Rakvický zpravodaj 2005/1
Periodika
Otevřít PDF (22,3 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
2005
Vodníkovo jarní tání
Už zase vůkol jaro voní,
ten čas jarní pro mě není.
Stáří je tu, už mám roky,
musím hledat klidné toky.
Málo vidím, slyším hluše,
|
už neulovím žádné duše.
Jen lidem, těm nic neschází,
ti si klidně skáčou po hrázi.
:
:
i
Nad osudem jak vodník pláče,
tam po hrázi si dívka skáče.
Mladá, hebká, jako rybka bystrá,
duše její voda bystřin čistá,
bystrá, hravá, zpívající,
lidskou rukou nezkažená,
v srdci vrátka otevřená,
šťastná, krásná, milující.
Tu tak zavřít do hrníčku
a schovat pěkně pod pokličku.
Tam přec by byla v bezpečí,
vždyť lidé si jen ubližují,
na zemi celý život probrečí.
Každý chasník se jen snaží,
o věnec dívku připravit.
Pak za jinou lásku vymění ji
a nešťastná dívka mladá,
jen hoře v žití bude mít.
Krása zvadne, léta běží,
čistou duši, tu život změní.
V řeku kalnou promění ji
a mládí padne v zapomnění.
|
| i i i |
|
S
n
je
a
EBUUI
M
k
áno Čekamikemy o.
Nakreslila N. Pohanková, 4. tř.
Tak starý vodník povídá si,
už neslyší tu píseň jarní,
na změnu už síly nemá.
Dívka, už vesele neskotačí,
do trávy si k chlapci sedá,
tu vodník tiše zapláče si,
běda dívko, běda, běda!
Pohl Zdeněk
(V původním znění autora)
6
Nakreslil Jiří Hroška
Rakvický
NM
zpravodaj
NUÍŮ
První polovina ledna
V lednu jaro přišlo k nám
Co se to v přírodě děje?
Kde měly být sněhové závěje,
tam tráva je zelená jako v máji
a pampelišky žluté hlavičky mají.
Leden vždycky zimní měsíc bývá,
však letos se zima stále opozdívá.
Polední slunce skoro jak v létě hřeje,
že na slunci jako u kamen každý pookřeje.
ea
To v únoru říká se, že - na svatého Matěje
každý kamínek se ohřeje.
Teď mělo by platit že - leden,
všichni za kamna vlezem.
A nás od kamen slunce láká.
Kdy tedy budem stavět sněhuláka?
P% pin
Nakreslil Filip Šanda, 4 tř.
FROM
A kdy, když ne v lednu, napadne sníh,
% vk. i
nĚPAVOVA
Nakreslila Veronika Břečková, 8 tř.
aby se dalo jezdit na saních?
Osetá pole měla by dostat bílou peřinu,
ať netrpí holomrazem a dobře přečkají zimu.
Musí vrznout,
Ledne, ledne, co to děláš,
copak ty pranostiku neznáš?
i kdyby měl zmrznout
Nezapomeň, že - leden bílý, pole sílí.
Objednej trochu snížku, nebuď tak líný!
Ale jen rozumnou dávku pošli na zem,
nenech celou zásobu vysypat rázem,
Bělavý mráček slunce zakrývá,
pod ním ve výšce třepotá se skřivánek,
peříčko mu načechrává vánek.
A malý ptáček vrzavě zpívá a zpívá.
ať nezpůsobíš kalamitu a závěje,
Nad hlavou se nám třepotavě mihl,
z té výšky se dolů dívá,
protože takový leden si nikdo nepřeje.
Stačí bílá peřina co oziminy přikrývá,
tak jak to normálně v lednu bývá.
jak zelená se osetá niva
a je rád, že hromnice dle pranostiky stihl.
a
Příroda se probouzí
Zima odhodila ledový klíč,
už k jaru se otevřela brána,
kde probouzí se sněženky a petrklíč
a vítají nás prosluněná rána.
Ptačí píseň zaznívá tu zas,
bylo smutno po tom štěbotu.
Čekali jsme na předjarní čas
a radujem se z jejich příletu.
První květy, slunce a ptáci mnoho radosti nám to dalo
když se k nám po zimě vrací.
To už je opravdu jaro.
I tráva jarem dýchá
vníž tlačí se trsy jitrocele
a pampelišky, ta jarní pýcha
zvěstuje nám, že jaro je tu v kráse celé.
Marie Darmovzalová
Nakreslila Michaela Dobešová
Nakreslil Lubor Pohanka
(V původním znění autorky)
yb
Rakvický |" a
Je bohužel smutnou skutečností, že se
Obec dnes
Zastupitelstvo obce vstoupilo
do druhé poloviny svého funkčního
období. Po vyhodnocení plnění
záměrů v roce 2003 a 2004 schválilo
rozpočet obce na rok 2005. Kromě
běžných provozních nákladů předpokládá letošní rozpočet výdaje na zpracování projektové dokumentace na
výstavbu kabelového veřejného osvětlení v dalších částech obce a výstavbu
tohoto osvětlení v ulici Družstevní.
Současně je v této ulici plánována
výstavba chodníku.
Na základě výsledku energetického
auditu budov základní školy, připravuje obec provedení výměny oken
a zateplení fasád včetně konečné
úpravy povrchu a to v letošním a
příštím roce.
Další etapou postupné opravy
sokolovny bude úprava vstupní části.
V současné době probíhá zpracování
projektové dokumentace.
Pro zabezpečení finančních prostředků na realizaci záměrů podle
studie Sluneční dvůr Irkmanec
předpokládá zastupitelstvo obce
podání žádosti o dotaci s fondů EU.
Vlastní realizaci, v případě získání
dotace, předpokládá v roce 2006.
V letošním roce připravila komise
životního prostředí dlouhodobý plán
postupné obnovy liniové a rozptýlené
zeleně v extravilánu obce. Jedná se
o úseky větrolamů alejí, porostů kolem
příkopů, hrázky a železniční trati
v celkové délce 26 km. V tomto roce je
plánována, ve spolupráci s firmou
RÉVA Rakvice, úprava protizáp-lavové
hráze v úseku od Kamenského šutráku
po lávku s podzimní výsadbou dřevin.
Dále je plánována výsadba poloviny
aleje do Koze, částečná náhrada
stromových porostů u Jezer, založení
0,5 ha remízu u
zpravodaj
vinice v trati Krefty,
stále najde pár primitivů, kteří mají na
vzhled obce jiný názor (pokud vůbec
jaký názor mají). Počmárání autobu-
sové zastávky, výdejny jízdenek ČD,
rozbíjení povrchů polních cest, zakládání černých skládek odpadu, pěchování vlastního domovního odpadu
do veřejných odpadkových košů, volné
pobíhání psů a dokonce koní, poškozování dopravního značení - to je
jen základní výčet nešvarů, které
denně trápí většinu těch slušných obyvatel. Ne všechno lze řešit ve spolupráci s Policií ČR a prostřednictvím
komise pro projednávání přestupků.
Zlepšení uvedeného stavu může
pomoci větší zájem rodičů o činnost
dětí ve volném čase a větší odvaha
veřejnosti při přímém zjištění uvede-
ných nešvarů.
V závěru loňského roku přehodnotilo zastupitelstvo obce činnost výborů
a komisí zastupitelstva. Pro další
období bylo schváleno nové složení
výborů.
Finanční výbor:
Mgr. Jaroslav Vysloužil - předseda,
členové - Iva Neuvirtová,
Ing. Jaroslav Vala, Marie Průdková,
Miroslava Průdková
Kontrolní výbor:
Iva Neuvirtová - předseda
členové - Miroslav Roháč,
Svatomír Novotný, JUDr. Jiří Hollý,
Zdeněk Klíma
Komise pro kulturu a sport byla
zrušena s tím, že veškeré kontakty se
zájmovými spolky a organizacemi,
využití Sokolovny, zajištění materiálů
do Rakvického zpravodaje, zajištění
kulturních akcí pořádaných obcí
spadají do pracovní náplně vedoucí
obecní knihovny.
Komise
pro
životní
prostředí
údržba příkopu a výsadba v úseku
od Kreftů po bažantnici a provedení
ošetření výsadby včetně doplnění na
bývalé skládce a u Trkmanic. Současný
stav porostů v okolí obce si vyžaduje
nejen vyšší a stálou pozornost, ale
zejména část finančních prostředků
z rozpočtu obce, neboť ne všechny
práce lze zajišťovat formou dobrovolné
pracuje v původním složení:
Zdeněk Klíma - předseda
členové
- MUDr. Blanka Studýnková,
Jarmila Švarcová, Miloš Průdek,
Miloš Vajbar
Každoročně poskytuje obec nemalé
za práci v zastupitelstvu obce kterou
spolupráce
cemi.
se zájmovými
organiza-
finanční prostředky na zvelebení obce.
Dne 10.3.2005 rezignovala na svůj
mandát člena zastupitelstva obce
Rakvice paní Ladislava Kocmanová.
Touto cestou děkuji p. Kocmanové
pro obec vykonala.
Podle zákona
o volbách do zastupitelstva obce nastupuje na uvolněný mandát 1. náhradník
z kandidátní listiny téže strany,
v tomto případě pan David Foldyna.
V poslední době byla veřejnost
v denním tisku informována o účinnosti zákona č. 96/2005 Sb., o střetu
zájmů. V případě zastupitelstva obce
Rakvice byl v listopadu 2002 zvolen
členem zastupitelstva Mgr. Jaroslav
Vysloužil, ředitel Základní školy a
Mateřské školy v Rakvicích. Jedná se
tedy o střet zájmů. Protože se v sou-
časné době očekává stanovisko
ústavního soudu k uvedenému zá-
konu,
který
zásadním
způsobem
platí.
To
znamená,
pokud
cimbálová
muzika,
česká
zasahuje do výsledků voleb v roce
2002 v průběhu volebního období,
nebyla Mgr. Vysloužilovi podána výzva
ke složení mandátu, případně
rozhodne o zrušení mandátu ředitel
Krajského úřadu. Nicméně zákon
bude
zastupitelstvo jednat, nebude se moci
Mgr. Vysloužil hlasování účastnit.
Uvedené komplikace v činnosti
zastupitelstva jsou navíc doplněny
nezájmem veřejnosti o práci v komisích či výborech zastupitelstva. Tato
situace se ovšem netýká pouze samosprávy obce. Podobná rizika malé
akceschopnosti a sebou nese zájmová
činnost v obci. V případě, že organizační záležitosti spolku či organizace
nese na svých bedrech jednotlivec,
maximálně dvojice či trojice, je při
jejich odstoupení z funkce často
ohrožena životaschopnost takového
spolku vůbec. Ne vždy se najde
ochotný náhradník. V minulosti tak
zanikly například divadelní spolky,
házená,
soutěžní košíková a podobně.
V nedávné době zanikl Svazarm a
zahrádkářská organizace. Loňská a
letošní výstava vín v Rakvicích jsou
rovněž ukázkou toho jaký je ten náš
vinařský patriotizmus. Díky osobní
iniciativě Pavla Bindera a Bronislava
Vajbara se košt vína letos zase přece
jen uskutečnil. Ale co ti ostatní vinaři.
Je jednoduché pouze říkat co by se
mohlo a mělo. Tento přístup však jen
urychluje konec této vinařské tradice
v naší obci. Možná k této nečinnosti
přispívá „medvědí službou“ také sama
obec třeba tím, že zajišťuje ochranu
vinic proti špačkům.
Petr Vajbar, starosta
B
„£
Rakvický
lh
Aše?
j
zpravodaj
Obecní úřad informuje
Výsledek hospodaření obce Rakvice k 31. 12. 2004
Zůstatek k 31.12.2003
Příjmy v roce 2004
1.534.283,45 Kč
29.672.780,47 Kč
Celkový příjem
31.207.063,92 Kč
Výdaje v roce 2004
25.894.770,92 Kč
Splátka úvěru u KB
2.004.000,-
Celkové výdaje
28.234.770,92 Kč
Splátka půjčky SFŽP v Praze
Zůstatek na ZBÚ k 31.12.2004
336.000,-
2.972.293,-
Kč
Kč
2005, že vypršel termín splatnosti. Týká se rovněž plátců
s rekreačním pobytem. Po termínu úhrady uplatňuje OÚ
penalizaci z prodlení ve výši 2,- Kč za osobu a den.
Ve věci vymáhání neuhrazených poplatků za svoz a
uložení odpadů v letech předchozích zajišťuje OÚ
informace o dlužnících pro vymáhání úhrady pohledávek
formou exekuce.
Poděkování
Paní Kocmanová touto cestou děkuje občanům za
projevenou důvěru a spolupráci při výkonu funkce člena
zastupitelstva.
Kč
Ladislava Kocmanová
Upozornění pro občany !!!
Číslování sklepů
V naší obci se nachází 110 sklepů se samostatným
vstupem do lisovny z ulice. Jedná se buď o samostatné
sklepy s lisovnou nebo se nad lisovnou nachází bytová
jednotka a to v mnoha případech ve vlastnictví nebo
užívání jiné osoby.
Pro zajištění identifikace těchto objektů zabezpečila
obec výrobu orientačních čísel sklepů včetně konzol pro
uchycení na fasádu. K vyzvednutí čísla na obecním úřadě
bude majitel sklepu vyzván dopisem.
Poplatky za odpady
Obecní úřad upozorňuje občany, kteří doposud
nezaplatily poplatek za svoz a uložení odpadu v roce
Výměna občanských průkazů bez strojově čitelných
údajů musí být provedena do:
u občanských průkazů vydaných do 31. 12. 1994
nejpozději do 31. 12. 2005
u občanských průkazů vydaných do 31. 12. 1996
nejpozději do 31. 12. 2006
u občanských průkazů vydaných do 31. 12. 1998
nejpozději do 31. 12. 2007
u občanských průkazů vydaných do 31. 12. 2003
nejpozději do 31. 12. 2008
podrobnější informace jsou vyvěšeny na informační
tabule v chodbě obecního úřadu
JIHOMORAVŠTÍ CHARVÁTI
Když se v 16.století naše šlechta začala zajímat o inten-
zivnější hospodaření, byla nucena sáhnout také k cizím
osadníkům. Na Jižní Moravě vedle Němců byli Charváti,
kteří do konce 15.století opouštěli před tureckými
nájezdy svou vlast. Charvátské vesnice na Moravě byly
posledními výběžky osad, táhnoucích se od jejich hranic
přes západní Uhry, dnešní západní Slovensko a Dolní
Rakousy až k nám. Tam Charvátští uprchlíci nalezli
v 16. a 17. století nový domov. Ještě v polovině minulého
století se počítalo na uvedeném území kolem 150 charvátských osad. Mnohé tehdy byly poněmčeny,
poslovenštěny nebo maďarisovány.
Charváti, kteří se usadili u nás, přišli na Moravu ve
dvou hlavních vlnách. První z nich zalidnila v letech 30.
panství Drnholecké, Charvátskou Novou ves
a Poštor-
nou na panství valtickém. Druhá vlna dorazila k nám
v roku 1570, kdy vznikl Hlohovec na panství valtickém,
Dobré Pole, Nový Přerov a Brod nad Dyjí na panství
4
Drnholeckém. Všechny tyto obce založili Lichtenštejnové. Krátce před rokem 1564 dostalo charvátské
obyvatelstvo Pasohlávky přičiněním pánů Žabků
z Limberka a roku 1593 obnovil Jan z Lipé pomocí
Charvátských kolonistů Hovorany u Hodonína. Jednotliví členové charvátské šlechty i prostí sedláci se v 16.
i 1Z.století porůznu usazovali v okolních moravských
dědinách a městečkách, zvláště na panství lednickém a
hrušovanském. Jazykově se brzo přizpůsobili a dnes jsou
památkou jen jejich jména a pomístní názvy. Nelze
přesně zjistit odkud k nám Charváti přišli. Pocházeli z
poříčí Uny v západním Chrvádsku nebo z přilehlých
oblastí Bosny a dalmatského vnitrozemí. Tam se tehdy
hovořilo čakavským nářečím, které naši Charváti užívají
dodnes. Také jméno Slunský, odvozené od. města Sluní
a doložené v Dobrém Poli už v roce 1613 by o tom svědčilo.
Je však možné, že druhá vlna charvátů přišla k nám již
z Dolních Rakous.
Rakvický
l
Začátky přistěhovalců byly u nás těžké i když z
počátku byli osvobozeni od robot a jiných poddanských
povinností. Byli totiž většinou katolíky, ale usazovali se
mezi českým i německým obyvatelstvem převážně
luterské víry, které bylo hospodářsky pokročilejší. Půdu
obdrželi sice úrodnou, ale mnohde dlouhá léta neobdě-
lávanou. Jejich vsi byly poměrně malé, největší z nich
(
měla 36 usedlostí a nejmenší Brod sotva 16. Na neúrodu,
živelní pohromy i následky válečných tažení, jimiž byla
první polovina 17.století bohatá, citlivě reagovali.
Ztráty v jejich obyvatelstvu se doplňovaly z nejbližšího
německého nebo českého okolí a právě touto svou
odlišností odolávaly charvátské vsi na Jižní Moravě
cizímu prostředí dosti dlouhou dobu. Nejdříve podlehl
Brod, který byl r. 1656 už skoro německý. Ve druhé
polovině 17. století, se pak počeštily Hovorany, v 18.
století Poštorná a Charvatská Nová Ves a asi v 19. století
Hlohovec. Pasohlávky, které podržely charvátskou
většinu do druhé poloviny 17. století, se pak počeštily,
ale v první polovině 19. stol podlehly germanisaci.
Podnes si udrželi charvátskou většinu, jazyk, zvyky
i kroje jedině Frélichov, Dobré Pole a Nový Přerov.
K tomu působily vzájemné sňatky a tak dlouho
udržovaný styk s Hlohovcem. Podle souhlasných zpráv
byly tyto tři obce ještě v letech 1760 - 1780 čistě
charvátské. Zachovali si svůj svéráz i přesto, že na panství
drnholeckém byla od druhé poloviny 17.stol. úřední řeč
výlučně německá, podobně jako jednací jazyk ve všech
úřadech na Mikulovsku po reformě veřejné správy
r. 1850. Od počátku 19. stol. se germanisovaly i školy
v charvátských obcích, v nichž se češtiny a charvátštiny
užívalo jen jako jazyka pomocného. Pouze v kostele se
udržela, ale ne bez bojů, čeština.Výbojné a bohaté
německé okolí vyvíjelo na charvátské osady silný tlak.
zpravodaj
Vzpomínka na rok 1945
V květnu 1945 konečně válka skončila.
A tolik očekávaná svoboda se v naši zemi vrátila.
V'této válce, bídy, hrůzy, smrti a lidského utrpení
bylo víc než dost.
Zas pomalu hlavu vzhůru k slunci zvedá
v prach zašlapaná lidská důstojnost.
Jak krásná píseň, zaznělo nám to slovo mír.
Radostný všude vyvolalo zmatek.
Nebylo však s to, utišit bolest v srdcích matek,
ať jejich tvář je černá, žlutá nebo bílá,
když náruč jejich marně čeká na návrat
muže, otce, dcery nebo syna.
Ne! Válka už nikdy nesmí být!
To už se nikdy nesmí stát!
Aby tisíce nevinných lidí musilo umírat.
Mír ale nestačí si jenom přát.
Za mír musíme všichni bojovat!
V tom boji za mír nejsme sami.
Jsou nás stovky, jsou nás tisíce.
Už nikdy nesmí se opakovat Javoříčka,
Ležáky ani Lidice!
Nic na světě není zadarmo,
to všichni víme.
Ve všech těchto vsích se usazovali Němci, obzvláště
v Dobrém Poli. Přesto se ještě roku 1890 v nich udržela
slovanská většina, ale v r.1900 byla již jen v Novém
A proto už navždy, válku válce vypovíme!
Za první republiky se však velká většina obyvatelstva
opět hlásila k Slovanům a také měla správu všech tří obcí
ve svých rukou. Avšak rok 1938 bylo Mikulovsko
připojeno k Německu. Za okupace podlehli někteří z
našich Charvátů německému teroru a zradili svůj
slovanský původ, jiní zakolísali. Při osazování Jižní
Moravy po osvobození na jaře r.1945 byly osazeny i
některé usedlosti v charvátských vsích. Poněvadž někteří
noví přistěhovalci byli starousedlíkům nevhodní,
docházelo tady k nepřístojnostem, které řešil ZNV v Brně
a přispěl tak účinně k uklidnění a konzolidaci
charvátského obyvatelstva. Charváti, kteří se za okupace
provinili, byli nyní rozhodnutím ZNV v Brně odsunuti
do vnitrozemí a dáni k dispozici úřadu ochrany práce.
mír na celém světě ubráníme.
Abychom jednou, až zeptá se nás čas,
a věřte, on se nás bude ptát,
Přerově.
Ostatní Charváti složili 16. listopadu v rámci mohutné
manifestace , konané ve Frélichově pod záštitou Národní
jednoty, slavnostní přísahu věrnosti a oddanosti
Československé republice. Tak došlo k utužení styků
československo - jugoslávských.
Pohl Zdeněk
Slovem, činy, celým životem,
zda pro mír jsme udělali všechno,
co mohli jsme udělat.
Ajá ze srdce přeji Vám, Vám mladým,
i těm starším, kteří válku prožili,
aby z Vás nebyl ani jeden jediný,
který by s čistým svědomím nemohl říci:
„Ano, my celý život jsme
za mír bojovali a mír chránili.
My na tomto světě
nadarmo jsme nebyli! “
A. Procházková
(V původním znění autorů)
NY]
Rakvický |
NU
j zpravodaj
Dopis Marie Hanáčkové roz.Šelleové,bratrovi
Konec II války v Rakvicích.
Rakvice31. 5. 1945
Milý bratře a švagrová.
©
Předem Vám oznamuji, že jsme. Yšichni
živi a zdrávi. Teď Vám vylíčím průběh
války v Rakvicích a naše tažení během
celého osvobozování u nás.
Vsobotu-14. 4. jsme očekávali změnu,
poněvadž se k nám tlačili Němci.
Kvečeru jsme už viděli Bílovice v jednom
ohni. Stříleli tam Rusi kaťušama a celá
dědina byla v jedním ohni. Některé
světelné střely dopadaly až do Rakvic.Od
Krůzů přiběhli naši, že nezůstanou ani
doma ani ve sklepě a tak jsme se společně
vydali nocovat na hrázku u Jezer. Nebyli
jsme tam sami, celá hrázka byla obsazená lidmi. Danuška se v noci vzbudila a
ptala, kde to jsme a chtěla do kuchyně.
Bylo ji trochu zima, tak jsem ji vzala do
vlňáku k sobě a tak spala až do rána.
Ráno jsme mysleli, že už budou u nás
Rusi, protože celou noc bylo slyšet hřmění
vozidel. Když jsme se vrátili do Rakvic,
nebylo po Rusech ani památky a jsme
zase nešli do sklepa, prý v “Kozy“ bude
lepší a tak jsme šli tam. Po celý den bylo
vidět jak děla střílí na horní a dolní
konec. Okolo našeho domu se jenom
prach zvíhal, jak tam padla bomba.
Jenom jsem se modlila, aby nezačal
hořet. Naši byli všecí ve sklepě u Václava
Kamenskýho. Bylo tam nacpaných asi
70 osob. Nám bylo v lese dobře. Také
tam bylo několik rodin.
Asi ke čtvrté hodině začalo od
Loziášovýho /jak je Facka/ střílet dělo
na Rakvice a bylo vidět, jak začínají
hořet domy. Potom začalo nad nama
kroužit letadlo a hledat to střílející dělo
a to už nám tam bylo všelijak. Byla to
moc protivná rana, když dělo vystřelilo,
to se nedá ani vypovědět. Zase jsme se
vydali k Rakvicím a jak jsme přišli k
hrázce,tak to teprv začalo. Letectvo, děla,
kulomety, pušky, jenom nám střely
hvízdaly nad hlavami. Za hrázkou u
Jezer byli němečtí vojáci a Rusi se snažili
postřílet je. To bylo strašné, nechtěla bych
to znova prožívat. Kulky z pušek nám
hvízdaly nad hlavami, dělové rány
padaly od nás jenom 5 m a další 20m.
Hrázka po každé raně opravdu povyskočila. Potom už byly vidět ohně
v Rakvicích.Večer střelba utichla a my
jsme zase nocovali u hrázky ve slámě.
Ve dvě hodiny v noci jsme si usmysleli,
že půjdeme do Rakvic nakrmit dobytek
6
v Pastúškách vyhořela Burianova vdova
a za humny skoro všecky stodole. Němci,
a potom půjdeme do sklepa za našíma.
jak ustupovali, odlamovali desky od vrat
nebylo dobré znamení. Na vrchu u
Grégrového jsme si dali sraz. Potom jsme
se vydali k Roháčovýmu a tam nás
zastavili Rusi. Bylo jich okolo nás jak
komárů. Začali nás bantovat a co
mohli,to nám sebrali. Na horní konec už
nás nepustili, protože v půlce dědiny byli
němci. Chlapi rozhodli, že půjdeme do
Lanštorfa, tam že je klid a tak jsme šli
do Lanštorfa. Při té ruské prohlídce nás
Rusi ochudili: Jakub hodínky, dalekohled, fotoaparát, baterku a dámské
hodinky. Franta Grégr také hodinky a
Oldřich Krůza také hodinky. Je toho
škoda, ale jiní lidé ztratili víc a hlavně
že žijeme. Asi v pět hodin jsme byli v
dělali hlavně přítlučtí Němci. Na horním
Cestou jsme slyšeli výstřely z pušek a to
Lanštorfě a tam nás jedna panímáma
doporučila do stolářské dílny, kde jsme
přečkali celý den aniž jsme věděli, co se
v Rakvicích děje. Navečer nám někdo
oznámil, že v Rakvicích jsou všady Rusi,
ale nemohli jsme se rozhodnout, zda jet
hned večer, nebo až ráno. K večeru se
tam začalo stěhovat dělostřelectvo a
právě před dům, kde jsme byli my. Pak
začali střílet, jenom
tabulky z oken
padaly a to nás tam odtud vyhnalo.
Kdyby Němci palbu opakovali, zle by se
nám vedlo. Bylo 9.hodin, když jsme se
potichu vytratili z Lanštorfa.
Před půlnocí jsme dorazili v Rakvicích do sklepa, naši tam nebyli a tak jsme
šli s Jakubem k nim a tam bylo plno
Rusů. Joška a tatínek s maminkou spali
ve sklepě. Byli moc rádi, že jsme došli a
nic se nám nestalo.Já jsem byla ráda, že
znich nikdo neschází a že mají dům celý.
Také nám vykládali, že jim bylo ve sklepě
všelijak. Napřed se tam s něma Němci
schovávali a pak jim tam stříleli. Jedna
rána z děla padla na rampouch, tak to
trochu zasypalo sklep. Na ten sklep jsou
tři přímé zásahy a kolem Joškovýho
domu padlo 17.granátů a dům jako
zázrakem zůstal celý. To jak my býváme,
to je horší. Část střechy je úplně rozbitá
ise stropem a tak ještě týden jsme spávali
u Kamenského a potom u našich dole v
kuchyni na zemi, protože ještě celý týden
střílel ten lump z toho lesa na dědinu a
vždycky k večeru na silnici do Nové ulice
a na dolní konec.Tak skončilo naše
válečné putování.
Teď Vám sdělím, kdo vyhořel. Dolní
konec: Cyrda Průdek, Florián Cabal,
Pavel Lukeš, Suchyňa Frant., Machač
Jan. V dědině je rozbitých několik domů,
a házeli tam zápalné tyčinky. Prý to
konci vyhořel Fr.Průdek u Luže, Měřič-
kom stodola a chlév.
Moc se tady lidem ztratilo šatů,
poživatin a jiných věcí.Lidi kradli jeden
druhému na účet vojáků. Naši měli
vojáků plnej barák. Maminka jim
musela taky vařit. Jednou prý se v kuchyni kočkovali a shodili umyvadlo.
Maminku to tak napálilo, vzala z rohu
metlu a jak jich mydlila, že byli všichni
na ten šup venku a hodnou dobu se ji
tam žádný neukázal.Později se tomu
smála, jak si dovedla udělat pořádek.
Musím Vám oznámit, že stařenka
Hyclová za týden po válce zemřela.Ve
válku padli z civilistů: Vranovský /přesňák, pekař Novák; zranění podlehli
hluchý Holub, granát roztrhal dva menší
kluky, Hrdinu Konráda a Nováka vedle
Opršalů, dva kluky kolem 20 roků:
Nejedlík a sloužící z Křepic
Opršal Eda už peče v Přítlukách a je
tam odstěhovaný. Bydlí tam také Zlámal
Jan,
Krmíček Jan, Suchyňa
Ferda a
hodně lidí z Trkmance. Do Zaječí se
přistěhovali všichni Suchyni, Sladký Jan,
Pozděši a Medci a také z druhých vesnic
se lidé nastěhovali do prázdných baráků.
Teď zase naši kluci jsou pryč. Nahnali je
na opravy mostů nebo ženou dobytek za
frontou, ale nevadí, my si už nějak
poradíme. Mně pomůžou Krůzovi, já
zase jim a rodiččom a půjde to. Za chvílu
se budou smítat vinohrady a třešně už
se začínají červenat. Danuška si mohla
sama utrhnout, to by jste viděli co radosti
bylo v tom malém stvoření až jsem si
myslela, že se ji něco stane.
Ještě Vám napíši, jak mám velký
hospodářství: 14 měsíc starých káčat,
10 malých kuřátek a dva dny staré
kůzlátka. Sama jsem dělala porodní
bábu, aj se mně ruky třásly.
Už toho psaní snad bylo dost a až
budete mít trochu času, napište také.
Pošta už začíná fungovat, tak už to bude
lepší. Zůstávejte zdraví a těšte se ze
života. Snad teď bude radostnější žití pro
všechny. Ještě Vám sdělím, kteří lidé se
vrátili z koncentráku. Fr.Zelený učitel,
Ludvík Frýbert, Josef Straka. Vyprávějí
strašné věci.
Z Rakvic pozdravuje Marie s rodinou.
(v původním znění autora, přepsal
p. Zdeněk
77
Rakvický | s ý
zpravodaj
Jak jsme hnali ruské koně do Prahy
Vzpomínky Rostislava Vajbara (1920 - 2000) na dobu těsně po osvobození
Němci při ústupu zničili téměř všechny mosty přes
Dyji. Jelikož však musel být provoz na silnicích zajištěn
a Rudá
pomáhati
armáda na všechno sama nestačila, muselo
civilní obyvatelstvo.Byl jsem na obnově dvou
takových mostů, prvním byl most přes Dyji u Lednice.
Bylo nás tam z Rakvic mnoho, před námi tam byla již
první parta. Ti postupovali tak, že uvázali koňovi na krk
lano a ten s ním přeplaval na druhý břeh. Na lano se pak
přivázaly loďky, ze kterých se do dna zarážely dřevěné
piloty. Dřevo se bralo přímo ze zámeckého parku. Káceli
jsme i vzácné stromy, vzpomínám si, že jeden měl krvavě
červené dřevo. Tyto stromy sem kdysi vysadili
Lichtenštejnové. Když jsem se snažil ruskému oficírovi
vysvětlit, že je to škoda, odbyl mne slovy: „Kto takoj
Líchenštajn? Chuj s nim, chuj s chazajom, eto german.“
Moc nás to nebavilo, byla nám zima a byli jsme hladní,
Rusové nám nedali nic k jídlu. Utekli jsme do zámecké
zahrady a dostali se až k minaretu. Místnosti byly
prázdné, jen kamenné šachové stolky zůstaly. Sbírka
zbraní byla pryč, návštěvní knihy se povalovaly venku.
Za fronty tu měli Němci pozorovatelnu. Ve sklepě pod
minaretem bylo vidět, že tam bylo něco čerstvě zakopáno,
snad nějaký padlý Němec. Most už byl téměř hotov a tak
nás Rusové konečně pustili. Šli jsme domů přes louky
kolem vyrabované a opuštěné Pohankovy hájenky, na
lukách byly vykopány asi metrové jámy, do kterých se
skrývali Rusové při postupu na Přítluky.
Podruhé jsem byl na stavbě železničního mostu
k Vídni v Břeclavi. Byli jsme ubytováni v kasárnách a
Rusové nás hlídali, abychom neutekli. Byli jsme tam
pořádně nacpáni, tři postele nad sebou. Jídlo nám
dováželi z Rakvic. Viděl jsem, jak se tam krade a rabuje.
Břeclaváci kradli úplně všechno, z oken spouštěli i
ševcovské šicí stroje. Na střeše kasáren byl
několikahlavňový protiletecký kulomet. Most se stavěl
tím nejprimitivnějším způsobem, nebyla mechanizace a
tak se vše dělalo lidskou silou. Vypadalo to tam jako na
stavbě pyramid. Bylo nás tam tolik, že jsme si překáželi,
pracovalo se na směny i v noci. Bylo sychravo a mrholilo.
Při jedné noční směně na nás shodili Němci z letadla
dvě bomby, naštěstí nebyl nikdo zraněn. Byli jsme zrovna
ukryti před deštěm v betonovém bunkru, vtom tam
vběhli Rusi, sami se schovali a nás vyhnali. Ryby chytali
Rusové tak, že hodili do vody granát, ryby omráčili a
pak skočili do vody a pochytali je. Obdivoval jsem je,
protože byla zima a voda byla jako led. Jim to však vůbec
nevadilo, byli na to zvyklí. Nakonec se nám podařilo
utéct. Vzadu za kasárnami jsme naskládali cvičné
rozbušky a zapálili u nich papíry. Když to začalo
vybuchovat a Rusové se k tomu sbíhali, přelezli jsme plot
a zmizeli.
Hned po přejití fronty, když se poměry v Rakvicích
jakž takž uklidnily, začal se organizovat Revoluční
národní výbor. Jako jakási ochrana tohoto výboru byla
zřízena Milice. Byl to sbor docela mladých lidí, kteří byli
vyzbrojeni vojenskými puškami. Členy této milice, pokud
vím, byli Rosťa
Kamenský, Josef Řezáč, Cvrček. Velitelství
měli v hostinci Beseda. Bylo to v neděli večer a já si vyšel
na toulku. U Besedy mě tito milicionáři varovali, abych
nikam nechodil a hleděl se ztratit. Rusové si prý
odpoledne sehnali asi 25 mužů z Rakvic a odvedli je do
Pohankovy hájenky na lednicko, aby pak hnali stádo asi
tří set koní směrem na Prahu. K večeru jim ale většina
chlapů utekla, proto teď zuří a budou
shánět jiné.
Neposlechl jsem je a šel dál, protože jsem měl smluvenu
schůzku s děvčetem. Šli jsme právě podél školní zahrady
dolů k žentůru, když jsme asi v půli cesty zaslechli, jak
se za námi někdo rychle rozjel na koních. Vběhli jsme
do školní zahrady. Rusové, střílejíce do vzduchu, za námi.
Nakonec nás našli a mne si odvedli na radnici. Jeden na
koni přede mnou a druhý s namířeným samopalem za
mnou, nedalo se nic dělat, musel jsem jít. Překvapilo mě
jen to, jak měl jeden z nich úžasně vycvičeného koně.
Když mne hledali v zahradě, byla již tma. Byl jsem ukryt
v lískovém keři a oni projížděli na koních kolem.
Najednou se jeden z nich nahnul koňovi k hlavě,
poplácával ho a stále říkal: „Lóšaď moj, smotri, smotri!“
A kůň mne skutečně našel a zafrkal. Na radnici už měli
takových jako já pochytaných několik. Předseda Václav
Foukal, zvaný Vašla musel dát bubnem vyhlásit, aby se
všichni muži do 30 let pod trestem smrti dostavili
k radnici. Po velkém přemlouvání mne za doprovodu
jednoho z milice pustili, abych se šel domů aspoň
převléci a vzal si deku a nějaké jídlo. Pak nás spočítali a
mně přikázali, abych všechny do hájenky zavezl, jinak
mne prý zastřelí. Požádal jsem chlapy, aby nikdo neutekl
a k půlnoci jsme dorazili na místo. Z daleka už bylo slyšet
zpěv a hulákání. Přijal nás nějaký kapitán, byl už řádně
napitý a měl k nám docela dlouhou řeč. Říkal, že oni
bojovali za naši svobodu a my že doma zatím u žinek
spali, vinko popijali a dobre pokušali a oni že teď od nás
nechtějí nic víc, než abychom jim pomohli odvést stádo
koní do Prahy. Ujistil nás, ať jsme bez obav, že to, co
budou kušať a popijať oni, to my také. Rosťa Průdek Pupuk a Franta Průdek - Kabrňák tam zbyli z té první
party, která se rozutekla. Pupuk mu najednou povídá:
„Továryšč, nekecej a davaj vinko popitť!“. Vyšli jsme
všichni na dvůr, kde nebylo vidět na krok. Postupovali
jsme v zástupu za sebou a od předu bylo slyšet jakési
chrochtání a prskání. Oč jde, jsem zjistil, až když jsem
přišel na řadu. Rusové přivezli z Přítluk víno, sud narazili
na pípu a víno pouštěli do putýnky, ze které dávali
koňům obrok a kterou zapomněli vypláchnout. Kapitán
nabíral hrnkem víno i se šrotem a každý musel popiť.
Poté nás nahnal vikýřem na půdu spát. Oddělal žebřík a
sám si ustlal seno přímo pod vikýřem, aby nás měl pod
dozorem a abychom neutekli. S něčím ale milý továryšč
nepočítal, někteří chlapi si totiž dali šrotového vína i
(
Rakvický
ká
NŮŽ
zpravodaj
„Job jeho mať, dažď idot!“. Ráno nás sehnali a šli jsme
do lesa nedaleko hájenky, kde měli v jednoduché ohradě
asi 300 koní. Vyfasovali jsme ohlávky a štranky a každý
několik hrnků a v noci pocítili naléhavé nutkání. Nešlo
to jinak, než že se jich několik postavilo vedle sebe
k vikýři a sborově močili dolů. Vtom se zdola ozvalo:
1945
Rook
Opevnění a boj o Rakvice v dubnu
legenda:
0
postup Rudé armády
k
ústup Wehrmachtu
č
Kulometná hnízda nejsou vyznačena všechna,
byla většinou podél silnic, kde byly ve vzdálenosti
50 - 100 m střídavě po levé a pravé straně také
zákopy ve tvaru V pro střelce pancéřových pěstí.
Mk protitankový příkop
k protitankové bariéry
MAMA
"7 kulometná hnízda
dělostřelecká pozice
zákopy
ň minomet
Rakvický
C777!
E
si musel chytit čtyři koně a přivázat je do řady k sobě.
Na jednoho jsme si nasedli a v dlouhém zástupu jsme
jeli přes Podivín kolem Rakvic k Brnu. K večeru jsme
dojeli do Velkých Němčic, kde se nocovalo. Koně jsme
pustili do stáda a ubytovali se po stodolách. Bylo dost
chladno. Druhý den jsme vyjeli dříve a dorazili až za
Brno. Tam už jsme začali mít hlad, dosud jsme se živili
tím, co jsme si vzali z domu. Údeřili jsme na kapitána,
že nám slíbil, že budeme jíst to co oni a že nám dosud
nic nedal. Začal hned rozdávat syrový, pouze naložený
špek a k tomu staré rozkvedlané pivo, které vezli na
dřevěném voze. Nejedl jsem to, protože jsem z toho měl
obavy. Vlastik Veverka se se mnou naštěstí podělil o
poslední kousek bábovky. Následující noc byla strašná,
protože všichni chlapi, kteří se toho špeku najedli, dostali
těžký průjem a což teprve až se jelo, mnozí z nich museli
seskakovat z koní i desetkrát za hodinu. V jednom místě
se nám všechny koně rozutekli, avšak Rusové je v krátké
době pochytali a jelo se dál. K večeru jsme dorazili do
nepoznali. Lidé tu byli velice dobří a pohostili nás vším
co měli. Konečně jsme se i dobře vyspali. Na druhý den
nás asi polovinu vyměnili a táhli dál ku Praze. Odtrhli
s
j zpravodaj
jsme se od celého houfu já, Tetůr, Veverka a Víťa Průdek
a střídavě koňmo a auty se dostali zpět do Brna, kde
byly ještě na mnoha místech vidět čerstvé válečné stopy.
Viděli jsme i velké lodní dělo na primitivním kládovém
podvozku, ze kterého se střílelo od Pálavy. Od hřbitova
nás po delším prošení svezla do Vranovic kolona Rusů,
která svážela německé zbraně. Za každým autem, plně
naloženým puškami měli zapřažené dělo. Po cestě
zastavili a udělali si hon na bažanty. Jeden z nich uměl
mistrně střílet, skolil flobertkou naprosto neomylně ve
vzduchu každého bažanta. Ve Vranovcích jsme viděli
obrovské seřadiště válečné kořisti, stovky děl a tisíce
pušek. Svezli jsme se do Němčic a poté jsme šli pěšky do
Hustopeč. Tam nás sbalil jeden horlivý člen milice, sebral
nám legitimace a do rána nás zavřel. Ráno nás chtěli
odchytit Rusové, ať jdeme nakládat benzín, jenomže my
už jsme toho měli dost, tak jsme se jim vykroutili a utekli
jsme. Po odbočku k Pavlovicím jsme se svezli s Rusama,
kteří jeli s koňmi. Tetůr se ujal kočírování a divokou
jízdou všechny předjel. Rus ho pochválil a nacpal mu
plné kapsy tabáku. Potom už jsme se pustili po dráze až
domů. Čekalo nás hodně práce.
Robert Vajbar
Firemní razítka některých rakvických živnostníků před rokem 1948
(z archivu R, Vajbara)
EMIL
ROČIÁN
PEKA
RAKVICE č. 387
PETR VAJBAR
— RAKVICE —
JOSEF,
FRANT. BÓHM
hmě
hostinec U raka | ěený s
pon,
RAKVICE
| „Těžvá
JO
©
č 118.
:
“
ka
7
k
=== RAK VI CE ==
a
ae
Vice"
EVA ŘEZÁČOVÁ,
podá
dámská Ž
RAK
pa
Bd |
SPRŠÁK ČETu
zosií, p
vice
OLDŘICH
Aakoiseč 139
"ba
,
4
y
==
Z
Rakvický
NU
i
zpravodaj
k doktorovi. Vždycky mi připomínala: „Tady (v Loučce) musíš
... šel šohaj okolo, nedal pozdravení, duša moja.
Nedal pozdravení ani půl slovečka,
že su já pro něho chudobná cérečka, duša moja.
Jak jsou milé a krásné ty naše písničky. Melodie potěší
srdce a nad jejich sdělením se často zamyslíme.
Ten šohaj cérečku určitě pozdravit měl.Je to přece slušnost,
pozdravit, ne? A že důvodem jeho chování byly nějaké sociální
rozdíly - no, to je už úplně zavrženíhodné. Co říkáte? I dnes
se stane, že se lidé nepozdraví, ale doufejme, že důvody jsou
jiné. Vždyti zvířata se zdraví. Mají své „slušné způsoby“ dány
přírodou, zatímco my, lidé, se jim musíme učit. Doma, ve
škole, nepřijde to samo. Teta Mařka, maminčina
sestra,
říkávala: „Děcka se musijó cepovat.“ A tak si myslím, že mě
celé velká rodina „cepovala“ - a určitě s citem a rozumně.
Jenom můj vousatý děda, kterého jsem se moc bála, se zapojil
jen jednou. Když po práci na poli vypřáhli teta a strýc Stračenu
a Červenku, pustili je do chléva. Děda tam stál a povídal: „Divé
se co udělajó. Zabučijó.“
Děti se většinou drží ve šlépějích svých rodičů. Tak i já,
když jsem měla prvního potomka, jsem si umiňovala, že přes
všecek nedostatek času, výchovu zanedbat nesmím. Jirka brzy
chodil, brzy mluvil a byl učenlivý. Uměl poprosit, poděkovat,
pozdravit, brzy se naučil „uklízet“ všecky prostory, do kterých
se dofařil, dokonce si rád pral svoje plínky, protože s hrncem
pod postýlkou nechtěl kamarádit.
zdravit všechny, ve městě se mě jenom drž, tam tě neznají,
zdravit nemusíš.“ A taky říkávala, když jsem si postěžovala,
že mi někdo na pozdrav neodpověděl: „Pozdravit je slušnost,
odpovědět povinnost.“
Zažila jsem jednou, jak někdo jedné „dámě“ tuto povinnost
razantně připomenul V r. 1977 chodil vnouček paní učitelky
Kvardové do l.třídy. Připomínal mi Káju Maříka. Byl
mnohomluvný, ale zdvořilý, měl rád taškařice a omlouval se
za ně upřímnou lítostí v sametových očích. Odvážný a chytrý
kluk, navíc „vycepovaný“ dvěma pedagožkami (babičkou a
maminkou). Ona dáma, se kterou se střetl, byla naše sousedka
odnaproti, paní N. A když jsem přirovnala Pavla Kvardu ke
Kájovi Maříkovi, musím paní N. přirovnat k paní Kovářce, se
kterou se Kája často utkával. Obě - hadí plemeno. Pavel řešil
problematickou situaci s paní N. jen jednou.
Vracela jsem se tehdy z města domů. Vyběhnu z uličky
zvané Sklad a zjistím, že přede mnou kráčí paní N. Kolébala
se pomalu a já jsem v duchu lamentovala: „Co teď? Přece ji
nemůžu předběhnout beze slova a mluvit s ní nechci.“ Bránila
jsem se jejím sladkým řečem a jedovatým pomluvám.
Odbočila do naší ulice a proti ní se najednou před Vinopou
vyloupl Pavel. Proč by chodil po cestě, když může seshora
prolézt Vinopou po schůdcích? Vracel se z Družiny, kabelu
na jedné kšandě. Narovnal se, když spatřil paní N. a pár kroků
před ní vzorově pozdravil: „Dobrý den“. Nic, žádná odpověď.
Když ho ona „dáma“, které dítě nestálo za povšimnutí, míjela,
Jednou v zimě (byla to Jirkova druhá zima) jsme se spolu
znovu nahlas pozdrav zopakoval. Zase nic. Pavel zůstal
chvilku stát, pak poskočil, předběhl ji a postavil se přímo proti
ní. „Dobrý den, už vás zdravím potřetí.“ Myslím, že jsem se
a hodně už pamatoval. Zvenku černá, tlustá, vlněná látka,
zamumlala, otočila několikrát hlavu doprava, doleva a uháněla
s kopečka asi jako teta Kovářovic k Lážovu. Úž jsem nemusela
vypravili na nákup. Abychom se necourali půl dne, vstrčila
jsem Jirku do „fusaku“ a upevnila do saní. Byl to fusak bytelný
zevnitř bílá, nestříhaná beranina. Jirka seděl jako hříbek
v bílém mechu. Zadní stranu pytle měl přitaženou přes
ramena silnými poutky na veliké černé knoflíky. „Jak řekneš,
když někoho potkáme?“ „Dobi den“, zaznělo jasně z beraniny.
Za chvíli se Jirka předvedl panu Forejtníkovi, u Vinopy ho
pochválil sám pan ředitel, který v zimě míval dlouhou chvíli.
Sjíždíme s kopečka k náměstí a zleva na mne volá paní učitelka
Kvardová, má pedagogická chůva. Zbožňovala jsem ji, jako
ostatně tři generace kloboučáků. Zasloužila si tu úctu a lásku.
My dvě jsme se srdečně pozdravily, Jirka ani muk. Zarytě
mlčel, ani oči nezvedl. Po chvíli jsme se, trochu rozpačitě,
rozešly. Jirka ožil a jeho „Dobi den“ vyvolávalo úsměvy. Když
jsme se vraceli, zastavila jsem se s kamarádkou. Šveholila
ten zase nic. Zavrtal se do pytle, že čouhala jenom bambule.
Až domů jsem přemýšlela, proč se tak choval. Paní Kvardovou
přece znal, chodívala k nám, hrála si s ním a nosila mu
„překvapení“ Mrzelo mne to, oba jsme mlčeli. Když jsem toho
svého drahého zbojníčka před domem vylovila na svobodu a
nesla dlouhou studenou chodbou, přitiskl mi na obličej
studenou tvářičku. „Jiřinku, proč nepozdravils ty paní?“,
zašeptala jsem mu do ouška. Odtáhl se, podíval se mi přímo
do očí a důrazně pronesl: „Já zdravím lenom pány.“
Musím teď připomenout další ponaučení mé maminky.
Vozívala mne na nosiči svého kola a do Lipníka nakoupit nebo
10
tehdy smála nahlas, usmívám se i teď. Bába zkoprněla, něco
ani „brzdit“. A bylo mi do zpěvu.
Čas ubíhá nám starším jako splašený kůň. Život se rychle
mění. Někdy nemůžu ty změny nějak strávit a padá na mne
smutek. Vezmu kolo a vyjedu mezi lidi. Pozdrav, úsměv, pár
slov se známými - a svět se vyjasní. Nejvíc mne potěší
pozdravy dětí. A takový Jarek z naší Uličky přidá vždycky i
šibalský úsměv, takže zase začínám nabývat jistotu, že na svět
patřím a mám tu i své, třeba malé radosti. Taky ráda zdravím
lidi, obzvlášť ty ještě starší než já. Pozdrav je vlastně malý
dárek, kterým můžeme obdarovávat denně své spoluobčany.
A úsměv navíc, to je kytička voňavá. Někdy ani netušíme, jak
vděčně někdo ten dárek přijímá.
Začala jsem o šohajovi, o šohajovi ukončím své povídání.
Můj vnuk Michal už je taky šohaj - postavou i věkem. Šli
jsme spolu naší ulicí k obchodu. Co jsem se ho tudy navláčela
za ručičku. Dlouhé pěší výpravy do obchodu. Zvedal ke mně
svou makovičku a pořád chtěl vědět, jak se jmenují kytky na
záhonech. Teď zvedám hlavu já a povídám si s velkým
Michalem. Ten ale sleduje kolemjdoucí a velmi pěkně zdraví
lidi i na druhé straně. Přísná boleradská škola, myslím si, a
nahlas mu říkám: „Miši, ty lidi naproti přece zdravit nemusíš.“
Usmál se na mně: “Próč? Mně to nic neudělá.“
Oldřiška Švástová
(V původním znění autorky)
Rakvický |*
/
K umění cesta trnitá
Jura Hrůzek odmalička zpíval rád a zpíval dobře.
Notoval všady, kde to enom šlo, zpíval na poli, v zahradě,
v kuchyni a pořád se učil nové a nové písničky, proto ho
lidi ve vesnici měli rádi. Rodiče mu skoro umřeli, tak ho
vychovávaly stařenka a že měl enom tú střechu nad hlavú,
to mu nevadilo, enom dyž si mohl po chuti zazpívat.
Stařenka do něj hučely, aby si našel děvčicu sobě rovný,
protože majetku má po rodičách pomálu, ale Juru
majetek nezajímal, on prej si vezmeenom tú děvčicu, kerá
je pěkná a umí pěkně zpívat.
„Co tady tlápeš za blbosti, chlape mizernej. Co se
možeš zpíváním uživit? Já už dvoch uživit nemožu, aj
dyž bych to dělala ráda, ale už nemám na to tolik sil.
S tebú néni už rozumná řeč, fanfaróne, ale sama vím, že
to chce čas a teho já už mám pomálu a tak se modlím
k Pánu Bohu, aby to s tebú dobře dopadlo. Nic inýho už
mně nezbývá. “
Na radnici zasedal výbor. Starosta na to sezení pozval
všeckých radních, aby se koncem roku vyřešily všecky
neodkladný záležitosti. „Ponocný Eremiáš, má pánové
už enom tolik dechu, že može zatrúbit tak jednu hodinu
v noci a to je všecko. Musíme brat v úvahu, že je to starej
vyslúžilec, roky na něho dolehly, proto se taky musíme
poradit, co s ním uděláme dál,“ zahájil schůzu starosta.
Chvílu bylo ticho, až půlláník Šlapal se přihlásil o slovo.
„Já bych súsedi navrhoval, aby se mu z obecních peněz
vyplácela renta, aby měl do konca života na to nejnutnější
živobytí. Súsedi, sme přece v okolí uznávaná obec, tož
ať si neuděláme ostudu, že se o svoje lidi neumíme
postarat.“
„Svatá pravda, súsede, já s tebú úplně súhlasím,“
přidal se starosta. „Kdo je pro, ať zvedne ruku. Vidím,
že je to jednohlasně schválený, tož tento bod máme za
sebú. Včíl je na řadě hotař Pudil. Je pravda už před
koncem roku, tož by sme se měli vyrovnat. Děcka hónil
ze střešní, špačci nám vinohrady nezežrali, tož si myslím,
že by sme ho mohli v plnej míře vyplatit“ Po druhým
hlasování byli taky všecí pro a tak by se dalo říct, že půjde
výbor skoro dom, ale krejčí Kuleš se hlásil o slovo.
„Víte, súsedi, nezlobte se, že do tej našej schůze nejak
zasahuju, ale už to tady bylo řečený, že sme jaksi trochu
pokroková obec a o to tu právě ide. Máme pěknú školu,
pěknú tělocvičnu, vydlážděný hlavní silnice v dědině,
SE
2
zpravodaj
Krejčí Kuleš byl člověk sečtělej a zakládal si na tem.
Šak ho zvali aj na draní peří, aby předčítal nebo
povykládal nejaký historky z vojny a tož včíl, když nekdo
navrhl zpěváka k tej novej kapele, musel svůj návrh
dotahnút do konca. Když se zamyslel, viděl celej program
jasně před sebú. „Když zpěváka, tož řeknime Jurovi
Hrůzkovi. Ten přece zpívat umí a je náš, nebudem přece
hledat nekde v súsedství. To rači žádná kultura nebude.
Já navrhuju, aby ho tady starosta z hlediska svojej funkce
přemluvil na tú věc a hnde ho naverboval. Sám si myslím,
že půjde rád.“ „Já súhlasím,“ povidal starosta. „Učitel ať
nacvičujú děcka ve škole a já domluvím muziku aj se
zpěvákem a tým sme skončili dnešní a týmto roku
poslední schůzu radnich.“
Stařeček Hůlka měli rýmu
a jakú. Ani kúřit im
nechutnalo. Jejich fajka visela na hřebíku vedle šporhelta,
jak stará myslivecká trofej a to už aj stařenka dostávaly
strach. Ten deň si stařeček zašli aspoň do hospody na
borovičku, tá že ich možná vykurýruje atam se dověděli,
co se v hospodským sálu chystá za kultúru. Rozhlídali
se, kde je Jura, ale ten prej už tři dni v hospodě nebyl,
prej trénuje zpěv doma ve stodoli. Stařeček dyž došli
dom, sedli si k teplým kamnom a spustili. „Já sem dycky
říkal, že z Jury neco bude a že to vysoko dotahne, ale to
se mně chlapi enom smíli, ale já ti babko neco řeknu, já
mám na kultúru vycvičenej nos a taky uši. Na moje slova
dycky dojde. Túto sobotu bude Jura v hospodským sálu
vystupovat, tak to tam nesmíme chybět a uvidíš, že na
moje slova dojde. Jura Hrůzek je umělec a hotovo.“
Do sálu se muselo přes hospodu, tak proto tam seděly
samý ženský a mezi něma v první řadě, jak kvíteček mezi
trním, stařeček Hůlka se stařenků. Stařeček museli byt
hned pod jevištěm, aby jim nic neuteklo z teho programu
a taky si chceli vychutnat svoju uměleckú předpověď. Aj
dyž veliká rýma ich nepřešla, na takovej svátek si museli
vzít fajku s sebú.
Chlapi se v hospodě posilnili aj pomudrovali, sál se
mohl upleskat a už tu byl zlatej hřeb večera, nová muzika
v dědině se zpěvákem Jurů Hrůzkem.
První tři kůsky hrála muzika bez zpěváka, enom tak
pro poslech, ale potom se zezadu jeviště ve vyleštěných
holínkách pomali a rozvážně přibližoval ke kraju jeviště
všeckýma očekávanej místní zpěvák Jura Hrůzek.. V tej
chvíli stařeček Hůlka zatajili dech a potichu oznámili
taky novú hasičsků stříkačku, ale v kultúře sme tak
trochu zaostali a nad tým se musíme zamyslet. Šak tu
s nama sedijú pan učitel a ten by určitě s děckama neco
kulturního vymysleli. Dál tu máme novú založenů kapelu
a tá by mohla zahrát k poslechu aj k tanci, aby se naší
občani tento smutnej zimní čas pobavili a došli na iný
myšlenky.“ „No, nápad je to dobrej, práce včíl moc néni,
tož by se mohlo neco tento uspořádat. Co říkáte pane
učitel,“ zeptal se radní Jambora.
„Já ten návrh můžu jenom přivítat. Já s děckama
ve škole nacvičím písničky a tanečky a kdyby nakonec
zahrála kapela, na kterou jsou místní lié zvědaví, jistě
by se naši občané pobavili, Jenom k té dechové kapele
by to chtělo, aby někdo zazpíval, aby to bylo ještě
barevnější,“ nadšeně súhlasil pan učitel.
Nakreslila T. Uhrová
ET
B
stařence do ucha. „Včíl se vyplní to, co sem dycky říkal.
Z jury bude umělec a hotovo.“ Stařenka rozhněvaně rýply
hned stařečka loktěm pod lopatku, aby nerušili vystápení
a protože stařečkovi z nosa trčela pořádná „svíca“, podaly
mu kapesník a právě tým narušily průběh dobře
rozběhnutýho večera. Právě v tej chvíli, kdy se Jura na
kraji jeviště zhluboka nadechl, že bude zpívat, stařeček
smrkli. To nebylo obyčejný vysmrkání, to byl vysokej
zvuk varhan a hlavně o hodně vyšší tón, než měl
v úminku zpívat Jura. Ani to nezkusil, enom vydechl,
zamával rukú a povidá. „počkejte chvílu, hned se vrátím“
otočil se na podpatku a vykračoval zpátky do zákulisí,
kde měl nachystanej půllitr piva, aby se ovlažil, když by
mu zteho zpívání vyschlo v krku, půlku vypil a šel
zpátky. Jak tak potým jevišti chodil sem a tam, snáď zvířil
prach, protože stařečkovi znovu začal svrbět nos. Chytli
si ho, ale nevydrželi. Akorát, když byl Jura na kraji jeviště,
kýchli tak mocně, až ženský poskočily na židlách až
v desátej řadě. Jura viděl, že tón zas nechytne, otočil se a
šel dopit druhú půlku piva. S krvavýma očima se vrátil
zpátky a prstem ukázal na stařečka. Ten né, že byli chudej
jak kostelní myš, ale aj tak malinkej pod tým Jurovým
hrozným pohledem.
Starosto, tento člověk, co tady sedí přede mnú, ať si
zapálí tú svoju faju, aj dyž se tady kúřit nemože, ináč
nezpívám. Enom tak tu bude klid, pořád mě vyrušuje a
plete.“
„Šak já ti Juro držím palce, ale za tú rýmu přece
zpravodaj
nemožu,“ hned ale vytahli z kapce faju a za chvilku se
od nich valil dým, jak z neroztopenej lokomotivy, ale
chyba byla v tým, že Jura nevěděl, že stařeček majú
málokdy na tabák a tož kůřijú všeljaký listí a trávu
zmíchanú s trošký tabáku a tak, jak se Jura nadýchl teho
hroznýho utrejchu, byl konec aj se zpěvem. Aj krýv z očí
se mu vytratila a štěstí bylo, že tam stál rozkročenej, ináč
by sebú pleskl na podlahu.
„Starosto, to co sem řekl, beru zpátky. Zpívat budu,
ale tento člověk aj s tú jeho fajú musí z tehoto sálu preč.“
Starosta viděl, že je na něm, aby se večír vydařil, proto
nemeškal, stařečka vyvedl ze sálu, usadilich v hospodě,
poručil im pivo a borovičku, aby im to nebylo líto, tož aj
pakl tabáku zaplatil.
Potom se zábava v sáli rozjela naplno. Kapela hrála,
Jura zpíval, nakonec lidi oddělali židle a tancovalo se.
Tak všecko dobře dopadlo. Stařeček všecko slyšeli
v hospodě, ale prohlásili, že to néni ono.
„Šak podruhý si do první řady nesednu, rači až do
zadní. A stejně to zavinila tá moja baba s tým
šnuptychlem. Šak mě stejně Jura odpustí, dyť mu
odjakživa držím palce.“
Spokójení byli s vystúpením všecí. Lidi, děcka,
starosta, švec aj radní. Zpěvák Jura Hrůzek zářil jak
hvězda první velikosti, takovej úspěch teda nečekal, šak
aj stařenka ho doma pochválily, enom muzika to musí
eště trochu vypilovat.
Zdeněk Pohl
„Jen mít oči k vidění, jen mít oči k slyšení...“
Tyto verše napsal Jan Čarek.
jemné, přímo pavučinkové vzory ze
čítance pro nižší stupeň ZŠ. Roze-
hádanka pro Rakvičáky - je to pan
Jaroslav Vajbar. Dočetla jsem se o
jeho výstavě v kobylském Obecním
muzeu, dostala jsem pozvánku a jela
jsem do Kobylí.
Asi každý z našich občanů poznal
podivuhodné výrobky ze slámy na
rakvických výstavách, ale i v Kobylí
se ve velkém prostoru a v krásné
Celou báseň byste našli ve starší
bírala jsem ji vždy se žáky na mezi
na okraji lesa Ochůzky v Kloboukách. Hledali jsem skrytý život v trávě a v listí. Broučky, červíky, vajíčka
můr a taky jsme poslouchali ptáky.
V přírodě je nejen mnoho úžasně
zajímavého, ale taky plno krásy.
Objevovat ji, je třeba děti učit odmala, jinak ochudíme jejich citový život.
Obklopuje nás však i jiná krása a
tu také učíme děti vnímat a oceňovat.
Lidé odnepaměti po kráse a dokonalosti touží. A tak obdařeni
talentem a vůlí vytvářejí svá díla
umělci pera a štětce, hudebníci,
sochaři i řezbáři. Jsou i takové
rukodělné práce, které s úctou
bereme do rukou a některé s láskou
pohladíme. Znám i v Rakvicích šikovné ruce, které dovedou vyrobit
sladké dobroty hodné obdivu, jiné
dokážou vykouzlit jemné výšivky a
háčkované ozdoby nebo vymalovat
kraslice.
A znám i jedny jedinečné ruce,
které ačkoliv jsou velké, kouzlí
12
zlatého materiálu - ze slámy. Žádná
úpravě mohly slaměné věci a věcičky
zaskvít v celé kráse. A vůbec celé
Obecní muzeum v Kobylí dosvěd-
čuje, co lidé, zapálení pro dobrou
věc, dovedou. Klobouk dolů - to se
musí vidět. Kobylští se mají čím
chlubit, navíc pro děti a mládež
udělali dobrou věc. Mladí se seznámí
s historií své obce, zajímá je to a
věřím, že se v nich také probudí
touha něco dokázat pro svou obec,
pro své potomky. Vážnost a vděk si
zaslouží každý, kdo se snaží
zušlechtit duše lidí kolem sebe.
Někdo v rámci své obce, někdo se
stane klenotem pro naši zemi. Krása
a umění prostě do lidského života
patří. Možná, kdyby se malým dětem
(68
lk
četly verše našich klasiků, nebylo by
slyšet na ulici tolik sprostých slov.
Porozumění , soucit a láska by snad
měly hlubší platnost.
Za dveřmi už netrpělivě drob-
nými krůčky přešlapuje jaro. Podle
Fr. Halase by mimo jiné povinnosti
mělo:
(©
Rakvický
„Vytáhnout trávu z hlíny
a nazeleno natřít.
Načernit pěkně stíny
a všechno živé sbratřit.
Ať to „sbratření“ tedy pocítí i jíva
u Kamenščáku, která své zelené ruce
vztáhla až nad hladinu, aby lidem
ukázala, jak může být krásná a jak
bohatě může prostřít prvním
včelkám, když na ni nedosáhnou
necitelné ruce.
Někomu nestačí podívat se,
potěšit se a nechat žít. A pozor! Jaro
znamená pro lidi ztišit se a nerušit
naše zvířecí současníky. A co
sbratření s lidmi? „Jen se mějte
trochu rádi, to nic nedělá ...“, zpívá
se v písničce. Kéž bychom poslechli
básníka a dokázali mít opravdu oči
k vidění, uši k slyšení
otevřená - a nejen zjara.
a srdce
Oldřiška Švástová
(V původním znění autorů)
Rakvický 4| $
3
zpravodaj
Chtěla bych poděkovat ...
YMCA
Jako už mnohokrát, většinou po pobytu v nemocnici,
KLUB
BRNO
RAKVICE
jsem byla dlouho mimo naší obec. Když jsem se v únoru
Dne 19.února 2005 jsme pořádali v sále sokolovny ve
vrátila domů, velmi mile mne překvapila návštěva paní
Ivy Neuvirtové a Ludmily Janouškové. Předaly mi dárek | | Velkých Pavlovicích již čtvrtým rokem COUNTRY BÁL.
K tanci a poslechu hrála břeclavská country skupina
a popřály mně hodně zdraví. Byla u mne i Baru Blažková,
a tak jsme si spolu povídaly. A protože jsem babka | | LOPUCH. V průběhu večera vystoupily děti z mateřské
zvědavá, tak jsem se jich stále vyptávala, co se v Rakvicích | | školky z V. Pavlovic a taneční skupina YAMAHA z Břeclavi
událo a co se ještě bude dít. Ochotně mě informovaly. | | pod vedením Tomáše Krejčíře z Rakvic.
A teprve až odešly, tak jsem si uvědomila, že si vůbec
Děkujeme všem, kteří přispěli svými dary do tomboly.
nejsem jistá, jestli jsem jim vůbec poděkovala. A tak to
Věříme, že všem zúčastněným se COUNTRY BÁL líbil
chci napravit touto cestou jim poděkovat. Zároveň bych | | a těšíme se příští rok nashledanou.
chtěla poděkovat i organizacím, které se na této akci
Zlatuše a Pavel Smutní
podílely. Víte, já vlastně mám všechno, co potřebuji. Kromě
zdraví. Co mi ale nejvíce chybí, je kontakt s lidmi. Nemohu | | MODEL
si zajít mezi ně, ani do obchodu, atd. Proto jsem velmi
šťastná, když mě i po 20 letech v důchodu přijdou MVŠTĚVnE
mé bývalé spolupracovnice. A já jim za to chci také
poděkovat. Když jsem mimo domov, jsem vlastně se svými
nejbližšími, nic mi tu neschází. Ale já si tu nemohu
zvyknout. A začne mi být smutno. Smutno po Rakvicích,
po pěkné tiché Václavské uličce a lidech, kteří tu bydlí.
Proto bych také chtěla poděkovat oběma svým přessousedkám Baruně Blažkové a Věrce Průdkové, bez jejichž
pomoci bych doma nemohla být. A mě je doma tak dobře.
Jak se u nás říká: „Tady su doma.“ A věřte, tento pocit
léčí víc než všechny léky světa.
:
„|
A. Procházková
Adventní výlet
V úterý 7. prosince 2005 zavítaly děti 1.,2.,3.a4. třídy
do skanzenu ve Strážnici.
V době adventu tak poznaly, jak a kde lidé dříve žili a
pracovali a jak se připravovali na svátky vánoční.
R. Jedličková
KLUB
AIRACOBRA
RAKVICE
Plán činnosti model klubu na rok 2005: Model klub
uskuteční třetí ročník leteckého dne „Létáme pro Vás!“ , a
tov termínu 11.6.2005, na který zve všechny své příznivce.
Dále uspořádáme druhý ročník modelářské soutěže RC
aircombat (souboj polomaket válečných letounů. Budeme
se i nadále zúčastňovat propagačních akcí a šířit dobré
jméno obce Rakvice a naší činnosti v širokém okolí Česka
a zahraničí. Dále se budeme snažit o získání prostor pro
výcvik mládeže v těsném prostoru modelářského letiště
(klubovnu, obytnou buňku) a o rozšíření plochy pro
zajištění bezpečnosti dětí a přihlížejících.
za klub AIRACBRA RAKVICE Josef Kučera.
Rakvický
Nb
V
zpravodaj
MASOPUSTNI BÁL
Již 4. rokem, vždy koncem února, pořádáme v naší školní družině masopustní bál.
I letos tomu nebylo jinak.
První rok jsme nechali fantazii na dětech
a ony si samy navrhly svou masku.
Druhý rok byl zaměřený na zvířátka.
Musím říct, že to byla nádherná přehlídka
domácích i cizokrajných zvířat.
Třetím rokem se tu proháněli čarodějové,
čarodějnice, bílé paní, kouzelníci a kouzelnice a také strašidla.
Letos jsme byli dědkové a babky. A posudte sami, jestli byste poznali své ratolesti mezi
těmi stařečky a stařenkami.
Teď už je to za námi a my všichni se moc
těšíme na příští rok.
Za ŠD Milena Zlámalová
vychovatelka
Rakvický
"7é
1
ee
zpravodaj
PLESY KONČÍ
PRVNÍ PLES
Jak srdce bylo široké,
v těch dobách růžových.
Nebyla špatnost, nebyla zloba,
jen hudba v sálech rozsvícených,
TANEČNÍKŮM ZAČÍNAJÍ SOUTĚŽE
všem sponzorům
ve víru tance očí nedočkavých,
našich deváťáků neviděli, mohli jste
v náručí chlapce, který nesměle dodá.
„Jak krásně tančíte Jarmilko.“
Hudba v dáli zaniká
už nezní tak plně,
jen z dáli slyšet její hlas.
Hlava se točí v zářivém opojení,
buď věčná ty chvilko
jen tiskni mně více
a příjdi pro mě zas.
Tanec už skončil,
já nevím kam ruce dát,
kvítek do nich mi vložil.
Zase hudbou rozezněl se sál
a já jako ve snách,
slyším k tanci tiché vyznání.
Jak krásné jsou jeho modré oči,
hudba je slyšet jen z povzdálí,
všechno se kolem tak krásně točí,
když o lásce mi vypráví.
Ruce se chvějí,
ústa nedočkavá,
jen huba aby nepřestala hrát.
©
Jaké štěstí, jsem mladá a krásná,
na vše se tento večer můžeš ptát.
Zdali tě ráda mám,
zdali se mi líbíš,
či půjdu s tebou světa kraj
nebo hubiček tisíc,
ti tento krásný večer dám.
Já těším se, těším,
na každou chvílku s tebou,
já nedovedu lhát.
Opojný valčík dál hudba hraje,
světla září v sále,
toalety třpytí se,
šperky září ve výstřihu dam.
Ti dva mladí odcházejí
a nevidí tu nádheru,
jsou však nejbohatší ze všech,
i když to zatím nevědí.
Kdo vám však zlato,
na mládí promění.
Pohl Zdeněk
a rodičům, bez
jejichž podpory by se obtížně
pracovalo. Pokud jste předtančení
Rakvičtí Simoni mají za sebou
plesovou sezónu, ve které vždy
docvičují detaily, aby účast na
jarních soutěžích byla co nejúspěšnější. Chtěla bych vám připomenout,
že jste mohli na rybářském plese
zhlédnout úplně novou choreografii
děvčat z TK Simoni na hudbu skupiny Čechomor v rytmu valčíku a
nabídnout vám pohled na vystoupení našeho souboru na country bále
v Břeclavi, kde jsme se prezentovali
loňskou úspěšnou formací na píseň
od skupiny Rednex a ukázkou
skotských tanců. Upravenou verzi
letošní novinky jste mohli vidět na
maškarním plese, který se konal
v sobotu 19. března.
Také bych touto cestou chtěla
pochválit žáky deváté třídy za velmi
zdařilé provedení jejich tanečních
vystoupení i za účinnou pomoc při
organizaci školního plesu.
Za kolektiv učitelů, kteří se na přípravě letošního plesu podíleli, děkuji
si noční country show vychutnat na
výše zmíněném maškarním plese.
A co tanečníky čeká dál? V dubnu
jedeme na dvě taneční soutěže do
Brna a do Tišnova. V květnu je
tradiční přehlídka v Hustopečích a
možná nás uvidíte na soutěži „Na tu
našu notečku“.
Na závěr bych chtěla poděkovat
paní Silvě Konečné, která nám letos
šije krásné šaty na valčík a všem,
kteří naši činnost podporují.
Dagmar Břečková
eummyyn|
Rakvický
4
B
zpravodaj
Školská rada - možnost, jak aktivně ovlivnit vzdělání vlastních dětí
Nový rok přinesl zcela zásadní změnu školské
legislativy. V platnost vstoupil nový zákon 561/2004 Sb.
o předškolním, základním, středním, vyšším odborném
a jiném vzdělávání (školský zákon). Jednou
z nejpodstatnějších úprav, proti letům minulým, je
povinné zřízení školské rady. Očekává se posílení
odpovědnosti zákonných zástupců žáků za práci školy
a zvýšení vlivu veřejnosti ve srovnání se stavem, kdy je
v řadě škol zastoupena veřejnost bez významnějších
kompetencí a odpovědností - např. v bývalých radách
škol. Nově se pro školské rady stanovily významné
kompetence schvalování školního řádu a způsobu
hodnocení žáků, možnosti vyjadřování se k návrhům
školních vzdělávacích programů a k jejich následnému
uskutečňování. Může se také přímo podílet na
zpracování koncepčních plánů školy.
nemůže být současně jmenován zřizovatelem a zvolen
zákonnými zástupci či pedagogy školy. Ředitel školy
zajistí v souladu s volebním řádem řádné uskutečnění
voleb do školské rady. Nezvolí-li zákonní zástupci žáků ©
požadovaný počet svých zástupců ani na základě
opakované výzvy, jmenuje zbývající členy školské rady
ředitel školy. Funkční období členů školské rady je tři
roky. Rada zasedá nejméně dvakrát ročně a zasedání
svolává její předseda. První zasedání svolává ředitel školy.
Školská rada na svém prvním zasedání zvolí svého
předsedu a stanoví svůj jednací řád. K přijetí jednacího
řádu se vyžaduje schválení nadpoloviční většiny všech
členů školské rady.
[53
bd
|
Radu zřizuje zřizovatel (Obec Rakvice), který
stanovuje počet jejich členů a vydá její volební řád.
Třetinu členů jmenuje zřizovatel (zastupitelstvo obce),
třetinu volí zákonní zástupci žáků a poslední třetinu volí
pedagogičtí pracovníci základní školy. Členem školské
rady nemůže být ředitel školy. Týž člen školské rady
To, co je to školská rada, je určeno 8168 školského
zákona. Mimo jiné je zde uvedeno, že školská rada:
a) vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů a k jejich následnému uskutečňování
b) schvaluje výroční zprávu o činnosti školy
c) schvaluje školní řád a navrhuje jeho změny
d) schvaluje pravidla
pro
hodnocení
výsledků
vzdělávání žáků
e) podílí se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje
školy
£) projednává návrh rozpočtu školy na další rok, vyjadřuje se k rozboru hospodaření a navrhuje opatření
ke zlepšení hospodaření
©) projednává inspekční zprávy ČŠI
h) podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli,
orgánům vykonávajícím státní správu ve
školství a dalším orgánům státní správy .
16
x
Ji]
| zpravodaj
nepovinných předmětů. Při změnách bude nutné
vycházet i z připomínek
zřizovatele
a zákonných
zástupců žáků. Jednou z cest je i kvalitní práce školské
rady. Pokud máte zájem podílet se na vývoji rakvického
základního školství, školská rada je pro vás výzvou.
Na začátku dubna 2005 se uskuteční setkání rodičů
žáků s vedením školy. Jedním z bodů jednání bude i
volba členů školské rady z řad zákonných zástupců žáků.
Celé základní školství čeká v příštích letech jedna
velmi významná změna. Ministerstvo školství vydalo pro
oblast základního školství Rámcový vzdělávací program,
který vymezuje povinný obsah, rozsah, cíle, délku a
podmínky vzdělávání. Je závazný pro tvorbu školního
vzdělávacího programu a hodnocení výsledků vzdělávání
Všichni školáci přinesou včas domů pozvánku. Na pozvánce bude i otázka, zda byste byli ochotni ve školské
radě pracovat. Pokud odpovíte kladně, automaticky se
zařadíte mezi kandidáty na členy rady.
Prosím všechny rodiče žáků základní školy, aby na
uvedené setkání přišli. Zvažte, zda je pro Vás důležité
spolurozhodnout o tom, jakým směrem se bude
vzdělávání v rakvické základní škole ubírat a kdo
z rodičů bude v příštích letech „hájit“ zájmy Vašich dětí.
Mgr. Jaroslav Vysloužil
ředitel školy
žáků. Školní vzdělávací program vydává ředitel školy.
Jeho tvorba je však činností celého pedagogického sboru.
Zjednodušeně
řečeno
lze říct,
že každá
škola
si
přizpůsobí svůj vzdělávací program vlastním
podmínkám školy. Jednotlivé školní vzdělávací programy
základních škol se tak budou od sebe patrně velmi lišit.
Jediným jejich pojítkem budou délka vzdělání a výstupní
cíle.
Rámcový vzdělávací program a z něj vycházející
školní vzdělávací programy jsou dokumenty otevřené.
Postupem doby se budou doplňovat a v některých
oblastech i měnit, rozšiřovat apod. Zcela jistě bude
upravován učební plán, nabídka volitelných a
Nakreslila B. Průdková
17
——
Rakvický
Ng
ká
US
zpravodaj
AKTUALITY
KULTURNÍ
E Rakvičtí stárci a chasa pořádají v sobotu 2.4. 2005
od 8.00 do odpoledních hodin sběr železného šrotu.
Co bylo ...
v den sběru.
Jako již tradičně jsme měli možnost rozloučit se se starým
rokem a přivítat se s novým společně na náměstí při
Prosíme občany o uložení na viditelné místo, nejlépe
Děkují stárci a chasa.
Bi Vážení občané, kroužek mažoretek při ZŠ Rakvice
pořádá:
- svoz železného šrotu - v sobotu 9.4. 2005 od 9.00
- sběr papíru - v pondělí 11.4.2005 od 12.30 do 17.00
Uložte, prosím, papír a železo v den sběru před dům.
Předem děkují mažoretky.
E Obec Rakvice má nové internetové stránky, které se
průběžně aktualizují www.rakvice.cz
Radim Charvát
691 72 Klobouky u Brna
Masarykova 14
tel. 519 419 177, 608 418 105
V případě úmrtí vašeho blízkého stačí jen
zavolat a zdarma přijedeme do bydliště
pozůstalých vyřídit objednávku pohřbu a sestavit
parte, které následně přivezeme.
Veškeré pohřební služby za nízké ceny.
STATISTIKA
Obyvatelé v roce 2004
přistěhovalo se 26 osob
narodilo se 20 dětí
zemřelo 17 občanů
18
svařeném vínu a ohňostroji. Tento Silvestr
zpěvem
- Barborka Tesárková,
překvapil svým počasím, ale jinak se opět vydařil. Ještě
jednou děkujeme všem, kteří se na jeho přípravě jakkoliv
podíleli.
Také děti slavily 30.12.2004 a spolu s koncem roku i
soutěžily o titul Miss a Missák Diskotéky. Věřte, že se
bylo na co dívat a po skončení následoval ohňostroj
na dvoře Sokolovny. A jak dopadlo hodnocení? Miss
Diskotéky se stala jedna z nejmladších modelek,
v krásném kostýmu a s perfektní volnou disciplínou Filová, 2. vicemiss - Anitka
l.vicemiss - Alžběta
Bednaříková. Titul Missák
Diskotéky získal Jakub Obhlídal, l.vicemissák Rampáček, bohužel nemáme jeho křestní jméno, za což
a 2. vicemissák - Milan Dolejš. Miss
Sympatií se stala Kristýnka Zapletalová,
nebojácněněkolikrát hezky zazpívala.
POHŘEBNICTVÍ
odstěhovalo se 40 osob | |
dobrém
se omlouváme
INZERCE
DĚNÍ
-
-
která
Rakvický
*
N43
zpravodaj
29.5.2005 - rybářské závody pro děti
Červen - dětský den
11.6.2005 - letecký den - pořádá modelářský
klub Aircobra
25., 26., 27. 6. 2005
- lení hody, v tomto
termínu proběhne oslava vzniku místního
hasičského sboru v galerijních prostorách a
v prostorách OÚ a hasičské zbrojnice.
Červenec - 2.7. 2005 - hodky
9.7. 2005 - festival TOP dechových kapel.
Pořádající dechová kapela Túfaranka ve
spolupráci s Obcí Rakvice, pozvala na tento
festival dechovou kapelu - Mistříňanka,
Stříbrňanka,
Bojané, Eulach Muzikanten
(Švýcarsko), které zahrají k poslechu a po
skončení bude následovat taneční zábava
s DH Túfaranka. Celá akce je prozatím
v jednání.
9.7. 2005 - noční rybářské závody
Srpen-
30.7.2005 - sportovní a zábavné rybaření pro
ženy
© myslivecká noc
rozloučení s prázdninami pro děti
Září, říjen - divadelní představení souboru
loktěm o kredenc“
diskotéka pro děti
Listopad -Kateřinské hody
„Drcla
Prosinec - vánoční koncert
silvestr pro děti
ohňostroj
Společenská kronika
za první čtvrtletí roku 2005
Své životní jubilea oslavili tito
naši spoluobčané
Proběhly i další akce, které pořádaly místní organizace
a spolky, o kterých vás budou jistě samy informovat
v dalších číslech Zpravodaje.
Co
b ude
...
Kulturní kalendář plánovaných akcí 2005
Upozorňuji, že tento kalendář je pouze předběžný
a většina akcí je zatím jen v jednání!
Březen -
5.
3.
2005
se
uskutečnilo
divadelní
ba,
ň
František Průdek
- 91 let
f
NÓ A
VSA
<
Marie Malinková - 84 let
Vítězslav Průdek - 83 let
Terezie Malinková - 60 let
Hana Outratová - 55 let
n
sy
2 VV ON
Barbora Němcová
ční
Perrnn dc
matrikářka
))
bs
i
5%
Rozloučení
představení spolku Podiva z Podivína, které
bohužel nemělo valnou účast, ovšem ke škodě
nezúčastněných.
Dne 14.března jsme se rozloučili s panem Josefem Pešem,
naším dosud nejstarším občanem Rakvic, který zemřel
dne 8. března 2005 ve věku nedožitých 99 let.
v Rakvicích, které pořádá JK Rakvice.
pozůstalé rodině.
Květen - 28. 5. 2005 se uskuteční jezdecké závody | | Obecní úřad vyslovuje touto cestou hlubokou soustrast
28. 5. 2005 - rybářské závody pro dospělé
19
Rakvický
RAKVICE
V DRŮHÉ
("f'|
BLS
zpravodaj
POLOVINĚ
BŘEZNA
2005
Sněhová nadílka
Vúnoru začala paní zima přísně vládnout,
nechala až příliš mnoho sněhu spadnout.
I když tiše poletuje jak labutí, peří,
ale vítr jej odnáší a mete až ke dveřím.
Dnes není mi ta pohádková krása vhod.
Kdopak mí odmete sněhem zavátý schod?
Nemoc přinutila mě držeti se lože.
Kdopak mi umete chodník ve sněhu? Ach Bože.
-|
Leží tiše na pěšině mokrý sníh,
černé skvrny - to šlépěje bot jsou na nich.
| Ať teplý vítr k nám pošle jih,
aby i bez odmetání bylo po závějích.
Druhá polovina ledna
Zimní slunce
Zimní radovánky? Ba ne; starost!
Meteorolog hlásí: - Počasí dobré...
Ano. Nebe je dnes blankytně modré,
slunce svítí jak uprostřed léta,
jen únorový vítr vše kolem smetá.
Padá snížek, padá, dětem pro radost,
ale už je toho víc než dost.
Z domu se málem ven vyjít nedá,
zavátá pěšina se těžko hledá.
Vlastně už ani děti to moc neláká
koulovat se a stavět sněhuláka.
I když zimu děti, ba i velcí mají rádi,
ale ne tu, co po těch teplých dnech řádí.
Kdy už ta slota přestane konečně?
Snad nebudem sněhem bloudit věčně.
Už toho mám ale opravdu dost!
Zas musím jít odmetat sníh a mám proto zlost.
Sluníčko se mrazivě směje,
ale přes okno krásně hřeje.
Zdá se to jako krásná pohoda,
však v nemoci pohodou zváti se to nedá.
Smutno je v nemoci bez blízkých lidí.
Kol sebe jen teploměr a léky vidím.
Však přec mám z něčeho radost,
že přes okno slunce je můj host.
Marie Darmovzalová
(V původním znění autorky)
RAKVICKÝ ZPRAVODAJ- vydává obec Rakvice. Adresa: OÚ Rakvice, PSČ 691 03, tel. 519 349 208. Zpravodaj vychází čtvrtletně.
Příspěvky jednotlivých jmenovaných autorů jsou v původním znění. Zodpovědný redaktor Michaela Krajčová. Vydáno v Rakvicích
25.3.2005, příští uzávěrka 15. 6. 2005. Tisk: Adámek Břeclav, náklad 550 ks, cena 10,- Kč.
Povolení 370409889.