Rakvický zpravodaj 1992/4
Periodika
Otevřít PDF (15,2 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
č. 4/1992
RAkvický -
ZPRAVO aj
vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko...
když přilétnou havrani, při-
nášejí poselství zimy a ukonče-
ní starého roku. Martin letos
sice nepřijel na bílém koni,
ale po něm se objevila jinovat-
ka, ranní mrazíky a první vloč-
ky. Nevydržely sice dlouho, ale
přesto stačily navodit kouzlo
vánoc. Pro babičky začala bájná
doba adventu, draní peří a
vzpomínání, pro děti hlavně do-
ba nadějí a očekávání.
Každý si tuto dobu poetična
motivuje podle svého. Někdo Je-
Zíškem, někdo láskou, Ladovými
obrazky, vzpomínkami na dět-
Ství,
pěkných lidských vztazícha po-
dobně. Srdce každého člověka je
zasaženo na nejcitlivějším mís-
tě. A když maminky začnou péct
Cukroví, vše je provoněno nejen
dobrotami, ale i něčím nevý-
slovně krásným a šlechetným.
Lidé jsou k sobě v tuto dobu
pozornější a ohleduplnější. Jak
by bylo krásné, kdyby nám tato
proměna vydržela po celý rok-
onad máme i trochu právo
pozapomenout na těžkosti a
trampoty, které nám uplynulý
rok přinesl. Stěstí 1 neštěstí
Jsou vždycky při sobě, ale člo-
věk vždy hledá optimismus, nebo
se snaží aspon. věřiť, že vše
nakonec dobře dopadne.
touhou po rodinné pohodě ,,
Nový rok 1993 budeme zaha-
Jovat se smíšenými pocity.
Ztratili jsme dosavadní vlast,
léty zažitou od Sumavy k Tat-
rám milovanou. Vzniknou nové
hranice, nová vlajka i zkráce-
ná hymna. Má to však pro nás
být tragickým stresem?
Zkusme brát situaci jako
určitou dějinnou zákonitost
a dejme nové republice své
srdce, poctivou práci a vše
nejlepší, co je v nás. Není to
lepší, než hořekovat nad tím,
co jednotlivec nemůže změnit?
A nikde není psáno, že v bu-
doucnosti si třeba naše národy
svůj omyl uvědomí a zase se
k odkazu Masaryka a Stěťánika
přihlásíme.
Až budeme zdvihat číše na
zdraví a štěstí sobě navzájem,
popřejme hodně zdaru i nové
republice. Berme ji jako novo-
rozené dítě a novou naději.
A dělejme všechno pro to, aby
dítě vyrůstalo v podmínkách
míru, svobody a hlubokého člo-
věčenství.
R. Obhlídal
ES pRakvický -
ZPRAVODAJ
Je tu konec roku, čas k ohlédnutí
a zamyšlení se. Při pohledu zpět je
to vždy pohled konkrétní. Konfrontu-
jeme původní záměry se skutečností
a okolnostmi, které ovlivnily, že
některé naše představy vyšly jinak.
Obecní zastupitelstvo počítalo
v letošním roce vzhledem k finanční-
mu plánu, který předpokládal omezené
možnosti,s dobudováním vozovky ve
"III. uličce" a zhotovením vozovky
ve spodní části "Nové ulice"“", s ná-
kladem 1,4 mil. Kčs. Po dokončení
"Nové ulice" jsme se rozhodli v pra-
cích pokračovat a dokončit vozovku
"U hřiště" s nákladem 1,1 mil. Kčs.
400 tisíc Kčs jsme dali zálohově.
Zbytek 700 tisíc Kčs je záměr pokrýt
odprodejem pozemku areálu Ekoingsta-
vu této firmě.
Dostavba horní školy byla staveb-
ně dokončena s maximální úsporností,
některé věci, např. mozaiková vý-
tvarná práce na čelní stěně budovy
zatím nebyla pro nedostatek finan-
čních prostředků realizována. Takté/
část vnitřního učebního vybavení.
Všechny faktury ještě nejsou zapla-
ceny pro nedostatek přidělovaných
peněz na tuto konkrétní akci.
Také malým školáčkům na "dolní
Tato budova to žádá již co nejdříve
provést.. Budovu je nutno staticky
zajistit a provést alespon nejnut-
nější opravy, ještě větším problémem
bude zajistit na toto peníze. Pro
snížení dopadu vnějších vlivů byla
alespon dočasně vyloučena Z provozu
vozidel vozovka u této školy.
Výstavba čističky odpadních vod
nemá pro dokončovací práce v součas-
nosti fin. krytí, chybí minimálně
2,7 mil. Kčs. Státní fond pro život-
ní prostředí nám odmítl finanční po-
moc. Stavba je financována doposud
z rozpočtu ministerstva financí -
proekologické akce. Bohužel tyto pe-
níze nebyly, jak tomu bylo až
Naše obec v současných podmínkách
škole" bude muset obec školu opravit.
chlebem živ je človék. A tak nám,
doposud, přiděleny ministerstvem
financí na okresní úřad konkrétně
na dokončení a zprovoznění čističek
Rakvice a Sakvice, ale dány doslova
na pospas okresnímu shromáždění,
a to místo dokončení 2 čističek,
rozdělilo tyto prostředky do zahaho-
vaných akcí. Na obě tyto čističky
byla přidělena jen malá, velmi ne-
dostatečná částka. Usudek o tom, ja-
cí lidé rozhodují o prostředcích
z našich daní, si uděláte každý adm.
Skutečná ochrana životního prostředí
je to poslední, co je zajímá!!
Na dostavbu oblastní skládky "Han
tály" za Trkmencem nebyla taktéž 70
státního fondu životního prostředí
poskytnuta dotace, chybí značné [i-
nanční prostředky. Zapojení f1rem 50
zaraniční účastí do této akce 50 jeví
více jak problematické, vzhledem k
jejich vysokému požadovanému podílu
účasti. Definitivní rozhodnulí padne
asi začátkem roku 1993, Všechny obcí
Jsou v časové tísni, vzhledem ko La- |
vajícímu stavu skládek, kleré 50 V
rozporu se zákonnými požadavky a hu-
dou včetně naší uzavřeny.
V úplném protikladu k těmto ku-
tečnostem se jevilo vystoupení vč-
deckých pracovníků 7 Masarykovy unml-
verzity v Brně, Mor. muzea vo Hrnec
CHKO Pálava, kteří 58 ve velmi počel-
né delegaci zúčastnili veřejného jed-
nání obecního zastupitelstva, kdo
přítomné Seznámili 508 zámérem Coz5í-
ření chráněné krajinné oblasti Pála-
va. Do této byla zahrnuta prírodné
nejcennější jižní část katastru naší
obce. V této části provádějí uvedené
ústavy již fadu let Systematické
výzkumy. Cílem projektu je oladéní
jak zájmů ochrany přírody, tak i
prosperující zemědělské činnosti.
Trochu z jiné oblasti. Hejen
jako všem obcím, byla v prosinci
předána do správy obce místní knihov-
na, zajištovaná doposud z dotací
okresního úřadu-ref. kultury.
rRakvický -
ZPRAVODAJ
8
Jak se dalo čekat bez dotace a fi-
nančního zajištění. Tady to obce má-
te, nějak si poradte. Netřeba komen-
táře.
Z prostředků, které byly možné
zajistit pro záchanu kulturních pamá-
tek z min. kultury, se bude koncem
roku 1992 provádět za 25 tis. Kčs od-
vlhčení základů kostela s odvedením
srážkových vod. Je to v rámci sta-
tického zajištění objektu. Podle mož-
nosti prostředků tohoto fondu je zá-
měr akci v r. 1993 dokončit, ale ne-
dá se s tím již moc počítat. Do kon-
ce roku 1992 se ještě podařilo reali-
zovat restaurování barokního kříže
u kostela. Dotace byla využita s ma-
ximální úsporností při zachování
požadované kvality prácí.
Náměstí by mělo být v budoucnu,
tak jako všude jinde, přirozeným
dominujícím středem obce s dobře
udržovanými památkovými objekty, kte-
rých by si měli domácí občané vysoce
vážit a navštěvníci obdivovat.
Co si budeme přát do příštího ro-
ku? V předcházejících řádcích byla
komentována bez příkras tvrdá realita.
Jaké budou možnosti nemůžeme odpověd-
ně říci. Snahou budou dokončení
čističky. Ostatní potřebné akce budou
rozhodnuty podle dosažitelných fi-
nančních prostředků.
Jsem přesvědčen, že občané Rakvic
pochopí, za jakých podmínek musí —
zastupitelstvo v současnosti zajišto-
vat věci potřebné pro obec a občany.
Přeji Vám všem pokojné prožití
vánoc, do nového roku pak, aby to
nové vykročení v novém státě bylo
úspěšné.
František Zach
starosta obce
Přání pro všechny
onad každý člověk na konci roku
hodnotí uplynulý rok z hlediska co se
mu podařilo nebo nepodařilo. Do příš-
tího roku si dává předsevzetí, čeho
by chtěl dosáhnout. Je úplnou samo-
zřejmostí, že se tyto myšlenky týkají
v první řadě rodiny, zdraví, finanční
situace nebo jiných osobních zájmů.
o těmito všemi problémy však v sou-
časné době souvisí, at chceme nebo
nechceme, i politika.
V politice platí snad ze všeho
nejvíce, že nikdy nebudou spokojeni
všichni. Se situací po letošních vel-
bách jsou jistě více spokojeni přívr-
ženci vítězných stran a hnutí, než
příznivci stran opozičních. Na, rozdě-
lení státu, které je důsledkem poli-
tiky minulého komunistického režimu -
a politiky a nepolitiky minulé české
vlády, mají voliči vládních stran ta-
ké jistě jiný názor, než naše nekon-
struktivní opozice. Ta se ještě stále
utápí ve frázích a utopických před-
stavách o společném soužití národů
ČSFR. Jistě, je to velká změna pro
nás, pro občany. Ale je to realita.
A tak by se dalo pokračovat dál a dál.
I na budoucnost samostatné České ,
republiky, na další politický a hospo-
dářský vývoj jsou názory různé. Přesto
jsou však přání do budoucna, která by-
chom mohli a měli mít společná. Platí
to nejen pro nás v Rakvicích, ale i
obecně. Naučme se žít vedle lidí, kte-
ří mají jiný politický názor, jinou
představu o štěstí nebo o kráse. Nauč-
me se respektovat názor většiny. Ne-
přejme jen sobě, ale i druhým lidem
okolo nás úspěchy v práci, podnikání,
sportu nebo kultuře. Přejme si také,
a k tomu můžeme také přispět, aby
prosperovala naše obec. Napomáhejme
tomu, aby samostatná Česká republika
byla státem demokratickým, prosperu-
jícím a obecně uznávaným.
Všem občanům Rakvic přeje zdraví,
štěstí a osobní spokojenost MS 0DS.
m pakvický -
ZPRAVODAJ
-V Rakvickém zpravodaji Vám už více
než půldruhého roku představujeme
rakvické osobnosti, naše rodáky, je-
jichž práce přerostly rámec Rakvic.
V této sérii článků jsme stále pomí-
jeli snad osobnost největší - Josefa
Edwarda Kornyšla. Nedělali jsme to
snad proto, že bychom o něm neměli
dostatek podkladů o jeho životě a dí-
le a jeho přínosu pro- Rakvice a náš
kraj. Jeho život, dílo a jeho odkaz
jsou tak rozměrné, že jeho osobnost
a dílo nelze vtěsnat do zpravodaje
i kdybychom mu věnovali pozornost
několik desítek čísel. Zaslouží si
totiž rozměrnější pojedrání, než do-
voluje zpravodaj. Věřím, že se časem
najde možnost s jeho životem jeho
krajany seznámit v obsáhlejší publi-
kaci a zhodnotit v ní jeho historický
přínos pro uvědomění a svébytnost li-
dí našeho kraje. Ale právě v dnešní
době, kdy končí soužití Čechů a Slo-
váků v jednom státě se nutně nabízí
připomínka o úsilí Josefa Edwarda
Kornyšla v boji o soužití Čechů a
olováků. Je to jen malý zlomek jeho
velké práce. A připojme se k němu v
této souvislosti druhého Rakvičana.
Jeho souputníka Františka Vladislava
Průdka.
Psal se revoluční rok 1848. V červ-
nu 1848 byl svolán Slovanský sjezd do
Prahy. Tento sjezd měl být a i byl
prvním shromážděním Slovanských náro-
dů Rakousko-uherské monarchie. Jeho
cílem bylo vytvořit svazek Slovanů
této monarchie a projednat možnosti
přeměny monarchie na společný stát.
Tento sjezd měl také formulovat své
stanovisko o vztazích ke Slovanům
mimo monarchii a vznést protest proti
národnostnímu útlaku Slovanů v Rakous-
ku-Uhersku. Sjezd začal 2. června
1848. na tento sjezd byl vlastenci
našeho kraje vybrán J. E. Kornyšl.
Přidal se k němu F. V. Průdek. Sjezdu
se zúčastnili čeští delegáti v čele
s Františkem Josefem Palackým. Ludo-
vít Stůr v čele delegátů ze Slovenska
a Poláci. Sjezd přijal "Manifest
RAKVICKÉ OSOBNOSTI
k národům evropským", v němž se pro-
testovalo proti národnostnímu útisku
Slovanů a vyhlašovalo přirozené prá-
vo na svobodu pro všechny národy na
světě. Dříve však, než bylo jednání
slovanského sjezdu ukončeno, vzplanu-
lo v Praze lidové povstání. Na bari-
-kádách, které byly po Praze stavěny,
byli pokrokoví účastníci sjezdu. Byli
mezi nimi i Kornyšl a Průdek. Povstá-
ní bylo potlačeno. Generál Windisch-
graz povstání zdolal dělostřeleckým
bombardováním Prahy.
Již v březnu 1842 před uvedeným
sjezdem vypukly nepokoje na jižním
Slovensku. Slovenští radikálové, ve-
dení básníkem Janko Králem, žádali
řešení rolnických otázek, zavedení
slovenštiny do škol a další sociální
požadavky. Vedle toho vedoucí slo-
venští činitelé Ludovít Stúr, Josef
Hurban, Michal Hodža, kladli národní
i sociální požadavky pro Slováky a
hledali spolupráci s ostatními slo-
vanskými národy, především s Čechy.
Povězme si něco o čelných vůdcích
olováků., Celná osobnost Ludovít Ve-
lislav Stúr (1815-1856) byl básník,
jazykovědec, filosof, historik a
publicista. Byl jedním z hlavních
představitelů slovenského povstání
v zimě roku 1942-43. Spolu s M. Hod-
žou položil základní kámen celonárod-
ní a politické instituci Tatran.
Josef Miloslav Hurban (1817-1884)
byl spisovatelem, národním budi telem
a politikem. Patřil k nejvýznamně
js ím
spolupracovníkům L. Stúra. Napsal
mimo jiné životopis. Stúra.
Michal Miloslav Hodža (1811-1870)
byl spisovatelem, organizátorem spo-
lečenského a kulturního života. Usi-
loval o uzákonění spisovné slovenšti-
ny.
Janko Král (1822-1876) byl roman-
tickým básníkem, revolučně nejdůleži-
tější představitel štúrovské genera-
ce. Ve svém díle "Dráma sveta" teší
otázky soudní spravedlnosti a poslání
Slovanů v lidstvu.
rRakvický ©
ZPRAVODAJ
B
Byli to právě tito představitelé
Slováků v Uhrách, kteří čekali od
Slovanského sjezdu posilu proti per-
sekuci slovenského národního hnutí.
když Madaři zostřili národní útlak
Slovanů, dohodli se Slováci i s Chor-
vaty na společném postupu proti per-
sekuci, ustavili Národní radu v čele
s L. Štúrem, J. Hurbanem a M. Hodžou
a organizovali dobrovolnické sbory i
mimo Uhry.
Kornyšl a Průdek o tom všem věděli.
Když se 17. června 1848 vrátili z Pra-
hy do Rakvic, zahájil Kornyšl a Průdek
spolu s dalšími občany Rakvic a Podi-
vína sbírku na podporu dobrovolníků,
kteří byli odhodláni jít z Moravy na
pomoc Slovákům. Vyzvali občany v obou
obcích, aby podle svých možností při-
spěli na sbírku. Kornyšl jim slíbil,
že výsledek sbírky uveřejní v tehdej-
ších českých novinách Moravská orli-
ce. Svůj slib splnil. Příspěvky se
pohybovaly od tří krejcarů výše. Nej-
více přispěl Kdrnyšl, a to 6 zlatými,
jeho otec dal 5 zlatých a V. Průdek
1 zlatý. Celkem bylo v Rakvicích vy-
bráno 33 zlatých a 11 krejcarů. V Po-
divíně přispělo na sbírku 58 občanů
a bylo vybráno 19 zlatých a 36 krejca-
rů.
V září 1848 byla podniknuta několi-
kadenní dobrovolnická výprava v počtu
asi 6 tisíc osob. Cílem této výpravy
bylo podnítit všeobecné povstání a do-
sáhnout na uherské vládě pro Slováky
základní národnostní a politická prá-
va. :
Této výpravy se zúčastnili oba
rakvičané. Víděnská vláda, ačkoli
k této výpravě dala souhlas, z obavy
před lidovým hnutím tuto výpravu, kte-
rou označila za povstalce, dala vytla-
čit na Moravu. Zde byli dobrovolníci
císařským vojskem odzbrojeni. V zimě
v letech 1848-1849 byla organizována
druhá výprava dobrovolníků. Tato vý-
prava se.soustředila v západní části
dnešního Slovenska. Její vůdcové L.
Štúr,J. Hurban a M. Hodža rozdělili
dobrovolníky do dvou skupin. Její jed-
na část, vedená L. Štúrem a J. Hurba-
nem, k níž se připojil F. Průdek, po-
stupovala na východní Slovensko. Při
tomto tažení byl Průdek zajat a
vojenským tribunálem odsouzen k smrti.
Podařilo se mu uprchnout a vrátit do
Rakvic. Ujal se ho jeho bratr, který
hospodařil na půllánu č. 36. Víme, že
po krátkém pobytu v Rakvicích vstou-
pil do služeb Zemských desek.
Druhá část dobrovolníků byla vedena
M. Hodžou. Tato větev zamířila na jih
a měla se spojit s Chorvaty, kteří
jim šli vstříc z jihu. Mezi sloven-
skými a moravskými dobrovolníky byi
vedle řady českých důstojníků i J.E.
Kornyšl. Zádná s těchto výprav neměla
úspěch. Slovenští vůdcové současně
přédkládali císaři a vídenské vládě
návrhy na řešení slovenské otázky a
návrhy národnostního vyrovnání v
Uhrách.
Kornyšl se s této výpravy do Rak-
vic nevrátil. Kolem jeho osudu kolo-
vala celá řada rozdílných informací.
Všechny byly nepodložené. Jedna tvr-
dila, že po rozpuštění dobrovolníků
odešel do Paříže, kde pod přijatým
jménem hrál v divadle. Jiná zpráva
(nebo říkejme tomu pověst) tvrdila,
že byl členem divadla Josefa Kajetána
Tyla v Praze, jak také uvádí pamětní
deska na domě č. 140 v Rakvicích. Ani
tato pověst nebyla pravdivá.
Při studiu dějin českého divadla
se však ukázalo, že Kornyšl po skon-
čení tažení v zimě 1848-49 nejel ani
do Paříže, ani do Prahy. Naopak se
ukázalo, že v Záhřebu v Chorvatsku by-
lo divadlo, do něhoč byl krátký čas
angažován. Vystupoval pod jménem Kor-
niš. Divadelní historie ve své studii
uvádí, že Korniš je totožný s E. Kor-
nyšlem. Rozdílné jméno Korniš-Kornyšl
vysvětluje, že tu jde o rozdíl mezi
občanským a hereckým jménem-pseudo-
nimem a přitom se toto herecké jméno
příliš neliší od jména občanského.
Historička dr. Černá uváděla, že v
dobovém chorvatském tisku, ve zprá-
vách o divadle, se o Kornyšlovi mlu-
vilo často a vždy pochvalně.
Ti, kdo psali kriticky o divadle
v Záhřebu v té době zejména ocenovali,
jak dobře Kornyšl, jakožto cizinec,
mluví chorvatštinou. Z těchto zpráv
také vyplynulo, že "Korniš nebyl v di-
vadle dlouho". Na jaře roku 1849 se
Kornyšl vrátil na svůj majetek na
Trkmanci. JUDr. Hubert Režný
pRakvický -
ZPRAVODAJ
proměny ZZ
Rakvice, války a válečná tažení
Poprvé po době, kdy Rakvice byly
již historicky známy (1248), zažily
válečné útrapy v roce 1271. To bylo za
války, kterou vedl král Přemyl Otakar
II. s uherským králem Matyášem. To
Uhři a Kumáni v počtu 30 tisíc mužů
vtáhli do Rakous a na jižní Moravu,
zpustošili je a vydrancovali až po
brněnské hradby (Kumáni byly nomádské
kmeny, příbuzné Madarům, usazené od
první poloviny 13. stol. v Uhrách).
V roce 1272 zemřel uherský král Stě-
pán a v nastalých zmatcích byl zabit
bratr české královny Kunhuty Bela,
pán Mačevský. Když byl tento čin
schválen uherským dvorem, český král
Ladislav IV. "zdvihl válku proti Uh-
rům" /1273/. Toho využili Uhři a spo-
lu s Kumány vtrhli znovu do Rakous,
Stýrska a na Moravu. Způsobili tu
nesmírné škody. Kumáni při svých ná-
jezdech nejen drancovali, ale odvádě-
li muže do zajetí. Toho nebyly ušetře-
ny ani Rakvice. leprve v srpnu 1273
drancování skončilo, když Přemysl Ota-
kar II. přitáhl se 60 tisíci muži na
pomoc.
Potřetí se v tomto období dostaly
Rakvice do válečného ohně, když vojska
Přemysla Otakara II. táhla v roce
1278 do boje proti králi Rudolfovi,
který se mu postavil na odpor v pros-
toru řeky Svratky, Dyje a pevnosti
Lávy (Laa an der Thaja). V rozhodné
bitvě u Suchých Kout našel Přemysl
Otakar II. svou smrt.
Poté zavládl poměrný klid, až do
doby husitských válek. Po upálení
mistra Jana Husa v Kostnici (1415).
Za husitských válek byla Morava jen
na čas ušetřena plenění. V roce 1425
byla umluvena společná výprava husitů
(Táboritů a Sirotků) na Moravu. Tato
výprava směřovala přes Jihlavu na Znoj-
mo a Český Krumlov. V březnu 1426 tato
vojska přitáhla na Moravu. 5 pomocí
několika pánů moravských se zmocnila
města Podivína, vypálila Mikulov a
město Valtice. Vnikla daleko do vnitra
Rakous. Pustošili, co se jim postavilo
do cesty. Potom se zmocnili Břeclavi.
Zde nechali husité silnou posádku,
která podnikala výpravy na všechny
strany. Pustošení nebyly ušetřeny ani
Rakvice. Také proto, že Albrecht Ra-
kouský, zet císaře Zikmunda, 50 Svými
40 tisíci vojáky oblehl město Breclav.
Posádka táborská 50 bránika tři měsí-
ce. Prokop Holý se vypravil na pomoc
obleženým. Udeřil na Albrechtova voj-
sko, opatřil břeclavskou posádku Čer-
stvými zásobami potravin (19. Listopa-
du 1426) a obrátil se na útěk. Ještě
jednou v době husitských válek proZily
Rakvice válečné strádání. [o když
v červenci 1431 přitáhla husitská
vojska na jižní Moravu, aby zaútočila
na vojska Albrechta Rakouského a pak
když Albrecht se dal na pochod od Lávy
proti městu Kyjovu a dalším městům.
Pak nastal určitý klid. S dalšími
válečnými strázněmi se Rakvice setkaly
v roce 1368. Bylo to při bojích, které
mezi sebou vedli král Jiří z Poděbrad
a uherský král MatyáS. Zejména trpély
nájezdy jízdních oddílů obou králů a
pak ještě v roce 1470, kdy byly boje
spíše kruté, nebot král Matyáš platil
místo žoldu za každou sraženou hlavu
nepfítele jeden dukát. Vojsko ptťivede-
né králem Jiřím z Poděbrad čítalo teh-
dy 24 tisíc mužů.
pRakvický -
ZPRAVOOAI
6-
Rakvice po této době nepotkaly vá-
lečné strázně až do roku 1565, do vlá-
dy císaře Maxmiliána II. Bylo to při
tažení proti Turkům. Našim krajem při
tomto tažení prošlo 10 tisíc přísluš-
níků pěšího vojska a 7 tisíc jízdních
bojovníků. Po tomto tažení se Rakvice
dlouho vzpamatovávaly. Mohly se hospo-
dářsky rozvíjet, ač je stále tížila
robota a tvrdé nevolnictví.
V roce 1600 byla jižní Morava opět
postižena tureckými nájezdy. Našeho
kraje se to však nedotklo. Pří potla-
čování náboženských svobod v Uhrách
v roce 1604 se postavila proti císaři
Rudolfu II. uherská šlechta v čele
s uherským šlechticem Stěpánem Bočka-
jem. Tento najal četné tlupy Hajduků
a Ss nimi podnikl několik vpádů na Mo-
ravu, aby postrašil obyvatelstvo Mo-
ravy a pohnul moravskou šlechtu, aby
se postavila proti císaři Rudolfu II.
Při jednom z těchto vpádů byly v roce
1605 vypáleny Rakvice a pobořen kos-
tel. Letos při kopání základů k domu
č. 25 byla objevena vrstva asi půl
metru vysoká v hloubi jeden a půl
metru, která ukázala zbytky spále-
niště.
Při připojení se moravské šlechty
k povstání českých stavů v roce 1617
proti císaři Ferdinandovi, byl z Vídně
vypraven císařský oddíl vojska pod ve-
dením Dampierovým-císařským generálem.
V roce 1619 došlo k bojům mezi císař-
ským vojskem a vojsky šlechty vedený-
mi Trefenbachem. Je zaznamenáno, že
císařské vojsko si počínalo proti do-
mácímu obyvatelstvu s nelidskou kru-
tostí, zámky a dědiny byly pustošeny,
"jižní Moravě nastaly dny nářků a bí-
dy“. Ani v těchto bojích nebyly Rak-
vice ušetřeny, nebot boje zuřily v
"širém poli", podél řeky Dyje.
Boje císaře Ferdinanda II. s čes-
kými a moravskými stavy skončila bit-
vou na Bílé hoře 8. listopadu 1620.
Poté usiloval císař i o pokoření Uher.
V jejich čele stál uherský kníže Bet-
len Gábor a dal se zvolit za uherské-
ho krále. Tento odmítl císařův poža-
davek a podnikl vpád (1621) na Mora-
vu. Císař Ferdinand II. dal přeskupit
svá vojska proti Gáborovi, který za-
tím pustošil jižní Moravu a odvlékl
zajatce do Uher. I náš kraj byl pusto-
šen. V kronikách stojí psáno: "Co ne-
padlo moci za obět, mřelo hladem a na-
kažlivými nemocemi". Po míru v Mikulo-
vě (11. říjen 1621) byli pak stavové
potrestáni císařem zabavením statků.
V polovici srpna 1623 Betlen Gábor
obnovil boje s císařem. Jeho vojsko
v počtu 30 tisíc mužů bylo složeno
s Turků, Tatarů a Uhrů. Tito podnikali
loupeživé nájezdy od Hodonína do okolí
Znojma, Brna, Hradiště, pálili vesnice
a odvlékali mnoho tisíc lidí do
otroctví. Rakvice se nevyhnuly těmto
vpádům a pomalu pustly.
„ , V roce 1631 začal vpád Svédů do
Čech. Tato válka se přenesla na Moravu
až v roce 1642. To generál Torstenson,
nejschopnější z tehdejších švédských
generálů, začal tažení na Moravě. Kru-
tost bojů zažily Rakvice v roce 1645
při dobytí Mikulova a Hodonína. A pak
při pobytu vojsk vévody Zikmunda Rá-
koczyho v Lednici a mezi Hodonínem a
Břeclaví. Utrpení se pak objevovalo
při zpětném dobývání Mikulova císařským
vojskem. To bylo v únoru 1647. Války
byly po porážce Svédů u Prahy ukončeny
mírem vestfálským 24. října 1648.
Po tomto míru mohlo dojít k odstra-
nění škod způsobených těmito válkami.
Víme už z našich líčení v "Proměnách"
o znovubudování naší vesnice po 30 le-
té válce.
Teprve v roce 1663 (za panování
Leopolda I.) při vpádu Turků a Tatarů
na Moravu, začalo opět utrpení v našem
kraji. Dočítáme se: "Tatary nejvíce
lákaly úrodné roviny při dolním ústí
řeky Moravy a Dyje". Podobně se dočí-
táme, že při vpádu Tatarů do Podivína
byli "skoro všichni obyvatelé porubáni
a městečko ohněm zničeno", že
"v Hustopečích bylo pobito 200 lidí
a několik set- odvlečeno do zajetí“.
Rakvice, stejně jako ostatní vesnice
nebyly těchto zvěrstev ušetřeny.
Vpády Tatarů se v tomto roce opakova-
ly třikrát.
a
— jz Rakvický ©
tř ZPRAVODAJ
p
me : UIA-
) X, Sdaké
(lh ta 6.
Rakvice trpěly nejen za válek, ale
i při válečných taženích. Tak tomu by-
lo i v roce 1683, kdy naším krajem
táhla vojska vedená polským králem
„Janem Sobieským, který vedl svá
vojska na pomoc Turky obležené Vídni.
Válečným strázním se Rakvice nevy-
hnuly v roce 1705. To bylo při vpá-
dech Kuruců při vzbouření Františka
Rákoczyho I. proti císaři Josefu I.,
které doléhalo svými nájezdy až po
Kyjov a Hustopeče. Přes smír pokračo-
valy nájezdy do našeho kraje a teprve
mír v Trnavě, uzavřený v roce 1706
válčícími stranami, i když trval jen
krátce, přinesl kraji klid. Po něm
však v roce 1707 dělali Kurucové ná-
jezdy k nám.
Morava pak byla ušetřena válek až
do roku 1741. V roce 1742 po vpádu
Prusů (král Bedřich) trpěly i Rakvice
při bojích, které byly postupně svá-
děny i na celé jižní Moravě, zejména
při bojích mezi králem Bedřichem II.
a Karlem Lotrinským. V zápisech se
dočteme, že pruské vojsko proniklo až
do Rakvic a že na Prusy bylo vydáno
370 zlatých a na císařské vojsko 66
zlatých, 40 krejcarů.
V souvislosti se sedmiletou válkou
zažily Rakvice mnohá strádání. Tak v
prosinci 1757 procházely Rakvicemi
vojenské oddíly, a to husaři vedení
generálem Františkem Nadasdym, veli-
telem uherských oddílů císařského
vojska. Hned v lednu na jeho počátku
to byli kyrysníci modenští vedení
pánem chorvatským, hrabětem Janem Pál-
fym. Po nich Rakvicemi táhli husaři
vedení vojevůdcem Splenim. Den po nich
-a -
čí
vozatajstvo Nadasdyho. Čtyři dny nas
to další část husarů Spleniho. 20.led-
na táhl Rakvicemi varazdinský a svato-
jánský pěší pluk. 21. ledna jimi pro-
cházela stavovská pěchota a za ní dva
dny nato vojska rakouského generála
Ondřeje Hadíka. 24. ledna 1758, tedy
další den, táhl přes Rakvice uherský
pěší pluk vedený plukovníkem Hallerem.
Ještě do konce ledna prošly Rakvicemi
28. ledna zásobovací oddíl vedený
Erdedim, doprovázející uherská vojska
vedená Nadasdym a Splenim, den nao
tu procházely jednotky pěchoty banált-
ské. Další den prošel Rakvicemi jestě
pěší pluk varaždínský. Všechny jednot-
ky táhly do Čech jako posily vojsk
připravujících se na boj 5 pruskými
vojsky. V Rakvicích byla vytvorena
zásobovací stanice procházejících
vojsk. Byly tu shromážděny zásoby.
V červnu a červenci 1758 procháze-
la Rakvicemi další vojska a menší jed-
notky. Byly to pluky plukovníků Deso-
copyho, Halleweita, Schlegela a Mori-
siho pluk procházeli Rakvicemi ».60r-
vence, stejně jako madarští husari.
Pak 15. července vojáci z útvarů hra-
běte Esterhazyho a den nato dragouní
prince Modenského. Rakvicím bylo pře-
depsáno 183 zlatých a 31 krejcarů vá-
lečných kontribucí a rakvičtí rolníci
museli vozit zásoby pro procházející
vojska.
Až do konce 7 leté války postiho-
valy Rakvice prý jen kontribuce. [o
znamená, že se Rakvice jen podílely na
placení prostředků na udržování císaí-
ské armády. Jinak se už mohly věnovat
hospodářství.
pakvický -
ZPRAVODAJ
Další válečná tažení postihla Rak-
vice od července do listopadu 1805.
To jimi procházela císařská vojska
císaře Josefa II. Dále ruská vojska
vedená legendárním vojevůdcem, ruským
generálem Michailem Illarionovičem
Kutuzovem a konečně francouzská napo-
leonská vojska vedená císařem Napo-
leonem I. Bylo to před bitvou u Slav-
kova (2. prosinec 1805). Rakvice při
těchto taženích utrpěly škody ve výši
9 147 zlatých 29 krejcarů, zaplatily
výpalné ve výši 104 zlatých a za
potravu pro napoleonské vojáky ve vý-
ši 563 zlatých. Jiné újmy nepočítaje.
V roce 1809 napoleonská vojska
okupovala znojemský a brněnský kraj
"aj tam, kde tento kraj se dotýkal
řeky Moravy a až po ústí Dyje" bylo
nařízeno rakvické obci dodat 12. srp-
na ihned tomuto vojsku 330 ještě ne-
dodaných věder vína, 50 centýřů a 70
likev slámy. Dále pak měli Rakvice
přikázáno dodat 450 otepí sena, maso
a jiné zboží. Do Rakvic byli posláni
dva francouzští vojáci, kteří dohlíže-
li na plnění dodávek. Ti tu měli
zůstat až do splnění všech dodávek.
Obec byla povinna je ubytovat, živit
a platit.
m = nl
NK" =
» ky č =
V roce 1866 vypukl válečný konflikt
mezi Rakouskem, Pruskem a Itálií.
V červenci 1866, po porážce rakouské-
ho vojska (bitva u Sadové u Hradce
Králové), přišly pruské jednotky i do
Rakvic. Vojáci i koně byli rozmístění
v jednotlivých usedlostech a štáb
bydlel na faře. Prušáci odtáhli z Rak-
vic, když tu umřel první pruský voják
na choleru, která tu vypukla.
Po této válce pak můžeme zazname-
nat první světovou válku (1914-1918).
Do této války byli povoláni muži od
18 do 50 let. Rakvice byly postiženy
vedle kontribucí i ztrátami na živo-
tech vojáků z Rakvic. Ztráty na živo-
tech si můžeme přečíst na nové desce
památníku u kostela.
Průběh událostí a vlivu II. světové
války je již v paměti většiny rakviča-
nů starší generace. Osudy zachytila
již Rakvická kronika. Věřím, že se
najde příležitost s osudy Rakvičanů
v souvislosti s touto válkou seznámit
mladší generaci.
JUDr. Hubert Režný
NĚ Sw
A O CP% 0
« „ď
—
— MM
3) RaAkvický -
NS ZPRAVODAJ
Plesová sezóna začíná
Jak ten čas letí. Přejde horké lé-
to, ukončí se vinobraní a už jsou tu
vánoce. Následuje Nový rok a plesová
sezona začíná. Je to čas pro ženy
předvést nové šaty, zlaté šperky, je
to čas nových lásek, nových známostí
a poznání při valčíkových melodiích,
při dobrém vínečku.
"Bude maškarní bál, chlapi", povídá
kamarádovi v hospodě. důležitě Francek
Cabúch. "Měli bysme dat hlavy dohro-
mady a neco vymyslet, aby byla nejaká
sranda na dědině. Musíme udělat tako-
vý masky, aby nás tetky nepoznaly,
před odmaskováním utečeme, at si lámů
hlavu celej rok, kdo to byl".
"A máš nějakej nápad? Ples už je za
štrnást dní, tož času moc néni"“. Ptá
se Joža Húser.
"Podle mě by to mělo byt neco inte-
ligentního, né nejaká maska složená
ze starých hadrů", přiložil polínko
Jan Hrůsek.
"To je moja řeč. Musí to mět sys-
tém aj úroven. A proto sem došel na
nápad, aby sme šli za "Nemocnicu na
kraji města". Vypůjčíme si od dojiček
bílé pláště, na záda si dáme nápise -
Sova, Strosmaier, Ina a budeme prová-
dět operaci uprostřed sálu. Z červe-
nej hlinky uděláme barvu, tož aj krev
poteče. Joža bude dělat pacienta, bu-
de přivázanej k prasečím márám, já
budu operovat, Ina mě bude k ruce a
Štrosmaier bude zatím provádět diag-
nozu okolním ženským. Aby to trochu
vypadalo, za Jožovů hlavů bude na
hůlce třílitrová sklínka od oharků
plná slivovice a šlaušek půjde do
Jožovy huby. Ten ju stískne zubama,
aby neutekla a sem tam si může ucuc-
nát on aj my. Bude to zkrátka taková
ta kapačka jak v nemocnici majů. Já
budu mít po boku řeznický brúsek a
budu brúsit veliků řeznicků kudlu.
Za štrnáct dní se v podvečer masky
scházely v boční místnosti v Soko-
lovně, aby průvodem zahájily maškar-
ní ples. Když se dveře sálu rozletěly
a muzika spustila říznej pochod, vří-
tily se masky do sálu jak barevná la-
vina. Každý se těšil jak nepoznanej
sil z jiných vystřelí a po odmaskování
se jim vysměje. Ignác Beron šel za dív-
ku z Paříža a těšil se, jak bude svádět
chlapů, kolik jich na svoju sezi figu-
ru nachytá. Byl si istej, že každej jak
ona jenom hledí po prsách a prdeli.
Proto si vypučil od kuchařky Hrůzovej
šestku podprsenku a pořádně ju vycpal
hadrama. Z krátkej obeplej sukýnky mu
koleniska trčely jak vlakový nárazní-
ky, lýtka vystůplý jak dva balony a
aby zakryl chlupy, natáhl si na nohy
sezi černý punčochy, ale chlupiska mu
za chvílu přes ně trčaly jak štětiny
gancovi. Strašně ho bolely palce na no-
hách od tech vysokých kramfliků, proto
měl zuby zatatý až do odmaskování. Za
celů dobu svedl k tancování enom sta-
rýho mládenca Kohúta a ten mu stejně
v půli kousku utékl. Když se po odmas-
kování vyzul, měl palce modrý, jak dy-
by mu přes ně přejel nataženej žebři-
nák.
Nemocnica na kraji města vjela do
sálu v bílých pláštách, na hlavách bí-
lý zednický čepice otočený kšil tama
dozadu, na zádech nápisy, aby všecko
bylo jasný, s pacientem přivázaným
pevně k márám a s kývající kapačků nad
jeho hlavú. Joža ležel klidně, hadáčka
mu trčela z huby, enom spokojeně mhú-
řil oči. Sem tam povolil stisk zubů a
hltl si pro uklidnění. Doktor Stros-:
maler šel provádět diagnozu a Ina chy5-
tala operacu. Na prostěradlo, pod kte-
rým ležel Joža, nakreslila červenů
křídů čáru, kady se bude řezat a kříž-
kem označila bod prvního vpichu. Kýv-
nutím naznačila doktorovi, Že Sa može
začat. Doktor Sova nabrúsil dlúbáček 0
řeznickej brůsek, stúpl si k márám a
široko sa rozkročil. Obě ruky v kerých
držel nůž zvedl nad hlavu a všecků 5i-
lú co v něm byla, vrazil nůž do urče-
nýho místa na prostěradle. Nevím, kde
se stala chyba, esli se Joža zavrtěl
a nebo se doktorovi zatřásla ruka, ale
nůž projel né enom prostěradlem, ale
aj přišpendlil Jožovo stehno k márám.
Joža nic netuše sa vyšponoval, jak oce-
lový lano a údivem otevfel hubu. V tej
chvíli se mu do huby hrnula gořalka,
10
nakvický
ZPRAVODAJ
kterou nestačil hltat. Proto se snažil
co nejrychleji přítok tohoto vzácnýho
elixíru zastavit. Cvaknutí zubů bylo
slyšet až na podiu, ale gořalka tekla
dál. Mrňavá hadica se jak naschvál
dostala do mezery po vytrhnutým zubě
a né a né ven. Doktor Sova se snažil
nůž vytrhnút, aby mohl pokračovat v
operaci, ale ten vraženej hluboko do
dřeva nechtěl povolit. V zoufalství
zaklonil hlavu, aby se z hluboka na-
dechl a jeho oči se zastavily na okur-
kovej flaši, z kerej rychle mizel je-
jí obsah. Pustil nůž, hadičku vytrhl
Jožovi z huby a dopil,co zbylo. Joža
se uklidnil a začal si prozpěvovat.
Ina se chcela podívat, prožnůž nejde
ven, zohla se, zapomněla, že je ženská
a že z kratičkýho pláště jí vylezůú
podvazky a krajkový gatěčky. Neštěstí
bylo, že akorát ten moment tancoval
okolo starej děvkař Martin Gabon a
pěkně s chutů se rozpřahl a svojí med-
vědí tlapů pleskl Inu po řiti enom
v ní heklo. Pomali se vysúkala ven,
kyselo se usmíla na doktora a z hrůzů
v očách sledovala hongající sa hadič-
ku, která visela z prázdnej oharkovej
flaše. Jak ráda by zahnala bolest aj
smutek. Doktor viděl, že je zle, pro-
to zařval na Inu "Klač a padáme ven".
Vyjeli jak hasiči, enom kapky krve
za nima ostály, ale to v sále nikomu
nevadilo. Každej si myslel, že je to
nachystaná barva, aby to vypadalo.
Doktor Štrosmaier zatím prováděl
vyšetření plic jednej vdanej paničce
na galérce. Hubu měl zabořenů do vý-
střihu, když se v tom znenadání obje-
vil její muž. Tu poznal Jan Hrúsek,
jak je to, když kopne kůn. Když se
zvihl ze zemi, znechuceně vyplul dva
přední zuby. Kšilt zednické čepice už
zase trčel správným směrem. Maska se
válela u stěny a vesele se naňho
šklebila. Jan odcházel sokolským dvo-
rem k domovu bez zájmu o další osud
plesu a zdravotní skupiny. Ta měla
problém, jak dopravit Jožu do rodnej
chalupy. Vlékli ho pod pažama zádama
napřed. enom patama dral chodník aj
silnicu. Na ples se nikdo nevrátil.
Nebylo sil, nebylo chuti.
Zdeněk Pohl
Vánoční procházka
Když mi bylo osm let, napsal jsem
dopis Ježíškovi, ve kterém jsem ho
prosil, aby mně naložil pod stromeček
kožený kopací míč. Dopis jsem donesl
na poštu a předal jej přes malé dřevě-
né okénko pošmistru Nimrichtrovi. fen
si přečetl, uznale pokýval hlavou a
ujistil mě, že to určitě odejde, že
se můžu spolehnout a vše dotvrdil
bouchnutím razítka na dopis. Věřil
jsem a víra má mě nezklamala. Pod
stromečkem byl sice ne fotbalový, ale
volejbalový míč, to však v těch le-
tech nevadilo ani mně, ani jiným klu-
kům. Vždyť jsme kopali jen do "hadřá-
ků" nebo do malého tenisáku. Když
sklo tenkrát po válce bylo vzácné,
nám to starosti nedělalo. Duše, která
už nešla zalepit se zahodila, obal
naplnil "šústím" a hrálo se dál. Tento
dárek od Ježíška mou víru utvrdil na-
tolik, že věřím dodnes a vánoční svát-
ky jsou pro mne ty nejkrásnější
v roce.
Už dvacet let chodím procházkou
dříve nejkrásnějším rakvickým okolím,
po bývalých "lukách" a vzpomínám, jak
jsme se sem chodili kúpat, jak se zde
plavili koně, na škeble a pijavice,
které se nám chytaly na nohy a když se
někomu přisála, tak na ni kluci naču-
rali, aby se pustila. Odtrhávat ji ná-
silím, to nám rodiče zakazovali. Pak
se vydám kolem "hrázky“ k "Velikýmu
Šutráku“, vzpomenu na utopenýho pachol-
ka, o kterým nám starší vyprávěli, že
ho stahl hastrman, který tam žije v
hlubině. Když jsme povyrostli a do
hlubiny se odvážili, strach nás pře-
šel. V tak obávané hlubině bylo hloub-
ky tak asi něco přes metr. "Hrázka“.
Co jen osvěžujících vod pro lesy a
louky zachytila, aby se na polích
mohlo zjara sít a sadit a jak krásné
nedělní procházky skýtala občanům Rak-
vic. Lemovaná trubkami, které hlídal
Ferda Sladký, se procházel jeden pár
1
= ex rRakvický -
NS ZPRAVODAJ
za druhým každou letní neděli. U Dam- | "Žentůr". Odtud se čerpala voda do
borských topolů jsme z kúry stavěli
indiánské stany a vydávali se po vodě
či vysokým senem objevovat svět. Kou-
sek dál je dnes už zapomenutá voda,
rybáři téměř nevyužívaná, která kdy-
si skýtala pěkné úlovky línů a kara-
sů, Irníček. Zde sedávala legendární
|
|
„lu se připevnilo oje, k němu se přivá-
| zal dobytek a ten chozením dokola
| roztáčel čerpadlo.
| střeše jsme vyhřívali svá zkřehlá
zmodralá těla způsobená vodou nedale-
;, kého "malého *
postava našeho mládí, zanícený rybář- i
levičák, Tomáš Macinka.
měl pořádně dlouhé, splávek z velkého
korkového "špuntu", který vrhal do
vody rázně a přesně. Když chytil ma-
lého "ševce, roztočil zuřivě kolo
svého bicyklu a strčil ho do špicí.
Pak přecházím přes "Brod". Co jen
vozů se senem a obilím se tů překoti-
lo. Vždy tu stála voda. I ve žních.
Lidé si pomáhali jak jen mohli, aby
se úroda sklidila.
A pak louky. Jaká vůně a krása
v květnových a červnových dnech tu
byla k vidění, to množství ptactva,
zvěře a nádhera zapadlých leknínových
jezírek, ve kterých se rok co rok s
velkou vodou měnili obyvatelé a tak
nastával čas pro večerní lovce. Velmi
tajemnou. osobou pro nás kluky byl
Ferda Herous. Jezdíval v podvečer
s prázdným ruksakem na zádech a vra-
cel se před rozedněním a s plným.
Projdu kolem Kutnaru, který je už
léta chráněn státem pro vzácné rost-
linstvo, projdu obecní les "kozu“ a
pokračuji na Fraumil. Když jsem byl
kluk, tak zde ještě byly vykopávky.
Otevřené hroby s lidskými kostmi,
úlomky hliněného nádobí, nástroje,
ozdoby, ale to nás moc nezajímalo.
Pro nás hlavně tento tajuplný prostor
ohraničený "Starou Dyjí", porostlý
ve svém členitém terému vrbovčím a
olšovím, znamenal dobrodružné výpra-
vy a cele splnoval představu indián-
ských příběhů Karla Maye.
Vracím se zpět, přejdu hrázku a
rovně si to pustím ke "Kříži"“. Lípy,
u kterých se cesty rozdvojovaly,
už
odcházejí. Chodívalo tudy proceství
a lidé zde využívali stínu stromů
k posilnění a odpočinku. Kolik
hospodářů z okolních polí si zde
schovávalo čepáky s vodou před let-
ním horkem. Na dohled od "kříža" je
"Lískovky" | zamáčely "kanony", čistili koně a do-
© čtvrti žilo osobností.
' také svoje hody, svoji máju a prvnim
; stárkem byl Polda konečný, člověk ve-
, selý a pracovitý.
stájí Statku nad Sokolovnou. k čerpad-
Zde na plechové
šutráku“
"buža." "Bývalo zde. jezírko,kde se
bytek. Čo jen v této zvláštní rakvické
Lužánečtí měli
Nejvíce "Lužky"
proslavil strejc "Jogoš“, a to svou
neustálou chutí zkonzumovat kdykoliv
a jakékoliv množství alkoholu. Značku
si nevybíral, ani roční dobu. Pil
všechno, co teklo, od petroleje a/ |
špiritus, jenom vodu nesnášel. Přibli- |
žoval se mu trkmanský Martinek, jezdí-
cí na tříkolce, protože dvě kola by |
nezvládl, ale i tak se každou chvíli
hrabal z příkopu.
Velký strach jsme měli ze stařečka
Kvasničky. Hlavně z jeho Širokého ko-
ženého pásku, který mu visel pod bri-
chem a převeliké kovové přasky. Ve
svém širokém černém klobouku nám při-
po
pomínal francouzského mušketýra. A co
teprve strejc Franta lesárek. Sedlár
a hlavně milovník koní. Co ten 50 Jen
naklel v dobách združstevnování. Pro-
jdu Pacalovou uličkou, kolem sokolovny
a kostela a vzpomínám, cO se za těch.
mých padesál let změnilo. Moc 50 mů-
nilo. Opravdu. Nejen budovy, Silnice,
způsob života, ale i lidi 5e vyměnili.
Vzpomínám na lidi, které už neuvidím
a tak rád bych je Zase potkal, alc
to bých se přece vrátil do mládí a tak
se těším na další vánoce, na přání,
které zní v těchto dnech opravdové,
jde všem od srdce a v tom je ta nej-
krásnější tajuplnost vánoc.
Zdenék Pohl
12
pakvický -
ZPRAVODAJ
KAM KRÁČÍŠ ZDRAVOTNICTVÍ?
Stejnou měrou jako v ostatních
oblastech veřejného a hospodářského
bytí společnosti se uplynuvších 42 let
uzurpace moci jedinou samospasi telnou
stranou podepsalo i na stavu našeho
zdravotnictví. Lékař byl degradován na
údržbáře, ne-li posluhu, jeho inicia-
tiva, elán a chut pracovat potlačeny
desítkami obstrukčních nařízení a ne-
smyslné předpisy vylučovaly indivi-
duální přístup k pracientovi. Moderní
efektivní přístrojové vybavení bylo
jen nedostižným snem. A pacient, va-
zal obvodového či spádového systému,
neměl legálně prakticky žádnou volbu,
tj. možnost vybrat si svého ošetřují-
cího lékaře. Naše socialistické
zdravotnictví - prý nejpokrokovější
na světě, ne-li ve vesmíru - bylo na
zcela jiné úrovní pro vyvolené, ve
větších městech a úplně jiné na peri-
ferii, aniž by to řadový občan a lé-
kař moEkli ovlivnit. Jako jedinou
perspektivní cestu a východisko z té-
to stagnace považuje drtivá většina
zdravotníků privatizaci, zejména
ambulantní složky našeho zdravot-
nictví. A proto, že jen málokdo z nás
je tak mohovitý, aby si mohl sám
hradit veškeré (nemalé) náklady svého
ošetřování nebo léčení, bylo nezbytné
vytvořit Všeobecnou zdravotní pojiš-
tovnu (VZP). To se stalo zákonem ČNR
na začátku roku 1992, v jehož průběhu
je VZP dotována státem. Ale od 1.1.
1993 bude situace jiná. Každý občan
bude určitou přesnou částkou ze svého
příjmu přispívat do pokladny VZP (u
samostatně výdělečně činné osoby je
to 13,5 % ze zdanitelného základu) a
VZP bude hradit náklady zdravotnictví.
Jaká je situace v naší obci? 0d
15. 11. t.r. pracují na zdravotnickém
středisku v Rakvicích 4 soukromí lé-
kaři: praktický lékař pro dospělé
MUDr. B. Studýnková, praktický lékař
pro děti a dorost MUDr. Herzánová,
praktický zubní lékař MUDr. Neuvirt
a ženský lékař MUDr. J. Švestka.
Jednotlivé ordinace mají tito lékaři
v ekonomickém pronájmu od NsP Břeclav
s vyhlídkou na úplnou privatizaci
objektu i vybavení.
A co to znamená pro pacienty? Od-
myslíme-li si absurdní fámy šířené
snad jen z čiré nevědomosti nebo zlé-
ho úmyslu nepřátel tržního hospodář-
ství o horentních poplatcích, bude
pacient při STANDARTNÍCH (běžných,
základních a nezbytných) výkonech
ošetřen zcela bezplatně. Výdaje spo-
jené s jeho ošetřením hradí VZP. Pa-
client, který si zvolí nadstandartní
ošetření či léky, samozřejmě bude mu-
set rozdíl mezi skutečnou cenou úkonu,
léku, náhrady či materiálu a částkou,
kterou
na tento konkrétní výkon při-
spěje VZP, uhradit sám. Ale je to
jen na něm a jeho rozhodnutí a nikdo
mu tuto volbu nemůže vnutit.
Jsou ovšem i některé administrativ-
ní úkony, které si bude pacient hradit
přímo, např. vyžádané lékařské vy-
šetření z jiných než zdravotních důvo-
dů (cesta do ciziny, zbrojní pas apod.)
nebo zameškání objednacího termínu,
ošetření neobjednaného pacienta (časo-
vé ztráty ošetřujících) atd., což
postihne právě tu část pacientů, kteří
mají ke svému zdravotnímu stavu vztah
přinejmenším laxní. A snad přispěje
k pochopení pozapomenutého poznatku,
že zdraví je hodnota, o kterou je
nutno pečovat.
MUDr. Petr Neuvirt
r
13
© pRakvický -
ZPRAVODAJ
Co o školní družině nevíme
Mnozí lidé, ba i rodiče, kteří ma-
jí děti ve školní družině, většinou
neví, co jejich děti ve školní druži-
ně dělají a co práce ve školní druži-
ně obnáší. Ti, kteří se svých dětí
neptají jenom na to, co dělaly ve
škole a jaké mají úkoly, ale také na
to, co dělaly v družině, pochopí, že
činnost ve školní družině je rozmani-
tá a má svá pravidla odlišná od ma-
teřské školy i od školy základní.
V mateřské škole jsou děti od rá-
na, odpočinuté a jejich program není
soustavně narušován. Skolní družina
přebírá děti ze školy unavené po do-
poledním vyučování. Je také dobrovol-
ná a nemá určený počet dětí, které do
ní musí chodit jako do školy. Přitom
riziko úrazu je mnohem vyšší, než při
vyučování.
Vychovatelka, která svou práci ne-
umí, ztratí zájem dětí a ty pak pře-
stanou do školní družiny chodit. Čin-
nost školní družiny je také soustavně
narušována odchodem dětí do zpěvu,
náboženství, výuky jazyků a nebo hry
na hudební nástroj. Děti dochází v
různý čas, taky délka vyučování je
u každé třídy jiná a děti přichází
z pěti ročníků. Jednou může být v
družině dětí přes padesát, podruhé
sotva dvacet, podle toho, jak odchází
do zájmových kroužků.
A přesto se děti naučí mnoho nové-
ho, protože ve školní družině probíhá
výtvarná, hudební, pracovní, tělesná,
mravní, dopravní, přírodovědná a jiná
zájmový činnost podle zájmu a potřeby
dětí, což dokázala výstavka prací
přichystaná ke Dni dětí v budově hor-
ní školy. Jenom škoda, že mnoho rodi-
čů neprojevilo zájem o práci svých
dětí.
V práci nám velmi pomohlo nové ve-
dení školy, které vyřešilo nejhorší
problém družiny. Zřídilo ještě jedno
oddělení a tak vyřešilo každoroční
problém, jak vyhovět všem zájemcům,
když se do školní družiny nevešly dě-
ti už z třetí třídy. Jedna vychova-
telka byla doslova přetížena velkým
počtem dětí a přitom nemohla, vyhovět
všem, kdo to potřeboval.
Vedení školy pomohlo také velmi
tím, že školní družina dostala jednu
samostatnou třídu, proto výzdoba i
prostředí se mohou plně přizpůsobit
dětem, které se mají cítit jako doma
a ne jako ve vyučování. Samostatná
místnost nám umožnila pořídit si malé
terárium, akvárium a také si začít
pěstovat květiny. Děkujeme všem rodi-
čům, kteří přispěli na zřízení akvária
a květinové výzdoby. Svědčí to o zájmu
rodičů o svě děti.
Tak jako v lonském roce i letos
připravujeme celoroční návštěvy pla-
veckého bazénu. Děti, které jezdí 50
školní družinou plavat, nemají problé-
my ve třetí třídě, kde je čeká plavec-
ký výcvik.
Protože jsme letos umístěni v hlav-
ní budově školy, máme možnost využívat
kuchynky k vaření a také tělocvičnu,
kde děti chodí rády cvičit. Činnost
školní družiny je tak daleko pestrojní.
Prostě všechna činnost směřuje k
dětem a pro děti, což je smyslem naší
práce a velmi nás mrzí, kdy? slyšímo
a často také z úst některých učitelů,
což nás mrzí dvojnásob, 20 51 výchova-
telky zase něco vynutily a neuvědomují
si to, co by v první řadě měli mít na
mysli, že vychovatelky to nedělají pro
sebe, ale všechny děti, kterů kdy
školní družinu navštěvovaly a za téch
třináct let jich už byla pěkná rádka.
Věříme, že rodiče nám nepřestanou
přát a že se občas přijdou do Skolní
družiny podívat anebo 5e aspon zeplají
svých dětí: "Copak jste dneska délaly
ve školní družině?
Vychovatelky školní družiny
ZŠ Rakvice
|
|
14
pakvický -
ZPRAVODAJ
Jezera, jezera
== == Z:
pa Áda
r
Jezera, jezera,
tichá vodo čistá.
Tu věneček sem ztratila,
když sem k Tobě chodila,
su já z teho smutná.
Maměnko, maměnko,
rádas mě mívala.
Můj věneček zelený,
při měsíčku utrhlý,
proč si nehlídala.
Vánoční vzpomínka
V dětství těšívali.jsme se moc,
na tu kouzelnou vánoční noc.
Malou dětskou duši naplnoval cit,
Měsíčku, měsíčku,
ty si svědkem býval,
že sem ho milovala,
srdéčko mu dávala,
za inú se díval.
Voděnko, voděnko,
dybych rybků byla,
plavala bych z háju,
do dalekých krajů,
až bych zapomněla.
který ani v dospělosti nelze vysvětlit.
Vracíme se ve vzpomínkách zpátky.
Ano, těšívali jsme se na vánoční svátky.
Po létech vykouzlíme si představu ztěží.
Přivřeme oči, vidíme, jak tiše sněží...
Vánoční svíčky jak hvězdy blikotají,
nedočkavostí až dech se tají.
Z dárků bývaly jen malé hromádky:
dřevěný koník, hadrová panenka a pohádky.
Při vzpomínce vše připadá jako snění.
Však víme, že znovu prožít to, možné není,
nebot jen v dětství můžem jak v pohádce žít.
V dospělosti musíme i o vánocích, :
ne v oblacích, ale po zemi jít.
DM
15
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Sňatek uzavřeli:
Viktor Šmída - Jana Knápková
o
Narozené děti:
ŠVásta Lukáš — č.p. 646 Vávřík Martin č.p. 388
Holka Erik 352 Kučera Martin 787
: (Rakvice)
Zdeněk Havlena - Jarmila Gazdová (Zaječí)
Přejeme novomanželům stastnou společnou cestu.
Rodičům přejeme hodně radosti z jejich dětí.
CU AA
sy 7D alu,
Zemřeli:
Machačová Marie
Režná Květoslava
Peš Miroslav
Vindiš Václav
Jurdák Pavel
Osička Josef
Peš Vladimír
...jen vzpomínku a hrstku květů
Občané 80 a víceletí:
80 let
81 let
82 let
83 let
84 let
B5 let
86 let
87 let
Hajdová Františka
Moudrá Hedvika
Strýčková Ludmila
Bízová Růžena
Cichrová Anděla
Malinová Marie
Filípek Oldřich
Nečas Antonín
Richter Ladislav
Gottwald Jan
Bednaříková Božena
Ferbar Antonín
Nečasová Marie
Průdková Anežka
JUDr. Režný Hubert
Krůzová Terezie
Machačová Květuše
Veselý Jaroslav
Filípková Božena
Janošek Josef
Filípek Ferdinand
Horáčková Růžena
Jiříčková Marie
Jáchymková Helena
Hrdinová Marie
Krůzová Marie
ve věku 88 let
60 let
53 let
67 let
64 let
54 let
73 let
na tu cestu bez návratu.
Hrdinová Hedvika
Stehlíková Hedvika
Hanáčková Markéta
Kamenská Cecilie
Vajbarová Adéla
Machačová Anežka
Průdková Žofie
Herzánová Františka
Bednaříková Terezie
Herzánová Žofie
Pohanková Růžena
Režná Eva
Lukeš Jan
. Průdková Marie
Pilátová Helena
Průdková Valerie
Peš Josef
Straková Marta
Švástová Magdalena
Ničová Marie
Průdková Julie
88 let Filípková Mariz Heraufová Božena
89 let Minaříková Filomena Rozsypalová Marie
90 let Nečasová Božena Říhová Bohumila
91 let Rejentíková Pavlína Suchyňa František
92 let Šůstalová Marie
+93 let Průdková Marie
94 let Švástová Josefa
95 let Fintajslová Marie
Přejeme všem zdraví, pohodu a porozumění.
054
Obecní rada přeje všem občanům příjemné
vánoce a úspěšný nový rok, Věříme, že
rakvičtí občané nám budou při dalším
rozvoji a zvelebování obce pomáhat a tín
společně vytvářetlepší životní podmínky
v naší obci.
Členové obecní rady
, /
JF kaj 60)
S. Zací St. Káňa Ing. Veselý MUDr.
L Janoušek MKgmenský
OZNÁMENÍ
MUDr. P. Neuvirt oznamuje změnu v ODPOLEDNÍCH
ordinačních hodinách soukromé zubní ordinace v Rakvi-
cích:
pondělí, úterý, čtvrtek 14.00 - 18.00 hod.
středa, pátek do 15.00 hod.
Děje se tak s cílem zpřístupnit ošetření zejména pro
pacienty dojíždějící do zaměstnání.
Současně si dovoluji popřát všem svým pacientům
a příznivcům radostné prožití vánoc a vykročení pravou
nohou do roku 1993.
MUDr. Petr Neuvirt, prakt. zubní lékař
Redakce se touto cestou omlouvá p.Pohlovi, autoru
povídky z minulého čísla za nezveřejnění jména autora.
Stalo se tak technickou chybou.. Děkujeme. redakce
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích, vy-
chází čtvrtletně. Příspěvky autorů jsou v původním
znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: ZD V.Bílovice,