Rakvický zpravodaj 2004/2
Periodika
Otevřít PDF (24,7 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
“
Číslo 2
VYDÁVÁ OBEC RAKVICE
2004
Nad starými novinami z roku 1926
Jak ten čas rychle letí...
Jakoby před chvílí byly to ještě děti,
které máminy sukně se držely,
když vedla je poprvé do školy.
Chlapci a děvčátka, ve škole čekala vás
nová přátelství a lásky dětské.
Jak byl to pro vás bezstarostný čas,
jaké to bylo hezké!
Až osud, který i k dětem zlý je,
sebral vám všechny ty radosti,
když přichystal u řeky Dyje
tu hrůzu, pro dětská srdce tolik bolesti.
Poslední hodová jízda
Dámy a pánové, nastupovat!
Držte si klobouky, naražte čepice.
Pojedém!!!
Hótovó! Křikne kluk zezadu.
Néni hotovo, až já řeknu hotovo,
potom bude hotovo. Hótovó!!!
Jedem kolem světa, dámy a pánové.
Cesta plná dobrodružství čeká.
Barevná obluda vyráží vstříc dálkám.
Zase jsme hledači pokladů, piráty
pod bílými plachtami starých korábů,
obdivujeme africké pyramidy, pouštní
karavany, deštné pralesy, zasněžené
tundry, vysoké hory, hluboké propasti
a hučící vodopády. Tu čínská zeď se
nám mihne před očima, tam Eiffelova
VA
věž v Paříži, kanály v Benátkách,
indiáni a kovbojové na divokém západě.
Tu zvonec přeruší to naše cestování
a my jsme chtěli ještě tolik vidět,
tolik prožít. Nevadí, zase někdy, snad.
Možná pro někoho zastaví se čas.
A tak díky, pane komediant. Hótovó!!!
Škoda. Jak krásné je dětství.
Pohl Zdeněk
Proč? - ptá se maminky děcko.
A máma? - koho se zeptá, kdo jí odpoví,
proč potkalo ji toto všecko,
proč nevrátí se dítě ze školy.
Neveselá je škola,
když prázdné jsou lavice.
Učitel omylem žáka volá,
který neozve se už více.
Proč musely tenkrát ty děti bez viny
vyměnit máminu náruč za hroudu hlíny ikdyž jsou na ní květiny?
A tolik, tolik chtěly žít,
hrát si a taky milovat.
Předčasně musely odejít,
někomu kamarádka, jinému kamarád.
Marie Darmovzalová
Rakvický
Cerven jako letní měsíc neobstál,
jakoby se letos tepla bál!
Jen mraky po obloze honí
a ty často chladné slzy roní.
Slunce svůj plán nesplnilo,
ve dne, v noci stále lilo.
Příroda je nelákavá,
když obloha je temně tmavá.
I hladina rybníka potemněla,
aby s mraky stejnou barvu měla.
Ten zrcadlící se odraz
utvořil na vodě ponurý obraz.
I když slunce chvíli ukáže jas,
brzy se za mraky ukryje zas.
Letošnímu létu se nějak nedaří,
jakoby ani nebyl červen v kalendáři.
Dnem jednadvacátého začíná už skutečné léto.
Snad potom počasí vynahradí nám to.
Slunečné dny každý pochválí,
ať jsou to dospělí nebo malí.
P
Marie Darmovzalová
U Tří lip kdysi a dnes
Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století
namaloval malíř Josef Horňák letní pohled na Rakvice od
Tří lip. Tehdy to stále ještě bylo oblíbené a docela
frekventované místo na rozcestí polních cest, obklopené
malebnými políčky. Zakrátko ovšem padlo, tak jako spousta
jiných zajímavých míst, za oběť kolektivnímu hospodaření.
Dnes jsou Tři lípy, ze kterých ostatně zůstaly už jenom dvě
J. Horňák: U Tří lip, olej 52 x 70 cm;
ze sbírky pana Jana Blažka.
2
Nakreslila Jituška Rampáčková
Nakreslila Karolínka Doležalová
a obě ještě k tomu v dost zuboženém stavu, téměř zapomenuty, nepřístupny a beznadějně utopeny uprostřed jediného
velkého lánu. Naštěstí byla před nedávnem alespoň
obnovena boží muka, bezohledně zničená v osmdesátých
letech, kterou tu nechali sto let předtím, v roce
1882,
postavit, jak stojí psáno na podstavci kříže, k veřejnému
uctění počestní občané rakvičští. Pokusy nahradit chybějící
třetí lípu se zatím bohužel nezdařily.
R. Vajbar
U Tří lip 2004,
foto R. Vajbar
Rakvický
k
NOŽŮ
zpravodaj
veřejné zeleně, o které se starají zaměstnanci obce. Ne všechno se dá
stihnout ke všeobecné spokojenosti.
Stále jsou mezi námi jednotlivci,
kterým je jedno, jakým způsobem se
zbaví odpadu. Vyvézt tabule skla do
závlahové skruže, vyhodit uhynulé
králíky do příkopy, vysypat pařezy na
skládku zeminy, vysypat fůru odpadu
doprostřed polní cesty u Koze, nebo
mezi suť k recyklaci namíchat komunální odpad, dokáže skutečně jen
obyčejný primitiv.
3. června navštívili naši obec studenti z Finska, Slovenska, Holandska,
Polska, Francie a Rakouska. V rámci
Obec dnes
Život na venkově, a tedy i v naší
obci, se za posledních patnáct let
změnil. Například celým generacím
zejména mužské části obyvatel stačily
služby dvou pohostinství. V dnešní
době, při stejném počtu obyvatel jako
před sto lety, je v obci v provozu deset
pivních píp.
Dříve si každá domácnost držela
chov králíků, drůbeže a prasete.
V dnešní době pobíhají jen na některých dvorcích slepice. Náhradou
těchto užitečných zvířat je chov psů,
pokud možno co největších. Tato
móda však sebou nese také negativa.
Kvůli nezodpovědnosti, lhostejnosti a
často i aroganci majitelů, přibývá volně
pobíhajících psů působících nejen
škody, ale při rostoucím dopravním
provozu ohrožujících chodce, cyklisty
a uživatele vozovek. V doprovodu
majitele lze vidět pobíhat tyto miláčky
například po hřbitově, upravených
zahrádkách, pískovištích a podobně.
Stává se již pravidlem, že obec má
svého, tedy odchyceného volně
pobíhajícího, psa v útulku pro zvířata.
Není to zadarmo. Místo plateb za péči
o psi mohly být tyto prostředky
účelněji využity přímo v obci.
Při opravách se nenápadně mění
architektura rodinných domů. Barevnost fasád,
změna
velikosti oken,
úprava vstupů do domů a předzahrádek, pokud již neustoupili odstavné
ploše pro osobní auto. Dávají obci jiný
ráz. Postupně
se zvětšují plochy
evropského vzdělávacího programu
Socrates se konal v brněnské Mendlově zemědělské a lesnické universitě
kurs věnovaný venkovské turistice. Při
návštěvě obce se studenti zajímali o to,
jakým způsobem využíváme potencionál prostředí pro podnikání v oblasti
turistiky, jaké umíme nabídnout
služby a čím můžeme návštěvníka
oslovit. Sami organizátoři setkání
Pronájem hrobových míst
Obec Rakvice je provozovatelem
veřejného pohřebiště (místního
hřbitova ) v Rakvicích. Podle zákona
č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, je
provozovatel povinen uzavřít
s nájemcem hrobového místa
smlouvu minimálně na dobu shodnou se stanovenou tlecí dobou. Pro
místní hřbitov je tato doba stanovena 15 let. Jelikož při posledním
zpoplatnění nájmu hrobových míst
nebyly smlouvy uzavřeny, bude
obecní úřad od 1. 7. do konce roku
2004 uzavírat s nájemci smlouvy na
dobu 15 let a to ode dne podpisu
do 31.12.2020
s tím, že do konce
roku 2007 mají nájemci nájemné
uhrazeno. Obecní úřad žádá nájemce hrobových míst, aby se v průběhu
2. pololetí t.r. dostavili k podpisu nájemní smlouvy.
Petr Vajbar, starosta
potvrdili, že o téma venkovské turistiky
je na zemědělských univerzitách větší
zájem než o klasické disciplíny. Studenti se ani tak nezajímali o památky,
turistické trasy a podobně, ale více je
zajímala činnost zájmových spolků a
jejich spolupráce s místními podnikateli. Rozvoj tzv. turistického průmyslu
není záležitostí pouze tradičních
center, ale všeobecně jednotlivých
regionů a tedy i obcí. Každé území
může oslovit turistu něčím zajímavým.
Jeden ze způsobů, jak přilákat
návštěvníky, si nedávno vyzkoušeli
vinaři na Luži. Soutěž o nejlepší guláš
doplněná možností ochutnávky vína
v otevřených sklepech přilákala neočekávaný počet hostů. Na začátku
začínající letní sezóny může být tato
akce inspirací nejen pro vinaře a
zájmové spolky, ale i podnikatele.
V letošním roce určilo zastupitelstvo pro umístění atrakcí lidové zábavy
v době tradičních hodů parkoviště
v Družstevní ulici před areálem ZD.
K tomuto rozhodnutí jej vedla opráv-
něná kritika občanů na vždy týden
zablokovaný přístup k nákupnímu
středisku. Rovněž prostranství před
Sokolovnou nedává možnost umístit
atrakce mimo vozovky, čímž byla
značně omezena průjezdnost. Věřím,
že tato změna nepokazí příjemné
prožití tradičních hodů.
Nakreslil J. Rozsypal, 6. tř.
1. máj 2004
Dnes na prahu nových dějin stojíme.
Radujem se, nebo se trochu bojíme?
Jak tomu rozumět máme,
když je vše v budoucnu neznámé.
Někdo hubuje, jiný chválí.
Však nevíme, co budoucnost nám tají.
Snad zbytečná je nostalgie,
vždyť nevíme, jak v Unii se žije.
Nevím. Možná to nejhorší není.
Ale co k tomu říkají nezaměstnaní?
A co pro nás znamenají ceny?
No, to tedy žádná sláva není.
Marie Darmovzalová
Petr Vajbar, starosta
3
Rakvický |hb 4A j zpravodaj :
ČT
Dnes je to jinak
Je ještě dost pamětníků, kterým se při vzpomínkách,
v toto předhodové období, vybaví vše, jak to bývávalo. Jak
ženy mezi prací ve vinohradě dělily svůj čas na omazávání
příbytků, které byly odrané a dílem ozobané od husí. Však
z každého hejna už mladá husička sedí v posádce, vedle
alespoň dvou kačerů, aby byli vykrmeni k hodům
na pekáč.
A už se ozývá ten pokřik, na který ženy čekaly. „Vápno,
vápno!“ Ženy se sbíhají k povozu s vychrtlým koněm, kde
jim na mincíři naváží povozník kusové vápno. Nastane
hašení vápna, od čeho byla zvědavá děcka odháněna, aby
nedošlo k nějakému úrazu. Starší domy se líčily převážně
všechny na bílo a na dvorcích se dělala ještě podrovnávka
z červené hlinky, nebo i modrá či zelená.
Hospodyňky musely také pamatovat, včas „slít mlíko“
do hliněných hrnců, takzvaných slíváků, aby pak vyrobily
tvaroh na koláče. Nejdřív z ustátého mléka sebraly smetanu
a v máselnici utloukly „putru“. Tento, tenkrát běžný název
másla už vymizel. Domácí výrobu těchto produktů mladé
hospodyňky už neznají, vlastně nepotřebují. Tvaroh i máslo
se koupí v obchodě, nebo je také možné koupit koláče
v cukrárně. To přísloví - „bez práce nejsou koláče“ - je pro
tuto práci velmi výstižné i dnes, přestože mnohé úkoly při
domácí výrobě vymizely. Už se neběhá s velkými plechy
syrových
koláčů
pozdě
do noci k pekaři.
Dolňáci
k Janouškovi, nebo Novákovi; z vrchního konce se peklo
u Mináříka nebo u Kociána. To bývalo vůně v celé dědině
po celou noc. Vykrmené husy a kačeny se zabíjely a kochaly
také převážně po večerech. Jednak proto, že přes den bylo
dost jiné práce a taky proto, že večer už tolik neobtěžovaly
mouchy masařky. Ve dne bylo také nutno nachystat krmení
pro dobytek, aby zásoba stačila i přes hody. Pilně jezdily
povozy s fůrou jeteliny a každý se snažil projet včas, než se
začne
zametat,
aby
se na
Čistě
umetené
silnici
z vozu
neutrousilo, anebo kráva či kůň neztratil nějaký koblížek.
Zametávala se totiž i silnice, a to nejen před hody.
Tak už je napečené, zabitá drůbež nasolená a uložená
v chladnu ve sklepě, neboť chladničky v domácnostech
nebyly tak běžné. Všechno uklizené, škrobnice nažehlené,
a to nejen pro stárky, ale pro většinu mladých děvčat,
maminky byly převážně krojované „v hanáckých“, říkalo
se. A také tak oblékaly své děti už odmala, a to nejeng,
na hody.
Na co jsme zapomněli? Na nic. Všechno už probíhalo
tak, jako v hody i dnes. Hodně se navaří, nachystá, aby bylo
dost i pro hosty. A potom ... To bylo vždycky veselo, tak,
jak tomu určitě bude i letos. Tož - muziko vesele, ať se chasa
vytancuje!!!
Marie Darmovzalová
Mé vzpomínky na rody a veřejné události za mého života (2. část)
Můj nejstarší bratr (různo matek) Václav, namluvil si
Františku, mladší sestru švagra Kachyně a jejich sňatek
konán ve vší tichosti, dne 4. února 1880 ve Vel. Bílovicích.
V roce 1881 konán ve Vídni sňatek kor. prince Rudolfa
se Štěpánkou Belgickou a na oslavu měly školní děti výlet
do lesa „Koze“, kde odříkávaly se různé básničky (jednu
i já) a jiné příležitostné říkánky. Otec, sestra Marie a bratr
Matěj byli ve slavnostní dny ve Vídni.
Ve třinácti letech, byla jsem za příčinou naučení se
němčině na směně v Přítlukách u rodiny Riedlové za syna
Johana, a to listopadu 1881 po celý rok. Uměla jsem číst,
psát i modlit se, ale ovšem všemu jsem zúplna nerozuměla.
Na jaře, za této změnyv Přítlukách 1882, šla jsem odtud
ovšemže s rakvickými na pouť do Šaštína, která se toho roku
konala slavně s knězem a s hudbou.
V květnu, toho roku 1882, otevřel Cyril Štork, rozšířiv
touto, před tím přikoupením domu č. 9, hostinskou
zahradu. V zahradě sešlo se při tom více hostí a mezi rozhovorem a zábavou, dostal se můj otec, nevím z jaké příčiny,
do hádky se svým švagrem Jakubem Foukalem. Ke všemu
vpletly se do toho i přítomné ženské, má matka i manželka
Foukalova a konečně, když za hádky šťouchnul otec
švagrovou Foukalovou a tato se svalila na zem, povstala
ze všeho i pranice. Foukal svalil se též a stalo se, že když otec
cloumal na zemi ležícím Foukalem, že ukousl tento otci kousek
prstu na ruce. K ošetření povolal si otec lékaře z Hustopeče.
Právě v ten čas přišla jsem se z Přítluk podívati domů a
vidím, co se přihodilo. Lékař byl právě u nás v domě, otec
byl bledý, neboť operace prstu byla asi velmi bolestná. Mně
samé bylo ze všeho nevolno, takže jsem muselo vyjíti ze
světnice ven. Ze všeho toho byl soud v Brně, ale že většina
4
povolaných svědků vypovídala - jak se později ukázalo lživě
- v neprospěch otcův, tento proces prohrál a zůstala mu
jen bolest a značné soudní útraty.
Toho samého roku 1882, začátkem měsíce září, světila
se v Rakvicích školní budova, na kterou přestaven byl
času zvoleno bylo nové obecní zastupitelstvo a starostou
můj bratranec Hrdina Jakub z domu č. 23 (kde narozen
můj otec).
Zatím, co se při slavnosti svěcení a hlavně v předvečer
tohoto při ohňostroji a hudbě provolávala sláva nově
zvolenému starostovi, plakal nezvolený předchůdce Hajda
Josef, patrně nad zašlou slávou svojí, an míval ve zvyku
rčení, nás (rozuměj rod Hajdů) ani brány pekelné
nepřemohou. Slavnostním řečníkem při svěcení školy byl
zdejší kaplan Alois Malec.
Po čas mého chození do školy byl farářem v Rakvicích
František Milím, nastoupiv zde úřad v r. 1866. Prvého křtil
v Rakvicích mého potomního manžela Františka Švástu,
který když kněz tento zemřel, nesl na pohřbu jeho, jako
mladík lóletý a jako člen čtenářského spolku, v čele tohoto
smuteční prapor. Pohřeb konán v únoru 1883. Zmiňuji se
ještě o tomto faráři Milímovi, že skoro po celou dobu jeho
úřadování v Rakvicích, stižen byl chorobou dýchacího
ústrojí, čímž, zvláště za nepříznivého počasí, velmi trpěl.
Dal si zhotoviti uzavřené nosítka (na způsob bedny, zeleně
natřené), v kterých se nechal od jedněch manželů do kostela
nositi a v případě pohřbu vezen byl na voze, nebo na saních,
což u mnohých vzbuzovalo veselost a u přespolních lidí i
podivení, když ze zelené bedny a ze spousty přikrývek a
obalů sestupoval z vozu, nebo saní, velebný pán.
Rakvický
|
Nb
£ j zpravodaj
NS
Po zemřelém faráři Milímovi obdržel faru v Rakvicích
Václav Blažek, do té doby v Brumovicích a spravoval tuto
jenom tři měsíce a byl zde pochován v měsíci září téhož roku.
Po tomto nastoupil duchovní úřad Josef Pták v roce
1884, jenž mě s Františkem Švástou 7. listopadu oddával a
křtil naše první dítko Boženu v roce 1890. Téhož roku
odešel do penze.
Starší má sestra Marie onemocněla na souchotiny a
zemřela 22letá 8. listopadu 1883, zanechavši po sobě
dvouměsíční dítko Ludmilu, nar. 13. září 1883, která se pak
v roce 1902, 12. listopadu, provdala za Jana Kamenského.
V roce 1884 byla jsem v listopadu za starší družičku na
svatbě mé sestřenice Anny Nečasové s Janem Korčákem a
v květnu roku 1885 na svatbě Mag. Filípkové s Jos.
Jánoškem. Roku 1884, v květnu, jela jsem za příležitostí
biřmování do Vídně, jelikož má kmotřenka Kateřina
Schwarcová byla odsud. Rozená byla ovšem v Rakvicích.
V rodině mého bratra Václava zemřelo na začátku srpna
1884 novorozené dítko a právě byla celá rodina shromáž-
děna po pohřbu a zároveň i na hostině, neboť toho dne
slaven i úvod, když přišel té chvíle z Bilovic od sestry
Františka Kachyňové posel s nemilou novinou, že této,
v předešlé noci, vyhořela stodola s obilím i s namláceným
tam, čistým již, zrnem. Švakr Kachyňa té doby nebyl doma,
že otec ihned do Bilovic k sestře vozmo odejel.
V roce 1885, konány na paměť tisíciletého výročí smrti
sv. Methoda, z celé Moravy a i odjinud z ciziny, veliké pouti
na Velehrad. Pouť z Rakvic pořádána toho roku asi v měsíci
září, které jsem se také zúčastnila. Při tom vzpomínám si
na vyprávění mé maminky, jak tato i s tetičkou Marií
Průdkovou, byly na podobné pouti na Velehradě v roce
1863, kdy zase oslavována na paměť tisíciletého výročí
příchodu sv. věrozvěstů na Moravu. Tetička Průdková
na památku těchto oslav zjednala do kostela prapor
ve slovanských barvách s obrazem svatých Cyrila a
Metoděje, který dala vyšíti, a který býval nošen při
slavnostech církevních i světských. Praporu toho již není.
Tato tetička Marie darovala do kostela též 14 obrazů křížové
cesty, které byly ze sbírek věřících v roce 1928 pěkně
opraveny za úřadování P. Jana Spurného.
Tohoto roku 1885, 14. srpna, přihodilo se v Rakvicích
neštěstí, které, že se stává zřídka, pak svojí hrůzou vzrušilo
celou osadu. Odpoledne totiž toho dne, asi ku třetí hodině,
vypukl na půdě domu čp.27 patřícího Jos. Horáčkovi (jenž
měl za manželku moji sestřenici) požár. Toho času jela právě
moje maminka s pacholkem z domu do sklepa. Když
spatřili valící se kouř z hořícího domu, popohnali koně a
přijeli právě naproti, když čeledín viděl z hořící půdy do
otevřeného domovního průjezdu, skočiti nějakého člověka,
který byl zahalen celý v ohni a jenž běžel přímo do louže
na dvoře. Byl to sám hospodář domu, Horáček. Z louže
odnesli jej lidé do stínu u stodoly, kde jej polévali olejem,
ale všechna lidská pomoc byla již marná. Ležel celý
popálený, vlasy na hlavě, uši a ruce ohořelé, z ruk, jako by
měl na nich roztrhané rukavičky, visela mu v cárech ohořelá
kůže; vůbec bylo hrozné a žalostné na něj pohlédnouti.
Před tím dopoledne přišel Horáček za mým otcem do
uvedeného soudu otcova s Foukalem. Snad ozval se
v Horáčkovi hlas svědomí, že v onom procesu svědčil
X9
nesprávně proti otci, čehož napotom asi litoval. Teprve za
dva dny po požáru, za hrozných bolestí Horáček zemřel.
V následujícím roce 1886 vysázeny byly vinohrady na pozemcích „podzaječím“ a otec téhož roku byl vylosován za porotce.
V roce 1887 bylo ve farnosti naší biřmování a při té
příležitosti, posvěcen brněnským biskupem Bauerem toho
roku rozšířený hřbitov. Na svátek svatých Cyrila a Metoděje
jel skoňmi náš čeledín Cabal Jan do Jezer plaviti. Na
zpáteční cestě přes Panský díl, shodil kůň čeledína ze sebe
a za bujného nepokoje ukousnul Cabalovi palec na ruce,
následkem čehož byl ihned zavezen do nemocnice do Valtic.
(V původním znění autora)
z kroniky Ludmily Švástové, roz. Hrdinové
Zně
Když nastal ten žňový čas
hospodáři chodili po úvratí polí,
v bílých košilích s vyhrnutými rukávy,
drobili klásky v dlani
zkoušeli, jestli zrnko v zubech křupne,
tváře naduté jak křečci.
Volal jeden na druhého
tatíček na strýčka Michala:
Michale, co říkáš na naši pšenici?
Strýček Michal, když přišel na úvratí,
rozhlédl se napřed po poli
rozdrtil klásky v hrsti
dal si pár zrnek do huby a řekl:
Sláma je bílá, klásky se háčkují, zrnko křupne,
dá-li Pánbu, takého dne jak je dnes,
možete na ni zítra jít, séct,
vázat snopy a skládat do mandelů.
Ráno, když spadla rosa šlapali z dědiny
celé rodiny, jak stáda hus,
doma zůstali jen dědečci a malé děti.
První šla naše mamička
s Liduškou na zádech v travnici,
potom já a dvě starší sestry,
poslední tatíček, s kosou na rameni,
obrátěnou špicí nahoru,
s toulcem udělaným z rohu krávy,
zavěšeným háčkem na zástěře u pásu
v něm kamínek na broušení kosy,
který hrkal cestou, jak na velikonoce hrkáči.
Na poli sestry odebírali obilí
za kosou z posádu, dělali hrstě
a dávali na strnisko,
já s mamičkou je vázali do snopů,
skládali do mandelů a hrabali
roztroušené klásky po poli.
Osiny nás škrábaly pod košilí na těle,
šavloví koníci skákali po strnisku,
chytali do tlamiček komáry a mušky.
Poslední pokos, mávnutí kosou,
deset mandelů a to byla teprv pšenice.
Pavel Popovský st.
Rakvický
ME
NS
Muzikanti
No, řeknu vám, že v nekerej dědině je muzikantů jak blech v psím
kožuchu a v nekerej dědině néni ani jeden. U nás v Rakvicích bývaly
za doby první republiky muziky dvě. Jedna byla Korčákova a druhá
Filova a eště kolik dobrých harmonikářů a huslistů tu bylo. Tenkrát
vlastně každej učitel uměl hrát na nejakej hudební nástroj a muziků
si k temu učitelování přivydělával. Strejc Ludvík Frýbert od dolní
hospody uměl hrát na harmoniku, na husle a v muzice hrál na
baskřidlovku. Títo huslaři a harmonikáři hrávali po hospodách, po
sklepech, kde chlapi dovedli, když ich to popadlo, oslavovat aj tři
dni bez přestání. To se stávalo hlavně v době druhej světovej války,
kdy byly muziky zakázaný a lidi se přece nejak pobavit museli.
Kazdej moc dobře ví, že muzikanti sú chasa veselá. Sedijú, hrajú
a při tým hraní nesledujú enom noty, ale aj co se děje okolo nich a
špekulujúů co by kemu vyvedli nedobrýho. Nekdy se im to podaří, ale
nekdy je to aj obráceně. V tech dobách válečných si chodíval do Rakvic
přivydělat jeden zvláštní harmonikář. Byl odnekád z Vrbice nebo
z Bořetic, to už vám neřeknu, aj méno už čas smazal a ten chlap
zahrál na harmoniku kdo si co poručil, k temu hraní zazpíval a dyž
se mu při tem hraní a zpěvu dal přečíst nejakej článek z novin nebo
knížky, tak ho jak dohrál a dozpíval, odříkal zpaměti. Zkuste to a
poznáte, co je to za kumšt.
Jednů, to se stalo na Kateřinský hody, kdy muzikanti odešli ze
sálu hned po půlnoci a ani nečekali na zaplacení. Tenkrát v tým
roku došla skoro zima. Mrzlo až praštělo, snih poletoval mezi
kolotočama a střelnicama, ale na hodový veselí to nemělo žádnej
vliv. V sokolovni se zpívalo, tancovalo, starší se rozehřívali mladým
vínem, mladí tancem a zima nevadila ani děckám na houpačkách.
O půlnoci, jak je zvykem, si muzikanti odskočili na večeři a právě
tejto chvilky využil Jenda Suchánek a jak se nikdo nedíval, vložil
mezi dvě půlky klarinetu cigaretovej papírek a hned zmizel v hospodě.
Nikdo nic neviděl, nikdo nic netušil. Muzikanti se vrátili do sálu
posilněni gulášem a hodovýma koláčama, spokójeně si zasedli ke
svojim nástrojom, narychtovali si noty na říznou polku, kapelník a
bubeník Karel Fila dal znamení, křídlovky se rozezpívaly a netrpěliví
mladí tanečníci se rozběhli pro děvčata. Všecko se zdálo byt
v nejlepším pořádku až do tej doby, než došlo na sólo pro klarinet.
Už před tým si muzikanti všimli, že klarinet netrylkuje, ale říkali si,
že eště nechytl dech, ale jak byl ticho aj na svoje sólo, to už bylo na-
zpravodaj
nepomohlo, muzikanti se už nevrátili, bylo dohodovaný. Jedinej kdo
z tej patálie měl radost byl „lišák“ Jenda Suchánek. Přiznal se
kamarádom až na vánoční svátky.
Eště jeden případ vám možu povykládat, kdy muzikant došel
k úhoně.
Stal se strejcovi Tondovi z Rakvic taky za první republiky. Jak se
včíl jezdívá k muzikám přes pole, tak to se jezdívalo aj v dobách
minulých a tak si vykročil k muzice přes pole do Lednice aj strejc
Tonda. To eště tenkrát strejc byl mladej a svobodnej a pěšky to od
nás do Lednice okolo „Facky“ přece néni daleko. Lednica tenkrát
bývala ponejvíc dědina německá proto se tam musel mět každej
mladej návštěvník muziky napozoru. Němečtí mládenci si nerádi
necháli odvádět devčice inam a tak rvačky se konaly každů muziku.
Hned, jak strejc Tonda vkročil do sálu zalíbila se mu hneď u
dveří stojící černovlasá, štíhlá děvčica a tak hned jak muzika začala
hrát, šel pro ňu tancovat. Veliký neštěstí ale bylo, že právě túto dívku
měl vyhlídnutů aj německej trumpetista. Enom jak odtrúbil začátek,
hned položil trumpetu a hrnul se do sálu tancovat. Chasník to byl
vysokej a rovnej jak topol, ale ať byl jakej byl, strejcovi Tondovi se
nelíbil a když mu už po třetí při tanci přebral jeho vyhlídnutů děvčicuw
dal temu němcovi takovů facku, že to plesknutí bylo slyšet až na ©
záchodě a to byl signál jak pro místních, tak přespolních mládenců.
Německej muzikant byl zlost bez sebe. Chytl o hodně menšího Tondu
okolo pasu, zvedl ho nad podlahu a jak s ním chcel uderyt o zem
svezly se mu nohy a tak sebú pleskli na zem obá dvá. Jak místní
chasníci viděli, že jejich kamarád leží na zemi, vrhli se mu na pomoc,
k nim se připójili přespolní kluci a uprostřed sálu vytvořili velkou
hromadu zmítajících se těl, na spodu s rozplácnutým strejcem
Tondou. Ten se nemohl hýbat, nemohl dýchat a když už si myslel, že
se blíží jeho poslední hodinka, objevila se mu před nosem něčí ruka.
Nevěděl kemu patří, ale ze zúfalství to bral jako poslední možnosť
záchrany svojeho mladýho života a tak si ruku přitahl k sobě a ze
všech sil se zakúsl do palca. V tú chvílu se ozval řev jak dyž dere
nekdo kožu z živýho tygra, ale Tonda nepovolil. Řev neustával a tak
se hromada těl začala pomalu rozpadat až ostáli na zemi ležet enom
Tonda s německým muzikantem. Trumpetista si držel ruku a bolestně
naříkal, na podlaze pod ním se zvětšovala kaluž krve. Kamarádi ho
odváděli k ošetření do hospody a strejc Tonda byl volnej. Pomali se
postavil, oprášil se a jak zjistil, že o něho nikdo nejeví zájem, oblákem
vyplul ukúsnutej němcuj palec na podlahu a už na nic nečekal,
otevřeným oknem vyskočil do letní noci a utíkal k Rakvicám co mu
(v původním znění autora)
nohy stačily.
Pohl Zdeněk
tóneček nebo písknutíčko z teho tenkýho dřevěnýho inštrumentu
nevyšlo. Překvapení muzikanti přestáli hrát, nervózní kapelník
zezadu od bubna provrtával palčivým pohledem nešťastnýho
klarinetistu, ale ten enom nechápavě krčil ramenama. Znova se
muzikanti naštelovali, znova dal kapelník pokyn ke hraní, znova
došlo na sólo pro klarinet, ale ten zas byl hluchej jak poleno aj dyž
klarineťák do něho fučel, div si škraň neroztrhl.
„Ten klarinet je snáď začarovanej,“ krútili hlavama muzikanti.
„Rychle rozdělejte ten krám, nekde přece musí byt chyba a o žádných
čárech nechcu nic slyšet!“ nařídil kapelník a hned po rozdvojení
klarinetu všecí věděli proč klarinet nehrál. Důkaz byl na světě.
„Kdo to udělal! Ptám se vás naposledy kdo za lumpa to udělal?“
burácel do sálu kapelník, ale vínem a tancem rozjařenej sál mu
nevěnoval pozornost enom stárci začali tušit, že se něco nekalýho
stalo a že to može s hodama špatně dopadnůt a jejich tušení se im do
puntíku vyplnilo.
„Tož vy nic. Nikdo nic neudělal, nikdo nic neviděl, tož z nás si
teda žádnej bláznů dělat nebude! Chlapi zbalte nástroje a ide se
dom. Takovým pazeřivcom my hrát nebudeme, to teda né!“ křičel
kapelník, zlostně práskl do bubna a klačil muziku k východu.
To rychlý a nekompromisní zakončení se ale nelíbilo stárkom a
tak začalo žduchání, dohadování aj nejaká facka padla, ale nic
9)
Rakvická kapela z let dvacátých a třicátých
Horní řada: Bartošic, Cabal Jos., Dvořák Čeněk, Suchyňa Jan,
neznámý.
Dolní řada: neznámý, Kamenský, Pohl Emil, Pohl Jos., Sedláček,
Kamenský st.
Stojící bubeník - Bedlivý
[a
Rakvický
Lotýnka
Za první republiky byli správci státních
statků a lesů většinou Němci a Madaři, kteří
neuměli mluvit dobře česky. Pracující člověk byl
proněto, co dobytek. „Kolik hodin děláme pane
správče?“ ptal se Bednařík, ten co jezdil
s volama a vodil je s řetízkem v ruce u krku.
„Petnaryk neteláme na hotyny, teláme na
ten a tyš saty to nelípí, zostan doma,“ odpověděl
správce. Ti poblíž, kteří to slyšeli, zašla jim chuť
ozvat se a zastat se Bednaříka, každý měl doma
početnou rodinu, pracoval za deputát, bydlil
většinou ve dvoře „v ratejně“ velké místnosti,
společně, přepažené dřevem a konopnou
plachtou a vařil společně, uprostřed na jednom
sporáku.
Na podzim, když se vozila řepa do
cukrovaru a zkrajky do krechtů, většinou pršelo
a spřežení volů s lidmi bylo harmonicky tak
dokonalé, jak chůzí, tak i apatií k okolnímu
světu. Až večer, když si volaři svlékli široké
zástěry a kabáty, umyli se ve škopíku teplé vody
od bláta, jízbou se neslo:“Ejhle, člověk!“
Panští pacholci, kteří jezdili ve dvoře
s koňmi, byli většinou svobodní, byla to vyšší
kasta a také si na tom zakládali. Seděli na
vozech a řídili si spřežení opratěmi.
Už řadu let jezdil s voly Isidor Mráka. Měli
se ženou Filomenou sedm dětí a proto neměl
v práci na vybranou. Když šel večer domů, tvrdá
aširoká zástěra s prsňákem, v níž měl obepnuté
celé tělo, mu plandala před sebou. Konev
deputátního mléka, které nesl k večeři pro
rodinu, mu visela vpředu zavěšené z krku na
gl
hal
NZOŽ
zpravodaj
každé přivezené fůře na dlouhé žebřině vozu
kapesním nožem zářez, Po večeři, kdy děti spaly,
vyložil svůj sen Filomeně. Ta byla radostí
posedlá a chytala se každého čísla. Jak
Filomena, tak Isidor nikdy nepřemýšleli, co by
s tolika penězi dělali, kdyby vyhráli.
Isidor věděl, že na každé fůře, kterou přivezl
k mlátičce, bylo pět mandelů po šestnácti
snopech, to je osmdesát snopů a za dvanáct dnů
mlatu, je to 5760 snopů. Toto číslo napsali na
školní břidlicovou tabulku, kterou ráno
Filomena zamotala do plachetky a vzala s sebou
na poštu. Filomena se po cestě smála, zpívala
si, byla veselá a s kmotřičkou Nadějí občas
vytáhli z plachetky břidlicovou tabulku a dívali
se na šťastné číslo od Anděla.
Pošmistr, když viděl tak brzy ráno ženu u
dveří pošty, volal: „Ženská, otvíráme až za půl
druhé hodiny.“ Filomena, když viděla jít lidi
do kostela, přidala se k nim. Tak vroucně se
ještě nikdy nepomodlila, aby Pán Bůh dal a
vyhráli v Lotýnce. Když pak podávala
pošmistrovi tabulku s vyznačeným číslem a
řekla,, že toto číslo chce desetkrát tuplovat,
pošmistr otevřel okénko a zavolal na listonoše,
kteří po ránu třídili poštu. Takový případ tu
ještě neměli, hleděli na ženu jak na zjevení.
Jeden ten listonoš nosil poštu do dědiny, odkud
byla Filomena a ptal se: „Mráková, co vás vede
k takvysoké sázce?“ „Chcem vyhrát,“ jednoduše
odpověděla Filomena, „šak nás to stojí kozu a
stádo hus. které jsme prodali.
Filomena každý den šla listonoši za dědinu
naproti a trvalo skoro měsíc, co kroutil listonoš
z daleka hlavou a mával rukou, že nic nenese.
Až jednou pošťák volal: „Mráková, podle tažebnílistiny vyšlo vám v Lotýnce „terno“ číslo, které
provázku a na zádech nesl otep sena pro kozu
a králíky.
Isidor i jeho žena byli pracovití, o děti se
jste vsadila. Filomeně ani nenapadlo, že to nebyl
měsíc do Lotýnky čísla, která jim ve snu víla
„Naděje“ vybájila nebo si přes den vyfantazírovali sami.
Za ty roky, co sázeli do Lotýnky, měli
v papírové krabici hore u stropu, na dřevěném
z města, kde byla sázková kancelář. „Mám
každou chvíli přehrabovali a někdy to bylo jen
spřátelí.“ Tu slyší Isidor hlas Anděla ze snu:
starali, jenom jednu slabost měli, sázeli každý
roštu stohy tažebních lístků, ve kterých se
0 jedno číslo, kdy jim výhra unikla. Snář hore
za roštem byl už tak ohmataný a už ho ani
nepotřebovali a každý sen si přeložili do čísel.
Filomena šla každý měsíc do sousední dědiny
na poštu vsadit do Lotýnky.
Bylo to v mlaty. Sváželo se obilí k parní
mlátičce, která stála venku na lánu. Formani
ve dvoře zapřáhli v pět hodin ráno a mlátilo se
až do západu slunce.
Isidor vezl poslední fůru, byl unavený a při
chůzi cestou s řetízkem v ruce od volského
krpače usnul. Ve snu, místo velkých rohů vola,
vidí Anděla a místo břinkání řetízku slyší hlas:
„Isidore, vaše naděje na výhru bude splněna,
napište si na tiket číslo, kolik jsi vezl snopů obilí
k mlátičce, od začátku mlatů. To číslo nesmí
být ani o snop větší nebo meší. Jedna podmínka
tady je, budeš dál jezdit s volama a nebudeš se
vyvyšovat nad své kamarády.“ Isidor si dělalpo
Anděl, který vnuknul Isidorovi to číslo, alenáho-
da, že značnou část sido Lotýnky už naskládali
a někdo z těch tisíce lidí přece vyhrát musí.
Mrákovi večer přemýšleli, jak přivézt peníze
nápad“, řekla Filomena. „Popros Isidore pana
správce, aby jel s námi v kočáře pro ty peníze,
když budem mět peníze, třeba se s nama
„A nebudeš se vyvyšovat nad své kamarády. “
Když přišli na druhý den do sázkové
kanceláře, všichni úředníci je provázeli očima,
kam se jen pohnuli. „Paní Mráková,“ Filomena
se otáčela, když to slyšela, tak ji ještě nikdo
neoslovil, jestli nemá za sebou dvojnici stejného
jména. Až když u výplatní přepážky slyšeli
troubit fanfáry a sám pan ředitel jim blahopřál
k výhře a podával ruku, Filomena z toho byla
vylekaná a nevěděla, jestli má tu ruku políbit,
jak líbala křtící kmotře, tak jen řekla: „Za
všechno děkujeme tomu volovi, který dal ve
spánku vnuknutí Isidorovi:“ Ředitel, když to
slyšel, myslel na nejhorší: „Ta ženská se z té
výhry pomátla.“ Isidor, když to všecko
pozoroval, otočil řeč na ostrahu peněz cestou
domů, neboť bylo třeba jít přes les.
Zpráva o tak velké výhře se dostala na
četnickou stanici a tam jim poradili, aby větší
část peněz uložili do spořitelny a po cestě domů
je doprvodí dva četníci.
Ve městě byl právě výroční trh a Filomenu
napadlo, když se zbavili té kozy a hus, koupit
nové. Za chvíli Filomena poháněla dvě vemenaté
kozy a stádo hus. „A to je povedeme domů za
doprovodu četníků?“ smál se Isidor. A kdo ti
říká Isidore, že ty kozy a husy poženeme?“
„Koupím si tady ve městě kočár se zlatým
kováním, s lucernami po boku, stříškou nahoře
a koně a povezem se všichni, jak se vozí pan
správce, peníze na to máme.“
Četníci se po domluvě s Isidorem vrátili na
stanici a Mrákovi s kozami a stádem hus se
ubírali k domovu.
Když ráno přišel Isidor do práce, pan
správce mu podal ruku a oslovil ho poprvé za
deset let: „Pane Mráko, jistě nebudete jezdit
s potahem volů, hlásí se na vaše místo dnes
potřebnější.“ „A co budu dělat pane správče,
nic jiného neumím. “ „Myslel jsem, dohlížet na
lidi nebo mě dělat kočího. “ „To né pane správce,
ze žebráka mrcho pána a já si lidí vážím,“
odpověděl Isidor.
Isidor při chůzi s volským potahem měl do
večera nohy strnulé a každý večer si je máčel ve
škopíku teplé vody. Když je předjížděli pacholci
s koňmi, ještě na ně pokřikovali. Jednou ho
napadlo: „Ti volci nejsou tak hloupí, jak si lidé
myslí. Co vyměnit volům těžké dřevěné krpače,
které je derou do krku za chomouty, jako mají
koně a řídit spřežení volů opratěmi z vozu?“
V neděli, když byl v kostele, stavil se u mistra
sedláře a domluvil s ním, že do konce měsíce
září, než se začne svážet řepa do cukrovaru,
zhotoví sedlář dvanáct párů postrojů pro
spřežení volů.
Isidor nebyl marnotratný, ale vymínil si:
„Prokope, ty chomouty musí být se žlutým kutím nahoře na kobylce, podušky a svršky na pobočácích pěkně polstrované, tak aby netlačily.“
„Isidore, ty budou stát víc než chomouty
pro koně.“ „Ať stojí, co stojí, v neděli přivezu
peníze,“ odpověděl Isidor. Ještě se domluvili,
že řeknou, že je to nařízení prezidenta a vlády.
Jednou v noci Isidor s Prokopem chomouty
do maštalí přivezli. Ráno, když přišel Isidor
do práce, vidí shluk lidí a slyší: „Aťžije prezident,
který nařídil v republice používat u volských
potahů místo dřevěných krpačů chomouty
s opratěmi.“ Křičeli volaři a pan správce hleděl
z okna, jestli to není rebelie.
Když poprvé vyjeli volaři s takto ustrojeným
spřežením, seděli na vozech s opratěmi v rukou
a jeli kolem školy, vyhrnuli se všichni žáci i
s panem učitelem, který psal obecní kroniku.
Někteří žáci mluvili se svými otci. Pan učitel
ještě ten den do kroniky napsal: „Léta páně 1848
byla u nás zrušena robota a 26. září 1933 byly
dřevěné volské krpače, které otíraly volům krky,
nahrazeny chomouty s opratěmi a spřežení volů
je řízeno z vozu.
Pan učitel netušil, že toto není nařízení pana
prezidenta ČSR a vlády, ale je to útrpnost
dobrého člověka Isidora Mráky a jeho výhry
v Lotýnce.
Pavel Popovský st.
7
Rakvický
Rozjímání nad dědictvím
Řekla o mně jedna paní: „Bývalá
učitelka a chodí do kostela.“Je to zvláštní, že od r. 1989 uplynula už řádka let a
ještě si lidi všímají, kdo by neměl do
kostela chodit.
Právě v tomto roce 1989 jsem se
přistěhovala do Rakvic. A tehdy, třebaže
se mi rakvický kostelíček líbil, mě ani
nenapadlo do něj vejít. Dnes tam chodím
ráda
a chci si s vámi,
milí čtenáři,
popovídat, jak se to mohlo stát. Prosím,
žádná agitace, ale ať se ta
paní dozví,
cestičku
v kostele
ne? A má tak dušičku v peří.
V r. 1944 jsem začala chodit do školy.
Náboženství patřilo mezi hlavní
předměty. Na přední zdi visel kříž a
vyučování zahajoval pan řídící každý
den modlitbou Otčenáš. Jako všechny
děti, chodila jsem taky do kostela, kde
bylo pro nás vyhrazeno místo. Určitě to
tak bylo i v Rakvicích. Na některých
předních lavicích jsou tu ještě čitelná
jména rakvických občanů. Jména jsou
čitelná dodnes, ale jejich nositelé
ke
„své“
lavici
nehledají. A přece pro naše předky byl
kostel místem, kam si byli zvyklí přicházet pro útěchu a naději. Věřili tomu, co
kdysi přinesli sv. Cyril a Metoděj a co
dnes předávají lidem jejich nástupci kněží. Vzývali Krista, který učil lidi dobře
žít a zemřel za jejich viny na kříži.
Po únoru 1948, kdy se zatáhla „želez-
ná opona“, se začalo s propagací vědeckého světového názoru. Dospělí
absolvovali nekonečná školení o škodlivosti křesťanské výchovy a náboženství
vypadlo ze školních osnov. To bylo šrámů
v srdcích lidí! I já mám vzpomínku.
V září r. 1949 jsem začala jezdit z naší
malé pohraniční vsi do Slavonic. Jezdili
jsme ne v autobusu, ale v „unře“, což bylo
kdysi válečné vozidlo s rozbitou plachtou a schůdky pro nástup vzadu. Jako
do kurníku jsme tam s výskáním lezli a
celou půl hodinu jízdy prozpívali. Tento
„spoj“ se pak vracel zpět až ve 4 hodiny
odpoledne. V půl sedmé nám školník
otevřel vrata školy a zmizel. (Možná ještě
pod peřinu.) Téměř dvě hodiny jsme my,
nezbedníci, řádili na rozlehlé školní
Mé
NU
zpravodaj
Byla to zlá doba a bylo prolito mnoho
slz, hlavně z očí babiček, které nemohly
pochopit, že rodiče jejich vnoučat jsou
okolnostmi přinuceni, odhlásit děti
z nepovinného náboženství a nechat
zarůst chodníček do kostela.
Ale čas běžel a lidi si zvykali. I já,
protože jsem chtěla být učitelkou, jsem
si jako většina dětí, zvykla. Další mladá
generace už se v neděli těšila na pohádky
v televizi a jejich rodičům bylo lhostejné,
že kostel je dominantou obce. Většina
obyvatel obcí se stávala ateisty - to asi
bylo jediné, co se představitelům strany
a vlády povedlo.
Dnes můžeme navštívit země EU. Kéž
by si naši lidé všimli právě toho, jak se
uplatňuje vztah k víře v Boha v rodinách.
Jistě, 40 let je dlouhá doba.
Pan vikář z Brna, který v Rakvicích
před časem zastupoval, vyslovil názor, že
člověk, který obdivuje dokonalost
přírody (uváděl jako příklad způsob
života vodního pavoučka) a seznámí se
se životem Krista, může sám dojít
k přesvědčení o existenci Boha. Je to
právě můj případ.
Mám ráda les. V klobouckém lese to
zjara voní konvalinkou, korunami dubů
prozařuje zelené světlo. A všude zpívají
ptáci. Na podzim tu vdechujete vůni
země a hub. Žloutnoucí tráva je obtížena
bílými krajinami pavučin se spoustou
třpytivých perliček. Nějak mě to tam
vždy přitahovalo k zemi - poklonit se
kráse a dokonalosti. Nemám teď ale
v úmyslu líčit své dojmy z přírody. Než
vám povím, jaká náhoda přehodila
výhybku na mé životní dráze, znovu se
zmíním, jak na mne, učitelku před
důchodem, dopadla sprška polistopadových změn.
Všechny novoty v životním stylu,
v televizi, neustálé zvraty v politickém
životě i v ekonomice, houpačka, kde lidé
stoupali a padali, to mne skličovalo,
nerozuměla jsem tomuto jinému světu a
nevěřila ničemu. Zůstalo mi málo, čeho
bylo možné se zachytit a popadnout dech.
Jedním z ostrůvků klidu a porozumění byl Archlebov s kamarád-kou
Růžou. Tam chodí do kostela kdekdo a
já, když jsem nechtěla čekat doma
u televize, jsem teda šla. „Na chóru“,
půdě. Pak zaburácel hlas školníka a
honem do tříd. Jenže já jsem neutekla.
Hned napoprvé jsem totiž objevila
v jednom koutě velké kříže vyřazené ze
tříd. Tolik ukřižovaných Pánů Ježíšů!
Bylo mi jich strašně líto. To, že je vyhodili
do prachu a pavučin.Já jsem byla zvyklá
před křížem pokleknout a modlit se. A
tak jsem se pomodlila každý den i tady.
Teprve pak jsem se odplížila, až bylo
protože Růženka je zpěvačka. V kostele
jsem byla i v roce 1976 - v lázních,
ale nebylo to ono (vadila mi čeština, kde
jsem měla v paměti latinu) a po chvíli
jsem se vytratila. I v archlebovském
kostelíčku jsem spíš pozorovala seshora
lidi a žádný zvláštní pocit jsem neměla.
Pak přišlo pozdvihování. Všichni tam
vlakem z Bolíkova.
k něčemu
slyšet děti, které o půl deváté dorazily
8
dole, nabitý kostel, všichni na kolenou.
Teď mi blesklo hlavou. Toto, to je ono,
co dnes lidem chybí: pokora, úcta
tajemnému
a úžasnému.
Většinou se lidé pídí po majetku, po kráse těla, po moci, ale pořád mají málo.
Mají v sobě prázdnotu. Nevědí co to je,
ztišit se, vpustit do duše tajemství.
Kristův odkaz a radost z něho. Tady si
všichni podají ruce, cítí sílu v tomto
společenství, které má svůj pevný bod
acíl.
Příští neděli jsem se už váhavě
rozhlížela po rakvickém kostele. Znala
jsem tu jedinou tetičku Strýčkovou, sedla
jsem si k ní a dělala všecko po ní. Zvykla
jsem si na česky slouženou mši a vyba-
vily se mi v paměti písničky, které se
zpívaly tenkrát dávno v Loučce.
Tak tedy, vážená paní, chodím do
kostela poslechnout si Boží slovo i
moudrá slova pana faráře, těším se na
děti, které mi přijdou podat ruku a popřát pokoj do duše - Kristovo poselství.
Společně se modlíme Otčenáš, zpíváme překrásné písně. Nalézám tu klid
a radost.
Vážím si nesmírně rakvických rodin,
které si uchovaly ono dědictví otců a vodí
do kostela své děti. Je to dobře i pro ně,
protože v křesťanské výchově, kterou
tyto děti navštěvují, jim někdo vštěpuje
lásku a úctu k rodičům a probírá s nimi,
co je dobře a co špatně. Mnozí rodiče,
zatíženi prací a starostmi, si mohou být
jisti, že jim někdo velmi pomáhá a dává
jejich dětem nejcennější dar pro život.
Ze člověka snaha žít podle „Desatera“
mění k lepšímu, zjišťuji sama na sobě.
Vážím už každé slovo, než je vypustí,
z úst,
nenadávám,
zakopnu
když
na
dvoře
o slípku a nezabývám
se
zbytečně svými zdravotními (i jinými)
problémy.
Vážený čtenáři tohoto Zpravodaje,
chci na závěr říct, že psát veselé příběhy
o zvířátkách je snadné a zábavné. Teď to
nebylo takové. Cítila jsem ale potřebu
poslat vám tohle malé klubíčko zážitků
a zkušeností - a vy si ho každý po svém
pomalu rozmotáte.
Náš stát uznal 2. července jako
významný den našich národních dějin.
Ostatně obyvatelé evropských států si
také velmi váží svých světců a patronů a
prokazují jim úctu, proč by to nemohlo
být i v Česku? Takže v ten den se
rozhlaholí kostely v Čechách i na Moravě
písní, která přišla na svět v r. 1893 - text
VL. Šťastný, nápěv polská píseň. Dovolte
mi uvést poslední sloku:
„ I když se pyšná nevěra kol vzmáhá
a peklo seje koukol nových zmatků,
nebudem dbáti odvěkého vraha,
nedáme sobě bráti věčných statků.
Víře vždy věrni budou Moravané,
dědictví otců zachovej nám, Pane. „
Oldřiška Švástová
Ms
Rakvický
NZ
zpravodaj
V mateřské škole trochu jinak
Letošní oslavu Dne matek a Dne dětí jsme si připravili
tak, aby byla jak pro děti, tak i pro rodiče zajímavá a zábavná.
Přišel nápad a akce byla na světě. Nazvali jsme ji Spinkání
bez maminky.
Děti se nemohly dočkat. Čtrnáct dní před očekávaným
termínem jsme se začali připravovat. Počítali jsme s tím,
že vlastního spaní se zúčastní pouze předškoláci. To jsme se
však přepočítali. Zahanbit se nenechali ani naši malí školáčci.
Všichni chtěli být stateční a odvážní.
Ale ejhle! Co čert nechtěl, to se stalo. Začalo pršet. Špekáčky
už jsme jedli v budově, kde byly připravené stoly a lavice.
Tatínkové opékali i v dešti. Najedli se všichni. Tuto hříčku
přírody jsme přečkali opět hrami a zpěvem. Brzy pršet
přestalo, ale rodiče už si u ohně neposeděli a moc je to mrzelo.
O půl desáté večer jsme se vydali hledat to překvapení
s baterkami po trpasličí stezce. Šli všichni, nebál se nikdo a
každý si balíček z trpasličí stezky přinesl. Písní a pusou se
děti s rodiči rozloučily a věřte nebo ne, neplakal nikdo. Větší
strach a obavy měli rodiče než děti. Zabalení do spacáku, kam
siděti každá maminka uložila, si poslechly pohádku, naposled
si zablikaly baterkami, dostaly pusy od paní učitelek a
Překvapení, které jsme si pro rodiče připravovali, děti
udržovaly v naprosté tajnosti a vidina toho, že budou chodit
s baterkou, byla pro ně víc, než nejsladší a největší čokoláda.
Dříve než ve čtvrtek - den před očekávanou akcí - jsme se do
Kačenárny, tam se naše akce uskutečnila, nedostali. Stál tam
hned u brány celých 14 dnů včelí úl, plný včel. Až tedy den
předem uviděly děti doposud pomyslnou Kačenárnu a
prostornou louku s ohništěm, kam si přijdou hrát se svými
rodiči a pak spát ve spacáku. Co však přinesl pátek? Sešli
jsme se v nečekaném počtu - 60 lidí! S tím opravdu paní
učitelky nepočítaly. Všichni však byli kolem ohně usazeni.
O oheň se postarali pracovníci čety OÚ a dva tatínci, kteří
„Dobrou noc!“ zaznělo místností z úst dětí i učitelek. Ještě
dlouho se ozývalo šustění, chichotání, prskání, frkání,
smrkání a brebentění, než zavládlo ticho. Spaly jako Šípkové
Růženky. Jen paní učitelky nemohly najít ten správný důlek
na spaní, a tak už se nemohly dočkat až budou ráno vstávat.
Zima opravdu nebyla.
Děti vstávaly brzy, protože dojmy a zážitky nedokázaly
v sobě udržet a hned si je začaly mezi sebou povídat. Tak se
budily navzájem.
dřevo nařezali. Tolik toho bylo, že by se dalo sedět až do rána
u ohně. Ale bohužel.
ey
á
Dětí ze třídy bylo 21, na spinkání 18.
Nikdo nemohl opékat špekáčky dříve, než splnil úkoly
u pohádkových postaviček - Krtečka, Jeníka a Mařenky,
u pejska, u Křemílka a Vochomůrky, u Makové panenky a
motýla Emanuela. Tak tedy všichni - děti a vždy jeden rodič
- skákali v pytli, házeli drátěnky do koše, děti se nosily na
zádech rodiče, všichni přenášeli míčky na lopatce, nosili
polštářky na hlavě, chodili ve velkých botách či hledali
ztracený předmět, nebo hmatem určovali předmět schovaný
pod šátkem. Všichni to brali opravdu vážně a poctivě plnili
každý úkol a nikdo nepokazil dětem legraci.
Teprve po splnění těchto úkolů se mohl zapálený oheň
obsypat špekáčky, aby mohly mlsné jazýčky ochutnat.
Po snídani, kterou připravily dvě maminky, dostaly děti
pamětní list za statečnost a odvahu. Ani se na rodiče netěšily,
chtěly tam spát ještě další noc.
Vše však jednou končí a nám akce skončila v sobotu
v 8.00 hodin. Zůstanou nám všem hezké vzpomínky na to,
jak si umíme, když chceme, spolu hrát, dovádět a smát se.
Poděkováním byly radostné a rozzářené oči našich dětí.
Za zdárný průběh akce chceme poděkovat:
Sdružení rybářů za bezplatné zapůjčení prostor Kačenárny,
manželům Haladyovým za odvoz a dovoz pomůcek a
lehátek, manželům Uhrovým za odvoz lehátek, manželům
Suchánkovým (Josef a Eva) za odvoz lehátek, paní Moudré
Jitce a paní Pešové Aleně za zajištění snídaně, panu
Průdkovi Danovi za filmování akce, panu Kovaříkovi
Danovi a panu Válkovi Karlovi za noční hlídku, paní
Kovaříkové Marcele za focení, pracovní četě OÚ za dovoz
a zajištění odpadového dřeva, panu Korčákovi Liborovi a
panu Bednaříkovi Milanovi za řezání dříví na táborák, panu
Čechovi za přípravu a dovoz pamlsků na stezku odvahy a
Nikolce Průdkové za zpracování pamětního listu na počítači.
za MŠ Miroslava Průdková
9
|
Rakvický
M |
NSS
zpravodaj
Spinkání bez maminky
DA SLALOĚ NOSÍ
Každým rokem bývá ve školce koncem roku besídka,
kde se sejdou i rodiče. Ale tento rok prožili ŽLUŤÁSCI úplně
„U OdNáhI
něco
Ji
nového.
Táborák
v Kačenárně
se spinkáním
s kamarády. Na táboráku se soutěžilo, zpívalo, dovádělo a
jedlo. Dobrá nálada děti neopustila ani tehdy, když začalo
pršet a ony musely dovnitř. Na závěr všechny děti zazpívaly
rodičům hezkou písničku na dobrou noc. Pro každého
rodiče je to krásný zážitek, když vidí své dítě šťastné a to se
povedlo p. uč. Průdkové a Čechové. Za to jim patří velký
opinkání bez Maminky
Rakvice 21.5.-22.5. 2004
obdiv a DÍKY.
Sloka písně:
„Mámo, táto, proč musím jít spát?
Chci si s vámi ještě tady hrát.
Tak málo jsem spolu byli,
ani jsme se nemazlili.
Pojďte ke mně na chvilinku,
než se schoulím pod peřinku.
Tak se mi to bude líbit moc,
pí.uč. Čechová
Průdková
Hurá
na
p
rá zdninv!
r
Už aby tu byly, povzdechne si jistě nejedna učitelka, či
učitel koncem školního roku. Vždyť těch mimořádných
aktivit mimo vlastní výchovný program bylo, použiji-li výraz
pana Vysloužila „haba kuk“.
V rakvické mateřské škole máme tři barevné třídy -
žlutou, růžovou a modrou. Některé mimořádné aktivity byly
společné a některé si organizovala ta, která třída.
Od září do června tak děti navštívily 6 divadelních
představení, dále prezentaci dravých ptáků, absolvovaly
předplavecký výcvikv Břeclavi. Pravidelnou činnost vyvíjel
sportovní kroužek pod vedením paní uč. Boháčkové,
výtvarný kroužek a logopedie, kterou od pololetí vedla paní
uč. Křivánková - speciální pedagog.
Z jiných zajímavých činností uvádím:
- © podzimní výlet na kolech s rodiči
- © opékání brambor na poli
- © tvoření z přírodního materiálu s rodiči
-© návštěva u Nachtigalů, jízda dětí na koni
- © návštěva čerta a Mikuláše v MŠ
- © předvánoční posezení při svíčkách, besídka pro rodiče
- © karnevalové řádění
- © spinkání bez maminky
-
školní výlet
- | besídka pro maminky
- © sportovní soutěže, rozloučení s předškoláky, táborák
Právě poslední uvedená akce byla dovršením letošního
školního roku. Program na ní obohatily tanečním
programem i organizační výpomocí děti ze skupiny
„Simoni“ a „Baby Simoni“ pod vedením paní uč. Břečkové
a Látalové.
Vím, že nejedna akce byla finančně náročná i pro rodiče.
O to víc si cením sponzorství.
10
ještě pusu a pak dobrou noc!“
za rodiče dětí napsala Kovaříková Marcela
DĚKUJEME: Manželům Krůzovým
- firma Mikro - 3x ročně darovali dětem
hodnotné hračky ve velkém množství.
Manželům Hyclovým - pozvali děti na
občerstvení na výletě do Lednice a koupili
špekáčky k táboráku pro všechny děti.
Panu Slámovi za dodání dřeva na táborák.
Firmě TPH
- velkoobchod Břeclav - dodala sladkosti
do balíčků pro všechny děti.
Panu Lubomírovi Malinkovi
za dodání sirupů na občerstvení.
I drobnosti potěší. V průběhu školního roku nám rodiče
dali, nebo půjčovali CD disky, modelovací hlínu, pomohli
při focení, nebo filmování dětí. I Vám patří dík.
Za své kolegyně, Jana Mikuličová
V
Rakvický |*
ŠKOLA V PŘÍRODĚ
Třetí dubnový týden prožili žáci 1. a 3. třídy ve škole
v přírodě v Javoříčku. Ubytování nám poskytla chata
Jeskyňka, která se nachází přímo nad vstupem
do Javoříčských jeskyní, v krásném lesním prostředí.
Při návštěvě jeskyní nás zaujal nejen Dóm Gigantů, ale
hlavně netopýři, kteří tam nerušeně odpočívali. V blízkém
okolí chaty je k vidění i Zkamenělý zámek a Indiánská osada
U posledního mohykána. Turistickou lahůdkou byla
návštěva hradu Bouzov, či spíše zpáteční 5km pěší túra
lesem. Hrad se nám moc líbil. Vždyť se tam natáčela
pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Nádherné
prostředí, výborná kuchyně, nové poznatky, spousta soutěží,
diplomů a oceněných - to byla letošní škola v přírodě.
O zdraví se starala paní Radka Suská, pedagogický
doprovod tvořily paní učitelky Z. Skřivánková, D. Lacinová,
m
M. Zlámalová a R. Jedličková.
«
1.třída
JESKYÁKA
“
Bv
U posledního mohykána
Pláhu Banán 34
NakreslilA Eliška Rampáčková, 3. třída
Il
Rakvický
Básničky, které vytvořily děti
na téma - Škola v přírodě
17
(E£ ) zpravodaj
Na tů našu notečku
V neděli, 30. května 2004 se v sále
Sokolovny konala soutěž dětských
zpěváků. Zde jsou její výsledky.
Bouzov
Bouzov, to je príma hrad,
1.kategorie (1. a 2. třída)
chodí na něj každý rád.
Když tam ještě vládl král,
pokaždé se všemu smál.
Když však přišel o svou dceru,
podobal se přihlouplému.
1. Jana Otáhalová (Kobylí)
2. Jan Kočár (Valtice)
3. Jan Míchal (Velké Pavlovice)
cena poroty:
Markéta Břečková (Rakvice)
(Klára Pohlová)
Jana Kurcová (Šakvice)
Denisa Doležalová (Valtice)
Daniel Rapant (Klentnice)
Barbora Grůzová (V. Pavlovice)
Žaneta Pluháčková (Rakvice)
Jaroslav Polomini (Šakvice)
Dminika Skrývalová
3. kategorie (5. a 6. třída):
Marek Kraus (Šakvice)
Martin Prchal (Šakvice)
Jaroslav Tesák (Kobylí)
sory
Z MEPBE
tv
. kategorie (3. a 4. třída):
Radim Kočár (Valtice)
==
rd
kusů
Nakreslil Filip Šando, 3. třída
Veronika Scháfferová
(V. Pavlovice)
4. kategorie (7., 8. a 9. třída
1. Veronika Vrabcová (Sedlec)
1. Dominika krývalová (Rakvice)
Zkaměnělý hrad
2.
3.
Zkaměnělý hrad,
každý hledá rád.
5. kategorie: duet:
Vede k němu cesta dlouhá,
nohy bolí - ouha, ouha.
Javoříčko
Javoříčko, Javoří,
kuchaři se podaří
Marie Chmelinová (Mikulov)
Marie Lukešová (Rakvice)
1.
Veronika Vrabcová (Sedlec))
a Marie Chmelinová (Mikulov)
2. Aneta Nováková
a Eliška Vomáčková (V. Pavlovice)
3. Eliška Rusňáková
a Jaroslav Tesák (Kobylí)
Hana Matějková ZŠ Rakvice
špenát, řízek, hranolky,
to je něco pro holky.
Kluci zase rádi sýr,
z lesa k tomu houká výr.
(žáci 3. třídy)
Šlehačka a les
Šlehačka je bílá, sedí na ní víla.
Víla je z jeskyně, vedle plno stromů je.
(Ondřej Průdek, 3.třída)
K Bouzovu
K Bouzovu je cestička
kolem plno lesíčka.
Cestou houká výr,
k večeři je sýr.
Kuchař nám ho uvaří,
určitě se podaří.
12
(Eliška Rampáčková)
Nakreslil Nikola Zapletalová, 3. třída
s
Rakvický
k
KROK SUN KROK
TANEČNÍ PŘEHLÍDKA HUSTOPEČE
MAŽORETKY
V pátek 7. května 2004 se v Hustopečích uskutečnil
B55
zpravodaj
Mažoretky v Chorvatsk
Poslední vystoupení mažoretek ZŠ a MŠ Rakvice v tomto
roce se uskutečnilo v Chorvatsku za spoluúčasti mažoretek
z Valtic, Břeclavi a Pohořelic.
Petra Foukalová, Aneta Jedličková, Martina Lískovcová,
Dominika Matějková, Lenka Pešová, Nikola Průdková,
další ročník taneční přehlídky KROK - SUN - KROK.
Zúčastnily se jí také mažoretky naší základní školy.
Všechna děvčata se představila společnou skladbou
s pompony „Sme také aké sme“. Starší mažoretky
Tereza Těšínská a Tereza Uhrová se představily v nové
ve které se poprvé na veřejnosti ukázaly v nových
kostýmech.
zvládla Martina Čermáková, Kristýna Bachoríková, Petra
předvedly skladbu s hůlkami s názvem „Trojský kůň“,
skladbě Terezy Těšínské (7.třída) s názvem „Ruská Máša“.
Líbilo se i duo Tereza Těšínská a Tereza Uhrová na píseň
Sedan dana - s hůlkami. Slavnostní defilé s úspěchem
Kratochvílová a Hana Foukalová.
Slunce, moře, výlet na Hvar a spousta zážitků bude
děvčatům odměnou za celý rok práce v kroužku.
Pozvánka
Po prázdninovém odpočinku se děvčata představí na
přehlídce mažoretek v Hustopečích, spojené s volbou MISS
MAŽORETKA - termín - září 2004.
Poděkování
Všechny mažoretky děkují rodičům a také občanům
Rakvic za pomoc svozu železného šrotu, sběru papíru a
paní Aleně Drápkové, která jim ušila velmi slušivé kostýmy.
Nakreslil Bol Matoušek
vedoucí mažoret - R. Jedličková a D. Lacinová
13
Rakvický
k l
zpravodaj
Členové a vedoucí TK
Simoni přispěli finanční
částkou na výstavbu
druhého patra Domu na
půli
cesty
(D1/2)
ve
Velkém Dvoře u Pohořelic. Sdružení pěstounských rodin, které má
tento dům pod patrona-
cí, nás přizvalo ke spolu-
práci
na
kulturních
akcích, které pořádají.
V neděli 16. 5. jsme
svými
vystoupeními
zpestřili program Dne
dětí a rodin v ZOO
v Brně. Kromě „pracovní
části“ mohly naše děti
navštívit zdarma ZOO a zúčastnit se různých atrakcí.
Slovem provázely celou akci tetiny Klotylda a Matylda, které
znají naše děti z programů pro mateřské školy. Kromě
našeho souboru zde vystupovaly například rómské děti a
mažoretky z Brna. Z náročného, ale vydařeného dne jsme
si přivezli mnoho hezkých zážitků a pocit, že pomáháme
ostatním. Významně nám pomohly maminky, které s námi
jely a tímto bychom jim chtěly moc poděkovat.
vychovaných v DD. Pozvání na tuto dobročinnou akci přijali
Jeho Královská výsost Prince Michael James Alexander
Steward of Albany ze Skotska, předseda poslanecké
sněmovny
Jan Kasal a další vládní a církevní představitelé.
Na úvod zazpíval pěvecký sbor pěstounských rodin
Opatřilových a Těthalových.
Po prohlídce zařízení následovalo malé pohoštění, na
které přispěli svými víny i rakvičtí vinaři. Pan ředitel D1/2
David Langar měl velkou radost z navázané spolupráce
s naším souborem a požádal nás o vystoupení na uzavírání
prázdnin v sobotu 4. září.
Kromě těchto akcí se SIMONI zúčastnili soutěže
tanečních formací FESTIVALU TANEČNÍHO MLÁDÍ
v Tišnově, kde získaly juniorky 2. místo s choreografií „Joe“
a Baby Simoni se umístnili na pátém místě s tancem
„Zuzana“.
Na začátku května se soubor prezentoval se
čtyřmi tanci na přehlídce volnočasových aktivit KROK SUN
KROK v Hustopečích, kam jsme přivezli i ukázku práce
žáků 9. třídy a kroužku aerobicu. Už tradičně proběhl
koncem května Festival pohybu vJiřicích u Humpolce, na
kterém se prezentují taneční, pěvecká a hudební vystoupení
členů klubu Pampeliška. Z nich jsou ta nejlepší delegována
na celostátní přehlídku prací, která probíhá vždy v září.
Naše děti předvedly všechny svoje choreografie s velkým
úspěchem a ty starší pojedou ukázat svoje umění i na
podzim.
Všechny tři vedoucí Simonů by touto cestou chtěly
poděkovat všem, kteří nám pomáhají finančně i tím, že
Sdružení pěstounských rodin nás také pozvalo na
otevření 1. patra D1/2 a v pondělí 24. května jsme se ho
zúčastnily (pouze vedoucí). Prohlédly jsme si výstavu
fotografií Vratislava Hnátka, která dokumentuje výstavbu
celého zařízení. D1/2 je přestupní stanicí mezi dětskými
domovy a samostatnou životní dráhou mladých lidí
14
„*
podporují svoje děti v této činnosti. A nakonec bychom
všechny chtěly pozvat na II. ročník Festivalu porozumění,
který se bude konat v říjnu a budou na něj poznány opět
děti z dětských domovů a snad se nám podaří, aby přijely i
rómské děti z pěstounských rodin. Upřesnění bude včas
vyvěšeno na plakátech.
Za všechny vedoucí
Dagmar Břečková
Rakvický Nab
|* v
zpravodaj
NZZ
Zpráva místní skupiny Rybářského svazu Rakvice
Úvodem několik slov z činnosti
místní skupiny Rakvice. Od poslední
členské schůze konané dne 14. 12.
2003, kde hlavním bodem byla volba
nového, se provedlo následující:
Na první výborové schůzi byli
zvoleni funkcionáři v tomto složení:
předseda
místopředseda
jednatel
hospodář
pokladník
Průdek Miloš
Suský Luboš
Minařík Ctibor
Osika Libor
Jilčík Josef
členové výboru
Konečný Stanislav
Průdek Jaroslav
Švásta Miroslav
Průdek Ctirad
6
Hajda Václav
revizní komise
Rozsypal
Jan
Valoušek Petr
Lukeš Leoš
Průdek Radek
V průběhu měsíce dubna se začalo
pokračovat ve výstavbě rybářského
skladu „Na trávníkách“. Zde je nutno
sdělit, že některé naše členy tato akce
zaujala natolik, že na ní odpracovali
větší počet brigádnických hodin. Tento
roce dokončit a uvést do provozu.
Od Obce Rakvice jsme dostali do
pronájmu objekt zrekonstruované
Kačenárny. V současné době jsme
provedli drobné úpravy areálu, abychom zde mohli uspořádat poprvé
rybářské závody. Do budoucna plánujeme další, na zkulturnění tohoto krásného prostředí. Po dosud provedených
úpravách zde 29. 5. 2004 proběhly
rybářské závody dospělých a následně
30. 5. 2004 závody rybářské mládeže,
jak z naší, tak i z okolních obcí u příležitosti
„Dne
dětí“.
Závodu
Současně vznikl plán činnosti s níže
kaprů, 26 cejnů, 23 karasů, 2 boleny,
6 úhořů, 1 candáta a 1 okouna. Vítězem
byl uspořádán tradiční rybářský ples
kapra o váze 4,60 kg, na druhém místě
uvedenými úkoly. V souladu s plánem
dne 14. 2. 2004 s velmi dobrou účastí,
opětovně bohatou tombolou, za což
platí dík našim sponzorům a přátelům
rybářského cechu. Průběh plesu byl
většinou zúčastněných hostů hodnocen
kladně.
V podstatě již od začátku roku
probíhaly brigády kolem našich vod sekání náletových dřevin, prosekávání
ledů a zejména také úklid a ochrana
stromů kolem našich vod, včetně jiných
činností, zaměřených na ochranu vod
»
oslavy
dospělých se zúčastnilo 236 rybářů,
kteří ulovili celkem 169 ryb, z toho 109
a životního prostředí. Při tomto bylo
odpracováno cca 230 hodin.
se stal Gál Josef z Rakvic ulovením
se umístil celkovou délkou 329 cm
ušlechtilých ryb Jeřábek Libor,
na třetím místě za stejné hodnocení
v délce 252 cm - Doležal Zdeněk a na
čtvrtém místě délkou 357 cm všech
ulovených ryb - Konečný Jaroslav ml.
Dětských závodů se zúčastnilo 118
dětí. Přestože letošní úlovky nebyly tak
velké jako v letech minulých, jejich
snahu jim vynahradilo občerstvení a
krásné ceny nejen pro vítěze, ale pro
všechny zúčastněné, za což patří dík
našemu Obecnímu úřadu Rakvice
a
dalšímu
sponzoru
„Rybářství
GUTMAN“ ze Strachotína. Zúčastněný
„rybářský potěr“ ulovil celkem 67 ryb,
z toho 28 kaprů, 17 karasů, 20 cejnů a
1 úhoře. Rybářské závody se nám
vydařily a věříme, že krásné prostředí
této lokality bude do budoucna
lákadlem i pro další rybáře.
V letošním roce ještě plánujeme
„noční rybářské závody“. Předpokládáme, že se nám podaří vyřídit veškeré nezbytné formality s tím spojené,
aby akce mohla být uspořádána.
Dále plánujeme koncem měsíce
srpna uskutečnit již tradiční posezení
se sponzory a přáteli rybářů, jako
poděkování za náklonnost při poskytování darů do tombol, všech, námi
pořádaných
akcí.
Termín
bude
upřesněn.
V závěru něco pro naše ženy: Místní
skupina vymyslela pro naše ženy
sportovní a zábavné rybaření.
„Sežeňte si udičky,
mámy, tety, babičky.
Termín vám brzy sdělíme,
dnes ho ještě nevíme.
Upoutat vás dneska chceme,
únavou ať padnete do postele.
Až půjdete zítra do sámošky,
přemluvte na akci kámošky.
Sluníčko ať nám svítí celý den,
ať vyženeme ženy z domu ven.“
Rovněž termín tohoto sportovního
klání bude včas oznámen.
O dalším dění a činnosti naší rybářské skupiny budete včas informováni
v příštím čísle Zpravodaje.
PETRUV ZDAR!
Výbor místní skupiny RS Rakvice
Večer u rybníka
Když jdu večer na procházku,
vidím vše jak na obrázku.
I když šero kraj už halí,
obrysy Pálavy je vidět v dáli.
Večerní příroda mě vždy láká,
když nad hlavou měsíc svítí, plují oblaka.
Ten úžasný obraz dává duši klid,
proto je krásné tiše přírodou jít.
Měsíc svou stříbrnou tvář tiskne
na hladinu rybníka, ve kterém se zaleskne
tou tichou krásou rozzářenou.
Vlnky to stříbro zvolna po hladině ženou
a rozverně si hrají. Vlnky lunu houpají,
stříbrné vlasy jí laskavě koupají.
Hravé je ve vodě to těleso nebeské.
Je to jak v pohádce. Je to tu hezké.
Marie Darmovzalová
Nakreslil Strmiska, 6 tř.
l5
Ia
Rakvický
l
NU
zpravodaj
Soustředění oddílu kopané starších žáků
Dne 14.5.2004 jsme odjeli na
jednodenní soustředění do Štítné nad
Vláří, spojené s přátelským utkáním se
zdejšími borci.Vyrazili jsme všichni
mladší a starší žáci s trenéry ráno od
hřiště.Cestou byla zastávka v krásném
městě Luhačovice.Zde jsme prošli
Hnáníček, díky kterému se celý výlet
Po skončení tohoto zápasu nastoupili
nou nejen na dobrého fotbalistu, ale i
na skvělého učitele, který působil zde
v Rakvicích.Zařídil nám oběd v jejich
pěkné Základní škole, který některým
porazit žáky ze Štítné. I když jsme
prohrávali 1 : 0, brankou Honzy Juřeny
jsme dokázali vyrovnat.Bohužel
v závěru utkání jsme dostali ještě jeden
gól a prohráli 2 : 1. Pro všechny žáky
ze Štítné jsme přivezli vlaječky našeho
oddílu.Bylo vidět, že byli všichni mile
překvapeni. Po malém občerstvení
v místní hospůdce na hřišti jsme
vyrazili k domovu. Cestou jsme se ještě
uskutečnil.Určitě si mnozí
vzpome-
z nás moc nechutnal. Asi to bylo tím,
že jsme dojídali zásoby z domova a
hlad jsme neměli.Potom jsme se
lázeňskou kolonádu ,která se nám moc
líbila.Škoda jen, že jsme nemohli
přesunuli na hřiště.Jako první šli hrát
ochutnat pramen Vincentky, protože
bylo zrovna zavřeno.Někteří z nás však
ochutnali pramen Ottovka,který nám
moc nechutnal.Potom byl rozchod.
Někdo zavítal do cukrárny na zákusek, někdo obdivoval ryby v místním
potůčku, někdo šel hledat U-rampy,
které stejně nenašel a někdo se jen tak
procházel. Potom jsme odjeli přímo do
mladší žáci. Přestože jsme věděli, že
místní borci hrají župní přebor
Zlínského kraje, nezalekli jsme se a
nastoupili do zápasu s elánem.Několik
desítek minut jsme jim byli dokonce
rovnocenným soupeřem, ale potom se
ukázala zkušenost místních a my
nakonec prohráli 5 : 2.Za nás dali
branky Pavel Juřena a David Baloun.
Štítné.Tam na nás čekal pan učitel
starší žáci, jednoznačně s odhodláním,
zastavili na benzince u Hodonína, kde
všichni dostali bagety. Domů jsme
dorazili okolo půl desáté večer, všichni
unaveni a spokojeni z dobře vyvedeného výletu.Škoda jen, že nám moc€
nepřálo počasí.
Michaela Ruberová
Dechová hudba „Rakvická 8“
novou aparaturu, která nám bude
zapůjčena. Chtěli bychom jim tímto
poděkovat a budeme se snažit tuto
ochotu vrátit při akcích pořádaných
obcí. Dále bychom rádi poděkovali
paní Drahomíře Binderové, která nám
V měsíci květnu zahrála „Rakvická
8“, při příležitosti Svátku matek, všem
maminkám na dvoře Sokolovny.
Programem,
sestaveným
k této
příležitosti, jsme chtěli ve spolupráci
s Obecním úřadem poděkovat našim
nejbližším za jejich lásku a starostlivost. Menší problém nám způsobila
aparatura, která dosloužila právě
v nejnevhodnější dobu - před
začátkem koncertu. Proto jsme si na
další vystoupení museli ozvučení
vypůjčit, aby při koncertu v Přibicích
bylo zpěvačkám lépe rozumět.
Díky pochopení starosty a zastupitelů obce, bylo rozhodnuto, pořídit
Poděkování
ušila vesty na naše vystoupení.
Svým vystoupením jsme se snažili
zpříjemnit i ochutnávání gulášů na
1. ročníku
„Gulášpárty“
na „Luži“.
Potvrdilo se, že zde upravené prostory
by se mohly využívat i pro další různé
akce, které by pomohly zviditelnit i
drobné vinaře.
Nyní se už připravujeme na
přehlídku dechovek do Miroslavi, kam
Sobota 22. května patřila v Rakvicích
jsme dostali pozvání k reprezentaci
obce. Tato přehlídka se uskuteční
v neděli 20. června.
O prázdninách máme doprovázet
rakvickou fotbalovou „Starou gardu“
při jejích zápasech v jižních Čechách,
zahrát hasičům ve Starči při příležitosti
100 let trvání jejich sboru a zúčastnit
se i slavnostního otevření nových
prostor firmy Vinselekt Michlovský ve
středisku ZD Rakvice.
Věříme, že toto nejsou poslední akce,
na nichž budeme v nejbližší době
účinkovat, a že se spolu s přáteli dechovky
setkáme i při jiných příležitostech.
za „Rakvickou 8“ L. Skrýval
„Na Luži“ společenské zábavě,
utužování mezilidských vztahů a hlavně vaření srnčího guláše. S nápadem a
zabezpečením celé akce přišel p. Aleš Caska a nutno podotknout, že celou
organizaci zvládl na výbornou. K předem avízované akci se mohlo připojit
jakékoliv čtyřčlenné družstvo, které dostalo k dispozici 6kg masa, kotel a dříví,
ostatní ingredience si přineslo družstvo samo. Do soutěže nastoupilo celkem
11 družstev ať z Rakvice nebo z dalekého okolí. Po celou dobu soutěžního
zápolení vládla na Luži výborná nálada o kterou se postarala dobrá muzika,
dobré víno a samozřejmě samotní soutěžící, kdy rivalita mezi mužstvy téměř
neexistovala. Z toho, že nakonec zvítězilo naše družstvo jsme měly samozřejmě
velkou radost, ale mnohem důležitější bylo, že se akce líbila nejen soutěžícím,
jejich fanouškům, ale také všem návštěvníkům, kteří sem v tu chvíli zabrousili.
Ti, kteří zaváhali, mají opravdu čeho litovat!!! Chtěli bychom touto cestou
poděkovat p. Aleši Caskovi. O tom, že není lehké takovou akci zorganizovat
svědčí následující čísla: snědlo se celkem deset srnců, 50 bochníků výborného
domácího chleba, které speciálně pro tuto akci upekl šikovný pekař p. Jaroslav
Kadlec, vypilo dvě stě litrů piva a spoustu výborného vína. Takže ještě jednou
dík a již dnes se těšíme na druhý ročník!
16
Vítězný tým rakvické cukrárny
Rakvický
ME
NU
zpravodaj
Hody a hodky
POZVÁNKY
Tradiční letní hody začínají v sobotu 26. 6. v 18.00 hod,
pokračují 27. 6. zač. ve 14.00. Oba dva dny hraje dechová .
Stavění máje
Všechny šikovné a ochotné ruce jsou zvány i se svými
majiteli na stavění máje, dne 24.6. 2004 na dvoře Sokolovny.
Stárci a chasa předem děkují.
hudba „Ištvánci“.
„Bílovčanka“
V pondělí 28. 6. zač. v 16.00
- hraje
Hodky se konají 3. 7. 2004, zač. v 16.00 hod., hraje
„Bílovčanka“.
Slavnostní otevření sportovní haly
SOUASH a tenisových kurtů
V hodovou sobotu 26.6. 2004 se uskuteční slavnostní
otevření sguashové haly a tenisových kurtů ve sportovním
areálu
na
„Trávníkách,
kterého
se zúčastní
pan
Ing. Venclík Milan - člen rady JMK a také pan poslanec
Bc. Pavel Suchánek. Začátek - v 10.00 hod. Slovem bude
provázet komentátor
Jan Slepička. Proběhne i exhibiční
utkání handicapovaných sportovců
- tenistů
reprezentantů ČR.
Zvána je široká veřejnost, pro kterou bude tento areál
oficiálně otevřen a může jej plně využívat, včetně
možnosti zapůjčení tenisových i sguashových raket.
Výstava obrazů
V galerijních prostorách, jako doprovodný hodový
program se uskuteční výstava obrazů, keramiky, plastik
výtvarníka Mgr. Jiřího Havlíčka ze Strachotína, výrobků ze
slámy a novinka - kopie minaretu - pana Jaroslava Vajbara
a prací výtvarného kroužku při MŠ Rakvice. Termín a doba
otevření viz. článek - „Co bude..“
„O pohár starosty obce Rakvice“ .
V sobotu 10. července se na fotbalovém hřišti Sokola
Rakvice uskuteční tradiční turnaj
mužstev „starých pánů“.
Slavnostní výkop ve 13.00 hodin.
O prvenství budou bojovat: TJ Sokol Hraničář Staňkov
Sokol Charvátská Nová Ves
Sokol Přítluky
SG Sokol Rakvice
Vstupné (na podporu mládežnické kopané) dobrovolné
Bohaté občerstvení zajištěno
Přijďte všechny povzbudit a pobavit se!
Srdečně zve „stará garda
Rakvice „
Myslivecká noc
Příjemnou zábavu připravili i letos myslivci. Zábava
s hudbou a občerstvením se uskuteční 24. července, začátek
ve 20.00 hod. Všichni jsou srdečně zváni.
Aktuality
Oznámení knihovny
Obecní knihovna oznamuje všem čtenářům a zájemcům
o internet, že bude v době od 5.července do 5. srpna
z technických důvodů zavřeno. První výpůjční den bude
čtvrtek 5. srpna 2004.
Informace pro vinaře
Vyhláškou č. 324/2004 Sb. byly pro obec Rakvice
jmenovány viniční trati:
Trkmansko
Kozí horky
Krefty
(dříve Trkmansko I a II, Nová hora)
© (dříve Kopce, Nad kozí horky, Kozí
horky, Pod kozí horky, Hlaviny )
Obec Rakvice je součástí Velkopavlovické vinařské
podoblasti.
Z důvodu duplicity registrace, rozdílnosti údajů o výměře po dílčích pozemkových úpravách ve viničních
tratích a neúplnosti osobních údajů pěstitelů vinic
provádí v současné době ÚKZŮZ Oblekovice ve spolupráci s OÚ inventarizaci evidence vinic.
17
Rakvický
ká
zpravodaj
NUŠŽ
Inzerce
Vážený vinaři,
dovolujeme si Vás oslovit jako pěstitele moravských hroznů révy vinné. Společnost VINIUM a.s., Velké Pavlovice má
zájem od Vás tuto surovinu vykoupit. Chtěli bychom tímto navázat na dlouholetou historii a tradici vzájemné
spolupráce, která v posledních letech nebyla ze strany naší společnosti bohužel ctěna.
Společnost VINIUM a.s. se profiluje jako zpracovatel a výrobce kvalitních originálních vín moravského původu a
rádi bychom se spolu s Vámi dlouhodobě podíleli na rozvoji moravského vinohradnictví a vinařství. Toto naše
poslání jsme stvrdili rozsáhlými investicemi a rádi Vás u nás uvítáme na Dni otevřených dveří v sobotu dne 4. září
2004 (8%? - 13%“ hod.), kdy proběhne představení nové technologie.
VINIUM a.s. je připravena Vám za dodávky kvalitních hroznů révy vinné Vaší vlastní produkce nabídnout obchodní
spolupráci s garancí výhodné ceny a platebních podmínek:
Ceník a nákupní dny pro jednotlivé odrůdy budou zveřejněny minimálně 14 dnů před zahájením výkupu.
Úhrada za dodávky vinné révy bude probíhat průběžně v hotovosti, na základě předložení nákupního listu v sídle
společnosti, a to ve výplatní dny jimiž jsou Pondělí a Středa od 7.00hod do 14.30 hod.
Výkupní doba:
PO - SO
89? - 19%? hod.
NE
8%? - 12:30 hod.
V případě nepříznivosti klimatických podmínek lze výkupní dobu upravit.
Uvědomujeme si, že s vydáním nového zákona o vinohradnictví a vinařství vzniká i pro Vás povinnost výkazů o
registraci a dovolujeme si Vám proto nabídnout uzavření kupní smlouvy, která nám v důsledku usnadní a urychlí
samotný výkup.
Vážený pane, vážená paní, doufáme, že Vás naše nabídka oslovila a rozhodli jste se pro naši vzájemnou spolupráci.
Vyplňte prosím odpovědní lístek, který je součástí tohoto dopisu a odešlete jej na naši adresu
VINIUM a.s., Hlavní 666, 691 06 Velké Pavlovice.
Poté budete kontaktován představitelem společnosti VINIUM a.s., který s Vámi osobně dojedná konkrétní podmínky
naší vzájemné spolupráce.
Těšíme se na budoucí spolupráci se všemi pěstiteli révy vinné, kteří mají za cíl pěstovat a vyrábět především kvalitní,
konkurenceschopná vína. Máme zájem o každého spolupracujícího vinaře a vinohradníka.
Prosíme o Vaši odpověď nejlépe do 31. července 2004.
PhDr., Ing. Pavel Stefanovič
generální ředitel a předseda představenstva
VINIUM a.s., Hlavní 666, 691 06 Velké Pavlovice
s<
Jinéno,a;PřijMeNI zona
Adresa Fzieučesei ha ziza zís
Odpovědní lístek
s oosoč
aaa dry a av zse ae ok MANA oo ky aa oo ce o sKgseE Aa pos sud nad aha ládvunda otok ooSotar net eseok pani van M atazánamí vnese
o RAS oR Pod oeoonao olovo rosa va ak voce oV
Thritbovzuaazsone as hnev 0R oo as suano noo mnasananásna l He SNA Sova ě pon a R aE ASA a OE SRUh
TE: 15550 0u0a5xzxoá osa set eošA KaK K KSKAKV AKA Náš AasA da aaa k
EPMA
SA Poačetenkaaoanot tec deo ao aal nu ao l dano Per nava satan napsaná ý ný not or ný 50128
Mám zájem o spolupráci s VINIUM a.s.
ANO
NE
Odřůdová střuktůra?:; „u audisteoeoooeooeroov or snaž níaeesa lezi ase avanaananaláčažs páč ěíAV AE rvavu doo vo vv nova ab kskau Mára ad pelet n das SRO SL ESA L S O
*V případě množství nad 10 tun možnost sjednání zálohy ve výši 30-50% ceny dohodnuté dodávky
18
O
o
Rakvický
NY
NOUS
zpravodaj
Guláš na „Luži“
Do Evropy
Na Luži zas ohně hoří,
pod kotli se dřevem topí.
To nerejdí tam samo peklo,
tam slaví se vstup do Evropy.
Žádné salvy a ohňostroje,
Nakreslil Z. Jilčík, 6 tř.
Kulturní dění
Ke guláši teklo pivo,
hlavně když byl ostřejší.
K jemnějšímu zase víno
a čerstvý chléb náš vezdejší.
« C bylo...
Košt vín
2. a 9. května 2004 proběhl již
tradiční
„Košt
vína“,
proč rušit lidem noční klid.
Jen guláš se připravuje,
jak zvyklý slavit český lid.
tentokrát
v nezvyklé květnové době, za to však
u příležitosti vstupu naší republiky do
EU. Bohužel, účast veřejnosti nebyla
taková, jaká by se dala očekávat,
přesto, že tu bylo kolem 300 vzorků
kvalitních vín.
Nejchutnější guláš měly,
jemné děvy z cukrárny.
Za první místo obdržely,
víno z místní vinárny.
Zpívalo se, tancovalo,
každý snad byl spokojen.
Mnoho lidí se zamyslelo
a to věřte, to nejsou klepy,
nad volbami do Evropy.
Tam na Luži se dobře žije,
tam se vaří, smaží peče,
tam každý občan veselý je,
tam víno denně proudem teče.
To je program volební,
to přece každý dobře vidí.
Do evropského parlamentu,
volme jenom z Luže lidi.
Pohl Zdeněk
Ano, sobota 22. května 2004 na „Luži“ se opravdu vydařila. Proběhl zde
nultý, tedy zkušební, ročník „O nejlepší guláš“. Skvělý nápad a jistě bezvadná
a netradiční zábava. Otcem myšlenky i organizace akce samotné byl pan Aleš
Caska. Určitě to byla práce nelehká, ale odměnou mu jistě byla spokojenost
všech zúčastněných, nebo jen přihlížejících.
Soutěž samotná spočívala ve vaření guláše. Soutěžní, většinou čtyřčlenné týmy,
kterých bylo neuvěřitelných 11 a byly i přespolní, se předháněly v kulinářském
umění. Každý tým dostal k dispozici téměř 6 kg masa, dřevo, kotel a mohlo se
začít. Snažili se všichni, dámy i pánové. Nakonec však po těžkém rozhodování
zvítězil ženský um a tým rakvické cukrárny porazil všechny ostatní.
Co se zde uvařilo, to se i snědlo a tak to má být. K dobré pohodě zahrála
„Rakvická 8“, a že je po guláši, na který padlo 10 kusů srnčího,
řádná žízeň, to
dokazuje i množství vypitého piva a neurčitelný počet litrů vína ze sklepů na
„Luži“, které zde vinaři k této příležitosti otevřeli. Doufejme, že po nultém,
úspěšném ročníku, budou následovat další a hlavně, že se budou „množit“
nápady a další podobné aktivity i z řad veřejnosti.
19
Nb
|
Rakvický | T
žst
zpravodaj
Co bude....
Hody a hodky!
A jsou opět tady! V letos 26.-28. 6. 2004 a hodky 3.7.
2004. Podrobnější informace se dozvíte z článku od
rakvické chasy.Je již téměř zvykem, že zároveň k hodovému
veselí je připraven i další doprovodný program. I letos to
bude malinko kultury navíc. V našich galerijních prostorách
bude ke shlédnutí výstava obrazů, keramiky a plastik
výtvarníka a malíře ze Strachotína, pana Mgr. Jiřího
Havlíčka, dále pak výrobky ze slámy a hlavně nejnovější
zajímavost - kopie minaretu v Lednici- pana Jaroslava
Vajbara a jako třešinka na dortu - dílka našich nejmenších
- výtvarného kroužku při MŠ Rakvice. Otevřeno bude
v neděli 27. 6. od 10.00 do 12.00 a od 14.00 do 22.00,
Nakreslil Josef Mrkvica, 6 tř.
v pondělí od 14.00 do 21.00, dále pak na hodky, v sobotu
3. 7. od 14.00 do 21.00, v neděli 4. 7. a v pondělí 5. 7. od
14.00 do 20.00.
«
Strašidelný karneval
Tolik nadpřirozených strašidelných postaviček se hned
tak nevidělo. A přesto se sešli v hojném počtu v pátek
4.6. 2004 na karnevale, který pro děti k jejich svátku
uspořádala Obec Rakvice. Děti se tentokrát bavily s „tetou
Dášou a klaunem Ferdou, s nimiž soutěžily, tančily
a zpívaly. Každý si pak opekl buřt u táboráku, odnesl
sladkou odměnu a dáreček, který věnovala firma Mikro
Rakvice, které tímto děkujeme, i za to, že si připravované
akce všimla a nabídla pomoc sama od sebe. Děkuji tímto
tradičně a opakovaně za pomoc při organizaci stále stejným
osobám, a to paní Petře Blažkové a její dceři Ivce a paní Ivě
Neuvirtové.
Motokáry
Na hodky dne 3. 7. se budou moci vyřádit děti i dospělí,
zkrátka všichni fanoušci motokár. Na tuto sobotu se promění školní hřiště v opravdovou automobilovou dráhu formule
1. V žádném případě nejde o klasickou autodráhu, kterou
známe z hodů, ale o samostatně řízené motokáry. Jedná se
o akci, která tu zatím ještě nebyla. Podrobnější informace
budou včas zveřejněny. V průběhu prázdnin se tato akce
ještě jednou zopakuje i zde bude termín upřesněn na
plakátech.
Rozloučení s prázdninami
Jak je již zvykem, i když předčasně, prázdniny ještě ani
nezačaly, ale i letos se s nimi budou moci děti rozloučit.
Chystáme pro ně „pyžamovou zábavu. Podmínka pro vstup
je, přijít ve spacím úboru!! Zúčastnit se mohou samozřejmě
i rodiče. Uvidíme, ale možná se zábava pro děti protáhne
v zábavu právě i pro rodiče. Také zde budou další informace
včas zveřejněny.
Přeji všem, dětem i dospělým krásné prázdniny plné
slunce, pohody a hezkých zážitků a setkání.
M.Krajčová
Rakvický
E
zpravodaj
NÍŮ
Společenská kronika
za druhé čtvrtletí roku 2004
Své životní jubileum oslavila
naše spoluobčanka
ST A
Marie Průdková- 75 let ě AO)
Narozené děti:
Elisabeth Homolová
Aneta Omastová
Veronika Filová
Manželství uzavřeli:
há
My
o
S
NE jdspěčtější VÁRKA A ska
BUDOU
HODNOCENÍ
A
o
KOLEKTIV
ve p HODNOTIT
BUDE
POROTA I VŠICHNI ZÚČASTNĚNÍ.SVÉ Ron LITY BUDOU
ji je
Jiří Rampáček - Simona Frýbertová
matrikářka
„JAK
NABÍZET K OCHUTNANÍ 4ČLENNÉ TÝMY
TÝM,KTERÝ
TÍMTO K ÚČASTI ZVEME DOSTANE K DISPOSICI KOTEL
DŘEVOA CCA 6KG MASA FANTASIC A KUMŠT- VLASTNÍ.
VEŠKERÉ INFORMACE BUDOU V CUKRÁRNÉ U SOKOLOVUY.
AKCI ZPESTŘÍ HUDBA A OTEVŘENÉ SKLEPY
U LUŽE«.
Autorem plakátu je pan František Zach z Rakvic
"RYBKY
POD
LEDEM
HODY A HODKY 2004
26.-28.6. A 3.7.2004
SPŮ
Čas neúprosně letí, co nevidět tu bude
opět léto a sním přichází slavnostní čas
RYBKY
">
V HLOUBCHs
S DĚLA ý DUBLIN
; DĚLAT Ji
nedo r
1 js
7
i
10
/
letních hodů.Vás všechny, kteří dokážete
ocenit krásu místních krojů a zvyků zveme
už dnes-nalaďte se na slavnostní notu a
LÁ
SŘEŘVAU
JE TO TIM, ŽE V HLOUBCE PBVĚu
přijďte s námi prožít tyto nádherné slavnosti
v celé jejích kráse.
Na večer dne 24. 6. 2004 zveme všechny
muže ochotné pomoct při stavění máje.
Každá ruka, která pomůže, se může pyšnit
tím, že pomáhá zachovávat, v dnešní době,
už spíš ojedinělou tradici.
Také zveme všechny mladé, kteří mají
vztah k folklóru, tanci a zpěvu, nebojí se a
chtějí se zúčastnit této každoroční podívané,
přijďte mezi nás!
Obracím se i na rodiče, aby zachování
L: 2B/aDE m
4 "be s PLAV Ody
těchto dávných tradic v rámci svých možností podpořili a svým dětem umožnili udržovat a šířit krásu zdejších krojů a zvyklostí.
>
€
Děkujeme předem všem, kdo radou,
pomocí, svým volným časem nebo jakýmkoli
způsobem přispějí ke zdárnému průběhu
letošních rakvických hodů.
Děkujeme i rodičům, babičkám a tetičkám, jak stárků a stárek, tak celé krojované
chasy za čas, námahu i materiální výdaje
s chystáním hodů spojené.
Nakonec chceme ještě poprosit o trošku
trpělivosti a shovívavosti, pokud by se něco
nepodařilo, nebo něco nevyšlo tak, jak by
mělo.
Věříme, že i počasí nám bude přát a
zveme Vás všechny ještě jednou k hojné
účasti. Těšíme se, že se s Vámi všemi sejdeme
„Pp od májůů“
Rakvičtí stárci a stárky
Nakreslil Dominik Straka, 9 let.
21
(7
Rakvický
s |
NOZSŮ
zpravodaj
Sinonostní průbody ktojobaných
Sobota 26.6. v 18:00 hod.
- od restaurace U Raka ulicí Dolní a přes Náměstí pod máju.
Neděle 27.6. ve 14:00 hod.
- od prvního stárka z ulice Dolní, ulicí U Hřiště a Zahradní k první
stárce.
Odtud průvod celé krojované chasy k panu starostovi a dál přes
Náměstí do Sokolovny.
Pondělí 28.6. v 16:00 hod.
- od druhého stárka z ulice Družstevní, přes Náměstí, pod máju.
Sobota 3.7. v 16:00 hod.
- od druhé stárky z ulice Na Kopcech ulicí Svislá přes náměstí
do Sokolovny.
K tanci a poslechu hraje dechová hudba Ištvanci a Bílovčanka
Krojovaní:
Lstárek
Havelka Jiří
II. stárek Bartoš Jiří
Švarc Radek
Havelka Dušan
Průdek Tomáš
Suchyňa Václav
Gabriel Václav
Lukeš Ondřej
Krmíček František
Krmíček Martin
Průdek Lukáš
Strmiska Václav
Kabriel Martin
Matějka Ondřej
I. stárka
Studýnková Iva
II. stárka Tesaříková Jitka
Hornáčková Simona
Skrývalová Karolína
Ivičičová Nada
Horáčková Eva
Ivičičová Lenka
Blažková Kateřina
Střelcová Lucie
Bednaříková Petra
Nečasová Lenka
Křivánková Jana
Němcová Hanka
Krásná Veronika
Sklepníci
Horáček Václav
Rampáček Libor
Krůza Roman
Chrástek Zdeněk
Šikula Miloš
Studýnka Petr
Průdek Tomáš
Šubík Miroslav
Klíma Zdeněk
Vajbar Dominik
Gabriel Libor
Blažek Karel
RAKVICKÝ ZPRAVODAJ - vydává obec Rakvice. Adresa: OÚ Rakvice, PSČ 691 03, tel. 519 349 208. Zpravodaj vychází čtvrtletně.
Příspěvky jednotlivých jmenovaných autorů jsou v původním znění. Zodpovědný redaktor Michaela Krajčová. Vydáno v Rakvicích
18. 6. 2004, příští uzávěrka 10. 9. 2004. Tisk: Adámek Břeclav, náklad 550 ks, cena 10,- Kč.
22
Povolení 370409889.