Rakvický zpravodaj 1993/3
Periodika
Otevřít PDF (13,5 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
čp
vydává obecní rada v Rakvicích -
Rakhkvičané na slovíčko...
V posledním předhodovém čísle jsme vyjádřili
obavu, zda hody vůbec budou a zda největší kulturní
tradice obce nezanikne. A stal se téměř zázrak. Hody
nejenže byly, ale podařilo se je zorganizovat na úrovni,
jakou už dlouho nepamatujeme. Zase jsme mohli být
hrdi na to, že jsme Rakvičáci.
Redakce Zpravodaje se proto rozhodla věnovat
hodům zvláštní článek, popsat jejich průběh a ocenit
ty, kteří se o úspěch nejvíce zasloužili. Oprávněně se
domníváme, že nadšení současné chasy dalo podnět
k novému kulturnímu probuzení obce, rozvíjení pocitu
sounáležitosti a hrdosti občanů. Zatím se tak stalo
obětavým úsilím několika jednotlivců. Pokud chceme
úspěch trvalý a dále ho rozvíjet, musí chase vytvořit
dobré zázemí nejenjejich rodiče a rodiny, ale ivšechny
organizace v obci a všichni občané. Jen si představte
tu hrůzu, kdyby hody zanikly a nám zůstalo jen honění
za prací. Bez kulturního vyžití by byl náš život ubohý,
a proto si važme možností, které máme. Nadšení
mladé chasy nechť
je nám příkladem. Umělo překonat
i velikou nepřízeň počasí. O hodech byla taková zima,
že hospodští konstatovali, že ani kroniky nepamatují,
aby na našich letních hodech pili muzikanti grog a čaj
s rumem. :
Při pěkném by se ještě více zúročila obětavá
práce organizátorů hodů a i návštěvnost by byla
podstatně větší. | ekonomická stránka hraje důležitou
roli, aby hody neskončily schodkem a chasa to
nemusela platit ze svého. Za všechno
to obětování se
pro obec!
Nyní nám nastává další tradice roku a tou je
vinobraní. | této tradici věnujeme článek, který
pojednává o našem horenském právu.
Je vinobraní. Chlapi teď mají větší pilno, jak
ženské před hody. Hotaři honí špačky a střílejí jak u
Verdunu. Frézky, kádě, mlýnky a lisy jsou v pohybu a
čisté sudy čekají na zlaťavý mok. Začíná burčákové
období, které je veselé, ale má i svoje úskalí a
nebezpečí. Škoda, že jsme ještě neobnovili slavností
zarážení hory a další aktivity, aby vinobraní nebyla jen
dřina, ale aby si uchovalo i svůj posvátný ráz. Možná
i tohoto se jednou naše chasa ujme.
O vinobraní jsou i zkušení hospodáři v napětí.
Vždyť každý rok je jiný a stále musíme sledovat, zda
úroda nezačíná hnít, a to by se musela sklizeň urychlit.
Ve svých soukromých záznamech mám
zajímavou zmínku z roku 1969. Tehdy byl dlouhý a
teplý podzim. Družstevníci tenkrát sbírali i martínky a
skutečně až na Martina. Nasbírali jich 2,5 vagónu a
bylo z nich dobré víno.
Letošní úroda dobře vyzrává a dá se
předpokládat i kvalita v bečkách. Což kdybyste si
naláhvovali pár flašek do archívu. Měli byste památku
na rok, kdy byly neobyčejné hody a kdy se psal
letopočet 1993. A možná máte i mnoho jiných a
pěkných osobních vzpomínek.
Tož, nazdraví a hodně zdaru vašemu počínání!
R. Obhlídal
g nRakvický ©
ZPRAVODAJ
Naše obec v současných podmínkách
V probíhající době jsou s omezenými
prostředky zajišťovány nejnutnější výdaje
spojené s provozem základní školy, mateřské
školy a ostatní výdaje spojené s nejnutnějšími
potřebami obce.
Na provoz mateřské školy a družiny
budou muset tentokrát přispět irodiče, ikdyž
jsme se snažili ,aby toto finanční zatfiženírodičů
dětí, vzhledem k tomu, že se jedná o mladé
+
rodiny, bylo pokud možno co nejůnosnější
V měsíci září a jen budou probíhat v
ulici Hřbitovnírekonstrukční práce na vozovce
v úseku od transformátoru po napojení na již
vybudovanou vozovku u domu pana
Korčáka směrem nad Koziperky, Rozpočet
na vozovku je celkem 1,2 mil. Kč. Podíl Státní
meliorační správy, která je budovatelem
vozovky je 540 tisic Kč. Ostatní práce
představuje položení kanalizace pod touto
vozovkou, odebrání původního povrchu a
další úpravy v ceně 700 tisíc Kč. To je finanční
podilobce. Tuto možnost
je nutno využít, aby
prostředky SMS byly na tuto akci vyčerpány a
vozovka dokončena. Finanční krytí této
záležitosti ze strany obce nebude
jednoduché. Část bude hrazena Ekoingstavu,
který práce provádí, prodejem úseku
pozemku sousedícího se stávajícím areálem
této firmy. Částečně některými poplatky a
učitý podíl budeme muset složit dodavateli
ještě v tomto roce. Dodavatel je ochoten se
zbytkem platby asi 1/4 počkat do konce
dubna 1994. Takže za těchto podmínek je
nutno využít těchřo všech možností.
Jiná věc je dopad prací na obyvatele
ulice Hřbitovní a občanů, kteří tuto vozovku
používají. Využíváme zpravodaje k výzvě k
mimořádnému přístupu k této akci. Snahou
dodavatele bude, provést práce co
nejrychleji a co nejvíce omezit jejich dopad
na obyvatele. Vybudováním tohoto
posledního úseku cesty k závlahovému
zařízení končí výstavba celé vozovky v délce
asl2km. Je to vzájmuunás všech, Obecnírada
děkuje touto cestou předem občanům za
pochopení.
Z prostředků získaných dotací na
odvodněníprostorukolem kostela aodvlhčení
základů, které tvoří součást statického zajištění
stavby ,bylo provedeno odvedení srážkových
vod a podle schváleného projektu
památkového úřadu a návrhu Ekoingstavu,
úprava základů stavby. Na krytí se podíl
památková správa, odbor kultury a církevní
správa, O další částku, která Dude potřeba
na doúčtování této akce, bude žádáno u
příslušných institucí. Tyto práce umožní v
budoucnu konečnou úpravu středu obce.
Taktéž z těchto prostředků byly uskutečněny
menší akce, na které přispěl referát kultury, t.j,
úpravapietního místa utonulých dětía oprava
dominantního hlavního kříže na hřbitově.
Prostředků bylo poskrovnu, proto byly
využívány co nejhospodárněji. Na těchto
pracích se významně podlelipracovníci, kteří
provádějí veřejně prospěšné práce.
František Zach
starosta obce
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Rakvické horní právo
Ve starých análech a listinných podkladech se
dočítáme, Že v ranném novověku nemělo v Rakvicích
vinařství takové rozměry a věhlas jako např. v
Přítlukách, Zaječí, Velkých Pavlovicích.
Přesio už v 16. století byla v Rakvicích registra
horenská a platilo tako horenské horní právo. V
registrech byly zapsány vinice. Tato registra měla
význam zejména pro vrchnosti, neboť podle nich
vybírala od vinařů vinné desátky.
Třicetiletá válka a zpustnutí Rakvic zapřičinilo, že
registra byla zničena. Po této válce usilovaly vrchnosti
o osázení zpustlých obcí, o obnovu hospodářství a s
tími obnovu vinic. Tehdejší držitelhodonského panství,
k němuž patřily i Rakvice, Bedřich hrabě z Oppersdorfu
dal sestavit v roce i691, to je v době, kdy bylo v
Rakvicíchosídleno již43 gruntů
- půllánů a 11 podsedků
a kdy již bylo obnoveno i viničné hospodářství, urbář
hodonského panství. Urbář byl soupisem veškeré
poddanské půdy, ze které byly odváděny vrohnosti
desátky a daně, tedy i desátky viničné.
Vrchnost podpořila rozvoj vinařství v Rakvicích
tím, že manželka hraběte z Oppersdorfu Anna Helena
Jakardorfská ze Sudic dala rakvické obci do pachtu
vinice Koziperky a byla založena gruntovní registra, v
nichž byli vedení držitelé vinic.
Na přelomu 17. a 18. století, to už drželi hodonské
panství Lichtenštejnové, došlo k rozdělení vinic v
Koziperkách mezi pololáníky a podsedníky. Pololáníků
bylo tehdy v Rakvicíchjiž60 a podsedníků 20. Každému
pololáníku byla přidělena jedna čtvrtka vinice, t.j. asi
7 arů a podsedníkovi jeden achtal, t.j. 3 a půl aru.
Ze záznamů vyplývá, že docházelo mezi vinaři "ke
svárlivým a obtížným věcem". Ukázala se potřeba
obnovit horní práva. Podnět k tomu dal tehdejší
rychtář Martin Podloucký a pukmistr Václav Maršálek.
Požádali "jeho vysoce osvíceného knížete svaté říše
římské, pána Jana Adama Ondřeje z domu
Lichtenštejnského v Opavě a Krnově, jako pravého
Pána Kruntovního hor v zemni moravské", aby pro
Rakvice vydal "Práva horská". Pan Adam byl tehdy
markrabětem moravským, tedy nejvyšší zákonodárce
na Moravě. Byl také výlučným vlastníkem půdy.
Uživatelé půdy měli jen dědičné zákupní právo.
Práva horská byla pro Rakvice vydána v roce
1707. Tatolistina byla označena
jako "kniha perkrechtní
dědiny Rakvic k panství hodonskému přináležející".
Ve svých 66 článcích v úvodu určovala, že vláda
"nad horami" - vinicemi na místě Její Milosti vykonává
purkmistr, nebo horní konšelé.
Purkmistr a horní konšelé tvořili horní soud, který
se scházel dvakrát
do roka, a to první neděli po sv. Jiří
a v neděli po svatém nebo před svatým Vavřincem,
"eč by z některé příčiny vlastní od samého pána
gruntovního odloženo bylo“.
Horní konšelé museli složit přísahu, Že pudou věrní
a spravedliví, Že povedou knit,u register purkrechtní a
že tuto budou mít v obecní truhle. Slíbili, že budou mít
od truhly klíč, aby, požádal-li o to vlastník vinice, mohl
být jeho požadavek zapsán do knihy register.
Všichni, kdo měli vinohrady, byli povinní k těmto
soudům přijíta purkmistrovi a homím konšelům oznámit
své vinohrady a zaplatit za každou "čtvrť vinohradu"
jeden bílý dukát. Kdo tak neučinil, byl pokutován 10
bílými groši.
Každý občan, který koupil nebo prodal vinohrad,
musel tuto skutečnost oznámit purkmistrovi nebo
hornímu konšeloví, který prodej a koupi dal zapsat do
horní knihy. V zápisu muselo být uvedeno, proč byl
vinohrad prodán a na jak dlouho. Kupec musel za
zápis zaplatit dva bílé dukáty a prodávající jeden bílý
dukát.
Ohlášený prodej a koupě vinohradu byl zapisován
do knihy v neděli, kdy byl k dispozici | písař, který
prováděl zápisy do knih. V neděli proto, aby prý
"nezabavoval" lidi, aby mohli robotovat.
Horské právo velmi podrobně upravovalo práva
dědičná k vinicím. Tak např. zemřel-li vinohradník a
měl děti, byli horní konšelé povinní opatrovat sirotčí
díl, aby "nic nezahynulo". Zemřel-li vinohradník a
neměl vlastní děti, měl před smrtí právo odkázat
vinohrad | víno v bečkách svým příbuzným nebo
komukoliv chtěl. Takový odkaz musel učinit před
dvěma nebo více horními konšely. Tento odkaz musel
být jasný. Pak teprve mohl bý zapsán do knihy. Byl-li
vinohradník ženatý a neměl děti, dědila po něm jeho
žena polovinu vinohradu a polovinu vína v bečkách.
Druhou polovinu mohl odkázat příbuzným. Vdovy,
které měly vinohrady a neměly děti, měly právo
odkázat vinohrady svým příbuzným, které uznaly za
vhodné. Žemřela-li vdova bez závěti, připadla vinice
to znamená nejbližšímu pokrevnímu příbuznému.
Pokud jde odědění vinice po sirotkovi, který žil se svojí
matkou, stanovilo horenské právo, že výlučným
dědicem po něm bude jeho matka, která s ním
"chlebila"“, to znamená, která s ním žila ve společné
domácnosti. Jestliže by se matka sirotka provdala a
držela sirotkův vinohrad a "Pán Bůh by na sirotka smrt
dopustiti ráčil" připadla by matce polovina vinohradu,
peníže a víno a druhá polovina by byla připsána
nebližšímu pokrevnímu příbuznému otce sirotka.
Každý, kdo prodal vinohrad, měl povinnost do
dvou neděl ohlásit před purkmistrem nebo horním
konšelem, že vinohrad odevzdal kupci. Neučinil-litak,
byl pokutován 10 groši. Také kupující, který se
nedostavil k zápisu koupě vinohradu a zmařil tak toto
řízení, byl vinen stejně jako prodejce. Zaplatil pokutu
také 10 grošů. Pokuta připadla vrchnosti. Z každé
takové pokuty připadly purkmistrovi nebo konšeli 2
groše.
S rRakvický -
ZPRAVODAJ
Vinohradník mohl podle horního práva dátv "nouzi"
svůj vinohrad do zástavy "buď židu nebo křesťanu".
Toto právo mohl uplatnit před purkmistrem, který
zjistil, co vinohradník zastavuje. Mohl zpravidla dát na
svůj dluh do zástavy "užitek", kterým se vyplatil z
dluhu. Přitom muselo být vinohradníkovi zachováno
"pňoví". Zastavil-li dlužník celý vinohrad, musela být
zástava provedena na celý rok. Došlo-li k tomu, že
nebyla ve vinohradě dostatečná úroda, mohl věřitel
takový vinohrad prodat. Prodal-li vinohrad za větší
cenu než činil dluh, byl věřitel povinen dlužníkovi
přebytek vrátit. Naopak, nedosáhla-li cena vinice výše
dluhu, byl dlužník povinen nedoplatek doplatit. K
prodeji vinohradu směl věřitel přikročit jentehdy, když
dlužníka upozornil 3x, vždy po 14 dnech (celkem v 6
nedělích) a vyzval ho, aby zaplatil dluh. Jestliže "žid
nebo jiný člověk půjčil na vinohrad" a oznámil to
purkmistrovi nebo horním konšelům, měl jim věřitel
každý rok ohlásit své nároky. Neučinil-li tak, pohoršil
si ve svých nárocích, ale přesto byl oprávněn vinohrad
prodat, neboť bylo v zájmu vrchnosti, aby byl vinohrad
obděláván. Dlužník v takovém případě neručil za svůj
dluh dalším svým majetkem. Purkmistr měl uloženo,
aby zejména v takových případech dbal, aby nevznikla
žádná škoda obci, potažmo vrchnosti.
Znedbal-li hornín nebo horní konšelsvé povinnosti,
byl pro zanedbání Žalován u horního soudu. Zjistilo-li
se, že skutečně zanedbal své povinnosti a způsobil
tím škodu, musel složit pokutu 10 grošů a to tolikrát,
kolikrát zanedbal své povinnosti.
Purkmistrovi a horním konšelům bylo hormím
právem uloženo, aby sledovali, aby žádný vinohrad
nebyl bez vlastníka. Nastal-li například takový případ,
že syn po otci nebo po příbuzných zdědil vinohrad, ale
nevědělo se, kde se nachází a horní nebo konšelé
nevěděli, kde by ho mohli najít, měli povinnost vinohrad
co nejvýhodněji prodat. Nesměli totiž nechat vinohrad
neobdělán.
Měl-li někdo vinohrad a nemohl jej obdělávat a
sám se nepřičinil, aby byl stříhán a okopáván v době,
když tak činili jiní a réva již měla pupence, připadl
Vinohrad vrchnosti. Ucházel-li se takový člověk nebo
jehodědici, aby dostali vinohrad zpět, muselisi vinohrad
zpět koupit. Museli však také nahradit sousedovi
způsobené škody a vedle toho museli ještě vrchnosti
zaplatit pokutu "pěti funtů vosku" a hornímu 10 grošů.
Nesplnili-li tyto povinnosti, museli se za sebe, své děti
a příbuzné nároku na vinohrad vzdát.
Zůstali-li po smrti majitele vinice sirotci, bylasvěřena
správa vinohradu jejich poručníkovi. Když dědici
dospěli, museli se ucházet o vydání vinohradu. Museli
se však o toto právo ucházet do roka ode dne, kdy
dospěli. Jinak své nároky ztratili.
Chtěl-li vinohradník dát jako zástavu na svůj dluh
vinohrad, hrozny nebo víno, musel zaplatit hornímu
předem poplatek ve výši jednoho groše. Horní pak
musel svolat řízení o zástavě do dvou neděl.
Nedostavil-li se navrhovatelnebo věřitel, museli složit
pokutu ve výši 10 grošů. Z toho připadly purkmistrovi
3 groše. Tato pokuta byla opakována tolikrát, kolikrát
se účastníci řízení nedostavili.
Horním právem bylo jednoznačně stanoveno, že
nikdo nesmí druhému způsobit škodu na vinohradech,
škody na hroznech, vínu a ovoci, na sazenicích, ani na
roli. Každý vinař se musel spokojit jen se svým.
Výslovně přitom bylo stanoveno,
že "kdo byl dopaden,
že působí jinému škodu, ktomu se májme všichni jako
škůdci zachovati a jej v moc Jeho Milosti pánův k
potrestání vydati, a to proto, že chceme, aby ve
Vinohradech bylo jisto jako v nejpevnějších komorách
našich".
Vznikly-li např. spory o vinici, peníze nebo víno
nebo o cokoliv jiného související s vinohradem, každý,
kdo se cítil poškozen, měl se odvolati k purkmistrovi.
Tento musel spor řešit. Obě sporující se strany se
musely dostavit k řízení před horním. Soud vše vyslechl
a rozhodl. Nebyl-li některý z účastníků sporu s
rozhodnutím soudu spokojen, měl právo se odvolat k
markrabímu moravskému.
Byla-li vinaři buď od sousedů nebo jiných osob
způsobena škoda na vinohradech a poškozený chtěl
souseda nebo jinou osobu žalovat u horního soudu,
muselu něho nejdříve zaplatit poplatek
ve výši jednoho
groše. Teprve pak bylo oznámeno žalovanému, že
bude o žalobě "konáno líčení".
Bylo-li třeba si ověřit vzniklou škodu, provedl horní
se dvěma konšeli šetření. Pak byly obě strany
předvolány k líčení. Nedostavil-li se žalovaný nebo
žalobce, musel složit pokutu ve výši 10 grošů. Byla-li
žalovanému prokázána vina, musel ji nahradit.
Nenahradil-li škodu, byl pokutován 10 groši. Prokázalo-
lise, že žaloba nebyla oddůvodněná nebo že žalovaný
lživě popíral svoji vinu, byl pokutován 4 groši.
Při řízení u horního soudu se předpokládalo, že si
soud musel ve složitých případech zajistit znalce,
nebo jiné lidi dboré a moudré, aby se ke sporné věci
vyjádřili a doporučili, jak spor vyrovnat. Nemohly-li se
sporující se strany dohodnout, dávalo jim horní právo
možnost "utéci se k našemu Jeho Milosti pánu
markraběti této země a Jeho Milost pán má na to
vydati ortel s radou svých služebníků a s radou
měšťanů v Brně". Rozhodnutí markraběte bylo konečné
a nikdo se dál nemohl odvolat.
Rakvické horní právo také určovalo, co se
považovalo za škodu způsobenou na vinohradech, co
se považovalo za trestný čin. Tak například:
Vzal-lisi pocestný ve vinohradech jeden kolek, aby
se o něj mohl podpírat, nebyl pokutován jako zloděj.
Kdokoliv jiný by vzal dva kolky a byl při tom přistižen,
musel zaplatit 5 funtů vosku, vzal-li tři kolky, byl
souzen pro trestný čin a musel nahradit škodu. Byly-
li již kolky ve vinohradě zatlučeny a někdo zatlučený
kolek vytáhl a vzal pro svoji potřebu, např. pro použití
Rakvickyý - =
zZpRAVODAJ E
ve vlastním vinohradě, dopustil se trestného činu. Za
škodu způsobenou sousedem bylo považováno, když
třeba i jen jeden vinný kámen z vinohradu svého
souseda do svého vinohradu "pod zemí uvedl a pňoví
jinému odjímal sobě ku polepšení a sousedu ke škodě
a bylo to svědky prokázáno", ten se dopustil trestného
činu. Takový člověk "byl označen za falešníka, který
musel být na pranýř vystaven veřejné pokutě“. Utekl-
li by, propadí by jeho veškerý majetek vrchnosti.
Dokončení v dalším čísle.
Hubert Režný
VZPOMÍNKOVÝ KALENDÁŘ
Při cestách za dávnými událostmi Rakvic jsem
našel zajímavý dokument. Jeho autory jsou Rakvičtí
kněží. Jde o listinný materiál, který je postupně psán
latinsky, německy a česky. Zachycuje nejen události
z Rakvic ale iudálosti a údaje širšího významu. Název
tohoto dokumentu zní: "Vzpomínkový kalendář
obsahující pozoruhodné případy narození, úmrtí a
neštěstí, koupě, prodej, vynálezy a ostatní události.
Letné seznámení s tímto dokumentem ukazuje
události doby s předchozích století a slibuje nám
povědět o událostech, které pro nás budou zdrojem
poznání toho, o čem jsme zatím nevěděli z Rakvické
historie, ale bude i pro nás poučením.
V dokumentu jsou údaje, které napovídá jeho
název. Začíná zajímavými případy narození a úmrtí.
Německá část tohoto dokumentu začíná daty o
papeži PiulX., který
se narodil 1792. Vlastním jménem
Maria Matai Ferretti - byl hrabětem. Papež byl zvolen
r. 1846. Je proslaven tím, že na prvním koncilu, který
svolal, vyhlásil papežskou neomylnost ve věcech víry
a mravů. Jako významná data narození a úmrtí uvedl
pisatel (farář František Milím) Napoleona ll., císaře
Francouzů, že se narodil 1808, Napoleona |.,který
zemřel r. 1821. Z císařské Habsburské rodiny uvedl
císařovnu Marii Terezii, že zemřela 29. listopadu
1780, její syn císař Josef ||., zemřel 20. února 1790 a
císaře Františka I., který zemřel 2. března 1835. V
zápise jsou uvedena data narození a úmrtí hudebních
skladatelů. Na prvním místě uvádí Františka Josefa
Haydna, který zemřel r. 1809 ve Vídni. Bylto rakouský
hudební skladatel a zakladatel klasické hudební
symfonie. Byl učitelem a přítelem řady českých
skladatelů. Dále uvádí Wolfganga Amadea Mozarta,
že zemřel 5. listopadu 1792, zatím co naučný sborník
uvádí, že zemřel 1791. Tento skladatel napsal více
než 600 skladeb všeho druhu. Jako dalšího hudebního
skladatele uvádí Giacommo Mayerbera, že zemřel v
Paříži 2. května 1864. Jde o hudebního skladatele tak
zvané velké opery. Z hudebních skladatelů uvádí
ještě Gioacchina Rossiniho, italského skladatele oper,
který zemřel v listopadu 1868. Zčeských významných
osobností se zmiňuje o Josefu Jungmanovi, o němž
uvádí, že byl starostou slavistitické literatury a že
zemře! 13. listopadu 1847 ve věku 76let. Z volbyjmen
narození a úmrtí uvedených osobností lze vyčíst, že
šlo o osobnosti, které byly s výjimkou císařských členů
rodiny předmětem jeho obdivu a současně jeho životní
souputníci. Nutně se ve svých kázáních svým farníkům
o nich zmiňoval. Byly tedy tyto osobnosti jeho vzorem,
neboť jak z dalších zápisů vyplývá, řídil se jejich
příklady a uctíval je.
Pozoruhodná je část zápisů o vynálezech. Začíná
vynálezem slunečních hodin. Uvádí, se že byly
vynalezenyv roce 1615 před Kristem. Sluneční hodiny
vzniklyz nejstaršího astronomického přístroje zvaného
řeky gnomon. Tento údaj je pozoruhodný tím, že ani
v naučném slovníku není uvedeno datum vzniku
vynálezu.
© nRakvický *
ZPRAVODAJ
Dále uvádí, že přesýpací hodiny vznikly r. 1579 př.
Kr. Nástěnné hodiny byly podle jeho zápisu
vynalezeny 1480 po Kř. Tento údaj však znamená,
že tento vynález byl v tomto roce zaveden v
Rakousku. Ve Vzpomínkovém kalendářije uvedeno,
že zvony byly zavedeny v roce 400 po Kr., varhany
v r. 758 po Kr. a hudební noty v roce 1030 po Kr. V
kalendáři je jako vynález uváděn papír. Víme, že
papír pochází z Číny, kde byl vyráběn již asi v 3.
tisíciletí před Kr. z konopí. Počátkem 1. stol. před
Kr. vynalezli Číňané výrobu papíru ze Iněných a
hedvábných hadrů. Nejstarší doklad užití papíru u
nás je z r. 1310 po Kr. a první papírna v Čechách,
jak uvádí pisatel kalendáře, byla založena vr. 1370
po Kr. v Chebu. Zajímavá
jsou jeho data o vynálezu
střelného prachu, zavedení kočáru, které je
označováno jako vynález a že k němu došlo v r.
1318 poKr. Podstata knihtisku byla známa Číňanům
již v 8. stol. po Kr., avšak v Evropě byl knihtisk
vynalezen asi v roce 1444 mohučským zlatníkem
zvaným Guttenberk. V zápisech Vzpomínkového
kalendáře je však uvedeno datum vzniku knihtisku
1440. První psané noviny vyšly v Benátkách v roce
1536 a první tištěné noviny vyšly ve Frankfurtu n./
M.s v roce 1615 po Kr. V kalendáři jsou uváděna
ještě další zajímavá data o vynálezech. Tento
Kalendář svědčí o tom nejen jak široký byl zájem
pisatele o světové události, ale svědčí o sbírání
vědomostí, které sloužily k poučení farníků.
V Kalendáři jsou velmi podrobně popisovány
války, tragické události. Velmi podrobně je tu
popisován příchod Prusů do Rakvic a válka v roce
1866. Císařsko-královské vojsko pruské a to
vojenské těleso Pionýři. Současně jsou uváděni
důstojníci, kteří veleli těmto oddílům a že důstojníci
byli umístění na faře. Kněz i obec Rakvická se
musely starat o zásobování. Zejména je podrobně
uváděno, proč museli vojáci i důstojníci opustit
Rakvice. Příčinou byla smrt vojína Julia Kópkeho,
který zemřel první v Rakvicích na choleru. Podrobně
jsou popisovány tragické události související s
cholerou, která zachvátila Rakvice. O této události
je výslovně uvedeno: "Po odchodu Prušáků zuřila
cholera den ode dne více a více. Ode dne jejího
vypuknutí 5. srpna až dojejího zániku dne 22. října
1866 této strašlivé chorobě padlo za oběť 148 osob.
Po tuto dobu jsem byl stále na nohou, částečně
abych na onemocnělé dohlížel, částečně abych
zemřelé pochovával. Denně bylo 5 až 7 pohřbů.
Tam, kde se nestačilo zemřelé pochovávat, byli
odnášení na hromadu a pak nošeni do hrobu.
V případech, kde nebylo možno se se zemřelými
rozloučit, zajišťovala obec, aby od rána do deseti
hodin večer byl před kostelem jeden vůz k odvozu
mrtvol k dispozici .... Tito lidé byli pochováváni do
hromadných hrobů. Při současných úpravách
prostranství kolem kostela a provádění statických
opatření základů kolem kostela narazili pracovníci
na velké množství kostí, které pocházejí z této
doby a událostí.
Je zajímavý zápis Velkomarožského opata,
který uváděl recept, podle kterého mnohým lidem
zachoval život. Tento recept zněl: "Holba
samožitné. Do toho žejdlík praženého žita aktomu
2 loty kafru, dobře zamíchat a z celou chutí pít,
ovšem ne najednou a když to nepomůže, pak
nevím, co může pomoci."
A ještě jeden zápis z roku 1873 zařazený mezi
zápisy tragické. Jde o zápis o smrti Edvarda
Kornyšla. Tento zápis zní: Bývalý odhodlaný
poslanec zemského sněmu, prezident správní rady
podivínského cukrovaru a člen jiných spolků a
společností, patronátní reprezentant, starosta v
Rakvicích atd., zemřel ve Vídni 20. října 1873 při
vícedenním pobytu na světové výstavě. Někdo ho
našel ráno uvedeného dne v jeho najatém pokoji
oblečeného, jak sedí mrtvý u stolu s opřenou
hlavou oruku. Okamžitě bylodvezendo všeobecné
nemocnice k ohledání a pak byl vržen do
hromadného hrobu.
Studium Kalendáře dá nám možnost postupně
se seznámit s událostmi minulých století v
Rakvicích. Jistě odhalí pozoruhodností, které budou
občany zajímat. Zpravodaj se pokusí tyto události
zprostředkovat.
JUDr. Hubert Režný
nRakvický -
ZpPpRAVOODAÍ
Letní hody roku 1993
K přípravě letošních hodu se stará chasa scházela už
přes zimu, ale jak se hody přiblížily, prohlásili kluci, že už
jsou staří a devčata zustala bez stárku. Nakonec se až 14
dní před hody vše zachránilo a děvčata si našla mladé
nástupce. Urychleně se začali scházet v rybárně (rybáři ji
půjčili zdarma) a učili se tancovat, zpívat hodové písničky
a verbovat. Velkou pomocí byli chase dávní stárci a v
pozadí organizátoři letošních hodu: František Binder, Oldřich
Michlovský a Lubor Skrýval.
Urychleně proběhla volba stárku:
1. stárek - Pavel Binder - Hana Michlovská (1. stárka)
2. stárek - Jirka Rampáček - Lidka Horáčková
Dále šly v krojích tyto páry:
Tomáš Nečas - Blanka Michlovská, Josef Suchyňa - Petra
Filípková, Zdeněk Chrástek- Blanka Průdková, Karel Válek
- Gábina Válková, Václav Horáček - Miluše Horáčková,
Broněk Ludin - Jana Krůzová, Zdeněk Strmiska a Libor
Rampáček.
Perfektním sklepníkem byl Radim Bednařík (Radime, vydrž!)
Čest mužáku hájili:
Binder František, Skrýval Lubor, Lukeš Pavel, Nečas Zdeněk,
Blažek Mirek, Hrdina Josef, Olina Miloš Michlovští, Vymazal
Karel, Průdek Věroš a Stehlík Zdeněk
Muzikanti - na hodech hrála Pálavanka s kap. Pavlem
Křivákem ze Strachotína. Hodky a kácení máje odehrála
Zlaťulka s kap. Petrem Strakou z Lanžhota. S oběma
kapelami byla spokojenost a měly vhodný repertoár pro
hodovou zábavu.
Nyní se podívejme jak hody probíhaly a co zůstalo z
dávných tradic. Oproti tradici - neděle až úterý - se přešlo
na sobotu až pondělí, co je výhodnější kvůli přespolním a
dovoleným. V sobotu 26.6. byly hody zahájeny průvodem
od dolní hospody U Průdků. Počasí ještě dovolilo tančit
venku. Hlavní akce v neděli byly zahájeny mší. Do kostela
však šla v krojích jen děvčata, která nešla v průvodu,
protože přináročnosti našeho kroje by seto nedalo stihnout.
(Krojovaní se předvedli o Božím těle, kdy bylo 11 děvčat a
3 chlapci v krojích.)
Nedělní průvod vyšel od Michlovských (1. stárky) a
první zastávku udělal u Nové ulice, aby Novouličáky pozval
a trochu jim vynahradil, že tudy hodový průvod neprochází.
Dále chasa zastavila u domu ing. Nečase (předsedy ZD) a
zahrála i u domu Jožky Studýnky, který stárkům věnoval
víno. To už bylo v Zahradní ulici, odkud průvod prošel
uličkami a dědinou se vracel nahoru. Hlavní zastávka
hodového průvodu byla u starosty Františka Zacha. Kvůli
prostranství přijal starosta chasu před svým starým rodným
domem a pod starobylým akátem. Všechny stárky starostu
vytočily, stárci zaverbovali a průvod se odebraldo Sokolovny
(Pro nepřítomnost faráře se neuskutečnilo očekávané
udělení požehnání chase
Přes nepříznivé počasí k nám přijelo 35 krojovaných
hostu z Podivína, Velkých Pavlovic, Poštorné, Moravského
Žižkova a Ladné. Chasa si je dle tradice rozebrala domů na
večeři
— M
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Kekonci nedělní zábavy byl zvolen mužácký stárek. Mužáci
se tajně domluvili a Lubor Skrýval vyhlásil do mikrofonu
Františka Bindera jako mužáckého stárka.
Ostatní se k němu vrhli, na oslavu ho zvedli nad hlavu a
zavdali mu.
V pondělí šel průvod od stárky Ludmily Horáčkové.
Hlavním oživením zábavy byl příchod mužáků. Tentokrát
nemohli pro déšť přijet s koňmi pod máju, ale svým
verbuňkem a vyzrálým zpěvem (zpěv je slabinou mladé
chasy) navodili pravou hodovou atmosféru. Kromě zažitého
hodovního rituálu došloi kedvěma legráckám naší rozjařené
chasy, a to když Radim Bednařík vyhlásil k v neděli nad
ránem "sólo bosky" a v pondělí "sólo bez košel" a v
trenýrkách. Nebývá to sice na hodech obvyklé, ale všichni
to vzali s humorem. Děvčata si, samozřejmě, košilky
nesundala, ale to by se asi líbilo více než prsa rakvických
bohatýrů.
O hodkách se v dobré zábavě pokračovalo. Stárci se
shromáždili u Pavla Bindera (1. stárka), odkud vyšel průvod
k Haně Michlovské (1. stárce), kde už čekala všechna
krojovaná děvčata. Odtud se šlotancovat na sokolský dvůr,
protože vyšlo i počasí. Také mužáci si přišli na svoje. S
koňmi objeli všechny rakvické uličky, nadělali škrabotu po
dědině a slavnostně přijeli pod máju. Stárky byly v krojích
do půlnoci, pak se převlékly do chlapských kroju a stárci do
sukní. Společně dělali různé taškařice. Prvního stárka
dovezli pod máju v kočárku, všichni o překot tancovali a
verbovali.
Děvčata chtěla zavdávat i kozí mléko z flašek, ale pak
odtoho upustila, aby po dobrém rakvickém víně nepokazila
hostum chuť. A taky záchod máme jenom jeden!
Za měsíc po hodech uspořádala chasa ještě "Kácení
máje" (31.7.). Průvod krojovaných šel tentokrát od Jirky
Rampáčka. Po půlnoci! přijeli pod máju stárci na kole-
tandemua na káře vmodrákách, které pak použili při kácení
máje. V pět hodin byla mája skácena, ale než se pořádně
rozednilo, stačil někdo ukrást 50 m prodlužky, kterou na
máju zapůjčil František Binder Kdoji máte, vraťte
ji! Vždyť
bude potřeba ina příští hody. Kácení máje není u nás zažité
a mělo prodělkovou návštěvu.
Zbývá ještě dodat, že letošní mája patřila k nejvyšším
v historii. Byla rovná a měřila 42 metrů (kostel má 36 m).
Chlapciji přivezli z Hlohovce, koně zapůjčili pánové Binder
a Rampáček. Máju seřezával Filípek Oldřich, spojoval
kovář Průdek Jara a elektrickým osvětlením
ji vybavil Viktor
Šmída. Víno stárkům darovali Olin Michlovský a Jožka
Studýnka. Půlnoční večeře muzikantům dělala Marie
Krůzová a plakáty na všechny 3 akce obětavě zhotovila
Svaťka Klímová. Poděkování patří i děvčatům u pokladny,
kterým bylo zima nejvíce a nemohla se zahřát tancem.
Celkem se všech zábav zúčastnilo kolem 1200 hostů a
další stovky byly na "čúhačce" při průvodech. Je chvályhodné,
že si chasa nechala pořídit videozáznam hodů a všichni
krojovaní mají na památku kazetu.
Spokojena s hodama byla i rakvická drobotina, protože
přijelo hodně lunaparkových atrakcí a každý se mohl vyžít
do sytosti.
A. naše chasa povzbuzena úspěchem již pro nás
všechny připravuje na 27. listopad Kateřinské hody (hraje
Pálavanka) a 12. února uspořádá "Krojový ples" s
Lanžhočankou a pokusí se i o nácvik besedy.
A co dodat úplně na závěr?
Ze všech nejvíce děkujeme tobě, rakvická
chaso, protože ty jsi uskutečnila věc, ve kterou ani
mnohý optimista už nedoufal...
Kk
Dle vyprávění očitých svědků zaznamenal
Rosťa Obhlídal
Poslední rakvický starosta za první republiky
Posledním rakvickým starostou za první republiky byl
Josef Vajbar. Narodil se v roce 1892 v Rakvicích na č. 42.
měl 10 sourozenců, z nichž 3 zemřeli v dětském věku.
Navštěvoval měšťanskou a hospodářskou školu v Podivíně
a mlékařskou školu
v Kroměříži. Vojenskou službu vykonával
v Rakousku ve Štýrském Hradci (Graz) na stanici
plemenných hřebců, které si rakouská armáda držela,
jelikož hlavní potažní
silou v armádě byli koně. Na frontu byl
nasazen až koncem války a přes Rusko a Halič se vrátil
domů. Vystoupil z církve, k čemuž ho vedlo počínání
vojenského kněžstva (Feldkurátu), kteří kropili hlavněz děl
a pušek, aby lépe stříleli na naše slovanské bratry v Rusku
a na Balkáně. Byl také mezi zakladateli protiklerikálního
spoku"VOLNÁMYŠLENKA". Dá se napsat, žeto byl takový
trojlístek nadšenců v Rakvicích: On, Bohumil Horňanský,
učitel a Karel Nečas, pekařz č. 141, jejichž přičiněním byl
koupen bývalý panský dvur, zvaný "Palírna", který byl
zbořen a na jeho místě byla postavena dnešní Sokolovna
Všichni jmenovaní byli obětavými pracovníky v Sokole.
Po skončení světové války bylo více občanů, kteří si
chtěli postavit rodinný domek, však nebylo stavebních
míst. Po vyjití zákona o parcelaci státních statků bylo
založeno stavební družstvoa po velkých potížích se podařilo
získat pro bytovou výstavbu pozemekv Dílcích, kdeje dnes
postavena celá Nová ulice. První domy č. 456 - 462 byly
postavenyv roce 1922. Celý tento pozemek byl rozdělen na
stavební místa a zájemcům rozprodán. Další výstavba
pokračovala pak postupně. Při parcelaci byl koupen také
horní dvůr (Řezáč a Veverka) a rozparcelovány Díly a
ohrázována část luk u Koze.
pRakvický -
ZpRAVOODAJ
K parcelaci zbývajících pozemků, které patřily ke dvoru již
nedošlo, protože určití lidé v Rakvicích, ať již příslušníci
některých politických stran, skupin nebo jako jednotlivci
počali lidem slibovat, že všechno bude rozparcelováno a na
každého se dostane. Nedokázali však nic a tak ani velký
pozemek za dvorem nebyl rozparcelován a připadl
hodonínskému Syndikátu a po něm pak dostal název
Tento Syndikát pozemek rozdělil, ale dal jej zájemcum jen
do nájmu.
Další jeho záslužnou prací bylo úsilí, aby sev Rakvicích
postavila Měšťanská škola. Sám zažil všechny ty svízele,
když chodil do podivínské měšťanky, kdy žáci chodili
většinou pěšky a kdy od dolního konce až po dnešní
železniční podjezd byla jen polní cesta. Byla to dlouhá
jednání, která nejvíce brzdili podivínští hlavně tím, že
podivínská škola stačí i pro žáky z Rakvic. Byly | další
překážky, však nakonec obec povolení postavit novou
školu dostala a škola se postavila.
Z dalších jeho činností: Když se měla stavětnová silnice
Břeclav - Brno, zvaná "Betonka“, navrhoval, aby od
železničního podjezdu u Podivína vedla podél železnice,
asi tak jak vede dnešní nová silnice. Tomu však bránilo
ministerstvo národní
obrany výrokem, žev případě války by
mohla být pohodlně rozbombardována
jak železnice, tak i
silnice.
Byltaké mezi těmi, kteří zakládali Hospodářské družstvo
v Podivíně, Vinařské družstvo ve V. Pavlovicích, dále mezi
těmi, kteří prosadilirozšířené ohrázování potoka Trkmanky
a zkrácené vyústění do řeky Dyje. Prosazoval i návrh, aby
byla ohrázována i řeka Dyje, jejiž řečiště bylo jen koryto a
každoročním rozvodněním bylo zaplavováno přes 300 ha
luk a podmáčeno přes 100 ha přilehlých pozemku
Byl také mezi těmi, kteří založili Meliorační družstva a
odvodněny byly pozemky Podkopce, Prostřední hony a
Půlhony.
Několik let byl členem obecního zastupitelstva a v roce
1938 byl zvolen starostou obce a obec vedl po 3 roky.
Nejzáslužnější z jeho činu bylo oddlužení obce. Pro tuto
akci získal přednostu umořovacího úřadu Josefa Košutka
z Brna, který měl velkou zásluhu na tom, že úřady uznaly
zadluženost
obce a tak byla obec oddlužena
a byla zbavena
dluhu ve výši 1500 000 K.
Když byly zavedeny povinné dodávky, prosadil jejich
snížení a tím pomohl většině zemědělců. Byla byjistě celá
řada toho, co pro obec vykonal, nakonec však byl jedním
členem fašistické strany udán Němcům a spolu se členem
zastupitelstva Stanislavem Průdkem a obecním
pokladníkem Pavlem Lukešem gestapem zatčen a odvezen
do Brna. Bylo velkým štěstím, že znal dobře německy a při
předběžném výslechu uvedl, že jsou všichni zemědělci a
nikdo z nich nemá zájem někoho navádět k neplnění
povinných dodávek. Při sepisování protokolu uvedltaké, že
byl za Rakouska ve Štýrském Hradci na vojně a na to
vyšetřující uvedl, Žžesám jerodák zHradce ataké zemědělec
Protokol přečetl na druhý den veliteli a ten nařídil, aby byli
všichni propuštěni. Z funkce starosty byl však odvolán a
obec pak vedl až do konce války Josef Vajbar - řezník, ale
již jen jako úřadující náměstek.
Pak se začal zabývat archeologií a historií obce, seznámil
se s odborníky jako byli archeologové Josef Skutil a Josef
Paulík, rodopisec prof. Klein a historik Ladislav Hosák
Tohoto požádal, jestli by nenapsal o Rakvicích podobnou
knihu jakou tehdy napsal o Velkých Pavlovicích. Ten se
práce ujal a kniha byla sepsána. Tiskem však nevyšla,
byloto již poúnoru 1948
a tehdejší ministerstvo kultury
na žádost o povolení k tisku odpovědělo, že na
takovou literaturu není papír. Pro tuto knihu pročetl
Josef Vajbar celý, tehdy ještě úplný obecní archiv
starý 250 let a pořídil četné výpisy nejzajímavějších
událostí, které ve chronologickém přehledu byly v
rukopise uvedeny.
Měl přezdívku Machar, kterou mu nazvali přátelé,
když šířil protiklerikální spisy spisovatele Josefa
Svatopulkua Machara.
Zemřel v roce 1951 raněn mozkovou mrtvicí.
Srovnáme-li tehdejší poměry v Rakvicích s
dnešními, tak po stránce materiální nastal velký
pokrok, však po stránce - jací jsme, se mnoho
nezměnilo. Stačí, když se každý z nás zamyslí sám
nad sebou.
Natoto vyjádření zaznamenávám přilehavý citát
Karla Čapka:
"Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní:
Jenomže, teďvíme líp, kdo je kdo: Kdo je slušný, byl
slušný vždycky. Kdo byl věrný, je věrný iteď. Kdo se
točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že
teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe.
Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jim nebyl
vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou, člověka
nepředěláš, jenom se ti vybarví.“
Použito zápisů Josefa Vajbara a zápisů z rod. kroniky
R. Vajbar
8
— 9
nakvický -
ZPRAVODAJ
Záhadný cizinec
Jak tak čtu mnohé povídky, které se zrodily v hlavách
spisovatelů, vzpomněl jsem si na příběh, který napsal sám
život.
Stalo se to v dobách slávy rakvického fotbalu. Koncem
padesátých a začátkem šedesátých let se držel Sokol
Rakvice na fotbalovém výsluní. Postupoval ze !II. třídy rok
po roku až do třídy |. a svými dobrými výsledky i v Zimním
a Českém poháru se zapsal do povědomí i v rámci kraje.
Snad nejúspěšnější byl rok 1958. Tehdy jsme ze 42
zápasů pouze3 prohrália 2remizovali. Skóre bylo impozantní
- 206 : 49.
Nebývalá byla i tabulka střelců:
Hřiba Miloš 91 gól
Průdek Radek 32
Burýšek Mirek 23
Grégr Milan 22
Není divu, že nejlepšího rakvického kanonýra, Miloše
Hřibu, lanařili funkcionáři KPS Brno (Královopolská
strojírna), která hrála II. ligu a dokonce se probojovala | do
nejvyšší soutěže. O rakvickém fotbalu se často psávaloiv
novinách a na bojovné zápisy našeho Sokola se jezdili dívat
i fanoušci z okolí.
„ Někdy na počátku 60. let přišel z ničeho nic hráči
Miloši Hřibovi pohled z Paříže. Tehdy to byla událost,
protože do ciziny se jezdit nesmělo. Byl jsem svědkem této
korespondence, protožejsme tehdy oba bydlelina učitelské
bytovce. Pohled byl psán starším člověkem, který už česky
téměř zapomněl. Co chtěl vyjádřit, nebylo možno z obsahu
vyluštit.
Za nějaký čas přišlo další psaní od téhož pisatele. Nyní
už uvedi, že se dočetl v Rovnosti o učiteli a fotbalistovi Miloši
Hřibovi. Psali tam prý i o tom, jak rakvičtí fotbalisté trénují
běh na silnici mezi Rakvicemi a Podivínem a že on to tu z
mládí zná. A dál zase nic. Přicházely další dopisy s
novinovými výstřižky, ale pořád zůstávalo záhadou, proč
onen neznámý vůbec píše. Uvedl sice i zpáteční adresu, ale
beze jména, pouze blok domů v Paříži a slovo Tscheco.
Teprve když mu Miloš poslal na uvedenou adresu dopis a
neznámý pisatel se přesvědčil, že jeho dopisy jsou skutečně
doručovány, přišlo další atentokrát obsažné psaní. Neznámý
špatnou češtinou uváděl, že byl za války nasazen na práce
v Německu a že se zde setkal s rakvickou dívkou, Ludmilou
Oslzlou aže byl svědkem její smrti. Napsal, že se nešťastně
zamilovala a přišla do jiného stavu. Protože se v oné
strašné válečné době bála přivést děťátko na svět,
podstoupila potrat a při něm vykrvácela. Záhadný cizinec
dále uvedl, že už 20 let od války čeká na příležitost, aby mohi
tuto zprávu sdělit jejím rodičům a nebo blízkým. Požádal o
tuto službu Miloše Hřibu.
Miloš sitehdy skutečně pozval paní Ludmilu Oslzlou st.
na návštěvu a dopisjí přečetl. | po tolika letech od války se
paní Oslzlá rozplakala nad zmařeným mladým životem své
dcery, která svoji chybu a nešťatné zamilování zaplatila
životem.
Rádi bychom se zeptali záhadného cizince na další
podrobnosti, aletento mlčel. Z celého obsahu korespondence
jsme vydedukovaili, Že to byl pravděpodobně asi ten, který
měl na smrti mladé Rakvičanky aspoň poloviční vinu. Proč
by jinak tajil své jméno a proč ho po celou dobu hryzalo
svědomí? Jeho jméno a další osud zůstaly nerozluštěnou
záhadou a tajemný cizinec se už nikdy více neozval. V roce
1968 jsem byl v Paříži, ale podle udané adresy se mi ho
nepodařilo nalézt.
A co říci k příběhu závěrem? Nechťje poučením i pro
dnešní mladá děvčata, | když se udál už dávno. Dnes už
nežijí anirodiče Lidušky Oslzlé a příběh upadlv zapomnění,
ostatně jako všechny příběhy, které píše život a které se
nepodaří zaznamenat ...
Rosťa Obhlídal
Poznámka redakce:
Liduška Oslzlá patřila k památnému ročníku 1921, který byl
totálně nasazen na práce v Německu. Již za války přišel na
Farní úřad Rakvice dopis, který oznamoval, že v jedné
německé nemocnici Liduška zemřela. Úmrtní list, ani žádn ý
úřední důkaz o její smrti neexistují. Ve smyslu právním je
proto stále považována za nezvěstnou. Maminka Lidušky
nevěřila této zprávě a až do své smrti v roce 1987 Lidušku
čekala...
ZUŠ RAKV ICE Jen soustředění v [ohař
14.8.-21.8.1993
Letošní letní soustředění v Nekoři - Orlické hory se nám
všem moclíbilo. Táboru sezúčastnilo 56 dětí a 7 dospělých.
Podobu soustředění
jsme navštívili i některá okolní města
- Žamberk, Jablonné nad Orlicí, Letohrad, ve kterém jsme
navštívili městské muzeum s historickými památkami. V
horkých dnech jsme se koupaliv Pastvinské přehradě. Hráli
jsme také táborovou hru (měnil až vyměnil), hra nás zaujala
tím, že jsme při ní zažili velké dobrodružství. Na táboře
proběhly
i jiné hry, např. noční hra, diskotéka, baťoch, tyto
soutěže pro nás připravili naši vedoucí s praktikantkami.
Celý náš pobytnám zpříjemňovali lidé, kteří
se onás starali.
Během táboru za námi přijeli někteří členové skupiny
Lopuch z Břeclavi, kteří nás doprovázeli při dopoledním
znívání. Asi v polovině týdne jsme měli táborák. Poslední
večery jsme měli koncert, který začal v 19.30 hodin. Přišlo
asi sedmdesát posluchačů. Koncertů se zúčastnili starosta
obce Nekoř. Dne 21.8. 1993 jsme se vraceli domů
s velkými
zážitky a s příjemnými pocity. Rádi bychom mezi sebe
přijali nové členy a členky, kteří by si za námi přišli zazpívat.
Zkoušky jsou vždy:
Skřivánci Po 14- 14.45 hod. (děti 1. - 3. tř.)
St 14- 14.45 hod.
Zpěvanky Pá 16 - 17.30 hod. (od 3. - 9. tř.)
Zapsaly:
Marie Krmíčková a Simona Frýbertová
10
RAkvický
ZPRAVODAJ R
S
Nekulaté setkání
Není běžné uspořádat setkání mimo "kulatá
léta". Protože jsme spolužáci a vrstevníci narození
v letech 1927 a 1928, sešli jsme se před pěti lety
coby šedesátníci. © setkání v pětašedesáti se
nejdříve ani neuvažovalo. Však Hilda, stále ještě
plná elánu a životního energie, dala vše do
pohybu, organizačně vzala na svá bedra a
setkání se uskutečnilo. Je pravdou,že pětletnení
dlouhá doba v mládí, ale v tomto věku čas
zdánlivě ubíhá jiným tempem. Mnohé, ba moc,
velmi moc se za tuto relativně krátkou dobu
změnilo. Jeden ze spolužáků těžce nemocen
přemohl únavu, přijel z nemocnice aspoň na
chvíli. Přejeme jemu a všem ostatních nemocným
brzké uzdravení. Mnoho jich nepřišlo, ne ze
zdravotních důvodů, ale jistě měli důvod jiný,
proč se nemohli dostavit.
Rozšířil se | seznam těch, ktěeří navždy snížili
počet letošních pětašedesátníků. Ještě před pěti
lety nám ta velká, pohodlná jídelna kapacitně
málem nestačila. Po pěti letech jsme se sešli,
skoro se dá říci "u jednoho stolu". Na ostatní se
vzpomínalo.
Vzpomínání už začalo v obřadní síni, kde
přítomné přivítal pan starosta a členky SOZ. Další
vzpomínka na školníléta - byla oživena prohlídkou
nové přístavby horní školy, kde nás ochotně přijal
a celým objektem provedl pan ředitel. Usmíval
se,když se my, prošedivělí s povzdech svěřili,
že do
takové hezké školy bychom teď rádi chodili.
Při posezení v jídelně zábava probíhala
převážně volným způsobem. Každý si měl co
povědět. K veselé náladě nabádali manželé-
spolužáci Anežka a Jaroslávek Průdkovi. Této
dvojici vydrželhumor
od školnílavice
až do období
důchodového věku. Ale i u dalších
pětašedesátníků by se mohli i mladí obdivovat
temperamentu vyvíjenému při tanci. Jaroslávek
neúnavně vyhrával na harmoniku až do rána.,
Ale jak už to obvykle bývá, ne jenom počdsí,
ale i atmosféra v kolektivu je proměnlivá. Ani při
rozjařenosti není možné se vyhnout vzpomínání a
porovnávání jaké to bývalo. Za těch pět let od
posledního setkání se zase rozšířil seznam těch,
kterým roste tráva na jejich malých záhoncích v
té zahradě klidu a ticha. Zemřelí z našich řad jsou:
Rosťa Straka, Karel Michna, Josefka Štěpánková,
Vlasta Suchánková, Jarka Nečasová, Božka
Hýblová, Joža Fintajsl, Konrád Suchyňa, Jara
Cabal, Vašek Suchýnek, Božka Papežová, Lida
Nešporová, Marie Kučeříková,PavelJurdák, Jara
Majer.
S velkou úctou se vzpomínalo na naše učitele.
Ze žijících nám zůstali jen paní učitelka Straková,
paní učitelka Bednaříková, pan učitel Veselý,
panučitelTesař. Užjsme sinedovolilisohledemna
jejichzdravotnístav rušit jejich klid, který sizasluhují.
Vždyť jsme se jich nazlobili dost v době, kdy na to
ještě měli pevné nervy. Přejem jim zdravía klidné,
pokojné stáří.
Přání dobrého zdraví patří i všem z ročníků
1928 a 1928, vždyť stáří se už přiblížilo, roky se
nedají zastavit a zdraví je potřeba všem a v
každém věku.
Léta už od nepaměti taková jsou,
že stále a stále kupředu jdou.
Čím více roků přibývá,
tím sil zase ubývá.
V současné době už nastaly ty časy,
že nejen učitelům, ale i jejich žákům zšedivěly vlasy.
Léta také žáky dneska řadí
mezi ty, co nejsou už mladí.
Každý další rok vždycky
přivítají nostalgicky,
a stále méně je těch, co mohou se těšit,
že jdou docela zdrávi a úplně fit.
Při tichém šumu večerního vánku,
než uložíme se ke klidnému spánku,
dostaví se aspoň sen, i když krátký,
který zavede nás do školních lavic zpátky.
Marie Darmovzalová
Sportovní hala při ZŠ v zimě
Stejně jako každý rok i letos bude možno využívat
sportovní halu při ZŠ pro sportovní vyžití široké veřejnosti.
Poněkud se však změnily podmínky financování pro
uživatele tohoto zařízení. Pro letošní rok byla stanovena
následující pravidla. Na stejnou úroveň byly postaveny
sportovní oddíly s možností financování sponzory a pod.
spolu se soukromými osobami, které jak se říká cvičí za
své. Finanční komise obce určila poplatek
100 Kčza hodinu
provozu sportovní haly. Doufejme, že toto rozhodnutí
nesníží zájem o sportování. Logika je jasná. Čím více
občanů bude sportovat, tím méně za svůj zájem zaplatí. A
že provoz sportovní haly něco stojí, o tom není třeba
diskutovat.
Zatím jsou vrozvrhu sportovní haly uvedeny tyto sporty:
úterý 19.30 cvičení ženy
pátek 19.30 volejbal
sobota 8.00 tenis
Mimo výše uvedené sporty, je možno ještě hrát
košíkovou, a to ve středu v 19.30 hod.
Nezbývá než věřit, že si lidé najdou na sport čas a
nenechají tak krásnou sportovní halu bez využití.
Pavel Suchánek
11
nakvický
8 ZPRAVODAJ
Slunce slábne, chladna ranní
Připravme se milí páni
Podzim kolem barvy ladí
Končí doba dozrávání
Sláva, máme vinobraní
Na Jižní Moravě
to každý pozná,
že z ptáků největší
špaček je škodná.
Veršování při burčáku
(a Lr 1 vá
sh === Z +
Slyšel jsem špačka
jak smutně zpívá,
že tady v Rakvicích
se dobře hlídá.
Lidé zlatí je to tak,
dejte pozor na burčák.
Můžou ho pít jenom svatí
a chlapi od let padesáti.
Mladým burčák kazí pleť
a leze jim na mozek.
Starším chlapům co míru znají
utužuje burčák zdraví.
Děkujem vám vinohrady
za letošní úrodu.
Ten kdo stříkat zapomměl,
bude muset pit vodu.
Hotaři, hotaři,
jak budete hlídat,
tak budem celej rok
vínečko píjat.
12
nakvický -
ZPRAVODAJ
Ej, vínečko, vínečko
Ej, víno vínečko
jasně se třpytíš
v sklenici z křišťálu
svádivě svítíš.
Svádíš můj jazýček
svádíš mé oči
pak se mi hlavička
dokola točí.
Točí se hlavička
točí se dokola
nohy mně neslouží
volejte doktora.
Ej, milá ženuško
zbytečně křičíš
vinno je vínečko
to trestat musíš.
Kdyby ho nebylo
doma bych seděl
líbal ti tvářičky
do očí hleděl.
Ale že vínečko
u nás se rodí
hladím jen skleničku
pozdě dom chodím.
Ten kdo rád vínečko
je dobrák od kosti
ten bude na nebí
užívat radosti.
Kdo pije voděnku
nebo žízní
to jsou vám věřte mí
lidičky hříšní.
Zdeněk Pohl
13
— s Rakvický .
ZPRAVODAJ
—
Společenská kronika
Sňatek uzavřeli:
Pavel Boháček | - Hana Babáčková (Nikolčice, Rakvice)
Jaroslav Urbánek - Monika Hostinská (Zaječí)
Roman Dostoupil - Alena Fraisová (Rakvice, Přítluky)
František Hrozen - Magda Polášková (Přítluky, Zaječí)
„Radovan Foukal - Lenka Ludínová (Rakvice)
Karel Kutálek - Martina Mádlová (V.Pavlovice, Zaječí)
Žijte v lásce a porozumění - jeden pro druhého!
Narozené děti:
Malinka Bronislav č.p. 758
Blažek Martin 695
Frýbertová Kateřina 394
Knápková Aneta 30
Dolejš Milan 331
Bachůrek Lukáš 667
Levčík Martin 400
Janků Radim 680
Bohmová Kateřina
Štastným rodičům blahopřejeme.
Zemřeli:
Švástová Josefka ve věku 95 let
Krůza Milan 71 let
Fibich Albrecht 68 let
Krůzová Terezie 84 let
Herzánová Františka 83 let
Stali se jen vzpomínkou ...
Marie Darmovzalová
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme-
novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.