Rakvický zpravodaj 1994/3
Periodika
Otevřít PDF (15,0 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
RAkvický *"*“
ZPRAVOOAJ
vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko ...
Zanecelé dva měsíce půjdeme volitnové
členy obecního zastupitelstva. Znamená to, že
končí práce obecní rady a zastupitelstva, které
jsme zvolili před čtyřmi lety. Je proto třeba,
abychom se ohlédli zpět a posoudili a zhodnotili
to, co bylo vykonáno pro blaho obce, co jsme z
našich programů splnili a co jsme zůstali dlužní.
Můžeme se ohlédnout s čistým svědomím, že
jsme odevzdali dobrou práci? Rozhlédneme-li
se po naší obci, můžeme bez uzardění
odpovědět tuto otázku kladně. Snad i největší
škarohlíd a nepřejícník musí při trošce
objektivnosti uznat, že uplynulé čtyřletí přineslo
obci dosti kladného.
To, co bylo za toto čtyřletí vykonáno, má o
to větší cenu, oco byly těžší podmínky, za nichž
bylo k provedení předpokládaných prací
přistupováno. Proti předchozím dobám snad
finančních prostředků, zdrojů, které musely být
nejdříve zajištěny, aby práce mohly být
prováděny. Dá se říci bez nadsázky, že s
minimem prostředků bylo dosaženo možné
maximum. Jestli za této situace bylo přikročeno
i k restaurování památkových objektů včetně
získání finančních a materiálových zdrojů z
jiných než rozpočtových zdrojů obce, pak
výsledek tohoto snažení - opravené objekty -
zaslouží pochvalu a uznání všech. Až se na toto
vše budeme dívat s odstupem času, teprve
bude možno tyto věci docenit, jako přínosný
kulturní počin.
Při hodnocení vykonané práce nelze
přehlédnout další závažnou skutečnost. Byla to
podporaúsilí orozvoj soukromého podnikání na
všech úsecích činnosti i míra přijímání rizik na
této cestě. Kdybychom provedli statistiku na
tomto úseku, vyzněla by jasně ve prospěch
soukromého podnikání, které ve svém výsledku
znamená zlepšení služeb a bude k prospěchu
nás všech. Nelze však při tomto hodnocení
nevidět i negativní jevy, které vývoj v obci
provázely. Je to na příklad stálá neúcta ke
kulturním památkách, ničení obecního majetku,
nedoslatekochoty podilet se načistalé obce,
nerespektování
dobrých sousedských vztahů,
nerespektování soukromého majetku
a jiné.
Při horečném budování, při honbě za
majetkem a ziskem bylo téměř zapomenuto
heslo"...nejen chlebem živ je člověk“. Zdá se to
přirozené, ale co naše kultura, osvěta, co
tvořivost? Podíváme-li se tímto směrem,
musíme přiznat, že toho bylo žalostně málo. Je
to výzva, což nejsou v Rakvicích takoví, kteří by
prapor kultury zvedli ajako naši předkové začali
kousek po kousku skládat mozaiku naší nové
kultury života?
Redakční rada
pRaAakvický ©
ZPRAVODAJ
Naše obec v současných podmínkách
Čas opět popošel, brzy budeme posunovat ručičky
hodin na zimní čas a bude opět něco končit a zase znova
začínat. V prvním letošním čísle zpravodaje končil článek
informující čtenáře o záměrech obecního zastupitelstva: .....
bude podzim a pakto zase zrekapitulujeme, co byla zbožná
přání a co se skutečně podařilo. A tak ten podzim je už
vlastně tady a tak se podíváme trochu zpět, co je vlastně
všechno za námi.
což bylo zprovoznění čističky odpadních vod, vybudovat
komunikacev ulicích Vinařská a Krátká, dále zhotovit uložiště
odpadu s kontejnery, zahájit dokončování plynofikace a
pokračovatv úpravě náměstí. Jelikož v letošním roce končí
volební období, bylo snahou zahájit ty akce, u kterých to
bude možno, co nejdříve. Nejprve byla zahájena stavba
komunikace ve Vinařské ulici. Práce pokračovaly dosti
rychle a byly i s ostatními úpravami najaře hotové. V zápětí
bylo přikročeno ke stavbě kanalizace a vozovky v ulici Krátké.
Přes nutnost řešení některých problémů jako sjezd a
napojení vozovky k Luži, rekonstrukce na vodovodním řadu,
se také tuto akci podařilo v únosném termínu provést. V
novém školním roce
již mohly
jít děti do školy po nové cestě
se posunulo vzhledem k dalším požadavkům referátu
životního prostředí, které podmiňovaly stavební povolení. Z
toho důvodu se náklady z 60 000 Kč zvedly na 300 000 Kč.
Uložiště bude splňovat všechny ekologické podmínky
a obec bude mít tímto vyřešen jeden z velkých problémů.
Akce byla zahájena, byly provedeny terénní úpravy. V
současné době je stavba pozastavena z důvodu nutnosti
přeložení dálkového telefonního kabelu. Po provedení této
přeložky bude výstvba uložiště pokračovat. Termín ukončení
stavby je podle smlouvy s dodavatelem konec října 1994.
Ke zpoždění této akce přispěla nutnost vydání stavebního
povolení, které je podmíněno dokladováním všech
dotčených pozemků i včetně doložení vlastnictví obce k
veřejným prostranstvím. Práce byly zahájeny. V současnosti
se pokládá potrubív ulicích Horní a Hřbitovní. S pracemi se
bude postupně pokračovat až do úplného zplynofikování
obce. Rovněž práce na úpravě náměstí pokračují a budou
dokončenyv rámci finančních možností. Další akce budou
zahájeny až po úplném ukončení výše uvedených akcí.
Nejdůležitější záměr tohoto roku byl splněn. Čistička
odpadních vod byla uvedena do zkušebního provozu.
Celkový náklad na výstavbu ČOV činil 14 mil. korun. Ztoho
z dotací bylo uhrazeno 13,2 mil. korun a z prostředků obce
vroce 19940,5 mil. korun. Chybí uhradit částkuza asfaltování
vozovek, která bude uhrazena koncem roku. Na úhradu
částky za vybudování vozovek jsme podali žádost o dotaci
k fondu životního prostředí.
Pro přehled uvádíme všechny investiční akce, které byly
ve volebním období 1989 až 1994 realizovány.
REALIZOVANÉ AKCE 1990 -1994
Akce Z prostředků obce Kč Dotace Kč Náklad celkem Kč
přístavba školy 7.500 000 7.500 000
Ulička III- vozovka 600 000 600 000
ulice Nová - vozovka 1 400 000 1 400 000
ulice U hřiště - vozovka 1100 000 1 100 000
ulice Hřbitovní - vozovka, kanalizace, vodovod 860 000 SMS 500 000 1 360 000
ulice Krátká - vozovka a kanalizace 706 000 706 000
ulice Vinařská - vozovka a část. vodovod 600 000 600 000
čistička odpadních vod 500 000 13 200 000 14 000 000
plynofikace ulice Svislé |. část 45 000 45 000
generální oprava místního rozhlasu 50 000 50 000
splátka podílu na a.s. Hantály-skládka 200 000 200 000
monitorovací vrty a projekt rekult.staré skládky 98 000 98 000
nákup počítač. techniky, programů, kopírky,
tiskárny, el. psacích strojů, fax 170 000 Ekoinstav 35 000 205 000
nákup kontejnerů pro odpad 4 ks 200 000 200 000
oprava okapů dolní školy 0 000 50 000
oprava topení horní škola 30 tis. OÚ + 30 tis. Ekoingstav 60 000
Celkem 28 180 000
Opravy památek
restaurace barok.kříže, úprava pietního místa dětí,
oprava pomníku padlých z válek, generální oprava
kříže hřbitova 31 000 ref.kultury 30 000 61 000
oprava kostela celkem 120 000 — ref.kultury 125 000 1 200 000
památ.péče 50 000
církev-charita 260 000
(měď,plech,barvy,platby prací)
pomoc občanů prací, mater., lešení
atd. představuje min. 600 000 Kč
Celkem 1 261 000
pRakvický ©
ZPRAVODAJ
Akce, které se v současné době provádějí a je předpoklad dokončení:
plynofikace ulic Horní I., Horní II., Svislá, Hřbitovní, Na řádku 800 000 800 000
uložiště odpadů 350 000 350 000
úprava náměstí
s využitím mat. ze starých vozovek 120 000 30 000 150 000
Celkem 1 300 000
Celková rekapitulace 30 741 000
Posuzujeme-li, co se v tomto volebním období podařilo vykonat, je nutné vzít v úvahu, za jakých podmínek se věcí
uskutečňovaly. Každé zastupitelstvo se v období své činnosti i v historii, snažilo pro obec něco udělat. Je věcí posouzení
občanů, zda to bylo dobré a zda toho bylo dost. Objektivnější hodnocení bývá mnohdy s odstupem času.
František Zach, starosta
pokračování
Národní školy se podle zákona třídily ve dva stupně.
Nižší stupeň tvořila obecná škola a druhý vyšší stupeň
občanská (měšťanská) škola. Podle způsobu, kým byly
založenya udržovány, se dělily na školy veřejnéa soukromé.
V Rakvicích šlo o školu obecnou, čilio školu nižšího stupně,
zřízenou a udržovanou státem a částečně obcí. Šlo o školu
veřejnou. Tato byla povinna přijímat všechny děti bez rozdílu
náboženského vyznání. Občanské měšťanské školy měly
za cíl poskytovat vzdělání vyšší nežli poskytovala škola
obecná, hledíc jmenovitě k potřebám průmyslu a
zemědělství. Měly poskytovat přípravu pro školy odborné. V
podstatě byla tato škola vyšším stupněm obecné školy,
která dětem školou povinným poskytovala na nejvyšších
stupních věku 12-14 let vyšší vzdělání, než by nabyly v
nejvyšších třídách obecné školy.
Občanská škola se skládala zetří postupných tříd, které
navazovaly na pátý ročník obecnéškoly. V každém politickém
okresu měly být podle školského zákona zřízena aspoň
jedna měsťanská škola. Tato škola byla školou "potřebnou".
Do takové školy byly povinny chodit děti 6. až 8. školního
roku, bydlící
v jejím obvodě, vyhovovaly-li podmínkám pro
přijetí do těchto škol. Každá z těchto škol byla povinna
přijímat děti, které bydlely mimo její obvod v kruhu o poloměru
4 kilometrů od školní budovy, přihlásily-li se a vyhovovaly
podmínkám pro přijetí do této školy. Děti bydlící ve větší
vzdálenosti mohly být přijímány
jen pokud stačilo místo a
pokud nepřekročil počet žáků ve třídě, který byl v té které
době stanoven jak nejvyšší.
V době, kdy nebyla zřízena měšťanská škola v našem
okolí, hledali rodiče nadaných žáků jejich umístění v jiný
místech. V roce 1903 byla v sousedním Podivíně zřízena
měšťanská škola.
Do tohoto roku končilo povětšina vzdělání Rakvičanů
ukončením povinné školní docházky na rakvické obecné
škole. Pozaložení uvedené podivínské školy bylo povinností
učitelů za pomoci rodin vzbudit zájem žáků o zvyšování
vzdělání vlastní pílí
a vůlí natéto měšťanské škole. Poněvadž
zájem o vyšší vzdělání nastal, řada rodin, podporovaná
učiteli, hledala vzdělání na školách
v místech vzdálenějších.
Sledujeme-li osoby a osobnosti, které v Rakvicích
dosáhly vyššího vzdělání, např. již od počátku 19. století,
najdeme řadu rodin, které své nadané děti "daly studovat"
mimo Rakvice. Dělo setak se střídavými výsledky a úspěchy.
Zachytit všechny rodiny by vyžadovalo dlouhého hledání
Školství v Dakvicích
v archivech, kronikách. Přesto můžeme najít rodiny, které
tak učinily. Jižv první části pojednání o školství v Rakvicích
jsme uvedli takové příklady, na nichž měl zásluhu učitel
Pavel Čechák.
Postupně stále více rodin dávalo své děti "na studia“. Byl
to zejména dlouholetý tajemník obce Jakub Fintajslz domu
č. 34. Jeho prvorozený syn František Ladislav vystudoval
filozofickou fakultu v Praze. Dosáhl doktorátu folozofie a byl
budovatelem státního reformního reálného gymnázia v
Břeclavi.
Jehoživota dílojsmevylíčili
v Rakvickém zpravodaji.
Jeho bratr Jakub byl
učitelem na valtické
měšťanské škole. Dále
to byla rodina Tomáše
Obhlídala. Hostinskéhov
Rakvicích č. 81. Jehosyn
Jaroslav dosáhl
středoškolského studia
zemědělského na střední
zemědělské školev Písku
a jako adjunkt pracoval
na královském statku v
Černé Hoře ... (bývalá
Jugoslávie) a synové Jan
a Ludvíkstudovali Vysoké
učení technické v Praze.
Oba předčasně zemřeli
na tuberkulózu. Také
synové bratra Tomáše
Obhlídala Martina (dům
čp. 346), a to Karel a
Jaroslav patří mezi ty
rakvické rodáky, kteří svojí
vůlí a nadáním dosáhli
vzdělání, které jim
umožnilo uplatnit se ve
světě. Karel byl členem
Královské hudby v Běle-
hradě. Po skončení |. světovéválky byljmenován profesorem
na konzervatoři ve Skadaru (Drači) v Albánii. Zahynul jako
partyzán v bojích proti Itálii ve II. světové válce. Jeho bratr
Jaroslav byl redaktorem krajanského časopisu v USA.
fe pRakvický
ZPRAVODAJ
Další odchovanec rakvické školy, o kterém je vhodné se zmínit, je Ladislav Sláma z domu č. 37. Ten byl členem královské
hudby při dvoře v Bulharsku. Po skončení |. světové války se stal členem orchestru Národního divadla v Brně. Do této
generace je možno zařadit ještě Josefa Průdka z domu číslo 91, který jako absolvent střední zemědělské školy v Písku v
Čechách působil jako zemědělských adjunkt na státních statcích. Vrátil se do Rakvic, kde si zakoupil půllán, který vté době
byl v celku, tak jak byl v roce 1773 odkoupen od vrchnosti.
Mezi ty, kteří dosáhli vyššího, než základního vzdělání a kteří museli
jít na studie dále od domova patří i Konstantin Zach
a Jaroslav Bednařík. Prvý absoloval měšťanku v Ivančicích a obchodní akademii ve Vídni a druhý absolvoval střední
zemědělskou školu v Zábřehu. Konstantin Zach se po návratu z |. světové války (jeho osud vylíčen v Rakvicích zpravodaji)
stal úředníkem ministerstva zemědělství v Praze a Jaroslav Bednařík skončil jako berní úředník v Břeclavi. Vzdělávání na
měšťanské škole usnadnilo zřízení mněšťanské školy v Podivíně v roce 1903. V tomto roce povolila Zemská školní rada
v Brně zřídit v Podivíně měšťanskou školu. A / „M mé
8 ZA dř 6 4 LPT BÉLA
4 dá“
f 4
] tě“ jp ; te 4 vě čp
ar Veňvrug VY hveže 1094, 199 Vaky Ete
PATA
— “ bu
Ředitelem měšťanské školy byl navržen a jmenován Jan Jeřábek. Řediteloval až do 31. srpna 1920, kdy byl jmenován
ředitelem měšťanské školy již naší generaci známý Josef Svitavský.
Poněvadž Rakvice splňovaly podmínky, že byly v okruhu poloměru 4 kilometrů od budovy měšťanské školy v Podivíně,
rakvické děti, které splňovaly podmínky pro přijetí na měšťanskou školu, mohly se ucházet o přijetí na měšťanskou školu
v Podivíně. To mělo za následek, že rakvické děti začaly ve větším počtu navštěvovat měšťanku a vytvářet si podmínky pro
další studium. Do 1. třídy měšťanské školy byly přijímány děti, které prokázaly školní zprávou (vysvědčením), že s
prospěchem aspoň dostatečným prošly pátý ročník obecné školy. Děti, které neprošly s dostatečným prospěchem pátý
ročník obecné školy a měly aspoň 10 a půl roku věku, mohly být přijaty na měšťanskou školu, vykonaly-li zkoušky z učiva
o. třídy obecné školy. Do druhé a třetí třídy měšťanské školy mohly být přijaty děti příslušného věku, prokázaly-li příslušné
vědomosti buď vysvědčením z předchozí třídy měšťanské školy nebo přijímací zkouškou.
Zřízením této školy bylo umožněno rakvickým dětem zvyšovat si vzdělání narozeným v roce 1892 a dalších. Této možnosti
bylo využíváno z počátku velmi omezeně a dělo se tak rodinami zámožnějšími. Teprve postupně školu navštěvovaly děti,
u nichž byly dány předpoklady, že tyto budou pokračovat ve studiu na odborných a vysokých školách. Přesto počet žáků z
Rakvic byl poměrně malý. Tak například v roce 1926 absolvovaly tuto školu z Rakvic
jen tři žákyně.
pRAakvický -
ZPRAVODAJ
Obecné a měšťanské školy poskytovaly jen nejnutnější obecné vzdělání, potřebné pro občanský život. Pokračující
vzdělanost si vyžadovala, aby se mládež ještě dále vzdělávala i ve věku poškolním, pokud nestudovala na vyšších školách.
Pokračujícímu vzdělání mládeže zemědělské měly opatřovat podle školského zákona tak zvané "lidové školy hospodářské".
Proto byla v Podivíně zřízena dvouletá Zimní hospodářská škola, která umožňovala i rakvické zemědělské mládeži,
budoucím rolníkům zvýšit své odborné vzdělání tak, aby odpovídalo potřebám racionálního hospodaření. Při této škole byly
organizovány kurzy všeho druhu. Nechyběly
tu ani kurzy kuchařské, do nichž byly přijímány dívky téměřz celé Moravy.
Zřízení školení zemědělské mužské mládeže bylo dvouleté a její pracovní náplň byla taková, že umožnila vco největším
rozsahu doplnit praktické znalosti teorií, kterou absolventi mohli plně uplatnit na hospodářství svých rodičů.
V roce 1919 byla dána možnost žákům rakvické obecné školy uplatnit zvýšení kvalifikace a vzdělanosti studiem na
břeclavském českém reforním reálném gymnáziu, které bylo založeno rakvickým rodákem PhDr. Františkem Ladislavem
Fintajslem z domu č. 34. Toto gumnázium bylo na žádost místních činitelů zřízeno ministerstvem školství v roce 1919 a už
v roce 1920 se na něj přihlásilo 7 rakvických žáků.
Při snaze stručně postihnout a popsatškolství v Rakvicích poroce 1918 azískatpro jeho objektivní popis, začaly problémy.
Obecní kronikáři nevěnovali ve svých zápisech rakvickému školství téměř žádnou pozornost, ato proto, žes byla zavedena
kronika obecné školy. Tuto skutečnost uvedl ve svých zápisech první poválečný kronikář Mikuláš Průdek. Při hledání školní
kroniky v obci iv okresním archivu v Mikulově kronika nebyla nalezena. Nebylo také zjištěno, zda někdoji přechovává nebo
zda byla zničena. proto ten, kdo se budev budoucnosti chtítzabývat podrobněji osudy této školy, bude muset sbírat zlomky
a paměti současníků a sestavit histori z dílčích údajů. Proto již v této stati budeme nucení volit tutéž metodu postupu.
V pokračování v předchozím čísle Rakvického zpravodaje byli uvedeni učitelé, kteří v roce 1918 působili na rakvické
škole. Tito postupně začali odcházet ze školy, a to buď do důchodu nebo na jiné školy. Začíná současně příchod mladší
generace učitelů. Tak vroce 1919 nastoupilna rakvickou školu z Ruska sevrátivší rusky legionář Bohumil Hvoňanský, který
vroce 1927 se po odchodu Josefa Gerlicha do důchodu ujal správy školy. Když odešla Josefina Králová, nastoupila v roce
1921 Julie Honzárková, provdaná za Petra Vajbara z domu č. 42, obchodníka s uhlím. Poodchodu J. Reitra nastoupili jako
učitelé Jindřich Novotný a jeho žena Pavla, dále Marie Šimonová, provdaná za Jaroslava Bednaříka, Antonín Malý a Marie
Mandelíková. Tento učitelský sbor byl ve školním roce 1927 /1928 doplněn Janou Dlačkovou, provdanou za učitele Antonína
Malého a Martu Majorovou, provdanou za rolníka Antonína Straku.
JUDr. Hubert Režný
proměny ZZ
pokračování
Ozdobou na kloboucích mládencu byly kosířky (kosárky,
štrase). Směli je nosit na kloboucích
jen siláci (pacholci). Za
siláka byl považován ten, kdo zdvihl na rameno dvě měřice
obilí a vynesl je na "sejpku". O kosířky se mezi pacholky
bojovalo. Ve svých národopisných a literárních rozpravách
napsal např. sběratel František Bartoš, že kosárek býval
odznakem síly a odvahy a "jen ten pacholek (šohaj) směl jím
guláč ozdobiti, který se nelekal zápasiti o něj s kterýmkoliv
pacholkem". Každý okosířený pacholek měl právo otázati se
jiného "je-li pocholek zaň", kterýmiž slovy pozýval "za pasy".
Kdo sestal vzápase o kosířek vítězem, odebral přemoženému
kosířek. František Bartoš píše, že neduvěřoval-li si pacholek
k zápasu vyzvaný, nezbývalo mu nežříci: "Nejsu bratře, dám
ti ho po dobrotě."“ Některý silák nosil pět až šest kosířku,
ostatní pobrané škubal. Potrhati silákovi svévolně kosířek
bylo vyzváním "na boj až do krve". Téže pohany se mládenci
dostalo též od frajerky žárlivé nebo vůbec rozhněvané.
František Bartoš uvádí, že "druhdy celé dědiny o kosířky se
bily, která polehla, zté všem pacholkům kosířky bylo pokládati".
Kosířek
je péro ohnuté na způsob kohoutího ocasního
Sváteční odívání Rakvičanů
péra. Pochází prý z bájného jakéhosi ptáka "řezala". Pták
ten, když péro vytratí a najde je, překousne prý je, aby ho
nikdo nedostal. Z té příčiny překusuje si je časo i v ocase,
píše Bartoš.
Když skončilo nošení koženic (bylo to v roce 1870),
nosili mládenci i Ženáči koženice na všední den a svátečním
oděním se staly soukenné šaty. Zůstal hůseňák a boty. Na
hůseňáku měl Ženich voničku z rozmarýnu a škríbek,
stárek kupovanou zrcadýlkovou voničku. Mládenci měli na
hůseňáku i kosárky. Hůseňáky byly výrazně ozdobeny
Šmukama, voničkou a kosárky, což vedle pentlí bylo jedinou
jásavou ozdobou. To prý proto, že jinak by byli "kór už celí
černí jako kavky". Toto ozdobení bylo nutné proto, protože
dřívější odění, kdy mládenci, stárci a ženiši měli koženice,
modré punčochy, vyšívané vesty a natrčené košile a
šnuptychle, byli "enom jich dát na obrázek". V Rakvicích
nosilikosárky na hůseňácích mládenci. Ti nejmladší nosili
jeden kosárek. Legrůti odvedení na vojnu směli nosit dva
kosárky a svobodní mládenci po vojně směli nosit kosárky
tři.
nRakvický -
ZPRAVODAJ
Stárci měli na hůseňáku vedle běžné ozdoby jen voničku.
Původně bývali jen dva stárci, první a druhý. Když se pak
Rakvice rozrostly, byli voleni 4 stárci, a to dva na horním a
dva dolním konci vesnice.
V dřívějších dobách (na počátku tohoto století) byli
zpravidla voleni stárky muži, kteří měli po vojně a prakticky
vždy takoví, kteří se chtěli v nejbližší době ženit. Ti si pak
vybírali za stárky děvče, se kterými krátce na to uzavírali
sňatek. Na svoji svatbu pak mimo příbuzenstva zvali
mládence, se kterými pořádali hody nebo byli jejich přáteli.
Ke krojum patřily i zvláštní účesy. Svobodní i mužáci
měli své účesy. V předku měli kšice až skoro po oči
zstřihnuté. Vzadu hlavy měli vlasy delší "rovůnečko"
zastřihnuté, anebo podle rendlíka zastříhnuté "do gulata“.
Později si začali česat vlasy do boku (půtec). Čelo bylo
volné.
Pestřejší bylo v Rakvicích odívání žen a dívek. Ženský
krojměl stejně jako kroj mužský své vývojové fáze. První fáze
byla asi do poloviny 19. století. Ženský kroj se skládal z
těchto částí. Na hlavě měly původně dívky vyšívané šátky
nebo záušnice (brklice), ženy bílé i tmavé šátky. Rubáče
(košile), a to režné nebo "kůdelné". Dále patřily ke kroji
rukávce
s velikými rukávy, obršlák, uvazovanék rukávcům,
kordula soukenná, bohatě vyšívaná. Sukně, které ženy a
dívky nosily, byly kartounové, bavlnkové, grumložky,
barchanice, turecké, popřípadě valisky. Ke slavnostnímu
oděvu patřily fértochy, popřípadě zástěry, dále kacabaje
(ženské kabátky. Na všední den měly ženy barchanové
kacabaje. Kacabaje ženské byly soukenné, barevně
vyšívané a nazimu kožůšky vyšívané a lemované zpravidla
lištinou. Jako obuv používaly původně čižmy. Spodní sukně
byly bílé, škrobené, ale ne tak moc škrobené, aby ženy
nevypadaly "jako díže".
V posledním čtvrtletí 19. století a na počátku 20. století
došlo k ručitým změnám ve svátečním odívání dívek i
vdaných žen. U dívekzůstaly na hlavu výše uvedené brklice
jen vyjímečně; začaly se nosit cirkasové šátky. V zimě
vlňáčky a vlňáky. Rukávce byly s menšímirukávy ananich
byla vyšívaná podvazadla. Tato podvazadla byla barevně
(©)
RAakvický -
ZPRAVODAJ
vyšívaná a měla tvar uvázané mašle. Fčrtochy byly z
barevného hedvábí. K sukním přibyly další, a to tychytky,
valtmolky a moldónky. Kordule se nosily buď soukenné,
vyšívané nebo paterové. Ubývalo postupně užívání bílých
kacabají a kožášků. Dosavadní čižmy byly nahrazeny
vysokými šněrovacími střevíci. Ke konci 19. století a na
počátku 20. století nosila dále děvčata a mladé ženy na
hlavách atlasové a hedvábné šátky a turečáky. Starší ženy
nosily církasové šátky a nebo hrubé turecké šátky (turečáky).
Místo rubáčů už nosily plátěné košile. Rukávce byly malé a
na nich byla uvázána podvazadla. Ženy nosily zdobené
hedvábné fěrtochy. Jen stařenky nosily fěrtochy barvířské.
Kordule byly hedvábné, ze zeleného atlasu nebo byly ušity
z modrého sukna, ale bohatě vyšívané. Kacabaje byly též
hedvábné nebo sametové, atlasové, popřípadě šité ze
štofové látky s výložkama. Pestrost sukní zůstala jako dříve.
Spodní sukně bylyz plátna, prací a škrobené (škrobenice)
Střevíce byly vysoké - do poloviny lýtek s bombíkama.
Punčochy byly zpravidla bílé nebo výjimečně jiných barev,
pletené s puntíkama. Nenosily se už kožíšky a na hlavách
se nenosily záušnice.
Stárky, drůžky a nevěsty nenosily na hody, při svatbách
atd. šátky, ale na hlavě nosily původně věnce. Věnce
nahradily "kotůče". Rukávce byly se "širočajznými" rukávy.
V zimě nosily kacabaje. Rukávce byly patysové a u nich
obršláky. Kordule byly vyšívané, popřípadě zhotovené z téže
látky jako svrchní sukně. K odění patřil dále hedvábný
fěrtoch. Sukně byly ze sametu, plyše, hedvábí nebo atlasu.
K jejich odění patřily dále bílé punčochy a střevíce s
bombíkama završovaly jejich odění.
A nyní si popíšeme jednotlivé části svátečního oděvu
Rakvičanek. Puvodní šátky byly bílo a černé, vyšívané žlutým
hedvábím zvané brklice. Uvazovaly se dozadu.
Zvlášť obtížný způsob uvazování měl za následek, že tyto
šátky byly nahrazeny šátky zhotovovanými zhedvábí, atlasu,
sametu, sukna. Byly vyšívány malýmii většími květy, jablíčky,
byly zpravidla lemovány štráfky různých barev nebo okraje
tvořily třásně.
Součást ženského odivání tvořily spodní části oděvu, jako
byly rubáče nebo ženské košile.
Slavnostně užívané věnce, předchudce kotůču byly
zhotovovány zumělých květin.
Kotuče byly zdobeny přebohatě. Ty uměly udělat vesnici
jedna, nejvýše dvě ženy. Bylo na ně třeba vedle velkého
množství ozdob až 25 loktu širokých pantlí a 4 lokte pentlí
úzkých.
—
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Další součástí oděvu byly rukávce a obršláky. Ženské
rukávce byly zhotoveny zplátna. Náramky byly "vyštepované"
červeným nebo žlutým hedvábím. Původně velké rukávy
ustoupily menším (užším). Na nich se nosilytacle, nazývané
též podvazadla, jako ozdoby na rukávech. Tacle byly různě
vyšívány. Urukávců byly přišity obršláky. K rukávcům setéž
zvlášť navazovaly. Obršláky jsou nazývány též "krejzle".
Původní obršláky byly úzké, později široké, aby odění bylo
ozdobnější. Obršláky byly buď vyšívané, krajkoví, háčkované
nebo pletené. *
Ženské kordule, další součást ženského kroje, byly
ponejvíce soukenné nebo paterové. Ale později byly
kašmírové, listrové, polohedvábné sametky, turecké,
mušelínky tzjiných látech. Byly bohatě vyšívané. Na kordule
byly našity pantle, a to půlčtvrtě lokte na ležato a dvaapůl
lokta na stojato. Na lemování kordule kolem dokola bylo
také třeba dvaapůl lokte pentlí. Vzadu na kordule byly čtyři
šosky (šos=spodní dílkabátu nebo vesty, korduleatd.). Tyto
šosky byly lemovány. Kordula se zapínala na 14 knoflíků.
Dokončení
JUDr. Hubert Režný
Ilustrace František Zach
KOMUNÁLNÍ VOLBY
V listopadu tohoto roku proběhnou v celé
republice komunální volby - volby do obecních a
místních zastupitelstev. Neníproto od věci upozornit
na technické záležitosti a průběh těchto voleb.
Zůčastnit
se voleb jako volič může každý občan
obce, který dovrší v den voleb osmnáct let, má
trvalé bydliště v Rakvicícha nevznikly unějpřekázky
výkonu volebního práva. Musí být uveden na
seznamu voličů, který sestavuje obecní úřaa.
Volit se bude v naší obci ve dvou okrscích. Nad
správnosti průběhu voleb a sčítání hlasů dohlíží
volební komise, sestavená z delegovaných
zástupců politických stran a zapisovatelé, určení
starostou obce.
Kandidátní listiny musely být odevzdány
zapisovatelům nejpozději do 12.9.1994, tj. 66 dní
před vlastním volebním aktem. Kandidátní listina
může obsahovat pouze tolik kandidátů, kolik
bude mít obecní zastupitelstvo členů. V případě
naší obce je to dle zákona 7 - 15 členů. Obecní
zastupitelstvo rozhodlo, že počet členů obecního
zastupitelstva bude pro příští období devět. Bude
se tedy jednat o tzv. rozšířenou radu /rada jako
taková se tudížz členů zastupitelstva volitnebude/
Hlasovací lístky musí každý volič obdržet
nejpozději tři dny před zahájením voleb. Technika
voleb bude podrobně vysvětlena na volebních
lístcích.
Volby proběhnou v Rakvicích na dolní škole ve
dvou dnech, a to 18.11. a 19.11.1994. V pátek od
14.00 do 22.00 hod. a v sobotu od 7.00 do 14.00
hodin.
Po uzavření volebních místností Dude volební
komisí každého okrsku provedeno sčítání hlasů
pro jednotlivé kandidáty. Podle počtu hlasů a
pomocí přepočtů hlasů pro jednotlivé kandidáty
vzejde devět kandidátů - nových členů
zastupitelstva. Tito se své funkce ujmou ihned po
podepsání jmenovací listiny. V průběhu cca
jednoho týdne bude svoláno první veřejné
zasedáninově zvoleného zastupitelstva ,na kterém
proběhne volba nového starosty a místostarosty
Rakvic. Ti se své funkce ujmou ihned po zvolení.
Pokud si pamatujete na první polistopadové
volby do obecního zastupitelstva, nedošlo k
žádným větším změnám. Průběh i technika voleb
jsou v podstatě stejné.
za red. radu P. Suchánek
pRAakvický
ZPRAVODAJ
RAKVICKÉ OSOBNOSTI A FIGURKY
[etka Stázka
Jednou znejznámějších rakvických osob na okrese Břeclav
byla za svého života paní Anastazie Zelková - Kocourková.
Většina lidí neznala její příjmení, ale jméno Stázka bylo na
celém Podluží pojmem. Povolávaly tak na ni i děti a mladí
výrostci a ona uměla každému náležitěodpovědět. A ke zpívající
a tančící partě se uměla hned | přidat.
Sudičkyji položily do kolébky v chudé rodině a předurčily ji
pohnutý život. Její životní cesta vedla více trním než růžemi a
mnoho štěstí jí nepřinesla. Ponechme stranou jak tomu
napomohla sama nebo do jaké míry její nervové postižení či
nešťastné náhody. Od mládí byla těžko zkrotitelným živlem a
dělala jen to, co ji bavilo. jen tak lze vysvětlit nezkrotnost
její
povahy. Toužila po veliké lásce, ale hned na počátku ji potkalo
osobní neštěstí. Když se jí narodila dcera (1930), označila za
otce svého dítěte toho, koho měla nejraději, jenže on sijinevzal.
Dle zákonu I. republiky bylo pro určení otcovství rozhodující
svědectví ženy, takže přitom zůstalo, ale skutečné otcovství
Stázčiny dcery je dodnes tajemstvím.
Vdaná byla Stázka jen krátce a z té doby
jí zůstalo příjmení
Kocourková.
Její pohnutý Životji vedl knervovému zhroucení ana 7letse
zcela izolovala od lidí a nevycházela z domu. Bydlela na konci
vesnice, v chudě zařízeném domku, bez elektriky, koupelny a
normálního vybavení. V dětství jsme se tomuto strašidelnému
domu vyhýbali a vyprávěli sirůznézvěsti-např. že Stázka chodí
stále
ve vlňáku, pok kterým drží dlouhýn nůž. Nikdoz nás by do
toho strašidelného domu nevstoupil a všichni jsme se bláznivé
Stázky báli.
Po létech osamění byla Stázka převezena do nervové
léčebny a za pomoci elektrických šoku byla uzdravena natolik,
že najednou chodila po Rakvicíchveselá, upovídaná a ukřičená.
Jak selišila od našich představ, kteréjsmesi oní vdětství vytvořili.
A Stázka začala žít naplno, jakoby chtěla dohnat všechno,
co vizolaci zameškala.Nebylo hodů, muzik či jiných kulturních
akcí, které by v Rakvicích i na okrese nenavštívila. A zase byla
nezkrotná a nedala se ničím omezit. Proto ve svémživotě stihla
všechno - blázinec i kriminál. Ze všeho si dělala srandu a
dovedla legračně vyprávět zážitky z blázince i z bohunického
vězení.
Nebyla zlým člověkem a dělala jen drobné a spíše legrační
přestupky. Peníze se jí nedržely, ale uměla si i přivydělat
pletením a háčkováním, nebo ijinak. Když jednou prodávala
větší množství dyňových jader, potkala mě v dobrém rozmaru
a povídá: "Lidi sů svině pomlouvačný. Prý kradudyně, aleto není
žádná pravda. Jádra si vyberu, to ano, ale dyně nechávám
každýmu narolí."Připadalomnětotakksmíchu,
žebych Stázce
za tento dobrý fór odpustil i kdyby vybrala naše dyně.
Lidé zneužívali jejího sklonu k alkoholu i když věděli, že po
něm upadá do plačtivého nebo bláznivého stavu. Jednou při
družstevní schuzi jí chlapi v horní hospodě kupovali štamprdle
tak dlouho, až zůstala u výčepu tvrdá. Já jsem si pak při
silvestrovské estrádě vovolilvtip, Žetento rok bude památnýitím,
jak chlapi v hospodě ožrali tu Žensků. Když mě pak Stázka
potkala, vyjmenovala na mou adresu všechna sprostá slova. Já
jsem se bránil a říkám: "Šak teti, vždyť já jsem nikoho
nejmenoval". A ona na to: "Ale chlapče, lidi sú svině a oni hned
věděli okeho ide. Tož příště se o mně radší ani nezmiňuj."
Se Stázkou jsem byli kamarádi, ale toto mně nezapomněla.
Jednou jsem čekal na vlak v Hustopečích a zašel jsem si ke
"Špagátovi" na jídlo. Jenže vše dopadlo jinak. U prvního stolu
seděla Stázka notně podnapitá a pod stolem jí kejhala hus.
Přivezla ji nějaké paní, ale ta nebyla jako naschvál doma.
V hospodě už měla Stázka na účtence kolem 80 Kčs a paní
pořád nikde. Chtěla proto využítmoji přítomnosti a začala křičet
a ukazovat na mě: "To je nejhodnější kluk z Rakvic" a hned k
tomu dodala: "Puč mně stovku." Půjčky na věčnou oplátku
nemám rád a takjsem hnedřekl, že nemám. A ona hned začala
na celou hospodu křičet: "Podívejte se na toho darebáka, to je
nejhorší lump z Rakvic." Celá hospoda zmlkla a já zčervenal a
vyletěl na ulici. Jak to tenkrát dopadlo a zda na útratu Stázky
padla celá hus jsem se už nedověděl. To byla moje poslední
roztržka s ní, jinak jsme byli kamarádi a s lecčíms se mně i
svěřovala, protože jsem byl taky "Dolňák" a věřila mně.
Několikrát mě i požádala, abych jí jednou promluvil nad
hrobem, protožeji prý nejlépe znám. Pokládal jsem to za žert
a byl jsem taky ještě příliš mladý a hloupý, než abych mohl
hodnotit život tak složité a problematické osobnosti.
V šedesátých
letech si Stázka
oblíbila £ kulturní
akce fotbalistů.
Koro m ě
ochotnických
divadel a muzik
ráda poslouchala i
fotbalistické svíce.
Tenkrát byli mezi
fotbalisty dobří
zpěváci a písničky
šité na tělo ženicha
-se naovičili
dvojhlasně. Stázka
se postarala o publikum tím, že rozhlásila akci po celé dědině.
Mnohdy se i na 50 žen ve vlňáčkách sešlo, aby si pěkné a
humorné písničky poslechly. Televize teprve začínala a moc
zábavy nebylo.
| o muzikách se Stázčiny brýle leskly na galerce už od 18
hod., aby byla v první řadě. Viděla všechno. Kterej s kterů
tancoval, kdo se na koho podezřele usmíval a která je v tom
věděla prý o něco dřív než sama postižená. Možná leckomu
svými řečmi i ublížila, ale lidéjí taky ubližovali. Výrostci jí dělali
lecos na potvoru. Jednoují nasypali kýbl chrůstů do pokoje. Pro
kluky
to bylo k popukání, ale představte si být vroli oběti. Někdy
si mně stěžovala na žáky, kteří po ní házeli kamením nebo ji
tahali za sukně.
Nejvícjsem uní obdivovallásku kmuzice atanci. Kdyžji vzal
o hodech Jenda Hrdina tancovat, ti dva měli v sobě tolik nytmu,
že zahanbiliitaneční páry mnohem mladší. Málokdo by dokázal
to, co Stázka v 80 letech, včetně tance a cifrování.
Nyní polétechživotníchzkušeností senatetku Stázku dívám
trochu jinak. Každý člověk sichce pro sebe urvataspoň kousek
štěstíčka. Ona se kněmu utíkala od kostela a hledala ho ivčetbě
červené knihovny. Byljsem 7 let místním knihovníkem a onasi
chodila půjčovatzamilované romány. Aspoň tak chtěla prožívat
lásku, po které celý život toužila.
Pokud hledala zapomnění v alkoholu, odpusťme jí. Tuto
krutou daň jí osud stejně neodpustil a tak jako podivně žila, tak
i zemřela. Jedné mrazivé noci zmrzla a zmizela z našeho
vědomí. Její tělo bylo zpopelněno a rozprášeno, jakoby žádné
památky ani zůstat nemělo. Já si však přesto myslím, Že ještě
po několik generací se bude v lidové slavnosti a vyprávění
vzpomínat na to, že jsme měli v Rakvicích podobnou Viktorku,
jako je ta v Babičce Boženy Němcové ...
Rosta Obhlídal
pRakvický -
ZPRAVODAJ
PERLA
Strejc Látal je už dávno po smrti, ale i když na svém
soukromém hospodářství musel celý život od rána do
večera tvrdě pracovat, přesto se dožil požehnaných
devadesáti let. Jak byl zvyklý na těžkou práci, tak byl zvyklí
šetřit korunku ke korunce, věřil totiž, Že ty horší časy teprve
přijdou, proto se šetřilo všude a na všem.
Jednou, to mu bylo asi sedmdesát let, to ještě byl pln
životního elánu, si vyjel na kole do polí, podívat se jak zraje
úroda, kdy naplánovat žně. Projel kolem kostela, zabočil do
"Veselých uličky" a pokračoval dál polní cestou, která vedla
kolem "Malého šutráku" a dál pokračovala k "hrázce". Malý
šutrák se mu říkalo proto, že byl opravdu malý jak plošně,
tak co do množství vody. Celý byl obrostlý palachem aže byla
jeho největší hloubka pouze metr, tak tam lidé zamáčeli
"kanóny", plavili tam koně a do košu bez dna chytali menší
ryby. V roce 1949 začali v tomto malém jezírku těžit štěrk
* Josef Šelle a Karel Valenta a rybníček se začal rozrůstat.
„| Vytěžený štěrk nejen prodávali, ale hned na místě vyráběli
betonové skruže do studní, na kterých v letní dobu místní
kluci vyhřívali svá těla, prochladlá dlouhým pobytem ve
vodě. Skruže zabíraly velkou část jednoho břehu a tak je
kluci využívali nejen na ohřátí, ale i na honičku se na nich
hrálo. Skákalo se z jedné skruže na druhou a pokud se
někomu vtérychlosti skok nevydařil, odnesla
to jeho mladá
kužička. Vše přebolelo, vše se zahojilo, jen vzpomínka
vyloudí krátký úsměv na tváři někdejších účastníku.
"Malý šutrák“ se rozrostl. hloubka vody dosahovala až
čtyři metry, ustalo plavení koní, ale pro místní mládež vzniklo
nové přírodní koupaliště s čistou vodou. Tehdy ve škole pan
řídící Zelený ujišťoval všechny děti, Že pokud budou nosit do
školy syrová vejce, která se pak zpeněží, bude za tento
výdělek postaveno koupaliště nové, betonové i se
skokanským mustkem. Vesnice se vyrovná městu, znělo
nám v uších a kdo by tenkrát nenaletěl na tak lákavou
představu. Vejce jsme proto poctivě nosili, ale neviděli jsme
ani peníze, ani koupaliště a nakonec i to přírodní zabralo
JZD a tím skončilo jak koupání, tak pěkné posezení pro
místní rybáře. Štěstí bylo, že do nového rybníku se pustil
nově zřízený komunál a rybník na "Trávníkách" nahradil
"Malý šutrák“.
Vašek Kapusta z Přítluk ze dvou dovezených plováků
složil a postavil fungující vodní "bagr" a s Jožkou Prátem
těžením štěrku vytvořili jezero nejen na dolním konci, ale i
rozšířili"Velký šutrák"u hrázky a z"Jezer" vznikla krásná čistá
voda, vhodná jak na koupání, tak k rybolovu.
Přicestě, kterou se pomalu strejc Látalvzdaloval rakvické
vesnici, stavěla místní zednická skupina první družstevní
kravín. Pomocník sitehdy
v družstvu moc nevydělal a proto
Lojza Fucimansi ještě po práci vydělával holením a stříháním
rakvických občanu. Vlastnil hnědou vrásčitou, odranou
aktovku, ve které měl uloženy všechny nástroje a přípravky
potřebné k provozování tohoto řemesla. Mělsvé zákazníky,
které pravidelně navštěvoval, holil a stříhal nemocné v
posteli nebo vylepšoval zemřelé na jejich poslední cestu.
Ve vězení, kam se dostal za druhé světové války, kdy byl
zatčen gestapem a po výsleších pak málo slyšel, přece jen
byl rád, že přežil. V Životě mu snad ani tato vada nevadila,
protože veselostho nikdy neopouštěla. Rád si zahrál karty,
rád si zapíval, pošpásoval a byi výborným vypravěčem.
Zedníci byli rádi, že ho v partě maji, byl dobrý pracanta bylo
s ním veselo.
Zedníci se právě chystali zasednout ke svačině, když se
Josef Krčka otočil a ukazuje směrem k Rakvicím povídá.
"Chlapi, pozor, dostaneme návštěvu. Podívejte, starej
Látal k nám jede. Neco by se mělo udělat."
Upozorňovat ani nemusel, protože Lojza Fuciman už
něco držel v ruce. Byla to perlorodka, po našem "škebla",
kterou tam určitě pohodil nějaký kluk, kterýji vylovil na dně
"šutráku". Pomalu ji rozevřel, nedaleko našel malý, lesklý
úlomek ze zrcátka, který vložil dovnitř a vodního tvora vrátil
na původní místo. Strejc Látal se zastavil, popřál dobré chuti
a než se stačilzapojit do hovoru Lojza Fuciman sezvedl, vzal
do rukou "škeblu" a vážně povídá.
"Chlapi, tady vidím pohozenů škeblu. Nevím, jaksesem
dostala, aleco dybyv nibyla perla. Šaktobývá, né? Tobych
moh! pěkně zbohatnůt, co? Peníze potřebuju jak soli, aj
děckám bych pomohl."
"Jak tak možeš mluvit, že bys zbohatl," nasupeně se
bránil Josef Krčka. "Co je snáď na družstevním pozemku,
takto jejasně všeckých, kdo sův družstvu. Co setady najde,
to se spravedlivě rozdělí mezi všeckých. Dej to sem, my se
podíváme."
Lojza Fuciman však "škeblu" vráti nehodlal, ale otevřel
ji. Zalovil v jejich útrobách a v malém okamžiku se mu v
prstech zatřpytil malý lesklý předmět.
"Byla tam, chlapi, bylatam. Su boháč a esli chcete aj vy,
tak si běžte do vody vylovit, ale
já ju z ruky nedám"
"Dej to sem, je to nás všeckých," vstával z místa Josef
Krčka, ale Fuciman se dal na útěk.
"Já tě zabiju," křičel Krčka a začal po Fucimanovi házet
cihly.
"Taková perla može mět hodnotu aj celej dědiny,"
povídá Látalovi zedník Chrástek. "Opravdu stojí za to toho
Fucimana chytnůt a ukrůtitmu paprče třeba ažu ramen, ale
perla musí být naša.“
"Ná dyť nechejme stavijání a dime lovit, dokáď to eště
nigdoneví. Kdoví, koliktech pereltam može eště byt. Třeba
budeme mět taky štěstí,"“ oznamoval Ludva Neuhauser a
pomalu vstávalze svého místa, aniž by dojedl nachystanou
svačinu.
"Strejc" Látal už neměl stání, rychle se vzdaloval od
hádající se zednické skupiny a naprosto ho přestalo zajímat
jak dozrává obilí, jak se kulatí řepa, nebo či už kvetou
brambory. Teď jeho hlavu ovládaly jiné starosti, ne ty
obyčejné, přízemní, jak
je ti lidé vesničtí prožívají, ale jeho
mysl se vznášela do jiných výšin lidského prožitku, do
hodnot kdysi vysněného finančního světa.
10
nakvický -
ZPRAVODAJ
Před očima mu tančily krásné, polonahé dívky ve skrytu
věčně zelených palem, tu se zase procházel v nádherném
paláci se spoustou služebnictva a co mu hlavně lichotilo,
bylo slavnostní uvítání významného rodáka v Rakvicích.
Vlajky vlály, hudba hrála, děti zpívaly a řečníci ve svých
projevech nešetřily chválou.
Když se slunce schovalo za "Štymberk", rychle se
ochladilo, však ten, kdo měl ten den cestu kolem "Malého
šutráku" a pozorně se díval po okolí, určitě by viděl v šeru
přicházející noci bílé, neopálené tělo asi sedmdesátníka,
jak se potápí vytrvale pod chladivé vody rakvického rybníka.
Myslím, že se užnikdy nedověděla žena "strejca" Látala, kde
si mohl v červnu uhnattakovou rýmu. Kýchalkudy chodil, až
nakonec musel ulehnout. Určitě pod peřinou snil svůj
pohádkový sen o rychlém a velkém bohatství, o krásném
životě bez práce a bez obyčejných starostí.
Zdeněk Pohl
7 jelení se utacejí
Už je to tady, křičeli lidé na náměstích a zvonili klíči. Už
je to tady, křičel v kuchyni hajný Patočka, až se tabulky v
oknechtřásly. Vté chvíly viděl, jak bude organizovat odstřel
jelenů, srnců a divočáků za marky a dolary boháčů ze
západních zemí, jak se bude po polesí vozit kočáře
a ženské
z okolí se pohrnou do lesa ne za klestím a houbami, ale za
novou zelenou uniformou, do které bude navlečeno jeho
ztepilé tělo. Bude práskat bičem, vykuřovat doutníky a jeho
žena stráví každý rokměsíc vlázních, aby siodníodpočinul.
"Pazderka, poďte sem,"rozkazoval hajný pracovníkovi,
který příležitostně chodil hajnému vypomáhat.
"Včíl pojedeme podle iných pravidel než dopasaváť, tož
si sednitea poslúchejte. Chovat se musíme tržně, a toje tak,
že co půjde prodat, to prodámea co půjde kúpit, to nekůpíme.
Brat budeme enom dolary a marky."
Pomocník Pazderka sice přikyvoval, ale bylo vidět, žeté
tržní cestě nerozumí ani za mák. To celkem nebylo důležité,
protože léta byl zvyklý plnit příkazy hajného Patočky, sice
někdy divné, hlavně když se vracel z hospody, ale jinak byl
spokojen.
"Pamatujete na sedlářa Kuchyňku? Pamatujete na ten
jeho výklad, ve kterým měl vedle chomůtů a opratí eště
vycpanýho koňa? Tak o to včíl půjde, to je pro nás veliká
spása. Já si myslím, že takovů věc nevyhodil, když ho
skonfiskovali a má ju nekde na hůře uskladněnú. Půjdete
tam ateho koňa, Pazderka, kúpíte, vypůčíte nebo ukradnete,
ale za dva dni ať stójí tady na dvoře."
Pazderka dál přikyvoval, ale naco bude vycpaný kůň, to
nevěděl.
"Jak víte, Pazderka, vycpanej kůň je mrtvej kůň, kerej
netáhá, neskáče, nekope, ale taky nežere. My ho enom
trochu upravíme, aby chodil, na hlavu mu přiděláme parohy
a dolary se nám enom pohrnú.“
Pazderka měl oči navrch hlavy, začínalo se mu to líbit.
Už se viděl, jak jezdí s koňojelenem po vesnicích a za
poplatek ukazuje tento zvláštní výtvor přírody dětem i
dospělým.
"Ale tady na vesnici přece Žádnej marky a dolary nemá!?"
"Nech mě domluvit hlavo zabedněná. My s tým koněm
nikde jezdit nebudeme, ale až ho očistíme, přibarvíme a
upravime, bude
to jelen, na kterýho budem vodit bohatých
střelců. Postavíme ho pod posed do mlází a jak dám
znamení, vy teho koňa povysunete
ven tak, aby mu byla vidět
enom hlava a parohy. Na místo předem rozlejete červenej
ingust, já mu řeknu, že ho ráno dohledám a v poledně už
enom předáme trofej a bude vydělaný. Parohů mám v
hájence dosť, když tak se dovezů z lesní správy. Rozuměl
ste?"
Pazderka ipři svém nedokonalém chápání dobře věděl,
jak hajný leta zkresloval hlášení o stavu zvěře a má dnes ve
svém revíru jelena pouze jednoho. Plně hajného chápal,
proto se hned pustil do plnění tohoto zvláštního příkazu.
Sedlář, který měl vlastnit vycpaného koně už nežil, ale
jeho syn jej opravdu na půdě našel. Bylšpinavý, zapřášený,
chybělo mu jedno oko, ale to všechno se dalo opravit.
Pazderka naložil koníka na káru a odjízděl spokojeně do
hájovny. Tam se konala očista, přidělání koleček a parohů,
přetření hnědou fermežovou barvou azkouška popojíždění.
Hajného žena si klepala na čelo a raději šla po své práci.
Patočku však nebe vyslyšelo. Při večeři zazvoniltelefon, kde
nadlesní Klásek oznamoval do dvou dnů příjezd německého
zákazníka na odstřel jelena. Kladl hajnému na srdce, aby
všechno klaplo, aby host byl po všech stránkách spokojen.
Němec přijel odpoledne a nablýskaném mercedesu,
oblečen do mysliveckého úboru se "štětkou" na klobouku
tak velikou, Že se s nídal zametat dvůr. Hajný ho přivítal a
uvedl do hájovny, kde jeho žena nachystala občerstvení.
Pazderka se zatím pod posedem pustil do přípravy jelení
střělnice. V mlází vyčistil cestičku pro průjezd makety,
červeným inkoustem pokropil zem i stromy a čekal.
Slunce se klonilo k západu, když hajný s německým
hostem přišli k posedu. Hajný vzal sebou flašku slivovice,
která hostovi náramně chutnala a tak než se úplně zešeřilo,
zbylavláhvi jenom troška. Hajný pilna kuráž, protože vůbec
nevěděl, jakto dopadne, Němec na úspěšný lov. Pazderka
by marně čekal na pokyn, tak vše rozhodl sám. Nejprve
několikrát vydal jelení zatroubení a pak pomalu tlačil
podvozekz mlází ven. Hajný, jak uslyšel jelení zatroubení,
nechal slivovici slivovicí a teprve si uvědomil nebezpečnost
tohoto podniku. Němec, který už měl veselou náladu
zpozorněl a sáhl po kulovnici, která stála připravena u
hrazení posedu a tu se mlází rozhrnulo a objevila se hlava
s krásným rozložitým parožím. Němecrychle zamířila začal
11
pRakvický -
střílet, jako by mu šlo o život. Šest ran vyšlo během několika vteřin, ato
donutilo Pazderku, aby svůj život začal chránit. Zaryl hlavu do spadeného
listí a přestal dýchat. Jak střelba ustala, rychle si uvědomil, že musí
jelena zasunout zpátkya zmizet s ním vlese, nečekat až Němec znova
nabije, protože ten byl schopen postřílet všechno, co se hýbe kolem.
Hajný, když viděl, že jelen zmizel, oddechl si a začal sestupovat z
posedu na zem, aby se přesvědčil, zda je provedeno vše tak, jak měl
Pazderka uloženo. Vše se zdálo být v pořádku, proto kývl na hosta, aby
sestoupil také. Když se host přiblížil, ukázal mu své ruce. Červenou
barvou, barvou krve potřísněné ruce dávaly tušit, jakto asi s jelenem
dopadlo, a to Němce pěkně rozradostnilo.
"ch habe gud geschoben, Die Tropháe vird meine.“ (Dobře jsem
střílel. Trofej bude moje.) Radoval se Němec a vypil slivovici do dna.
"ch verbe ihn morgen Frůh anfsuchen jetzt gecht Man noch Hause."
(Já ho ráno dohledám a teď se jde domů.), oznamoval hajný, uznale
poklepával hosta po ramenou a pomalu ho postrkoval k domovu.
Druhý den stával německý host ažv poledne, ale Pazderka byl na
hájence už skoro ráno, aby připravil trofej a také zkontroloval, jak
střelbou utrpěl jelen. Šest ran vyšlo, ale jelen neměl ani škrábnutí.
Pazderka v duchu obdivoval hajného, za ten nápad, který šetří zvěř a
dělá radost lidem, vždyť ten Němec by netrefil ani stodolu.
ZPRAVODAJ
Zdeněk Pohl
Znamení smrti
Ten skromný domek s malým dvorkem znám už od
mládí. Chodíval jsem denně okolo a marně si lámal
hlavu, jak v něm mohli jeho majitelé hospodařit, chovat
dobytek, prasata a drůbež. Navíc v domku vychovali i
tři děti. Každý čtvereční centimetr dvorku musel být
účelně využit, aby se tam všechno vešlo. Domek stojí
na rohu spojnice mezi I. a Il. uličkou v Rakvicích a patřil
manželům Slávkoví a Marii Prudíkovým.
Již od raného dětství mě dům přitahoval zvláštním
tajemstvím. Každý rok, když paní Prudíková před hody
líčila, vyznačila na zdi, vždy na stejném místě, bílý kříž.
Tajuplnosttohoto místa vzrostla poté, co jsem se dověděl,
že zde někdo zemřel.
Pokaždé, když jsem šel tou bezejmenou uličkou,
jakoby automaticky
jsem pohlédl
na ono místo a přidával
jsem do kroku, protože v dětství se mi jevilo místo
tragické příhody až strašidelné. Slýchal jsem i vyprávět,
co se tu stalo, ale nikdo to nevěděl přesně, pouze se
říkalo, že šlo o padlého vojáka za Il. války.
Léta plynula a teprve až v roce 1975, když jsem
shromažďoval fakta o osvobozování Rakvic, jsem se
vydalza paní Prudíkovou. Dříve jsem sinetroufal, protože
na nás kluky byla nabroušená. Hrávali jsme v uličkách
fotbal a obyčejně
jsme ji- na cestě do kostela - v zápalu
boje přehlédli a div nepovalili. O nějakém pozdravu ani
nemluvě. To víte, že nám vynadala, že by si od nás pes
kůrku nevzal. Proto mně vždycky připadala vážná a
přísná.
A tak jsem za ní přišel až jako dospělý, 32 letý muž,
s dotazem na objasnění onoho znamení smrti, které
stále přetrvávalo na štítě domku. Její reakce mě
nečekaně překvapila. I po 30 letech od války se paní
Prudíková, při líčení té události, rozplakala. Vyprávěla
mi, že za osvobozovacích bojů zde byl, při přebíhání
uličky, zasažen ruský voják a u štítu jejich domku
zemřel. Stačil ještě vlastní krví namalovat na zeď kříž,
pak se sesul a na místě zde dodýchal. Tak ho tu našla
a do smrti jí zůstal v paměti ten hrůzný obraz. "Ležel tu
chudák v kaluži krve, chlapec tak mladý, skoro ještě
dítě. A jeho kamarádi museli pokračovat v útoku a
nemohli ho ani odklidit. Pouze si někdo z nich vzal jeho
pušku a boty, které mu mohly ještě posloužit, takže tu
leželv krvi a navíc ještě bosý." Ale tak kruté jsou zákony
války a paní Prudíková dodala: "Strašně jsem se tenkrát
nad ním rozplakala, že se ho jeho ruská maminka
nedočká a že se asi ani nikdy nedoví, jak a kde zahynul.
Tak mladý byl a tak brzy musel zemřít."
Padlý voják ležel u zdi několik dnů a pak byl pohřben
u kostela. Posléze byl společně s ostatními 15 padlými
ruskými vojáky exhumován a převezen na společný
hřbitov do Hustopečí. Zde odpočívá v mohyle řadových
vojáků, protože samostatné hroby dělali Rusové jen
důstojníkům. Kult důstojníka převzali po carské armádě.
Původně byla známa jména všech padlých, ale tabulky
s jejich jmény se po předání v Hustopečích ztratily a
všichni naši padlí osvoboditelé jsou pro nás bezejmení.
Paní Prudíková na počest padlého vojáka to místo
krvavého kříže vyznačovala vápnem. Nikdo jí to
nenařizoval a nečekala ani žádné uznání za svůj čin.
Pouze se v ní ozvalo srdce matky, její soucit s ruskou
matkou a svoje počínání pokládala za obyčejnou
lidskou samozřejmost. Moc jsem si jí za to od té doby
vážil.
Když paní Prudíková zestárla, domek prodala a
odešla bydlet k synovi do Nové ulice. S jejím odchodem
zmizel i tajemný kříž. Ale já přesto vím, že kdykoliv tou
uličkou půjdu, budu pátrat po zdi a budu se ptát: "Je tam
ještě? !A nebo už zapomínáme?" Nejsem věřící, ale
tento kříž mně v Rakvicích chybí ...
Rosťa Obhlídal
Rakvický -
ZPRAVOOAJ
PRUŠÁCI V RAKVICÍCH
František Milím, farář a konsistorní rada v Rakvicích
zachytil v německy psaném vzpomínkovém kalendáři
pobyt pruských vojsk v roce 1866 v Rakvicích.
14. června 1866 se v Rakvicích usadil pluk Pionýři.
Důstojníky tohoto útvaru byli Viktor VWallner - setník, Róni
a Eduard Payerovi - nadporučíci, Redlicha a Pokorný -
podporučíci a Jindřich Brosek - poručík průzkumného
sboru. Tito se usídlili na faře. 17. června došel rozkaz k
jejich odchodu (ve 3 hod. odpoledne).
V té době se posunula část rakouské armády na
sever. Prusové pod vrchním velením Benedecka se
přesouvali také na sever. Najih proti Itálii se pod vrchním
velením jeho výsosti Albrechta přesouvali Prusové. Na
severním válečném poli se odehrála bitva u Mnichova
Hradiště v Čechách, a to 26. června, a na jihu u Kustozzy
24. června. Bitva v Čechách skončila krutou porážkou
Rakušanů. Jižní armáda na štěstí skončila příznivěji.
Další bitvy na severu u Náchoda dne 27. června a u
Hradce Králové
(3. července), skončily s velkými ztrátami.
Ztráty u Hradce Králové činily 41 000 mužů a 6 000 koní.
Další invaze následovala 12. června na Moravu (do
Brna). 15. června byli již Prusové v Hustopečích a do
Rakvic přišli 17. června (středa). Od tohoto dne až do 6.
srpna se s určitými přerušeními usadili Prusové v
Rakvicích. Na faře se ubytovali velitelé se svým
služebnictvem a koni. Mezi veliteli byli: Lilienthal,
plukovník 3. dělostřelecké brigády a jeho adjuntant Filz.
Jako hosté přicházeli k obědu kapitán Schůglera plukovní
lékař, který bydlel u Josefa Eduarda Kornyšla. Schlůgler
byl ubytován u starosty. Celkem to byli slušní a solidní
pánové. Dále byli členy velitelského štábu brigády major
Poležinský, vynikající klavírista a jeho adjuntant. V té
době přitáhl do Lednice korunní princ, který se usadil v
lednickém zámku. Do Mikulova pak přitáhl pruský král.
Poručík, kníže Lůttichau, župní správce, byl pověřen
rabováním a zabavováním veškerého potřebného
majetku pro armádu, tedy i v Rakvicích. Uložil Rakvicím
pod trestem dát armádě k dispozici 18 fůr dobytku po 4
kusech. Tento dobytek měl být ihned odeslán do
Hustopečí veliteli Leisettemu a tento jej měl odeslat do
Brna. To bylo provedeno 26. července. Den na to jsem
vezl poručíka Brausse a vojenského lékaře vlastním
kočárem do Břeclavi pro léky. Náměstí bylo plné pruských
vojáků a byli tam seřazení rakouští vojáci - myslivci jako
zajatci, hlídaní pruskými vojáky. Všichni byli vyčerpaní.
Byli jsme s mým společníkem žízniví a hladoví, ale v
žádném hostinci jsme nedostali koupit občerstvení. Až v
jednom židovském krámku jsme dostali koupit trošku
vína. Vrátilijsme sez Břeclavi a osvěžili jsme se až doma.
27. července mně sdělil velitel pluku obsah zvláštní
depeše, že jsou připravena mírová jednání. Současně
mi daroval 100 cigaret. 28. července
se před farní budovou
postavily do řady dvě kolony pruských vojáků. Vedle nich
na tomtéž místě byla postavena 4 pianina jako dar. Kdo
by na to pomyslel!!
Druhý den na to se v neděli zúčastnilo mše mnoho
Prusů. Zúčastnili se mše všichni důslojníci. Mírbyl uzavřen.
Vojáci však měli zůstat do doby, až Rakousko zaplatí
odškodné, které bylo určeno ve výši60 milionů zlatých. Poté,
co v Rakvicích pobyla tak zvaná invazní skupina pět dnů,
dostala pokyn k odchodu vojsk 30. července.
Mezitím jsem byl však požádán o dopravení nemocného
důstojníka do vojenského lazaretu, a to vlastním kočárem.
Abych neutrpěl škodu, musel jsem chtě nechtě jeti s ním.
Trať vedla přes Likovice, odtud k Čiřikovicím a Čejči a
hodonínské trati, po níž jiné vlaky jely do jiných míst. Tu se
pohybovaly skupiny vojáků v nepřehledném množství
rozdílných skupin vojsk, pěších vojáků a vojsk na koních s
výzbrojí a my jsme se pohybovali mezi nimi. Vládly
tu strach
a sklíčenost. Dlouho jsem nevěděl, jak daleko je cíl naší
cesty (nedobrovolné cesty). Konečněv Uhřicích u poštovního
úřadu jsem se dověděl, že v této obci má být cíl. Když jsem
se dostalk lazaretu, vysadil jsem svého společníka a potom,
co jsme v Žarošicích pokrmili, jel jsem polní cestou domů.
Když jsem se dostal k faře, našel jsem opět dva důstojníky
a jejich sluhy, a ti mně dávali opět dva originální klavíry.
Po odjezdu těchto dvou nemilých a nesprávných hostí
po dva dny nebylo pruské vojáky vidět. 3. srpna se objevil
ubytovatel a hlásil při příští den příchod 600 mužů a 600
koní. Ti skutečně přišli a na faře se ubytovali: plukovník
hrabě Brandenburg, major von Schrenk vedle služebnictva
a 9tikoní. Pan Brandenburg, šlechtický kavalírmě obdaroval
9 kusy stříbrných talířů. Byla s nimi i hudební skupina, která
hrála po celé dny a večer pak hrála před farou. Za tohoto
pobytujsem se seznámil s poručíkem hrabětem z Taleyranta
(bývalým ministrem), dále se štábním lékařem Dr. Prenzlem.
Tento mi dal recept proti choleře, která začala v okolí.
6. srpna zemřel na choleru jeden voják Hullánů 3.
eskadrony jménem Julius Kópke, 22 letý. Tento případ byl
podnětem k odchodu Prusů z Rakvic. Téhož dne propukla
vRakvicích cholera ve velkém rozsahu. Její působení trvalo
do 22 září 1866.
Z němčiny přeložil Dr. Režný
já
pRakvický -
ZPRAVODAJ
VÝZVA K OCHRANĚ KULTURNÍ PAMÁTKY
O osudech "Jezírka Kumar"
Krajinu mezi Rakvicemi, Podivínem a Lednicí mnozíz
vás pamatují jako každoročně zaplavovaný luh, ve kterém
i po opadnutí vody zůstávala řada tůní s bohatým životem a
pestrou květenou.
Vodohospodářské úpravy narušily harmonický ráz
Krajiny. Napřímením a ohrázováním Dyje došlo k zahloubení
koryta a poklesu hladiny spodní vody. Následovalo
samovolné vysychání mokřadů, hlavně však přeměny
rozsáhlých luk vpole. Vybudováním soustavy Novomlýnských
nádrží zmizelo unikátní bohatství pestré mozaiky různých
typů mokřadů. O to cennější se stalo území pod Novými
Mlýny. Zemědělská organizace však pokračovala a koncem
80. letzmizely vlánech mezi Rakvicemi a Podivínemi vlhké
příkopy ve stromořadích a křovinné pásy oddělující jednolivá
pole. Výsledkem
je monotónní zemědělská krajina otevřená
větrům.
| přes tyto drastickézměny se vezdejší
krajině zachovalo
několikmalých mokřadů - zbytků původní krajinya rezervoárů
originální fauny a flóry. Poloha v otevřené zemědělské
krajině však činí tyto mokřady obzvláště zranitelnými.
Vývoj krajiny od luhu po zemědělsky intenzívně
využívanou plochu se jako v zrcadle odráží na stavu tůně
"Jezírko Kutnar“, která patřívala k nejkrásnějším. Snad
právě tohle místo inspirovalo brněnského básníka Jana
Skácela:
a U jezírka blízko Podivína
střevíček bílý víly ztratily
A kdo se do luk vydá stane u té vody
po které pluje leknínový květ
jako hrst sněhu jako tělo víly
a němá pověst starodávných let
Z poklesu vodní hladiny
v 70.-80. letech začaly z Kutnaru
postupně mizet původní druhy vodních rostlin jako řezan
pilolistý, leknín bílý, voďanka žabí a další a začaly se masově
rozrůstat expanzívní druhy urychlující zazemňování jako
orobinec širolistý, růžkatec ponořený a zerav vzpřímený.
Úbytek vody a zahuštění koncentrace rozpuštěných
minerálních látek se projevil i na miKroflóře Kutnaru: tůň
začínala nabývat charakteru zaniklých jihomoravských
slanišť. V 90. letech se se závlahami okolních polí hladina
vody opět zvýšila, tůň však již byla natolik zarostlá, že bylo
nezbytné přistoupit k terénním úpravám a opatřením na
ochranu ohrožené tůně, která navíc patří mezi zákonem
chráněná území.
Na podzim roku 1994 proběhlo na místním úřadě v
Rakvicích jednání, na němž byl za účasti místního
zastupitelstva, zástupce okresního úřadu, odborníka
dlouhodobě sledujícího vývojtůně a pozemkových vlastníků
i zemědělského družstva hospodařícího na svěřených
pozemcích projednán pětiletý plán péče o chráněné území.
Závěry jednání se týkaly jak samotných zásahů na tůni a
bezprostředním okolí, tak vytvořením a přísným dodržováním
ochranného pásma (50 m v okolí tůně) a jsou legislativně
závazné.
Odjednání uběhltéměř
rok. Ochranáři odstranili náletové
dřeviny zastiňující otevřený břeh tůně a vykosili část rákosin,
do tůně byl vysazen řezan pilolistý.
Zemědělské družstvo ochranné pásmo nedodrželo: v okruhu
50 m vokolítůně nebyly obnoveny louky, polní komunikace
nebyla přiložena za větrolam, jak bylo přislíbeno. Namísto
toho bylo opět přioráno blíže kjezírku a na toto pole vysažena
kukuřice. Stopy po chemickém ošetření zjištěné při
červnovém odběru potvrdily další přestupek, tentokrát proti
„zákazu používání chemikáliií v okolí rezervace.
Vyřešit hospodaření v ochranném pásmu mokřadu
ležícího v zemědělské krajině
je neodkladné. Průběžně je
třeba bdít nad stavem samotné tůně a zpomalovat
zazemňovací procesy. Zamezit expanzi růžkatce
ponořeného
jsme se pokusili před několika léty mechanicky
-vytrháváním a vynášením trsů. Porost byltak masívní, že se
jej nepodařilo účinně narušit. Po konzultaci se specialisty
z katedry rybářství Vysoké školy zemědělské v Brně byla
vysazena do tůně v dubnu 1993 slabší obsádka jednoletých
amurů, aby do jara likvidovala mladé rostliny. Účele bylo
dosaženo, avšak průběžně hydrobiologické rozbory i
botanická sledování prokázaly jiné ohrožení: aktivita
býložravých ryb (včetně jejich metabolických produktů) mění
prostředí
tůně tak, že namísto původních druhů řas nastupuje
rybniční mikroflóra. A býložravé ryby jako složku jídelníčku
preferují právě měkčí rostliny, jejichž výskyt
je na Kutnaru
žádoucí - leknín a voďanku, kdežto růžkatec a rákosiny
konzumují až v době nejvyššího hladu. Proto byly ryby
koncem vegetační sezóny odloveny a rozhodnuto obsádku
neobnovovat.
Je tedy zřejmé, že i nevhodně zvolená rybí obsádka
může drasticky zasáhnout do unikátních společenstev tůně.
Zde bych ráda apelovala na všechny místní milovníky
přírody i umu rybářsklého: ani úlovek větší porce rybího
masa nevyváží přírodní a estetickou hodnotu, o kterou
bychom devastací Kutnaru nezřízeným vysazováním ryb
přicházeli. Chráněná území jsou podle zákona vyňata z
rybářských revírů a ponechána přirozenému vývoji obsádky.
Při pečlivém sledování chemismu vody, vývoje
společenstev řas a dalších organismů najezírku, sledování
vodní vegetace a včasných zásazích se můžeme krůček po
krůčku vrátit k původnímu stavu. Aby se Kutnar opět stal
květnatou
tůní, jevem v dnešní krajině
již tak vzácným. Věřím,
že si to uvědomí i Rakvičané a budou bdít nad osudem
Jezírka Kutnar jako nad dědictvím minulých generací.
RNDr. Olga Skácelová
Moravské zemské muzeum, Brno
14
pRAakvický -
ZPRAVODAJ
Nashledanou vlaštovičky
Vlaštovičky, jak to víte,
že už brzy odletíte?
Kdo vám radí, že v kalendáři
je touto dobou vždycky září?
Před rozloučením daly jste si sraz
všechny, všechny co je vás.
Švitořením oznamujete létu,
že připraveny jste k odletu.
Do teplých krajin cestu znáte,
nad mořem, jak kapitán lodi se vyznáte.
Mnohá z vás cestou život ztratí,
ostatní se k nám zas zjara vrátí.
Budem čekat na ten čas.
Vždy se těší každý z nás,
až objeví se jednou zrána
vlaštovička, posel jara.
Marie Darmovzalová
Myslí na děti
Děti bývalých 4. tříd naší školy a jejich učitelky děkují svým sponzorům, Lence a Zbyňkoví Nečasovým, za
finanční příspěvek na akce, které dětem přinesly poučení, zábavu a pěkné zážitky na celý život.
Na podzim zaplatili autobus a vstupné na exkurzi do planetária v Brně. V červnu poskytli dalších 1000 Kč jako
příspěvek na autobus, který přepravoval děti do školy v přírodě v Ostružné.
Dále děkujeme majitelům firmy MIKRO, kteří darovali pěkné hračky pro každé dítě, které se školy v přírodě
zúčastnilo. Hračky posloužily jako krásné odměny při různých soutěžích.
Prvňáčci ve školním roce 1994/95 a jejich třídní učitelka děkují za sponzorství firmě ANKORA.
Mane Bruchterová
Miroslava Šubíková
Poděkování
Výbor TJ Sokol Rakvice - oddíl kopané a bývalí aktivní hráči děkují touto cestou všem
sponzorům, kteří se finančními i věcnými dary zasloužili o zdárný průběh utkání v kopané
podnikatelů a Besedy u cimbálu s Jožkou Černým.
Organizátoři dále děkují panu Františku Frolichovi za přípravu pohoštění.
Sportovní hala opěl V provozu
Se začátkem školního roku se do provozu uvádí i sportovní hala. Co z toho pro nás plyne? Možnost sportování i při
špatném počasí a nebo v zimních měsících. Podmínky pro vstup na toto sportoviště
jsou stejné jako v minulém školním
roce. To znamená za jednu hodinu provozu haly je poplatek 100,-- Kč. Čím víc se najde sportovců, tím méně logicky za
pronájem haly zaplatí.
Zatím známé hodiny jsou: © Středa 19.30 - 21.00 hod. košíková
Pátek 19.30 - 21.00 hod. volejbal
sobota 8.30 - 16.00 hod. tenis
V případě zájmu ojiné sporty nebo zájmu jiných sportovních nadšenců je potřeba se dohodnout na termínu s vedením
školy. P. Suchánek
15
pakvický -
ZpRAVOOAJ
Společenská kronika
Sňatek uzavřeli:
Richard Trilla - Michaela Krajčová (Hustopeče, Rakvice)
Václav Rampáček - Jitka Babáčková (Rakvice)
Milan Lukl - Marcela Brandeiská (Zaječí)
Zbyněk Strmiska - Jindřiška Galová (Přítluky-Zaječí)
Láska je štěstí, které si dáváme navzájem.
Narozené děti:
Průdková Karolina čp. 274
Střítecká Denisa 767
Jany Ondřej 798
Foukal Ondřej 628
Ohníčky štěstí ať jim v očích vždycky září.
Jubileum
Blahopřejeme manželům
Rozvitě a Oldřichu Krůzovým,
pro které je 16. září dnem slavnost-
ním. Před 50 lety se rozhodli pro
společnou cestu životem.
Redakční rada RZ Vám přeje
dobré zdraví a i nadále život plný
krásné shody.
Místní knihovna informuje
Upozomuji čtenáře knihovny, že během měsíců
září aříjen budou zasílány upomínky
těm bývalým
čtenářům, kteří zapomněli vrátit vypůjčené knihy a
časopisy - loňský a předcházející roky.
Naupomínkáchje napsána cena knihy, rovněž
iudrahých časopisů (Burda, Neue Mode apod.) a
upozornění, že při ztrátě knihy a časopisu bude
účtován poplatek za ztrátu dvojnásobkem ceny.
Pokud nebude čtenář
na upomínku reagovat,
předá MK věc k vymáhání obecnímu úřadu.
Poplatek
za upomínku činí Kč5,--. Dále upozomuji
čtenáře, že i v příštím roce budou poplatky stejné
jako letos. Obnovení průkazu pro dospělé Kč 50
pro děti a studující Kč 20 na rok.
V roce 1993 přešla knihovna pod správu
obecního úřadu. Celkem bylo do konce letošního
srpna nakoupeno 390 knih a přibližně stejný počet
sešitových vydání získán darem nebo nakoupen
zaantikvární cenu.
Knihovna
je otevřena
od 14 do 18 hod.
od 9do11aod14do 19 hod.
každé úterý
čtvrtek
Na Vaši návštěvu se těší místní knihovna v
Rakvicích.
Vindišová J.
Zemřeli:
Manková Štěpánka ve věku 71 let
Průdková Emilie 64 let
Průdek Richard 18 let
Zímová Drahomíra 72 let
Bednaříková Terezie 84 let
Valentová Růžena 73let
Procházka Václav 67 let
A oči zavřely se navždy.
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme-
novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.