Rakvický zpravodaj 1995/2
Periodika
Otevřít PDF (13,3 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
RaAakvick — 6.271995
ZPRAVO
Aj
vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko ...
Projdete-li Rakvičané, jakoby jste se procházeli
ne zemědělskou vesnicí, ale městem. Výstavní domy,
dlážděné a asfaltované silnice a dlážděné chodníky
před domy, zahrádky od jara do podzimu plné květů.
Okna zahalená přebohatými záclonami.
Porovnáte-li tuto bohatost
se vzhledem Rakvic
na starých fotografiích z počátku tohoto století, bude
se vám zdát, že naši bohatí předkové byli chudí. Ale
bude se vám to opravdu jen takto jevit. Byli bohatší
než si myslíme. Jejich Život byl sice naplněn těžkou
prací, ale byl plný pohody, klidu, byl bez uspěchanosti.
Měl svůj rytmus, diktovaný
jen rytmem určovaným
přírodou. Naši předkové si uměli po práci sednoutna
lavičky v žůdře nebo na okraj kamenných studní na
dvoře. Uměli si se sousedy posedět a pobesedovat.
Jak to krásně znělo například: "Jdu na besedu nebo
jdu si se sousedy pobesedovat."“ Uměli si radostně
zazpívat.
Nezneklidňoval je strach, Že zmeškají 65. díl
"seriálu průměrné milionářské rodiny". Raději sidružně
pobesedovali ai zazpívali vtichém večeru. Rakvická
chasa tehdy chodívala po dědině se zpěvem nebo
posedala kolem kříže u kostela a její zpěv se nesl
setmělou vesnicí. | děvčata v hloučcích besedovala.
Bylato doba pohody, klidu, družnosti, sousedství. Ne
nadarmo se hospodáři oslovovali "sousede“. Zima
pak bývala dobou ochotnického divadelčení, plesů i
masopustů. Kdo se neúčastnil besed, sesedli se
doma. Ženy pletly nebo háčkovaly a někdo z rodiny
jim předčítal z děl našich spisovatelů nebo jiných
tehdy dostupných knih a časopisů jako byl např.
Světozor.|knihovna Pěveckého a čtenářského spolku
Žerotín půjčovala pro tyto příležitosti své knihy. A
dnes? Dnes už neposlechnetev podvečer zpěv chasy
ani tiché hovory skupinek lidí. Vesnice v podvečer
je
pustá. Oživí ji jen co chvíli projíždějící auto nebo
osamělý návštěvník hospody. Jen modravý svitoken
vám napovídá, že lidé sedí nebo pospávají kolem
televizoru.
Chceme-li se pobavit, musíme si pozvat
profesionály, drazeje za pomoci sponzorů zaplatit a
zazpívat si, přidat se k jejich zpěvu se můžeme na
jejich pokyn. Dnes snad jen na hodech zaslechneme
jakési pokusy mladých o zazpívání, a to nezní vždy
libozvučně.
Stali jsme se obětmi shonu, chvatu. Stali jsme
se obětmi honby za mamonem a co je nedobré, stali
jsme se zajatci televize, tranzistorů. Doba, kdy
Rakvičanům hrály rakvické kapely, které například na
konci minulého století vedli Obhlídalové nebov dávné
době pak Filové, Korčáci, jsou ty tam. Se smutkem
lze vzpomínatna doby slávy ochotnických divadel na
ochotníky, jako byli Pavli Průdci, Jakubi Foukalové,
Jaroslavi Korčáci, Václaví Glozové, Mařeny Nečasovi,
Rozvity Pohli a celá řada dalších ochotníků, s nimiž
s plným zaujetím hrávala divadlo většina učitelů.
Dovedli zahrát Maryšu bratří Mrštíků, Naše furianty,
Jana Husa a další klasiky divadla. Náklady na
vypůjčení kostýmů si hradili ze vstupného. A sály
byly plné diváků.
Přijdou ještě někdy takové doby? Najdou se
mesiáši, nadšenci, buditelé, kteří pozvednou prapor
takové slávy. Seskupí kolem sebe nadšence a
Rakvičané začnou zpívat, popřípadě hrát pro vlastní
radost, pro své potěšení a potěšení jiných? Vždyť
jsou mezi námitakoví, kteří umí a při troše dobré vůle
budou ochotni se na obnově osvětové práce podílet.
Vždyť všechno jde, když se chce. A najdou se i
podpůrci - sponzoři.
Nebo budou tyto řádky jen "hlasem volajícího
na poušti?!"
redakční rada
rRakvický -
ZPRAVODAJ
OBEC
S blížícím se pololetím je na místě provést rekapitulaci
plnění celoročního rozpočtu a zásadních úkolů daných
rozhodnutím zastupitelstva.
Pro přehlednost uvádím jednotlivé oblasti:
Bytová výstavba
bytovka č.p. 670 - pět bytů se prodává nájemníkům včetně
úhrady za opravu střechy a daně z převodu nemovitosti -
celková částka činí 152 504,-- Kč za jeden byt.
Bytovka č.p. 578 - (9.6. zatopené sklepy) připravuje se
technická dokumentace k provedení výměny stupaček a
napojení na kanalizaci, dále bude provedena výměna ZT
1. a vodoinstalace, oprava střechy a sklepů. Realizace
je
plánována na 07 - 08/95.
Občanská vybavenost
Žádost o dotaci na výstavbu MŠ nebyla zařazena do
programu zkvalitnění technického stavu škol. Připravují se
podklady prorealizaci napojení odpadůze staréškoly a OÚ
do kanalizace. Byla dokončena oprava veřejných studní, a
to na ulicích Luční a Svislá a ve dvoře staré školy. Voda je
pouze užitková, pro použití
v případě poruchy vodovodní sítě.
Distribuce a obchody
Dům č.p. 19 na Náměstí je z části pronajat panu
Medňanskému na zřízení prodejny ovoce, zeleniny a nápojů.
Nájemce provede dále opravu porušené části budovy
(dříve spořitelna) pro rozšíření prodejny.
Služby
Budova Svazarmu není zatím administrativně dořešena. V
současné době je dána na obecní úřad žádost soukromým
podnikatelem na odprodej prostoru Kačenárny - záměr
zbudovat malý 14 lůžkový penzion při respektování všech
hygienických a zejména ekologických požadavků. Snímek
podobného penzionu zřízeného v rezervaci Josefovské
údolí u Adamova je vyvěšen na nástěnce u OÚ.
Požární ochrana i
Cisterna - kropička je v CSAD Břeclav na provedení opravy
motoru.
Doprava
Od dodavatele akcí "Na řádku" a "U luže" je dán příslib
DNES
dodržení termínu dokončení, t.j. do konce června i když u
obou akcí došlo k vícepracem proti původnímu plánu. "Na
řádku“ bude navíc zbudováno odstavné parkoviště ze
zatravňovacích panelů
a zbudována zábrana proti najíždění
vozidel k vodě.
"U luže" byl navíc proveden nový rozvod vodya prodloužení
vozovky do ulice Luční. Po ukončení těchto akcí bude
prováděna oprava překopů vozovek, kanalizačních vpustí a
poklopů. Pro zbudování vozovky "U měšťanky" je zadána
příprava technické dokumentace na protažení kanalizace
od přístavby školy k ulici Horní.
Odpady
Skládka na Bílech uzavřena - České dráhy dají vyjádření k
problematice zasypaného silového kabelu v patě náspu.
OÚ provede v červenci dle zaplacených poplatků za odpad
a popelnice revizi nákladů. V roce 1996 bude hlavně z
hygienických důvodů zrušen systém jednorázových odvozů
popelnic.
Příroda a veřejné prostranství
U kostela, Univerzalu a parku v Nové ulici byly rozmístěny
lavičky, v případě soukromého zájmujako lavičky, odpadkové
koše, případně květinové mísy tohoto provedení je na OÚ
k dispozici nabídkový katalog.
V rámci údržbových prací bude u hřbitova zbudováno
parkoviště.
Nedaří se v plném rozsahu provést plánované práce na
údržbě obecního lesa. Otázka probírky a odtěžení
je zatím
ve stavu jednání.
Obecní zastupitelstvo řeší v současné době špatnou situaci
v oblasti kultury (malá pozornostvýročím, folklórním tradicím,
absence stálé hudby, SPOZ, příprava na oslavu 750 let
obce atd.) Kdokoliv má zájem a je ochoten v této oblasti
pomoci, může se kontaktovats kterýmkoliv členem obecního
zastupitelstva.
Vážení spoluobčané, přeji Vám dobrou náladu pod
"rakvicků májů" a hezké prožitky z dovolených a dětem
hlavně hezké počasí přes prázdniny.
starosta
Z jednání obecního zastupitelstva
Přestožeod minulého čísla Rakvickéhozpravodaje uplynulo
velmi málo času, projednávalo se v zastupitelstvu několikvěcí,
se kterými je potřeba veřejnost seznámit.
V letošním roce bylo možno požádat o dotace na investice
ve školství. Zastupitelstvo do výběrového řízení komise, která o
dotacích rozhodovala, předložilo projektový záměr výstavby
nové mateřské školky v hodnotě 8 milionu korun. Výběrovým
řízením bohužel projektový záměr neprošel. Upřednostňovány
byly nutné opravy budov, střechy atd.
Dalším důležitým bodem projednávaným zastupitelstvem
bylažádostoddílu kopanéo finanční dotaci zobecního rozpočtu.
V minulém roce přispěla obec 30 000 Kč na opravu kabin.
Důvodem letošní žádosti oddílu kopané bylo řešení neutěšené
situace na fotbalovém hřišti. Jako v postatě jediné řešení
navrhoval oddíl kopané zaměstnávat jednoho pracovníka pod
obecním úřadem, který by pracoval střídavě pro Sokola střídavě
pro obec. Na toto řešení zastupitelstvo nepřistoupilo z duvodu
finanční náročnosti (cca 100 000 Kč) a z důvodu nevýhodné
pracovní vytížitelnosti pracovníka obecním úřadem.
Konečným rozhodnutím zastupitelstva je dotace 45 000 Kč
ročně na plat údržbáře areálu hřiště Další dotace a
financování provozu areálu jsou záležitostí oddílu kopané
a to formou brigádnické činnosti nebo pomocí sponzorů.
Pro úplnost: obec pronajímá obecní pozemky oddílu kopané
zdarma (areál hřiště) a hradí veškeré náklady na provoz
sportovní haly pro všechna družstva oddílu kopané.
Nejdůležitějším bodem, který zastupitelstvo
v uplynulém
období projednávalo, byla volba nového místostarosty. Na
zasedání konaném 1.6. 1995 setéto funkce vzdal dosavadní
místostarosta MVDr. Janoušek. Jako důvod bylo uvedeno
velké časové zaneprázdnění. Proto bylo na zasedání
konaném dne 8. 6. 1995 nutno zvolit do této funkce nového
člena zastupitelstva. Za přítomnosti 8 zastupitelů (jeden
omluven) byla poměrem hlasu 5 pro, 3 zastupitelé se zdrželi
a nikdo proti, zvolena do této funkce MUDr. Studýnková.
za obecní zastupitelstvo - Pavel Suchánek
RAakvický - m
ZPRAVODAJ | JEJ
proměn
Jlody, mrskolínci a Vejrostci
O rakvických hodech se toho iv Rakvickém zpravodaji hodně napsalo. Ať už to byl jejich popis, vzpomínky na konkrétní
události, konkrétní zážitky pisatelů atd. Nikdo se ještě nepokusil napsat, jakje viděly děti nebo vidí děti, školáci, odrůstající
děti, výrostci a mrskolínci. Nikdo nenapsal, co námz dětství o hodech utkvělo v paměti, čím nás hody poutaly, jakjsme jejich
atmosféru chápaly a čím náš život obohatily. Mnoho, velmi mnoho se změnilo, ale salátové, svatojanské hody byly v době
našeho dětství velkým svátkem. Daly se tehdy přirovnat snad jen ke slavnostem jako bylo biřmování. | prostředí, v němž
se konaly, zůstává hluboko v podvědomíz našeho dětství. Slavnostnost
jim dávala i skutečnost, že se odehrávaly v prvních
letech po první světové válce. To měly Rakvice 430 domů a 2 377 obyvatel.
Prostředkem Rakvic tehdy tekl járek, který se táhl až po Obhlídalovu hospodu a tam se rozléval do šířky. V prostoru u
"Hyclového domu" zabočoval pod mostkem do leva, aby vyústil na Trávníkách, kde byly celý rok bažiny. Řádek, který tvořil
dolní část Rakvic, byl tehdy s ostatní vesnicí spojen můstkem. Levá část ulice na dolním konci byla vyvýšena a zpevněna
kamením, aby bylo možno jezditna polev Dálpích, Zárybnických, Rovinách, Trkmanských. Pravá část bývala zatopena vodou
nebo byla pastviskem husí, porostlé mochnou husí
Tam, kde sejárek rozléval na pastvisko husí, končily domy pololáníku a čtvrtláníku a začaly domy podsedníků a domkařů.
Domy a domky byly odrazem toho, že Rakvice tvořily v podstatě dvě vrstvy obyvatelstva. Vrstva bohatých a nebohatých, vrstva
sedláků a podsedníku. Ale i mezi těmi bohatými i nebohatými byly rozdíly. Uvnitř těchto vrstev byli bohatší a chudší.
Domy a domky se od sebe lišily. Selské domy byly širší, měly žůdry, které ústily do síní a po jejích obou stranách byly
obytné místnosti a vrata, jimiž se povozy vjíždělo pod kůlnu a do dvora. Domky podsedníků a domkařů byly užší, neměly
žůdry a zvrat se vcházelo pod kůlnu, zníž se vcházelo do obytných místností. Vrata měla branku,
jíž se vcházelo pod kůlnu.
U'selských domů buď na obytné místnosti navazovaly stáje pro dobytek a drůbež, nebo stáje byly ažza dvorem. U podsedníků
navazovaly vždy stáje a chlévy pro prasata a drůbež na obytné místnosti.
3
= pRakvický -
M ZPRAVODAJ
Humna za hospodářskými budovami končila u selských domů stodolami, u domů podsedníků a domkařů
jen placem
nebo zdí a nějakým přístřeškem. Některé domky neměly ani vrata. Měly jen branku, kterou se vstupovalo do uličky vedle
domku, která ani nebyla zastřešena a jíž vytékala v době dešťů voda na ulici. Branky u těchto domů byly tak široké, že se
jimi dalo projet traktorem, který byl jediným dopravním prostředkem domkaře. |když bylrozdíl na výstavnosti domů a domků,
nebyly v té době rozdíly mezi lidmi, tím méně mezi dětmi a mládeží. Nikdo v té době zatím nevěděl o třídním boji.
Ale předmětem mého vyprávění mají býtjednyz hodů před více než 75 lety, hody očima těch desetiletých kluků a dívek.
Hody, ano hody byly významným svátkem. Zvláště pakhody letní. Ty setehdy konaly na dvoumístech. Jedny se odbývaly
všopě zahrady Rochuse Zacha, hostinského "U raka": Tady nijak zvlášť vejrostky a mrskolínky nelákaly. Druhé místo hodů
bylo v dolní části Rakvic, v hostinci "U rolníka", jehož majitelem byl tehdy už stařičký hostinský Tomáš Obhlídal. Tento byl
přítelem a podporovatelem v roce 1852 až 1864 v Rakvicích učícího tehdy podučitele a spisovatele Aloise Mrštíka. Hody
se konaly na prostranství před hostincem. Děti tedy měly možnost hodové dění vidět od začátku až do konce. A opravdu
bylo na co se dívat a zažít. A měly na to i čas, protože škola jim skončila.
Podívaná pro ně začala jízdou k "Pánovi"“ pro máju, dřeva a mlazinu. Proč k Pánovi. Rakvické lesy byly spravovány
Lichtenštejnskou správou a vrchní správce polesí býl nazýván "Pán". Proto chasa musela jet si vyprosit dřevo na "máju a
bůdu" k němu. Tehdy se rakvická chasa se stárky vydala na dvou žebřiňácích, z nichž jeden i s koňmi půjčil Jan Kamenský.
Tomuto hodnému hospodáři pro jeho malý vzrůst se všeobecně říkalo Janeček. Druhý povoz s příspřeží půjčil stárkům
Tomáš Horáček z čísla 27. Celá akce, která byla provázena zpěvem se neobešla bez velké účasti zejména klukovské části
mládeže, která se podílela na radostném ovzduší. Návrat chasy byl o to radostnější a veselejší, že se oba povozy vrátily plně
naložené potřebným dřevem a mlázím.
Druhý den došlo ke stavění máje a bůdy. Výrostků, mrskolínků i dětí byloplno. Museli se však držetv potřebné vzdálenosti,
aby nepřekáželi a nedošlo ke zranění. Když byla mája postavena, byla stavěna bůda, která měla tvar kruhové stavby. Vrch
a stěny bůdy byly
z větví připojených ke sloupkům a krovům. Ty byly napojeny na máju. Vchod do bůdy, dosti široký, byl jen
z jedné strany. Uvnitř bůdy pak byla postavena tribuna pro muzikanty. Udusaná taneční plocha byla pokryta pískem.
a M K c M S K
x k KN M M
>, E ty x ze S X © “
"0 M a SX =O M “. še
M ha = m a jj
-
Větší pozornost mrskolínku, výrostku a všech vždy vzbudil příjezd kolotočářu. Už tehdy známá a početná to byla rodina
Berousků. Dvavychrilí koníčci- herky, přivezli do Rakvic komediantský vůz, rodinné
to obydlí Berousků aza ním na žebřiňáku
složený kolotoč. "Rozbili svůj stan" - usídlili se na vyvýšené cestě asi 100 m za boudou. Dali dohromady kolotoč a začala
zábava. Pohonnou silou kolotoče nebyl motor, ale ochotné ruce rakvických kluků, kteří po žebříku vylezli na horní část
kolotoče a roztočili
jej. Odměnou bylo právo po určité době si sednout na sedačky a točit se. Pravidla a rozsah točení určoval
pan nebo paní Berouskovi. Tiz kluků, kteří už měli nevěsty, si zpravidla sedli za ně a běhemtočení jejich sedačky vyhazovali
před sebe. Poněvaž byly hody a doma upečené koláče, ale grejcarů málo, kradly se doma koláče a těmi se platilo. Počet
koláčů za jedno svezení určovala paní Berousková. Potomci těchto Berousků byli a ještě jsou slavní cirkusoví krotitelé
medvědů a cirkusoví umělci.
Ale i Berouskovy koně potřebovaly žrát. Byly uvázáni u žebřiňáku. Pan Berousek našel v dolní části vesnice ochotné lidi,
kteří mu dali seno, které už bylo na "hůrách" a ještě pěkně vonělo. Byli to kočovní, typičtí komediantští koňové-tiší, skromní,
odevzdaní do vůle boží.
pRakvický -
ZPRAVODAJI
Trochu odrostlejší chlapci principála Berouska byli rezervou, nenašlo-li se dostatek dobrovolníků na roztáčení kolotoče.
Točení nebylo provázeno hudbou. Tu až na hody nahradila muzika pod boudou.
A přišla hodová neděle a hodové pondělí. Vesnice voněla senem, vůní růží, lilií a hřebíčků, ale hlavně vůní pečených
kačen a husí a koláčů. Po obědě začaly hody. Stárci přivedli své stárky za doprovodu ostatních chasníků a děvčat. Na svém
místě stála v té době proslavená kapela pana Hromka. Čekala na pokyn prvního stárka, aby začala hrát. Průvod se dal na
pochod pod máju a pod boudu. Před boudou sezastavil. Tamčekal rakvický silák Ferda Medek, chlapsilný, urostlý
se čtvrtkou
plnou piva se shlukem kluků, výrostků a mrskolínků. Ferda Medek byl pro tyto obdivovatele jakýmsi Buffalo Billem,
neohroženým hrdinou divokého západu, jakýmsi symbolickým ochráncem Apačů a bijcem desperátů a psanců. Tak se
na něho vejrostci dívali. Ferda se nadechl, zvedl čtvrtku nad hlavu a v tom začali Hromci hrát. Průvod se dal na pochod pod
boudu. Několikrát obešel boudu. Ferda dal čtvrtku na zem. Úvod hodů skončil. Hromci zasedli na tribunu. Začali hrát. Kdo
začal první tancovat, co se dělo, to mohli vidět z vejrostků a mrskolínků jen ti, kteří mohli chvíli postát u vchodu pod boudu
nebo ti, kteří se odvážili rozhrnout listí boudy. To však už nebylo tak zajímavé. Byla to zábava dospělých.
Na Ferdu ještě jedna, ikdyž neblahá vzpomínka. Bývalo zvykem, že na rakvické hody chodilai německá chasa z Přítluk.
Byla přátelsky přijímána. Chtěla vždy své sólo. Vždyt
se většinou vzájemně s Rakvičany znala. Němci chodili k nám na veksl
a naši do Přítluk. Jednou si Ferda usmyslel, že rozbijí přítlucké hody. Vydal se tedy s partou na hody do Přítluk. Poněvadž
už popili, začali se uprostřed hodů prát a napadli i muzikanty. Ferda napíchl vidlemi buben a nesl jej nad hlavou jako vítěz.
Zasloužil se o to, že skončila do té doby vzácná a přátelská družba chasy obou obcí.
Hodečky
Hodečky, hodečky,.
ubylo mně z bečky.
Hospodo, hospodo,
hrom aby do teho.
Vínečko sem dopil,
peníze sem propil.
Nic už pro mě néni,
žádný potěšení.
HR
Rakvická
Rakvičáci hospodáři,
pokroku se u nich daří.
Víno pijů enom střídmě,
proti horku, proti zimě.
Kozel
je prej jejich znak,
žádná pravda -
je to rak!
Pohl Zdeněk
(dokončení)
Školní rok 1933/1934. (Tose vyučovalo druhý rokvnové
budově měšťanské školy.) Tento školní rok byl zahájen
konferencí učitelů, na níž nový ředitel František Hadaš ocenil
finanční oběti a práci, kterou rakvičtí občané vynaložili na
vybudování měšťanské školy. Nejen
to. Učinil výzvu k potřebě
růstu kulturní úrovně obce a vyzval celý učitelský sbor, aby
usilovně pracoval k blahu dětí i občanu Rakvic. Tato výzva,
jak dále uvedu, byla uvedena v život. V tomto školním roce
byly vchodu tři ročníky měšťanské školy. Navštěvovaloje 149
žáku. Z toho 69 chlapcu a 80 děvčat. Učitelský sbor tvořili
ředitel František Hadaš a učitelé František Jerson, Štěpán
Mátl, Jaroslav Veselý, František Zelený, Marie Lemperová,
Jan Pivada, Ludmila Volavá. Náboženství řámskokatolické
vyučoval konsistorní rada Jan Spurný a náboženství
českobratrské evangelické Dr. Říčan. Pro vyučování
náboženství byli určení dva kněží proto, že podle
náboženského vyznání bylo 140 žáku římskokatolických, 4
žáci náboženství českobratrského evangelického. 5 žáku
bylo bez vyznání. Spolupráce obecné a měšťanské školy
byla úzká, což se projevovalo i na úseku kulturní činnosti
obou škol. Je pozoruhodné, jak výchovná činnosti byla
spojena s kulturní činností obou škol. Nejen to. Ze zápisu lze
vysledovat, žedo kulturní a osvětové činnosti byliplně zapojeni
všichni učitelé na obou školách. Aby byla obohacena výchova
žáku, byly sledovány ijak celonárodní, taki světové události.
To umožnilo při školních slavnostech, kulturních činnostech
a jinýchakcích seznamovato všech významných událostech
nejen žactvo, ale i širší veřejnost. Je třeba říci, že každá
významná celonárodní, ale i celosvětová událost našla svůj
odrazv práci školy a ve zvýšené vzdělanosti
žáku a občanu.
Obě školy, a to jak obecná, tak i měšťanská na jimi
pořádané slavnosti zvaly i rodiče, obecní zastupitelstvo
Školství v Dakvicích
a místní školní radu. Slavností pořádaných vtomto školním
roce bylo několik. Začaly oslavou 28. října. Program pečlivě
84. narozenin T.G. Masaryka, ato 7. března. Dále pak 11.
května 1934 byla uspořádána školní slavnost na památku
tragického skonu Milana Rastislava Štefánika. Je
pozoruhodné, Že školy uspořádaly i oslavy jubileí velikánů
české hudby, a to Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.
Oslava se konalav Sokolovně 27. května. Vedle přednášky
o těchto osobnostech byly předvedeny ukázky z děl obou
skladatetu nejen žáky školy, ale bylo pozváno pěvecké
sdružení učitelské v Podivíně.
Obě školy pořádaly slavnostní setkání školy s rodiči a
ostatním občanstvem i při různých dalších příležitostech.
Vedoucí obou škol, ale i ostatní učitelé využívali těchto
setkání, aby seznamovali občany s novými proudy ve
výchově a vyučování. Na všech těchto setkáních vždy byli
přítomní zástupci obce, místní školní rady a rodičovská
sdružení. Nebyla vynechána žádná významná událost,
která by nenašla ohlas v akcích škol. Nechyběly však ani
přednášky, jejichž cílem bylo rozšíření osvěty pro širší okruh
občanu a samozřejmě pro žactvo obou škol. Tak např. pro
žactvo i občany byly konány přednášky k pozoruhodným
událostem, jako byla volba prezidenta republiky, dny
spořivosti, týden čistoty, činnost Československého
červeného kříže, týdne dobročinnosti atd.
Pro žactvo byly pořádány exkurze, jejichž cílem byla
praktická výchovažactva. Aby takto získané poznatky našly
výrazv praktické činnosti žáku, byl 30. března na Velký pátek
založen park kolem budovy měšťanské školy za pomoci
místních zahradníků Jakuba Průdka a Ladislava Průdka a
majitele školek z Rajhradu pana Maršálka.
—l
r
AE
—
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Byla také založena užitková zahrada. V tomto školním roce
založený park byl osázen stromy, které ještě dnes jsou
ozdobou okolí školy. Největším dárcem stromů a keřů byl
"Masarykův les" školního lesního statku Vysoké školy
zemědělskév Brně. Škole darovalasi 160 lesních užitkových
a okrasných keřů
v ceně asi 3000,-- Kč. Rakvický okrašlovací
spolek daroval na osetí kobercovým trávníkem 300,-- Kč.
Botanická univerzální zahrada v Brně darovala vedle zdarma
provedeného návrhu plánu parku 27 druhů skalkových
semen, sazeničky kvítí a popínavých rostlin. Lesní závod
knížete Lichtenštejna v Břeclavi poskytl škole zdarma
sazeničky lesních stromů akeřů. Družstvo Niva v Bystřici pod
Hostýnem darovalo 4 kg travní kobercové směsi a deset
druhů sazenicléčivých bylin. Občané a místní "Okrašlovací
spolek" pomáhali prací i dary budovat park, stejně jako
obec sama. Veškerou práci na zahradě iv parku konali žáci
obou škol.
Školní knihovna i kabinety se teprve budovaly. Proto
jednotliví učitelé sháněli dary pro své kabinety a knihovnu.
Při veškeré této práci stála v popředí zájmu školy vyučovací
činnost.
Jako událost neobyčejného významu byla v roce 1934
zaznamenána v kronice volba prezidenta republiky na
Pražském hradě. Výslovně
je zapsáno "Tam, pod klenbou
Vladislavského sálu, v němž kdysi pořádali čeští panovníci
rytířskéturnaje nakoních av němž bývaly ivelké korunovační
slavnosti, byl po čtvrté zvolen za československého prezidenta
Tomáš G. Masaryk. Ještě v žádném demokratickém státě
nebyl týž muž čtyřikrát po sobě zvolen za představitele státu.
Jeto první případ vdějinách světa."Dále se píše: "Francouzský
ministr zahraničních věcí Louis Barthou prohlásil po čtvrtém
zvolení T.G. Masaryka prezidentem: "Vzdávám poctu celého
francouzského národa prezidentu Masarykovi, tomuto
velkému republikánu a jeho zemi. Masaryk je ozdobou a
chloubou lidstva."
Školní rok 1934/1935 byl čtvrtým školním rokem
měšťanské školy a 52. školním rokem obecné školy.
Učitelské sbory na obou školách byly obsazeny, dalo by se
říci učitelskými osobnostmi. Obecnou školu vedl řídící učitel
Bohumil Horňanský a sbor učitelu sestával z Jindřicha
Novotného a jeho ženy Julie Honzárkové
- Vajbarové, Marie
Šimonové- Bednaříkové, Antonína Malého, Marty Majorové
- Strakové.
Učitelský sbor měšťanské školy tvořil ředitel František
Hadaš. Učitelský
sbor tvořili František Jerson, Štěpán Máti,
František Zelený, Jaroslav Veselý, Marie Lamperová, Jan
Brabenec, Ludmila Volavá. Náboženství pak učili konsistorní
rada Jan Spurný a Dr. Říčan.
Do školní kroniky byly v tomto školním roce jako dosud
zapisovány události týkající se Československé republiky,
významné události celosvětového významu, vlastenecké a
školní slavnosti, kulturní události a samozřejmě události
týkající se školy. Provedené zápisy svědčí o vysoké
kronikářské úrovni kronikáře, zejména o tom, jak dovedl
skloubit zápisy o činnosti školy se vším, co se ve světě dělo,
a co bylo podnětem pro výchovu a vzdělání žáku i pro
poučení občanů. Vypisovat vše, na co učitelské sbory a
škola reagovaly, by si vyžádalo velkého prostoru, neboť v
roce 1934 a 1935 byla řada významných událostí. Proto jen
pro ukázku uvedu ty nejvýznamnější. Dne 9. října 1934 byli
v Marseille ve Francii zavražděni jugoslávský král Alexandr
|. a jej provázející francouzský ministr zahraničních věcí
Louis Barthou. Obě školy uspořádaly smuteční vzpomínku
na oba zavražděné. Program spočíval v přednesu
jugoslávské hymny, kterou sežáky naovičil učitel František
Zelený. O dějinách Srbska pohovořila učitelka M.
Lamperová. Učitel Jaroslav Veselý přednesl projev o obou
státnících a se žáky dvou tříd nacvičil báseň "Smrt krále
Alexandra a ministra Barthoua“. Za zaznamenání stojí dále
písemný dík obou učitelských sborů , rodičovského sdružení
a žactva obou škol tehdejšímu ministru zahraničních věcí
Edvardu Benešovi za obhajování upevnění míru ve světě na
půdě spojených národů. Beneš jim osobním dopisem
poděkoval.
V kronice upoutají pozornost oslavy 85. narozenin
prezidenta T.G.Masaryka, znichž žactvo obou škol mu zaslalo
přání, v němž vyslovilo radost nad tím, Že se svěží dožil 85 let
a popřálmu ze srdce mnoho zdraví a aby ještě dlouho náš stát
řídil a chránil. V kronice jsou vylíčeny oslavy narozenin. Byla
uspořádána výstava jeho děl a děl o něm napsaných. Byl
sestaven pamětní spis, v němž byla napsána zdravice, již
všichni účastníci podepsali. Mezi knihami byla vystavena i
kniha německého spisovatele Emila Ludwiga "Duch a čin",
obsahující jeho rozmluvy s Masarykem. Pozoruhodná je
odpověď Masaryka na Ludwigovu otázku, zdali se mu ve stáří
problémy vyjasnily. Masaryk odpověděl:"Myslím, žestáří necítím.
Když analyzuji a srovnávám, myslím, že ne. Mohu se klamat.
Pozoruji, ubývá-li mi fantazie nebo paměti, mohu-li myslitještě
dostpronikavě. Kdybych pozoroval,
Že se to porušuje, odstoupil
bych. Ovšem fyzicky, to už nemohutak skákata cvičitjako dřív,
kosti jsou méně ohebné, Ale duševně, duchovní stáří nijak
necítím. Mám takovou radost ze života, jako jsem míval.
Nemohu říci, co přijde později, jsem přece už starší než byl
Goethe."
Je dále zaznamenána řada dalších závažných kulturních,
výchovných i vzdělávacích akcí, dále práce na školní zahradě
apod.
V dalším školním roce 1935/1936 nedošlo v učitelském
sboru obecné školy vzásadě ke změně. Jen paní učitelka Marta
Straková si zvýšila kvalifikaci a byla převedena na měšťanskou
školu. Na místo odborného učitele Štěpána Mátla, který byl
přeložen do Rajhradu byl na měšťanské škole ustanoven
Ladislav Kučera, dosud působící vHrušovanech u Brna. Marie
Lamperová byla přeložena do Brušperku v okrese Místek.
To už Evropu ovládla hrozba fašismu. Věřilo se, že se
státům západní evropy podaří ochránit státy střední Evropy
před uvedenou hrozbou. Prezident T.G. Masaryk rezignoval na
svoji funkci 14. prosince 1935. Při této příležitosti pronesl
známou větu, Že "státy se udržují ideami, z nichž vznikly" a
doporučil
za svého nástupce Dr. Edvarda Beneše. Tenbyltaké
dne 18. prosince 1935 zvolen. Oběma prezidentům zaslaly
obě školy blahopřejné telegramy a od obou dostaly
poděkování. V této souvislosti zapsal kronikář do kroniky
stručný Životopis E. Beneše. V lednu 1936 požádal učitelský
sbor spolus místníškolní radou T. G. Masaryka, aby mohlškolu
nazývat Masarykovou. V březnu mu pak poslaly školy přání k
jeho 86. narozeninám.
Dne 26. května 1936 se přihodilo tragické neštěstí školní
výpravě obecné školy směřující na Pálavu. U Nových Mlýnů se
při převážení výpravy dětí, kterou vedl správce školy Bohumil
Horňanský a učitelé Jindřich Novotný a Zdeňka Žáková, na
pramici přes řeku Dyji. Tato se převrhla střetí částí výpravy. Na
pramici byl s touto skupinou pár koní s povozem aza strašného
zděšení utonulo 31 dětí i čeledín s koňmi. Tato událost byla již
mnohokrát popsána. 26. května letos uplynulo od této události
již 59 let. JUDr. Hubert Režný
pRakvický -
ZPRAVODAJ
ne jeden končí další začíná ...
Pomocí malé parafráze jednoho rčení si Vás, čtenáře
zpravodaje dovolím oslovit a podělit se s Vámi o několik
málo informací, postřehů a problémů spojených s činností,
která se oficiálně nazývá vzdělávání
žáků na základní škole.
Další školní rokje téměř za námi a tak přichází velmi
vhodná chvíle na zamyšlení, co znamenal pro Žáky, rodiče,
zaměstnance školy, alei všechny, kterým chod školy nějakým
způsobem leží na srdci.
Hlavním kritériem pro zdárné započetí školního roku je
personální zabezpečení, a to především pedagogického
sboru. Neméně důležitým prvkem je oblast dostatečného
pokrytí finančními prostředky na provoz školy. Jak jedné, tak
druhé problematice, mimo jiné, bude v následném textu
věnován prostor.
Ke konci školního roku pracovalo
ve škole 11 provozních
zaměstnanců včetně pracovnic školní jídelny a 19 učitelů.
Celkový početžáků byl 263. Ztohoto počtu navštěvuje naši
školu 45 dětíz Přítluk.
Pro zajímavé srovnání si dovolím uvést několik čísel o
početním stavu dětí vněkolika náhodně vybraných minulých
letech. Z uvedených počtů lze vypozorovat
jistý sestupný
trend, který má zákonité dopady do celkového chodu školy.
Rok počet žáků počet tříd
1979/80 405 17
1992/93 343 16
1993/94 296 14
1994/95 263 13
předpoklad 1995/96 246 12
Během tohoto školního roku došlo k několika
personálním změnám. Po odchodu paní učitelky Králové
a ing. Kubíka bylo nutné doplnit počet pedagogu o
aprobované učitele matematiky, fyziky a pracovního
vyučování. Od září 1994 tedy na naší školu nově nastoupili
manželé Čestmír a Iveta Krejčí, kterým se výše uvedené
předměty staly hlavní částí jejich učitelských závazku. Je
předpoklad, že poté, co jim byl přidělen obecní byt, dojde
k jejich dlouhodobější stabilizaci. Po mateřské dovolené se
navrátila za školní katedru paní učitelka Radka Vysloužilová.
K1. srpnu 1994 nastoupila nová vedoucí školní jídelny paní
Ludmila Grmelová.
Na podzim 1994 došlo k odchodu paní učitelky Mileny
Puklické
a její místo zaujala paní učitelka Ludmila Kvapilová,
která do Rakvic dojíždí z Břeclavi.
Ve zbývající části zaměstnanců nedošlo v průběhu
školního roku k žádným změnám.
K 30. červnu tohoto roku ukončí na ZŠ v Rakvicích
pracovní poměr paní učitelka Eliška Fleková a paní učitelka
Ludmila Kvapilová. V měsíci srpnu nastoupí paní učitelka
Iveta Krejčí mateřskou dovolenou.
Nový školní rok 1995/96, který začíná 4. září, zahájí škola
s úbytkem jedné třídy. Opětovně bude otevřena jen jedna
první třída, což při odchodu žáku ze dvou osmých tříd
znamená úbytek celkového počtu dětí.
Tato situace má však jeden velký pozitivní dopad. Škola
začíná mít v posledních letech stále více "komornější"
nádech. Lze s malou nadsázkou říci, Že každý každého zná
a tak odpadá jakási anonymita davu, která je zřejmá na
početně větších školách.
Stav aprobovanosti učitelů a jejich počet zásadním
způsobem ovlivňuje skladbu a rozvržení učebního plánu
jednotlivých ročníků a tříd. Má hlavní Vliv na vzdělávací
proces ve škole. Po celou dobu minulého školního roku, i
když v průběhu došlo k personálním změnám, byl početní
i odborností stav pedagogů na požadované úrovní. Nebývá
na ostatních školách zvykem, aby 100 % pedagogického
sboru mělo předepsané vzdělání, jak tomu je na škole naší.
Za tento, na břeclavském okresu nebývalý jev, je nutno
vyslovit poděkování také zastupitelstvu Obecního úřadu v
Rakvicích. Svým rozhodnutím o přidělování obecních bytů
učitelům ZŠ se natomto stavu podílí nemalým dílem. Jedná
se v dnešní době o prozatím jediný způsob nejen jak si
stabilizovat učitele
ve škole a obci, aleijakvůbec kvalifikované
pedagogy získat pro práci
ve školství. Podlezjištění pracuje
v současné době na základních školách břeclavského
okresu téměř čtvrtina učitelů bez požadované kvalifikace.
Zatímco v žádném jiném rezortu rozpočtové sféry není
takovýto stav možný, ve školství se toto běžně toleruje. Na
kom se následky uvedeného jevu projeví nejvíce není nutno
zdůrazňovat.
Z tohoto pohledu je nutné také nazírat na požadavky
učitelů, které se v poslední době stále častěji objevují
publikovány v tisku a v televizi. Pravdou však zůstává, že
převážná část většinou nezasvěcených komentářů k těmto
požadavkům bývá zaměřena pouze na úzce vytržený jeden
jediný bod, a to na zvýšení mezd. Realita je úplně jiná a
vyžadovala by samostatný zdlouhavý komentář.
V tomto školním roce se časové dotace jednotlivých
předmětů řídímax. snahou zabezpečení výuky dle aprobací
jednotlivých učitelů, aby současně došlo k využití všech
možností daných učebními plány. Proti letům minulým se
přikročilo k některým dílčím úpravám v učebních plánech,
např.:
- © pulení jedné hodiny matematiky na 2. stupni
- © většina volitelných a nepovinných předmětů se organi-
zuje formou zájmových kroužků
- © první a druhá třída pracuje dle projektu obecné školy
- © opakovaně se pořádají školy v přírodě u některých
tříd prvního stupně ap.
K dnešnímu dni pracuje při naší škole pod vedením
učitelů celkem devět kroužků v trvání přibližně 14 hodin
týdně.
Tento školní rok 1994/95 škola organizovala celou řadu
akcí sportovního, kulturně-vzdělávacího, alei společenského
charakteru:
- © školav přírodě
- lyžařský výcvikový kurzv Peci pod Sněžkou
- letnívýlety tříd. kolektivů převážně do horských oblastí
- © návštěva divadel v Brně a Praze
- © návštěvy výstav a exkurze
- © předvánoční "Podvečer otevřených dveří"
- © oslava Mikuláše na 1. stupni ZŠ
Naši žáci mnohdy úspěšně rezprezentovali školu a obecna
různých sportovních a kulturních vystoupeních.
Nejvýraznějšího úspěchu asi dosáhla taneční skupina s
názvem Simons dance group, která postoupila do finále
taneční soutěže v Mikulově, kdezískala cenu sympatie. Úspěchy
slavilyina poli sportovním. Starším žákům aždíky penaltovému
rozstřelu unikl postup do okresního finále v malé kopané. Starší
dívky úspěšně bojovalyv okresnímatletickém přeboru a vybíjené.
rRakvický -
ZpRAVOOAJ
Snahou vedení školyje vytvořit systém, který by dokázal
věrohodně monitorovat úspěšnost výuky na naší škole. Při
současném stavu , kdy téměř neexistuje samostatná a
nezávislá organizace, která by dokázala tuto činnost
objektivně a nezávisle vyhodnotit, je nutné vycházet pouze
ažz konečné fáze celého procesu, a to z úspěšnosti našich
absolventů při přijímacím řízení na střední školy a učiliště.
Ztohoto pohledu by se dnes dalo usoudit, že výsledky školy
jsou povzbudivé vzhledem k 100% umístěných žáků. Jsme
si však vědomi, že letošní rok bylv oblasti přijímacího řízení
více než vyjímečný. Střední školy s blížícím se termínem
zahájení staronového, povinného, devítiletého navštěvování
základní školy, projevily letos snahu "předzásobit" se žáky
na léta příští, kdy dojde k situaci, že jeden rokžádní absolveti
ze ZŠ nevyjdou. Tento stav by měl nastatv příštím školním
roce, kdy žáci osmých tříd budou pokračovat třídou devátou,
ale již jen na své základní škole. Jinak řečeno, žáci, kteří ve
šk. roce 1995/96 úspěšně ukončí osmý ročník ZŠ, pokračují
vplnění povinné školní docházkyv devátém ročníku základní
školy. Teprve poté mohou skládat přijímací zkoušky na
školy střední.
Letošní školní rok ukončí 37 žáků osmého ročníku. Na
střední školy s maturitou jich bylo přijato 17. Ostatních 20
nastoupí na odborná učiliště.
| v tomto roce měli žáci 5. ročníku šanci přihlásit se na
víceletá gymnázia, kterou využilo 9 dětí. Do dnešního dne
jich bylo přijato pět. Ostatní jsou ve stadiu odvolacích řízení.
Od září 1995 dozná změnu i dosavadní systém
přidělování učebních pomůcek (sešitu, tužek ap.) žákům.
Nakonci školního roku obdrží každé dítě seznam pomůcek,
které si bude musetsamostatně zakoupita vlastnitk prvnímu
školnímu dni měsíce září. Znamená to přenesení jisté
finanční zátěže na rodiče, ale škola již druhým rokem
nedostává žádný příspěvek na pokrytí těchto položek.
Výjimku tvoří pouze budoucí prvňáčci, kteří obdrží základní
učební pomůcky na počátku školního roku.
Samostatnou kapitolu v Životě školy je dlouhodobý a
nikdy nekončící proces údržby a oprav všech zařízení a
prostor, které škola ke svým potřebám využívá. V současných
dnech probíhají finální práce na dokončení celkové
rekonstrukce plynové kotelny. Konečně bude možné
provádět účinnou regulaci celého topného systému a tak
zabránit nežádoucímu přetápění a následným nemalým
finančním ztrátám.
Vnitřní interiér přístavby byl v průběhu školního roku
vymalován a osazen jiným způsobem nástěnek. Velkou
investicí byloi provedení nátěru všech oken a rámů na staré
budově. Měsíc květen a červen je poznamenán uzavřením
venkovního školního hřiště zdůvodů zabudování zařízení na
baketbal a přestavby části atletického oválu. V období
školních prázdnin již bude hřiště otevřeno.
Snahou vedení školy je, aby vnitřní prostory i okolí školy
bylo na úrovní konce dvacátého století. Pokud jde vše o pár
kilometrů směrem jižním, nevidím důvod, proč byto nemělo
jít v naší obci. Je naprosto jednoznačné, že úprava a
civilizované prostředí něco stojí. Přesto se tento argument
nemůže stát klíčovým při rozhodování, zda do oblasti údržby
a péče o pracovní prostředí něco investovat, či nikoli.
Domnívám se, že po rekonstrukci vozovky podél školy se
školní budova stane další výraznou dominantou obce.
Kulturní vzhled valné většiny školních prostor napomáhá
v neposlední řadě i k podvědomému uvědomování si
normálnosti takovéhoto uspořádání a má nemalý vliv i na
posílení estetického cítění žáků. O tom, že tato cesta je
správná svědčí i podstatně menší množství projevů
vandalismu na naší škole.
Vážení čtenáři, přeji Vám příjemné prožitíletních měsíců
a dětem školou povinným co nejdelší prázdniny.
Mgr. Vysloužil Jaroslav
ředitel školy
Le
Šel Jaromír do školy
v kabeli měl pistoli.
M při všech stojí Manitou
pistoli má nabitou.
Ve třídě je vzruchu mnoho
zastřel toho, nebo toho,
Jaromír však klidně sedí
pistolníci sami vědí
kdo je první na řadě
v té pohřební parádě.
Matikáře prošpikuju
bude z něho cedník.
Fyzikáře nelituju
pak na řadě je školník.
Řediteli pěknou díru
uděláme do čela,
z Čestinářky milé. děti
bude chladná mrtvola.
školy
A tak jako u dospělých
i tu se zrádci rodí.
Jarce se ta patálie
do programu hodí.
Pětku smazat, co včera slízla
Jaromíra klidně lízla.
Jarmír byl odzbrojen
ředitel je spokojen.
Školník dostal pochvalu
že projevil odvahu.
Dal Jardovi mat -
teď domu čeká KAT!
Pohl Zdeněk
RAakvický -
ZPRAVODAJ
POZDRAV, PODÁNÍ RUKY A ÚSMĚV
Sedí dva starší páni nalavičce. Hoví si a zadumaně mlčí.
Najednou jeden z nich povídá: "Představ
si, jakmě nedávno
uvedl můj vnuk do rozpaků. Je studentem střední školy.
Chlapecjetozvídavý, zvědavý i vnímavý. Vyrukovalnaměs
otázkou: "Dědo, nevím si rady s pozdravem. Neznám
pravidla při pozdravu, zejména starších lidí ažen adívek. Co
je to vlastně pozdrav? Jakou má úlohu ve společenském
životě?"' Zarazil jsem se, zaváhal. Po chvilce přemýšlení
jsemzačal. Toje závažná otázka. Alezkusím na ni odpovědět.
Touto otázkou se unás více než před 70 lety zabýval kancléř
prezidenta Masaryka Dr. Jiří Guth-Jarkovský. Bylto vzdělaný
člověk - diplomat. Jen málokdo VÍ, že žil ke konci minulého
století ve Francii a v roce 1898 byl jako přítel Piera barona
de Coubertina spoluúčastníkem obnovení olympijských
her, a po vzniku Československa i předsedou
Československého olympijského výboru. Jiří- Guth napsal
knihu o společenském chování a nazval ji Společenský
katechizmus. Nazvalji katechizmus proto, že to byl soubor
hlavních článků společenského chování a se základními
poučkami chování. Vycházel z toho, že každý okruh lidí,
každá společnost má svoje zákony, ať psané či nepsané,
kterými jekaždý povinen seřídit, chce-li vtakové společnosti
žíta trvat. Pokračoval jsem. Pozdrav
je výrazem zdvořilosti.
Pozdravem nesmíme skrblit, chceme-li být zdvořilí.
Pozdravovat je slušnost, ale odpovídat na pozdrav je
povinnost. Zpusob pozdravu se liší podle stavu
pozdravujícího, podle místa, kde se pozdrav děje a podle
osoby, které setotýká. Já nevím, zda byla
v současné době
vydána nová pravidla, ale povím ti otom, jakto bývalo a čím
se já řídím dosud.
Tak tedy. Mám-li klobouk, zdravím na ulici sejmutím
klobouku. Pozdrav má ráz skromnosti, nesmí býtodměřený
a nestačí dotknout se klobouku nebo salutovat. Salutovat s
kloboukem na hlavě znamená nevážnostvůči pozdravované
osobě. Klobouk nesmekáme hluboko, ani se hluboko
neukláníme. Klobouk bereme
za vrchlík. Zvednutí klobouku
doplňujeme úklonem hlavy, které dodává pozdravu osobní
ráz, popřípadě i mírným úklonem hořejší části těla.
Pozdravujeme-li pána (muže), záleží důraz pozdravu v
upřímnosti a bezděčnosti. Při pozdravu se současně
pousmějeme nebo zachováme vážnou tvář. Zdravíme-li
ženu, projevíme úctu a skromnost a pohled na ni bude
Taksi počínámetéž, zdravíme-li starce. Jakjetose zdravením
na ulici, mám-li na hlavě čepici, baret nebo jsme-li bez
klobouku? Mám-li na hlavě čepici, je postup zdravení stejný
jako když máme klobouk. U baretu
jeto jiné. Už skutečnost,
že sundávat baret i nasazovat jej je do jisté míry obtížné,
mělo by zdravení být provedeno úklonem. Rozhodně není
vhodné salutování. Vstoupíme-li do domu nebo bytu,
sejmemez hlavy klobouk, čepici i baret, ukloníme se tomu,
kdo nás vítá. Úklon učiníme asi půl kroku před ním. Toproto,
aby pro případ, že nám podává Vítající ruku, nemuseli mu
vycházetvstříc. Vuči pánum se ukloníme zlehka, ale pohled
by měl mít v sobě cosi upřímného, usměvavého.
Obecně pozdravujeme na ulici všechny osoby známé i
ty, se kterými jsme se setkali u přátel nebo známých, jimž
jsme byli představení. První pozdravuje osoba mladší, ale
osoba dobře vychovaná nemá-li proto duvod, nečeká na
pozdrav. Starší muž pozdraví mladšího dříve, jde-litento se
ženou (dívkou).
Jestliže jsme na ulici nebo na procházce pozdravili
osobu a brzo po té ji zase potkáme, neopětujeme pozdrav,
leč bychom s ní chtěli přijít do bližšího styku - jednat sní. V
takovém případě stačí uklonit se, lehce pozvednout klobouk
nebo čepici nebo jsme-li bez pokrývky hlavy, mírně se
ukloníme. Tento projev je pak spíše omluvou než
pozdravem. Stalo-li by se, že nepoznáme ženu nebo dívku,
se kterou jsem se ve společnosti setkali, pozdravíme ji
teprve tehdy, když nám dala znamení, že nás poznala,
případně sama pozdraví. Se známým se na ulici
nezastavujeme, není-li sám, leč bychom byli ktomu vyzváni.
Tak se musíme také chovat potkáme-li známou ženu nebo
dívku. Zastavíme-li se na jejich výzvu, sundáme klobouk,
čepici i baret z hlavy a nedáme ji na hlavu bez její výzvy.
Zpravidla všakvždy budeme vyzváni, abychom přikrývku dali
na hlavu.
Jdu-li po ulici se skupinou přátel, kteří pozdravují osoby,
které neznám, je mojí povinností připojit se k pozdravu.
Mohu si nenápadně prohlížet tyto osoby a když přešly,
neptám se po nich a nedělám o nich žádné poznámky.
Jsem-li v místnosti, kde sedím a vstupují tam mojí známí a
jdou ke mně, vstanu a pozdravím je. Potřebuji-li se na ulici
neznámého na něco zeptat a oslovím-li ho, musím, mám-
li nahlavě pokrývku tuto smeknoutnebo aspoňji pozvednout.
Jedu-li na kole, pozdravím známé lehkým úklonem hlavy.
V autu jedoucím rychle nepozdravujeme vůbec. Jinak
jedouce v autě, pozdravím přátele a známé úklonem hlavy,
nebo zvednutím pravé paže a úklonem hlavy.
A jak jeto soslovením při pozdravu? Pozdrav jako projev
úcty může být konán buď mlčky nebo zpravidla
je provázen
slovem. Obvyklé pozdravy jsou dobréráno, dobrý den, dobrý
večer. | nazdar u úzce spřátelených osob lze použíti pozdravů
na osobě, kterou pozdravujeme, také na místě, kde se
pozdrav děje. Podle toho se také řídí přízvuk pozdravu, výraz
tváře, který může být buď uctivý nebo přátelský. Jde-li známý,
kterého zdravíme se ženou nebo dívkou, nepoužíváme
slovo nazdar, ahoj apod.
Stalo se nechvalným zvykem, že pozdrav je komolen,
krácen - např. namísto dobrý den se použije jen "dobrý"
nebo nějaké zamručení. Takový pozdravje možno chápat
za ne zrovna slušný nebo společenský. Slovní pozdrav má
být proveden tak, aby jej slyšela osoba, které přísluší.
Nesluší se pozdrav křičet na dálku. Hodně záleží na taktu
zdravícího, kterého slovního pozdravu použije. Zdraví-li děti
starší osoby, měli bychom být k dětem zdvořilí a poděkovat
jim pozdravem dobře znatelným. Totéž platí, pozdraví-li nás
člověk mladší. Neodpovědět na pozdrav nutno chápat jako
urážku. Pozdraví-li dítě nebo školák
ve svéhorlivosti překotně,
nezazlíváme mu to a nenechme pozdrav bez povšimnutí.
Na každý zpusob uznejme dobrou vůli dítěte. To by mohlo
chápat takové chování staršího jako projev nepřívětivosti,
ne-li neslušnosti. Pozdrav je zpravidla provázen podáním
ruky. Vnuk se mě ptal, jak si má počínat, popřípadě
jak se
má člověk přitom chovat. Na to jsem mu řekl. Podání ruky
je výraz zdvořilosti i přátelství a stal se povětšině nedílnou
součástí pozdravu. Je to silnější stupeň pozdravu. Máme-
li v pravé ruce nějaký předmět, předáme
jej do levé ruky
Není-li to možné, podáme levou (např. je-li pravá zraněná)
podáváme levou, ale s omluvou.
rRakvický -
ZPRAVODAJ
Podávanou ruku stiskneme, ale ne příliš, ne tak, aby to
způsobilo bolest. Neslušné je podávat rovnou dlaň nebo
prsty, aniž bychom objali dlaň podávané ruky. Podání rovné
dlaně znamená nedůvěru nebo dokonce opovržení. Není
vhodné podávanou ruku dlouho držetve své. Neměli bychom
tak činit zejména vůči osobě, kterou dobře nebo důvěrně
neznáme. Podání ruky musí být určité a upřímné, nesmí být
nesmělé. Ito by se mohlo jevit jako nezdvořilost, popřípadě
do jisté míry ne zrovna jako projev přátelského myšlení.
Podávání ruky muže má být mužné, energické. U žen má
být podání ruky projevem jisté zdrženlivosti.
Mezi osobami téhož pohlavíje podání ruky běžné. Není-
li velkých rozdílů věku, není důležité, kdo podává ruku první.
U představených čekáme, že sami podají ruku. Žádný
slušný člověk podávanou ruku neodmítne. Učiní-lito přesto,
je to projev pohrdání nebo nenávisti. Ruka se podává bez
strojenosti, přirozeně, bez jakéhokoliv tatrmanství. Muž
nepodává ruku ženě jako první. Je-li mu ženou podána,
stiskneji slaběji. Starší ženy a starší muži podávají ženám
i dívkám ruku první.
Podávání rukyje obecně rozšířeným pozdravem, stává
se až mechanickým a nedbá se jemnějších rozdílů, o nichž
jsem už mluvil. Ale, jak už jsem řekl, nápadné nepřijetí
podávané ruky bez vážných důvodu,
je, ne-li urážkou, aspoň
hrubou neslušností a neomaleností.
Jakou úlohu hraje při pozdravu úsměv? Projev zdvořilosti,
jakým
je pozdrav nabývá ceny a významu, je-li činěn s jistým
půvabem. Jejich nejpřirozenějším průvodcem je úsměv.
Úsměv dovede vyvolat sympatii, mírnou úctu, vyvolává
určitou přízeň. Odmítáme-li nějakou žádanou službu nebo
pomoc a řekneme-li například: "je mi líto" s hezkým
úsměvem, ten, komu odmítáme snáze nám odpustí. Úsměv
při pozdravu by měl býtumírněný, krátký. Měl by být provázen
vlídným výrazem
ve tváři.
Budeš-li si takto při pozdravu, podání ruky počínat, věř,
že nepochybíš."
Mé vyprávění se setkalo u spolusedícího s mlčenlivým
a souhlasným pokynem hlavy a souhlasným porozuměním.
JUDr. Huber Režný
Vítězství pro Rakvice
Když jsem se díval na nedělní večerní televizní
zprávy, tak právě byl přenášen dojezd našeho
nejdelšího a nejstaršího cyklistického závodu Praha
- Karlovy Vary - Praha. Závodník proletěl cílem a
reportér při tom pronesl tuto krátkou větu. "Vítězem
závodu se stává Jirka Binder z Rakvic.“ Vyrazilo
mně to na chvíli dech, vždyť tento závod vyhrávali
jen opravdu ti nejlepší, ale po chvíli přemítání
jsem se divit přestával. Vidí Jirku někdo jinak než
sedět na kole? Šlape svoje dávky, běhá podél cest
a týden co týden odjíždí někam na závody, hlavně
triatlonové, kde plavání, běh a jízda na kole
dokonale vytuží a otuží celé tělo.
Každý z nás jistě ví, jak je cyklistika tvrdý sport
a výsledky se dostaví jen u těch, kterí poctivě
trénují, dovedou překonávat překážky a mají tento
mužný sport rádi. Na trati při závodech nejde
zastavit a schovat se před deštěm, sněhem,
krupobitím či větrem. Tento sport vyžaduje od
závodníka kus sebezapření, dobrou trénovanost
nejen svalstva, ale celého organismu. To je jen
základ, to však stačí jen k tomu, aby závodník dojel
do cíle dlouhých etap někde zastrčenej v peletonu,
ale nestačí to k vítězství. K té velké dřině se musí
přidat ještě vůle, taktika, zkušenost a pak se může
podařit to, co se podařilo Jirkovi Bindrovi. Vyhrát
slavný závod, který byl založen roku 1921, závod
do jehož vítězné listiny se zapsali takový šampioni
jako byli vítězové Závodu míru Jan Kubr a Jan
Smolík, tak to klobouk dolů. S jídlem roste chuť,
jak se říká, a tak hned za týden Jirka Binder vítězí
V závodě v Modřicích u Brna. Tvrdá. a poctivá práce
začala splácet daň svému věřiteli a to je dobře.
Jirka však není v rodině Binderových jediným
sportovcem. Jeho starší sestra Liba byla před lety
velmi dobrou a úspěšnou běžkyní na střední tratě.
Dosáhla mnohá vítězství i V mezinárodních
závodech, tak že Jirka má co dohánět, ale za toto
vítězství mu patří naše uznání a držíme palce nejen
do dalších závodů, ale do celého života.
Zdeněk Pohl
Odnesla to hruška
Spokojeně, z veselů náladů se vracel ze služby
"ajzlboňák“ Prudek. Těšil se na teplů snídani, na postel, na
trochu odpočinku po noční směně. Doma měl malý
hospodářství, tož odpočívat by zas tak nemohl, ale jeho kluk,
kerýmu bylo onehdá sednást roku už pomože hodně. Sile
má habaděj, pořád by enom cvičil, rači by v Sokolovni aj
spával, ale ať, šak prácu co měl nakázanů dycky udělal jak
měl. Taky k temu byl od malička vedenej. Co se enom
nadostával páskem, opraťama, bičem, vidlama, všeckým,
co bylo po ruce. "Ohybej stromek, dokáď je mladej, ze
starým dřevem už nepohneš", to byla strejcova výchovná
filozofia.
Aj dyž bylo skoro po ránu, dvírca ve vratech už byly
odemknutý a tak strejc Průdek vkročil pod kůňu rodnýho
stavení. Rozhlídl se a překvapením ostál stát. Zdálo se mu,
že néni doma, ale v boxerskej aréně, enom provaze dokola
chyběly. V prostředku kůně proti sobě poskakovali
jeho kluk
Franta astejně starej sůseduj Joža. Na rukách měli boxerský
rukavice, sem tam do sebe uderyli, ale hlavně trénovali
nohya pohyb tělem, údery věčinů enom naznačovali. Strejc
se nanich chvílu díval až mu začali svrbět ruky.
"Zastavte! Aty měto puč,"vyzval strejc súsedovýho Jožu
a táhal mu nedočkavě rukavice z ruk.
"Počkejte, musíte mně to rozvázat, ináč to nezděláme",
bránil se Joža.
10
RaAakvický -
ZPRAVODAJ
"Co tak se boxuje, vy holobrádci? Já vám ukážu jak se
to dělá. Žádný poskakování
ze strany na stranu. Musíte tvrdo
dopředu, neuhybat, nebát se rany, dočkat pravej chvíle a
potom náhle uderyt."
"Joža strejcovi navlíkl rukavice a enomich dovázal, už se
strejc vrhl nedočkavě na svojeho syna. Ten na tým byl
špatně. Bál setatu uderyt, proto ustupoval, kličkoval, uhybal,
ale tata šel za súpeřem jako buldok za kořišťů, až se mu
podařilo trefit syna přímo do brady. Ten se zapotácel a než
se spamatoval, dostal další šupu do nosu a tehdy došlo k
rychlému obratu situace. Povaha po tatovi nedala Frantovi,
aby čekal na další výprask, přestal vnímat, že jetotencoho
splodil, viděl už enom sůpeřa a temu musí ty rany přece
oplatit. Šak tata mu dycky říkal, že se nesmí nechát a tak
jednů uhl hlavů do prava, jednů do leva, podřepem se vyhl
tatovej pravačce, která mu proletěla těsně nad hlavů a
potom se kúňů rozlehly tři tupý údery. Buch, buch, buch a
hlava rodiny v momentě seděla na zemi. Že se neco
takovýho stane, to nikdo nečekal, ale nedalo se nic dělat,
při sportu ide rodinování stranů, inak to nemá cenu. Strejc
chvílu hleděl do prázdna, spomínal, co se to stalo, potom
vyskočil a bez nejakýho krytí a systému se vrhl na syna.
"Tož ty ták?" křičel strejc a mával rukama na všecky
strany.
"Ty budeš bit vlastního tatu? Já ti včíl ukážu co je to box.
Játě naučím móresom,
já tě naučím chování, Že sito budeš
dlůho pamatovat!"
Syn Franta se nezalekl, byl už pěkně rozkuráženej a tak
na odvetnej úder nečekal, ale zahájil ho sám. Průdek šeljak
beran na porážku a protože nečekal, Že syn by si eště odvážil
něco podobnýho zopakovat, vůbec se nekryl a tak poznal na
vlastní koži, jak
je to, když kopne kůň. Zas jak prvně, dostal
jednu ranu z prava, druhů z leva, třetí mezi oči až se mu
"ajzlboňácká" čepica otočila kšiltem dozadu a porůčal se k
zemi podruhý. Na to, až se strejc zasej postaví na nohy už
kluci nečekali. Proletěli vratama aj s rukavicama na rukách
a bylo im jedno, jak to se súpeřem vypadá. Strejcovi to ale
jedno nebylo. Teprvá včíl do něho stůpila tá pravá bojová
nálada. Nozdry se mu rozšířily
jak dragunskýmu koňovi v
největší válečnej řeži, oči se mu podlíly krvů a hlasem, po
kerým se zvedly chlupy člověkovi aj na zádech, zařval.
"Mamóó! Mamóó! Sekeru, rychle sekerůúů! Já teho
parchanta zaseknu jak psa. Co je to za svět, když děcko bije
tatu!"
Strejcposkakoval pod kůňů a snažil sezetřepat rukavice,
alety byly pevně přivázaný na rukách. Sportovní duch byl ten
tam a žena, která nevěděla, co se to vlastně děje, doběhla
ustaraně se sekerůú. Strejcju draplaj v boxerských rukavicách
a vyběhl otevřenýma dveřama na ulicu. Zlosť s ním
lomcovala, vydržet se to nedalo a dyž okolo nikeho neviděl,
otočil se, proběhl dveřma zpátky do baráku, přeběhl dvůr až
do zahrady a stará hruška se za deset minuť porúčala k
zemi. Utřel si z čela pot, čepicu zas vrátil kšiltem dopředu a
teprv se mu začal vracat zrak, sluch a súdnej rozum. Dobrá
nálada byla pryč, hlad se nekde vytratil, enom únava klačila
tělo do postele a tam taky strejc Průdek skončil.
"Že si nedáš pokoj. Co to do tebe vjelo? To tá hruška
nemohla počkat? A kde je kluk? Před chvílů tady eště byl!
A ukaž prosím tě, přece nebudeš spat s tema rukavicama.
Nebo se ti to tak zalíbilo?"
Strejcovi v tů chvílu bylo všecko jedno. Hlavně aby tů
hrůzu zaspal. Taková haňba, taková ostuda. Jak včíl budu
před tým klukem vypadat? Co mu potým debaklu možu eště
poručit? Ale počkej až ho dostanu do ruk. Roztrhnu ho jak
žabu. S takovýma starosťama v hlavě usínal strejc Průdek
a manželka ho pomali vyslíkala z"ajzlboňáckého" mundůru.
Hladnej a špinavej se odebíral do říše snů, možná
krásnějších a veselejších než prožíval tady na zemi.
Pohl Zdeněk
Bojovníci
Díky, chlapci, mnoho díků
za obnovu našich zvyků.
Bili se chlapci za rodný hlinu,
za Slovácko, za dědinu.
Bili se chlapci na zeleném trávníku,
, ča čest, za fotbal, za republiku.
| Í : . ws 7
1 | Muselipříklad dát
| generacím příštím -
nesmí se prohrávat na domácím hřišti.
M Když vtrhlina pole bojové
"4
ý 3 08
( vedli jim zbraně nebeští bohové.
A Ď Za pravdu svoji bojovali
proto po právu zvítězili.
< Ošetřete si rány chlapci odvážní
na hřišti držte válečnou stráž.
Splníte jistě své svaté poslání
až v době přetěžké vyzve vás
k útoku píšťalky vysoký hlas.
Žižkovi chlapci, potomci husitů,
zelený trávník je přece náš.
Dobře jsme midlili do cizích fanusů
bývalo veselo, snad bude zas.
Zdeněk Pohl
11
pRakvický -
ZPRAVODAJ
NÁzoR OobčČANA KE SNÍŽENÍ STAVU PDRACOVNÍC NA OU
Téměř pravidelně sleduji jednotlivé příspěvky
Rakvického zpravodaje a souhlasím s redakční radou, že
je informátorem veškerého děnív obci. Především si vážím
slov pana JUDr. Huberta Režného, která jsou vždy pravdivá
a přesvědčivá. Přesto si myslím, že by se ve zpravodaji
mohla objevovat i více slova kritická. Využívám nabídky
autora článku "Funkce zastupitelstva v obci" z Rakvického
zpravodaje č. 1/1995 k prezentování mého názoru písemnou
formou s vlastnoručním podpisem na téma řešení snížení
stavu úřednic OÚ.
Vžádném případě nechci zlehčovat práci OZ a především
starosti starosty. Rozhodně není co závidět, každý občan má
možnostv příštích volbách se o tuto funkci ucházet. Ktomu,
aby tu káru - jak bylo uvedeno - skutečně netáhla jen hrstka
lidí, je zapotřebí, aby se lidem i občas naslouchalo.
Jako občanka Rakvic mám však určité výhrady k
získávání prapodivných indicií, které vedly kjednoznačnému
odvolání matrikářky paní Minaříkové, s příliš laciným
vysvětlením, prezentovaném na veřejné schůzi OZ anyníi
v samotném zpravodaji. Nemohu dodnes pochopit, že
pracovní náplň úřednice, která odešla do důchodu, se
rozdělila mezi nové - současné pracovnice s tím, že musela
odejít p. Minaříková s 12 letou praxí na OÚ a dobrým
vztahem k občanovi. To, Žejejí celková práce neodpovídala
potřebám OÚ, považuji pouze za skrytý manévr, nikde dnes
není stanoven její striktní rozměr. Vše záleželo a záleží na
celkové organizaci práce, vedení chodu úřadu, a proto mi
není jasné, proč se vůbec příjímala třetí síla na plný úvazek?
Dle mnoha občanů, se skutečně jednalo o dávno
připravovaný tzv. puč, jelikož nynější úřednice OÚ již v
loňském roce vtuto dobu ventilovaly
zprávy v tom směru, že
budou muset zpracovat nového starostu, tzv. k odstranění
paní Minaříkové. Dodnes se mi nechce věřit, že ta jejich
slova se stala skutkem. Odkud vanul Vítr, je známo téměř
každému občanu v Rakvicích, jelikož bývalá pracovnice se
tím nikde netajila.
| jáse přimlouvámza dobrou vzájemnou informovanost,
poněvadž vynášení různých pomluv pracovnicemi OÚ ai
samotným pisatelem článku, dále jejich nevysvětlené
prapodivné účtování na OÚ, jsou potom živnou půdou k
emotivním reakcím občanů a nakonec i mne. Mám za to,
že kdyby byla podobným způsobem vypoklonkována žena
autora článku - nebo ost. členů mužského pohlaví OZ - ze
zaměstnání
s tím, že vlastně nic nedělala, určitě by to nebylo
předmětem - jak tomu bylo nyní - jenom jednání na okresní
úrovni, alei možná na místech vyšších. Myslím si, Že o stavu
úřednic vmístní správě by měli vždy rozhodovat členové OZ
fundovaně, se souhlasem většiny občanů. Je nám jasné,
že hlasování 5:4,9:0,8:0 přináší stejný výsledek, avšak
poměr9:0,8:0-při počtu členů místního orgánu 9 - nám
připomíná nedávno dobu minulou, snad s tím rozdílem, že
tenkrátlétaly ruce automaticky nahoru a nyní možná pomalu
jedna za druhou. Obávala bych se takového hlasování v
Parlamentě ČR, jelikož by to asi zavánělo splynutím koalice
s opozicí... . Rozhodně bych volila raději kompromis, než
100 % jednozančnost. Je mi naprosto jasné, že v tomto
případě nedošlo k odstranění byrokratismu na OÚ, jak bylo
zakotveno ve volebním programu jedné strany, ale naopak
nesprávně informovaní občané pracovnicemi OÚ, i s
nevyplněnými tiskopisy kulminují od jedné instituce ke
druhé a vté předposlední zjistí, Že to mělo být provedeno v
Rakvicích.
Dále bych doporučila některým členům finanční komise
(OÚ), aby v rámci svých podnikatelských aktivit občas také
přispělitrošku do toho mlýna, prostřednictvím sponzorského
daru, tím pádem si vážili více obecního majetku a
hospodárněji s ním nakládali. Příkladem by jim mohli být
dědové, kteří vlastníma rukama, každou korunkou ke
korunce přispívali k budování školy, sokolovny atd., jakjsem
se tomu ve zpravodajích již několikrát dočetla.
K tomu sponzorství bych ráda ještě dodala, že mnohý
podnikatel, v rámci svých možností, rád přispěje různým
aktivitám, přesto se domnívám, že někdy by se mělo s
finančními prostředky zacházet efektivněji. Zkrátka a jasně,
darované peníze na založeném účtě neutečou a žádný limit
čerpání jednes nehoní. Myslím si,
Že školákům více prospěje,
když bude za sponzorskou částku realizován zájezd např. do
ZOO, divadla, třeba ina Palavu, než nákup tzv. "Kindervajec“,
což každá matka někdy dítěti koupí.
Nejde mi o nic jiného, než
o to, abychom si uměli přiznat
ichybu, nenechávali si vnutitlaciná -jednoznačná rozhodnutí,
dokázali vyslechnouti druhou stranu, dokázali ukázatnaty,
co alibisticky odsuzují ruzné průšvihy a přitom v nich sami
figurují. Nato máme právětu demokracii! Jedině pořádkem,
řádnou disciplínou, věcnou, poctivou a pravdivou
argumentací každého z nás, můžeme něčeho dosáhnout!
Pokud nebude se mnou někdo souhlasit, což určitě
nebude, může mi kdykoliv můj názor přijít vyvrátit, jsem
kdykoliv od 6.00 do 24.00 hod. k dispozici.
Krista Kamenská
Clověk člověku dárcem krve - dárcem života
PW Zd Ww P „
Vážení přátelé,
pod tímto mottem se na nás všechny obrací transfuzní
služba s prosbou o pomoc.
V současné době, kdy již neexistuje hromadný nábor
dárců krve formou brigád socialistické práce a dárcovství je
věcí dobrovolnosti každého z nás, není situace s krví právě
radostná.
Krev je vpravdě tou nejvzácnější tekutinou, která jako živá
tkáň není ničím nahraditelná. Používá se při všech větších
chirurgických výkonech, při srdečních operacích s mimotělním
oběhem, při těžkých úrazech a krvácení, při šoku, anemiích,
k léčbě některých chorob jako hemoflie, při výměnných
transfuzích u novorozenců i dospělých. Využívá se nejen krve
jako takové, ale i krevních denvátů, krevní plasmy, náplavů
leukocytů akrevních destiček při různých poruchách imunitního
systému a krevní srážlivosti.
Pokles zájmu o dárcovství krve má jistě souvislost s
výskytem některých nemocí, které jsou přenášené krví, jak
virová hepatitida typu B a AIDS. Dárcům krve však nákaza
těmito nemocemi v žádném případě nehrozí. Odběry jsou
prováděny v přísně steriním prostředí a vždy odběrovým
materiálem na jedno použití. Od roku 1987 jsou všechny
krevní konzervy a všechny krevní přípavky vyšetřovány na
12
pRaAakvický -
ZPRAVODAJ
přítomnost anti-HIV protilátek, takže riziko přenosu tohoto
onemocnění cestou transfuze je minimální.
Každý zdravý člověk by si měl uvědomit, že krev nedává
zdravotníkům, ale svým bližním, neboť úraz, operace či
nemocmohou postihnout kohokoliv znás. Navíc vžitá představa
- daruj krev a zachráníš život - platí jen pro omezený počet
případů. Pravidlem spíše je, že k záchraně jednoho lidského
života je potřeba několika, v mnoha případech až desítek
dárců krve.
Dárcem se může stát každý zdravý člověk po dovršení
kde se odběry provádějí vždy v úterý, čtvrtek a pátek od 7
do 11hodin. Je možno setaké obrátitina transfuzní oddělení
v Brně, Žlutý kopec, Tomešova 12 denně od 6.30 do 15.00
hodin, ve čtvrtek až do 18 hodin.
Blanka Studýnková
Ve 14.00 jsme měli sraz u horní školy. Sešlo se nás hrozně
málo. Pozorovali jsme Švédy vycházející ze školní jídelny. Přišel
pan učitel Peša a my doháneli hosty, kteří už byli skoro u
sokolovny. Šli se převléct do naší hudební školy. Pan učitel
rozhodl, že půjdemev průvodu silnicemi Rakvic. Lidé vycházeli,
aby viděli tu slávu. Po příchodu zpět, šli všichni do sokolovny,
jelikož venku pršelo. Švédi měli v rámci pitného režimu
občerstvení v autobuse. Bylo 16.00. Jelikož byl až v 17.00
koncert, mělijsme rozchod domu. Koncertzahájil harmonikový
soubor Rak. Následovali jsme je s připravenými písničkami
Zápis v kronice ZUŠ
Návštěva ze Svédska
Soňa ví a Kluci s klukama. Podvečerní vystoupení vyvrcholilo.
Na řadu totiž přišla dechová kapela ze Švédska. Hráli výborně.
Manželky cvičily atancovalytaky krásně. Jednaznich siden před
vystoupením zlomila ruku a tak pomáhala rozdávat vlajky
Švédska. Koncert skončilv 18.00 atakmělbýto 7večertáborák.
Někteří lidé šli domů a jiní tam zůstali. Švédi jeli na večeři do
Velkých Pavlovic. V 19.00 se lidé sešli, ale Švédi nepřijeli a tak
sejenom povídalo a tancovalo. Švédi přijeliaž ve 20.00 atak se
začalo opékat. P.u. Peša si šelzatancovattaké. K dispozici byla
i limonáda, takže o pití nebyla nouze. Ve 21.00 nám pan učitel
Peša řekl: "Je mi líto, ale musíte jít domů!"“ Jen pár děcek
poslechlo. Jiní odcházeli až při odjezdu Švédů.
Napsaly: Imrichová Mirka a Kleiberová Markéta, 5. tř.
Poděkování
Rodiče dětí z pěveckého sboru " Zpěvankyý“ děkují za podporu akce "Železná sobota“, konané 10.6. Celkový finanční výnos
13 338 Kč bude použit na krytí nákladů spojených se zájezdem souboru do Francie ve dnech 21. - 26. 6. 1995.
Václav Peša, učitel ZUŠ
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Sportovní činnost
sboru dobrovolných hasičů (SDH)
V letošním roce se hasiči zapojili do sportovního klání v
plném zápalu a k datu vydání zpravodaje se zúčastnili soutěže
o putovní pohár města Valtic, kde sez 16 družstev umístilina 8.
místě.
Následující soutěž v Drnholci 3.6.1995 byl okresní přebor
v požárním sportu, kde se soutěžilo zvlášť v požárním útoku a
požárním sportu. V obou disciplinách se umístila shodně na 3.
místě.
Den nato proběhla soutěž u příležitosti 110. výročí založení
SDH ve Velkých Bílovicích, kde se za pěkného počasí sešlo 11
družstev nejen z blízkého okolí, ale i ze sousedního Rakouska.
Za velmi silné konkurence se jim podařilo obsadit 5. místo.
S těmito výsledky se však nespokojili a věnovali se i přes
nepříznivé počasí, kterépostihlo náš region, tréninku a následující
víkend dosáhli nečekaných výsledků.
V sobotu 10.6. se zúčastnili putovního poháru starosty
města Podivína, odkud si tento pohár odvezli.
Následující nedělní odpoledne zápolili o další putovní
pohár, a to starosty obce Horní Bojanovice. | za nepřízně počasí
sejim podařilo i tento pohár získat.
Jestli bude chtít družstvo našich hasičů vlastnitoba putovní
poháry i v příštím roce, budou je muset znovu obhájit.
Aby podpořilituto činnosti na domácí půdě, plánujína příští
rok také soutěž o putovní pohár. SDH
BR kvická košíková
Letošní basketbalová sezóna přinesla, tak jak se dalo
očekávat, v družstvu mužů prudké omlazení kádru. V letošní
sezónějiž nenastupovalk utkáníing. Kamenský, Zdeněk Hřiba,
velmi sporadicky Tonda Straka. Díky častým zraněním hrál a
trénovalvelmi máloRadek Švásta. Tyto změny umožnily nástup
mladé generace naší mužské košíkové. Na hřišti účinkovali
vedle starších hráčů mladíci ve věku dorostenců. Jsou to Miloš
Pohanka (18 let), Libor Pohanka (17), David Foldyna (16) a
Honza Suchánek (16). Velmi dobrou sezónu měl letos Zdeněk
Průdek.
Všechnytyto změny se musely projevitnavýsledcích našeho
družstva. V sezóně bylo odehráno 26 utkání. Dvě utkání jsme
vyhráli, mnoho utkání prohráli o jeden nebo dva body. Tady se
nejvíc projevila nezkušenost a nevyhranostnašeho mužstva. V
podstatě v každém mužstvu okresního přeboru nastupuje
minimálně jeden hráč vyšších soutěží. My jsme se rozhodli hrát
soutěž pouze svlastními hráči. Ztabulky přeboru lze vyčíst klady
a zápory naší hry. Hlavním kladem je dobrá obrana, vzhledem
ktomu, že jsmeji měli šestou nejlepší
ze 14 týmu. Zato největší
slabinou
je střelba, kterou jsme měli nejhorší
ze všech mužstev.
Po celou sezónu však bylo vidět herní zlepšování u jednotlivců
i celého družstva.
Základem další práce mužstva je poctivý trénink fyzické
kondice, střelby a osobní techniky hráčů. Proto i po sezóně
trénujeme každou středu až do konce školního roku v hale. O
prázdninách budeme trénovat na školním hřišti, kde škola
vybudovala venkovní hřiště na košíkovou. | nadále zveme do
svých řaddalší zájemce otutorychlou, technickou kolektivní hru.
Je velká škoda, že s námi netrénují tak talentovaní mladíci jako
jsou Zdeněk Chrástek nebo Libor Rampáček.
Doufám, že novou sezónu budeme začínat opěts nějakým
mladíkem navíc aže se začne projevovattréninková pílevšech
stávajících hráčů. Pavel Suchánek
Společenská kronika
Jubileum:
Manželé Marie a Vlastimil Průdkovi
si v letošním roce připomněli padesáté výročí
sňatku.
Redakční rada RZ přeje manželům Průdkovým do
dalšího společného života všechno dobré, hlavně zdraví,
spokojenost a dobrou pohodu.
"M <
Narozené děti: s
Hřib Daniel čp. 805
Zapletalová Nikola 513
Pár Lukáš 177
Rodičům přejeme, aby děti byly jejich radostí
po celý život.
Zemřeli:
Oldřich Filípek 4447057" 17 7 vevěku 84 let
Ludmila Strýčková 83 let
Na jejich oči lehl věčný stín.
Redakční rada se omlouvá za chybu
v minulém čísle
Zpravodaje. Včlánku "Hospodaření obce" mělbýtsprávný
údaj o počtu obyvatel v obci 2 078.
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jmevaných
autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.