Rakvický zpravodaj 1993/2
Periodika
Otevřít PDF (15,4 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
vydává obecní rada v Rakvicích
č.2/1993
»
Rakvičané na slovíčko ...
Motto:
"Vyletěla chvojka borová
pod věží červen,
ze třech kmenů zatesaná,
pantlama vázaná.
Veselo volá do kraje -
hody budů, v Rakoicích hody budú"
Tyto verše napsal v očekávání hodů Zdeněk
Pohl, náš ctitel folklóru a sám aktivní muzikant.
Jenže - v posledních letech vždycky trneme, zda se
najde pořadatel a mladí lidé v krojích, aby hody ne-
byly pouhou taneční zábavou a aby vůbec byly.
Hody trvají od nepaměti. Už v Písni veselé
chudiny z 15. století se zpívá o hodech. Na závěr
sklizně se pořádalo pohoštění jako díkůvzdání za
úrodu a jeho původ se hledal v přízni božstev. Ve
středověku byly jejich společným rysem dva prame-
ny. Jednak to byla společná práce a vzájemná po-
moc hospodáře o on jim připravil pohoštění. Tak to
bylo na jednotlivých hospodářstvích a po sklizní
I společné pohoštění obecní.
V 17. až 19. století se termín hodů postupně
spojoval s patronem místního kostela. Někde se
proto hody rozdělily na dva termíny. Kromě dosa-
vadních přibyly ještě jedny, věnované kostelnímu
patronu. Proto máme v Rakvicích hody na sv. Jana
Křtitele a hody kateřínské. Někde se hodům říká
posvícení, což vzniklo od posvěcení kostela.
Zrní z posledního snopu bylo posvěceno
v kostele, přidávalo se k osivu a o štědrovečerní
večeři se dávalo pod stůl. Posvěcování osiva mělo
být ochranou proti škůdcům.
V době josefinské se pořádání hodů ujedno-
tilo na polovinu října a říkalo se jim císařské hody.
V průběhu 19. století se postupně ustálily dnešní
tradiční termíny.
Slavit hody bylo v minulosti povinné, protože
se věřilo, že to umožňuje dobrou úrodu příští. Lid
to zvláště vítal pro dostatek jídla a pití, což v prů-
běhu roku nebývalo. Úředně bylo pohoštění hostů
omezeno na tři dny. Odtud vzniklo přísloví, že ryba
a host na třetí den smrdí. Kdo zůstal déle, byl za-
vřen do šatlavy a nebo postupně vyvezen za hra-
nice obce.
Dříve hody připoutávaly pacholky, podruhy
a děvečky k panství a hospodářství. Dnes plní jiné
poslání. Slouží k uchovávání jednoty obyvatelstva,
rodinných a příbuzenských vazeb a uchování míst-
ních tradic. | dnes potřebujeme zdravou hrdost na
sounáležitost, úspěch a úpravnost obce. Hody jsou
obrazem toho, co dědina a její představitelé doká-
ží. Šíří se jimi povědomí dobré reprezentace Rak-
vic. Jistě by nás potěšilo, kdybychom si zase mohli
s čistým svědomím, kohokoliv pozvat. Určitě to tak
jednou bude, ale má to jednu podmínku. Budeme
k tomu muset každý hodně přispět ...
R. Obhlídal
8 nakvický -
ZPRAVODAJ
Naše obec v současných podmínkách
Obsahu těchto řádků by spíše odpovídal
nadpis Naše obce v současných podmínkách. V ja-
kém postavení se obce nacházejí a jakou cestou
by chtěly jít dál?
Systém, kterýje doposud zaveden vyhovuje
vládě a státním občanům, však vůbec nevyhovuje
místním správám a je předmětem tvrdé kritiky měst
a obcí, které dopad současného stavu pociťují nej-
více. Uspořádání článků obec - okresní úřad - vlá-
da, nesplňuje podle drtivé většiny zást. obcí jejich
představy.
Pokud jde o prosazení nebo obhájení potřeb-
ných záměrů, a to se týká dotační politiky, jsou po-
nechány jednotlivé obce a místa samy sobě. Při
nezájmu současné státní správy o řešení určitého
problému, který je z širšího hlediska méně aktuál-
ní, ale pro dané místo a obec otázkou doslova ži-
votní, není naděje na prosazení a realizaci. Dále
chybí finanční systém, který by umožnil obcím rea-
lizaci akcí potřebných např. pro oblast životního
prostředí. Reakce na tento neutěšený stav je přiro-
zená. Na všech setkáních a jednáních zástupců
obcí a měst zaznívají požadavky na sdružování
obcí do uskupení, které by představovaly větší vá-
hu při jednání s vládou a státními institucemi a byly
bohužel někdy i soupeřem, ato tak významným, že
ho nelze nerespektovat.
Do konkrétnější podoby se začíná utvářet za-
ložený svaz měst a obcí, jehož jsou také Rakvice
členem. Tento svaz chce hájit zájmy měst a obcí
v širším celostátním rozsahu v zásadních věcech.
Budeme od něj požadovat, aby tyto zájmy hájil se
vší tvrdostí. Skutečnosti nás již dostatečně poučily,
že nekompromisnost bude na místě. Je totiž nej-
vyšší čas, vzhledem ktomu, dojakého existenčního
stavu se obce dostaly (financování škol atd.).
Dáleje snahou obcí vytvářet regionální orga-
nizace - uskupení obcí a měst, které mají společné
zájmy historické, podnikatelské a etnické. Např. re-
gion "SLOVÁCKO", zahrnující oblast SLOVÁCKA
a PODLUŽÍ. Tato organizace, která se formuje,
zahrnuje dosti rozsáhlé teritorium.
Její konečná koncepce bude po skončeném státo-
právním uspořádání. Každopádně zde vystupuje
motiv rozvoje rázovité oblasti moravského Slo-
vácka, ato jak jeho hospodářského, kulturního a ži-
votního prostředí, krajiny, folkloru a hlavně, co je
nejdůležitější - snaha o založení banky pro rozvoj
Slovácka, která by umožnila obcím rozvoj a finanční
pomoc za přijatelných podmínek. Dále umožní
jednání
se zahraničními partnery přímým jednáním
a účastí s minimálním zasahováním státní správy,
která svými byrokratickými praktikami spíše toto
brzdí než umožňuje. V tomto regionálním uskupe-
ní jsme účastní jako zájemci o členství po uskuteč-
nění stat. uspořádání. Je tomu tak asi 2/3 obcí.
Další regionální organizace je utvořena
v rámci chráněné krajinné oblasti "Pálava", která
zahrnuje také Lednicko-valtický areál. Jsme jejím
členem. Tato organizace, zahrnující 16 obcí, má
za cíl vytvoření tohoto "REGIONU - CHKO", jako
právnické osoby, vypracování studií a vytypování
specifických lokalit, umožňujících únosnou turisti-
ku a podnikatelský rozvoj, zvláště pro malé a střed-
ní obce, prosazování aktivit a záměrů majících
charakter služeb. Toto vše bude umožňovat rozvoj
regionu včetně zahraniční účasti a konečně hájení
a prosazování zájmů uvedené oblasti při jednání se
státem a mezinárodními organizacemi. Je zde šan-
ce pro získání finančních zdrojů včetně zahranič-
ních. Jeto pořádeka příprava, která bude zúročena
v naší obci hlavně v budoucnosti.
František Zach, starosta
nRakvický -
ZPRAVODAJ C
proměny ZZ
Habáni v Rakvicích
(Dokončení)
Hlavním pramenem poznání života habánů
jsou kroniky, které byly psány už od samých počátků
hnutí, t.j. od roku 1524. Nejvýznamnější
je Kronika
anabaptistů (chronicon anababtistavum), jejímž pisa-
telem byl Ambrosius Resch, který zemřel 1592 v Šak-
vicích. Pramenem poznání života i kultury habánů
byly i statuty - pořádky, které určovaly způsob jejich
života. Těchto pořádků je více, z nichž většina se tý-
ká práce hrnčířů a džbánkařů, obuvníků, mlynářů,
kupců, krejčích, výchovy dětí, svateb volení biskupů,
vylučování provinilců z obce habánů apod. V kroni-
kách je věnováno nejméně pozornosti zemědělským
obcím.
Když habáni přišli do Rakvic, vytvořili stejně
jako všude jinde samostatnou, od místní politické
obce nezávislou jednotku - samostatný dvůr (obec).
V čele dvora stál duchovní nazývaný "služebník slo-
va", Po jeho boku stáli hospodářští správcové jednot-
livých úseků, kteří se starali o materiální potřeby dvo-
ra. Nikdo z členů obce habánů nesměl vlastnit osobní
majetek. Nově vstupující členové měli povinnost pří-
nést do dvora všechen svůj majetek a věnovat jej
dvoru (obci). Vystupoval-li člen z habánského spole-
čenství, majetek se mu nevracel. Oděv dostávali
všichni ze skladu dvora. Kdo chtěl oděv, musel proká-
zat, že se už nedá opravit. Stravu a jídlo dostávali
habáni ve společné kuchyni čtyřikrát denně. Muži
i ženy seděli zvlášť, kuchyňský pořádek určoval, kdy
a při jaké příležitosti jaké jídlo má dostat, kolikrát
týdně kdo dostane maso nebo pivo, či víno anebo
jiný nápoj. Je zaznamenáno, že od roku 1558 platil
i pro rakvické habány kuchyňský pořádek vypracova-
ný na Nových Mlýnech. Podle tohoto pořádku se stra-
va připravovala pro personál pozůstávající z hospo-
dyně, kuchařek, myček nádobí, roznašečů jídel dal-
ších pomocníků. Tímto kuchyňským pořádkem bylo
určeno, kdo kde má při podávání jídel sedět. Podle
něho muži sedávali na jedné straně jídelny, ženy na
druhé straně. Mládež (stolová družina) sedávala
u zvláštního stolu. Šestinedělky s dětmi jedly zvlášť.
Kuchyňský pořádek určoval nárok na jídlo a jeho
skladbu, zejména podávání masa se určovalo podle
toho, jakou kdo obtížnou práci konal. Těžce pracujícím
mužům stanoviluvedený pořádek druhy nápojů a koli-
krát
smí jim být podáváno. Společná jídelna byla v do-
mě dnešní popisné číslo 12.
Výchova dětí byla věcí společenstva habánů.
Děti do6 let byly ve ziáštní školce, kterou vedla správ-
kyně.Měly vychovatelku a uklizečky. V6 letech přechá-
zely děti do "velké školy", kde je učitel učil. Po vyučo-
vání je měly na starosti vychovatelky. Ve věku, kdy
děti byly schopny samostatné práce, byly zapojovány
do práce v zemědělském hospodářství nebo se učily
řemeslné práci. Také pro uzavírání manželství byla
vydána pravidla. Tato se neuzavírala podle svobodné
volby. Občan, který se chtěl oženit, musel svůj úmysl
přednést správci, který při nejbližší celoobecní schůzi
přivedl tři nevěsty, ze kterých měl možnost si vybrat
tu, která se mu líbila, Při svatbě seděl ženich i nevěs-
ta zvlášť.
Novorozenci byli s matkami jen po dobu koje-
ní, nejdéle však do dvou let. Potom je rodiče odevzdá-
vali do "malé školy", kde je vychovávaly školské
sestry. Ty se staraly o jejich stravu a pečovaly i o ně.
Tyto děti spávaly ve zvláštních místnostech pod do-
zorem školské sestry. | pro tuto péči byly vydány před-
pisy, které určovaly, kolikrát mají dostat
děti jídlo, kdy
se mají koupat apod. Tato péče trvala do pátého
u slabších dětí do 6. roku věku. Když děti dosáhly
uvedeného věku, přešly do "velké školy". Školskou
výchovu tu vedi školský mistr, který
je naučil číst
a psát a zejména věnoval péči mravní výchově. Děti
zůstaly v péči mistra do té doby, než se naučí praco-
vat.
Habánské obce tvořili jednu společnou novo-
křtěnskou obec, v jejímž čele stál biskup. Tento měl
k dispozici sbor rádců, kterými byli duchovní vedoucí
jednotlivých habánských dvorů. Habánské komunity
měly ve zdejším kraji sídlo biskupa na Nových Mlýnech.
Habání v Rakvicích věnovali se především
zemědělství. Měli tu rozsálý chov hovězího dobytka
a ovcí.
pakvický -
ZPRAVODAJ
Koní bylo používáno v omezenější míře. Vě-
novali se také vinohradnictví. Pracovaliina vinicích
vrchnosti. Z řemesel to byli kováři, sedláři, bednáři,
koláři. Hrnčířské řemeslo nebylo v Rakvicích provo-
zováno, anebo jen ojediněle. Bylo však provozová-
no cihlářské řemeslo. Habáni měli v Rakvicích svo-
ji cihelnu. Tato se nacházela v místech, kde jsou
dnes zahrady za domy č. 106 až 98. Rozloha čerpá-
ní cihlářské hlíny Činila více než 15 tisíc čtverečních
metrů. Byla také objevena menší cihlářská pec v
humnech domu č. 142 při zemních úpravách těchto
prostor, ovšem již zborcená. Je třeba uvést, že v
areálu havního dvora byla větší kovárna, která se
dochovala až do 20. let tohoto století. Stála na
místě dnešní hasičské zbrojnice. Dílny jiných řeme-
sel ani jejich zbytky se nedochovaly.
Na polích, zahradách a vinicích pracovali
jak
muži, takiženy. Pokud ženy nepracovaly na polích,
nebo jim nebyly svěřeny jiné úkoly u habánského
dvora, věnovaly se také předení. V Rakvicích předly
ženy především ovčí vlnu a konopí. Konopí však
nebylo pěstováno v Rakvicích. Dodávala
je vrchnost.
Habáni v Rakvicích bydleli v jednotlivých do-
mech postavených kolem hlavního dvora. Rodina
však byla neoddělitelnou součástí celého společen-
ství ajednotliví členové se plně řídili pravidlydanými
obcí habánů.
Všichni pracující habání se podíleli na zisku
dvora. Zisk plynul především z prodeje zeměděl-
ských plodin, z prodeje skotu, ovcí prasat, z prode-
je přediva. Zisk se rozděloval pracovníkům podle
zásluhy.
Habáni nebyli povinní robotovat. Proto odvá-
dělidaň z majetku. Tato daň byla poměrně vysoká.
Nebyli s ní spokojení a domáhali se její úpravy. V
roce 1588 zemský hejtman, jímž byl Bedřich ze Že-
rotína s habány dohodl, že budou platitdaň z celého
majetku dvora, u něhož byla společná kuchyně.
Tato daň činila 12 zlatých ročně.
V roce 1594 byla tato daň zvýšena na 20 florenů
(v českých zemích byla označována jako dukát =
zlatý). V dalším roce činila tato daň 30 zlatých (flo-
renů) a vroce 1599 činila už 40 zlatých, v roce 1601
60 zlatých a 1602 100 zlatých. Po přechodném sní-
žení daně na 80 zlatých z majetku dvora činila v le-
tech 1606 - 1608 tato daň 100 zlatých. V dalších le-
tech byla výše daně měněna nahoru a dolů, aby v
roce 1619 dosáhla výše 150 zlatých ročně. Vedle
této daně byla zavedena daň z hlavy - osobní daň.
Tuto daň nejdříve platili habání starší
20 let. Postup-
ně byltento věk snižován, až konečně byla daň pla-
cena za každou osobu mužského i ženského pohla-
ví ve věku od 10 let. V roce 1575 činila tato daň z
hlavy 4 groše, rok na to 5 grošů. Později pak činila
15 grošů na osobu.
Daně vybírali pracovníci vrchností zvaní ber-
nici. Sněmovními nálezy bylo stanoveno,
že nebude-
li daň placena, má být bez otálení odňato nebo pro-
dáno tolik skotu, bravu, ovcí nebo i polí, co bude na
zaplacení daní zapotřebí. Kdyby se habánií zpěčo-
validaně platit, mají býtze země "bez milosrdenství"
vyhnání.
ze stále se zvyšujících daníje patrno, že tlak
na habány sílil. Již v roce 1567 žádal císař Maxmi-
lián na zem.sněmu morav., aby byli vyhnáni habáni
ze země. Přessílícítlak z císařského dvora chránila
šlechta habány s odůvodněním, že je v zemi nedo-
statek řemeslníků, nádeníků a čeledínů a žádali cí-
saře Maxmiliána, poněvadž jsou habáni dělníci,
abyje na Moravě nechal.Ten
to dvolil, aby ještě rok
zůstali. Bylo proto od jejich pronásledováni upuště-
no. S pokračující protireformací docházelo k opětov-
nému tlaku na habány. Tito žili pokojně vedle
ostatního obyvatelstva. Soužití habánů bylo přetrže-
no vroce „Při vpádu uherských vojsk Štěpána Boč-
kaje. Jeho vpády na Moravu měly za cíl zastrašit
obyvatelstvo
jižní Moravy a přimět moravskou šlech-
tu, aby se připojila k Uhrům proti císaři. Těmito voj-
sky zpustošené Rakvice byly poměrně brzy nově
zbudované a život v nich obnoven. Jen kaple sv.
Ondřeje zůstala v troskách. Novokřtěnci se během
povstání českých stavů dostávali do styku is vnějším
světem, a to zejména prostřednictvím biskupa.
Gabriel Betnlen, sedmihradský kníže doporučil mo-
ravskému hejtmanu Ladislavu Velenu ze Žerotína,
který byl ochráncem habánů, aby byli utiskovaní
habání (1620), zejména řemeslníci, vysláni do
Sedmihradska a zaručoval jim nejvyšší ochranu.
Tito návrh odmítli. V provádění katolické reformace
císař Ferdinand II., podněcovaný papežským
nunciem Caraffou, nebyl přítelem polovičatých
opatření proti habánům. Caraffa v létě 1621 navštívil
Vídeň, aby císaře povzbuzoval k rázným krokům.
Císař váhal, a to zejména proto, že byl za přátelské
služby zavázán ochránci luteránů kurfirstu saskému
Janu Jiřímu, který mu pomohl v boji proti českým
stavům.
pRakvický -
ZPRAVODAJ
S
V lednu 1621 vydal zemský sněm moravský
zákon, kterým bylo nařízeno, aby byli habání z Mo-
ravy vyhnání, ještě pozastaven.
Ač na vrchnosti byl
činěn nátlak, aby habány ze svých statků vypověděl,
váhaly s plněním tohoto příkazu a protahovaly vy-
povídání ze svých statků.Bylo
to nejen proto, že ha-
bání byli vrchnostem užiteční. Toto váhání si mohly
vrchnosti dovolit jednak proto, Že v roce 1621 vedl
Betlen Gáborv Uhrách a na Moravě válku proti Fer-
dinandu II., který, jak už jsem uvedl, se obávaltvrdě
postupovat proti jinověrcům také proto, že je chrá-
nil kurfistr saský Jan Jiří, kterému byl Ferdinand II.
zavázán. Císař Ferdinand II. nemínil po roce 1620
habány, kterých bylo v té době asi 20 000, na jižní
Moravě dále trpět. Na jeho opětovné přání vydal
František kardinál Ditrichštejn 17. září 1622 dekret,
kterým bylo uloženo, aby všichni habání do určité
doby byli donucení se vystěhovat. Přesto však se
na jižní Moravě udržely zbytky habánů, protože se
jich vrchnosti nerady zbavovaly jako dobrých
pracovníků.
Z Rakvic se habáni odstěhovali dne 24. pro-
since 1622, t.j. na Stědrý den. Směli si vzít jen nej-
nutnější věci. O tom, kam se odstěhovali, nebyla
ani v dostupné literatuře zmínka.
Při pátrání, kam se odstěhovali, se objevila
informace, že se usídlili ve Velkých Levárech, kde
již před tím byla habánská lokalita a že jsou tam i
záznamy a cechovní knihy. Městský úřad ve V. Le-
várech na můj dotaz sdělil, že všechny písemné
doklady a knihy předal Záhorskému muzeu ve Ska-
lici. Dr. Rudolf Irša, historik tohoto muzea na dota-
zy orakvických habánech uvedl, že nelze vyloučit
možnost, že habánská lokalita ve Velkých Levárech
byla v roce 1622 dosídlena habányz Rakvic. Doklá-
dá to tím, že po roce 1622 došlo ke stavebnímu roz-
voji velkolevárské habánské lokality pravděpodobně
po příchodu nové vlny habánů z Moravy. Nepotvrdil
to, ale vyslovilto jako svou domněnku. Dr. Ladisla-
va Suláková ve své obsáhlé studii o habánech na
jižní Moravě uvádí, že habáni z okolí Břeclavi se
pravděpodobně přestěhovali do nejbližších sloven-
ských obcí na Záhoří do Brodského, Moravského
Jánu, Soboliště, Gbel, Kútů a Katova. Dr. Irša ve
svém sdělení také uvedl, že někteří habání zjižní
Moravy se přechodně usídlili v Brodském a pak při-
šli do Velkých Levár. Rovněž František Kalesný ve
svém díle Habáni na Slovensku uvádí, kteří Novo-
křtěnci na Slovensku přijali habánské vyhnance z
Moravy. Podle dostupných kronik uvádí např., že
mikulovská obec habánů měla své útočiště v Čach-
ticích, vyhnanci z Dambořic se usídlili ve Chtelnici.
Habání z Podivína přešli do Košolné a habáni z
Němčic se uchytili ve Vlčkovacích. Potvrzuje také,
že habáni nesměli převést svůj majetek z Moravy.
Museli jej tam nechat.
Jak uvádějí znalci habánských kronik, byla
habánům, kteří se věnovali zemědělské činnosti,
věnována kronikáři poměrně malá pozornost. Proto
také se jen těžko sledují životní osudy i habánů vě-
nujících se zemědělství. Přesto se po dlouhém hle-
dání podařilo vypátrat, kam odešli habáni rakvičtí.
František Kalesný ve stati "Habáni v Trenčanské
stolici“ uvádí, že usazení habánů v této stolici
souvisí s poslední vlnou stěhování moravských
Novokřtěnců na Slovensko. Výslovně uvádí, že v
dohodě zaznačené v Gyurikovské německy psané
habánské kronice se hovoří: "Ty, Gašpar Ilesházy
z Illesházu, hrabě trenčanského a liptovského kraje,
svobodný pán na Trenčíně a Bánovcích, dáváme
na známost tímto otevřeným listem před kýmkoliv
a jmenovitě před těmi, kterým to vědět přísluší, že
jsme bratrům, které nazývají huterskými (huterskými
habány byli označování habáni z Rakvic, Zaječí,
Nových Mlýnů atd.), v předcházejícím roce 1622,
když byli z Moravy pro svoje náboženství vyhnáni
a na našem trenčanském panství z kresťanského
soucítění a podle slavných svobod Uherského krá-
lovství námi přijati, poskytli náš dům v Teplicích,
jako i náš dvůr v Dubnici na jeden rok za přístřeší až
do dalšího vyřešení, za co nás podle smlouvy
uspokojili." Dále se v dohodě píše, že hrabě Gašpar
Iesházy dal pro ně vybudovat panství, jaké měli
před tím na Moravě. Vedle toho jim daroval opuš-
těný dvůr ležící blízko Soblahova. Souhlasil, aby
tyto majetky a obydlí zaplnili jakýmkoliv počtem
obyvatelstva, bez ohledu na povolání či budou rol-
níky, řemeslníky nebo pastýři. Bylo jim dáno právo
chovat "dobytek, voly, krávy, ovce, prasata, kozy a
podobně mohou habání chovat v množství jaké
pastviny unesou". Je to tedy doklad, kam odešli i
rakvičtí habání.
Poznámka:
Mezi domy, které patřily do skupiny habánských
domů, je nutno uvést i dům č. 91 majitel Jaroslav
Konečný, v němž se dochovala habánská studna,
která je dosud užívána a od níž jsou zachovány
části chodeb k sousedním domům.
JUDr. H. Režný
pakvický -
ZPRAVODAJ
Kronika ročníku 1943
Letos je nám už 50 let a podle tradice jsme
1. května uspořádali společnou. oslavu
abrahámovin. Chtěli jsme pozvat všechny, kteří se
v Rakvicích v našem ročníku narodili, případně,
kteří se sem přistěhovali, či s námi chodili do ško-
ly, a toi ze Zaječí a Přítluk. Marně jsme po všech
pátrali v děravé paměti, až matrika obecního úřadu
vydala své zajímavé svědeciví. Patříme k nejpočet-
nějším ročníkům a se třemi dvojčaty držíme rekord.
Nemohli jsme uvěřit, Že nás bylo celkem 91, ztoho
jen z Rakvic 56. Třináct zemřelo v raném dětském
věku a 7 v dospělosti. Dvacet mrtvých v jednom
ročníku se zdá neuvěřitelné a přitom bez tragických
úmrtí.
Teprve na srazu jsme se dověděli jména
těch, kterým osud nedopřál dožít se ani mateřské
školy. Bylito: Mareš František, Strýčková Ludmila,
Hink Ivan, Opršal František, Ziáma!l Jiří, Průdek
Zdeněk, Nešpor Josef, Krmíček Josef, Hrdinová
Marie, Cabalová Miluše, Hřibová Vlasta, Krůzová
Oldřiška a Vája Ludvík. Už nemají ani svoje hrobeč-
ky, a tak je uctíváme aspoň tímto připomenutím.
V dospělosti zemřelo 7 spolužáků - Jáchym-
ková Vlasta (při porodu), Jáchymek Zdeněk, Štefka
Rostislav, Minařík Václav, Moudrý František, Maťák
Rudolf ze Zaječí a Pilátová Božena z Přítluk (u dí-
vek uvádím rodné příjmení). Každé životní zastavení
má i chvíle smutné a myjsme
je prožili při pokládá-
ní kytic na hřbitově. Ale i to patří k životu.
Uplynulý čas nám připomněly fotografie na
nástěnné tabuli v příjemném prostředí družstevní
jídelny. Byly
to fotografie od prvního přijímání až po
vychozené školy a z posledního výletu. Kromě toho
měl každý s sebou fotografie rodinné.
Setkání prožíváte s nostalgickým rozechvě-
ním. Stydíte se, že mnohé spolužáky ani nemůžete
poznat a smějete se vráskám a šedinám, které čas
přinesl. Při posledním setkání v roce 1977 jsme se
chlubili dětmi, nyní už vnoučaty. Některé spolužáky
jsme neviděli celých 35 let. Nepodařilo se nám vy-
pátrat nikoho z Trkmance, odkud k nám i za mrazů
a nepohody chodili do školy Antonín Vlach a
Pastieriková Anna. Narodili se tu i Bílková Marie,
Latýnová Marie a Cabalová Zdeňka. Po všech se
ale slehla zem. Snad ještě žijí a snad si i vzpome-
nou...
Osud nás rozvál po celé republice a Janu Še-
bestovou ze Zaječí donesl až do daleké Austrálie.
Nekrásnější na setkání byly vzpomínky na
dětství a mládí. Vždyť dnes už nás každého něco
bolí, máme za sebou mnohé operace a invalidní
důchody. Život nám přinesl všechno - radosti, lásku
i zklamání, děti, rozvody i tragedie. A tak vzpomí-
nání bylo připomenutím tolika osudů, že jsme si je
ani nestačili vypovědět.
Všem se vrátila mladost
a veselí při vzpomín-
kách na školní léta. Ožili s námi i učitelé. Paní uč.
Straková nepotřebovala toho dne žádné léky aiv
87 letech si pamatovala, kdo kde seděl a co kdy vy-
vedl. Pan uč. Sula málem zahodil berle a pan uč.
Sinkora všichny rozveselil vzpomínáním na denní
inoční anabáze tehdy mladého učitelského sboru.
Paní uč.Sulcová se od děvčat dověděla, jaksizní
děvčata brala vzor, jak se podle ní oblékala a česa-
la. Nemocného pana uč. Veselého šlo všech 40
účastníků pozdravit a povzbudit podáním ruky.
Stále stejně vypadá pan uč. Hájek (příští rok mu
bude 75). Asi má geny Ljuby Hermanové nebo zná
nějaký elixír Života, ale neprozradil nám ho. Ze set-
kání se omluvil pan uč. Šimoník. Určitě by při tanci
poznal, že jeho tělocvik na nás dodnes nechal
kladné stopy.
S dojetím jsme si přečetli vzpomínky spolu-
žačky Božky Pilátové, která se srazu o několik mě-
síců nedožila. Moc se těšila na setkání a byla s
nárni přítomna aspoň svými vzpomínkami. Málokdo
se při čtení ubránil slzám a bylo to snad nejlepší
uctění její památky.
Po celou oslavu se vůbec mísílo dojetí a ve-
selí. Začalo to už přijetím v obřadní síni, krásným
programem a lidovými písněmi sboru a přivítáním
starostou obce. Pak jsme společně obdivovali dobře
vybudovanou rakvickou školu, sportovní halu i
školní stadion.
Jen jsme si povzdechli, že jsme mu-
seli vyrůstat za mnohem skromnějších poměrů.
Kdoví, zda si toho dnes děti váží.
: Naší dobrou náladu přijela utvrdit kapela ze
Židlochovic, která nás zvalana parketaž do ranních
hodin. Rozcházeli jsme se s trochou úlevy, ale s
velikým štěstím na duchu a smnoha různými vzpo-
mínkami. Na závěruvádím jeden z pěkných zážitků.
„Stojíme před obecním úřadem a čekáme na při-
jetí. Tu najednou přichází idol našeho dětství - uči-
tel Šinkora. Býval to bouřlivák a nyní se k nám ne-
jistým krokem blíží prošedivělý 68 letý muž. Ihned
stavíme slavnostní špalír. Já předstupuji a říkám:
"Rytíři Sinkoro, ročník 1943 Vás srdečně vítá v kra-
ji Vašeho mládí a rytířských činů." A rytíř Šinkora
kráčel špalírem svých bývalých žáků a plakal a pla-
kal...
I všechno krásné má svůj konec. Skončilo
setkání, ale ve vzduchu zůstala nezodpovězena
jedna otázka - uvidíme se ještě někdy?
Rosťa Obhlídal
pRakvický -
ZPRAVODAJ
O slovo se hlásí mateřská škola
Tak, jako probíhají změnyv celé společnosti, mě-
ní se i způsob práce v mateř. školách. V prvé řadě se
upustilo od pevného režimu a začíná se uplatňovat tzv.
volný režim. V praxi
to znamená, že zatím, co dříve si děti
přes den v MŠ po určitou dobu hrály, poté ovičily, pak ná-
sledovaly půlhodinové vyučovací bloky zaměřené na
výchovy: tělesnou, rozumovou pracovní, výtvarnou,
hudební, literární, na matematické představy apod., pak
chodily děti na vycházky a i odpolední činnosti měly
pevný řád, nyní ve volném režimu je výchovný systém
naprosto odlišný. Především se děti nedělí do tříd podle
věku. Tak mohou být
ve třídě spolu např. sourozenci, ka-
marádi, děti se stejným zájmem. Činnost, kterou učitelka
s dětmi koná, má vycházet čistě ze zájmu dětí. Dítě se
nesmí do ničeho nutit. Ne vždy je změna v systému vý-
chovy k lepšímu. Jsou děti, které nemají zájem a snahu
se něčemu naučit nebo si sněčím pohrát. Takové děti se
potom nudí, běhají bez cíle a kazí hru ostatním. Když to
srovnám dnes, s odstupem času, tak přece jen si děti
dřív odnášely z mateřské školy více poznatků. Dnes je
MŠ spíše sociální než výchovnou institucí. Přesto má
svůj význam, neboť dítě předškolního věku potřebuje
navazovat sociální kontakt
se svými vrstevníky, potřebuje
si najít kamaráda, zvykat si na odloučení
od matky. Při
hře si dítě nejvíce rozvíjí řeč a získává nové poznatky.
Další velkou změnou
je způsob financování škol-
ství. Mateřská škola dostává přiděleny finanční prostředky
podle počtuzapsaných dětí. Ovšem tyto finanční prostřed-
ky dostáváme pouze na děti zaměstnaných matek. Na
děti nezaměstnaných matek dostáváme pouze polovinu
dotace. Dá se tedy tedy říct, že se počítají dvě tyto děti
za jedno dítě zaměstnané matky.
Z takto přidělených dotací jsou vypláceny mzdy
učitelkám, uklizečce a částje určena na učební pomůcky.
Vzhledem ktomu, že naše mateřská škola nesplňuje po-
žadavek zapsaných 24 dětí na třídu (zaměstatných ma-
tek), nedostává se nám fin. prostředků na pokrytí mezd.
Tento nepříjemný problém bylo nutné řešit snížením
pracovních úvazků učitelek. Za podobných podmínek se
ovšem stává, že nejlepší učitelky odcházejí. To postihlo
i nás.
Paní učitelka Ludmila Foldynová se rozhodla
řešit situaci odchodem ze školství. Využila svých jazyko-
vých schopností a našla si práci v jiném oboru. My tím
postrádáme jednu dobrou učitelku, kterou měly děti
rády. Paní učitelka mimo to, že měla velmi hezký vztah
k dětem a dobře si plnila své povinnosti, učila navíc 3 ro-
ky na mateřské škole základy němčiny s velmi dobrými
výsledky. Patříjí právem zajejí práci poděkování. Výslo-
Vuji na tomto místě naději, že až se zlepší situace, pak
se k nám vrátí. Zatím jí přejeme mnoho úspěchů.
Změnu stavu můžeme očekávat poté, co sezvýší
počet zapsaných dětí, což
je záležitost dlouhodobá. Jen
pro ilustraci: V roce 1990 se v Rakvicích narodilo pouze
a ztoho se ještě 3 děti odstěhovaly. Pro srovnání - v roce
1985 se narodilo 35 dětí. Vzhledem k tomu, že se v nej-
bližších dnech očekává odsouhlasení návrhu na placení
pobytu dětí v MŠ (parlament by to měl projednat do
konce června), počítáme, že v důsledku toho klesne po-
čet docházejících dětí, protože mnoho rodičů si nebude
moci dovolit platit poplatky např. za 2 děti.
Nyní ještě k financování ostatních nákladů.
Výdaje na provoz mateřské školy a DKP hradí obecní
úřad. Spolupráci s obecním úřadem chválím. Všemožně
nám vychází vstříc při řešení různých záležitostí, přesto-
že dle slov starosty pana Zacha se rovněž potýkají s ne-
dostatek financí.
Toto jsou naše hlavní problémy. Přes nesnadnou
práci se snažíme pobyt dětem zpestřit. Dopřáváme jim
kulturní akce - zájezd do divadla, pozvání kouzelníka,
zájezd do ZOO parku. Děti 5 - 6 leté absolvovaly před-
plavecký výcvik (paní učitelky Klímová Sv. a Vachálko-
vá V.). Děti s vadnou výslovností měly možnost chodit
na logopedickou nápravu (Mikuličová J.).
Do budoucna zůstává našim přáním pořídit dě-
tem hračky do tříd i na zahradu.
Občas od někoho dostaneme peníze. Např., když
se rušil účet ČSŽ (4 000 Kč) a účet SRPŠ při mateřské
škole (3 000 kč), byla z těchto prostředků zakoupena ba-
revná televize. Od SČSP nám paní Veverková darovala
1 032 Kč a za to byly zakoupeny videokazety.
Od firmy Mikro jsme dostali hračky na Mikuláše
pro každé dítě. Majitelé firmy Oldřich Krůza a Radek
Průdek se dokonce dětem předvedli jako čert a Mikuláš.
Těmto všem našim příznivcům velmi děkujeme.
Zároveň se obracíme na podnikatele v Rakvicích
s prosbou o sponzorskou částku. Pomůže nám v naší
situaci jakákoliv položka i třeba 500 Kč. Konec konců
je
to pro děti a podnikatel si sponzorskou částku může
odečíst z daní.
Jako protihodnotu nabízíme možnost umístění
reklamy, případně možnost v našich prostorách občas
vystavovat své výrobky. Darovanou částku vyúčtujeme
tak, aby měl náš sponzor peněžní doklady.
Chtěli bychom pořídit dětem na zahradu hrazdu
s houpačkou vhodnotě 6000 Kč a doplnit ostatní hračky.
Věříme, že se najde někdo, kdo bude na naší výzvu
reagovat.
Na závěr pro ty, kteří dočetli výše uvedené a
ne příliš optimistické řádky až do konce, jedna per-
lička ze života:
Malý Mirek po přečtení pohádky "Diamantová
sekera" reaguje s povzdechem: "Paní učitelko, já
bych chtěl mít taky takovou sekeru" a Míša pohoto-
vě: "Paní učitelko, náš taťka říkal, že má takovů
sekeru v hospodě a mamka mu za to nadávala.“
Ředitelka MŠ: Jana Mikuličová
MK nakvický -
ZPRAVODAJ
RAKVICKÉ OSOBNOSTI
Když jsem začínal psát o rakvických osobnostech,
vycházel jsem z toho, že budu líčit osudy osobností, jejichž
věhlas přerostl rámec obce. Jak postupně naplňují tento
záměr, ukazuje se, že by bylo nespravedlivé vynechat nebo
nepopsat osudy a práci dalších rakvičanů, kteří spolu-
tvořilidějiny Rakvic, ikdyžjejich věhlas a práce neměly uve-
dený rozměr a přesto po nich zůstala díla, která slouží
občanům ještě dnes a budou sloužit i dalším generacím.
Bylo by nevděčné nevzpomenout např. některé sta-
rosty, kteří budovali v začátku první republiky naši obec.
Tím, že vytvořili nebo dali podnět k výstavbě obce, vystou-
piliz řady průměrnosti a zaslouží si pozornost. V těchto sta-
tích si neklademe za cíl postupovat chronologicky, ani
podle důležitosti. Chceme jen zaznamenat ty, kteří se o
Rakvice zasloužili. Je třeba | v té souvislosti připomenout
i podmínky politické a ekonomické, za nichž pracovali.
Začneme třeba starostou Františkem Kamenským
z domu č. 109. Narodil se v roce 1884. Když dospěl, pomá-
hal v hospodářství svého otce. Musel si odbýt 3 letou voj.
službu, kterou odsloužil u dragounského pluku na Welsu v
Horním Rakousku a pak v Hodoníně, kde byli dragouni pře-
místění. Po návratu z vojny v r. 1902 začal hospodařit na
majetku svého otce a oženil se. Když v r. 1914 vypukla |.
světová válka, narukoval na bojištěv Itálii. Pluk, u něhož
sloužil, byl v roce 1916 přemístěn na ruskou frontu. Jeho
útvar v tomtéž roce přešel dobrovolně do ruského zajetí.
Pracoval v zajateckých táborech až do roku 1917. V tomto
roce se začaly tvořit naše legie. Přihlásil se do legie, tvořící
se ve městě Bobruisk, a to k dělostřeleckému pluku Jana
Žižky z Trocnova. Baterii, v níž bylo zařazen, tehdy velel
pozdější generál Přikryl. V tomto útvaru František Kamen-
ský bojoval až do konce války. Když se legionáři rozhodli k
návratu domů, prodělal celou známou anabázi podél sibiř-
ské magistrály až do Vladivostoku. Osudy této anabáze po-
pisuje spisovatel Rudolf Medek ve svých dílech. Ve Vladi-
Vostoku sejich ujali Japonci, kteří legionáře po dodatečném
vybavení nalodili na loň SATUNA MARU, aby
je dopravili
do Evropy. První zastávka byla v Singapuru a paks postup-
nými přestávkami propluli Indickým oceánem kolem obou
Indií, Rudým mořem, Suezským pruplavem, Středozemním
mořem a Adriatickým moře. Byli vylodění v Terstu. Odtud
se 20. února 1920 vrátil dragounský kaprál František
Kamenský, ruský legionář, do Rakvic. Jediné, co si přivezl,
byly knihy, ze Singapuru plnící pera, z přístavu, kde kotví-
li, různé drobné předměty, které jemu a rodině měly připo-
mínat tuto dlouhou cestu
Když se vrátil spolu s dalšími legionáři z ruských
legií, ujal se svého hospodářství, aby je vybudoval jako
dobře prosperující. Spojil se se svým bratrem Janem vja-
kémsi tichém společenství a začali kupovat moderní země-
dělskou mechanizaci, která jim měla usnadnit obhospoda-
řování polí při minimální potřebě prac. sil. Uplynulo 8 let,
než se jim podařilo dosáhnout nezbytné úrovně mechani-
zace a výroby. Také se stejným úsilím vybudovali moder-
ní živočišnou výrobu. V roce 1927, kdy se konaly volby do
obecního zastupitelstva, nacházíme Františka Kamenské-
ho na kandidátce agrární strany. Byl zvolen a stal se členem
obecní rady. Starostou byl tehdy zvolen za lidovou stranu
František Suchyňa č. 255.
V dalších obecních volbách, které se konaly v září
1931, byl již František Kamenský zvolen starostou obce.
Jako starosta dostal do vínku nelehké úkoly. Za prvé bylo
potřeba dostavět měšťanskou školu, dokončitopravu kostela
a fary. Obec se se stavbou školy dostala do složité situace.
K prostředkům ve výši 320 000 Kč, které obec měla,
potřebovala získat ještě půjčku ve výši 700 000 Kč. Tu obci
přislíbily záložny. Část záložen půjčky odřekla.
Aby obec dostala nezbytné prostředky na dostavbu
školy, museli se starosta, radní a další bohatší členové
zastupitelstva zaručit směnkami, že uhradí dluh, každý do
výše 100 000 Kč. Jen tak mohli získat potřebný úvěr na do-
stavbu školy od Královopolské záložny v Brně a Rolnické
záložny
v Hustopečích, kde byl Fr. Kamenský funkcionářem.
Tato obětavost umožnila, že škola byla dostavěna a 4. zá-
ří 1932 slavnostně otevřena.
V září téhož roku byla předána i opravená fara a
kostel. Nutno zdůraznit, Žena těchto dvou opravách měl po-
díl zejména konkurenční výbor, který na opravy těchto
objektů vybíral tak zvané kostelní přirážky. Všechny tyto
akce byly prováděny v době, která byla již poznamenána
celosvětovou hospodářskou krizí. Tato krize postihla téměř
všechna odvětví, ale především zemědělství. Nezaměstna-
nost rostla. Nezaměstnaným byly obcí dávány poukázky v
ceně 10 Kč, z něj simohli nezaměstnaní koupit v obchodě,
který jim byl určen, potraviny. V roce 1932 bylo v Rakvicích
bez práce 30 rodin a v dalším roce jich bylo 90.
A poněvadž neštěstí nechodí samo, tato léta byla
provázena suchem a neúrodou. V roce 1932 se vyskytlo
tolik hrabošu, že zejména v rovinách, na trkmanských i ji-
ných tratích, sežrali všechno obilí a dokonce se pustili i do
hroznu. Krize a neúroda vrcholila v roce 1934. Rolníci
nemohli prodávat obilí. O něj prakticky nebyl zájem. Proto
stát přistoupil k zavedení obilního monopolu, jehož cílem
bylo zajistit regulaci obilního trhu a umožnění vyloučení
spekulací s cenami obllí.
Rolníci v Rakvicích obhospodařovali tehdy 6 073
měřic, tj. asi 1215 ha, a jejich dluhy činily více než 6,5 mil.
korun. Obec sama měla 150 ha a dluhů 1,5 mil korun. Za
této situace byla úloha starosty nezáviděníhodná. Obec
chtíc zaměstnávat nezaměstnané, zavedla veřejné práce
Na podzim roku 1934 bylo započato s budováním pevné
cesty přes Jezera k Trokvízům. Práci dělali občané, kteří
pobírali chlebenky. Této cestě se říká Hladová. Byla dokon-
čena v roce 1935.
Přes tuto hospodářskou situaci neustala obec v bu-
dování. Na všech usedlostech byla převážně vybudována
kamenná hnojiště, takže již ze dvorů nevytékala do járků,
který vedl Rakvicemi, močůvka. Zmizely poslední dochové
střechy a malá okna, zmizely rozbité ploty a zahrádky. To
vše bylo zásluhou starosty Fr. Kamenského a obecní rady
Svépomocné akce byly nutným krokem jak vybřednout
z krize. Starosta Kamenský hledal | další cesty jak zlepšit
finanční situaci obce. V únoru 1935 znovu pronajal honitbu
knížeti Lechtenšteinovi (luka a les) za 5000 Kč ročně. Lep-
šící se hospodářská situace umolnila přestavět hasičské
skladiště a přilehlou obecní kancelář, která byla přestavěna
formou veřejné práce. Na ní mohli pracovat a vydělávat si
nezaměstnaní.
ZPRAVODAJ
rakvický - 5 —
Bylo výrazně použito svépomocných prací ostatních obča-
nů. Obec při těchto pracech využila i dalších občanů, kteří
byli obci dlužní. Mohli si své dluhy odpracovat. Stálá osvě-
tová práce vedla k tomu, že došlo k rozvoji práce Sokola.
Vedle sportovní činnosti se hrálo v Sokole divadlo, pořáda-
ly se zábavy, ale i přednáškové činnosti. A co bylo důležité,
zvýšil se zájem o četbu. | politická činnost v obci, zejména
u mládeže vedla ke zkulturnění života mezi ní. Vymizely
bitky při zábavách, které do té doby patřily k nezbytnému
rituálu každé zábavy.
Je nutno říci, Že se nepodařilo vymýtit žebrotu, po-
domní obchod a krádeže. To však bylo způsobeno povět-
šinou cizími občany, ne jen Rakvičany. Je třeba se zmínit,
že v roce 1935 byly uskutečněny velké slavnosti hasičské-
ho sboru v Rakvicích, který oslavil 50 leté trváni. Byly pro-
vedeny volby do Národního shromáždění. Ne nevýznamnou
událostí byla skutečnost, že na věž kostela byly dány úplně
nové věžní hodiny, dodané firmou Moravus z Brna za 8 800
Kč. Přípravné práce stály obec 2 000 Kč.
Zastarostování Františka Kamenského došlo kjed-
né z nejůvětších katastrofv Rakvicích na řece Dyji, k uto-
pení dětí při školním výletu na Pálavu. Tato událost byla
mnohokrát popsána.
Tyto události zapadaly do doby, kdy už delší dobu
žila Evropa ve stínu nástupu fašismu a nebezpečí vzniku
druhé světové války.
l když hospodářský i kulturní život probíhal bez vět-
ších výkyvů, bylo cítit tíseň a strach z toho, co bude dál.
V roce 1937 proběhly v Rakvicích oslavy 20. výročí bitvy u
Zborova a pak 14. září 1937 zemřel první prezident ČSR
T.G. Masaryk. Dny žalu prožívaly i Rakvice. Nebezpečí, že
dojde k válce nebo okupaci našich zemí, ukládalo zabez-
pečovat na všech stupních obranu státu. Všechny spolky,
organizace a instituce, hasičstvo, Sokol, škola - pod vede-
ním obce se připravovaly na válku. Tu se opět výrazně
uplatnil voják - legionář starosta Franlišek Kamenský.
Za této situace byly i volby do obecního zastupitel-
stva odloženy.
V roce 1938 skončil František Kamenský svoji sta-
rostenskou činnost. V tomtéž roce pak předal hospodaření
svému synu, ale neodešel na výminek. Rozhodl se stát
jakýmsi domkářem, mělsvé kravky a s nimi obdělával ještě
pár polí. Teprve smrt jeho ženy ho přiměla dožít zbytek
svého života v klidu. Jeho bohatý život se uzavřel v roce
1965.
JUDr. H. Režný
Nový ředitel základní školy
Ředitelem Školského úřadu v Břeclavi byl na červen 1993 vyhlášen konkurz na místo ředitele naší
základní školy. Podle vyhlášky 187 ministerstva školství byla sestavena konkurenční komise ze zástupců
těchto institucí.
Školský úřad
Okresní školská komise
Odborník ze školství ředitel ZŠ Hustopeče
za ZŠ Rakvice
za obec Rakvice
Do konkruzu se přihlásili tito kandidáti:
p. Trokan
Paedr. Kameník Rakvice
Mgr. Vysloužil Rakvice
Mgr. Baková
Dr. Balajka
p. Patloka
p. Suchánková
ing. Veselý
Ladná (před konkurzem odstoupil)
Před konkurzním řízením museli uchazeči předložit výhledovou koncepci ZŠ Rakvice. Konkurz pro-
běhidne 14.6.1993 na Školském úřadu v Břeclavi. Kandidáti na místo ředitele prošli psychologickými testy
a pohovorem s psycholožkou, testy ze znalostí školské problematiky a individuálním pohovorem s kon-
kurzní komisí. Po ukončeném kunkurzním řízení hlasovala komise o kandidátech takto:
Všech pět členů komise dalo na první místo pana Mgr. Vysloužila.
Na základě výsledku konkurzu byl dne 18. června 1993 ředitelem Školského úřadu p. Kučerou, jme-
nován k 1. 8. 1993 do funkce ředitele ZS v Rakvicích Mgr. Vysloužil.
za konkurzní komisi: p. Suchánková
ing. Veselý
ks | RAakvický
NS ZpRAVODAJ
Cekání na minulost
Každá demokratická tiskovina zveřejní široké spektrum názorů novinářů, dopisovatelů i občanů. Na
konci rubriky např. dopisy čtenářů je douška: Názory v této rubrice nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.
Stejné je to s naším zpravodajem. Každý si zde najde něco, s čím souhlasí a s čím nesouhlasí. Autor pří-
spěvku však musí počítat s tím, že s jeho názorem bude polemizováno. Využiji svého práva a jako občan
se vyjádřím k několika myšlenkám článku p. Mikuličové "O slovo se hlásí mateřská školka".
V první části svého příspěvku hovoří paní ředitelka o změnách ve výchovném procesu. Zdeje podle
mne systém špatný, direktivní a děti omezující, nahrazován systémem "volným" pro děti jistě přirozeněj-
ším. Pro mne jako rodiče bude jistě přijatelnější, když dítě nebude umět v pěti letech počítat do desíti a
nebude vědět, kdo byl Lenin. Ale bude zdravé, hravé a nebude trpět depresemi z toho, že "Frantík ví, kdy
byla VŘSR a já ne“.
Financování MŠ atím i mzdy jsou samozřejmě závislé na počtu dětí ve školce. Samozřejmé
je podle
mě ito, za dítě zaměstnané matky dostává školka od státu plnou dotaci a za nezaměstnané nebo v domác-
nosti polovinu. Je to pouze otázka výše příspěvku na sociální pojištění toho kterého rodiče. Dotace na počet
dětí ve školce jistě ovlivní i počet pracovníků v mateřských školkách.
Že snížením počtu pracovníkům mateřské školy pomohla řešit svým odchodem paní učitelka Fol-
dynová, je pro školku a hlavně pro děti opravdu škoda. Vím, jak se starala o děti v době, kdyji navštěvoval
můj syn. Tím, že ze školky odešla, vyřešila víc než se na první pohled zdá. V poděkování za práci mi tedy
chybí poděkování za to, že odešla sama. Jinak by možná musel odejít někdo jiný.
V příspěvku paní ředitelkou jsou i fakta, která mne potěšila. Vždy je dobře, když na činnost spoje-
nou s dětmi není zapomenuto
jak na finance, tak na radost dětí. Viz firma Mikro. Přesto, ať se na mě ma-
jitelé této firmy nezlobí. Mě víc potěšily finanční částky, které školka obdržela od Českého svazu žen a od
SČSP. Lépe investované peníze od těchto institucí si nedovedu představit. Jen mě ve výčtu dárců chybí
jedna zkratka, za kterou se ukrývá majetek několika desítek miliard korun.
V jedné z vět článku p. ředitelkyje myšlenka "až se situace zlepší". Situace se sama nezlepší. Ne-
zlepší se nadáváním na vládu, nadáváním na představitele státní ani místní správy. A rozhodně se nezlep-
ší tím, že někteří budou "čekat na minulost". Ta se už nevrátí.
P. Suchánek
Ohlédnutí za činností ...
Jmenuji se Jana Průdková a chodím již osmým rokem do zpěvu v základní umělecké škole v Rak-
vicích. Do školy jsem začala chodit ve třetí třídě, ale tehdy jsem ještě nevěděla, že to vydržím tak dlouho.
Zpívat mě baví a díky zpěvu jsem se dostala do různých koutů naší republiky a dvakrát do zahraničí.
Během 15 let existence základní umělecké školy do ní chodilo asi 250 dětí různého věku a 39 znich
hrálo na akordeon. Sbor Zpěvanky a v pozdější době i mladší děti, kterým se říkalo Skřivánci, absolvovaly
asi 191 vystoupení. Dvakrát byly v zahraničí, a to vroce 1986 v Bulharsku a v roce 1992 v Rakousku. Letos
pořádáme již osmé pěvecké soustředění, které se koná tentokrát v Nekoři. Na letošní rok 1993 v prosinci
připravujeme jubilejní koncert k 15. výročí založení základní umělecké školy. Chtěli bychom na něj pozvat
všechny, kteří za těch 15 let chodili do zpěvu. Také bychom rádi pozvali některé známé herce a zpěváky
z Prahy a Brna.
čo 0 0 0 0 0 0M 0 O O0 OV UG GO GC O U OB UG O CC V S O CH O V OU C OG G C O 0 nV O0 OD CU O O 0 0 0 0 0 0 0 6 0 e
Místní knihovna oznamuje občanům, že činnost knihovny bude rozšířena o občasné
výstavy výtvarných prací v instalované výstavní prostoře. O jednotlivých akcích bude ve-
řejnost informována. V současné době se připravuje instalace obrazů p. Otáhala z Ko-
bylí.
ved. knihovny |. Vindišová
10
pRakvický -
ZPRAVODAJ
HODOVÁ DŘEDDOVĚĎ
"Na hody se dycky těším, to ano, ale řeknu vám,
že sem se těšíval daleko víc," povidajů strejc Kúřil.
"Hlavně sem dycky musel byt u teho, když se jelo pro
máju, když se rapantovala, strůhala a stavijala. Každej
rok sem si bral dovolenů na celej týdeň, doma se mnů
nebyla klůdná řeč, moja žena klela, kde chodila, že je
mě tam houby třeba, že kazím kluka, protože su denně
naslopanej, Že stárcisi poradijů, ale namě nicneplatilo.
Byl sem v hodovej agónii. Když sem ten osudnej rok
vycházel ráno z domu, stála moja Žena ve dveřách ze
strašným výrazem v hubě, pokřižovala se tak zeširoka,
že ju muselPan Bůh určitě vidět a tajemným prorockým
hlasem prohlásila, že esli se neco stane a ona že to
tušení má, abych se doma už neukazoval.
A takto ráno nasedli na vůz, práskli do koní a vy-
jeli směrem k lesu. Hajnej měl dobrů náladu, my
samozřejmě taky, stromy sme porazili pěkně rovný,
osekali haluze a přivázali ich lanama na roztaženej
vůz, do vědra vína, který leželo pod sedliskem sme na-
razili pípu a vydali se na zpáteční cestu. Enom sme vy-
jeli z lesa, začali stárci zpívat a z vědra notně ubývalo.
Stárci leželi na kládách rozházení barjak. Nekeří sedě-
li rozkročmo, nekeří měli nohy z boku, zpívali a popíja-
li. My, starší sme seděli ve předu na sedlisku a popija-
li sme taky. Jakub Hůžva pomali pošlahoval svojích
hnědáků, Janek Látal čepoval a já sem byl coby dozor.
Jak sme si pěkně z vesela jeli, tu náhle se zadní kolo
vozu zvedlo jak dyby sme najeli na tihlu a hneď nato se
ozval výkřik - STOJTE! -, ale koně našup nezastavíš.
V tu chvíli ve mě hrklo, jak ve starých pendlovkách a
moja žena stála přede mnů v životní velikosti a význam-
ně hrozila prstem. Polil mě studenej pot a zlí tušení na-
plnilo moju hruď. Za vozem na silnici ležel mladej Hruš-
ka, přes prsa mu vedla stopa po železným ráfu našeho
zadního kola, z ušních dírek mu vytíkaly dva krvavý
pramínky, oči měl vyvalený a těžko dýchal. Každýmu
bylojasný, Že je zle. Taková váha přece musí zanechát
následky dyby jak bylo. "Nehýbejte sním", volal Janek
Látal, "može mět porůchanů páteř“. Já sem si myslel,
že ten kluk do večera nemože vydržet a brada se mně
roztřepala. Šofér, kterýho sme na okresní silnici zasta-
vili, ochotně mladýho Hrušku do nemocnice odvezl a
my sme jeli dál. Mladí vystřízlivěli a šli pěkně a vozem
jak zmohlí slepice.
Dyž sme dojeli na místo, moc řečí nikdo nena-
dělal. Klady sme složily, ostrúhali a jeden za druhým
se vytrácel jak zloděj z místa činu. Dom sem it
nechcel, tož sem začal přemlůvat Jakuba Húžvu, aby
smešliochutnattenjeho speciálně na hody nachystanej
Tramín, aleten se vykrocovaldo tej doby, než sem mu
vysvětlil, Že stejně bude smutek, že stejně hody nebu-
dů a co když nás zavřů, přece si to nenechá vypit ne-
jakým ničemů, tak šel.
Seděli sme, my starší ve sklípku, popijali voňa-
vý vínečko, kerý se vůbec k tej atmosféře nehodilo a
smutně čekali, kdy pro násdondů policajti. Jak z demi-
žóna ubývalo hodovýho zázraku, tak rychle se blížila
půlnoc a tu se místo policajtů ve dveřách objevil
mladej Hruška: Chvílu tam stál a my sme na něho
zírali jak na přízrak, mysleli sme, že s tej slopačky
máme vidění, ale jak si na něho mákli, tož sme uvěřili.
"Co blbnete," povídá mladej Hruška nechápavě. "Mě
nicnéni. Všecko v nemocnici proklepali, na rengen mě
dali a poslali dom. Prej schopnej bez vady a tak su
tady."
Osazenstvo sklepa tenkrát propuklo v jásot.
Pleskali sme se po zádech, chechtali se křičeli - A ho-
dy budů a hody budů! - kdyžtu Jakub Húžva zakňučel
jak postřelenej pes. - Tož ták, hody budú, to se vám
líbí, už se vydíte, jak se pod májů vypačujete z vašim
vínečkem, ale co budu pitjá? Moje jediný a nejlepší
ste
mně vychlámali vy darmojedi a co já včíldám hosťom?
Há? - Když potom Janek Látal prohlásil, že je ochot-
nej věnovat kamarádovi desetlitrů po dvaceti korunách,
vyleteli sme jak hasiči, dyž zahúká siréna aj s mladým
Hrušků. Ani teho nešetřil a tak se dušoval, že dyž to s
klukem dobře dopadne, aj na modlení dá.
Hody dopadly dobře, mája byla rovná avysoká,
ale od tej doby už pro ňu nejezdím. Mám už trochu
strach, abytá moja žena ve zlosti neco špatnýho nepři-
volala atak rači to zlý a špatný nebudu budit a nechám
to spat.
1
pRakvický -
ZPRAVODAJI
Za pase
Vletech, kdy naše louky voněly senem,
kdy družstvo zemědělce vzalo poď svou
"ochranu", pracovala skupina chlapů z
Rakvic na "Hrubých lúkách". Hrabačkami,
do kterých byly zapřaženy koně se seno
zhrabovalo do posádů a pak se kupkovalo.
Jak bylo domluveno, ke svačině se všichni
sešli do jednoho místa a každý se s chutí
pustil do jídla. Bylo krásné, slunečné svěží
ráno, svačina znásobila všem chuť do života,
když tu z nenadání ze svého místa vyskočil
Jenda Lukeš, Sokol celou duší, tělo
vypracované nejen cvičením, ale také tvrdou
prací, který na kruzích udělal rozpor kdy se
mu zachtělo, na hrazdě veletoč, jak si kdo
přál, vyzývavým hlasem povídá. "Sakra,
chlapi, dejme se za pase. Hergot, kdo se
mně postaví, temu slibuju, že s ním bude
zle." Pacal se postavil. V očích se mu
zajiskřilo, utřel si zamaštěnou bradu a bez
jediného slova odhodil za sebe košilu. Chvíli
stáli proti sobě obnažení do půl těla,
rozkročeni, studoval jeden druhého. Boj
začal. Točili se, přechytávali, až se Jenda
Lukeš dostal Pacaloví k tělu. Objal ho okolo
pasu a ikdyž byl Pacal o hlavu větší, udeřil
s ním o zem, jenom prach vyletěl.
Dobojováno. Pacal se oprášil, podali si ruce
a zase zasedli svoje místo v trávě.
Zaujati bojem ani sinevšimii, že dojíždí
k nim na kole předseda družstva. Slezl z
kola a začal se vyptávat na práci, ale místo
odpovědi vyletěla výzva jak šlehnutí bičem.
"Poď za pase a nemudruj. Ukaž jaků máš
silu, když si ten předseda a chceš porůčat.“
Předseda František Režný byl člověk
v nejlepších letech, sporý vytužený,
nezaváhal. Během chvilky ležel na
hromádce kabát ik košile. Přiskočili k sobě
jako dva kohouti a začal kolotoč.
Hekali, funěli, prach se zvedal, trsy trávy
létaly na všechny strany, až se zase podařilo
Jendovi dostat se kjeho pasu. Nadzvedl ho
a milej předseda se válel v trávě, ale snad
se ji jen dotkl, hned zase stál na nohách.
Nevzdával se, ovšem za chvíli zamrskal
nožkama ve vzduchu po druhé a bylo
dobojováno. Podali si ruce a chystali se
pokračovat v práci, když tu nesměle vystoupil
Jožka Blažek a povídá, že by to také rád
zkusil. "Tož poď, šak to doženem. Sáákra,
já vás zvládnu všeckých jak tady ste," povídá
furiantsky Jenda Lukeš a už stál připravený
k boji. Jožka Blažek se bez nějaké taktiky
pomalu a klidně přibližoval ke svému soupeři.
Neobíhal, netancoval, jak se to dělává, šel
přímo, jist si sám sebou.
Ani Jenda Lukeš nebyl z těch, kteří
ustupují, stál a čekal na protivníka a vůbec
netušil, jak rychle bude ukončen tento zápas.
Jožka Blažek si ho přitahl k sobě, objal
kolem pasu, zvedl do výše ramen, ve
vzduchu ho položil a pomalu jako kus dřeva
jej přitlačilk zemi. Chlapi bylijak u vidění. To
byla sila, až v žilách tuhla krev. Jak kdyby byl
ze železa. Jenda Lukeš se postavil a povidá.
"Ty, Jožko, herdek, ty máš ale silu, je vidět,
že cvičíš. Ale neboj se, zejtra si to rozdáme
znova. Toné, to já silíbit nenechám, já se na
tebe musím připravit." Jožka Blažek pomalu
odcházel ke svým koním, které mělrád, kteří
ho poslouchali na slovo, jistě se mnohokrát
přesvědčili o síle a dobrosrdečnosti tohoto
klidného, pracovitého člověka.
Zdeněk Pohl
12
nakvický - 5 —7
ZPRAVODAJ
Idďú mračna od Břeclavi
f2
d B 4 4 4 C
p NI i
í
Ý
Z
Ú s
) te |
i
p.. Í
i T :
G I ©?
Slova a hudba: Zdeněk Pohl
Idú mračna od Břeclavi, Ej, vy koně, koně vraný, Požeň,gazdo, koněpožeň,
. oč > ny i 4 7 : 5, 2 z .
myje deštík naše hlavy. co se má stát, to je daný. kamaráde vína podej.
Naše hlavy nepokojný, Odvážnýmu karta padá, Ujedeme mračnám černým
myje, ale nenapravi. nepokojná chasa mladá. ostaneme sobě věrní.
VZPOMÍNKA
26. května uplynulo 57 let od tragické události na řece Dyji, kde utonulo 31 dětí.
Nezapomínejme a nepřehlédněme jejich hroby. Lidé z jiných krajů navštěvují hřbitov, aby postáli
u těch hrobečků. Už ubývá pozůstalých, kteří pečují o úpravu. Zůstali jen sourozenci, kteří hroby
udržují. Z rodičů žijí jen 88 letá maminka Ladíka Krůze, 92 letý tatínek Libušky Suchyňové a 95
jetá maminka Růženky Švástové. D.M.
13
nRakvický
NE ZPRAVOUNÍ
— 9
Společenská kronika
Sňatek uzavřeli:
Jan Vaškovič - Veronika Krausová (Zaječí)
Josef Čech - Jana Mrkvicová (Rakvice)
Drahomír Zajíc - Zdenka Cógrová (Zaječí)
Ing. Jan Vrba - Radmila Průdková (Hustopeče)
Tomáš Pikna - Marcela Pálková (Sereď - Zaječí)
Igor Damborský - Helena Pavlová (Zaječí)
Za lásku srdce vděčné je.
Narozené dětí:
Nečas Vojtěch č.p. 112
Průdková Nikola 34
Petrásek Michal, 84
Suský Tomáš
Přejeme občánkům radostné dětství,
krásné mládí a šťastný celý život.
Zemřeli:
Hirluksch Antonín ve věku 75 let
Fintajslová Marie 95 let
Gottwald Jan 83 let
Rejentík Antonín 69 let
... a stromy jim dále šumí nad hlavou.
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jme-
novaných autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.
Na sokolským dvoře
stavijí máju.
Každýmu kdo pomože,
tuplák piva dujú.
Žebře a podpěry,
po boku lana.
Nic nění věčího,
jak rakvická mája.
a
-+ i X a
Tá rakvická mája 7 P), PRA
Vo 4 -50 A
4 a) - - a k
do celýho kraje. “
soká je.
leňá se vršek
Na rakvické hody
veselo bývá.
Ten kdo nechce platit,
přez zídku se dává.
Podejte mně chlapci
stárkovsků sklenicu.
Šak já se pomodlím
za rakvicků chasu.
Na rakvických hodech
veselo mají.
Tomu kdo zaplatí
vína napit dajů.
ZL
6
RAKVICKÁ 10]
Průvod ide dědinů
okolo kostela.
Stárci, stárky se sklepníkem,
muzika vyhrává.
U zdi leží stárek
má zlomený kosárek.
Zalamuje rukama
má prej neco s nohama.
Muzika hraje
vínečko zraje.
Pod májů si zatancujem
a půjdeme si na ně.
Tři dní sem hodoval
dvě noci nespal.
Eště sem po hubě
od stárka dostal.
Před Besedú járek
a V něm leží stárek.
Nohy má křížem
trápí ho žízeň.
Vrakvických sklepech
veselo bývá.
Kdo právě nepije
ten o víně zpívá.
Peníze, děvčicu
všecko sem ztratil.
Za rok zas hody sú
tak co bych se trápil.