Rakvický zpravodaj 1994/1
Periodika
Otevřít PDF (13,2 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
RAkvický
ZPRAVOOAJ
7+ Č.171994
<>
vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko ...
Začínáme druhý rok samostatného Česka
a vcelku s optimismem. Na Slovensku zuří
politická a ekonomická krize, u nás je situace
nepoměrně lepší, i když máme daleko k úplné
spokojenosti.
Rok jsme zahájili krásnou plesovou
sezónou, ve které se již projevily nové
ekonomické vztahy. Soukromí ponikatelé se
jako nově vyrostlí sponzoři zasloužilio nebývale
bohatou tombolu a finančně povzbudili kulturní
život obce, který potři roky stagnoval. Současná
chasa potvrdila svoji dobrou úroveň, skvěle
zorganizovala krojový ples, nacvičila besedu a
dobře reprezentovala Rakvice i v okolních
obcích. Novou tradici plesů založila Základní
umělecká škola při ZŠ v Rakvicích. Za ples
roku však lze považovat "Muzikantský ples",
který k nám přilákal tři kapely a spoustu
přespolních účastníků. Dobrá pověst Rakvic
těmito akcemi přijemně vzrostla.
Nová doba se projevuje v hledání
vlastního
já u každého občana i obce. Zmizela
doba citelných dotací a čekání na příkazy
shora. Každý se musí naučit spoléhat
se jen na
vlastní síly. Odvážným podnikatelům se začíná
dařita jejich nové zkušenosti budou cennéi pro
obec.
V letošním listopadu budou uspořádány
volby, takže rok 1994 bude i rokem bilancování
a přemýšlení jak dál. Občané budou volit své
zástupce do vedení obce. Převládá názor, že
za současných ekonomických podmínek to
musí být lidé schopní a podnikaví, kteří budou
zárukou jejího dalšího rozvoje. Voliči budou
nepochybně dávat své hlasy ne ani tolik
politickým stranám, jako občanům, které
osobně znají, ví o jejich schopnostech a věří
jim. Navíc budou mít možnost kriticky sledovat
jak zvolení zástupci plní jejich důvěru.
Černou můrou našeho obecního
zastupitelstva zůstává dostavba čistírny
odpadních vod. Dotace nebudou a obec musí
hledat miliony ve vlastních rezervách a
podnikání. Bude to perná zkouška pro nás pro
všechny, protože každý musí mít zájem na
zdravé ekologii obce a přiměřeně k tomu přispět.
Redakce Zpravodaje Vám přeje hodně
zdaru do společného úsilí a sama na sebe bere
svůj díl odpovědnosti ...
Redakční rada
U ci RaAakvický -
ZPRAVODAJ
A je tu zase začátek jara. Tak jako na začátku
každého roku, jsou i letos plány a úvahy, co chceme
v tomto roce udělat. Vezmeme-li však v úvahu čas od
nástupu zastupitelstva, jsme již před závěrem. Dá se
říci, jdeme do cílové rovinky. A to je již stav, který se
dá i rekapitulovat, co se za tuto dobu podařilo vykonat
a co zbývá ještě na závěr.
Obecní zastupitelstvo zahájilo svou činnost za
podmínek, které jsou dosti tvrdé a nelze je srovnávat
s podmínkami předcházejícími. Ať se to týká způsobu
sestavování rozpočtů a získávání finančních zdrojů,
tak i vlastní realizace akcí, které byly prováděny. V
prvních dvou letech byly finanční rozpočty okresním
shromážděním sestaveny poměrně pozdě. Prakticky
až v průběhu června. To návazně těžko umožňovalo
zahájení prací na komunikacích s dostatečným
předstihem. Toto mělo za následek dosti časové
vypětí na rychlost prací, taki na to, aby byly prostředky
plánované na rok prostavěny a vyčerpány.
První akce, která byla prováděna, byla stavba již
zahájené stavby čističky odpadních vod a dostavba
horní školy. Vzhledem k potřebě značných finančních
prostředků, nebyly
již žádné další akce obci dotovány.
Z vlastních prostředků, které byly během roku uspořeny
byla vybudována III. ulička a část plynovodu v ulici
Svislá. Taktéž byly z iniciativy občanů zahájeny
přípravné práce na opravě kostela. Jednalo se o
zajištění a stavbu lešení a o část prací na věži.
Omezená částka ze zbytku rozpočtu byla vyčerpána
na úpravu některých chodníků.
V dalším roce pokračovala stavba čističky a
dostavba školy. Na další akce již bylo možno vytvořit
částečné rezervy, aby byly práce co nejdříve zahájeny.
Způsob provádění vozovek, který byl navržen firmou
Ekoingstav pro III. uličku, se ukázal být velmi vhodný
arychlý. Proto se na dalších vozovkách
již praktikoval.
Bylo
to v ulici "Nová" a"U hřiště“. Firma Ekoingstav
je
provedla poměrně rychle s ohledem na co nejmenší
dopad na obyvatele. Také dostavba školy byla, včetně
vybavení, dokončena. Terénní úpravy se prováděly
již za chodu. Obec dluží za tuto akci dodavateli ještě
zbytek finančních prostředků, který je umořován
pronájmem obecních pozemků. Taktéž na čističce
byla dokončena technologie a část stavebních prací
na provozní budově a venkovních objektech.
Na kostele bylo ještě v zimě demontováno lešení
a přemístěno z hotové věže na budovu kostela. Ta
byla takjako věž otlučena, omítnuta, staticky zajištěny
klenby, opravena střecha, zhotoveny rýny a zalíčena.
Na tuto akci byly maximálně využity možnosti dotací
z církevního a kulturního referátu. Tyto finanční zdroje
spolu s velkou iniciativou lidí umožnily tuto akci
uskutečnit. Z dotací byly získány mimo jiné barvy a
měděný plech, které zajistila diecéze z Rakouska
Rakvice zradnice - aneb co je za námi a co nás ještě čeká...
v hodnotě minimálně 350 tisíc korun. Prostředky obce
byly poskytnuty vzhledem k možnostem omezeně.
Vroce 1993 byly kdispozici velmi omezené finanční
prostředky. Rozpočty obcí byly dotovány
jen minimálně.
Prakticky pokryly pouze nejnutnější výdaje (osvětlení
apod.), zbytek finančních prostředků byl použit na
provoz základní a mateřské školy. V závěru roku se
přesto podařilo vytvořit rezervu, která byla okamžitě
použita na výstavbu vozovky v ulici "Hřbitovní". Do
této akce investoval podnik Závlahy 0,5 mil. korun,
obec pak 800 000 Kč. Pokud by akce nebyla do konce
roku uskutečněna, 0,5 mil. korun od podniku Závlahy
by již nebylo možné získat. Byl zde problém, že se
vozovka budovala v době vinobraní, ale je to již za
námi.
Z dalších akcí, které byly v tomto roce provedeny,
mohujmenovat např. úpravu pietního místa utonulých
dětí na hřbitově a úpravu hlavního kříže. Dále byl
zrestaurován barokní kříž u kostela, opraven pomník
padlých, do kterého byla zabudována pamětní deska
židovským spoluobčanům. Bylo provedeno odvodnění
středu náměstí a odvlhčení základů kostela tak, aby
bylo možno tyto plochy upravit a vydláždit. Budou na
to použity kostky z ulice "Hřbitovní". V samém závěru
roku byla provedena náročná opravatopení na základní
škole.
V letošním roce chceme podle odsouhlaseného
- plánurozpočtu (předpokládaných příjmů obce) dokončit
a zprovoznit čističku odpadních vod, zahájit práce na
dokončení plynofikace obce, vybudovat vozovku na
ulicích "Vinařská" a "Krátká“, aby děti nemusely chodit
než na ulici "Horní“.
Dále musíme vybudovat uložiště kontejnerů na
odpad v dolní části obce. Na řešení likvidace odpadů
z obce byly vynaloženy
již značné částky v uplynulém
období. Příspěvek na skládku Hantály, jejíž jsme
akcionáři, činil
200 tisíckorun, na nákup4 ks kontejnerů
240 tisíc korun, na vybudování rampy s oplocením
kontejnerů min. 60 tisíc korun, na projekt rekultivace
stávající skládky se třemi kontrolními vrty 100 tisíc Kč.
Další z plánovaných akcí je generální oprava
veřejného rozhlasu, vydláždění středu náměstí a také
budova obecního úřadu. Je nutno opravit fasádu a
ostatní nejnutnější práce včetně okapů, které se budou
vyměňovat i na dolní škole.
Když se vše podaří, bude podzim a pak to zase
zrekapitulujeme, co byla zbožná přání a co se skutečně
podařilo.
' starosta
RAakvickyý -
ZPRAVODAJ
Školství v Rakvicích
Školství bylo i v zemích koruny České až do 19.
stol. pod správou římskokatolické církve. Školy byly
udržovány při bohatých katedrálách, kostelech a
klášterech. Na sklonku XIII. století byly zřizovány farní
školy (v Brně, Znojmě, Jihlavě, Mohelnici). Do té doby
školy navštěvovaly kněží a šlechtičtí mladíci, zejména
Do té, kdy výchova školská byla svěřena jezuitskému
řádu. Tento řád se staral především o střední a vysoké
školství.
Školství v Českých zemích ať vysoké, střední
nebo národní bylo ještě v první polovině XVIII. století
ve velmi smutném stavu. Toto si uvědomovala
císařovna Marie Terezie. Proto usilovala o jeho
vymanění z vlivu jezuitů. Podřizovala je postupně
státním orgánům. Největší pozornost věnovala
zvelebení národního školství. Také moravští stavové
pociťovali velký nedostatek tohoto školství. Proto
nařídila (1749), aby vrchnosti patronové zřizovali tam,
kde byla farnost, obecné školy. Těmto příslušelo
dosazovati do škol učitele. Učitel, který na ni byl
dosazen, musel být vyzkoušen od příslušného faráře
nebo přímo příslušnou biskupskou konzistoří. Pokud
jde o vyučovací jazyk, nařídila Marie Terezie (0.
července 1763), aby se na nižších školách bral"náležitý
zřetel k vyučování jazyku českému". Dekretem z 23.
července 1763 projevila rozhodné přání, aby "také
němčina byla usilovněji než dosud šířena a za tou
příčinou nebyly přijímány na školy za učitele osoby,
které by této řeči nebyly schopny“. Vyučování na
národních školách bylo v té době závadou pokroku.
Byly proto v roce 1771 vypracovány osnovy, jejichž
hlavní zásadou bylo, že pro nejnižší třídu lidu, které
vykonávají jentěžkou tělesnou práci, má se vyučování
omezit jen na nejnutnější základy povšechného
vzdělání. Pro ostatní společenské vrstvy se mělo
vyučování zařídit tak, aby se dítě do dvanáctého roku
svého věku naučilo všemu, co bude v životě potřebovat.
Školy nejnižšího stupně byly rozděleny do tří stupňů,
a to na školy vesnické, kde se učilo jen "prvním
začátkům vědomostí", dále školy štěpné, zřizované
ve městěch a městysích, kde si mládež měla "osvojit
nejnutnější užitečné vědomosti“ a konečně školy
vzorné, zřizované v hlavních městech, kde obor
poznání měl být co nejvíce rozšířen. Pro venkovské
školy pak byly vydány osnovy. Od roku 1766 byly pro
učitele hlavních a vesnických škol pořádány kurzy v
Brně. V roce 1774 byl pro vesnické školy vydán nový
školní řád, který určoval, že ustanovit učitele na tyto
Školy přísluší obcím. Nesměl být přijat za učitele, kdo
se nevykázal vysvědčením z normální školy. Obce
nesměly za učitele dosazovat podle toho, kdo si kladl
nejlacinější požadavky a nesměly
jej také podle libosti
"jako čeledína propouštět". Proto každý nově
ustanovený učitel dostal "od úřadu dekret, jímž mu
bylo jeho místo zajištěno“.
pRakvický ©
ZPRAVODAJ
Podle školního plánu z roku 1774 byla správa škol svěřena
školské komisi složené ze státních úředníků, některých
vynikajících duchovních a praktických znalců školství.
Císař Josef II. nařídil povinnou školní docházku a uložil
zpřísnění kontroly zvláštní školskou komisí. Této komisi
podléhali krajští děkanové, kteří dohlíželi na obecné školy
a těmto pak místní "škoidozorci". Místním školdozorcům
bylo uloženo dohlížet na školní docházku dětí a učitelé, aby
"soukromým chováním nepodávali dítkám příklad
pohoršivý". V roce 1787 nařídil císař, aby při každém
krajském úřadě byli ustanovení světští školdozorci škol
hlavních a trioviálních. Tito byli podřízení krajskému
hejtmanovi. Dostali titul školních komisařů. Hmotné
postavení učitelů bylo v první polovině 18. stol. neutěšené.
Učitel nedostával od obcí žádné stálé služné. Byl odkázán
na tzv. "sabotales", který si musel od rodičů školních dítek
sám vybírat. Mimo to dostával od sedláků koledy. Později
však začal dostávat od obce požitky v penězích, které
nepřesáhly ročně
50 zlatých. Za služby varhanické dostával
ročně rovněž nějaké požitky v penězích. Hrával a zpíval na
svatbách a pohřbech. Vesnický učitel se zabýval prací na
poli obcí mu předěleném, chovem drůbeže, sadařením atd.
K nápravě opravdu bědných poměrů došlo teprve v
posledním desetiletí panování Marie Terezie. Při těchto
opatřeních, která znamenala určité zlepšení hmotného
postavení bylo zdůrazněno, že při přiznání platů učitelům
se mělo hledět více k naturálním dávkám než k penězům.
Požitky učitelů byly nedostatečné. V dekretu zemském z
roku 1777 bylo konstatováno "kterat sotva deset učitelů v
Čechách ze své školní služby živi býti mohou, ostatní pak
velmi.zle, mnozí ještě hůř než pastevci a čeledínové se
mají". Proto nemělo být učitelům bráněno, zaměstnávat se
vedle školní služby nějakým počestným zaměstnáním
nebo řemeslem. Jenom neměli v létě dělat sedlákům
pastevce, hrát v krčmách při muzikách. Bylo jim naopak
doporučeno zabývat se sadařstvím, zahradnictvím a
včelařstvím. Tento dekret doporučoval obcím, aby "rodiče
za dítky řádně sabotales odváděli".
O počátcích školství
v Rakvicích se nedochovaly žádné
listinné záznamy. V záznamech kronikářky Františky
Suchyňové lze se dočíst: Žádnou listinu nebo poznamenání
není lze při rakvické obecní škole nalézti, z nichž by se
počátek školního domu neb vyučování zjistit mohl, neboť
před zavedením normálního vyučování každá obec měla
svobodnou vůli sobě voliti učitele, kterého chtěla, ovšem
musela tohoto vydržovati a místnost kvyučování obstarati."
Z tohoto archaicky psaného textu můžeme usoudit, že
nejde o vlastní zápis nebo zjištění kronikářky, nýbrž jde o
text starší, zaznamenaný někým, kdo již v dřívějším století
se pídil po podkladech, v nichž by vypátral, kdy skutečně
došlo kzačátkům školství v Rakvicích. Totéž konstatování
najdeme v brožuře vydané u příležitosti výročí obecné a
měšťanské školy v roce 1982. Přes tato zjištění jsem se
pokusil vystopovat aspoň nějaký konkrétní fakt, který by
nepřímo uvedl na stopu počátků školství.
Při novém zkoumání počátků školství v Rakvicích bylo
v záznamech o zvláštních obecních účtech zjištěno, že v
roce 1718, 1723 a 1724 "rektorovi" bylo v těchto letech
"dáváno při vystoupení při církevních úkonech po 15
krejcarech"“ nebo že chodil po koledách. Z toho nutno
dovodit, že již v těchto letech byla v Rakvicích vesnická
škola. Konkrétní záznamy o existenci školy v Rakvicích
jsou pak až z roku 1754. To v souladu s tehdy platnými
předpisy byl obcí přijat jako učitel Libor Hlaváček, který učil
až do roku 1784. Prvníškolu nechala obec na vlastní náklad
postavit vedle obecní hospody. Lze se domnívat, žeto bylo
před rokem 1754. Učitelem, který tu po Liboru Hlaváčkovi
vyučoval byl Jan Schleier, rodák ze Starovic u Hustopeč.
Učiteloval až do své smrti, to je do roku 1806, kdy rakvická
škola, která měla jen jednu vyučovací místnost, vyhořela.
Tato škola vyhořela 15. května 1806 v den slavnosti
nanebevstoupení Páně.
Vyučování bylo přeneseno do domu č.5, kde se po dva
roky vyučovalo opět ve velmi stísněných podmínkách.
Podle dochovaných údajů hmotné postavení učitele se
nijak nelišilo od podmínek, v nichž žili ostatní učitelé
vesnických škol na Moravě. Jeho plat byl na hranici bídy.
Plat mu byl přiznáván obcí a byl z valné části vyjádřen v
naturální hodnotě. Proto v souladu s vydaným zemským
dekretem z roku 1774 doplňoval své nedostatečné požitky.
Jak učitel vykonával řadu dalších prací především pro
obec. Jan Schleier a po něm další učitelé měli přiděleno
pole ve výměře půl míry, to je asi 10 arů, jehož výnos byl
odhadnut
ve výši 2 zlatých a louku, jejíž výtěžnost činila dvě
fůry sena a jednu fůru otavy, jejichž cena byla odhadnuta
na 16 zlatých.
Podle školního řádu byla každá rodina, která měla ve
škole děti, povinna platit tzv. "sabotales", tj. naturální dávku
za nejvýše dvě děti z jedné rodiny, chodící do školy. Za
každé takové dítě platili rodiče 1/4 měřice pšenice (1 měřice
činila 62 a půl litru) a 20,5 měřice žita. Cena jedné měřice
pšenice činila 2,5 zlatých a cena 1 měřice žita činila 2 zlaté.
Chodily-li z jedné rodiny 3 a více dětí, odváděla za ně tyto
naturální dávky učiteli obec, a to za třetí a každé další dítě
4 měřice pšenice v ceně 10 zlatých a 15 měřic žita v ceně
30 zlatých. Učiteli byli rodiče dětí chodících do školy povinni
dávat ročně 3 a půl pecna chleba. V peněžní hodnotě
dostával učitel z obecní pokladny roční siužné ve výši 40
zlatých. Dále dostával z každého dítěte v první třídě 1,5
krejcaru a za dítě ve ||. třídě 2 krejcary týdně. Z takto
získaných finančních prostředků musel učitel platit svého
pomocníka. Vedletoho mělna úklid školy určeno 12 zlatých
ročně. Poněvadž výše uvedené příjmy nestačily, vykonával
učitel další služby, především varhanické služby, jak
regeuschori, a to z kostelní pokladny. Od obce dostával za
zpívání Pašijí a při procesích, za opravy varhan, za opravy
věžních hodin a při účasti na pohřbech, svatbách atd.
dostával od rodin, popř. za další služby za předčítání
veřejných listin občanům, za koledy apod. Později dostával
od obce za písařské práce. Po Janu Schleierovi byl obcí
přijat jako učitel Antonín Schleier, jeho syn, který nastoupil
na školu v roce 1806 a působil na ní do roku 1824, kdy ve
věku 47 let zemřel. Panu učiteli Schleierovi, který je v
obecních zápisech označován jako "rektor", bylo přiznáno
peněžité služné vroce 1822 ve výši 50 zlatých, za natahování
hodin 7 zlatých, za akcidence (to je za příležitostné práce
pro obec) 4 zlaté ročně. Antonín Schleier se podílel na
vyměřování daně, pracoval při obecních kontfigucích atd.
Dalším učitelem na škole byl Josef Olt, který byl rodákem
z Koběřic na rakvické škole působil 6 let. Ve školním roce
1830/1831 byl přijat obcí za učitele Pavel Čechák, rodákz
Velkých Pavlovic. Jaho působení v Rakvicích spadá do
doby svojí povahou revoluční, atojak potechnické stránce,
tak i národní a politické. Jednak došlo po vyvlastnění
pozemků pro stavbu dráhy (1837) a v roce 1839 byla na
dráze zahájena doprava, Pavel Čechák vychoval první
pRakvický
ZPRAVODAJ
pokrokovou generaci. Dvě významné osobnosti, a to Josef
Eduard Kornyšl a Vlastimil František Průdek a jeho bratr
kněz, o nichž bylo ve zpravodaji několikrát psáno. A další
osobnosti vyšly zjeho školní líhně. Bezpřímého výchovného
a kulturního působení Pavla Čecháka by nedošlo k růstu
národního uvědomění v Rakvicích. Národním uvědoměním,
které Pavel Čechák ve své pedagogické práci rozvíjel
svědčí skutečnost, že oba velcí Rakvičané Kornyšl a
Průdek díky vlasteneckému působení Pavla Čecháka se
postavili do čela vzdělanců našeho kraje, ale svým
vlasteneckým, osvětovým i politickým působením zažehii
plamen vlastenectví v širokém rozměru.
O působení Pavla Čecháka a jeho vlivu na růst národního
uvědomění v Rakvicích svědčí i další doklad. Např. jeho
žák, sedlák František Malinka, vyjádřil svoje vlastenectví
takto: "Vůkol mě není než radost božská spokojenost. Jak
krásné
je toto stavení světa, vykázané mě kobydlí. Kamkoli
se ohlédnu., kamkoliv pokročím, všude je veliký Tvůrce při
něm. Užitečným chci
já býti, pro mou vlast všechno učiniti.
K tomu dal mi Bůh rozum, chci ji hájit, zůstat upřímný."
Práce Pavla Čecháka jako učitele působícího velmi dlouho
v Rakvicích nebyla dosud doceněna.
(pokračování)
JUDr. Hubert Režný
„A ZO
8 X
a
a 1 i l
LES „AM
vé
jh JD NLNn
VCL
K
x NL S M
Z
Wa 4 horě S,
ZR
X
stará škola v Rakvicích
Občan a obec
Na podzim letošního roku proběhnou po čtyřech
letech komunální volby. Není proto od věci si
připomenout, co to pro občana - voliče znamená.
Na rozdíl od "velké politiky", která drtivou většinu
občanů zajímá pouze z období voleb do parlamentu
eventuelně senátu, komunální politika
je pro každého
důležitá stále. Hlavní možnosti, jak může občan
zasáhnout do obecního dění jsou právě komunální
volby. Výsledky voleb do obecního zastupitelstva určí
jeho složení a tomu odpovídající pracovní výsledky. Ty
mají dopad na každého občana po celé volební
období. Pro členy zastupitelstva přináší zvolení více
povinností než práv. U občana je tomu naopak.
Je jistě samozřejmostí ,že do zastupitelstva kandidují
občané srůzným politickým smýšlením, ale v podstatě
s jedním cílem. Pracovat NEZIŠTNĚ pro obec a její
občany. Vyhledem k možnostem obecního úřadu
jsou občané o činnosti obecního zastupitelstva
informování dvojím způsobem. Jeden je
prostřednictvím Rakvického zpravodaje. Druhou
možností získání informací je veřejné zasedání. Je
překvapující, jak malý početlidíse veřejných zasedání
účastní. Bývá to v průměru 5 až 6 osob. Takový je
zájem občanů o dění v obci. Je potom těké mít
představu o tom, jak zastupitelstvo rozhoduje, kdo ze
zvolených zástupců se zasedání účastní, zkrátka jak si
plní své povinnosti vůči občanům, které na sebe vzal
ryze dobrovolně. Jistě by se potom na práci starosty
i zastupitelstva dívali občané z jiného Úhlu, než jen
kritického. Protože pracovat vnových ekonomických
podmínkách zvláště na obci je velice náročné.
Mít zájem o dění v obci by měl mít občan nejen
jako právo.
Pavel Suchánek
-
pRakvický -
ZPRAVODAJ
proměny ZZ |
Ierezianský a Josefinský katastr a Rakvice
Válka a španělské dědictví (1714) a nebezpečí války
s Tureckem si vyžadovalo velkých vojenských nákladů.
Proto císařský
dvůr císaře Karla VI. žádalčeský
a moravský
sněmostále vyšší náklady především na armádu (gantum
militare). Oba sněmy
se bránily, ale nakonec přistoupily na
to, že je třeba hledat zdroje ve zvýšení daní, především
daně z pozemků. Zdrojem této daně býl výnos pozemků,
ato jak poddanskýchtak z pozemků šlechty. Zjistit výnosy
půdy znamenalo znát její rozsah, kvalitu půdy, její výnos.
Dokonce 17. stol. nebyly dostatečně vypracovány katastry,
které by tvořily přesný soupis pozemkového majetku jako
podkladu pro vyměřování daní. Nejstarší katastr jako
podklad pro soupis poddanské půdy (rustikálu) byl z doby
1653-1655. Pro vysvětlení je třeba uvést, že katastr je
zakreslení a soupis pozemkového majetku, který slouží k
výpočtu pozemkové daně. Zakreslení pozemkového
majetku je zobrazeno v katastrální mapě. Tato mapa
zobrazuje polohu a rozsah daní podrobených pozemků.
Aby bylo možno co nejpřesněji a v plném rozsahu
vyměřovat, bylo z podnětu císařského dvoru císaře Karla
VI. Habsburka rozhodnuto, že má dojít k tzv. "rektifikaci"
všech pozemků vjeho říši, tedy i v zemích koruny české.
To znamenalo, že mělodojít k jejich přesnému vyměření
počínajíc rokem 1713. Byla vytvořena komise, která
vyhlásila ve všech krajích příslušná ustanovení jak
rektifikaci provádět a byly poslány do nich i přiznávací
tabulky. Tuto práci přerušil mor, který tehdy vypukl. Když
pakdošlo ksoupisu majetku a vyměřovánidaně, rektifikace
všech gruntů, ukázalo se, že jde o obrovskou práci. Tato
práce se protáhla až do doby, kdy se vlády ujala Marie
Terezie. Když vyměřovací práce skončily, majetkové
poměry byly zachyceny v daňovém přiznání (fasse)
majitelů půdy. Tato fasse zachycovala, jaký je výtěžek
obilí a sena atd. po skončení sklizní. Přiznání
vrchnostenská nebyla kontrolována, aledaňová přiznání
poddaných byla zkoumána dodatečným vyměřováním.
Na základě takových přznání bylo stanoveno, že
poddanský pozemek, jenžisvedlejšímipříjmy
poskytoval
výtěžek 180 zlatých, tvořil usedlost, ze které se mělo platit
60 zlatých ročně.
pRakvicky ©
ZPRAVODAJ
Práce trvaly více než třicet let, byly ukončeny v roce
1747. Podle zpracovaných podkladů byl výnos jednoho
lánu (selský lán měřil 16,8 ha) stanoven na 180 zlatých,
tedy plnou třetinu. Tento výsledek byl však ve Vídni
změněntak, Že bylo zemím koruny české připsáno 11 200
neexistujících usedlostí, čímž se stalo, že ne z výnosu 180
zlatých, ale ze 142 zlatých se muselo z lánu platit 60
zlatých. Tím byly usedlosti v zemích českých daňově
přetíženy. Při oceňování pozemků se přihlíželo k velikosti
pozemku a bonitě půdy. Výtěžek pozemkůbyl vypočítáván
tak, Že od výnosu byl odečten příslušný náklad vynaložený
na dosažení výsledku. K tomu byly připočteny příjmy z
chovu dobytka, ovocnictví atd.
Při oceňování vrchnostenských pozemků byly tyto
zvýhodňovány tím, že náklad vynaložený na dosažení
výnosu na jeden lán byl stanoven vyšší částkou než u
poddanské půdy. Další zvýhodnění spočívalo v tom, že
do příjmů vrchnosti nebyly započítány příjmy, které šlechta
měla od poddaných. Tím se stalo, že zatím co sedlák platil
z lánu 60 zlatých, platila vrchnost z lánu pozemků jen 15
zlatých.
VRakvicích bylo zpracování katastru ukončeno v roce
1749. Podle tohoto katastru byli v Rakvicích pololáníci,
čtvrtláníci a podsedci. Selský lán měl výměru dnešních
18,6 ha, půllán 9,3 ha, čtvrtlán 4,6 ha, podsedek 2,5 ha
půdy. Domkaři podle výše vyměřované daně měli
maximálně 9 arů půdy. V Rakvicích žili v té době ještě
hofeři nazývaní též podruzi. Tato skupina rakvických
obyvatel byli zemědělskými dělníky. Žili v podruží
(pronájmu) usvého zaměstnavatele. Podledochovaných
údajů (zroku 1775) platil pololáník v Rakvicích 40 zlatých
a 51 krejcarů daně, čtvrtláník 19 zlatých 51 krejcarů daně,
podsedník platil 15 zlatých a 27 krejcarů daně a domkař
platil 1 zlatý a 27 krejcarů daně. V roce 1785 nařídil císař
Josef I. svým dekretem zpracovatnový katastrnazývaný
Josefinský. Tento se stal základem pozdějšího stálého
katastru. Josefinský katastr vytýčil pravidlo, že k úhradě
státních potřeb musí přispívat každý majitel půdy bez
ohledu na to, zda jde o půdu poddanskou (rustikální), či o
půdu šlechty (deminikální). Jinými slovy vyjádřeno -
základem zdanění měla být nadále pouze povaha půdy
(výměra a bonita a užitek, který nesla) bez ohledu na to,
zda ji vlastní sedlák či šlechtic. Hrubý výnos půdy se
stanovil v peněžní hodnotě a podle běžných tržních cen,
tak jak jej jednotliví vlastníci přiznali. Skály, holé hřbety,
močály a půdy, které nebylo možno použít ani jako
pastviny anik jiným hospodářským účelům, byly vyloučeny
zvlastního měření. Avšak silnice, cesty úvozy, vodní strže
a dále návsi, náměstí, famí pozemky, zádušní a školní
pozemky, hřbitovy byly z měření vyloučeny, tedy
nezdaněny. Měření pozemků nesoucích úrodu bylo
prováděno pro každou obec zvlášť. Délky byly vyměřeny
ověřenou latí - jeden vídeňský sáh dlouhou. Jeden sáh
měňil 18,96484 metru. Výměra polí pak byla stanovena v
dolnorakouských jitrech, to je v rozsahu 1600 m2
(nazývaných také katastrální jitra). Pozemky jedné obce
byly rozdělny v uzavřené celky, které byly nazývány trati
nebo nony ohraničené cestami, potoky apod. Každý
pozemek
v jedné trati (honu) dostal své zvláštní číslo. Toto
číslo bylo nazýváno "číslem topografickým". Vzájemná
poloha a tvar pozemků v jednom honu byly zobrazeny ve
zvláštních náčrtcích polohopisných, ve kterých vedle
majitelova jména bylo uvedeno vždy topografické číslo.
Pro každou obec byly pořízeny seznamy, ve kterých
vedle popisu polohy udání topografického (místopisného)
pojmenování trati (honu), byla uvedena i topografická
čísla, jména majitelů a výměra jednotlivých pozemků.
Nebyla udávána výměra pozemků, které jak už jsem
uvedl, neměla být zaměřována a tedy i zdaňována.
Katastrální práce prováděli inŽenýři, kteří provedli i
zevrubný odhad půdy. Zpracované katastrální mapy
josefinských zeměměřičů zaznamenaly
veškerá "vústech
lidu běžná jména pozemkových úseků (tratí, honů)". Tím
byl sjednán základ pro historickou topografii Moravy i
jednotlivých míst. Těchto prací využívala vrchní berniční
komise, která práce řídila ktomu, že "nabádala k lepšímu
zužitkování půdy, zejména k rušení příliš četných rybníků,
k vysoušení vlhké půdy". Byly to počátky meliorací.
Na Moravě bylo vyměřeno 3 483 437 jiter úrodné
půdy. VRakvicích skončily práce na Josefinském katastru
v roce 1788. Výměra úrodných polí činila 3 169 jiter a
150 sáhů, z toho bylo polí 1 906 jiter 656 sáhů,
vinohradů 163 jiter 205 sáhů, luk a zahrad 581 jiter 238
sáhů, pastvin 482 jiter 604 sáhy, lesů 36 jiter a 1316
sáhů. V Josefinském katastru byly už uvedeny tyto trati
(hony) polí a luk: Jezero na hranicích, Podox. Za lesem,
Zadní Koza, Přední Koza, Trokviz, Homí a Dolní Louky,
Pod Koziperky, Koziperky, Zacle, Krátký, Hlaviny, Nad
Koziperky, PodZaječím, Krefty, Pod Krefty, Hrubý Hemivy,
Přídanky, Malý Hemivy, Kopce, Šedličky, Vinkel, Bílý
Hliny, Bílce, Háček, Rybníky, Nad rybníkem, Mezirybníky,
Pod Trkmanským rybníkem, Trkmanské louky, Roviny,
Nová hora, Trkmanská hora, Trkmansko, Za rybníky, Pod
dědinou. Při zavedení topografických (místopisných) čísel
polí dostaly i jednotlivé usedlosti svá popisná čísla. V době
provádění měření a popisů polí dostaly i usedlosti v
Rakvicích svá popisná čísla. Rakvice v té době měly 58
půllánů, 4 čtvrtlány, 20 podsedků a 25 domkařů. Usedlosti
půllánů, čtvrtlánů
a podsedníků byly označeny
jako grunty.
Ty byly soustředěny v prostoru dnešního náměstí a valné
čísti ulice Dolní. Z přijmení majitelů gruntů i domkařů se
zachovalo
jen několik příjmení, ato Lukeš, Foukal, Hajda,
Jílek, Suchyňa, Bednařík, Holub, Buchta, Chrástek, Filípek,
Průdek, Roháč, Burian, Cabal, Obhlídal, Vajbar, Machač,
Štefka, Korčák, Krčka, Nečas, Minařík, Procházka a
Rozsypal.
Nová jména, která se v Rakvicích dnes vyskytují jsou
důsledkem migrací, které v průběhu téměř 2 století
proběhly. Vysledovat tento příliv obyvatel by si vyžádalo
velkou práci. Jsou však občané, kteřísi dali práci, aby svůj
původ a své předky vysledovali. Mají vypracované své
rodinné stromy a jsou na pyšní.
JUDr. Hubert Režný
8 nRakvický -
ZPRAVODAJ
JAK
Samostatně hospodařící rolníci vstupují do
dalšího hospodářského roku. Pro některé je to již
čtvrtý rok samostatné práce. Ti, kteří začali ihned
po té, co jim to zákony a předpisy umožnily, jsou
jž vybavení nutnými zkušenostmi pro provoz
zemědělské výroby. Měl již možnost zorientovat
se ve složité administrativě s hospodařením
spojené. Uvědornil si, že se své práci musí cele
věnovat, že musí bojovat s nástrahami, které
proces zemědělství provázejí. Počáteční potíže
musel každý svým slim překonat. Ti další, kteří
nastupujív dnešní době khospodařeníse setkávají
sestejnými problémy jakotiprvní,majívšakvýhodu,
že se mohou poučit na chybách těch prvních. Ti
první měli ale výhodu např. pokud jde o dotace
a různé výhody, které v tu dobu byly velmi nutné.
Bez tohoto by se nedalo začít. Cílem vlády bylo
nejen započít tuto soukromou zemědělskou
činnost, ale ijejírozvoj. Pro orientacije třeba uvést,
že na práci v zemědělstvív Rakvicích se podílí dá
se říci celá obec, někdo jak zahrádkář nebo při
své práci po svém hlavnímzaměstnání oodělává
svou vrácenou půdu. Jiný jako soukromý hospodář
jakosvé hlavnízaměstnání
a zdroj svéhojediného
příjmu.
Od vydání zákona o půdě uplynuly bezmála
tři roky. Mezi zemědělským družstvem a mezi
oprávněnými osobami, které hospodařína půdě,
zůstávářada nevyřešených otázek, které vytvářejí
atmosféru napětí. Často není na jedné nebo na
druhé straně dobrá vůle se dohodnout, chybí
vstřícnost, kterou vydané předpisy a zákony
předpokládají. V důsledku toho zákonné lhůty
pro majetkové vypořádání jsou mnohdy o dva
roky překročeny. Jsou případy, kdy nejsou
dořešeny otázky nájemních smluv podle zákona
o půdě, a to zejména u vlastníků půdy, kteří se o
nájem nehlásil. Velmi závažným problémem se
stává otázka vydávání majetkových podílů
samostatně hospodařících rolníkům. Rozpory
často vyplývají z nepochopení skutečnosti, že
majeťfkovy podíl není tvořen penězi, aleje tvořen
věcmi. Mnohdy majetkem těžko dělitelným a
nebolehce dělitelným. Zde
je ale prostor pro obě
strany pro vstřícný přístup obou stran. Jedna
skutečnost tu hraje důležitou roli. Je to otázka
ocenění majetku a otázka použití majetkových
podílů na úhradu vydaného majetku. Obě strany
družstva i oprávněné osoby si musí uvědomit, že
majetek, který se vydává, nepatří nějakému
neurčenému kolektivu, ale jde o majetek "všech
oprávněných osob" s fím, že všechny tyto
oprávněné osoby mají rovná práva nejen vůči
družstvu, ale i vůči sobě navzájem.
DÁL
Aby se proces majetkových vypořádání
urychlil, došlo k novele zákona o půdě. Podle této
novely je možné nároky oprávněných osob
slučovat, a fo jak nároky restituční, tak nároky
podle zákona o půdě. Takto může postupovat
jako skupina oprávněných osob, sloučit své
pohledávky a převzít velký objekt. Nebo také
osoba samostatná, která převezme smluvně od
oprávněných osob jejich pohledávky a smluvně
jim jejich nároky zajistí. To záleží na dohodě. Touto
novelou k zákonu o půdě je dán prostor pro obě
strany. :
Vláda,parlament a ministerstvozemědělstvía
ostatní orgány hledají cesty jak vypořádat
majefkové vztahy mezi družstvy a oprávněnými
osobami, každý aby se mohl věnovat svému
poslání - zemědělské výrobě. Selže-li vyrovnání
pohledávek pro neochotu družstva se samostatně
hospodářícím rolníkem nebo další oprávněnou
osobou, nabízí novela zákona o půdě a nařízení
vlády k jejímu provedení-vypořádání nároků
formoukonkurzů, dražbou atd. Řízenítoutoformou
však má nastoupit až potom, když se nepodaří
dosáhnout dohody mezi oběma stranami. Toto
řízení
je složité administrativně a značně drahé, a
fo na finanční prostředky a čas. Je zde přitom
otevřená otázka, kdo toto vše bude hradit -
oprávněné osoby ze svého majetku.
Všechny tyto problémy a otevřené otázky
vedou k prodlužování procesu vypořádávání
nároků oprávněných osob, vyvolávají napětí a
nedůvěru. Uplatňování nároků cestou soudůnebo
cestou správního řízení nevede k rychlému
vypořádání, protože žalob a stížností je tolik, že
soudy a okresní úřady nemohou spory rychle řešit.
Nebudou-li určena další opatření ze strany
parlamentu,
zbývá více méně dobrá vůle dohody
mezi družstvem a oprávněnými osobami. Obě
skupiny ale musí vedle sebe žít, pracovat. Obě
strany musí hledat vstřícné kroky k dohodě a k
vzájemnému pochopení. Dospět k dohodě je v
silách oprávněných i povinných osob. Mám za
to, že při troše dobré vůle je vše možné.
Milan Horáček
Informace:
Od 1.7.1993 byla na našem okrese založena
Agrární komora - všichni, kdo jsou zaregistrováni
jako soukromí zemědělci, mohou do této komory
vstoupil.
Adresa: | Agrární komora
nám. TGM 1
Břeclav
pRaAakvický -
ZPRAVODAJ
Rakvické postavy,
Dnes otvíráme novou rubriku o obyčejných,
veselých či jinak zajímavých lidech naší obce. Jejich
osudy spoluvytvářely historii Rakvic a dávaly jim
životní šťávu a typický slovácký nádech ...
K význačným postavám Rakvic patřili odjakživa
řemesiníci. Každý je znal, protože potřeboval jejich
služby a oni se snažili dělat čest svému řemeslu a
firmě.
... U Veselých uličky, vedoucí k družstvu, míval
svůj holičský krámek starý pan Dostál. Střihával ještě
ruční mašinkou ato víte, že to kudlilo. Proto návštěva
holiče byla pro nás kluky za trest. Navíc byl mistr
Dostál už starší a nervní člověk a nesnášel, abychom
se hlasité bavili. Hned nás okřikl. Nejvíce nám nadával
za zpocené a zasukované vlasy, které jen málokdy
viděly hřebínek. Však jsme také obvykle běželi k
holičovi hned z fotbalového hřiště. Proto si pan Dostál
nejvíce zgustl, když nás mohl vzít mašinkou
prostředkem hlavy a dohola. To bylo také nejlacinější
a stávalo to dvě koruny.
Nejzajímavějším zařízením holičství byla pro nás
kluky plivátka, která měl mistr u kazdého kresla. | při
stříhání dělal přestávky, aby si odkašlal a my jsme s
napětím hleděli, zda se do plivátka trefí. Trpěl chudák
chronickým zánětem průdušeka kašlal vlastné pořád.
Ale trefovat se uměl, a to jediné jsme mu záviděli.
Radu let přesluhoval a nakonec pro stáří a nemoc
musel práce zanechat a krámek byl zrušen. Mistr
Dostál dožíval svůj život v tom malém domku u
nádraží, který tam dodnes stojí. Zemřel v roce 1966 a
nikdy mě nenapadlo, že budu svědkem jeho životního
příběhu. Ale náhoda a osud zapříčinily toto:
Asi rok po smrti mistra Dostála přišel do Rakvic
dopis z ruského přístavu Oděssy. Nějaký neznámý
Rus, který tvrdil, že se jmenuje ina. Dostál (v ruštiné se
psal s měkkým znakem po I) hledal dopisem svého
otce, který byl za I.války zajatcem v Rusku a tohoto
syna zde zanechal. Byl jsem pověřen dopis přeložit a
pisateli odpovědět. Nebylo těžké uhádnout komu
dopis patří, vždyť Jan Dostál byl v Rakvicích jediný a
přiženil se sem z vesnice Drahotuše. Bylo o něm
postavičky, figurky
známo, že za I. váiky zajatcem byl a že si v Oděsse
otevřel holičství, ato mu pomohlo dobře přežít. Nikdy
se ale nezmínil, že krámek mu pomohla otevřít jeho
ruská nevěsta a že s ní měl dokonce syna.
Ruský dopis zněl vyčítavě. Dostálův syn nemohli
pochopit, že ho otec celý život nehledal a ž ho nechal
s matkou o hladu v tehdejší občanské válce v Rusku.
Pan Dostál už odpovědět nemohl a mnoho věcí
zůstalo neobjasněno.
Především -rozkaz k odsunu zajatců byl náhlý, pan
Dostál musel odjet a jeho ruská žena byla teprve
těhotná. Jak to všechno dopadlo se sám nikdy
nedověděl. A hledat někoho v Rusku po zmatcích
občanské války nebylo ani dost dobře možné.
Pan Dostál se vrátil do vlasti a usadil se natrvalo v
Rakvicích. Se svou ženou vychoval dva syny. Žili spolu
spokojeně a nic nenarušilo jejich manZeiství. Jen obě
války pana Dostála poznamenaly. V I. válce byl zajat a
ve II. válce byl těžce raněn a průstřel plic střepinou
granátu mu výléčil, v polním lazaretéě ve Velkých
Favlovicích, věhlasný doktor Carda.
Když se paní Dostálová po smrti manžela na stará
kolena dověděla o dopisu z Ruska, byla to pro ní rána.
Nejvíce ji strašilo to, Rakvičané budou jejího Jana
pomlouvat. Nemohla si to srovnat v hlavé a o žádném
Rusovi nechtěla ani slyšet.
Ruský syn neměl zájem o dědictví a kdyz se
dověděl o smrti svého otce, chtél pouze přijet na jeho
hrob a dovědět se něco o jeho životě. Paní Dostálová
odmítla a proto se setkání neuskutečnilo. Rus poslal
isvoji fotografii aje naní jakoby mistru Dostálovi z oka
vypadl. ZŽádných pochyb o jeho pravosti rodina
Dostálova nemá. Přijel dokonce na návštěvu do
Československa, byl i v Brně, ale dál si netroufal. Po
několika dopisech se navždy odmičel ...
„ A co ktomu dodat?
Jak lehké je nám soudit hrůzy a následky války,
když jsme je sami neprožili. Vždyť všechny armády
světa po sobě zanechávají i nemanželské děti a
buďme rádi, že se snad už žádné války a odloučení
mužů od rodin nedočkáme.
Kdyz kráčím hřbitovem kolem pomníku mistra
Dostála, vždy si pomyslím, kolik životních románů
je
na hřbitově ukryto a jak málo toho o osudech
spoluobčanů víme ...
Rosťa Obhlídal
se
pRakvický -
ZPRAVODAJ
PAMÁTNĚ STROMY
Již od nepaměti uctíváme lípu jako náš národní
strom. Byla symbolem majesťátu češství a svobody,
což potvrzuje i Jiráskova hra Lucerna. Po vzniku ČSR
se lipová ratolest stala i součástí našeho státního
znaku. Lípy přežívají dlouhá staletí a mnohé jsou i
pamětníky husitských válek. Přesto za symbol Rakvíc
považujeme akát na návsi u Zachového, u kterého
stávala i historická pumpa. Škoda, že byla v minulosti
odstraněna. Bezpochyby by byla působivým
památníkem starých časů.
Dle dávných obyčejů bylo smyslem života zasadit
strom, postavit dům, založit sirodinu a mít syna. Strom
přetrvával generace a byl památkou nanaše prapředky.
Stával se symbolem odkazu předků pro následující
generace. Tím měl strom svoji historii a děj a byla mu
vdechnuta jakási duše a památková hodnota.
V Rakvicích však existuje i jeden dub, asi jediný v
obci, který má pro svého majitele mimořádnou cenu.
Někdy v roce 1928 ho vysadil tehdy devítiletý Vít
Obhlídal, který ho vykopal v Kozi, u které rodiče
pracovali na poli a zasadil ho na dvůr svého rodného
domu č.p. 470. Dubu se dařilo a s přibývajícími léty
majestátně košatěl. Za války byl Vít totálně nasazen a
tragická náhoda tomu chtěla, že zahynul při
spojeneckém bombardování v Německu vroce 1944.
Letos je tomu právě 50 let. Dub má dnes objem 182cm
arodinaho chráníjako památku na syna a bratra. Vítek
zasadil i řadu meruněk. Dnes z nich zůstaly jen dva
staré grbály, ale pořád ještě rodí a rodina Richterova
je z pietních důvodů dodnes opatruje.
Stromy dodávají obci určitou tvář a architektonický
vzhled. Když byla postavena měšťanka, byly k jejímu
ozelenění přivezeny stromy až z Olomučan a pod
vedením ředitele Hadaše vysázeny. A čím by byla
Sokolovna bez jerlínů a kaštanů, které nám o letních
hodech dávají blahodárný stín. A stejně i lípy a jerlíny
ukostela. Škoda, že uschlalípa, kterou při vzniku ČSR
zasadili učitelé Ladislav Heinige a Josef Reiter.
Krásným zákoutím Rakvic je i park v Nové ulici,
který vysadil pan Ladislav Průdek. Co tam vyrostlo
stromů a co fotbalistů! Na katastru obce máme dodnes
topoly zasazené pokrokovým sedlákem panem
Vajbarem - Macharou. A určitě turmáme nějaké stromy
z doby Komyšla, starosty Krčky apod. Nejmohutnější
ořech, jakýjsemkdy viděl, je ten Průdkův u obchodního
domu. Určitě pamatuje nějaké to století.
-
Z dětství si pamatuji, že znakem Rakvic byly aleje
hrušní, které se táhly celou dědinou i Novou ulicí. Na
jaře byly díky nim celé Rakvice zahaleny v květech. A
když hrušky zrály (říkalo se jim jakůbky), byly vítanou
kořistí nás kluků. Nemuseli jsme říkat "Foukej, foukej
větříčku..." Všude se našlo dost kamení a ťak jsme
hruškám snadno pomohli. Když hrušky dožily, byly
Rakvice za starosty Stanislava Korčáka jednotně
osázeny břízkamí.
U dolní školy a kostela máme dvě památné lípy. Tu
první vysadili žáci naší školy v roce 1968 na počest 50.
výročí ČSR. Pod vedením pana ředitele Medlíka stáli
všichni žáci kolem lípy v pozoru a zpívali hymnu. Za
dvaroky nato jeden občan z politických důvodů ulomil
lípě korunu, protože ji pokládal za akt kontrarevoluce.
Vím, kdo to byl, ale nechci ho jmenovat, protože vím,
že se dnes za svůj skutek stydí. Lípa naštěstí vyrazila
z kmene náhradní korunu, dnes roste vesele dál a její
křivolakost jakoby ještě lépe symbolizovala složitý
vývoj naší republiky. I to, jak jsme přes různé chyby a
kopance spěli k demokracii. | stromy se zneužívaly
politicky. A také dnes se najdou fanatici, kteří by je
káceli jen proto, že je zasadili třeba komunisté. Naštěstí
vítězí většinou zdravý rozum.
V současnosti máme přebytek potravin a hovoří se
o zalesňování části orné půdy. Možná jednou dojde k
tomu, že bude u nás vyčleněn pozemek, kde rodiče pří
narození dítěte zasadí strom a dítě si ho pak bude celý
život opatrovat. To by byla účinná výchova lásky k
přírodě, vidte!
Ta krásná lipka před pomníkem padlých byla
zasazena vroce 30. výročí osvobození. Dostala jméno
lípa Simona, podle Simona Nasaridze, velitele
dělostřelecké baterie, který Rakvice osvobozoval.
Původně měllípu zasadit on sám, ale tehdy ho z Ruska
nepustili. Přijel až o několik let později a měl z lípy
velikou radost. Jeho zdraví bylo dvojnásobným
zraněním za války podlomeno a užrok oněm nemáme
zpráv. Je ale možné, že je to vinou válečného stavu v
Gruzii.
Myslím, že by bylo dobré opatřit lípy pamětními
tabulkami, abychom kolemnich procházeli snábožnou
úctou. A určitě by posilovaly naši národní hrdost,
sebevědomí i lásku k rodné obci a jejím
pamětihodnostem ...
Rosťa Obhlídal
10
nakvický -
ZPRAVODAJ
lovy beze zbraně
Pomalu se od Bilovic slunce sunulo nad Rakvice a
vesele si pokukovalo po světě. Podívalo se nalevo, napravo,
tam rozehřálo, tu zase polechtalo spáče po očním víčku a
ve své bezstarostnosti vůbec netušilo, jaká zvláštní podívaná
se mu ten den v rakvickém katastru naskytne a zase se
přesvědčí, jakým zvláštním tvorem je člověk.
To slunečné klidné ráno se v místním družstvu
rozdělovala práce. Část lidu družstevního se vydalo do
vinohradů, část do sadů, někteří do polí a zeleniny a jak to
v takovém velikém hospodářství bývá, někdo se musel
postarat o krmivo pro početný družstevní dobytek. Vozit
posekanou kukuřici od kombajnu na krmení a siláž dostali
za úkoltraktoristi Vašek Sumec, Kája Rosol a Joža Konvička.
Strýc Matěj Stárek jako nejstarší jezdil s kombajnem,
všechno bylo jasné, vše proběhlo bez odmluv.
Práce jim šla pěkně ruky, strýc plnil jednu vlečku za
druhou a tak se po třetím otočení pustili do svačiny. Sedli
si kousek od traktorů, které nechali pomalu běžeta rozbalili
siz domu nachystatné svačiny. U takové chlapské svačiny
nesmí chybět cibule, česnek, pálivá paprika, zkrátka zeleniny
není nikdy dost, zvláště když je po ruce dostatek masa.
Ozval se Vašek Sumec.
"Chcelo by to eště kvašáky, to by si jeden pošmákl.
Možná, že už by se v dědině nekdo našel, nekdo už bude
mět, ale hledaj ho."
Všichni přikyvovali, představa kvašených okurek vehnala
každému do úst chuchvalec slin.
"Esli chcete, tak pro ně skočím. Měl sem ich v pařeništi,
tak skoro narostly. Uležený by měly byt taky. Šak už je to
štrnást dní. Chvílečku počkejte, mám to kůsek, hneď budu
zpátky."
Strýc Matěj Stárek odešel a ve skupině se o stupínek
zlepšila nálada. Traktory si pomalu pobrukovaly, skřivan
pod oblaky chválil život písní a chlapcům bylo na pokraji
kukuřice dobře. Ještě nesvačili. Čekali na strýce Stárka a
jeho "kvašáky“ a tak si chvíli krátili vyprávěním. Joža
Konvička začal o upírech. Viděl film "Drakula", tak vyprávěl
jeho děj. Všichni napjatě poslouchali a Joža když viděl, že
vyprávněním zaujal, tak si začal přidávat. Napětí vzrůstalo.
Dája Rosol oči mhouřil, Vašek Sumec
je vyvaloval. Oblaka
jakoby potemněla a bytosti nadpřirozené vstupovaly do
kukuřice.
Strýc Matěj Stárek se pomalu vracel neposečenou
kukuřicí s příjemným pocitem v duši. Náhle se zastavil a
zaposlouchal se do hrůzného vyprávění svých
spolupracovníků a v mžiku se rozhodl, že je ještě zpestří.
Byl náruživý nimrod, mnoho let dělali hospodáře
v místním
mysliveckém spolku, dobře znal okolní přírodu, znal pohyb
zvěře a dobře věděl, že se divoká prasata zatoulají až k
vesnici.
Odložil sklenici s okurkami mezi kukuřici, postavil sena
všechny čtyři končetiny a za hlasitého chrochtání se začal
prodírat porostem sem a tam. Vlivem nálady vytvořené
hrůzostrašným vyprávěním byl účinek strýcovi myslivecké
vložky okamžitý, až překvapivý. Joža Konvička už
nedopověděl svůj příběh hororový, upír už nevysál svoji
oběť, protože posluchači se rozprchli na všechny strany.
Vašek Sumec se vrhl bezhlavě k nejbližšímu traktoru, s
vyvalenýma očima vyskočil bez pomoci rukou na přední
kapotu a v hrůze objal výfuk pomalu běžícího stroje.
Smrad ze spáleného lidského masa se snesl až do
kukuřičného lánu k nosu strýce Strárka. Ten se postavil
a v úžasu sledoval další záhranné akce svých
spolupracovníků.
Kája Rosol se vrhl k traktoru, ale ať škubal dveřmi jak
chtěl, neotevřely se, proto se snažil zachránit holý život na
prázdné vlečce, ale v té rychlosti noha nešlápla tam kam
měla a Kája se válel mezi železnými tyčemi. Zařval jak
chycené zvíře do pasti a bylo mu všechno jedno. Zlomená
ruka bezvládně visela podél těla.
Poslední ze svého pohodlného místa vystartoval Joža
Konvička. Viděl, že do traktoru se nedostane, na traktor se
nevejde, proto zvolil místo pod vlečkou, aby se skryl za
gumové kolo, ale z bočnice visel zapomenutý kus drátu a
co čert nechtěl, zachytil se Jožovi za montérky a vrátil ho
spátky na okraj vlečky. Hrůza mu projela celým tělem,
rozum přestal pracovat, jen pud sebezáchovy tlačil tělo
kupředu.
"Už mě drží, už měžere, maminko, maminko, zachraňte
mě, nenechte mě tady, já nechcu umřít," křičel Joža z plna
hrdla.
Jak vté hrůze zabral, přeprané montérky povolily a Joža
velkou silou znásobenou váhou svého těla byl vymrštěn
směrem na přední kolo, zeakterým očekával záchranu.
Štěstí měl, že bylo gumové, jinak by se zabil. Narazil na něj
přímo svým vysokým čelem až se otrásla celá vlečka.
Strýc Matěj Stárek vyšel nejistě z kukuřice a podívá:
"Co blbnete chlapi. Nerozumíte srandě? Nesu vám ty
kvašáky, tož poďte ochutnat."“ Nikdo už nejedl, nikdo už
nepracoval. Výsledek akce o záhranu života před černou
zvěří byl smutný. Vašek Sumec měl ruce bez kůže, Kája
Rosol si přidržoval zlomenou ruku a Joža Konvička měl čelo
vystouplé
jak beran, jenom mu chyběly rohy. Strýc Matěj
Stárek se pomalu a nenápadně ubíralke svému kombajnu.
Co bude dál, na to raděj nepomýšlel. Sklenice okurků
smutně stála na okraji lánu a sluníčko po malém zastavení
nad rakvickým polem pokračovalo ve své každodenní
pouti. Kdobyse pozorně podíval, mírný úsměv
by spatřil ve slunečním svitu.
Zdeněk Pohl
11
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Základní škola Rakvice
Fejetonově:
Ve světě dospělých se ze všech koutů ozývají samé stížnosti. Tu na vysoké daně, tu na nedostatek financí, tu
na nesolidnost některých úředníků a podnikatelů, prostě vydali jsme se na cestu demokracie a ta skrývá ve svém
uzlíčku to dobré, alei to špatné. | do školy proniká zaklínadlo těch, kteří bojují za svou věc ze všech sil a podle
svého čistého svědomí.
Kdo však vyslechne ty méně dospělé?
Jsme vždy připravení trpělivě komunikovat se svými dětmi?
Podnikáme, ženem se za lepšími zítřky a Často na své potomky zapomínáme. A oni si Žijí svými starostmi, bolestmi,
ale i legrací. Svými vtípky okořeňují hlavně dobu přestávek ve škole. Často srší nápady, co by se mělo ...
Aby na sebe upozornili, rozhodli se Žáci 8. tříd vydávat svůj třídní časopis. A aby toho nebylo málo, jsou tu hned
časopisy dva. Probírají a propírají tu vše, co je zajímá a co je pálí. Najdete tu humorné veršovánky, nákresy,
fotografie, jednoduché křížovky, vlastní vyprávění na pokračování, módu, sport, populární zpěváky, kritiku školy
i blízkého okolí, otázky k sexuální výchově. Nahlédněte do nich, budou nás zajímat názory všech.
1. číslo - "OSCARA"- vyšlo 28. února 1994. Druhý "Špízmen" (nezávislý časopisširokého okruhu) vyšel 1. března“
1994. Je určen všem "teenagerům" (týnejdžrům), osobám ve věku od 13-ti do 19-ti let. Hlásá zprávy jako hrom. A
jako hrom také ve škole zapůsobil. Vezměte na vědomí, že jsou to práce samotných žáků. Text, grafická úprava,
fotografiei vytištění, všechno je jejich práce. Je na nás, dospělých, zda je budeme umět povzbudit, pochválit a
trpělivě vysvětlit spoustu problémů, které kolem sebe vidí.
TIT CTA
oKEHO OK
A OKRUHU
— Kov NEZAVISLY
EZAVISLY ČASOPIS.
Časopis |ÚROKÉHO
vážení a
em nade,
Na závěr několik informací:
- Již druhým rokem slouží našim žákům počítačová učebna. Je o ni obrovský zájem. Učí se tu nejen řešení složitých
příkladů, ale dá se tu zajímavě zopakovat pravopis JČ, procvičovat německá konverzace. Nechybí ani počítačové hry.
Celý den je její kapacita plně využita.
- Vdruhé polovině měsíce ledna t.r. odjeližáci 7. tříd na týdenní lyžařský výcvik do Bílé v Beskydech. Moc se jim tam líbilo.
Potvrdil to i videofilm, který zde byl natočen. Možná budou mít o něj rodiče zájem.
- V rámci připravy nového školského zákona a hledání forem nové transformace školství byla u nás zřízena 1. třída
"Obecné školy". Dětem se škola hrou velmi líbí. Můžete se kdykoliv za nimi příjít podívat.
Ostatně-každé první úterý v měsíci sekonají konzultace učitelů s rodiči. Začínáme vždy v 18.00
hodin. Přijďte! E.R,
12
pRakvický -
ZPRAVODAJ
S
Ojílasy Sfnavadaje
Nejvzácnější ohlas nám přišel z města Twin Falls v
USA. Zde žije náš rodák František Pohanka, o kterém
jsme psali a který vyrostli na hájovně u "Facky". Ve
vzpomínkách se vrací zpět, kdy s tatínkem brouzdali
po lese. Píše, že na hájence bylo vždy dost medu a
másla a maminčíny namazané krajíce klukům vždy
znamenitě chutnaly. Dále píše:
"Bohužel, když jsem před rokem navštívil to místo,
kde stávala hájenka a kde jsem prožil své útlé mládí,
tu milovanou hájenku jsem už neuviděl. Místo ní
prázdná plocha s plevelem pod paže vysokým. Škoda
té staré hájenky, pole a les dávaly našírodině nadmíru
spokojené živobytí.
Dívám-li se nyní zpět na můj život zde v USA,
musím řice, že bylo důležité něco podniknout mimo
mého zaměstnání, aby se člověk co možná nejrychleji
finančně zajistil. Nebál jsem se koupit si farmu. 50 %
jsem za farmu zaplatil a 50 % jsem splácel dalších 10
let. Mezitím dorůstaly děti. Mám 3 dcery a 1 syna.
Bohudíkjsem všem mohl dát vysokoškolské vzdělání.
Musím však přiznat, že to bylo možné proto, že jsem
každý den po zaměstnání pracoval na farmě.
Vyřidte všem ve Zpravodaji moje nejsrdečnější
pozdravy." Dále píše: "Vidím ta jména ve Zpravodaji -
Obhlídal, Vajbara Kamenský -to jsou vzdálení příbuzní
mojí maminky. Pak je mi známá celá řada jmen ještě
z doby, kdy jsem byl školákem v Rakvicích. Jsem rád,
že se tí mladí nebojí jít do různých zaměstnání.
František Pohanka, Twin Falls, USA
Pan Pohanka také vysoce ocenil odborné knihy
právnické JUDr. Režného a obdivně se vyslovilik jeho
současné spisovatelské činnosti.
Paní uč. Straková si také ráda pročítá stati JUDr.
Režného a vyjádřila se k nim takto: "Nechápu, kde
doktor suché právnické vědy vzal v sobě toliko lyriky pří
popisování rakvice přírody. Nepochybně jest to
působením jeho milé ženy Jeničky, se kterou spolu
prožili tak vzácně harmonický život, vzájemně se
obohacujíce ...
S velmi příznivým ohlasem se u starších Rakvičanů
setkal článek Františka Šelleho o panu Františku
Švástoví. !z naší kroniky je známo, že tento vzdělanec
šířil svoje poznatky o cestování do ciziny (ltálie-Řím,
Paříž) a také novinky o událostech ve světě. Od něho
se Rakvičané dověděli o zkáze Titaniku v roce 1912.
Televize ani rádio neexistovaly a takové zprávy se za
pomoci místních vzdělanců, kteří odebírali noviny,
šířily mezilid šeptanou propagandou. Tak se také šiřila
osvěta a za pomocibesed a přednášeki nové poznatky
ze zemědělství. Pan František Švásta zemřel v roce
1942 ve věku 76 let a zanechal po sobě hodnotnou a
rozsáhlou knihovnu.
Na příznivém hodnocení Zpravodaje má velký
podílijeho výtvarná hodnota. Zvláště historické články
jsou působivě doplněny dobovými obrázky. Za
pohotovou a odborně zdatnou ilustraci Zpravodaje
patří poděkování Františku Zachoví, který jen potvrzuje,
že malířská múza rodiny Zachovy zasáhla i jeho.
Zkrátka - jablko nepadlo daleko od stromu.
Staropražští Heiigonkáři vydali kazetu svých písní
a mezi ně zařadilii píseň "Vlny zrádné Dyje“, jejíž znění
a nápěv si vyžádali u našeho obecního úřadu. Za
pohotové splnění jejich žádosti zaslalina OÚ poděkování
a darem 3 uvedené kazety. Za kolektiv pražských
Heligonkářů poděkování zaslalmanažer Štěpán Kozák.
Napište nám, čím ještě více obohatit Zpravodaj a o
čem byste se chtěli dovědět. Rádi vše přání splníme.
Redakce
h - MÁV 7 FÁV „
ejvělší vílězství =
V roce 1958, kdy začala éra rakvické kopané,
bojoval Sokol Rakvice o postup do II. třídy. Hrála se
tehdy neobvyklá tříkolová soutěž: rok 1957 jaro-podzim
a jaro 1958. Naším největším soupeřem byl Sokol
Ladná, který si stále udržoval stejný počet bodů s
námi. Měli jsme tehdy obavy, aby nám páni na "Sekci"
postup nevzali např. kvůli skóre. A tak když soutěž
skončila, mělijsme hrát ještě jedno odložené utkání se
Sokolem Velké Němčice.
Utkání se hrálo v Rakvicích v sobotu 12. 7. 1958 a
trenér dal pokyn hráčům nastřílet co nejvíce branek.
Mužstvo si vzalo pokyn k srdci, bojovalo nadšeně a
zasypalo soupeře kanonádou střel. Již v polovině
utkání byl stav 10:0 pro nás. V kabině našich hráčů
však bylo o poločase dusno. Náš nejlepší střelec
fotka kové vzpomínání
Hřiba M. nedal ještě ani gól a psychicky to neunesl.
Doslova brečel a všem vyčítal, Že mu nikdo nenahrává.
Ve druhém poločase se střelecky bohatě dařilo i jemu
a tak nakonec vše skončilo k všeobecné spokojenosti.
Za stavu 18: 0 se strhla průtrž mračen a utkání bylo asi
20 minut před koncem ukončeno. Kdoví jaká pohroma
by Němčice ještě potka!'a. Našim hráčům góly stačily
k nejlepšímu skóre v tabulce a tak se spokojili s daným
stavem, kterýje rekordem našeho Sokola v mistrovské
soutěži vůbec. O góly se podělili: Hřiba 5, Burýšek 4,
Konečný (Orsi) 4, Průdek R. 3 a Rozsypal Břeťa 2.
Po tomto zápase bylo sekcí stanoveno, že o
postupu rozhodne zápas Rakvice - Ladná na neutrální
půdě ve Strachotíně. Bojovné utkání, plné napětí,
jsme vyhráli 2: 0 a obě branky dal Průdek Radýšek.
13
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Trenér do své kroniky k tomuto zápasu poznamenal
jedinou větu: "Velký den Burýška a Foukala v brance."
Mužstvo, které vybojovalo slavný postup hrálo v
sestavě:
Foukal Miroslav
Blažek Václav - Konečný Josef
Nečas Václav - Blažek Ladislav - Žďárský
Václav
Průdek Radek-Hřiba Miloš-Rozsypal Mir.-
Burýšek Mir.- Grégr Milan
Trenér: Ant. Blažek
Fotbaloví fanoušci většinu hráčů označovali
přezdívkami a dle nich mužstvo snů vypadalo takto:
Mirólek
Drzek - Orsi
Měsíc - Kakin - Kašák
Radýšek - Hřiba - Šišenka - Burda - Pacula
Trenér: Žula
Vyšší třídu jsme v dalším ročníku vyhráli s velkou
převahou, takže nejperněji vybojovaný postup byl
S
kupodivu ten ze Ill. třídy. Z tehdejšího mužstva jedna
z opornaší obrany- Blažek Václav - už nežije. Na jeho
poctivé výkony dělníka fotbalového hřiště zůstaly v
kronice a v hlavách pamětníků už jenom vzpomínky.
Trenér ho kritizoval za nedodržování životosprávy,
ale vždycky, když přišel Vašek na hřiště, nechal tam
duši. Ležérně hrát snad ani neuměl.
A když vy mladí uvidíte stát před domem o
berlích Břeťu Rozsypala, vězte, že i on byl jedním z
aktérů těch dob. V roce 1954 hotrenérv kronice chválil
za nejstabilnější výkony v mužstvu. Ještě v roce 1958,
když již pomalu končil, vsítil 6 gólů a z toho 2
zmiňovaným Němčicím.
Každé mužstvo má svůj vrchol a pak generační
problém střídání stráží. Kéž by se nám brzy v nové
ulici, na Trávníkách a na ostatních pláckách zrodila
nová generace, která posune rakvický fotbal zase
kupředu...
Rosťa Obhlídal
powket: nost“
2 0 '
abychom nově objevili Boha a ve spojení
s ním opět nalezli radost a plné štěstí.
nepoutá natolik, aby nás to zastavilo
na cestě k obrácení. Kéž o Velikonocích
prožijeme ve spojení s Pánem své vlastní
vzkříšení k novému životu.
vyjádřila slovy: Bůh je nekonečná radost,
pouze v něm budeme plně šťastni.
Přání k Velikonocím
Církev nás vybízí v době postní,
Kéž nás nic ze stvořených věcí
Kéž prožijeme to, co sv. Terezie
S přáním požehnanyých svátků
velikonočních
P. Alexa František adm.
14
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Bývávalo
Vlahý větřík čachrá les
ze spánku probouzí se stromy.
Fialkami se modrá mez
do Říma odletěly zvony.
Strejček Nič tam u měšťanky
do průvodu kluky řadí.
Přichází jich požehnaně
s trakaři s řehtačkami.
Kluci zvoní místo zvonů
za poledna, za klekání.
Než se vrátí z dálek domů
posvěceny vzpomínkami.
Vrbo, vrbo, vrbovitá
dej mi svoje vlásky.
Žilu velkou udělám si
sobě do pomlásky.
Dívko, mladá dívko
hodně vajíček vymaluj.
Šlahat přijdou chlapci
tak je pěkně podaruj.
Velikonoce
Před dveřami panimámo
stojím, stojím, smutně.
Otevřete na chvílečku
provětrám vám sukně.
Velkou chybu uděláte
když mě dovnitř nepustíte.
Jak vás žila nepohladí
tak do roka zprašivíte.
Spletů mně žilu stařeček
vyšlahám si kopu vajíček.
Žlutý, modrý, červený
nekde dajú čokoládový.
Vajíčko, pestré vajíčko
kdo jen tě maloval?
Z lásky jsem ho malovala
abys mě miloval.
Okolo kostela, okolo parku
honí tam děvčicu
skupina stárků.
Žilami zatočí
červená se kůže.
Žádného ze stárků
nechce mít za muže.
15
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Společenská kronika
Sňatek uzavřeli:
Břetislav Osika - Jana Marešová (Rakvice)
KamilNěmec | -Jaroslava Lindnerová (Starovičky-Zaječí)
Radoslav Žďárský - Martina Vincencová (Zaječí)
Vladimír Sláma - Jarmila Rajchová | (Přítluky-Letonice)
Pavel Dirbak | - Jarmila Stránská (Hr.Králové-Rakvice)
Jan Přibyla - Irena Pokorná (V.Bílovice-Rakvice)
Miroslav Moudrý - Jitka Rampáčková (Rakvice)
Po všechna léta nechť láska v srdcích pobývá.
Narozené děti:
Michnová Veronika
Foukal Radek
Horáčková Kateřina
Jedličková Aneta
Ať život dětí jak čistá voda plyne!
Zemřeli:
Frýbert Silvestr ve věku 80 let
Moudrá Hedvika 81 let
Bartošic Josef 68 let
Jáchymková Marie 80 let
Machač Jaroslav 41 let
Šmída Josef 52 let
Rejentíková Pavlína 92 let
Opršal Mojmír 74 let
Život se ztratil jak slza na tváři.
Noví občané:
K trvalému pobytu v naší obci se přihlásili tito
občané:
v roce 1992
Průdek Věroslav Polní 45
Švástová Anna Nádražní 646
Švástová Jana Náměstí 240
Lukeš Václav Ulička | 208
Vašatová Marie U měšťanky 818
Knápek Roman Dolní 30
manželé Bukovských Nádražní 807
Obhlídalová Radomíra Polní 654
Holka Julius Ulička III 352
Šmídová Jana Nová 468
Jilčíková Ivana Nová 482
Foukalová Ludmila Nádražní 628
Čech Josef Nádražní 573
Vavřík Jan Horní 388
Bucňák Karel Nádražní 736
manželé Fridrichovi Nová 809
Václavčíková Dana Dolní 98
Jordánová Kamila Horní 178
Vejrosta Pavel Svislá 119
Medková Marta Dolní 169
Medek Jiří Dolní 169
v roce 1993
Lacinová Dana
Lacina Libor
Nádražní 670
Nádražní 670
Ing. Průdková Hana Dolní 34
Filová Alžběta Polní 622
manželé Kuběnovi Polní 655
manželé Břečkovi Nádražní 670
manželé Buriovi Nová 500
manželé Bónmovi
Boháček Pavel
Holubová Nora
manželé Blažkovi
Družstevní 718
Nádražní 653
Nádražní 586
Náměstí 25
Vítáme Vás v Rakvicích!
Oprava chyby v minulém čísle:
Omlouváme se za mylné oznámení týkající se
jubilea. Manželé Božena a Ferdinand Filípkovi žijí
spolu šťastně 65 let! (Omylem bylo uvedeno 60 let.)
K neobyčejně vzácnému jubileu ještě jednou
blahopřejeme.
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme-
novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.