Rakvický zpravodaj 1994/2
Periodika
Otevřít PDF (14,8 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
ZPRAVOOJÍ
RAkvický č. 271994
«
© vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko ...
M- a máme tu opět hody - hody
svatojánské, odvěkou to příležitost pro setkání s
přáteli, pozvanými hosty i pro rodostnější
vydechnutí. Jsou to po sametové revoluci již
páté hody, které můžeme slavit nezatížení
většími ekonomickými otřesy. Můžeme
je prožít
ve zlepšujících se lidských | ekonomických
podmínkách.
Ti z nás, kteří jsme se dali na cestu
soukromého podnikání, ať v zemědělství či v
poskytování služeb, jsme překonali nebo ještě
překonáváme počáteční potíže. Začíná nás
ovládat učitý dobrý pocitz dobře konané práce.
Ale uvědomujeme si stále jasněji, že bez práce
nejsou koláče, ani ty hodové. Začínáme si
uvědomovat, že přežije jen ten, kdo svojí
houževnatosti a vůlí, často | sebevědomím
zvládne své úkoly a povinnosti. Počet těch
podnikavých a odvážných postupně roste. A co
je potěšitelné, je skutečnost, že vedle
zemědělské výroby a obchodu roste počet
živností výrobních, jejichž služby přinášejí
prospěch občanům i obci samé. Současně se
však ukazuje, že se nedaří a nemůže dařit těm,
kteří nemají dostatek odvahy nebo na takové
podnikání nejsou dostatečně připravení.
Konečně i ti, kteří by se chtěli lehce dostat k
laciným a často i bezpracným výdělkům.
Diváme-li se pozorněji kolem sebe, uvidíme jak
se zlepšuje naše životní prostředí, jak se zlepšují
životní podmínky i vzhled obce. Z míst, kde jsme
se v době dešťů brodili blátem nám vznikají
ulice, které si nezadají s ulicemi měst.
Najednou si vykračujeme po asfaltkách a
dlážděných ulicích. To nás nutí zkrášlovat okolí
svých domů, a aniž si to uvědomujeme,
zlepšujeme tím i naše ekologické podmínky.
Chodíme a jezdíme po bezprašných cestách i
do vinica polí.
Tyto změny a příznivé výsledky vidíme
nejen sami. Vidíje se souhlasným pochopením
iorgány, které mají na starosti podporovat toto
úsilí obcí. Potvrzuje to například dopis zaslaný
našemu obecnímu úřadu náměstkem ministra
- ředitele sekce ochrany přírody a krajiny
ministerstva životního prostředí ČR, který zní:
"Vážený pane starosto, děkuji Vám za odpověď
na můj dopis ze dne 18. března t.r., ve které
sdělujete jaké investiční záměry související se
zlepšováním stavu životního prostředí
připravujete nebo již realizujete, iza dosavadní
aktivitu při ochraně přírody Vašeho regionu.
Vaši žádost o příspěvek ze SFŽP na dokončení
ČOVplně podpořím."
Za této situace můžeme při příležitosti
hodů nachvíli pustitz hlavy každodenní starosti,
slavnostně se vyparádit a při muzice a víně
posedětv družné hodové pohodě.
Redakční rada
-=
nRakvický -
ZPRAVODAJ
Naše obec v současných podmínkách
V probíhajícím období chceme jako | v předešlých
zpravodajích poskytovat informace o stavu, ve kterém jsou
akce, které jsou předmětem zájmu občanu i jejich potřeb.
V současnoti byla dokončena komunikace ve Vlnařské
ulici. Při provádění prací bylo nutno navíc provést zrušení
části starých vodovodních sítí a položení nových, úpravu
kanalizačních šachet a hydrantu. | přes tyto věci se vcelku
podařilo poměrně v krátkém čase tuto akci provést. Firma
Ekoingstav tak, jako i na jiných pracích, které pro obec
provádí, zde odvedla svými zaměstnanci dobrou práci. Dík
za pochopení a iniciativu patří i občanum této ulice, kteří I
přes omezení, které jim stavba vozovky zapříčinila, taktéž
podlesvých možností pomohli a přiložiliruce
k dílu, kde bylo
potřeba.
V současné době jsou dokončovány potřebné podklady,
vyjádření a ostatní věci ke stavebnímu povolení na další
akce, které budou po tomto v zápětí zahájeny. Jedná se o
uložiště odpadu, zahájení dokončení plynofikace a další
část komunikace. V současné době je nutno pro stavební
povolení splnit daleko větší rozsah požadovaných podmínek
včetně dokladování majetkových vztahu, a to i u veřejných
prostranství. Na dolní škole byly provedeny prozatím
nejnutnější potřebné opravy okapu
Na stavbvě čistírny odpadních vod jsou v současnosti
prováděny práce spojené se zkoušením technologie a
postupným najížděním jednotlivých úseku. El. systém je
zprovozněn. Dodavatel stavebních prací "Zemědělské
stavby" provádí dokončení stavebních prací a odstranění
nedodělku. V nejbližší době bude položen asfaltový povrch
na obslužné vozovky. Tyto práce kryjeme již z obecního
rozpočtu. Zustane prozatím nedokončena dešťová
přečerpávací stanice a akumulace dešťových vod. Tato
část není součástí technologie čištění, její možno dokončit
později. Další již několikátá žádost o finanční pomoc ze
státního fondu Životního prostředí byla i letos podána a je
zde příslib Ministerstva Životního prostředí na její vyřízení.
Jsme však realisté
a Život nás již naučil. Takželza těchto ne
zrovna příznivých podmínek by měla být čistička v současné
době uvedena do zkušebního provozu
a po něm co nejdříve
do trvalého. Tím bude obec mít realizovánu největší
ekologickou akci a do budoucna o jednu starost méně.
Nebude již strašit nerudovské "Kam s nímíi)", v tomto
případě s odpadními vodami
František Zach
starosta
Školství v
pokračování
Za učitelování Pavla Čecháka došlo k proměně
Rakouskaz absolutistické monarchie
v ústavní stát. Proměna
začala bouřlivým rokem 1848 a dokonala se rokem 1976
vydáním základních státních zákonu. To mělo vliv též na
novou úpravu národního školství.
Z jara 1869 a na počátku sedmdesátých let 19. století
byla vydána řada zákonu, kterými byla od základu upravena
organizace národního školství. Tyto zákony platilyz největší
části prakticky až do třicátých let 20. století. Základ nové
úpravě národního školství
dával říšský zákon školský
ze dne
14. května 1869, č. 62 ř.z., který určoval základní pravidla
organizace národního školství. V podstatě určoval, kčemu
slouží obecné školy a jak mají být zařízeny (šlo o školy
obecné a měšťanské). Zákon obsahoval dále pravidla o
školní docházce, o vzdělávání učitelu, uzpusobení k učitelství
a odalším vzdělávání učitelu. Stanoviljakéje právní postavení
učitelů, kdo měl právo zřizovat školy a kdo nesl náklady na
obecní školy. O zřizování, vydržování a navštěvování školna
Moravě bylvydánzákon č. 17 zroku 1870 zemským sněmem
moravským. Podle něho byly národní školy zřízeny ktomu,
aby dítky v mravnosti a náboženství vychovávaly, ducha
jejich vyvíjely, známosti a zběhlostí, jichž mají k dalšímu
vzdělání vživotě potřebí jim poskytovalya bylyzákladem, by
se z nich stali hodní lidé a občané". Říšský zákon školský
určoval, že "výchovná činnost školy měla úkol v účelném
spojení a za svorného spolupusobení s otcovským domem
sjednat široký a pevný podklad pro výchovu řádných lidí a
členu lidské společnosti"“. Proto určoval, že škola má děti
učit bázní boží, vážnosti k zákonum a státnímu pořádku,
lásce k národu a Vlasti, jakož | náboženské a národní
snášenlivosti a má se snažit, aby škola vedla mládež
Dakvicích
k lidumilnosti a lásce k bližnímu a budila v ní i smysl k
pospolitosti. Zákon ukládal, že škola má pěstovat smysl pro
všechno pravdivé, krásné a dobré a snažit se o to, aby
vychovala přímou a šlechetnou povahu. Ukládal, aby v
žácích byly vyvíjeny všechny dobré stránky povahy, jako
přímost, pravdymilovnost, slušnost, spořivost, cít pro
povinnost, čest a duvěra v sebe, střídmost a sebeovládání.
Národní školy byly rozděleny na obecné školy a školy
občanské-měšťanské. Podle zpusobu, jak byly školy
založeny a vydržovány, se dělily tyto školy na veřejné a
soukromé. Školy zřizované státem, zeměmi nebo obcemi
a jimi též vydržované byly školami veřejnými. Všechny jiné
školy vydržované jiným zpusobem byly školami soukromými.
Učitelská služba na veřejných školách se stala veřejným
úřadem. Na obecných školách pusobili v kategorii učitelstva
řídící účitelé náboženství, učitelky ručních prací (domácích
nauk) a vedlejší učitelé pro nepovinné předměty (např. pro
jazyky).
Služební příjmy učitelu byly přesně určeny a v podstatě
seskládaly
ze služného (11 stupňu), činnovného, odměn za
nadpočetné hodiny. Tyto úpravy vstoupily v platnost i v
Rakvicích až za učitelování Antonína Kubíčka. Před ním
však ještě na rakvické škole působil Jan Čechák, syn Pavla
Čecháka, který byl obcí jmenovám učitelem v roce 1853.
Tento učitel byl současně ustanoven obecním
zastupitelstvem obce obecním písařem. Vedl všechnu
obecní agendu s právem užívat i obecní pečeť. To obci
starostoval Jan Foukal. Jan Čechák se výrazně zasloužil o
zdokonalení obecní administrativy. Pokračoval však ve své
pedagogické činnosti ve šlépějích svého otce. K
odchovancum Jana Čecháka patřil Josef Krčka, pozdější
pRAkvický
ZPRAVODAJ
starosta obce, poslanec zemského
moravského sněmu, předseda hasiču atd.
Jan Čechák zemřeli se svojí ženou na choleru
v roce 1866.
Po Janu Čechákovi byl ustanoven učitelem
na rakvické škole již jmenovaný Antonín
Kubíček. Ve druhém roce jeho působení byl
tedy vydán uvedený říšský zákon školský, který
znamenal zásadní změnu ve veřejném
obecném školství. V tomto roce byla rakvická
obecná škola rozšířena na dvojtřídku. Antonín
Kubíček se stal řídícím učitelem a třídním
učitelem byl jmenován Antonín Voměla. Spolu
s nimi působila na obecné škole v Rakvicích
druhá manželka Antonína Vomely Magdaléna
jako učitelka ručních prací. O jejím pusobení v
Rakvicích jsme psali v Rakvickém zpravodaji.
Školní budova, v níž začal Antonín Kubíček
vyučovat nestačila. Byla proto zřízena "učírna“
pro první třídu v domě č. 145. V době, kdy byl založen v
Rakvicích Tereziánský katastr, patřil dum vdově Foukalové
(1753). Odroku 1773 doroku 1790 patři Janu Foukalovi. Od
roku 1828 byl jeho majitelem Jan Prudek. V roce 1851 byla
usedlost, která tvořila pullán rozdělena na dva čtvrtlány.
Jedenpatřil Ferdinandu Průdkoví a druhou část koupila v
roce 1868 obec a zřídila tu první třídu. V době, kdyje zvolen
starostou obce Eduard Kornyšl, podílelse Antonín Kubíček
na založení čtenářského a pěveckého spolku Žerotín a
rozvíjela se podstatně | kulturní činnost v Rakvicích.
Kubíčkovu činnost jsme popsali ve zpravodaji číslo 3v roce
1993.
Říšský zákon školský určoval, kdo muže být ustanoven
učitelem na veřejných školách a jaké musí mít předběžné
vzdělání,
jaké zkoušky literní (třídní) učiteléa učitelky. Podle
tohoto zákona mohli nabýt prupravné vzdělání na učitelských
ústavech státních nebo soukromých. Studium na ních bylo
čtyřleté, zakončené "zkouškami učitelské dospělosti" Učitely
mohli být ustanovení také "chovaci" kurzu pro abituranty,
který byl zřízen při učitelských ústavech a externisté. Jako
externista se mohl ke zkoušce přihlásit každý, kdo dosáhi
19. roku věku, byl zdráv a bezůhonný. Samozřejmě, že
musel mít středoškolské vzdělání Vysvědčení vydané o
zkoušce dospělosti vykonané s úspěchem (vysvědčení
učitelské dospělosti) uzpusobovalo, aby jeho držitel mohl
býtustanoven zatimně
ve školní službě. To už setýkalo všech
uchazečů o školní služby, kteří po panu učiteli Vomelovi
nastupovali
doškolní služby v Rakvicích.
Aby mohlbýt učitel
ustanoven na škole definitivně (trvale), musel absolvovat
zkoušku učitelské zpusobilosti. K této zkoušce se mohl
přihlásit zatimní učitel, který prokázal, že konal aspoň dvě
léta službu jako třídní učitel na veřejné škole. Zádost o
připuštění k takové zkoušce podával zkušební komisi
okresní školní výbor. Tyto zkoušky byly konány před
komisemi zřízenými při státních učitelských ústavech
Ekonomický rozvojv Rakvicích vté době znamenal rust
počtu obyvatelstva asamozřejmě irust počtudětí. Dusledkem
toho bylo, že dvě třídy již nestačily a bylo nutno uvažovat o
výstavbě školní budovy, která by pojala současný počet dětí.
Znamenalo to zvýšení počtu tříd i učitelů. V roce 1880 bylo
vobci347 školáků. Znařízení
okresní školní rady přisoupilo
obecní zastupitelstvo ke stavbě nové školní budovy. Nešlo
o novou stavbu, ale o přestavbu budovy s číslem popisným
22. Vtéto budově byl hostinec, řeznictví, býkovna, kovárna.
domácí šatlava (věznice). V této době byl starostou obce
Josef Hajda. V čele obecní školní rady stál Jakub Hrdina,
druhý obecní radní, který byl hybnou pákou Úsilí o výstavbu
školy. Škola byla dostavěna v roce 1882 tak, že na počátku
školního roku 1882/1883 mohla být slavnostně otevřena. V
brožurce 100 a50letškol vRakvicích čteme: V září 1882 byla
slavnostně otevřena a nadučitel Antonín Kubíček spolu s
Antonínem Vomelou ve svých projevech povzbuzovali rodiče
"by sobě školy vážili a dítky své k pilné návštěvě školy
přidružovali, by básně a písně různé přednášeti učili.
Škola zahrnovala čtyři učebny a byty učitelů. Čtyřtřídní
škola si vyžádala přijetí dalších dvou učitelů. Byli přijati jako
podučitelé Alois Mrštík a Jan Mátl. Oba už měli říšským
zákonem školským předepsané vzdělání učitelů v Brně. O
Jejich působení v Rakvicích jsme již několikrát psali v
Rakvickém zpravodaji, takže by bylo líčení jejich působení
v Rakvicích jen opakováním. Vedle toho vyšla podrobná
studieo pusobení Aloise Mrštíka v Rakvicích
ve vlastivědném
slovníku Jižní Morava vroce 1992. Po Aloisu Mrštíkovi, který
odešel z Rakvic v roce 1884 byl přijat na rakvickou školu
Josef Kalvoda ze Slapanic. Po odchodu Jana Mátla, který
odešel z Rakvic v roce 1885 stal se učitelem v Rakvicích
Josef Bartoň počínajíc rokem 1886/1887. Byl rodákem ze
Sloupnice u Litomyšle v Čechách. V roce 1895 si vzal za
manželku Františku Křivánkovou, schovanku bývalého
starosty Jakuba Hrdinyz čísla 23. Doplnil si svévzdělání pro
občanské (měšťanské) školy a v konkurzním řízení byl
ustanoven ředitelem měšťanské školy v Kloboukách u
Brna
a pak Husovicích
u Brna. Antonín Kubíček byl správcem
(řídícím učitelem) rakvické obecné školy až do roku 1893,
kdy zemřelve věku 62 let. Vedle Antonína Vomely učiteloval
na rakvické škole za správcování Antonína Kubíčka Josef
Gerlich.
Po Antonín Kubíčkoví se stal řídícím učitelem Jan
Olšanský, rodák z Kyselovic u Kroměříže. Jan Olšanský
studoval původně práva než se dal na učitelskou dráhu. V
Rakvicích působil od roku 1893 do roku 1914. Byl velmi
agilní. V roce 1901, kdy bylo ve čtvrté třídě přes 120 žáku,
usiloval Olšanský o rozšíření počtu tříd, došlo k přístavbě
školy. Byla požádána zemská školní rada, aby dala souhlas
k rozšiřování počtu tříd a samozřejmé o zvýšení počtu
učitelů. To se po šložitých jednáních podařilo, takže se od
roku 1907 učilo jižv6 třídích. Jan Olšanský zemřel v aktivní
službě ve věku 59 let. V konkurzním řízení získal místo
nadučitele Jan Gerlich původem z Frenštátu pod
Radhoštěm. Stal se nadučitelem dnem 15. března 1915 a
do duchodu odešel v roce 1927
Z učitelu působili za Jana Olšanského a Jana Gerlicha
v Rakvicích tito: Antonín Vomela z Dobroukova v Čechách
(1874-1910) a jeho manželka Magdalena, první učitelka
ručních prací, Antonín Horňanský ze Železné u Třebíče
(1895-1920), Ladislav Heinige z Jaroměřic (1906-1923),
Josefina Králová (1917-1921), Božena Procházková z
Kroměříže (1905-1917), Jan Reiter (1909-1926), Jaroslava
Gerlichová (1917-1927).
JUDr. Hubert Režný
9
nRakvický -
ZPRAVODAJ
Uroměnt
Sváteční odívání Rakvičanů
Při postupném připomínání historie Rakvic, způsobu
života a osudů jejich obyvatel nelze pominout významnou
součást jejich života, jejich kroj. Krojje šat určitého národa,
kraje, ustálný | rázovitým oblekem venkovského lidu,
charakteristické pro jednotlivá území. Kroje spojují součásti
někdy velmi starobylé s přepracovanými součástmi
mladších mód. Lidové kroje se vyvíjely svérázně a
samostatně s velkou rozmanitostí v různých oblastech.
kroje byly vyráběny zpočátku z domácky vyrobených tkanin,
pozdějiiztovárně vyráběných látek. Bohatost krojůje závislá
na bohatosti obyvatel, bohatosti kraje. Úvodem je třeba
ještě uvést, že kroj vznikal postupně, až dosáhi svoji
charakteristickou, ustálenou podobu. Přesnou dobu vzniku
jednotlivých krojů nelze proto určit. Lze se domnívat, žejeho
počátky nutno hledat
v době, kdy došlo kezrušení nevolnictví,
to jeve čtvrté čtvrtině 18. století, kdyzačíná iurčitá samostatnost
venkovského lidu. Kroj, který se nosil v Rakvicích se s
určitými dílčími odchylkami nosil i ve Velkých Bílovicích,
Bořeticích, Kobylí, Němčičkách, Velkých Pavlovicích,
Štarvičkách, na Vrbici a v Žižkově. Jde tu, jak etonografové
říkají, ohanáckoslováckou enklávu (náš kraj)na Moravském
Slovácku.
Podíváme-li se na rakvický kroj, je nutno říci, Že má své
specifické znaky, které jako celek nelze najít
v jiných krajích
a měl také svůj vývoj. Oživme si tedy sváteční odívání v
Rakvicích od kolébky do konce života, popřípadě jiné s tím
související zapomenuté věci. Začneme tedy u těch
nejmenších, křtěnců.
Dřívější venkovské zákony společenského
taktu ukládaly
matkám, sestrám, tetám a dalším ženským příbuzným,
především však kmotřev době šestinedělí nosit šestinedělce
do"kůta". Každá ztěchto příbuzných nesla do kůta v průběhu
byla kmotra. Kmotrovství bylo věcí cti. Dávat to nejlepší do
kůta však bylo i věcí obavy, aby ženy, které nosily do kůta
nebyly pomluveny. Šestinedělka byla v průběhu doby
označována jako "koutnice“ (kůtnica). Při ověřování si
původnosti tohoto slova jsem narazil nato, že tomuto pojmu
byl dáván různý význam. Např. toto slovo bylo používáno pro
označování nádoby, v níž se nosila šestinedělce lukšová
polévka. Jiní dokonce tímto pojmenováním označovali
samu šestinedělku. Ve skutečnosti kútnica byla vyšívaná
látka, kterou se v dřívějších dobách zakrývalo lože
šestinedělky, domněle na obranu před zlými napřirozenými
silami. Vyšívaly se na ní holubičky, vyšívka dírkovaná a
ažůrka.
Jídlo do kůta se nosilo na miskách a polévka v šálu.
Slovo šál bylo odvozeno od německého slova "die Schale",
cožznamená: "šálek, číška, koflík“. Miskaa šálsezavazovaly
do karfounového šátku, do "kukučka“, Flašky s vínem se
nosily v sotůrku. První zásilka do kúta se skládala z vařené
slepice, lukšové polévky a koláčů. Druhá opět z lukšové
polévky, vařeného hovězího masa s omáčkou, koblihů a
vína. Třetí zásilka tvořila smažené kuře, pečené trdelníky a
nebo boží milosti a víno. Čtvrtá zásilka do kúta, to bylo
zpravidla před úvodkama. Tvořila jiživá drůbež, cukr, sýrová
káva, bábovka a syrové maso.
Pokud jde o slavnostní odění dítěte ke křtu, dítě mělo
bílou košilku s obršlákem, prsňáček kartónový nebo turecký
a čepičku zvanou pupinka. Později dítě mělo šitou čepičku,
která byla vyparáděna pantlama a na vrchu veliké frčisko
(veliká mašla). Byloto svěčivé. Bílé čepičky měli navlečené
pantličky - chlapci měli modré a děvčata červené. Peřinka,
doníž bylo dítě zavíjeno, byla navlečena cíškou, vjejímž cípu,
kam byla ukládána hlava dítěte byl našitvýšivkami nazdobený
krejzl. Peřinka byla zavázána povijákem, který bývalz harasu.
Při cestě ke křtu se kmotřenka oděla bílým vyšívaným
prostěradlem a zakryla dítě cirkasovým hrubým velkým
šátkem.
Když už dítě nebylo zavíjeno do peřinky, bylo dáváno do
kasaňky. Na místo čepičky s pentlema mělo čepičku bílou,
a to háčkovanou nebo pletenou. Dále mělo půlečku - která
byla buď vyšívaná nebo obcanglovaná přes prsňáček -
uvázanou dozadu. Šloo vyšívaný šátek. Dále mělo punčošky
a papučky. Od roku 1870 měl chlapeček i děvčátko kabátek
vcelosti a čepičku háčkovanou nebo pletenou a háčkované
prsňáčky.
nakvický -
ZPRAVODAJ
Když už dítě začalo chodit, byly pro chlapce šity "jednotky“,
to jekabáteki kalhotky vjednom kusu, košilka s obršlákem,
na hlava klobouk se šmukem. Když chlapci začali chodit do
školy, nosili totéž co nosili už velcí chlapci. To znamená, že
nosili gatě, u nichž byly úzké nohavice pod kolena, modré
vlněné punčochy a střevíce. Gatě měly po obou stranách
"kapce"
Když pak bylo vyráběno tenké plátno, byly chlapcum šity
sváteční gatě z tohoto plátna. Košile byly původně šity "z
režného plátna grabskýho" později měli košile pergálové.
Košile měla původně široké rukávy a náramky (límečky u
rukou) několikrát štepované. Později měly košile rukávy
úzké a límečky u rukou jen bílé. Límečky u krku byly úzké.
Odrostlejší chlapci - školáci - nosili stejně jako dospělí
svobodní lajble, které byly ušity z černého sukna. Byly
vyparáděny červeným suknem a červenými výložkami. Lajble
byly vpředu ivzadu vyšívané viněnkou všech barev. Knoflíky,
jichž bylo až 40, nebyly zapínány. Nanejvýše jeden sloužil k
zapínání. Na hlavě měli klobouček z harasků, která byla
červená s umělým šperkem nebo bílým perečkem. Děvčata
školačky nosila kroj stejný jako děvčata odrostlá a dospělá.
Oblečení spočívala z košile (podolku), sukní, rukávců,
kordule, marinky, lajblu, fěrtocha a šátku. Jen zdobení bylo
skromnější.
A nyní si popišme co obsahovalo sváteční oblečení
dospělých Rakvičanů, a to svobodných, stárků a stárek,
ženáčů a vdaných žen, ženichů a nevěst, a to postupně jak
se kroj vyvíjel. Nejdříve mužský kroj. Mužský kroj asi do
dvacátých let minulého století se skládal z klobouku s
lušniskama. V zimé šupovice (čepice), bílá plátená košile.
U chudobnějších z režného plátna. Kalhoty plátenice nebo
koženice, modré vlněné punčochy, střevíce, černé cajkové
kordule. V zimě nosili bílé lajbly nebo vzácnější pupinkové.
Od počátku čtyřicátých let minulého století nosili stejné
klobouky jako dříve, ale čepice nazývané aksamitky šité z
tkaniny s nízkým hustým hedvábným vlasem. Tato tkanina
setkáz hedvábné, baviněné nebo vlněné příze. Nyní
se tato
látka používá na dámské večerní šaty a doplňky. Nadále se
však používaly čepice šupovice. Jako kalhoty se dále
používaly plátenice a koženice, modré vysoké punčochy,
černé kordule, bílé lajbly a jako boty se nosily holinkové boty.
Konečně se nosil dlouhý černý kabát, bílý kožuch a bílá
halena. ,
Od počátku šedesátých let minulého století se nosil
klobouk zdobený jedním nebo třema až 15 šmukama,
pentlí, drcůnama, voničkou a kosárkama. V zimě se nosila
beranice se střepci. Košile byla plátěná se širokými rukávy
s modrými nebo červenými límečky. Zvlášť slavnostní košile
bylatenká, perkálová, kalhoty koženice. Svobodní mládenci
nosili koženice po kolena, ženatí muži měli koženice po
kotníky. Svobodní pak měli modré punčochy.
pRakvický -
ZPRAVOOAÍI
Kordule měli blískané, barevně vyšívané. A jako svrchní
oděv měli bílé košilky anebo bílé haleny. Jako obuv patřily
k tomuto kroji vysoké holínkové boty. Po roce 1870 začalo
pomalu toto sváteční odívání mizet neto se výrazně měnit.
Svobodní začali nosit černé národní klobouky s černou
pentlí. Poněvadž tyto chlapcům nesvědčily, vrátili se k
dřívějším kloboukům. Ženatí muži však nosili černé národní
nebo i myslivecké klobouky - zelené, košile měli svobodní
chlapciiženáči bílés úzkými rukávya bílými límečky. Kalhoty
byly šity ze štofové látky. Kordule byly šity ze štofové látky
avšak šedé nebo černé. Knoflíky byly černé nebo už byly
místo knoflíky užívány sponky - byly užívány na městských
čamarách. Marinky byly šity
ze štofové látky nebo ze sukna.
Svobodní nosili v zimě bílé nebo Žluté kožichy, ženatí
černé soukenicové kožichy. Beranice na zimu byly černé
bez štřapců. Boty byly faldovačky.
+
A nyní si popíšeme
jednotlivé části oděvů
podrobněji. Klobouk byl
původně se širokými
střeškami "na lušniska“. U
svobodných byla střeška
užší. Na klobouku bylo
natočeno asi 14 loktů
hedvábných
sedmibarevných šmuků
(hůsenky - odtud i název
hůseňák). Ty byly natočeny
jako | základ | ozdob
klobouku. Na ně byl
natočen dvojbarevný šmuk,
později červený. Naněj byly
dány zlaté drcůny, ptáčkové
pentle a navrch kosárky.
Když se svobodný ženil,
sundal z klobouku pentli á
odmotal část šmuků.
Nechal na kobouku jen tři
šmuky. Kdo sechtěl parádit,
nechal na. klobouku
nejvýše šest šmuků.
Klobouky ženatých měly větší střešku, takže po úpravách
klobouku bylo snadno poznat ženatého a svobodného.
Beranice ať černé nebo bílé. Aksamitky měly tvar jak se
nosí dosud. Kosárky (kosíčky) na kloboucích byly bílé,
nadstavované.
Mužské košile sváteční byly bílé, nejdříve se širokými
rukávy a náramky. Náramky rukávů byly vyšívané, zápěstí
úzké a zpočátku i barevné jak bylo uvedeno výše. Později
byly košile šity s úzkými rukávy a náramky bílé, stejně jako
úzké límečky. Parádníci si dali vyšít i náprsní část košile
ornamenty. Gatě (kalhoty)
v té nejranější době u rakvických
mužů byly úzké, plátěné. Kdyžzačali kupovatjemná plátna,
nosili muži bílé bavlněné gatě. Koženice byly po kolena, od
nich visely Žluté, asi dva prsty široké řemínky s vyraženými
srdéčky. Řemínky byly dále zdobeny červeným a modrým
suknem.
KSSS
KOSS
S
EC
pRaAakvický -
ZPRAVODAJ
Po roce 1870 se nosily štofové nohavice. Na bocích
kožených kalhot bylo po délce vyšité. | punt byl vyšíván.
Mužská kordula (vesta). Tato část oděvu byla šita ze
strážnického sukna. Jak vesta svobodných, tak ženatých
mužů byla bohatě zdobena. Mužácká vesta byla zdobena
modrým a zeleným vyšíváním. U svobodných bylo vyšívání
převážně červenou bavlnou a dále mnoha barvami. Navíc
byla vesta lemována červeným nebo modrým suknem. Na
vestě byly našity dva tucty gombíků, i svobodní měli našito
o až 7 tuctů gombíků. Svobodní měli pod krkem uvázánu
pantlu a při ní šátek - šnuptychl částečně zastrčený do
kordule. Tyto šátky byly vyšívané. V pozdější době byly šity
kordule z černého sukna, černé pleskaté knoflíky, konflíky
byly nahrazeny čamarovými poutky.
1. pokračování
JUDr. Hubert Režný
lustr. F. Zach
Ví se
Soukromé podnikání ve všech možných
oblastech se po roce 1989 slibně rozvíjí.
Soukromých podnikatelů je stále víc jak ve
službách, tak v zemědělství nebo různých
řemeslech.
| v Rakvicích máme mnoho živnostníků a
podnikatelů. O většině znich se v obci ví, ale jsou
i firmy a firmičky méně známé. Známost o firmě je
první známkou prosperity. Dobrá a zaběhnutá
Živnost si reklamu dělá sama. horší to je s firmou
začínající, která se na trhu chce teprve prosadit.
Kam vlastně mířím.
V Rakvicích vzniklo v poslední době několik
firem a ne malých které se do podvědomiobčanů
teprve dostanou. Je to např. výroba nábytku,
služby pro motoristy atd. Kromě reklam na
provozovnách nebo v jejich blízkosti je možno
O vás?
propagovat svou práci v našem zpravodaji. Tato
reklama může být velmi účinná „protože 450 výtisků
není málo a zpravodaj se čte nejen v Rakvicích.
Registraci podnikatelů a živnostníků na obci
nemáme „protože to ze zákona neninutné. Přesto,
pokud má nějaká firma nebo živnostník zájem na
obecní úřad oznámit předmět svého podnikání
spolu s telefonním číslem nebo adresou, může.
Stává se totiž, že se na obecním úřadě o určitý
aruh služeb podnikání nebo kontakt na firmu lidé
ptají a obecní úřad jim ke škodě podnikatelů
nemůže pomoci.
Je aůležité dáf o sobě vědět, a proto této
možnosti využijte.
P. Suchánek
ZEmědělské dRužsrvo RAkvicE
V současné dobé hospodaří ZD Rakvice na výměře 1 312
ha zemědělské pudy, ato vše v katastru Rakvice.Členskou
základnu tvoří 391 družstevníků. Družstvo nyní zaměstnává
126 stálých pracovníků a dále sezónně zaměstnává
důchodce a ostatní brigádníky. Všichni stálí pracovníci
splňují podmínku členství, to znamená, mají složen členský
vklad, který je 20 000,— Kč majetkového podílu. Celkový
počet oprávněných osob ZD Rakvice - 1 028.
Družstvo hospodaří s majetkem v celkové účetní hodnotě
105 296 mil. Kč. Ztoho činí:
budovy 36,0 %, stavby 22,4 %, energetické a hnací stroje
0,7%, pracovní stroje 9,5%, dopravní prostředky 2,4%,
inventářa přístroje 1,25 %, trvalé porosty 4,6%, zvířata
136,0 %, výrobky 6,3%, skladové zásoby 3,6 %.
Veškerý majetek, který vlastní družstevníci činí 43%, 57%
vlastní osoby, které
se nestaly členy družstva
- nedružstevníci,
10% činí vnos zaměstnanců družstva.
Dosud bylo vydáno na majetkové podíly a restituce majetku
za 5,5 mil.Kč, ztoho zvířat za 1,3mil.Kč (80 kusu skotu a
103 kusů prasat).
Mimo jiné bylo vydáno 9 ks traktorů, 4 vleky a další. O
majetkové podíly požadalo 155 oprávněných osob a její
souhrnný požadavek představuje hodnotu 31 mil. Kč. Ale
ne | všichni, splňují zákonné podmínky | pro. výdej
majetkového podílu v současné době.
Ekonomické výsledky ZD Rakvice
za poslední dva roky
z dva Roky po TRANSFORMACI
nejsou dobré. V roce 1992 vykázalo družstvo ztrátu 4682 mil.
Kč a v roce 1993 ztrátu 4 076 mil. Kč. Tato ztráta z
hospodářské činnosti družstva nepřekročila výši odpisů
základních prostředků v jednotlivých letech. Zmiňovaná
ztráta z hospodaření nedovolila obnovu - reprodáikci -
základních prostředků v potřebné míře. V roce 1992 bylo
nakoupeno základních prostředků za 3 181 mil. Kč avroce
1993 za 1 725 mil. Kč. V převážné míře byly nakoupeny
zemědělské stroje na přípravu půdy a dále byla zakoupena
technologie na zpracování hroznů a vína. Zvýše uvedeného
ja patrno, Že zemědělské družstvo přes problémy, které v
celém našem zemědělství jsou, alespoň částečně
obnovovalo strojní vybavení.
Vývoj odměňování za poslední dva roky neodpovídá
celostátní průměr. V roce 1992 pracovalo v ZD průměrně
205 pracovníků denně při měsíční průměrné odměně
4670 Kč a v roce 1993 pracovalo 168 pracovníků denně při
měsíční průměrné odměně 4 961 Kč. Celkově bylo
vyplaceno vroce 1992 odměn ve výši 11490 mil.Kč avroce
1993 celkem 10 002 mil. Kč. K uvedeným vyplaceným
odměnám je třeba ještě připočítat zhruba 50 % jako daň a
sociální dávky, které musí družstvo
jako organizace odvádět.
Připočítáme-li k dani z mezd ostatní povinné daně, jako
např. daň z pozemků, nemovitostí, silniční a jiné daně,
dostaneme částku zhruba 10 mil. kč, které družstvo Rakvice
jako daňový poplatník zaplatí do pokladny státu ročně.
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Tato částka vedle odměn pro pracovníky je přínosem
družstva pro společnost. Naproti tomu mnozí drobní
podnikatelé neplatí daně mnohdy žádné.
Současná výroba v ZD je orientována na klasickou
rostlinnou výrobu, včetně vinic (na ploše 52 ha) a živočišnou
výrobu, kde je orientace na výrobu mléka. Současný stav
hosp. zvířat
je 450 ks dojnic, 246 jalovic, 295 býčků, 224 ks
telata 290 ks prasat ve výkrmu. Dále provádí ZD výkrm kuřat
při zhruba 5 turnusech za rok s průměrným obsazením
17000 kskuřat. Hlavní zaměření je však na produkci mléka,
což bude také strategický směr rozvoje ŽV. Počítá se, se
zvýšením stavu dojnic dle možností až na 800 ks.
V budoucnu počítá zemědělské družstvo s rozšířením
ekonomických pronájmů jednotlivých pracovišť, aleicelých
provozů a také budou vytvářeny obchodní společnosti s
kapitálovou účastí družstva. Uvedené formy podnikání
budou umožněny jak družstevníkůum,
taki nedružstevníkům.
Cílem těchto opatření bude ekonomické osamostatnění
jednotlivých provozů, aby bylo prokázáno, kdo za kolik dělá
a kolik vydělá.
Při obchodování má družstvo i dlužníky, ať velké, kdy
družstvu dluží zpracovatelé, tak i u některých podnikatelů,
kdy se vymáhá soudní cestou. Dluží však i občané malé
částky (společná záhumenka, zemědělská daň a další).
Toto musí družstvo pak vymáhati nepopulárními způsoby.
Reakce dlužníků jsou různé. Mnozí pochopí azaplatí, někteří
nechtějí a dochází až k třenicích a hádkám. V současné
době při běžném prodeji musí družstvo zabezpečit tok
peněžní částky. Není možné, aby dluhy dó družstva byly
kompenzovány majetkovými podíly. Za podíl v ZD Rakvice
nekoupíme naftu, elektřinu, hnojiva a další. Tok peněz musí
býtzajištěn.
Jak bude postupováno při výdeji majetkových podílů?
Možnosti zemědělského družstva jsou omezené. Není
možné se okamžitě vyrovnatse všemi, kteří o výdej požádají,
když hlavní požadavek jsou peníze nebo výrobky, jako
prasata, cukr, maso, víno (to jsou defakto zase peníze).
Představenstvo zpracovává seznam samostatně
hospodařících rolníků, © jejichž hlavní obživou je
zemědělské hospodaření. Těmto bude v první řadě
majetkový podíl vyrovnán.
Na druhém místě budou samostatně hospodařící
zemědělci, kteří prokáží, že hospodaří sami (vlastníma
rukama), na své jméno a účet (vedení účetnictví), to
znamená, hospodaří sami na půdě. A na třetím místě
budoutizbývající. Tadyje nutné počítat s postupným výdejem.
Bude dbáno toho, aby nebyl nikdo neúměrně
upřednostňován, např. pokud dostal někdo prase na
majetkový podíl na druhé si musí počkat až dostanou
ostatní. Zde musí platit zásada, že nesmí být nikdo příliš
zvýhodněn a nesmí být nikdo poškozen.
Pro všechny žadatele o majetkové podíly platí nabídka
poskytování zemědělských služeb, tzn. práce mechanizací,
služeb skladů a další. Doposud nebyla uplatněna možnost
vytvoření obchodní společnosti za účasti oprávněné osoby
a ZD, např. s. r. o.
Při dosavadním vývoji bylodbáno nato, aby nebyl nikdo
zvýhodňován na úkor druhého. Majetekje vydáván
v cenách
po vzájemné dohodě. Lukrativní majetek (ten, o který
je větší
zájem)
je vydáván za ceny vyšší, abytato cena nahradila
ten
majetek, o který nemá nikdo zájem (např. ploty, cesty atd.).
O výdeji majetkových podílů představenstvo pravidelně
jedná a má snahu cesty kompromisu.
V současné době připravujeme proplácení nájemného
z majetkových podílů, jako kompenzaci za dosud nevydané
majetkové podíly. Postupně bychom chtěli přistoupit k
plošnému placení nájmů za majetkové podíly v ZD.
Při oceňování majetku pro výdej, ale také při stanovení
nájemného za majetkové podíly
je třeba si uvědomit, že tržní
cena majetku je nižší než jsou uvedené odhady a mnohdy
je nižší, než účetní ceny. Z toho důvodu musí ZD při výdeji
majetku na podíly volit cestu snížení hodnoty majetkového
podílu.
Příklad:
majetkový podíl je podíl na majetku, jež má tržní hodnotu.
Za majetkový podíl není možné nakupovat volně na trhu
(není směnitelný za peníze). Z toho důvodu jedna koruna
majetkových podílů není i koruna česká. Koruna
majetkového podílu v ZD Rakvice
je nižší než koruna česká
(Kč).
Je třeba si uvědomit, že na výdej majetkových podílů má
družstvo k dispozici hlavně budovy a stavby. Pokud se
vydávají například výrobky a zásoby, musí představenstvo
ZD smlouvat. Porovnávání tržní ceny budova a zařízení je
složité.
Například:
družstevní sklep přináší průběžně finanční zisk. Kravín
přináší dlouhodobě ztrátu, protože je ztrátová živočišná
výroba. O co je lepší usilovat při výdeji podílů, když cena
účetní i odhadní je u obou budov stejná.
Pak bude stav takový, že někdo za stejný podíl dostane
družstevní sklep, druhý kravín a proněkoho zůstanou ploty
nebo hnojiště.
Setkáváme s argumentem - vydejte mi majetek a já
Vámho zpět pronajmu. Zde
je třeba si uvědomit, že stávající
družstvo nepotřebuje veškerý majetek k výrobě. ZD například
nepotřebuje administrativní budovu. Vedení družstva je
možné přesunout do jiných prostor, kterých je v družstvu
dost. Takže proč by mělo platit nájem za budovu, kterou
nechce.
Uvádíme však, že o všechny budovy se družstvo stará,
alespoň tak, aby do nich nepršelo a nedocházelo k
rozkrádání (i když i to se někdy děje).
V poslední době se řeší problém pozemkových úprav ve
viničních tratích. Tento problém pro družstvo zpracovává
státem pověřený projektant. Pro tuto práci je třeba určité
vstřícnosti i od majitelů půdy. Dohodnout se dá všechno,
nemusí pak dojít k tomu, že je vydán pozemek např. na
Hrubé louce v polovině, který
je široký 5 m a dlouhý 1000 m.
Závěrem k majetkovým podílům - představenstvo má
zájem, aby byly uspokojeny požadavky
jen nedružstevníků,
tak družstevníků. Každý si musí uvědomit, že zemědělský
majetek musí v první řadě sloužit zemědělství a to říká i
zákon. Vydává se především majetek tomu, kdo provozuje
zemědělskou výrobu sám. Až pak budou uspokojovány
zbývající požadavky.
Ujištění pro oprávněné osoby - zaměstnanci družstva
neprojídají majetkové podíly,
jak jermmnody argumentováno.
Na výplatusi vydělají výrobu. |když připomínky, že výsledky
by mohly být lepší, jsou oprávněné. Majetku na uspojení
požadavků je dost a není nijak zstaven bankám jak se
mnohdy argumentuje.
Představenstvo družstva by rádo vedlo dialog, ale seriozní
a slušný, se všemi oprávněnými osobami. Věříme, že se
nám to společně podaří. Jako zemědělci, bychom se měli
společně postavit k řešení společných problémů. Nikdo
nám nepomůže. Za soudní spory platí jedna nebo druhá
strana, atyto peníze jdou z Rakvic pryč.
Ing. Tomáš Nečas, předseda a ředitel ZD
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Kdy chutná hodová kačena
Co nevyženíš, za celej život nezbuduješ. to je stará
pravda. V hodně případech vyženíš nebo vyvdáš aj tchyňu
a že tá se pověčině nevydaří, to byl případ Francka
Beranovýho. Jak tá mu pila krýv, to se nedalo vydržet.
Normálněsi na ňu netrůfl, ale dyž se lízl, to potom už smrdělo
nemocniců a stařenka to moc dobře věděly. Dycky se negde
ztratily a nebyly k nalezení. Čistý svědomí neměly, proto
skrýš vybraly důkladně, kerá opravdu za ty tři roky nebyla
objevená, proto taky neutrpěly žádnů újmu nazdraví. Začalo
to nenápadně, jak všecko špatný začíná.
Dyž se Francek po svatbě nastěhoval do baráku ke
svojej ženě, začal s chuťů pracovat a starat se, ale to
nestačilo, Nic nedělal dobře, ničím se nezavděčil, ať se
snažiljak chcel. Jednů večír před večeřů si před něho stůply
stařenka, prstem mu před očima začaly kývat sem a tam a
povýšeně povidajů.
"Ty tu pánem nigdá nebudeš. Ty tu budeš akorát
poslůchat."
Franckovi spíš než ty slova vadil ten prst, co mu sním
mávaly před očima a povolily mu nervy. Levů ruků stařenčin
prst zastavil a pravů jich liskl po hubě až odletěly na druhů
stranu ke šporheltu a tým to všecko začalo. Od tej doby mu
stařenka všecko dělaly na potvoru a měly výdrž. Stalo se to
pro nich sportem, enom Francek se užíral a trápil, neměl
klidnej chvilky.
Byly hody. Modrá obloha se svátečně leskla, když se
ráno Francek nastrójil do kostela a v slavnostní náladě
odešel. Stařenka dobře věděly, co bude následovat po
Franckově příchodu z duševního posilnění, proto od rána
byly ve střehu. Už dávno bylo po posledním zvónění, když se
rozletěly vrata a Francek s nohama roztaženýma jak zednická
koza stál v nich.
"Kdeje tá čarodějnica“, zařval jak zvíře žíznící po krvi a
s nepříčetným pohledem sevrhl dokuchyně. Jak dycky když
byl při chuti nebyl nigdo k nalezení. Vrávoravým krokem
přešel dvůr, prolezl šopu, propichal vidlama slámu ve
stodoli a nigde nic. Ve chlívě u prasete taky nic, v kozím
hrantě taky nic, zdrcen a schvácenej si stůpl do prostředka
dvora gde stála stará kamenná studňa přikrytá silnů dubovů
desků a vyhrožoval dál.
"Ažju drapnu, hlavu ji odřežu a nakonec
ju utopím v tej
škaredej studni. Jináč pokoja mět nebudu."
Jak tak hudroval, zazdálo se mu, že ve studni neco
zaskřípalo.
"Né, to néni možná," zakřičel do nebes a vrhl se ke
studní.
"Tá baba Bohu nemilá by se přece do tej studně sama
nedostala a jak byt tam přebývala, ale čert nigdá nespí."
Opřelse do dubovýho deklu, paty zavrzaly a co uviděl mu
vyrazilodech. Kůsek pod deklem seděla nažebři, spokojeně
hmúříc oči proti světlu Franckova vytůžená oběť. Seděla
klidně, dobře věděla, že pro ňu v tů chvílu néní úniku, néni
záchrany. Byla smířená se všeckým na týmto světě, celá se
oddala do ruk Božích. Dobře udělala. Franckovi se už hruba
slopačka zhlavy vykúřila a týmaj zlost
se vytrácala, očizačaly
všecko vidět jednotlivo, myšlenky se srovnávaly. Ve studni
cosi zapraskalo a ze studně začal mluvit mužskej hlas, kerej
doslova opakoval, co Francek to odpoledně svojej tchyni
nasliboval. Aj třísknutí vratama tam bylo, aj uřezaná hlava,
aj utopení. K súdu to všecko stačilo, Francek by enom tak
lehko nevyvázl. Vyschlo mu v krku. Hleděl do studně jak
káčer do šupek a rozhodoval se co udělat dál. Hoditju tam
a ničit důkaz nebo se domluvit. Chce to všecko promyslet,
a to přece chce čas. Čas
je nejlepší doktor. Zabúchl dekl a
pro jistotu, aby domluva byla možná, na studňu postavil
kovadlinu a plužný kolečka aj s pluhem. Potom si vydechl
a šel přemýšlat do jizby. Na postel se roztahl tak jak byl a
špekuloval.
Když sežena navečír vrátila z hodovej zábavy, kde byla
na čůhačce, byl všady klid a mír. Až v kuchyni uslyšela
mohutné chrápání svojeho muža. Karta se obrátila. Práskla
kuchyňskýma dveřema tak, že Francek aj ve snu zasalutoval.
Před ním jak dyby se zjevil vojenský generál a dával povel
k boji. Žena ho nešetřila, věděla, že chybu neudělá. Slova
ji z huby lítaly jak zkulometnýho hnízda, chrlila oheň a síru.
Francek selekl, že je válka atak se rychle zaryl pod duchnu.
Duchna dycky zachrání. Před bůřků, před granátem, před
každů katastrofů, tak proč by né včíl. Jak tam ležel v tej tmě
a tichu, zpomněl si na stařenku a na slibovanů domluvu.
"Chuděra stará, co tam enom dělá. Snáď nespadla do
tej studně, dyť tá voda néni k pití."
Odhodil duchnu a šel. Nehleděl na křik svojej ženy a šel
přímo ke kamenej studni. Zdělal kovadlinu, pluh a plužný
kolečka, otevřel dubovejdekl a mohutně sivydechl. Stařenka
seděla na svojím místě., ale Franckova žena se skácela k
zemi. Totona ňu bylo trochu moc, ale Francka včíljeho žena
moc nezajímala. Pomohl stařence ze studně a tá se hneď,
jak stály na pevnej zemi, zeptaly:
"Ty, Francku, ty bys mě opravdu utopil?"
"Ná, myslím, žeutopil, alevčílužné, užse nebojte. A včíl
mně řeknite. To ste v tej studní byly dycky, dyž sem vás
hledal?"
"Dycky. Žebř sem tam měla pořád, ale v posledku mně
tam bývalo chladno, tož sem si vzala ten magnetofon, abych
tě natočila."
"Aj byste mě daly sůdu?"
"Dala. Co by mně zbývalo. Dyť ty bys mě snáď jednů
zamordoval."
"Tož, řeknu vám stařenko, domluvme se. Ode dneška
všecko dobrý a na věky. Tadyje moja ruka a esli to opravdu
myslíte vážně, budů proměhody dyckyz polovice jak svátek
matek. Dopoledňa budu slavit vás a odpoledňa hody."
Ruky si podali nad Franckovů ženů, která se právě
začala probírat.
"Maminko, on vás zavřel do tej škaredej studně?"
"Ale gde, děvčico. S tým si nedělej starosti. To sme
enom
tak zkúšali. Negde sem slyšela, že vlhkej vzduch dělá
dobře na průdušky, tož abych se tam pořádně nadýchala,
Francek mě tam zavřel a trošku na mě zapomněl. A to je
všecko."
A protože všecí pořádně vyhladověli, zasedli svorně v
kuchyni a vykrmenů hodovů kačenu snědli ajs kožú. Ani pro
kočku neostálo. Dyť od rána nigdo z nich neměl v hubě ani
sůsto.
Pravda, pravda. Časje nejlepší doktor. Nevím, esli měl
Francek tolik rozumu, že počkal až vystřízliví nebo to byla
enom náhoda, ale udělal to dobře. Slopačka néni nigdá
dobrej rádce, to je stará věc, na to nezapomínejme.
Zdeněk Pohl
m- pRakvický -
ZPRAVODAJ
Je léto. Sedím v hospodě. Kde jinde byměl normální
člověk sedět takové horko. Logicky vzato, tady, v tom
stinném koutku musí být každému dobře. Jen letmý
pohled na pěnivé pivo a orosenou sklenici ochlazuje.
Ne, nemusí se hned pít a hlasit žízeň, aby byl člověk
spokojený, to ne. Na všechno
je čas, člověk za sebou
cítí oporu, VÍ, že nezemře žízní a má jistotu, že v tomto
klidném koutku se může zbavit všech pozemských
starostí. Zde doktor nikomu nepomůže, ten by jenom
překážel, ale obyčejný hospodský v kulaté čepičce a
bílé zástěře, to je ten pravý doktor, to je ten záchrance
ztracených lidských duší a léčitel odhozených lidských
ideálů. Divím se, proč nás tady, v tomto klidném
příjemném koutku nesedí víc. Nevím, proč se ti lidé v
tom horku pořád štvou. Že si nedají pokoj. Stejně jeden
Jak druhý půjde k panbíčkoví a na něco se přece umřít
musí. Divím se lidem, kteří umírají
jen tak nanic. Celej
život se dřou, pijí vodu a náhle zmizí ze světa a já se dál
Letní přemítání nezaměstnaného mladíka
aneb V čem je smyj života
těším ze života v této malé hospůdce, nido mě nevadí, mám klid v duši, neničím si tělo a nemám žízeň. Žízeň
je
hrozná věc a stašně bolí. Já když umřu, budu vědět na co a proč, a to je potom umírání lehčí, jednodušší, prostě
zmizím pomalounku, potichounku,
jak hustá pěna na dobře natočeném půllitru. Zdeněk Pohl
V první červnový páteční večer se uskutečnil v sále
Sokolovny 196. koncert hudební školy v Rakvicích. Pod
vedením učitele hudby p. Peši, vystoupily oba sbory,
"Skřivánek" a Zpěvánky", komorní sbor a na harmoniku
zahrála E. Kocmanová. Na pozvání přijely děti z hudební
školy z Rožnova pod Radhoštěm a v druhé půli večera
zazpívaly nejen sborové písně, ale s doprovodem cimbálové
muziky zazpívaly písně rodného kraje a krojované dvojice
předvedly, jak se u nich tancuje.
Jako vždy zahajoval koncert dětský sbor"Skřivánek“, je
to 25 dětí vybraných z 1.-3. třídy základní školy, ztoho
je 7
chlapců, zazpívaly svým příznivcům v sále s chutí a
ukázněností. Silný potlesk byl dík zajejich vystoupení. Pak
nastoupily na pódium "Zpěvánky“, sbor 30-ti dětí ze 4. - 7.
třídy základní školy, aby svým rodičům, sourozencům a
známým předvedly, jak se od posledního koncertu
zdokonalily. Z jejich projevu na vás dýchne radost, mládí,
zpěv másílu a rytmus, cítit radost
ze zpívání. Pěkně zpívalo
šest chlapců své sólo, tidodávají hlubší odstín převažujícím
dívčím hlasům. Na harmoniku zahrála E. Kocmanová.
Snad dlouhé čekání, snad nervozita ji trošku svazovala
prstíky, ale byto to příjemné oživení večera. Na harmoniky
se učí hrát u p. Peši 16 dětí, z toho 7 chlapců.
Komorní sbor nastupoval jako předposlední a děvčata
zazpívala tři skladby. Jsou to děvčata, která už základní
školu opustila, ale věnují se zpěvu dál. Desetičlenný sbor
je
doplněn nejlepšími z těch mladších, náročnost stoupá,
proto i výběr
je přísnější. Členkami komorního sboru jsou:
M. aE. Suchánkovi, |. Minaříková, J. Průdková, B. Straková,
E. Kocmanová, M. Zachová, to jsou ty starší, Gabrielová,
Krmíčková, Foukalová, to jsou ty mladší.
Celý hudební večer ukončily "Zpěvánky“ a to třemi
písněmi. Doprovod na piáno hrála p. učitelka Pařízková z
Podivína. V jedné písni zpívá sólo čistým hláskem Marie
Krmíčková, snad nám někdy
v Rakvicích vyroste talent, který
se bude hudbě věnovat profesionálně a proslaví svou
rodnou obecv širém světě. Výsledky se přece jen dostavují.
Byl jaem na bancetstě
Na soutěži zpěváků "Podluží" v Tvrdonicích získaly první
cenu za dvojzpěv dvě Rakvičanky, dvě bývalé žákyně p.
Peši, a to Hana Matějková, roz. Straková a Renata
Jedličková, roz. Švarcová. Renta získala prvenství i v
sólovém zpěvu. Gratulujeme.
Pro každou vesnici je hudení škola přínosem. Děti
mají možnost získat více poznánío hudbě, nežjakou
jim
může dát základní škola, je zde důležitá výplň volného
času, zvyk pohybu vjiném prostředí, vystupování před
lidmi, zodpovědný přístup ke kolektivu a radost z
dosažených výsledků. Když se dál budeme zajímat o
dění kolem hudební školy, zjistíme, že děti nejen že hrají
a zpívají, aletaké pořádají zájezdy do divadla. Letos byly
ve státním divadlev Brně nadvou představeních - "Modrý
pták"
a "Babička“. Pořádají i sportovní akce a různé výlety.
Měly letos i svůj vlastní ples, který se vydařil po všech
stránkách. Organizace byla perfektní Málem bych
zapomněl na koncerty. Ty v Rakvicích jsou pro nás
samozřejmé, ale děti zajízdějíi do jiných městnaší vlasti,
dokonce několikrát vystupovaly ivzahraničí. Od nového
roku měly koncert v Mokré u Sokolova, dva koncerty v
Hustopečích a v Rožnově pod Radhoštěm.
Rodiče dětí pomáhají kde se dá a ve vesnici je cítit
činnost
p. Peši, rodičů adětí. Možná by byloku prospěchu
všech, rozvinou spolupráci základní a hudební školy a
využíttěchto dětských schopností při různých slavnostech
školních. Jde přece o děti, ale to je věc ředitele a rodičů.
Teď sehudební škola bude stěhovatz horní školy do
školy národní. Slíbila pomoc i obec, jde o zkulturnění
bývalé třídy, jistě pomohou zase rodiče a možná se najde
inějaký podnikatela přispěje na tolik potřebný gramofón,
záclony, závěsy, aby děti unás vRakvicích mohly dělat dál
co jebaví, comají rády, vždyť hudba je jeden ze základních
hodnot, které člověka utváří, posilují, rozvíjíjeho duševní
stránku po celý jeho Žviot, formuje jeho pohled na práci,
na lidi a s dalším vzděláním rozšiřuje celkový pohled na
život, na svět. Zdenék Pohl
10
RAakvickyý -
ZPRAVODAJ
PRS L
Když začala Jarmila slečnovatět, zhlížet se v zrcadle a
myslet více na parádu než dřív, dostala od babičky Kristýny
nádherný dar. Byl to zlatý prsten a moc se jí líbil. Stále ho
nosila a byla ráda, že má po babičce tak krásnou památku.
Vzalasiho na procházku io vánočních svátcích, aby ses ním
mohla kamarádkám pochlubit a věřila, že jí snad i přenese
štěstí...
... A tehdy se poprvé blíže poznali. On by! voják, měl
parádní uniformu a pro mimořádný talent byl dokonce již
před rokem přijat na Pilotní škoklu v Prostějově. Kamarádi
mu záviděli a rodiče na něho byli viditelně pyšní. Být letcem,
znamenalo patřit k elitě naší armády, která byla kvalitně
vycvičena, zvláště s ohledem k narůstajícímu nebezpečí ze
strany Německa. Psal se totiž rok 1937.
hb
AC P É
S V
Ale na to Jarmila nemyslela. Jí stačilo, že se jí chlapec
líbila žek ní byl milý a pozorný.
"Máš krásný prstýnek“, řekl jí, když si ji dlouhou chvíli
celou pečlivě prohlížel. "Mohla bys mně ho půjčit, prosím
tě?" "Proč ne, Klimo", odpověděla ona. "Ale jenom půjčit,
protože ho mám od babičky."
Vzal prsten do ruky, prohlížel si ho a zkoušel nasadit.
Jenže prstýnek z prstu 17 letého děvčete se na presteníček
21letého vojáka nevešel. Nasadilsiho stěží na malíček levé
ruky. Tak se spolu bavili celý večer, a když se loučili, chtěla
prsten zpátky. Vždyť - co by řekla babičce.
"Nejde sundat", řekl Klima, "ale neboj se, až přijedu o
velikonocích na dovolenou, tak tiho vrátím a navícti přivezu
ještě jeden prsten ode mě", a spiklenecky na ni mrkl. "Tak
dobře", svolila po chvíli a už myslela na to, jakto milostné
tajemství před babičkou utají. A tak se i rozloučili. Oba se
rozcházeli pod dojmem vzniklé první lásky a Klima navíci
se zlatou zástavou. Pro Jarmilu to byly dosud nejkrásnější
vánoce, jejichž poezie byla umocněna těmi nejkrásnějšími
lidskými city.
... Čas do velikonoc se vlekl a nepomohlo ani to, že
Klima napsal Jarmile několik pěkných dopisů. Pak přišlo
Jaro a Jarmila musela pomáhatrodičům připolních pracích.
Aspoňjí to více ubíhalo. 24. března se vydala s rodiči sadit
brambory...
Když se vraceli z pole, byl v celé dědině jakýsi podivný
rozruch. Lidé vybíhali z domů a jeden druhému něco
VNEK
naléhavě vysvětlovali a mávali rukama. Kdosi křičel: "Víte,
co se stalo ... Klement Průdek se zabil..., prý při srážce
letounů u Bedihoště..."
Jarmilin svět růžových brýlí a nadějí sezhroutil. Nemohla
uvěřit, že sen její první lásky se tak rychie rozplynul. A jako
každý člověk, který je postižen tragédií, začala uvažovat o
pomíjivosti lidského osudu a štěstí. Tak rychle jí štěstí
zazářilojako meteor na oblozea stačila vteřina a bylo navždy
pryč.
"Ach, Bože, a co můj prsten", pomysleia si v té chvíli, ale
rychle tu myšlenku zavrhla, protože ve chvíli neštěstí se jí
zdála podružná. Za bezesných a proplakaných nocí si stále
kladla otázku: "Proč to postihlo právě mě, vždyť jsem
nikomu neublížila. To je přece nespravedlivé.“
Jejího milého připravili na vojně
o Života možná muvzali
i její prsten. Chvílemi se zlobila na celý ten nespravedlivý
svět. A stále více v ní uzrávala touha, Že musí Klimu ještě
naposledy uvidět. Když se v den pohřbu dověděla, že je
vystaven
v otevřené rakvi, přemluvila kamarádku a šla se na
něho podívat. Něco ji tam táhlo, prostě musela ...
Její chlapec ležel na katafalku ve slavnostní vojenské
uniformě a na malíčku levé ruky mu zářil její zlatý prsten.
Trhla s sebou a se slzami v očích ustoupila stranou, Cítila,
že by nebylo vhodné sundávat mrtvému prsten z ruky a vté
chvíli ho oželela. "Jen ať zůstane s Klimou jako jediný
svědek naší lásky, kterou tragedie tak brzy přervala“,
pomyslela sí.
Na pohřbu Klimy se sešla celá dědina a kamarádi z
pilotní školy zajišťovali vojenskou organizaci a průběh
pohřbu. Jarmila šla v průvodu jakoby duchem nepřítomná.
Celý pohřeb prožívala jako hrozný sen. Téměř nevnímala,
když vojáci při hymněvystřelili salvyz pušeka slíbili,
Že splní
vojenskou přísahu i za mrtvého kamaráda.
Procitla teprve, když se k ní po pohřbu prodral jeden z
vojáků a otázalse:"Vy jste ta Jarmila Srbová?" Ahned dodal:
"Já jsem Franta Tuček a s Klimou jsme kamarádili. Hodně
o vás mluvil, po večerech vám psával na slamníku dopisy
a měl vás moc rád."“ Pak se rozloučil a spěchal za
odjíždějícími vojáky. Po čase poslal i pohlednici s adresou,
kde uvedl i svoji hodnost desátníka. Pak už zůstala Jarmila
se svým smutkem sama.
Lidský úděl a osud jipřinutily bolest překonat ajítdál. Za
pětlet po tragedii se Jarmila vdala a s manželem vychovali
tři děti. Prožila vcelku šťastný života příběh její první lásky by
zůstal zapomenut jako všechny podobné příběhy...
Jenže - otec Klementa si až do své smrti vyčítal, Že synovi
přihlášku do pilotní školy podepsal. "Kdybych to neudělal,
mohl chlapec žít", vyčítal si neustále. Když po čtvrtstoletí
zemřel a byl otevírán Klimův hrob, vzpomněla si Jarmila na
svůj prsten. Se vším se svěřila tetičce Prudíkové - hrobařce.
Přesnějí prsten popsala a prosila ji, aby se synem opatrně
odkrývali kostru, aby se prsten v hlíně neztratil.
Všechno uvedla přesně, jen jedno nesouhlasilo. Prsten
byl nakonec nalezen na pravé straně, ačkoliv ona uváděla
malíček levé ruky. Aleito se vysvětlilo. Ocitlse tam proto, že
mrtvému v rakví zkřížili ruce a tím se prsten dostal na druhou
stranu. Tetička Průdíková hnedten večer po nálezu prstenu
přišla za Jarmilou a vrátilají ho s těmito slovy: "Jarmilo, po
25 letech ti vracím tvůj prsten. Přeji ti, aby ti v dalším Životě
přinesl štěstí.“
11
pRakvický -
ZpRAVOOAJ
Jarmila předala prsten nejdříve nejmladší dceři -
Jarmile, a kdyžjí byl už malý, předala ho své vnučce Dáše,
která žije v Břeclavi a dodnes prstýnek nosí.
Je 24. březen 1994. Právě dnes uplynulo od tragedie 56
let a já sedím naproti už téměř 74 leté paní Jarmile a
vzpomínáme, co dobrého a zléhojí osud přinesl. Laskavě
mně dovolila zachytit její příběh i s mým ujištěním, že setak
děje proto, abychom se v dědině lépe znali a více si
pomáhali při svých bolestech a trápení.
„„„Stmívá sea narakvický hřbitov padá soumrak.
V okolí
však už vládne jaro. V Koziperkách kvetou mandloně a
příroda se nedočkavě probouzí k životu.
"Hrdliččin zve ku lásce hlas" a volá do daleka:
"Hynku ... Klemente ... Jarmilo!"
Rosťa Obhlídal
ZE VZPOMÍNKOVÉHO KALENDÁŘE
POTRESTANÝ ROUHAČ
Martin Tureček, chalupník z Rakvic, č. 337, byl
člověk bohaprázaný. Do kostela nechodil, o
velikonočním čase svaté svátosti nepřijímal. Neděle
a svátky nesvětil. O nedělích obyčejně zhotovoval
hospodářské nářadí. 20. února 1899 zašel si do
krčmy Josefa Wojty č. 189 a fim v přítomnosti
několika mužských pronesl hrozné rouhání o
panenství Matky Boží a sv. Josefa. Byl udán
zemskému soudu v Brně, kdež byl odsouzen na 6
týdnů do vězení. Dřive než byl odsouzen, přišel,
protože měl strach před odsouzením k níže
podepsanému a prosil o vysvědčení polehčující,
předstraje, že není tak zlý a že byl opilý, když
rouhánío božské rodině pronesl. Dole podepsaný
mu pravil, že mu fakové vysvědčení nemůže dáti,
jelikož ho soud nežádá, ale radil mu, že nenili tak
zlý, aby to také ukázal, aby šel ke svaté zpovědi,
z rouhání se vyznal a před obrazem Matky Boží
Panny Marie se pomodlil, aby tak pohoršení
napravil a lidé se přesvědčili, že skutečnění není
tak zlým. Tureček neuposlechl a neučinil to.
Nastoupil trest ve vězenía jižtam ho stihl první trest,
který mu mohl býti výstrahou,
aby se polepšil. Bylo
mu uloženo, aby pomáhal zedníkům při stavbě.
Připínala odepinalputny které smaltou vytahoval
vzhůru na lešení. Při vytahováníse putna odepjala,
spadla mu na hlavu a těžce poranila. Byl dán na
tři týdny do nemocnice. Odpykal si trest a přišel
domů. Dne 23. srpna 1899 byl najat od Jana
Křivánka z č. 23 ku mlácení obilí. Navečer byl
adomlatek. Byla dána nějaká zavdaná. Tureček
pil,pil a jelikožšpatný byl na nohy, seděl. Náhle se
zdvihl, nikdo netušil kam jde. Šoural se při svitu
měsíce kolem studny a spadl do ní. Když ho
vytáhli, pručel prý, proč ho fam nenechali. Měl
malou odřeninu na týlu.
Po dvou dnech v neděli 27. sspna pojedl něco
a vypil půllitrů vína s vodou: "To se mi Dude spát"
Zdřími si a už se neprobudil, dříme věčně. Zemřel
bez zaopatření svatými svátostmi.
Byla jeho smrt následkem svátosti nahodilá, či
byl to trest Boží?
Soud náleží Bohu, nám nesluší souditi nikoho.
Poznamenáno 5. září 1899 ne na odsouzení
Martina Turečka, ale pro výstrahu.
Jakub Kubíček, farář
12
RAakvickyý -
ZPRAVODAJ
RAKVICKÉ POSTAVY, POSTAVIČKY, FIGURKY
Koliš fojza fuciman
Pod tímto pojmenováním ho znaly celé Rakvice a ve
službách veřejnosti předběhl daleko svojí dobu, protože
mnoha rodinám dělal dvorního holiče a se svou pověstnou
aktovkou, kolem a hnědým širákm objížděl celou obec.
Jako děcka jsme sejeho ruční mašinky báli a kdykoliv
se na ulici ozvalo: "Děcka dom, pantáta vás ostříhajů", táhli
jsme s brečním k domovu. A mistr Fuciman pro nás byli
vážený pantáta. Když jsme povyrostii do školních let, už jsme
se ho nebáli, ale těšili jsme se na jeho povídání a že zas
bude veselo. Nejlepší to bylo, když k nám přijeli pantáta na
poslední štaci. To jsme mohli očekávat, že se zdrží déle a
že nebude spěchat.
Jednou jsme měli zrovna po zabíjačce a tu on měl moc
rád. Zasedl si na delší dobu a labužnicky si pochutnával.
Pochválil ttačenku, jitrnice i jelita a zakončil škvarkama.
Tučné jídlo si vyžadovalo pořádného zapití a já jsem byl
ustanoven pantátovi nalévat. Nevím, comně to napadlo, ale
po každé skleničce jsem na okraji novin uděla čárku, jako
to dělají číšníci v hospodě. Po několika hodinách se mistr
zvedli kodchodu, ale kolo před sebou valili, jako bysmykovali
pole. Po několika pádech přece jen zjistili, Že to nasednout
nepůjde. Otec za ním překvapeně volal: "Lojzo, co blbneš,
vždyť nic nevypils.""Áno, tati", vpadl jsemdo tohojá"pantáta
vypili 15 hořčicových"“. Samozřejmě, že se to rozkřiklo po
dědině a pantáta to sám dávali k lepšímu. Vždycky dodali:
"Chlapci, u Jakuba si při pití dávejte pozor, protože
ten jeho
kluk, potvora, dělá čárky. " A klidně ipovyprávěli
jak setenkrát
se silniční vyrážkou dostali domů.
Když bylo Jakuba, už předem jsme věděli, že budit nás
budů pantáta Fuciman. Se svítáním se ozval buchotna vrata
a hned nato vstoupili pantáta, popřáli oslavenci a vložili mu
do postele omašlenej demižón. A při odchodu ledabyle
prohodili:"A Jakube, kdybys nevěděl co s rukama, tak o 10.
hod. už je u karbovně veliká žízeň. To už bylo v době, kdy
dělali v JZD u zedníků a na první kravíny a vepříny míchali
ručně maltu. Taková dřina by bez pivního silnějšího pohonu
ani nešla. Co ti chlapi se tenkrát nadřeli a není divu, že si
stále vymýšleli různé srandy, aby to vůbec vydrželi. (Do
balónků se tenkrát ještě nedýchalo.)
Strýc Fuciman se stali pověstnou osobou, u které se
sběhly všechny příběhy a taškařice a oni je náležitě
komentovali. Stačilo, aby si skupina zedníků připravila psí
hostinu a už dostala název firma Psotechna. Skupina, která
si "natrvalo vypůjčila" družstevní pytle, dostala název
Pytlotechna. Když se blížily volby v JZD, strýc Fuciman
předložili opoziční kandidátku. Samozřejmě, že to byla
švejkovina.
Za předsedu JZD byl navržen Zdeněk Průdek, řečený
Správec, který trávil většinu času v hospodě u Mazánků. Strýc
Osika - řečený Jagoš, který se živil vším, co nebylo na
katastru přivázaný, byl navržen za hlavního skladníka. Laďa
Vranovský, kterého museli do práce budit, byl pohotově
navržen za předsedu komise pracovní iniciativy. Skutečný
kandidát na předsedu - Franta Režný, byl navržen na
vrátnýho. A v podobném duchu byla celá kandidátka.
Posměváčků bylo na světě vždycky dost, alestrýc Fuciman
si uměli dělat srandu nejen z celé dědiny, ale hlavně i sám
ze sebe. Známýje případ, když ho správce na Trkmanci chytl
při trhání tabáku. Z toho hrozila pokuta a veliká ostuda.
Ale kdepak na strýca Fucimana. "Já trhám jen ty spodní
listy," říkali správcovi"a uznejte, Že to tej řepě přece nevadí".
Správce se řehtal, že ten starej trouba nepozná řepu od
tabáku a poslal ho domů. A Fuciman seřehtali aždo Rakvic,
jak správce napálili. Měch tabáku byl doma a bez pokuty.
Známý je i případ, když strýc v ovíněném rozpoložení
zasadili sousedovi turkyň do herteplí. Když jeli po čase
kontrolovat jak se kukuřice řádkuje, zjistili, že na vlastním
poli bylo ostí po kolena a u souseda se v bramborách
řádkoval kukuřičný slalom. Každý by to utajil a honem
napravoval chybu, ale strýc Fuciman o svém počínání
nejdřív složili básničku. Začínala: "Jede Lojza na kole, sadit
turkyňna pole"... Moc mě mrzí, ževíc jsem si nezapamatoval,
ale to vím, že při jejím přednesu se chlapi v holírně váleli
smíchy.
Když přišel k zedníkům nový učeň, vytrpěl si všechna
mučednícká muka. Vzpomínám si na dvě příhody Janka z
Bílovic a jak to strýc Fuciman mistrně sehráli. Při práci
najednou vzali kolo a jeli směrem k dědině. "Lojzo, kde
jedeš", volají na něho zedníci. "Ke Káňovi do textilu pro ten
vágris, šakjste říkali, že ho potřebujete" říká onnato."A proč
nejede Janek, vždyť ty bys to vzal určitě přes hospodu."
A Janek poctěn takovou důvěrou vyrazil pro vágris. "A
nezapomeň vzít potvrzení, jinak nám to Jilčík neproplatí",
volali za ním zedníci.
"Chlapče, to bude nějakej apríl", řekl na Jankovo přání
pan Káňa a smál se, až mu brýle poskakovaly. Janek si
odplůval až ke kravínom a umiňoval si, že se už nikdy
nachytat nenechá. Za pár dní si vzal jeden den dovolenou
na vánoční nákupy. Když přišel do práce, zedníci si hona oko
nevšímali a hádali se mezi sebou. "Jak
je to možný, žejá,
kterej chodím do práce denně, mám jenom 1500 korun a
tys dostal 2000 korun“, křičel Fuciman na Jožku Krčku. A
ostatní taky nespokojeně házeli různýma částkama. "O co
se hádáte, chlapi", ptal se nedočkavě Janek. "Ále, včera
dávali vánoční přídavky a rozhádali celý družstvo. Raději
mohli dát všem stejně a byl by pokoj. A kolik dostals ty,
Janku", ptali se ho.
Janek měl dovolenou a tak honem vzal kolo a letěl do
kanceláře. "Pane Jilčík, já si idu pro to vánoční", pronesl
Janek svou žádost ekonomovi. Ten měl zrovna práce nad
hlavu s uzávěrkou, vyhnal ho a pokládal Janka za bláznivý
zjevení. Tenkrát na příští schůzi dokonce přednesl
připomínku, zda zedníci nemají co na práci, že vymýšlejí
samé voloviny.
Kdyžteď po létech vzpomínám na tu dobu, myslím si, Že
lidé se více nadřeli, měli malé platy, ale uměli se bavit, byli
veselí a bylo mezi nimi více lidskosti.
Je obtížné popisovat figurky a osobnosti rakvického
života, protože každýje vidíme svýma očima. Odpusťte mně
pro to moje subjektivní vidění a snažte sii opanu Fucimanovi
vytvořit obrázek svůj. Já jsem ho měl jako člověkaa lidového
humoristu moc rád ...
Rosťa Obnhlídal
13
= pRakvický -
ZPRAVODAJ
Vážení spoluobčané
Velmi rád bych Vás chtěl seznámit se stavem Sboru dobrovolných hasičů u nás
v Rakvicích. Jistě všichni víme, Že všechny bývalé organizace NF prošly mnoha
změnami, ať změnou činnosti, změnou názvu nebo některé úpině zanikly. Touto
změnou prošel i náš sbor. Dříve název "Svaz požární ochrany", dnes"Sbor dobrovolných
hasičů". Dále to je změna v řídícím a zabezpečovacím systému. Plnou odpovědnost
převzal obecní úřad, hlavně pak finanční nákup pohonných hmot, výzbroje a výstroje,
zabezpečení financí na ruční hasící přístroje pro ZŠ, MŠ, knihovnu a kino, kde
provádíme pravidelně preventivní prohlídky. Preventivní prohlídky rodinných domků
se tak jako dříve neprovádějí.
Občan, který bude mít zájem, aby u něj tato preventivní prohlídka byla provedena, může nahlásit na obecním úřadě
a prohlídková skupina SDH tuto provede proti finanční úhradě. Jistě teď řeknete, proč dělat preventivní prohlídky, když v
Rakvicích nehoří. Máte pravdu, ale přece jenom! Víme, že je mnoho drobných požáru, o kterých se nehovoří a zatím jsou
nebezpečné, jsou veřejným tajemstvím. Ovšem jak říká staré přísloví: "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu ....... “
Proto také naše činnost má trochu jiný charakter. Zaměřuje se na školení a výcvik i když máme i tady velké rezervy.
Zůčastňujeme se různých soutěží a cvičení, které nám napomáhají ke zkvalitnění naší práce. Nemalou pozornost věnujeme
technice, kterou udržujeme ve stálé pohotovosti. Máme ovšem problém s cisternovou stříkačkou, který v současné době
řešíme.
Rovněž činnost s mládeží se nám nedaří tak, jak bychomsi přáli. V roce 1992 jsme měli družstvo žáků, které bylo celkem
úspěšné, ale díky některým rodičům, kteří tuto činnost svým dětem nedovolili dále rozvíjet, se tento kolektiv rozpadl.
Přiznávám ovšem ifakt, že nemalým problémem v naší činnosti
je stále finanční záležitost. Možná by stálo za úvahu z Vaší
strany, soukromých podnikatelů, zemědělcu ZD a možná I podniku v naší obci, aby pomohli. Požární ochrana není totiž
záležitostí jenom několika lidí, ale nás všech.
Při této příležitosti bych velmi rád připomněl, že nám probíhá senoseč a přede dveřmi máme žně a tím vlastně začíná
nebezpečí požáru, ať už samotnou technologií činnosti, dětské požáry, kuřáci, nedbalost a neopatrnost. Proto Vás všechny
prosíme, dbejte abyste nezavdali příčinu k požáru a pokud již k němu dojde, snažte sejej uhasit nebo okamžitě zavolejte
pomoc, jakto ukládá nejen zákon, ale! lidská povinnost. Velmirád bych využiltéto příležitosti a požádal Vás, abyste věnovali
pozornost hydrantům, které jsou před rodinnými domky v mnoha případech zasypány ruzným materiálem nebo
neoznačeny. Pokuste se tyto nedostatky odstranit nebo ohlásit na obecním. úřadě.
Věřím, že tato náročná práce se nám společnými silami podaří a náš majetek a hodnoty uchráníme.
Jménem všech rakvicích hasiču bych Vám všem popřál hodně úspěchu ve Vaší práci a hlavně bez požárů.
Za sbor dobrovolných hasičů
Jaroslav Konečný
Ze života školy
Další školní rok pomalu končí a my jen vzpomínáme na září minulého roku a na obavy s dlouhého roku. Ať už
chceme nebo ne, školní rok 1993-94 je za námi. Žáci 8. tříd se rozutekli, na jejich místa přicházejí nové generace
v podobě prvních tříd. | učitelé se střídají (nemluvě o učitelích, které škola zaměstnává na jednunohu). S pedagogy
je velký problém, škola nemůže díky této skutečnosti provozovat předměty, o které je zájem.
Současně s přístavbou školy se zlepšil vzhled vyučujícího komplexu k modernějšímu. V příštím roce se
očekávají změny uvnitř školy. Také cesta (zkratka) vedoucí ke škole, která je ve stavbě, dokazuje, že škola tu
není jen tak.
Problémů je tu dost, a proto je dobré vědět co si myslí ti, o které jde, hlavně tedy o žáky. Diskutuje se tu rušně.
Na přání školy jsme založili školní časopis, který alespoň to nejvíce pálivé uveřejňuje.
Někteří žáci nemají odvahu promluvit o tom, co by zlepšili. Naopak jsou tuiťací, kteří odvahu mají a tvrdě vrtají
skrz školu. Právě takové žáky máme v našem školním časopise. Je jen škoda, že dvojnásobná konkurence se
po prvních číslech vzdala. Škoda, mohli jsme se prát o senazace. Nicméně na druhou stranu máme výhodu, že
se nám nikdo neplete pod nohama a že v popředí jsme jen my. Záleží ovšem ina učiteli, má-li chuť pustit se s námi
do konverzace. Někteří jsou stydliví i na fotografování, jiní nám zase poskytují informace i čas jako bychom byli
z New York Timesu.
My teď odcházíme, ale pokračovat budou jiní (určitě na nátlak školy).
školní časopis ŠPÍZMEN
Dušan Jilčík
14
RAkvický -
ZPRAVODAJ
La Desedou se sportuje
Ten,kdo chodí kolem dvora rakvické sokolovny si jistě všiml, že v prostorách dvora je několikrát týdně
živo. A co se tam děje? Dalo se tu dohromady několik sportu chtivých obyvatel naší obce a hrávají
tu
volejbal. Upravené a "nalajnované" hřiště na volejbal, napnutá síŤ a na hřišti nebo ještě i kolem něj 10,
12 nebo vice hry chtivých lidí. Takže nejen dvakrát do roka hody, ale podstatně častěji využívaný prostor
sokolského dvora.
Nelze než těmto nadšencům popřát, aby jim chuf do sportu vydržela co nejdéle a aby jich bylo v naší
obci stále víc.
Pavel Suchánek
Výměna generací začala
V letošní sezoně došlo v mužstvu mužů Sokola Rakvice oddílu košíkové k několika změnám v kádru. V
průběhu soutěže okresního přeboru přestalo pravidelně hrát několik starších hráčů našeho týmu. Postupně
byli nahrazování hráči podstatně mladšími, i když samozřejmě méně zkušenými. Nezkušenost se logicky
projevila na výsledcích mužstva a tím i na postavení v tabulce. Přesto lze uplynulou sezonu hodnotit jako
úspěšnou. A to jak díky přílivu mladé krve, tak postupně se zlepšujícími výkony. S přibývajícími utkáními se
budou jistě lepšit i výsledky.
Pro příští sezonu lze proto počítat s tím, že se v mužstvu bude snoubit zkušenost starších hráčů a elán
a bojovnost mladých. V kádru pro příští rok tedy budou kromě starých kozáků tito mladí hráči: Libor Pohanka,
Miloš Pohanka, Libor Rampáček, David Foldyna, Honza Suchánek, Martin Suchánek.
Vzhledem k tomu, že se ještě stále poctivě každou středu trénuje a po prázdninách začneme hned první
středu trénovat znovu, věříme, že se výsledky
již v příští sezoně projeví.
Pavel Suchánek
Pochvala a dík
Konečně jsme se imy na Vinařské ulici dočkali krásné silnice a chodníků. Tyto práce proveal EKOINGSTAV
Brno. Skupina pracovníků provedla za necelé dva měsíce kus poctivé práce.
Po jejich ukončení nebylo opravdu co uklízet. | ty, dá se řící maličkosti, u domů vzorně upravili a vše po ních
zůstalo v pořádku. což nebývá při takových akcích zvykem. Za to jim všichni občané z Vinařské ulice moc děkují
a můžeme si jen přát, aby takových pracovníků bylo stále více. Poděkování patří také panu starostovi Františku
Zachoví, který měl s touto akcítaké nemalé starosti. Teď se snad přestane říkat, to je nejškaredší ulice v Rakvicích.
K celé spokojenosti nám chybí už jen plyn, na který jsme tak dlouho čekali.
Teď se nám několikanásobně prodražil plyn, pan Jaroslav Blažek, plynař, s prací již začal. Teď věříme, že pan
starosta slovo dodrží a letos budeme plynem topit. Ulice je teď se zahrádkami opravdu pěkná. Pořádek je teďi za
staveními, takže záleží jen na nás všech, aby to tak bylo napořád.
Ludmila Schmuková
Ředitelství mateřské školy děkuje manželům Neuvirtovým za sponzorskou částku
4000 Kč.
Tyto peníze budou využity na pořízení herních objektů na školní dvůr. Fima MARKO
Praha potvrdila dodávku na září letošního roku.
J. Mikuličová
15
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Sňatek uzavřeli:
Dušan Létal - Dana Latýnová | (Zaječí)
Radek Vajbar - Gabriela Hrabalová (Rakvice)
Radek Petrucha - Jolana Juřenová (Břeclav-Přítluky)
Michal Knebl - Petra Mazůrková (Hustopeče-Zaječí)
Pavel Mendl - Pavlína Suchyňová (Ladná-Rakvice)
Petr Hudec - Bohdana Puzrlová (Zaječí-Znojmo)
František Pleskač - Simona Kubová (Zaječí)
Život je krásný a radostný pro toho, kdo může mít někoho rád.
Narozené děti:
Vejrostová Monika
Doležal Lukáš
Kadlec Ladislav
Střelcová Zuzana
Rodičům dětí srdečně blahopřejeme.
Zemřeli:
Vajbar Věněk
Bízová Růžena
vevěku 48 let
83 let
Už žádné slunce, žádné světlo ...
Ztratili se jako rosa na květu ...
Již 58 let tomu bylo 26. května, kdy jsme vzpomínali
31 dětí utonulých v řece Dyji při školním výletě.
Tak jako každým rokem i letos byla sloužena mše
svatá a položeny květy ke společnému pomníku na
hřbitově. Toto místo u společných hrobů utonulých dětíje
často navštěvováno i lidmiz jiných oblastí, kteřípřízájezdu
do našeho kraje se neopomenou zastavit na rakvickém
hřbitově. Lidé nezapomínají.
Darmovzalová
Oílasy Spnauadaje
Příjemně nás překvapil zájem našich čtenářů o stromy
a zeleň. K článku "Památné stromy“ jsme dostali mnohá
doplnění. Především - ročník 1932 je hrdý na to, že v roce
1945 zasadil pod vedením říd. uč. Jersoně památnou lípu
Svobody, která dodnes roste před měšťankou. Před školou
roste i vzácná Catalpa, která má původ v Amence. Z
Ameriky pochází i akáty, které jsou dnes pro nás
nepříjemným plevelem, ale jejich dřevo je hodnotné na
topora a sudy. Je chvályhodné, že stromy u školy byly
uchráněny i při výstavbě haly, při čemž byla používána
těžká technika. Když se chce, jde to nejen ve Finsku.
Byli jsme upozornění, že ozeleňování Rakvic břízkami
probíhalo i za starosty Františka Herzána.
Svůj podíl na rakvické zelení mají i myslivci a rybáňi.
U nádraží dodává obci svůj ráz i řada "Krmíčkových
topolů". Na dvoře mají i mohutný platan - asi jediný v obci.
Čtenáři s porozuměním přijali životní příběh pana
Dostála a upozornili nás, že kromě dvou synů vychoval i
dceru Boženu, která se provdala za rakvického rodáka
Jožku Krůzu a žije nyní v Ostravě.
Z historických článků o škoství se nám jako
nejdůležitější jevilo to, že JUDr Režný jako první objevil a
zdůraznil úlohu učitele Pavla Čecháka při výchově našich
obrozenců a buditelů - Kornyšla, Průdka a dalších
pokrokových sedláků.
Naše čtenáře jistě bude zajímat hodnocení našeho
zpravodaje z pera novinářů profesionálního tisku. V
týdeníku MORAVSKÝ JIH se o našem zpravodaji píše:
RAKVIČANÉ NA SLOVÍČKO
Těmito slovy učitele Rostislava Obhlídala začíná každý
úvodník občasníku Rakvický zpravodaj, jednoho z
nejlepších v širokém okolí. Vychází od roku 1987
několikrát do roka ve velkém formátu v rozsahu až 22
stran. V nákladu 500 výtisků ho vydává Obecní rada v
Rakvicích. Kromě kaleidoskopu aktuálních informací
nechybí vžádném čísle historický článek JUDr. Huberta
Režného, zajímavá povídka v nářečí Zdeňa Pohla,
výstižné kresby nynějšího starosty Františka Zacha,
články místních učitelů, představitelů sportu a kultury i
zárodky polemik. Rakvický zpravodaj je dílem kolektivu
autoru, pečlivě připravený a stává sevelkým příspěvkem
K poznání regionální historie a dneška
redakční rada
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme-
novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.