Feudální držitelé Rakvic
Prameny
Otevřít PDF (0,1 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
Autor: Ctibor Nečas
Použití je možné jen s autorovým souhlasem.
Kdo určoval středověkým Rakvicím povinnosti a poskytoval výsady?
Rakvice nebyly nikdy městem ani městečkem, zato ale rostoucí a před třicetiletou válkou poměrně vzkvétající dědinou. Život jejích usedlíků závisel do zrušení nevolnictví a poddanství na šlechtě, kt. jim propůjčovala půdu
a vymáhala za to rentu v úkonech (robotu), v naturáliích (desátek z polní úrody a z vinobraní) nebo v penězích.
Kromě těchto povinností a dávek udělovali feudální držitelé dědin jejich obyvatelům ze své pravomoci různá
dobově podmíněná privilegia. Teprve roku 1848 schválil říšský ústavodárný sněm ve Vídni zákon o zrušení poddanství a ostatních z toho plynoucích závazků a úloh. Tím skončila s definitivní platností závislost venkovského
obyvatelstva na vrchnostech, a byly tak podkopány základy zkostnatělého středověkého a otevřena cesta
modernímu novověkému zřízení.
Josef Czobor z Czoboru, hrabě a majitel hodonínského panství, kt. dvěma listinami z roku
1751 potvrdil jednak stará rakvická privilegia a jednak výsadu, jíž jeho matka Marie Antonie
z Lichtenštejna Rakvicím krátce předtím povolila založit nový vinohrad.
František I., habsburský císař, jenž dal roku 1766 správě rodinných statků ve Vídni připsat
k oběma Czoborovým právním počinům schvalovací doložky o uvedených tam privilegiích.
Josef II., habsburský císař, kt. patentem o zrušení nevolnictví a o náboženské toleranci roku
1781 významně zasáhl do uvolnění života na venkově; usiloval také o přeměnu robotních povinností poddaných v peněžní dávky patentem berním a urbariálním z roku 1789, ten však po
panovníkově smrti nevstoupil v platnost.
Leopold I., habsburský císař, za jehož vlády pořídila komise lánové vizitace na Moravě tzv.
lánský rejstřík; tento první moravský pozemkový katastr z let 1656 a 1673 podává mj. přehled
o Rakvicích a o poddanských povinnostech jejich usedlíků.
Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna, hrabě, jenž rakvické dědině roku 1707 osvědčil a o rok
později dal zapsat do horenských knih Právo hory spolu s přísahou hotařů z roku 1606; současně uznal dědině její starší výsady, jejichž opis pořídila lichtenštejnská kancelář ve Valticích.
Marie Antonie z Lichtenštejna, dcera Jana Adama Ondřeje, povolila Rakvicím roku 1726
zřízení nového vinohradu v trati Koziperky a touto výsadou přispěla k dalšímu rozvoji místního vinařství.
Čeněk z Lipé, nejvyšší číšník Českého království, stvrdil dědině roku 1560 právo odúmrtí,
tj. svobodný odkaz půdy, a poskytl i další výsady; k nim patřilo mj. užívání obciny, neboli
obecního majetku (především společných patvin).
Jan z Lipé, nejvyšší maršálek Českého království, kt. roku 1534 Rakvicím uznal starší privilegium Viléma z Pernštejna na odúmrť a po roce daroval dědině rybník, ležící pod vrchnostenským rybníkem Trkmanským.
Marie Terezie, habsburská panovnice, za jejíž vlády byly zpracovány nové pozemkové katastry: skládaly se z tzv. rektifikačních akt (1749), z dominikální fase (1750) a z urbariální fase
(1775); prostřední z uvedených katastrů sepisoval vrchnostenskou půdu, zbývající dva půdu
1
poddanskou, takže tím podávají obraz o jednotlivých usedlících, o jejich pozemkové držbě
i o popisných číslech jejich usedlostí.
Oldřich III., korutanský vévoda a vnuk krále Přemysla Otakara I., daroval roku 1248 působišti mnišského řádu templářů v Čejkovicích čtyři usedlosti „in Rakvictz“, a touto latinsky
psanou listinou zanechal tak o existenci dědiny první doloženou písemnou zmínku.
Bedřich z Oppersdorfu, hrabě a majitel hodonínského panství, udělil Rakvicím roku 1651
svobodné šenkování vína, čímž se měly snadněji překonat ničivé důsledky třicetileté války,
a po čtyřiceti letech dal sepsat nový urbář, tj. soupis polí, luk atd. a jejich uživatelů.
Vilém z Pernštejna, nejvyšší maršálek Českého království, kt. roku 1487 poskytl dědině
právo odúmrtí odkazu půdy; tuto formu dědického práva pak potvrzovali v letech 1497-1560
několikrát za sebou páni z Lipé, pod jejichž panstvím prožily Rakvice ve středověku dobu
svého největšího rozkvětu.
Jan Burian ze Žampachu, hrabě a majitel hodonínského panství, nechal roku 1649 pořídit
opis nejstaršího urbáře z roku 1600; originál i kopie obsahují údaje o situaci Rakvic před a po
třicetileté válce i o robotních a berních povinnostech jednotlivých jejich usedlíků.
2