce po volbách a je zřej-
má jedna věc. Společný stát Čechů a
Slováků končí. Je to důsledek histo-
rického vývoje, který ještě uspíšily
poslední volby do zákonodárných sborů.
Přes všechny obstrukce a strašení
opozice z rozpadu státu, nemusíme mít
z budoucnosti samostatného Českého
státu obavy. Je nutno tuto situaci
brát jako realitu.
Opozice strašila a straší pořád.
Nejdříve si vzala na mušku ekonomickou
reformu, která bude mít těžké dopady.
na všechny občany. Co však vidíme
kolem sebe? Nezaměstnanost nedosáhla
katastrofických rozměrů, netrpíme ne-
dostatkem potravin, ani nedostatkem
oblečení. Je samozřejmé, že se ekono-
mická situace u některých občanů
zhoršila. Je ovšem také nutno si
všímat kladů reformy naší společnosti.
Dopadem reformy je také navrácení ne-
právem odejmutého majetku komunisti-
ckým režimem. Je to možnost podnikání,
svobodného cestování, vyjadřování a
rozhodování.
Když opozice neuspěla u reformy,
našla si nového strašáka. Rozpad
našeho nefunkčního státu s obrovskými
finančními důsledky pro obě republiky.
Nikdo z jejich řad však není schopen
říct, kolik stojí obě republiky
dosavadní udržování současného stavu
federace. Jejich argumenty jsou stále
stejné. Lid by měl rozhodnout, lid
si to nepřeje, lid si přeje toto.
Tyto a jim podobné argumenty jsme tady
slyšeli 40 let. Ale voliči v obou
republikách rozhodli tak, jak roz-
hodli. A to bylo to referendum, po
kterém opozice tak volá a které na
jaře sama zablokovala.
Vraťme se však k reformě ještě
jednou. Jednou z jejich výhod je
možnost občanů zúčastnit se na řešení
věcí veřejných. U nás v Rakvicích
to jde v podstatě dvěma způsoby.
Jeden je pasivní, a to volenými
zástupci v obecním zastupitelstvu.
V tomto případě musí mít však občan
možnost zastupitelstvo a jeho práci
kontrolovat, kritizovat nebo chválit.
A to může pouze na veřejném zasedání.
Těchto zasedání se však mnoho občanů
neúčastní. Z jedné strany je to dáno
bohužel nezájmem, ze strany druhé
velmi špatnou informovaností o jejich
konání. Druhou možností občanů
účastnit se aktivně na dění v obci
jsou různé odborné komise, zřizované
obecním zastupitelstvem. V současné
době pracují, pokud se dalo zjistit,
komise stavební, sociální, kulturní,
veřejného pořádku a finanční. Při
obsazování členů těchto komisí
zvolilo zastupitelstvo zřejmě nej-
jednodušší cestu. Až na komisi
stavební, jsou totiž členy těchto
komisí v drtivé většině lidé, kteří
v nich "pracovali" před listopadem
1989. Žádné nové a hlavně mladé tváře.
A to je chyba, kterou je také nutno
přičíst na vrub, mimo jiné, špatné
informovanosti.
MS ODS Rakvice
Pavel Suchánek
Rakvický -
ZPRAVOOAJ 6
NĚCO O SELSTVÍ V RAKVICÍCH
Historii selství v Rakvicích je
možno začít sledovat až po 30 leté
válce. Víme, že Rakvice po této válce
byly v ruinách. 0 stavu usedlostí
byla vedena registrace (záznamy),
které byly založeny ve druhé polovině
16. století. Tato registra, jakož
i registra pozdější, se ztratila.
- Přesto se dochovaly dílčí zprávy. Je
známo, že vrchnosti (Rakvice v té
době měl v držbě Weikhart, hrabě ze
Salm,Neuburgu a po něm uherský mang-
nát Štěpán Illyezhazy) grunty nepro-
dávaly za hotové. Z kupní ceny se
složila nějaká částka (závdavek) a
zbytek se skládal v mírných ročních
splátkách (veruncích), rozvržených
někdy až na 100 let. Tím si zavazova-
ly vrchnosti majitele gruntů jako
jistou robotní sílu. Po třicetileté
válce usilovala vrchnost o osídlení
Rakvic.
V roce 1673 byla za účelem vybírá-
ní daní zapisována selská půda.
V Rakvicích bylo v té době 30 půllá-
níků (např. Tomáš Hajda, Jiří Foukal,
Jan Machač, Václav Damborský atd.).
Pět čtvrtláníků. Vedle nich pak bylo
25 domků bez polí - domkářů.
Před 30 letou válkou bylo v Rakvicích
70 půllánů, 7 čtvrtlánů a 25 domků
bez polí. Počet obyvatel činil 510
osob. Po 30 leté válce činil počet
obyvatel 180, tedy něco víc než tře-
tinu stavu před touto válkou. V roce
1691, kdy byl držitelem Rakvic
Bedřich, hrabě z Oppersdorfu, byl
proveden nový soupis poddanského ma-
jetku. Podle tohoto soupisu bylo tu
celkem 60 půllánů, z toho 43 obsaze-
ných, 20 podsedků, z nich ll obsaze-
ných a 24 domků, všechny pusté. Mezi
majiteli půllánů se vyskytovala jména
Jan Foukal, Jakub Krčka, Josef Hajda,
Václav Damborský, Václav Rozsypal,
: Martin Machač, Jura Cabal aj.
Záznamy z roku 1749, když již byly
jednotlivé domy očíslovány, bylo v
Rakvicích 82 majitelů usedlostí, z to-
ho 57 pololáníků, 25 podsedků. Vedle
toho bylo 25 domkářů, to je vlastníků
domů bez polí, kteří pracovali na
panských polích nebo byli kováři, či
jinými řemeslníky. Mezi půlláníky by-
la jména ještě dnes se vyskytující,
jako např. Foukal, Minařík, Cabal,
Filípek, Hajda, Procházka, Machač,
Holub, Průdek, nebo mezi domkáři byli
Roháč, Vajbar, Obhlídal; Filípek.
0 způsobu hospodaření a kulturách,
které byly pěstovány, lze prakticky
hovořit až po zrušení roboty. V té
době končilo úhorové hospodářství,
které spočívalo v tom, že pole byla
v rámci osevního postupu vždy po
určitá období 1 - 2 roky neobdělávána.
Pozemky byly rozděleny do tří částí.
Jedna část byla oseta obiininami, dru-
há byla osázena sadbou. Třetí část
polí byla ponechána jako úhor. Tím
byla umožněna pastva dobytka na velké
ploše, a to bud na úhoru a na podzim
i na podrostech na strništích. V úrod-
nějších půdách, jako byla rakvická,
se neúhorovalo každoročně, ale jednou
za čtyři nebo více roků. Proto byly v
Rakvicích prováděny pastvy povětšině
na podrostech na strništích. Vedle
toho byla na pastvu až do druhé polo-
viny 19. století (1878) určena méně
úrodná luka a výhon. Byly to Trávníky,
Trokvíze a Ceiky a Hrůdy. Sousední
němečtí hospodáři v Přítlukách měli
trvalá pastviska až do 30. let 20.
století. ;
Usnesením zemského sněmu moravského
ze dne 9. června 1848 byla sice robota
zrušena, ale rolník se musel z ní Vy-
vázat. Způsob vyvázání byl stanoven
císařským dekretem ze 4. března 1849,
Tento dekret stanovil částky za robo-
tu, naturální dávky (ceny odpovídají-
cí desátku), úroky z hodnoty roboty,
úroky z luk a za předivo, které robot-
ník vrchnosti odváděl a které po zru-
šení roboty měl zaplatit.
Žvláštní vyvazovací komise vypočet-
la, že vyvazovací poplatky, které roi-
ník měl zaplatit, činila u pololáníka
323 zlatých 45 krejcarů, u čtvrtlání-
ka 156 zlatých,u posedníka 118 zlatých
40 krejcarů. Kdyby měl rolník tento
nakvický -
ZPRAVODAJ
vyvazovací poplatek zaplatit bývalé
vrchnosti celý, i když ve splátkách,
znamenalo to, že by nevyšel z dluhů,
nebot vlastně musel své hospodářství
budovat. Proto bylo rozhodnuto, aby
zaplatil jen třetinu, a to ve dlouho-
dobých splátkách,
Po počátečním nadšení, že byla zru-
šena robota došlo po té, co se sedláci
seznámili; jak draze bude vykoupeno
jejich volné hospodaření, došlo k vy-
střízlivění a k tvrdému boji o chléb.
Celé dvacetiletí trvalo, než se sedlá-
ci vyplatili u vrchnosti a než vybu-
dovali svá hospodářství tak, aby
prosperovala. Nevystačilo se s nářa-
dím, které rolníci používali v době
roboty. Přistupovalo se k práci na
polích se železným nářadím, začalo se
hlouběji orat, selo se hodně pšenice,
žita a ječmene. Zlepšovalo se sklepní
i viničné hospodaření. Přesto stále
rolníci zápasili s nedostatkem peněz.
Rolníci se co do svých schopností
rozdělili do dvou skupin. Pracovití,
šetrní a podnikaví tvořili jednu
skupinu, druhou skupinu tvořili ostat-
ní rolníci. fi první peníze získané za
prodanou úrodu a živočišnou produkci
využívali ke koupi opuštěných a prodá-
vaných polí a domů a tak zvětšovali
svá hospodářství, aby mohli vyrábět
pomocí zemědělské techniky, která by-
la vyráběna pro větší hospodářství,
jako byly statky šlechty. Ti druzí pak
povětšině živořili, zadlužovali se a
museli pole po kouscích lacino prodá-
vat. Bylo to ve druhé polovině 19.
století. Také dělitelnost usedlostí
mezi děti sehrála svoji úlohu. 0 způ-
sobu dělení
jsme psali v Rakvickém
zpravodaji.
Rozvoj zemědělské průmyslové výroby
(cukrovarnictví) otevřel možnosti hle-
dat nové zdroje příjmů. Tímto zdrojem
bylo pro rolníky zavedené pěstování
cukrové řepy v 70. letech minulého
století. Podnět k tomu dalo založení
cukrovaru
ve Velkých Pavlovicích nájem-
ci císařského velkostatku pruskou
firmou Latzel a spol. V roce 1866 a
později i založení prvního rolnického
akciového cukrovaru v Podivíně. Opět
se ukázalo, že ne všichni rolníci
včas pochopili užitečnost pěstování
cukrovky. Někteří rolníci namítali, že
se v naší vesnici pěstuje mnoho vinné
révy a že věří v budoucnost této
obchodní plodiny. Zástupci pěstování
cukrovky uváděli nehospodárnost pěsto-
vání vinné révy nejen proto, Že se
vinná réva nepěstuje na písečných pa-
horcích, ale 1 tam, kde půda je vhod-
ná pro cukrovku. Tito zástupci namíta-
li, že cizí vína utlumí ceny našich
vín a že "zač pak bude stát vypěstová-
ní vína, které ze všech jiných rostlin
je nejpracnější". Jiní pak namítali,
že pěstování řepy na úkor obilí vyvolá
nouzi o chléb, že řepa vytáhne úrodu
z půdy a vysází-li rolníci jejím
pěstováním svá pole, budou pak dřít
bídu. Ukázalo se však, Že rozvoj
pěstování cukrovky znamenal finanční
přínos. Nevyčerpané pozemky dávaly 80
až 100 g na měřici a cena za metrický
cent činila až 1 zlatý rakouský.
Jiné plodiny, zejména kukuřice a
brambory nebyly v Rakvicích sázeny pro
průmyslové zpracování. Kukuřice je
starou kulturní obilninou v oblasti
střední Ameriky, především v oblasti
Peru, Bolívie a Mexika (archeologické
nálezy této plodiny jsou až období
2 500 let před Kristem). Do Evropy by-
la přivezena ve středověku. V Rakvi-
cích byla pěstována jen pro vlastní
potřebu, a to především pro kukuřičné
zrní. Kukuřičnými stonky se především
zatápělo v kuchyni. Také sadba brambor
měla stejné postavení.
Větší rolníci si uvědomili, že se
nevystačí s vědomostmi získanými od
předků. Eduard Kornyšl, jako předseda
kontribučenského fondu Hodonínsko-
pavlovického panství, objednal pro
české obce v kraji odborný časopis
Rolník, z něhož rolníci čerpali poznat-
ky o pokrokových formách zemědělské
výroby.
Později byl zdrojem vědomostí časo-
pis Milotický hospodář. Nejen to. Za-
čali se shánět po odborné literatuře.
Posílali své syny do zimní hospodářské
školy v Podivíně, kde získávali cenné
odborné poznatky. Např. rodiny Obhlída-
lů a Bednaříků daly možnost absolvovat
střední zemědělské školy a i vysokou
školu zemědělskou, aby se později je-
jich absolventi uplatnili na státních
5
nakvický -
ZPRAVODAÍ
statcích v zemích Rakouska-Uherska.
I chov dobytka prodělal ve 2. polo-
vině 19. a na počátku 20. století vý-
razné změny, zejména po zrušení luk a
polí v roce 1878, určených pro pastvu
dobytka. Rolníci si uvědomili potřebu
pěstování většího počtu skotu a bravu.
V tomto směru vynikli Jan Kamenský a
František Kamenský, pozdější starosta
obce. Tito vybavili své stáje vším
nejmodernějším - napaječkami, chodbami
za hranty, měli silážní jámy a byli
mezi prvními, kteří zavedli strojní do-
jení. Jejich příklad pak následovala
„|řada rolníků, jako byli Josef Vajbar
z gruntu č. 133, Tomáš Horáček č. 27,
Ferdinand Veverka č. 24 a další.
Víno bylo prakticky pěstováno po-
většině jen pro osobní spotřebu. Sáze-
ní vinic do greftů, ruční jejich obdě-
lávání spočívalo v kopání postnice rý-
či, kopačky byly dělány jen motykou,
hnůj se zarýval rýčem. Vinice se ne-
stříkaly nebo jen tehdy, když se obje-
vila perenospora (začala pálit ruda)
a postřik byl proveden nejvýše dvakrát.
Obec určovala dobu vinobraní. Byla
dodržována doba, kdy do vinohradu směl
jen vlastník. Hrozny byly sbírány do
lejt, v nichž hrozny byly drceny pí-
chem. Do sklepa se rozdrcené hrozny
"zvalovány z lejt do koryta, které
ústilo do kádí“. Víno se lisovalo na
velkých dřevěných lisech, utahovaných
velkým dřevěným vřetenem, které bylo
zakotveno v trámu stropu ve sklepě.
Vinaři dleli ve sklepích dlouhé veče-
ry. Byla to doba družby vinařů a zpěvu.
Pokud jde o způsob orby,po zrušení
roboty se uplatnil i u rolníků v Rak-
vicích vynález bratranců Veverkových.
Byl to nový typ pluhu, který půdu
dobře kypřil a zároven ji obracel. Na
tu dobu vynález, který způsobil pře-
vrat ve výrobě pluhů v celé střední
Evropě. Postupně se objevovaly typy
hospodářských strojů, které usnadnova-
ly zemědělskou práci a zvyšovaly její
produktivitu. První ruční mlátičku v
Rakvicích koupil v roce 1880 Josef Fi-
lípek z damu č.p. 108.
V race 1890 koupil první žací stroj
rolník Jakub Foukal z domu č. 32 a
poté i další zemědělské stroje. Jakub
Foukal byl v té době nejbohatším mužem
v Rakvicích. Byl majitelem 7 čtvrtlá-
nů. Vyprávělo se o něm, že v Rakvi-
cích nezačala žádná dražba dříve,
dokud se nedostavil Jakub Foukal. To-
máš Horáček vyprávěl, co o Foukalovi
říkal jeho otec. Ze při dražbách v lé-
tě prý přicházel na dražbu v bílé ko-
šili, čamaře, často však bosky.
V roce 1895 koupil první parní mlá-
tičku František Svásta z domu č. 24,
na výminku žijící pak v domě č. 23.
Po něm pak Jan Kamenský, Matěj Hrdina
a František Krmíček a další koupili
společnou parní mlátičku, kterou pohá-
něla "donfka", kterou obsluhovali Pa-
vel Hanzlík, po němž Jakub Peš, z mlad-
ších pak Josef Vajbar - Machar. Bylo
to jakési družstvo.
Výrazný rozvoj moderního zeměděl-
ského podnikání nastal později. Byla
to jakási prestižní soutěž mezi mladý-
mi rolníky a Spitzovým a panským pod-
nikáním.
Líčením těchto událostí není sle-
dováno jen s nimi seznámit čtenáře.
Měly by být trošku i poučením nebo
ponaučením. Vždyt zejména události po
zrušení roboty by měly být ponaučením
dnešním rolníkům. Neboť jen ti, kteří
měli odvahu poprat se s nesnázemi,
kteří cílevědoměa úporně bojovali
o své místo ve společnosti, kteří se
dovedli odříkat a do značné míry na
počátku samostatného hospodaření i
strádat, stali se silnými osobnostmi
selského stavu. Dobrali se dobrých
výsledků. Je třeba mít vůli a sílu
najít cesty vedoucí k úspěchu. Kdo se
bojí riskovat, nedočká se úspěchu.
JUDr. Hubert Režný
vá
nRakvický -
zZpRAVOVDAJj
Ačkoliv nebyl rakvickým rodákem,
celým svým životem a prací pro Rakvi-
ce, zejména za rozvoj školství i kul-
turního života, si plně zaslouží být
zařazen do galerie rakvických osob-
ností. Je to Antonín Kubíček, jehož
jméno dnešním generacím téměř nic ne-
říká, který si však za dobu svého 27
letého žití a působení v Rakvicích.
postavil pomník ve
vědomí generací,
které vychoval.
Téměř po čtvrt sto-
letí vychovával ge-
nerace, které tu
žily a z nichž mno-
zí později tvořili
dějiny Rakvic.
Antonín Kubíček se
narodil v Bohdikově
v okrese Sumperk.
Na rakvickou jedno-
třídní školu přišel
v roce 1866, poté,
co na choleru, kte-
rá v Rakvicích po
pruskorakouské válce
řádila, zemřel jeho
předchůdce Jan Če-
chák.
V té době stál
již v popředí hospo-
dářského, politické-
ho a kulturního ži-
vota Josef Edvard
Kornyšl.
Ve školní budově, v níž začal Kubí-
ček vyučovat, byla jen jedna vyučovací
světnice, která postupně nedostačovala.
Proto byla zřízena "učírna“ pro první
třídu v domě číslo 145. Obec tento dům
koupila v roce 1868, kdy bylo nutno
v Rakvicích zřídit dvojtřídku. Antonín
Kubíček se stal nadučitelem a jako
učitel nastoupila další významná osob-
nost Antonín Vomela.
Antonín Kubíček se při nástupu do
školy v Rakvicích zapojil do společen-
ského i kulturního Života. Stal se ta-
ké regenschorim v kostele. Byl vynika-
jícím zpěvákem. Z doby jeho činnosti
TCKÉ OSOBNOSTI
regenschoriho se dochoval zápis latin-
ských zpěvů při pohřbech "0fficium
Refundatorum" (česky - služba mrtvým).
Sám si je opsal, byly psány brkem.
Kultura jeho písma byla mimořádná.
Dochovala se jeho fotografie, kdy byl
nadučitelem.
Antonín Kubíček hned na počátku
svého pobytu v Rakvicích velmi úzce
spolupracoval s
Josefem Edvardem
Kornyšlem. Je do-
chována zpráva, že
spolu koupili v
Praze pro rakvickou
školu globus a lu-
nostroj. Tyto
předměty však ne-
sloužily jen škole.
Byly používány i
při osvětových
přednáškách, které
| oba konali pro
rakvické občany.
Věaěli, že poznat-
ky o světě a hvězd-
né obloze je nutno
sdělovat i dospě-
lým. Dochoval se
z těchto přednášek
tento Kornyšlův
výrok: "Kdo točí
zemí, kdo řídí zá-
kony vesmíru a nás
drobných pozemšta-
nů? Bůh, ta mocná
síla přírody, jež vším vládne.“" Antonín
Kubíček i Josef Edvard Kornyšl si byli
vědomi potřeby šířit v Rakvicích osvětu
v širších rozměrech. Proto v roce 1868
založili Pěvecký a čtenářský spolek
Žerotín, jehož cílem bylo vybudovat
knihovnu, pěstování zpěvu a četby nebo
předčítání občanům a šíření nových
poznatků o zemědělství. 0 tomto spolku
psaly tehdejší noviny Moravská Orlice
v roce 1868.
S růstem Rakvic rostl počet žáků,
takže dosavadní učebny nestačily. Proto
v roce 1880 nařídila okresní školní
rada představenstvu rakvické obce dát
RaAakvický i —
zpRAVOVNÍ 6
postavit novou školní budovu, a to na
místě, kde stála obecní hospoda a ko-
várna. Slo přitom o přestavbu, nebot
ze značné části bylo použito původní-
ho sklepního zdiva bývalého habánské-
ho dvora i zdiva hospody. Skola měla
čtyři učebny a byty jak pro naduči-
tele, tak ostatní učitele. V září
1882 byla slavnostně otevřena.
V publikaci 50 a 100 let škol v Rak-
vicích je uvedeno "... a nadučitel
Antonín Kubíček spolu s učitelem
Antonínem Vomelou ve svých projevech
povzbuzovali rodiče, by sobě školy
vážili a dítky své k pilné návštěvě
školy přidržovali, by básně a písně
různé přednášeti se učily"“. Velký
podíl na tom, že stavba školy byla
provedena v tak krátké době, měl i
Antonín Kubíček.
Pro nově zřízené dvě třídy byli
přijati dva mladí podučitelé, a to
Antonín Mátl a Alois Mrštík, Oba by-
li absolventy c.k. Slovanského
ústavu pro vzdělávání učitelů v Brně
a přátelé. Samozřejmě se ihned po
nástupu do školy zapojili do spole-
čenského života v Rakvicích.
Antonín Kubíček usiloval znovu
oživit činnost Pěveckého a čtenář-
ského spolku Žerotín. Poněvadž čin-
nost spolku zanikla, bylo nutno
spolek založit. Když se mu podařilo
na podzim roku 1882 získat členy
obecního zastupitelstva a další
pokrokové občany pro myšlenku obnove-
ní činnosti tohoto spolku, svolali
učitelé valnou hromadu s cílem znovu-
založit tento spolek. Jeho účelem by-
lo sjednávat pro své členy a ostatní
zájemce "poučení a ušlechtilou zába-
vu". Prostředky k tomu mělo být za-
ložení spolkové knihovny, odebírání
časopisů, pořádání přednášek a
poučných rozprav z oboru hospodář-
ského apod. Ukolem tohoto spolku mělo
být i pořádání zábav, výletů, diva-
delních představení. A právě v tomto
směru měl velký podíl na této práci
nadučitel Kubíček.
Antonín Kubíček jako nadučitel
neměl jen samé úspěchy. Narážel i na
potíže. Jednou z nich byl problém
s návštěvou dětí rolníků, pracujících
na ekonomii státního statku na
Irkmanci. Tehdejší správce prušácký
Němec Habl, dělal rakvické škole po-
tíže. Děti dělníků zanedbávaly školu
a zvyšovaly procento Zameškávání
žactva rakvické školy. Aby tento stav
byl odstraněn, využil Kubíček zná-
mosti Aloise Mrštíka s rodinou správ-
ce Habla. Poslal Mrštíka projednat
docházku dětí a přimět správce, aby
nebránil dětem dělníků pravidelně
navštěvovat školu. Také vztahy mezi
rakvickou školou a farou nebyly ně-
jaký čas dobré. Rakvický farář Václav
Blažek, i když do školy chodil jen
velmi zřídka (byl nemocen a zastupo-
val ho kaplan Antonín Malec), rád
diktoval, jak má škola pracovat.
Když ovlivnování přesáhlo míru, řekl
nadučitel Kubíček faráři Blažkovi:
"Pane faráři,ty doby přestaly, co vy
jste práskal bičem a my táhli káru.“
Že Kubíček se stal skutečným
Rakvičanem svědčí skutečnost, že měl
vlastní vinohrad a vybudovaný vinař-
ský sklep. Jeho sklepní hospodářství
bylo na vysoké úrovni. Příležitostně
rád pohostil pozvané hosty ve svém
sklepě.
Antonín Kubíček měl za manželku
Boženu Bartošíkovou z Podivína.
Měli 7 dětí, z toho 4 chlapce a 3
děvčata. Dcera Žofie byla manželkou
nástupce Kubíčkova, řídícího učitele
Josefa Garlicha. Ostatní děti dostaly
vzdělání, takže se všechny v životě
dobře uplatnily.
Antonín Kubíček zemřel v roce
1893.
JUDr. Hubert Režný
rRakvický -
ZpRAVODAJ
proměny ZZ
Farní budova byla postavena v roce
1789 a v roce 1859 byla místní cír-
kevní správa povýšena na faru.
Kostel nepostačoval potřebám far-
nosti. Proto pololáníci Jiří Foukal
a Jakub Korčák založili v roce 1817
fond ve výši 2226 zlatých k rozšíře-
ní kostela. To bylo provedeno až v
roce 1875. Byla provedena přestavba
kostela a opravena věž. Obyvatelstvo
bylo převážně katolického vyznání.
oprávci rakvické farnosti od roku
1785 postupně byli Matouš Novosad
do roku 1790, Václav Dvořák (1790-
1802), Maxmilian Cuculinus od
června 1802 do června 1806, Ondřej
Vondráček (1806-1815), Antonín Růžič-
ka (1815-1825), Antonín Janků. Tento
působil v Rakvicích od 15. prosince
1825 do 5. dubna 1836. Jako duchovní
správce zvelebil kostel i oltář,
zlepšil faru a velmi pomohl občanům
při choloře, která v Rakvicích řá-
dila v roce 1832. Po něm 28 let byl
farářem v Rakvicčích Josef Schuster.
Do historie obce se pak zapsal farář
František Milím, který v Rakvicích
působil 17 let. Farnost vedl od roku
1866, když u v Rakvicích působil
Josef Eduard Kornyšl. Kolem jejich
"sporů" se dochovalo jednak nepodlo-
žených pověstí, jednak řada dokumen-
tů o spolupráci. V době nemoci Milí-
ma ho zastupoval kooperátor Emanuel
Svitavský. Od roku 1882 zastupoval
Milíma kaplan Alois Malec. Tento
byl činný i kulturně. Působil v Pě-
veckém a čtenářském spolku Žerotín
a vedl i ochotnické divadlo
v Rakvicích.
Náboženské poměry v Rakvicích
Spolupracoval i s Aloisem Mrštíkem,
kterí v té době učil v Rakvicích.
Malec se později po názorových
rozporech stal nepřítelem Mrštíka.
Na rakvické faře se do konce dru-
hé světové války vystřídalo ještě
sedm katolických knězů.
Byli to:
Josef Pták - v Rakvicích působil
1884-1890
Jakub Kružík 1891
Albert Mrázek 1901-1907
Gotthard Frich 1907-1908
Cyril Vala 1908-1917
Jan Spurný 1917-1965
Od doby protireformace byli
rakvičtí občané převážně římsko-kato-
lického vyznání. Jiného vyznání tu
byli jen jedinci. Např. v roce 1931,
při sčítání lidu z celkého počtu 2405
osob bylo 2306 katolíků, t.j.
89,6 %. Dále bylo v Rakvicích 29
českých bratří, 2 pravoslavní, 12
židovského vyznání a 59 bez vyznání.
Mezi občany bez náboženského vyznání
bylo 8 židů.
Další historie náboženských
poměrů by si vyžádala samostatnou
stat.
Rakvický ©
ZPRAVODAJ
BLAHOPŘÁNÍ
V červencovém vydání Kanadských
listů, které vydává krajanský spolek
Čechů a Slováků ve státě Ontario v
Kanadě jsme se dočetli o srdečném bla-
hopřání, které zní:
Dne 16. srpna t.r. oslaví na Batavě
(Batovo město) v kruhu své rodiny a
přátel své 80. narozeniny, novopečený
kapitán v.v. Jaroslav Hajda, rodák
rakvický. Jako mnoho jiných moravských
Slováků odešel po německé okupaci k
zahraniční čs. armádě ve Francii. Po
výcviku v Agde byl poslán na frontu,
utkal se s nepřítelem, ale po kapitu-
laci Francie byl evakuován do Anglie.
Sloužil u protitankových děl. Obležení
Henguevku se účastnil jako zástupce
velitele baterie. Do vlasti se vrátil
26. května 1945 se čtyřmi vysokými
vyznamenáními, včetně bronzové hvězdy
a Ús. válečného kříže.
Po únoru 1948 odešel s rodinou do
Kanady. Pracoval u firmy Bata ve městě
Ontário. Dále jsme se dověděli, že
rozkazem ministra obrany ČSFR, jako
výraz vojenské rehabilitace vojáků zá-
padního odboje 2. světové války, kteří
byli za své občanské i politické
postoje v letech 1948-1989 politicky
i služebně postiženi, byl dnem 20.
února 1992 jmenován kapitánem ve vý-
službě.
Rakvický zpravodaj se připojuje ke
gratulantům a přeje Jaroslavu Hajdovi,
rakvickému rodáku, dlouhé zdraví
a osobní spokojenost.
Redakční rada
Nebojte se podnikání
Jsou rodáci, kteří se o dění rodné
vesnice zajímají celý život. Zapisují
své poznatky, oživují vzpomínky a za-
kládají do svých archívů vše, co je
napsáno o Rakvicích. Jeden z nich je
František Šelle, narozen v posledním
domě nad hřbitovem, který nám poslal
výpis řemesel z let před druhou světo-
vou válkou do roku 1948. Jistě si po-
všimnete, kolik řemeslníků v jednotli-
vých řemeslech vesnice uživila, i když
mnozí z nich vlastnili ještě malé
hospodářství. Řemeslnická hrdost však
v každém z nich byla pevně zakořeněna.
Vzpomínám si na krejčího Čížka. Úlověk
to byl vysoký, štíhlý, a dobrák od
kosti. Na muzice v Sokolovně přišel
krejčí Čížek doprostřed sálu, z náprs-
ní kapsy vytáhl viržínko, zapálil si,
kývl na muzikanty a pomalu s hlavou
vztyčenou tancoval se svou malou Ženou
solo. Kolik v tom počínání bylo
hrdosti, kolik sebedůvěry.
10
rRakvický
zZpRAVODAJj
Živnosti a služby v Rakvicích před 50lety
Holiči: Dostál Jan, Fuciman Alois,
Hrabal Franťišek
VKrejčí: Malinka Josef, Čížek Tomáš,
Krůza Ferdinaná, Nečas František -
kroje, Řezáč Leopold '
"Klemíři: Ferbar Antonín
vKováři: Opršal Josef 116, Opršal Fr.,
Malina Antonín 8, Lang Josef
Koláři: Dvořák Vincenc, Bohm Franti-
šek, Kamenský František
VKošikář: Hýsek Vincenc
vMalíř a natěrač: Řezáč František
Mlékárna: Pohl Emil.
„Výkup mléka: Pohl Emil
„Výkup mléka s dodávkou: Bednařík Fr. ;
Adámek Bohumil, Orálek Jan, Sladký FB,
Mlýn: Šír František
"Obchody: Potravní spolek, Kocmánek
Jan, Kána Fr.- textil, Krůzová Ruže-
na, Filípek Oldřich, Hégrová Jenové-
fa - papírnictví, Hirlukšová L., Prů-
dek Stan., Vajbar Petr - uhlí, dřevo,
Valenta Karel
„Obuvníci: Hégr Cyril, Křivánek Fr.,
Vája Václav; Kamenský Stanislav
/Pokrývači: Fila Ant. Korčák Viktor
vPekaři: Nečas Karel, Man, Jánošek
Josef, Minařík, Novák, Režný
vPeněžní ústavy: spořitelní a záložen-
ský spolek
Sběrny a platebny: Rolnické a Občan-
ské záložny z Hustopečíu Brna
/Řezníci: Vajbar Josef, Holzapfel Jo-
sef, Bajer Lad., Hájek Karel
vStavitel: Šemora František
"Stoláři: Filípek Fr., Kamenský Fr. a
Karel, Rozsypal Jaroslav, (Herzán
Stanislav, Cabal Jan
vŠvadleny: Řezáčová Eva, Manková Fr.
Švástová; Štefková
Hádlová, Bohmová,
? kroje
“Vyšívačky: Tesárková B., Jeřábková
"Zahradníci: Průdek Josef, Průdek
Ladislav, Průdek“ Jakub
vZámečnictví: Průdek J.,
vfrafiky: Hyci, Havlová, Kvasnička
VHostinec z Sokolovna,
Mazánek), Zach Richus (Bohm Fr.),
Pokluda :
Sedláři: Hégr Karel, Dobrovolný
Václav
Polínek Fr.
Bednařík (nást.
j Výkupna zeleniny: Průdek Cyril
"Výroba cement. zbaží: Kamenský Jan
Porodní babičky: Pohlová Celestýna,
Javorská, Dvořáková
Volně zpracoval Šelle František,
Lipník n. B. (rodák z Rakvice) IX 1983
NÁVRAT
V letošním roce, kdy naše obec
odstranila dluhů vůči vyvražděným
rakvickým židům a odhalila pamětní
desku rodině Kohnově na Památníku
padlých, přijel k nám na návštěvu
až z dalekého Izraele náš bývalý
spoluobčan Jakub Bassist.
Narodil se roku 1909 v Radkovicích
(nyní okres Třebíč), kde měl jeho
otec Alfréd obchod a hostinec. V roce
1923 se rodina přestěhovala do Znoj-
ma. V rodině bylo 6 dětí - Jakub,
Klementina, Herman, Valerie, Elsa a
Josefina.
Jakub se vyučil elektrikářem a v
polovině dvacátých let nastoupil
službu v Břeclavi. V roce 1926 byl
přidělen do Rakvic, kde se seznámil
s Josef Kropáčkem. Bydlel v podkrovní
mansardě na Spitzově vile (nyní dům
uč. Veselého). Podílel se na elektri-
fikaci Rakvic, Přítluk, Popic,
1
nakvický -
ZPRAVODAJ
Pouzdřan, Zaječí, Staroviček, Šakvic
a Strachotína.
V roce 1930 rukoval z Rakvic do
dělostřeleckých Žižkových kasáren v
Olomouci. Po vojně v letech 1932-35
budoval elektrárnu na Vranovské pře-
hradě. Pak se znovu vrátil do Břecla-
vi a Rakvic. Tehdy bydlel u Nečasů
(vdova po pekařovi).
Po zabrání Břeclavi Němci byl pře-
ložen do Hroznové Lhoty a v paměti
mu zůstaly obce, které elektrifikoval
- Mezihoří, Radněves, Vidonín a Koje-
tín. Ad r. 1941 začalo platit naříze-
ní nosit žlutou hvězdu a nesměl jez-
dit do jiných vesnic.
V květnu 1941 si založil rodinu.
Jeho nevěstou byla Stěpánka Marmor-
steinová z Tvarožné Lhůty. Za rok
nato ho čekal transport do Terezina,
kde přežil celou válku až do 15. 6.
1945. Přežil jen díky elektrikářské
profesi. Němci posílali židy do Osvě-
timi, ale jeho jako odborníka potře-
bovali.
V Terezíně se setkal i s rodiči.
Kromě Jakuba a Eisy všichni z rodiny
zahynuli. Elsu zachránil starosta z
Ratišovic, který ji ukryl před
transportem a po válce se s ní oženil
a měl s ní 2 dcery. Nyní žije Elsa ve
Znojmě. Valerie také nenastoupila do
transportu, ale Němci ji v r. 1943
chytili v Brně a asi zastřelili. Jakub
věděl, že Valerie měla dítě a po válce
pátral po jejím osudu. Našel ji až
za 46 let na Slovensku, kde je Eliška
vdaná a dosud zde žije.
V roce 1949 odešla rodina Jakuba
Bassista do Izraele. Kromě manželky
Jakuba, to byl i syn Jiří (dnes
Abrhám), který se narodil r. 1942.
Syn Ivan (dnes Ruben) nar. 1946.
V Izraeli se jim r. 1952 narodila
ještě dcera Čipora,
Usadili se v přímořském městečku
Natánii mezi Haifou a fel Avivem. Zde
dostali jednopokojový byt pro přistě-
hovalce. Manželka Jakuba v roce 1965
zemřela. Jakub žije u Rubena. Stáří
má dobře zajištěné. Do důchodu odešel
v 65 letech. Po podepsání dohod o
vyrovnání mezi Německem a Izraelem
dostává k důchodu 500 izraelských
šekelů ještě 2400 marek (jako oběť
nacismu).
Na otázku proč, se i přes svůj vy-
soký věk tak rád vrací do své bývalé
domoviny, Jakub Bassist se slzou v
oku odpověděl: "Můj domov je v
Izraeli, ale jsem Čech. A starý strom
nepřesadíš.“ A hned dodal, že židé
z Československa měli v Izraeli punc
dobrých pracovníků. I oni šířili
pověst zlatých českých rukou ve svě-
tě...
Na závěr života se Jakub vrátil do
dávné domoviny. Rád vzpomíná na místa
svého mládí i na přátele, které však
už našel většinou na hřbitově...
R. Obhlídal
TRAGÉDIE POD ZAJEČIM
Pomalu sluníčko zapadalo, když
přistával naposled pilot práškovacího
letadla na plochu jateliny pod Zaje-
čím. Posledním pracovníkem, který na
něj čekal, byl strýc z vrchního konce
rakvické dědiny. Čekal na pilota, aby
vyslechl rozkazy na příští den.
Letadlo rolovalo k hromadě hnojiva,
ale pilot stroj nezastavil, jen
otevřel okénko a křičí na strýca:
Ho
Strýcu, podte, trochu vám povozím
po tým vaším kraji, at ho poznáte
aj z výšky."
"To víš, chlapče, že se rád podí-
vám, dyt sem v tým eště nikdá nese-
děl."
Letadlo se zvedlo, zakroužilo nad
jatelinou, nad Zaječím a od Přítluk
se vracelo na přistání, když strýce
zaujal bod na polní cestě, přibližu-
jící se od Rakvic a směřující k Zaje-
čí. Přitiskl hlavu na sklo kabiny,
12
-8
8 nakvický
ZpRAVODAJ
až se mu rozpleskl jak "belešový"
těsto, jenom aby zjistil, že se svém
tušení nemýlí. Byl to on. Slova se mu
zadrhovala v hrdle, když nabízel pilo-
tovi pět litrů vína za to, když nad
tým chlapem, cc jede po té cestě,
proletí co nejníže. Pilot neodpověděl,
jenom přikývi, lišácky mrkl a zatočil
stroj nad Stymbert a pustil si to
přímo proti bodu, který se pohyboval
ha polní cestě. Proletěli mu těsně
nad hlavou, ale když se letadlo oto-
čilo, strýc viděli, že chlap po silni-
ci jede dál. ,
"NíÍž musíš, eště níž,“" nervozně
přikazoval strýc pilotovi a zase
přitiskl nos na přední sklo. Pilot
přikývl, otočil stroj, který nadletěl
na vinohrady a pustil se k zemi tak
nízko, že by mu pod plechovým břichem
neproběhlo ani tele, natož chlap.
Když se letadlo zase prudce zvedlo
k nebi, silnice už byla prázdná, jen
zvířený prach se zvedal nad cestou.
Strýc si zamnul ruce. "Snád to za
tech pět litrů stálo.'
Dveře místní "Besedy" se rozletě-
ly a druhý strýc z vrchního konce
vrazil dovnitř udýchaný, naježený a
křičel už ode dveří.
"Jano, toč pivo, nebo sem se zno-
va narodil a eště z teho nejsu po-
řádně zpamatovaný. Rychle dělej, at
mě to probere a začnu zas normálně
myslet."
"A co se vám tak hroznýho stalo,
strýcu, Že ste tak pobledlej.:
„ "Pobledlej, zpocenej, oči vygule-
ný, ruky a nohy se mně třepů, loktě
aj kolena mám odraný, naražený žebra,
poškrábaný břuch, nalomenů lopatku,
natržený ucho, a to mám eště štěstí,
že nemám nic na hubě, zas by se na
mě ukazovalo, že sem byl naslopanej,
ale Žiju, chlapče, Žiju a řeknu ti,
že ten pokrok, tá technika, je negdy
k ničemu. Spíš se na nebi proháněli
enom ptáci a anděli a bylo dobře.
Včíl ty plechový potvory nedají člo-
věkovi pokoj. Smradu to nadělá, ran-
dálu a eště to lidi ohrožuje. Sak
tolik už teho spadlo, tož može tomu
člověkvěřit?
"Ná vy ste, strýcu, spadl z letad-
1a?", ptá se hostinský Jano a dotýká
se prstem čela.
"Co máš, chlapče, ale málem mě tá
potvora spadla na chrbet, enom anděl
strážný mě zachránil."
"Tož nanapínajte a řeknite, jak
ste zubatej utekl z lopaty:"
Strýc si utřel bradu od pvní pěny,
nadechl se a začal: "Mám na Podzajec-
kej řepu, tož sem si říkal, dyž je
takovej pěknej deň, že se na nu poje-
du podívat. Sedl sem na svojeho sta-
řičkýho "Pionýrka" a jel sem. "Pioný-
rek“ prkotal, já sem si popiskoval,
pokukoval po krajině a dobře mně by-
lo. Nad Zajeckým kopcem krůžilo
práškovací letadlo a mě ani ve snu
nenapadlo,co s týmto kusem plechu
zažiju. Jak sem vyjel ze zatáčky na
rovná silnicu, letadlo nechálo krů-
žení, otočilo rypák proti mně a padalo
k zemi, ják dyby mu motor ten moment
vynechal. Chcet sem mu zamávat, ale
ono zamávalo se mní. Jak se rychle
blížilo ke mně, tak aj rychle klesa-
lo k zemi. Nade mnú proletělo tak
nízko, že bych došel o klobúk, dybych
ho měl. Tak, tak, sem se udržel na
svojím stroji, enom sem v duchu podě-
koval pilotovi, že to stačil vybrat,
ale tá žlutá potvora se otočila,
nadletěla nad Štymberk a zas se pusti-
la proti mě, ale včíl už tak nízko,
že břuchem lízala jatelinu a vrtulů
usekávala její vršky. Pro mě nebylo
úniku. Bylo mně jasný, že na tímto
světě sem skončil. Ruky a nohy mně
zdřevěněly, motorku sem přestal ovlá-
dat, enom sem z vyvalenýma očiskama
hleděl na blížící se monstrum a rych-
le sem se lúčil s rodinú. Stihl sem
to z každým zvlášť. Ze ženú, z děcka-
ma, aj za vychování sem poděkoval,
potom sem pustil řídítka, skřížil ru-
ky na prsách a s výkřikem "Zbohem
živote" sem se v plnej jízdě vrhl do
jateliny a všecko mně bylo jedno.
Nejméně šestkrát sem se přegulil,
hned sem měl na vrchu nohy, hned
hlavu a potom byla tma. V hlavě mně
hučelo a před očima se mně dělaly
věčí a menší kolečka. Ohmatal sem se,
a dyž sem zjistil že žiju, dívám se,
13
= či Rakvický -
M ZPRAVODAJ
kde spadlo to letadlo, ale protože bylo veselo, erom kcyby pod tým
sem nic neviděl, nesedl sem na svůj letadlem ležel negdo druhej."
stroj a jedu k tobě chlapče, abych A tak nevím, zda strýc ví, kdo
nebral nových sil a došel uklidnění. mu připravil takovéto zpestření
Esli to letadlo tam negde leží, ne- všedního podvečera, ale že u nás
vím, hledat ho nebudu, ale spadnút v naší dědině je takových šprýmařů
muselo." více, to zase víme my.
"Hlavně, že žijete a ste v pořád- Veselo u nás bývalo, je a bude,
ku. Včíl se trochu zasmějeme a co jenom nepřehánět, všechno má své
nám chybí." meze, občané rakvičtí.
"Já se směju rád a taky by mně PřRo
„Dojeli regruti,..."
Dojeli regruti, dojeli pod máju Zahrej nám muziko zaverbujem
na koni vraném děvčata švarný vytancujem
písničku zpívajú. my letos rukujem
Zpívajúů smutní. všeckým dáme zbohem
Zpívají veselí. na tú vojnu pohár vína
Děvčata k tanci si vyplijem.
sukýnky rovnajú. „je
f jd c © -Bo Es
— + | . ,
re la km M L o i ty HH | VR RN U u Wu č 0 i
P o hen LF E
a — -535 T (SC Ja
- (G)
Na As 4. Ga ce A 6. ON
k P 9 22 h E on 1. jc ja Went I m
p. Mm p ES P běž A i JA n K 1 Á ol Z 1 Ú n
VD R 7] GET i t4 Z = E L i La 93 i i (9 čá 0 Za
160" 4 i n Ca Ý Ý ja = X | M
ďJ x [= " ==- , = =“ TAIVY
: ob, : M
s ooo i | ' i a
BA ; W -m
i h i i i b i i i i i
ce č ee ř „s č i el | a | pe ja 8
7 4
o T FZ = TÍ : KOA SRO i
28
A o JB B BRE má S ené sí i
E =. = - = i | , =
FS MR B Es F 8 :e f jd
„DI A = 1 jn i = h C G < © © X
— Bo a s © Á i E 4 d 2 brana 4 1 H n ram: (= krome 4 JESI
SE B | Pod VE ká L i ší0 i n | MBe 3 iz ana | S. l hi 8 M i *TÍ
© ad 72 » i —8 M ké = + M H : i L + f ji — z T
py x s -+ © Vee
6 4 2 = -=
Rekreační sport v zimě
I v zimě, za dlouhých večerů, je možno v naší obci sportovat. A to ve
sportovní hale při základní škole. Prozatím jsou stanoveny časy pro tři dru-
hy rekreačního sportu:
Cvičení žen středa 19.00 - 20.00 hodin
Volejbal (muži i ženy) pátek 19.30 - 21.30 hodin
Tenis „sobota 8.00 - 13.00 hodin
Využijte těchto možnosti a přijdte si zasportovat. Další podmínky se dozvíte
přímo na místě. Pavel Suchánek
14
nakvický -
ZPRAVODAJ
I když žil už dlouho v Hodoníně,
kde založil rodinu, však v srdci no-
sil stále obraz své rodné dědiny.
Klement Rozsypal vyrůstal v rolnické
rodině, nejstarší jediný syn ze tří
dětí. Bylo mu určeno pracovat doma
na hospodářství. Práci plnil zodpo-
vědně, což vyplývalo z jeho povahy.
Ale táhlo ho to jinam, k jeho největ-
ší zálibě - kresbě. I když kráčel za
pluhem v hluboké brázdě, jeho pohled
bloudil po krajině kolem. Hledal a
nacházel krásu, lákaly ho barvy tak
často jiné, podle ročního období.
Tyto dojmy se hluboce usazovaly v je-
ho vnímavé duši.Ale k projevu a
prohlubování jeho nadání nebyla mož-
nost. Byla válka. Teprve po osvobo-
zení, už jako plnoletý, nastoupil
studium na Umělecko-průmyslové škole
v Brně, společně s Františkem Úhrást-
kem. Tito talentovaní rakvičtí chlap-
ci si na studiu uměleckého směru
vedli úspěšně. Franta, jak jsme
zvyklí oslovovat, po absolvování
pokračoval na Malířské adademii v
Bratislavě, kde jako akademický malíř
zůstal dodnes. Klima se dal jiným
směrem, pokračoval ve studiu na Pe-
dagogické fakultě v Brně. Po vojně
pak přijal místo výtvarníka v propa-
LOUČENÍ S RODÁKEM
gačním oddělení Elektrárny v Hodoní-
ně. Rakvicím se však neodcizil, což
se jeví v jeho tvorbě. Zanechal mnoho
kreseb, mezi kterými najdeme obrázky
s motivem, který měl v srdci po celý
život. Kreslil svou rodnou dědinu z
různých pohledů, na bílou plochu
přenášel barevné představy, které
mu
byly blízké z Rakvic a okolí. Z vý-
letů do přírody, které v mládí pod-
nikal se svými kamarády, vždycky
přinášel skicář plný postřehů - po-
hled na Rakvice z Koziperků, či
z hrázky od Jezer, nebo od Sutráku,
jindy s pozadím Pálavy. Miloval
svou vesnici a viděl ji krásnou ze
všech stran. V poslední době ji vídá-
val už jen v představách, nebot nemoc
mu nedovolovala svou rodnou ves
navštěvovat. A 6. července letošního
roku těžká nemoc přetrhla jeho
návštěvy navždy. - Na paletě barvy
usychají, tak jako květy na jeho
hrobě
Ale jeho dílo žije. Snad se nám
podaří při některé budoucí výstavě
s jeho obrazy občany seznámit.
see
D.M.
-© rRakvický -
ZpRAVOODOAJ
Sňatek uzavřeli:
Norbert Predikant |-
Karel Paulík -
David Bastl -
Radoslav Růžička -
Oldřich Palán -
Narozené děti:
Bukovský Vít
Havránek David
Cabal Jakub
Rozsypal Jakub
Stehlík Kamil
Obhlídal Jakub
Švásta Ondřej
Rozsypalová Eva
Osiková Michaela
Zemřeli:
Kánová Františka © ve věku
Krůzová Anastázie
Ryzá Jarmila
Blažková Anna
Bažantová Božena
Přerovská Anežka
č.p.
Společenská kronika
Jana Roháčová
Jitka Krůzová
Petra Kořínková
Hana Pristašová
Dagmar Líznarová
Už ne ty a já, ale my.
803
400
672
274
272
654
204
284
315
92 let
98 let
58 let
37 let
56 let
92 let
a
(Rakvice)
(Brno)
(Brno)
(Ořechov - Zaječí)
(Hustopeče - Rakvi
B
S?
Přejeme štěstí všem dětem!
Vzpomínka hořkou vůní dýchá...
SSE
ce)
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně.
Příspěvky jednotlivých jmenovaných autorů jsou v původním znění.
redakční rada, grafická úprava: F. Zach. Tiskne: ZD Velké Bílovice
Sestavuje