Rakvický zpravodaj 1994/4
Periodika
Otevřít PDF (9,9 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
RAkvick V č.4/1994
ZPRAVOOAJ
vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko ...
Zase jsme o rok starší, zase stojíme na
startu ročního závodu dávajíc se ze startovních
bloků do vzdáleného cíle. Někdo startuje s chutí
do života, někdo pomalu a s obavami, někomu
je všechno jedno, jinému stačí, aby závod
procházel stejnou tratí, jako byla ta minulá,
optimisté věří ve všeobecné zlepšení a také
jsou připravení přiložit ruce k dílu, pesimisté
budou z povzdálí čekat, jak všechno dopadne,
ale takový je život.
Každý z nás se na prahu nového roku
jistě ohlédne zpět, přebere klady a zápory
uplynulé doby, aby čerpal ze zkušeností roku
minulého pro rok budoucí, který proběhl ve
znamení druhé vlny kupónové privatizace,
schvalování nových zákonů, komunálních voleb,
ale také stoupajících cen masa a masných
výrobků.
Zima proběhla v mezích normálnosti,
jaro
bylo chladné a deštivé, což vyhovovalo
zemědělcům, léto nás potrápilo vysokými
teplotami, které však vyhovovaly mladým lidem
trávícím své prázdniny při koupání, rybaření a
turistice. | přes horké a suché léto úroda obilovin
byla dobrá, vydařilo se vinobraní, špačkům, kteří
dozráváním hroznů byli stále drzejší jsme se
ubránili, úroda hroznů byla průměrná, slad se
vyšplhal výše, jak jiné roky.
Mladé víno pozlobilo vinaře "sirkou", vyšším
obsahem bílkovin, ale všechnoje zažehnáno a
vína se jiskří ve sklenicích ke spokojenosti všech
milovníků tohoto ušlechtilého nápoje. Po
vinobraní jsme se věnovali nejen řepám a orání,
ale také komunálním volbám, které probíhaly na
celém území naší země. V naší obci proběhly
volby plynule aklidně, z pěti politických stran, za
které kandidovali i nezávislí kandidáti, bylo
zvoleno devětlidí do obecní rady, a ti pak mezi
sebou volili starostu. Starostou Rakvic se stal
Petr Vajbar, vnuk bývalého rakvického starosty
z předválečné doby Josefa Vajbara, člověka
pokrokového a schopného.
Vánoční svátky a veselý Silvestr nám
ukončil rok 1994, rok pro někoho úspěšný, pro
někoho smutný, někteří nás navždy opustili,
někteří poprve otevřeli oči na tento svět, ale z
hlediska všeobecného pohledu to bylrok klidný,
vyrovnaný, rok bez živelných pohrom a velkých
tragédií a já děkuji,že jsem ho přežil i se svou
rodinou ve zdraví, a to přeji pro tento rok všem
rakvickým spoluobčanům. Kde je zdraví, tamje
radost, pohoda, optimismus a nakoneci tolikrát
vytoužené peníze.
Zdeněk Pohl
pRakvický -
ZPRAVOODAI
Slovo starosty
Máme za sebou komunální volby a současně irok 1994.
Považuji za vhodné seznámit Vás s předsevzetími, které
jsem si dal při převzetí funkce.
Nejdříve chci bývalému vedení obce, ale i občanům,
kterým není obecní blaho lhostejné, poděkovat za dílo,
které odvedli. Vodovod, vozovky, plynofikace, škola, čistička,
oprava kostela a další akce, ale i třeba úroveň Rakvického
zpravodaje si jistě zaslouží uznání.
Čeká nás však ještě spousta dalších prací, které obec
nejen zkrášlí, ale zlepší i technické zázemí. Realizace bude
samozřejmě nejvíce závislá na dostatku finančních
prostředků.
Největším motivačním cílem pro funkční období by se
pro obecní zastupitelstvo, ale i pro všechny Rakvičany mělo
stát výročí 750ti let od založení obce. Udělejme všichni
maximum pro to, aby byly Rakvice opravdu zlaté. Každý z
nás by si měl více uvědomit, že je spolutvůrcem prostředí,
ve kterém žijeme. Jistě, doba akcí "Z" pominula, ale to
neznamená, že nás ovládne apatie a lhostejnost. Denně
toho bohužel vidíme příklady - černé skládky kolem obce,
letité skládky před některými rodinnými domy, volně
pobíhající psi, parkování na chodnících, neustálé
znečišťování vozovek atd. Dokážeme si uhlídat prostředí
vlastním přičiněním? Věřím, že většině občanů není
lhostejné, jak to v Rakvicích vypadá, a proto přivítám a
ostatní členové zastupitelstva také, jakoukoliv radu, věcný
názor, ale i kritiku, která přinese užitek celku.
V roce 1994 byl minulým obecním zastupitelstvem
projednán územní plán obce Rakvice na období do roku
2010. Tento územní plán řeší výhledově všechny technické
oblasti v obci. Co nás tedy čeká v roce 1995. Začátkem roku
zprovoznění uložiště odpadů do kontejnerů v prostoru za
Ekoningstavem na Dolní ulici. Provoz skládky
v trati Dílce u
trati ČSD je definitivně ukončen. Počátkem jara budeme
pokračovat v budování sítě kanalizace v návaznosti na
zkušební provoz čističky. Jedná se o akce "Kanalizace a
vozovka U luže" a "Vozovka Na řádku". Projektově je
připravena "Kanalizační stoka AB- 2" (jedná se o propojení
kanalizace pod horní školou na kanlizaci v Družstevní ulici
- zdůvodu směrování přes soukromé pozemky v areálu ZD
bude tato akce realizována v době vegetačního klidu. Dále
je připravován projekt kanalizacev ulici Na kopcech do ulice
Nádražní. V případě mimořádné dotace bude provedena
rekultivace skládky Dílce. Samozřejmě s hlavními akcemi
musí probíhat i údržba, a to jak vedlejších vozovek, tak i
budov v majetku obce. ,
Je dobře, že po období útlumu se pět začínají rozjíždět
zájmové organizace. Narůstá počet pořádaných plesů a
kultura a sport se stávají více součástí našeho života. O
zájmových organizacích se zmiňuji hlavně proto, že je chci
tímto požádat o spolupráci zejména při péči o okolní
přírodu. Obecvlastní 20 ha lesa, aleivětrolamy a aleje podél
cest volají po pravidelné údržbě.
S jednotlivými akcemi bude věřejnost seznámena po
stanovení rozpočtu na rok 1995, a to i na stránkách
zpravodaje.
Na začátku roku jsme všichni plni plánů a předsevzetí
a tak přeji nám všem, aby rok 1995 patřil mezi ty úspěšné.
starosta
Z jednání obecního zastupitelstva
V novém volebním období bude s obecním úřadem
spolupracovat novézastupitelstvo. Je složeno z devíti členů.
Proto není volena rada, jedná se o tzv. rozšířenou radu.
Členy zastupitelstva jsou tři členové ODS (ing. Bouma,
Kamenský, Suchánek), jeden člen Hnutí zemědělců
(Obhlídal) a pět tzv. nezávislých, kteří kandidovali na
kandidátkách pol. stran a hnutí (MUDr. Studýnková,
MVDr. Janoušek, Vajbar P., Charvát, Mrkvica J.). Pan
Vajbar nastoupil na místo p. Krejčířové, která na mandát
ihned po volbách rezignovala.
Na prvním veřejném zasedání zastupitelstva byl
starostou zvolen kandidát ČSSD p. Vajbar poměrem
hlasů 6 ku 3.
Místostarostou by! zvolen rovněž kandidát ČSSD
MVDr. Janoušek stejným poměrem hlasů 6 ku 3.
První pracovní zasedání zastupitelstva se konalo
8.12.1994. Členové zastupitelstva se na něm seznámili s
finanční situací obce, projednali případné budoucí investiční
akce atd. Byly ustaveny
tři komise obecního úřadu. Jsouto:
- komise finanční
ve složení ing. Hřib, ing. Kamenský, PrůdkováA., Valoušek,
Suchánek.
- komise zemědělská a živ. prostředí
ve složení MVDr. Janoušek, ing. Bouma, Rampáčková V.,
Kamenský
M., Charvát.
- komise revizní
se členy p. Malinkou L., Obhlídalem a Mrkvicou. Do revizní
komise je ještě potřeba doplnit dva členy s odpovídající
profesí, nejlépe účetní.
Byly odsouhlaseny platy starosty a místostarosty.
Své první zasedání měla také finanční komise. Mimo
obecných bodů byly projednány smlouvy o pronájmu
obecního majetku a ve spojitosti s tím byla navržena výše
nájemného za nebytové prostory a byty. Dosud byl některý
obecní majetek pronajímán zdarma, a to i k podnikatelské
činnosti.
Tyto návrhy čekají na odsouhlasení zastupitelstvem a
budou zveřejněny. Dále byla projednána otázka prodeje
obecních bytů současným uživatelům. Tato otázka bude
vyřešena po předložení potřebných propočtů a rovněž musí
být schválena zastupitelstvem.
Touto formou budou občané seznamování s prací
zastupitelstva a komisí pravidelně. Předejde se tak
zbytečným dohadům a občané budou mít přehled o tom,
jak jejich zástupce na obci pracují.
Pavel Suchánek
Rakvický - —
ZPRAVODAJ
MEDAJITLON
Římští patriciové, kteří ve starověkém Římě
soustřeďovali svou vládu nad Římem, původně voleni
lidem a od dob vlády římského císaře Caesara jmenováni
římskými imperátory, měli ve svém štítě heslo "Salug hei
publicae supraema lex esto". Často to znamená, že "Blaho
města buď nejvyšším zákonem". Správu města vedli tak,
aby město sloužilo prospěchu lidu, aby rostlo a vzkvétalo.
Stalo se věčným. Když byl před čtyřmi lety v polistopadové
době zvolen rakvický starosta, aniž si bylvědom, co před více
než dvěma tisíciletími bylo cílem vládců Říma, dal si za cíl
usilovnou prací budovat, rozmnožovat to, co dědové
zachovali, jakto mělve svém programu i František Ladislav
Rieger, vůdce českého národa. Když se starosta ujal
starostenství, věděl, že ho čeká nejen nelehký boj, ale i
nevděk a často i nepochopení a zlá vůle některých občanů.
Prosto se dal do práce s úsilím a vůlí jemu vlastní. Věděl, že
chuť k prácije pomůckou k úspěchu, vytrvalost druhou. Byl
sivědom toho, že právě vytrvalost a soustavnost může vést
kcíli, neboť jak praví staré římské rčení "Gutta cavatlapdem
non vi set saepe catendo", že kapka hlodá kámen ne silou,
ale častým kapáním. Vyzbrojen touto vůlí se dal do práce.
Nebyloto lehké. Postupně
jak sám pronikalzmětí překážek,
se začaly projevovat výsledky jeho úsilí. Projevovalo setov
růstu sítě cest, plynofikací obce, dostavbou čističky,
kanalizací, opatřeními na poli zlepšování ekologie krajiny.
Dnes již není tajemstvím, že právě na úseku zlepšování
ochrany krajiny se Rakvice dostaly do čela obcí, které se
zasloužily o zlepšování životního prostředí našeho kraje.
Je obecně známo, že každý člověk, každá komunita,
obec nebo město jsou hodnoceny podle svého vzhledu. A
starosta i jako výtvarník věděl, že je třeba dát obci ipo stránce
architektonické důstojnou tvář. Věděl, že je nutno věnovat
pozornost dominantám obce, a to kostelu, veřejným
budovám, památkám a i místu posledního odpočinku
občanů. A tu právě narážel na nepochopení některých
občanů, kteří se z počátku neuvědomovali právě Riegrovo
heslo, že je třeba usilovnou prací především zachovat a
rozmnožovat to, co nám dědové zanechali. Nepochopení
vyvěralo právě z toho, že starosta se "nehnal do řečí, ale
pospíchal do práce", jak to vyjádřil jeden z největších
římských filosofů Konfucius, který vyslovil před více než
dvěma a půl tisiciletí památnou větu: "Šlechetný se nežene
do řečí, ale pospíchá do práce". Starosta se nepropagoval,
ale jak postupně začala růst díla, objevovaly se výsledky,
začali i pochybovači chápat jeho úsilí, záměry a cíle.
Jakými úskalími bylo nutno projít, aby bylo dosaženo toho
všeho, čeho bylo dosaženo, vědí jen ti, kteří znají mašinerii
administrativy. Nelze však přehlédnoutani
jeho úsilí zajistit,
aby sev obcirozvíjelo podnikání, aby nezaměstnanost byla
minimální. To všechno vyžadovalo každodenní lopotnou
práci, mnohá sebezapření, neboť překážky, které bylo
nutno překonat k dosažení předsevzatých cílů byly
mimořádné.
V Rakvickém zpravodaji bylo shrnuto, co bylo vykonáno.
Prostě řečeno, chce-li člověk uskutečnit své sny, své cíle,
chce-li prospět věci veřejné, musí mítvůli, odvahu, musí věc
provésti na úkor vlastního pohodlí, přes nepochopení, byť
jen počáteční. Musí vědomě a cílevědomě prosazovat cíle
prospěšné celku. Tak dosáhne dobrých výsledků a nutně
pak pocítí vnitřní uspokojení z dobře vykonané práce. Platí
toivtomto případě. Učitel národů Jan Ámos Komenský řekl,
že"každá práce vyžaduje celého člověka". A starosta se své
práci pro obec věnoval cele. Tento medajlonekje obrázkem
dnes už bývalého starosty. Tak jsem ho v jeho čtyřleté práci
pro obec a její občany viděl já. Někdo s tím nebude
souhlasit. Nemusí. Ale já jsem tak viděl Frantu Zacha,
starostu obce Rakvice v letech 1990 až 1994.
Dr. Hubert Režný
Školství v Rakvicích
pokračování
Růst počtu učitelů byl důsledkem růstu počtu žáků v
Rakvicích. Proto vtéto době opětně s plnou vážností ožívá
potřeba zřízení měšťanské školy v Rakvicích. O této
skutečnosti bylo v Rakvicích uvažováno ihned po první
světové válce, a to již vletech 1919 až 1923. Šlo však jen o
úvahy víceméně bez konkrétního záměru zřídit měšťanskou
školu. Jediné, co bylo uskutečněno bylo to, že podle návrhu
předsedy místní školní rady Karla Nečase (pekař zdomu čp.
141), bylo představenstvo obce upozorněno, aby při parcelaci
bývalých císařských statků (Syndikátu) byl pro stavbu budoucí
měšťanské školy vyžádán pozemek Po Koziperky, kde byv
budoucnosti byla postavena měšťanská škola. Tento
podnět obecní zastupitelstvo v roce 1923 realizovalo. O
zřízení měšťanské školy v Rakvicích a o postavení potřebné
budovy se začalo jednat po skončení školního roku 1927/
1928. Při inspekci obecné školy v Rakvicích dne 27. února
1928 souhlasil okresní školní inspektor Osvald Baráček s
potřebou
zřídit měšťanskou školu v Rakvicích a slíbil podporu
okresní školní rady. V inspekční zprávě ze dne 29. března
1929 výslovně uvedl: "Povzbuzujeme místní činitele, aby
v činnosti neochabovali, dokud nebude národní školství v
Rakvicích vybudováno vrozsahu, přiměřené významu obce
a počtu žactva. Konečným cílem musí být účelná školní
novostavba a zřízení školy měšťanské. "
Potéto výzvě bylo správou školy, vedené správcem školy
Bohumilem Horňanským, sestaveno memorandum, které
jako usnesení učitelského sboru bylo předloženo okresnímu
školnímu výboru v Hustopečích. Tento výbor zaslal memo-
randum místní školní radě a obecnímu zastupitelstvu v
Rakvicích k vyjádření. V květnu 1929 oba orgány souhlasily
s návrhem zřídit měšťanskou školu a požádaly příslušné
úrady o povolení zřízení měšťanské školy v Rakvicích.
Očekávalo se, že zemský výbor i zemská školní rada v Brně
dá souhlas ke zřízení měšťanské školy v Rakvicích. Obecní
zastupitelstvo v Rakvicích spolu se správou školy podávalo
mezitím potřebné doklady nutné pro výstavbu budovy školy.
Město Podivín však podalo Zemskému výboru v Brně žádost,
aby nebylo zřízení měšťanské školy v Rakvicích povoleno.
Důvody této žádosti nejsou ani ve školní kronice měšťanské
školy v Rakvicích ani v obecní kronice zaznamenány.
nRakvický -
ZPRAVODAJ
Dá se předpokládat, že nešlo o věcné důvody, nýbrž důvody, či
spíše obavy města Podivín, Že to pro něj bude znamenat újmy
hospodářské a nedostatek žactva v tamější měšťanské škole.
O námitkách Podivína bylo jednáno na obou obecních úřadech
několikráte. Dokonce byla společná jednání iza účasti zástupců
okresních školních výborů Hustopeče a Hodonína, a to v
prosinci roku 1929. Dohody však nebylo dosaženo. Po dalších
jednáních Zemské školní rady
v Brně z února 1930 bylvysloven
souhlas se zřízením stavby o jeden rok. Projednávání stavby
budovy školy se neobešlo bez sporů v samotném obecním
zastupitelstvu. Dochovaly sezprávy, Že spory byly někde řešeny
fyzickými argumenty - fackami. Nakonec však došlo ke shodě
a v roce 1930 bylo zadáno zhotovení plánů, rozpočtů, rozpisů
řemeslných prací. K vypsání stavby pak došlov červnu 1931.V
červencitohotoroku zadalo obecní zastupitelstvo stavbu staviteli
Františku Němečkovi z Poštornéa zednickému mistru Františku
Koželuhovi z Podivína. 27. července 1931 bylo přikročeno ke
stavbě.
Aby stavba byla finančně zajištěna, bylo nutnozajistit finanční
úvěr, který představoval částku více než 200 000,- Kč.
Odpovědnost za postavení školy měli a řídícími pracemi byli
pověřeni
za obec starosta obce František Suchyňa (čp. 255) do
1931 a odlistopadu novězvolený starosta František Kamenský
(čp. 109), dále předseda místní školní rady Karel Nečas (čp.
141) a správce obecní školy učitel Bohumil Horňanský. Hrubá
stavba nové školy byla provedena do 6.ledna 1932 a úplná
dostavba, včetně zařízení byla provedena do 15. srpna 1932.
Nelze v souvislosti se stavbou budovy měšťanské školy v
Rakvicích připomenout, že stavba školy se stala věcí všech
z
občanů. Její vybudování si vyžádalo na občanech značné
peněžní náklady, sami pak pomáhali při výstavbě
pomocnými pracemi. Byli si vědomi, Že jde o stánek
vzdělanosti jejich dětí. V zápisu kroniky měšťanské školy se
dočteme, že "pro budoucnost Rakvic bylo vykonáno velmi
mnoho". Je si však třeba připomenout, že zřízení měšťanské
školy vRakvicích bylo schváleno vůnoru 1930a první školní rok
začaljižvzáří 1931, avšak stavba školy byla dokončena
v srpnu
1932. Musela být proto učiněna opatření, jak zajistit vyučování
před postavením nové budovy měšťanské školy. Vyučování na
měšťanské školezačalo 1. září 1931. Do 1. třídy se přihlásilo 52
žáků. Ztoho 26 chlapců a 26 dívek. Ale na tuto nově otevřenou
třídunebyly dosazeny nové učitelské síly. Vyčovaly proto všechny
předměty v 1. třídě měšťanské školy učitelé obecné školy. Byli
to správce školy Bohumil Horňanský, učitelé Jaroslav Veselý,
Jaroslava Zelená, Marie Bednaříková, Ludmila Volavá,
konsistorní rada Jan Spurný, Dr. Říčan, který vyučoval
náboženství českobratrské-evangelické. Těžiště vyučovacího
procesu prakticky leželo na B. Horňanském a Jaroslavu
Veselém, z nichž první vedle správy obecné školy vyučoval
občanské nauce a výchově, zeměpisu, dějepisu, krasopisu a
ruční práce. Učitel Jaroslav Veselý vedletřídnictví vyučovaljazyk
vyučovací, přírodopis, přírozpyt, počty, měřictví arýsování, kreslení,
tělesnou výchovu a zpěv. Jaroslava Zelená měla tělesnou
výchovu děvčat. Marie Bednaříková vyučovala němčinu a
Ludmila Volavá měla ženské ruční práce a domácí nauku,
náboženství pak oba uvedení kněží.
V nové budově měšťanské školy začalo vyučování ve
školním roce 1932/1933, a to 1. září 1932. Nová budova byla
otevřena veřejnou slavností a předána svému účelu. Klíče od
stavitele Němečka slavnostě převzali: starosta obce František
Kamenský, předseda místní školní rady Karel Nečas a správce
školy Bohumil Horňanský dne 11. září s příslušnými projevy, v
nichž byly vzpomenuty překážky, problémy, starosti i nadšení
Rakvičanů. V této době už byly v měšťanské škole dvě třídy, a
to 1.a, jejímž učitelem byl odborný učitel František Jerson, 1.b,
jejímž třídním učitelem byl odborný učitel Jaroslav Veselý a 2.
třída, jižjakkotřídní učitelvedl Štěpán Mátl. Teprvepřed počátkem
školního roku 1933/1934, ato 1. července 1933, byl dekretem
Zemské školní rady v Brně ustanoven ředitelem měšťanské
školy v Rakvicích František Hadaš. To na měšťanské škole
začal třetí ročník a škola měla pět tříd s celkovým počtem 151
žáků.
Učitelský sbor měl 9 členů. Ředitelem byl František Hadaš,
učiteli František Jerson, Štěpán Mátl, Jaroslav Veselý, František
Zelený, Marie Lemperová, Jan Pivoda, Ludmila Volavá a
náboženství vyučovali římsko-katolické konsistorní rada Jan
Spurný a náboženství českobratrské evangelické dr. Říčan.
JUDr. Hubert Režný
RAakvickyý ©
ZPRAVODAJ
pokračování
Sukně byly dvojího druhu, a to sukně svrchní, ty
určovaly vzhled slavnostního oblečení asunkně spodní,
jak jsme už uvedli, škrobenice. Starodávné sukně se
nazývaly valisky, grumašky, turecké, soukenice,
bavlnky, moldonice, ato podle druhů látek. Děvčata od
14 let nosila sunkně bavlnky s jedním červeným
štráfkem. Čím byla děvčata starší, tím byl tento štráf
širší. Nejvzácnější sukně byly ty, které měly po obou
stranách červeného štráfu zelené štráfečky.
Ke konci 19. století uvedené druhy sukní byly
nahrazeny sukněmi zlátky kašmírové,štofové, listrové,
polohedvábné, sametové, z atlasu, harasu, hedvábí.
Byly barev modré, zelené, z červeného sukna, z
mušelínu atd. Všechny byly nepratelné. Byly však
všechny "naharvankované“. Každá dívka ižena musela
mítsunkni zvanou bavlnka
a soukenice a také několik
černých soukenic. Sunkně byly lemovány žlutou pentlí.
Později ke žluté přidávaly červenou nebo zelenou
pentli a vypustily kousek "plechu", takže lemůvka
sukně byla trojí barvy. Zcela vyjímečně, po vzoru
jiných obcí nahrazovaly lemůvku a lemovaly sukně
sametem anebo přišívaly nad lemůvku pentli širokou
a z obou stran krepiny a krajky nebo zlaté a stříbrné
dracíny.
Pod vrchní sukní byly bílé sukně, nazývané
spodničky - škrobenice. Těch měla děvčata na sobě
sedm až osm. Některé i více. Spodničky byly
naškrobeny vařeným bramborovým škrobem a
nažehleny. Každou z těchto sukní bylo trochu vidět.
Při každém kroku se sukně pohupovaly. Dívkám to
velmi svědčilo.
Další částí oděvů Rakvičanek byly kacabaje.
Kacabaje byly původně bílé. Šlo o ženský kabátek s
rukávy. Později byly kacabaje ponejvíce sametové,
atlasové, hedvábné nebo flanelové. Přední částkacabaje
ajejí vrch, stejně
jako rukávy byly lemovány hedvábím
s kraječkama a byly vyzdobeny zlatými drcůny. Bohatá
výzdoba svátečních kacabají určovala míru bohatosti
její nositelky. Zapínala se 14 až 18 knoflíky. Obršlák
zakrýval celou horní část kacabaje.
Sváteční odívání Rakvičanů
k:
Nejzdobnější bylo sváteční odívání stárek, drůžek
a nevěst. Stárka stejně jako stárek a všichni chlapci
a děvčata museli mít od hlavy k patě všechno nové
a poprvé na sobě. Stárky musely mít dvoje nové šaty.
Vedle toho musely mít stárky věnec a kotůč. Kotůč,
který nahradil dříve nošené věnce uměla udělatjedna
aj dvě Ženy z vesnice. Podle dochovaných zpráv
potřebovala stárka asi 25 loktů širokých pentlí a 4
lokte úzkých. Také nasazování kotůčů umělo jen
několik žen ze vsi. (Zobrazení bylo v č. 3/1994
Rakvického zpravodaje). | drůžky na svatbu stejně
jako nevěsty byly vždy nastrojené. Na hlavě měly
věnce, později kotůče. Tyto byly nazdobeny
přebohatě. Rukávce, jak už byly posány výše, měly
široké obršláky a rukávce platysové podvázané
barevnejma taciy.
pRakvický -
ZPRAVOO A)
Zpravidla měly vrchní
sukni ze sametu, plyše, hedvábí nebo
atlasu a pod níněkolikškrobenic. Fčěrtoch pak bylz hedvábí,
náležitě nakulmovaný a jeho okraj poutal pozornost. Úměrně
vystrojení stárkám, drůžkám anevěstám byli stárci, mládenci
a ženiši. Jejich nejvýraznější ozdobou byly klobouky
(hůúseňáky). Na nich měli ženich voničku z romarýnu a
"skríbek", stárek měl voničku se zrcadýlky (umělou) a
mládenci měli jen rozmarýny. Ženich nebo stárek měli na
vestě připjaté pantle. Mládenci měli buď již fialovočerné
vázanky, nebo u krku připjaté bílé šátky. Všichni měli
holínkové boty. Vesty
již měli zapínány čamarovými šňůrami
a čamarovými knoflíčky. Kromě ženicha měli všichni
kosárky. Zastavme se teď u kapesníků, nazývaných též
šnuptychly. Naty se velmi drželo. pro sebea prosvé chlapce
je vyšívala děvčata. Byly
to bílékapesníkyz perkálové látky.
Chlapci si je připínali na vesty a děvčata je nosila v ruce.
Zimní odívání dívek a žen bylo doplněné ženskými
kožíšky. Šlo o kožíšek, který měl krátké pásání. Byly vyšívané
a lemované liščinou. Byly poměrně drahé. Proto byly
postupně nahrazeny vlňáky, které bylyze suknanebo pletené,
domácky vyrobené a vyšívané, stejně jako vlňáčky, které
ženyv zimě nosily, byly opatřeny třásněmi.
Jakmile se mládenec oženil nebo dívka vdala, jakoby
zdobnost jejich oděvů dostala ráz vážnosti, důstojnosti. Z
košiltéměř vymizelo vyšívání, vesty byly až ke krku opatřeny
řadou poutek zpapulírky-čamorové šňůrkya ztéhož materiálu
iknoflíky. Tvarem i vzhledem téměř stejné jako vesiy pánské.
Pod vestou pak byl u krku uvázán hedvábný šátek podobný
široké vázance s pruhy barvy fialové a černé, případně se
zeleným krajem. U vdaných žen byla nošena kordula jen
při opravdových slavnostních chvílích. Převládalo nošení
slavnostní kacabaje ze sukna, slemováním
jak bylo uvedeno
výše. Ale při určité jednotnosti nebo zdobnosti odívání
ženáčů a vdaných žen bylo patrno, kdo byl bohatý sedlák
a kdo domkař nebo podsedník. Podsedník například měl
u krku na límečku košile tenkou jednoduchou šátku
(vázanku), košili bílou nezdobenou, u vesty měl zapínání
čamarové a na vestě dvě kapsičky. kabát měl rovněž
čamarové zapínání nahoře revesy. Devět zapínání
a vedle
něho po obou stranách kabátu po 11 čamarových knoflících
a na pravé straně kabátu dvě kapsy nad sebou a na levé
straně jedna kapsa, soukenné gatě a holínkoté boty. Jeho
žena pakměla na hlavě sametový vyšívaný šátek
s trásněmi,
obršlák a kacabaju lemovanou a ozdobenou, v ruce s
nezbytným kapesnikem-šnuptychlem. Horní sukní měla
rovněž sametovou, květovanou, fěrtoch a bombíkové
šněrovací střevíce. Sukně a fěrtoch byly do poloviny lýtek.
Odění bohatého sedláka "souseda", zpravidla
pololáníka bylo z drahého tmavého sukna, u košile byla u
krku uvázána šátka (vázanka) široká z tmavého hedvábí,
ukončená třásněmi tmavější barvy. Do vázanky byla
zpíchnuta zpravidla zlatá rozeta. Zapínání vesty bylo
čamarové. V kapsičkách vesty byly vloženy hodinky se
zlatým řetízkem, který byl zastrčen do čamarové dírky vesty.
Kabát takového souseda měl také čamarové zapínání.
Rukávy byly ke konci zůženy lemůvkou, která měla našitu
zvláštní šňůru, která lemůvku zdobila.
pRAakvický -
ZPRAVODAJ
Jen v rané době rakvického kroje nosili muži kožichy
dlouhé až po paty. Kožichy si však mohli dovolit nosit jen
pololáníci, ato ani ne všichni. Ostatní měli bílé haleny, také
dlouhé až po paty. Tyto byly v posledních desetiletích
minulého století nahrazeny soukennými kabáty podšitými
kožešinou. Poněvadž i tyto kožichy byly poměrně drahé,
začali muži nosit soukenné kabáty. Tyto byly opatřovány
vatovými vložkami a byly jen asi do půli stehen a měly dvojí
kapsy šitéšikmo irovně, aby sidonich mohli pohodlně dávat
ruce. Zdobeny nebyly.
Kroj začal v Rakvicích po první světové válce ustupovat.
Mládež se "popanšťovala". Kroje se držely především Ženy.
Dodnes jsou u nás ženy, které od kroje neupustily.
V posledních desítkách let však se stalo módou znovu
nosit kroje aspoň o hodech a svátcích. Došlo k jakési
renezanci, obnovování krojů. O tom, jaký kroj šít a nosit se
vedly spory. U žen to bylo jasné. U nich se zachoval
podstatě původní kroj s určitými vývojovými odchylkami. U
mládeže mužské šlo o to, zda nosit žlutice s původními
částmi (kordule, marinky, atd.), či zda soukenné vesty,
kabáty, kalhoty. Nakonec zvítězil směr prosazující původní
kroj - ne však v jeho původní podobě, ne kordule, marinky,
ale soukenné vesty, košile různě vyšívané, húseňáky, ne
vždy holinkové boty rakvického vzoru, ale různě zdobené
nebo převzaté slovácké. Je potěšitelné, Že k renesanci
došlo. Kroje užívané a nošené jen na hody nebo při jiných
významných slavnostech, připomínají z našeho pohledu
vzdálené selství, hlášení seke starým tradicím ajejichzašlé
slávě.
JUDr. Hubert Režný
lustrace: František Zach
pRakvický -
ZPRAVODAJ
RAKVICKÉ POSTAVY, POSTAVIČKY A FIGURKY
Strýc Cyril
Strýca Cyrila jsem poprvé blíže poznal jako brigádník
JZD při stohování slámy. Jeho zvláštní jednání mě od
začátku udivilo a rozesmálo. "Chlapče, půjč mně tvoje
vidle," povidajů."No
jo, to setitodělá, vždyť ony hážou samy".
A postupněsi strýc vyměnili vidle všech brigádníkůi všechna
místa na stohu, až se nakonec vrátilina svoje původní místo
a se svýma vidlama, které nakonec označili za nejlepší.
Strýc Cyrilměliv mládí těžký úraz a jeho následkem bylo,
že se všemu dětsky divili, jednali často nelogicky a tím
vyvolávali všeobecné veselí. Ale nikomu neublížili, byli
dobrým člověkem a lidé si o nich vyprávěli veselé příběhy.
Bylo by jich na celou knihu ...
„.. Jednou volali na sousedku tetičku "Zámečníkovou":
"Julko, pojď sem, musím ti něco důležitýho říct". Když se
tetička prodraly v humně přes kopřivya různé harampádí až
k plotu, povidajů Cyril: "A nevíš kolikje hodin?" Ve druhém
případě, kdyžvylákali tetičku k plotu, řekli: "A víš co, Julko, já
to radši obejdu" a šli dokola vratama. Jednou, když hodně
napršelo, stála Cyrilovi v humně voda. Cyril nelenili, vykopali
přikopku a pustili vodu kZámečnikom. Strýc Jožka Zámečník
(nazývaný tak dle svého řemesla) byli klidný a uvážlivý
člověk, protožejinak by museli Cyrila uškrtit. A povidali: "Ná,
Cyrile, co blázníš". A Cyril s klidem na to: "Ná, Jožko, já se
ti divím, že se divíš. Vždyť uznej, že tej vodě
je úplně jedno,
kde stojí". Tej vodě to bylo skutečně jedno, ale nebylo to
jedno strejcovi Zámečníkovi. Ale že byli dobrák, mávli nad
Cyrilem ruků a srdečně se jeho zdůvodnění zasmáli.
Takovýho souseda si zabít by bylo škoda.
Všeobecně
je známý případ jak Cyril vylákali chlapy na
hůru, kde vyskakovali, aby zjistili, zda lze barák postavit na
štok. Nejvíce srandy nadělali Cyril při zájezdech po světě. Z
Jugoslávie poslali pohled tohoto znění: "Všichni jsme Živí a
zdraví až na Bóhmku." Chudák tetička Bóhmová, litoval jich
každý, kdo se od Cyrila o tragické zprávě dověděl a rodina
žila ve strachu, co se stalo. Až po návratu zájezdu se zjistilo,
že tetička měly na zádefch puchýře od slunka a že se jim na
zájezdu líbilo.
Když jsme jeli do Ruska, strašili chlapi Cyrila přísností
zdejšího režimu a že ho zde určitě zavřů, protože vždycky
něco vyvede. "Máš se napsat ze Sibiře Evě (manželka
Cyrila)", dodávali. Cyrila dostrašili a ten se mě chodili na
všechno ptát, protože jsem bylvedoucím zájezdu. V Užhorodě
za mnou doběhli a povidajů: "A može se, chlapče, v Rusku
scat u stroma?" Hned jsem jich poslal do nejbližšího křoví
a strýcovi se viditelně ulevilo.
Při cestě zpátky jsme se chtěli podívat na skokanské
můstky
v Tatrách, ale bylataková mlha, že jsmenic neviděli.
Cyril dostali v mlze strach a volali na řidiče: "Kamile, ať s
nama nefukneš nekde do moře". Abych jich uklidnil, říkám:
"Strejcu, tady není moře, jsme v Tatrách". A oni nato: "A jak
to možeš, chlapče, vědět, vždyť není na krok vidět"
Když jsme jeli do NDR, celou cestu jsem jich učil poručit
se pivo německy. Pořád
to pletli, až při návratu siu Máchovýho
jezera poručili zwei Bier. Žejsme už dávno doma, si nestačili
všimnout. Na hranicích s NDR si chtěli Cyril koupit
na celnici
naše pivo, ale pustili se omylem do Německa. Na hranici
jich zastavil po zuby ozbrojený voják a lámanou češtinou se
zeptal: "Co si pšejete?" Strejc Cyril ho dvakrát obešli a pak
mu zakřičeli do ucha: "Pivo". Voják smíchy málem upadl a
poslal Cyrila zurůck.
V Roztoku jsme bydleli ve výškovém hotelu. Krátce po
příjezdu za mnou přiběhli strýc Ferbar a celý bez sebe
oznamovali, že jim někdo ukradl kufr. Řekl jsem jim, že
všechny ubytuju a pak že půjdeme spolu na místní policii.
Kdyžjsem vyjeldo 8. patra, strýc Cyriltu běhali s cizím kufrem
a každého se ptali, čí to je. "Proboha, strejcu, ná kde jste ho
vzali," ptám se. "No víš, chlapče," odpověděli Cyril, "jeljsem
výtahem a nikdo jinej nejel, tož abyto nejelo na prázdno, tak
jsem vzal nečí kufr."“ Samozřejmě
to byl ten Ferbaruj a ten
z toho byli na mrtvicu a už měli obavy, že stráví týden bez
pyžama a v jedných šatech. A užtaky stačili nadávat, jak
ty
potvory německý kradů.
Natento zájezd Cyril mále nejeli. Koupili pařák, zaplatili
přípojku a když jsem vybíral, tak neměli peníze. Bez nich by
to ale nebylo ono, taj jsem jim poradil, aby jim zájezd
zaplatila jejich Eva. Cyril se rozzářil a povidajů: "Tož běž za
ňů a kdybytti tvrdila, Že peníze nemá, řekni, že jich má vtom
porculánovým hrnkuv kredenci." Tetička byly hodná, zaplatily,
strýc jeli a bylo veselo...
Když zestárnete či onemocníte, začnete vidět všechno
jinak. Vážíte si každého, kdo vás rozesmál a obohatil něčím
šťavnatě lidským. |já siteď říkám, že bez strýca Cyrila by byl
můj život chudší a rád na něho vzpomínám ...
Rosťa Obhlídal
pRakvický ©
ZPRAVODAJ
Víte, čím bvmit ptáčky?
Nádherně zbarvené listí ze stromů již opadalo a pohled
nateploměr nám sjistotou říká, že se neodvratně blíží zima.
Pro někoho může být zdrojem radosti, jinému může přinést
strádání. Mezi ty strádající patří i naši opeření přátelé, kteří
nás zejména najaře těšili svým zpěvem, a kteří v chladném
zimním období potřebují naši pomoc. Nabízíme Vám proto
několikrad azákladních pravidel,
jak krmit naše přezimující
ptactvo.
Především je zásadně krmíme kvalitní potravou.
Rozhodně by to tedy neměl být způsob, jak se zbavit
kuchyňských zbytků nebo plesnivějícího chleba. Krmítko
může být jakéhokoliv tvaru a velikosti, z plastů, plechové
nebo klasické dřevěné, dbáme pouze na to, aby vletový
otvor neměl ostré hrany, případně trčící hroty hřebíku.
Stříšku zhotovíme dostatečně velkou, abychom potravu
chránili před sněhem a deštěm. Krmítko samotné
umísťujeme na volném prostranství alespoň 1,5 m nad
zemí, nejlépe 3-4 m od nejbližších keřů a stromů, čímž
znemožníme lov toulavým kočkám, které se v místech
zvýšeného výskytu ptáků rády zdržují.
Potravu dáme do krmítka v takovém množství a stavu,
aby neplesnivěla a nehnila a z hygienických důvodů
provádíme také pravidelnou kontrolu a úklid krmítka a jeho
okolí. Ptáky zásadně nekrmíme chlebem, uzeninami,
slanými potravinami, suchými těstovinami ani kynutými
výrobky. Z naší kuchyně můžeme ke krmení použít
strouhanou housku, zbylé vařené brambory, kousky masa,
na plátky nakrájený lůj, vnitřní sádlo nebo pokrmový tuk
(LUKANA). Z přírodních zdrojů podávámejakákoliv semena
nebo plody, pokud nebyly chemicky ošetřeny. Vhodné je
použít tzv. zadinu, tj. semena plevelů a trav, která zůstávají
po vymlácení obilí a kterou snadno seženeme v každém
statku nebo zemědělském družstvě.
Protože jsou však! ptáci vybíraví a nemusí vzít za vděk
vším, co mu nabídnete, předkládáme vám jídelníček
nejčastějších zimních hostů na krmítku:
Kosi, kvíčaly a brkoslaví se žíví převážně bobulemi
ptačího zobu, kaliny, černého bezu, jeřabin, případně plody
hrušek a jablek. Sýkory mají v oblibě mimo loje a tučných
semínek slunečnice, semence a máku také drcené ořechy,
vrabci ahrdličky zahradní určitě nepohrdnou pšenicí, ovsem
nebo strouhanou houskou. Pro zvonky, pěnkavy astrnady
je nejvhodnější
již zmíněná zadina. Hmyzožravým ptákům
jako jsou šoupálci, mlynáříci, střízlíci nebo králičci se
nejvíce zavděčíme tzv. tukovým žírem, který se skládá z
hovězího nebo skopového loje, drcených slunečnicových
semen, máku, mletých ořechů a strouhanky. Vše smícháme
s rozpuštěným (nikoli přepáleným!) lojem a do této směsi
máčíme jehličnaté větvičky, případně směs vyléváme do
kelímků nebo květináčů, v jejichž dně provlečeme drát a
podobně jako zvoneček zavěsíme na vyhlédnuté místo.
Je pochopitelné, že čím pestřejší jídelníček nabídnete,
tím více druhů vás bude navštěvovat a takové vkusně
zhotovené krmítko se štěbetajícími ptáky, je nejen vhodným
doplňkem zimní zahrady, alei příjemným oživením šedivých
městských balkonů. A pokud byste chtěli našim
opeřencům pomoci také na jaře, v době hnízdění, napiště
sina adresu naší společnosti pro ochranu ptactva. Rádi
všem milovníkům ptáků zašleme zdarma jednoduchý
návod navýrobu ptačích budek adalší materiály kochraně
ptactva.
Moravský ornitologický spolek
P O Box65
750 65 Přerov 2
Sypeme ptáčkům
Lehký opar snáší se nad krajinou,
podvečer k nám přichází tiše.
Krajina dostává podobu jinou
když na ni vzduch mrazivě dýše.
Ptáci už dávno odletěli,
opustili svá hnízda, a taky nás.
Snad dříve než my to věděli,
že nastal pro ně loučení čas.
Těm, kterým je určeno v zimě zůstat s námi,
jistě přiletí zkřehlí i před náš dům.
Snad nezůstanou opuštěni, samí ...
RAakvtcký -
ZPRAVOOAJ
Vážné události roku minulého
= Jakokaždýrok, takiten minulý, pořádali myslivci střeleckou
soutěž na asfaltové holuby. Dvacet myslivců se snažilo
získat cennou trofej nejlepšího střelce, však nikomu se
nepodařilo překonat přesnou střelbu Tomáše Horáčka,
který s přehledem zvítězil. Za ženy startující Jiřinka
Filípková, i když byla jediná, vítězství si plně zasloužila.
V minulém roce se nám tu vyrojilo velké množství vos. Tito
nepříjemní bodavci, nejen že škodili ovoci, ale rozdávali
žihadla lidskému pokolení bez ohledu na věk, příslušnost
či pohlaví. Podle rakvického průzkumu byl nejvíce postižen
rodák z vrchního konce. Devět žihadel mu tyto potvory
vbodly do jeho stepilé hlavy během jedné minuty. Život
mu na poslední chvíli zachránila místní doktorka
vbodnutím dvou velkých injekcí. Že to chudák vydržel.
Víte, jak se dívá husa na letadlo? Tak nějak 14. října
pokukovali rakvičtí občané po dvanáctivelkých, pestrých
balónech vznášejících se nad Rakvicemi. Z košů,
zavěšených pod balóny zdravili nás lidé, kteří přiletěli z
Prahy na pozvání Karla Průdka (vedle bývalého pekaře
Kociána), aby okusili burčáku přímo u zdroje. Prý se jim
tu mociíbilo, příští rok přiletí zase, proto v době burčáků
pozavírejte slepice, aby se nepoplašily a dobře nesly.
= Loňské léto se vydařilo hlavně školákům. Bylo to
nejteplejší léto tohoto století, a proto chladivých vod
našich rybníků využívali nejen ti mladí, ale i ti dříve
narození. | přes lidmi přepiněné vodní hladiny rybáři
nenechali spát svůj "vercajk" a tak se dál dostávaly na
stoly milovníků rybích specialit štiky, amuři, tolstolobici,
bolení a také sumci.
Laďa Zlámal, ač nerybář, zasekával sumce na Trávnikách,
když se majitel udice Staňa Peš právě věnoval pod
hladinou zaseknutému háčku souseda Zdeňka
Chrástka. Lada Zlámal, čím rychleji točil kličkou navijáku,
tím více se divil, Že se mu struna nenavíjí, ale odvíjí, ato
coje na konci této struny se neustále vzdaluje. Staňa Peš
jak vystrčil hlavu nad hladinu, okamžitě odhadl situaci
neuvěřitelně rychle. Jaktvrdí očití svědkové, prý sezemě
nedotýkal a na těch deset metrů to byl určitě světový
rekord. Úlovek stál za to. Přes metr dlouhý sumec byl o
centimetr větší jak majitel udice, ale zase tolik nevážil.
Víte, cojeto výskočka? Krátké vysvětlení pro nevzdělance.
Je to první tekutina vytékající při pálení kořalky. Ta se
nepije, neboť obsahuje těžké kovy, hlavně metylalkohol
a po něm se slepne a blbne, je to však velmi dobré
mazání na revmatismem zasažené pohybové ústrojí.
Jeden hospodářv Rakvicích si ji odléval stranou, ale ne
proto, aby ji používal na mazání kolem a kotníků, ale
proto, abyji nalil do letošního vína s úmyslem zkvalitnit
rakvické hody. Padesát litrů výskočkového vína chce
zadarmo věnovat stárkům, aby dobře výskali, skákali a
verbovali. Nedej Bože, aby se mu to podařilo.
Jeden Rakvičák
asi před deseti lety si pod "kůňů" postavil
pres na víno a tak mu tam stojí dodnes. Jeho vysvětlení
je jednoduché a logické. "Ženský v sobě nemajů ani
špetku rozumu a fantazie. Úplně zbytečně se dřů. Když
se nám polámal"krutič" a peníze na novej nebyly, kdo by
musel krůtit prádlo? Samozřejmě já. A to teda né.
Postavil sem pres, prádlo v něm stahnu, nejakej deň
nechám odkapat a jeto aj vyžehlený. Pres se pořád čistí
a je pořád připravenej na vinobraní a mně zbývá čas na
Vu u
"Tak teho bohdá nebude, aby si pořádnej rybář musel
kupovat na vánoce kapra," zabručel si jeden rakvický
rybář jedno předvánoční ráno, sbalil udici a vydal se do
Jezer. | když ten den byla hustá mlha, že ji mohl nožem
krájet, nadva metry nebylo vidět, nic ho nemohlo odradit,
byl sisvým úspěchem naprosto jist. Spokojeně nadhodil
udici a čekal. Zkušený rybář nepotřebuje vidět na splávek,
stačí mu cit pro "hůlku", někteří používají na konci prutu
zvoneček, nebo u sebe mají v noci blikající žárovečku.
když po desáté hodině se mlha začala rozestupovat a
Konečně se objevila hladina rybníka, tu překvapený rybář
zjistil, Že vlnky rybníka se nepohrávají se splávkem jeho
udice, ale ten smutně leží | s návnadou na tenkém ledě
potaženém po celé hladině rybníka. Zaklel tento muž až
se vysoké teploty zachvělya šelsi stoupnoutdo místného
Univerzálu do fronty na vánočního kapra.
Zdeněk Pohi
10
RAakvický -
ZPRAVOOAJ
V Rakvicích
Ach, víno, víno, polaskej náš zrak
pohlaď hrdlo a v duši zasej mít.
Vylétní z hrudi jak k nebesům pták
psíničko veselá, písničko naše.
Zavítej do zahrad, do polí se vznes
rozezvuč tóny našeho kraje.
Když barvami pestrými se louka rozehraje
a dvojhlasem dívčím zaplní se sad,
tu z vinice mužsky sbor 0 vojně zpívá
V úžasu u cesty zůstávám stát.
Stmívá se, klekání pomalu odeznívá-
tisíc let kdybych žil, tady bych žil rád.
Zdeněk Pohí
Poděkování
Jménem dětí první třídy a jejich rodičů děkuji manželům Neuvirtovým za sponzorský
finanční příspěvek 5 000 Kč.
Část těchto finančních prostředků byla již využita na kulturní akce (Národní divadlo
v Brně, kouzelník) a drobné dárky pro děti.
třídní učitelka
Miroslava Šubíková
11
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Společenská kronika
Sňatek uzavřeli:
Vlastimil Straka
Jindřich Štěpina
Ctibor Pohanka
Radim Moravec
František Zapletal
Věroslav Peš
- Milena Zlámalová
- Dana Meszárošová
- Hana Ludvíková
- Jana Kalužová
- Barbora Nachtigalová
- Alena Filípková
Láska je jeden plamen, jímž se dvě srdce rozhoří.
Narozené děti:
Šmídová Magdalena čp. 468
Moudrý Miroslav 33/
Rajjová Martina 81
Jílková Johana 637
Tesárková Adriana 162
Boháčková Kristýna 653
Rampáčková Eliška 653
Největší krása je v dětských očích.
Blahopřání k jubileu:
Dne 6. prosince to bylo 50 let,
kdy nastoupili společnou životní
cestu manželé
Hedvika a Oldřich Krůzovi.
Redakční rada RZ Vám přeje,
ať zdraví a dobrá pohoda Vás
provází po všechen další čas
společného života.
Občané 80 a víceletí
80 let
81 let
82 let
83 let
84 let
85 let
86 let
87 let
88 let
89 let
90 let
91 let
92 let
93 let
Herzánová Františka
Hrdinová Krista
Hřibová Josefa
Jílková Františka
Blažek Karel
Foukalová Marie
Kamenský Miloslav
Hajdová Františka
Strýčková Ludmila
Hanáčková Markéta
Malinová Marie
Machačová Anežka
Filípek Oldřich
Richter Ladislav
Bednaříková Božena
Nečasová Marie
Herzánová Žofie
Průdková Anežka
JUDr. Režný Hubert
Machačová Květuše
Lukeš Jan
Filípková Božena
Filipek Ferdinand
Peš Josef
Jiříčková Marie
Jáchymková Helena
Ničová Marie
Průdková Julie
Filípková Marie
Minařiková Filomena
Nečasová Marie
Říhová Bohumila
Suchyňa František
Kamenská Františka
Průdek František
Průdek Jaroslav
Rampáček Jaroslav
Burianová Adéla
Kamenská Marie
Minaříková Vlasta
Hrdinová Hedvika
Stehlíková Hedvika
Cichrová Anděla
Kamenská Cecilie
Vajbarová Adéla
Průdková Žofie
Nečas Antonín
Ferbar Antonín
Pohanková Růžena
Režná Eva
Průdková Marie
Veselý Jaroslav
Janošek Josef
Horáčková Růžena
Straková Marta
Hrdinová Marie
Krůzová Marie
Heraufová Božena
Rozsypalová Marie
Zemřel:
Milan Horáček
Věčný spánek beze snů, věčná noc bez svitu hvězd.
-
Všem blahopřejeme a upřímně přejem zdraví a klidné
stráří.
Marie Darmovzalová
vevěku 54let
Redakční rada Rakvického zpravodaje se tímto
omlouvá svým čtenářům a příznivcům za opožděné vydání
tohoto zpravodaje, způsobeného termínem komunálních
voleb.
Děkujeme za pochopení.
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme-
novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.