Rakvický zpravodaj 1995/3
Periodika
Otevřít PDF (9,5 MB)
Níže je strojově rozpoznaný text, který slouží hlavně pro vyhledávání. Obsahuje chyby – pro čtení použijte PDF.
RAkvický
ZPRAVO A
vydává obecní rada v Rakvicích
Rakvičané na slovíčko ...
Hukot traktorů, malotraktorů, ter a jiných
zemědělských vozidel je neklamným znakem toho,
že vRakvicích isoukromé zemědělské podnikání se
již rozjelo. Vždyť v Rakvicích se dosud přihlásilo k
soukromému podnikání 188 občanů, z toho 31
podnikatelů se výlučně věnuje zemědělské výrobě.
Zemědělské družstvo obhospodařuje 55 % půdy,
soukromí zemědělci již 45 % zemědělské půdy.
Je to
téměř dvojnásobek než činí celostátní průměr.
Ajak letos zemědělcům přála příroda? Pomalu
končí hospodářský zemědělský rok. Naši samostatně
hospodařící zemědělci i družstevníci mohou začít
bilancovat, mohou začít skládat účty o tom, zda ajak
dobře či špatně hospodařili. Je pravda, že ještě
přijdou dvoje žně (vinobraní a řepa), ale již každá z
obou skupin zhruba ví, na čem je.
Dostává se tedy ke slovu přísloví ... "až se
zima zeptá, cos dělal v létě“.
Ohlédnete-li se zpět, uznáte, že se k nám
letos příroda zachovala poměrně příznivě, dosti štědře.
Je pravda,
že například jarní sliby v obilí a o hroznech
příroda nedodržela,ale dala adásnad vněčem méně
než jindy. Ale kdo se například letos více věnoval
plodinám révě vinné bude mít aspoň tolik jako loni.
Totéž jeiu většiny ostatních produktů. Kdo nezahálel,
nedojde újmy. Sledujete-li údaje o hospodářských
výnosech, dovíte se, že náš kraj vykazuje lepší
výsledky než v celém státě, ať už jde o obiloviny či
ostatní produkty, a to i ty, které nejsou pro náš kraj
typické.
Kdo dbal,
má, kdo přírodu nešidil, je spokojen
zvlášť, kdyžsi uvědomíme,že zemědělství
je závislé
na Pánu Bohu (materialisté řeknou na rozmarech
přírody).
Je známá pravda, že zemědělci byli, jsou a
budou vždy nespokojeni. Tak už je to Život naučil.
Vždyť jejich práce je velmi tvrdá a náročná. Jsou
opravdu odkázáni na přírodní pomínky, ale stejně jako
v jiném podnikání musí umět předvídat a riskovat.
Musí však být na výši doby, musí mít znalosti, které
jim umožní aspoň z části předcházet nástrahám
přírody, musí znát svoje řemeslo.
Jedno však lze už teď říci. Ti, co podnikají
samostatně, se již vymanili z počáteční nejistoty,
získali nové poznatky, získávají sebedůvěru, učí se
předvídati riskovat. A co je velmi důležité. Naučili se
organizovat, naučili se řídit.
Na skutečnost, zda bylo zemědělcům letos
přáno, čine, mohou být rozdílné názory. |sami vládní
činitelé se dívají na hospodářské výsledky v
zemědělství rozdílně. Premiér Klaus tvrdí, že
zemědělství se chytlo a nabírá dech, i když bude
jěště několik let trvat útlum prvovýroby, za pozitivní
považuje však skutečnost, Že podíl zemědělské výroby
na hrubém domácím produktu
je na evropské úrovní.
Naproti tomu ministr zemědělství Josef Lux tvrdí, že
zemědělství ve vyspělých státech dosahuje vyšších
výnosů plodin a lepší užitkovosti hospodářských
zvířat než naše.
Jen zemědělci sami, jen ti, kdo denně zápolís
půdou, vědí, v čem jsou základní potíže a jak z nich
ven. Proto by bylo zajímavé, kdyby někdo ze
samostatně hospodařících rolníků i družstevníků
reagoval na tyto problémy i v Rakvicích a podělilse s
ostatními o ně v prosincovém čísle Rakvického
zpravodaje.
redakční rada
U 8 Rakvický ©
L ZPRAVODAJ
OBEC
Vážení spoluobčané,
vtěchto dnech máte možnost
seznámit
se s územním plánem naší obce, doplněný
o návrhy dané při projednávání v minulém roce. Plán
je zveřejněn ve výloze NS Universal. Před definitivním
schválením proběhne 5. října veřejné zasedání, kde
za účasti zpracovatele ing. arch. Horákové bude
podáno podrobné vysvětlení. Tato dokumentace
obsahuje závazné a směrné části řešení sídelního
útvaru Rakvice pro období do r. 2010.
V návrhu územního plánu jsou obecní pozemky v
prostoru drůbežárny v trati Kopce vytypovány pro
výstavbu soukromých vinných sklepů. Veřejnou
vyhláškou jsou, pro zjištění zájmu o tuto výstavbu,
nabízeny tyto pozemky občanům.
Původní plánrekonstrukce budovy obecního úřadu
v tomto roce byl pozastaven a přednostně bylo
provedeno svedení dešťových a odpadních vod z
budov OÚ a staré ZŠ do kanalizace z důvodu
podmáčení těchto budov. V současné době zvažuje
obecní zastupitelstvo možnost vzít úvěr na výstavbu
nové MŠ v areálu horní školy s tím, že po následné
rekonstrukci školy na Náměstí by tato budova byla z
části využita jako obecní úřad a druhá část by byla
využita pro kulturu a zájmovou činnost.
V roce 1997 bude, podle informace SPT Telecom,
vobci provedena kompletní kabelizace telefonní sítě.
Souběžně stouto akcí
je možné realizovat zbudování
sítě kabelové televize. Tato síť by zajistila kvalitní
příjem 8 programů (z toho 1 místní kanál).
Předpokládaný základní účastnický poplatek by činil
cca 2 000,-- Kč na jednu přípojku s následným
měsíčním poplatkem max. 50,-- Kč. Pro předběžné
zjištění zájmu ze strany občanů o zřízení kabelové
televize proběhne v říjnu t.r. anketa mezi občany.
Po jednání se zástupci ČD je možné na bývalou
skládku "Díly" navážet, při dodržení stanovených
podmínek, pouze inertní materiál (zemina, suť).
Rozhodnutím OZje stanoven poplatek za uložení 50,-
- Kč za tunu. Skládka je uzamčena, vývoz
je nutné
nahlásit předem na OÚ. Ztěchto důvodů
je odložena
plánovaná přeložka panelů ze skládky na výjezdy z
polních cest.
DNES
Informace pro spoluobčany, jichž se týká žádost
o dotací na plynofikaci
Z výnosu malé privatizace uvolnila Poslanecká
sněmovna na Program na ozdravění ovzduší 6,1
miliardy Kč. Téměř 2500 žádostí obcí o příspěvky na
pořízení plynových kotlů dosáhlo ale hodnoty asi 20
miliard Kč. Po proplacení zhruba 750 miliónů Kontrolní
rada Fondu živ. prostředí pozastavila schvalování
jednotlivých žádostí do dořešení této situace.
Přestože na dotacinení právní nárok, cítí se starostové
obcí zaskočeni, podvedenia před občany znemožnění
amatérským přístupem zodpovědných orgánů - MŽP
ČR, SFŽP ČR. Chápu, že se občané oprávněně ptají,
zřetelná a jasná odpověďz míst, kde se stala chyba
doposud ale není. Po urgenci Žádosti na Státním
fondu životního prostředí odkazuje tento na
Ministerstvo životního prostředí případně na okresní
úřad. Na dopis přednosty OkŮ Břeclav ministru živ.
prostředí ČR ing. Fr. Bendovi přišla odpověď, z níž
cituji: "postupy a zásady pro poskytování finančních
prostředků v rámci Programu na ozdravění ovzduší
zůstávají nezměněny. Výběr akcí bude prováděn
pouze do vyčerpání prostředků uvolněných pro tento
program. Je nutné počítat s tím, že značnou část
žádostí nebude možno uspokojit. Ministerstvo
životního prostředí ČR nadále zastává stanovisko. že
základem opatření uskutečňovaných vrámci Programu
na ozdravění ovzduší ČR je plošná plynofikace
vybraných obcí, měst nebo městských částí.
Příspěvky občanům ministerstvo považuje za
související,
ale pouze doplňkové opatření
k provedení
komplexní asanace ovzduší ve vybrané obci nebo
městě“.
Z výše uvedeného vyplývá sice malá šance na
získání dotace, přesto nepovažuji tuto záležitost za
uzavřenou. O výsledku dalších jednání vám budou
podány informace.
Vajbar Petr
starosta
nakvický - ==
ZPRAVODAJ
proměny ZZ/
N ÁMĚSTÍ
Jazykovědci označují náměstí jako prostor mezi domy obce nebo města. Není úmyslem tohoto pojednání psát obecně
o takovém prostoru, ale chci si se čtenáři popovídat o rakvickém náměstí, o jeho osudech, historii i o jeho tváři.
Náměstí v každém městě nebo obci, jeho výstavnost nebo zchátralost, jeho vzhled jsou obrazem obce nebo města a
jeho obyvatel. Je však obrazem jeho historie a současnosti.
Jakétedy byly osudy rakvického náměstí a to oddoby, kdy jsou o Rakvicích první písemné záznamy. Víme, žeo Rakvicích
jsou první písemné záznamy z roku 1248, tedy před 747 lety. To vévoda Oldřich Korutanský, synovec krále Václava. asyn
dcery Přemysla Otakara. Jitky byl vté doby držitelem údělu břeclavského a patřily mu i Rakvice. Koncem října 1248 daroval
komendě řádu templářskéhov Čejkovicích "na spásu duše svých předků" čtyři popluží vRakvicích (popluží byl kus polí, který
mohl být obdělán oráčem se dvěma dobytčaty za jeden den). V roce 1248 bylo již v Rakvicích přiděleno osídlencům 28
lánů polí. Bylo tu 140 obyvatel. To znamená, že v Rakvicích bylo v roce 1248 nejméně 28 velkých usedlostí.
Lokátor, který osidloval Rakvice, věděl, že kraj je stále zaplavován povodněmi řeky Dyje, že je povětšině bažinatý. Proto
umístil první usedlostina jižním svahu vyvýšeniny dnešních Kopců. Usedlosti setáhly na svahutéto vyvýšeniny od dnešního
domu č.p. 136 po dnešní obecní dum. Od obou koncu této řady domů směrem na jih bylo několik dalších usedlostí. Tak
vznikla část původního prostoru dnešního náměstí. Na obou stranách krajních domů horní části náměstí vznikly později
svobodné dvory
První budova, která byla na prostoru puvodního prostoru náměstí postavena, byla kaple zasvěcená sv. Ondřeji, atov
letech 1431-1434. Souhlas ke stavbě kaple dal olomoucký biskup Kuneš ze Zvole.
V roce 1497 požádal rychtář Lukáš Schramm a konšelé Petr Dudler a Kašpar Czarr olomouckého biskupa Stanislava
Thurza, aby mohli zříditkolem kaple sv. Ondřeje hřbitov. Povolení ke stavbě dostali vroce 1498. Požadavek postavit hřbitov
podpořili Vilém z Pernštejna, který byl v té době hormistrem království českého a drželi Rakvice. 10. ledna 1503 byla kaple
povýšena na farní kostel.
NE pRakvický ©
ZPRAVODAJ
V roce 1540 dal Jan z Lipého souhlas k tomu, aby se v Rakvicích usídlili habáni. Jsou spory o to, zda jim dal k dispozici
dvůr, či sijej vybudovali. Máme zato, žesi jej vybudovali aže si postavili své domy na v té době zatím nezastavěném prostoru
kolem dnešního náměstí. Tak vzniklo dnešní náměstí. Poněvadž ve druhé polovině 16. století táhla vojska proti Turkům,
vybudovali si habáni pod domy vedle důkladných sklepů tzv. lochy, vnichž se v dobách tažení vojska ukrývala. V roce 1605
došlo k přepadení Rakvic maďarskými vojsky (Bočkojavci). Rakvice byly vypáleny. Došlo i k vypálení a poboření kostela.
Habáni obnovili svůj společný dvůri svá obydlí. Kostel však zůstal v rozvalinách. Nově vybudované domy a majetek museli
však habáni na vánoce v roce 1622 opustit. Odešli do tehdejších Uher. To užtrvala čtvrtý roktřicetiletá válka. Během této
války byly Rakvice úplně zpustošeny.
Po skončení třicetileté války začal tehdejší držitel hodonského panství a držitel Rakvic hrabě Bedřich z Oppersdorfu
kolonizovat Rakvice českým obyvatelstvem. V letech 1652-1654 bylo osadníkům prodáno více než 30 půllánů a tina náměstí
budovali své grunty (usedlosti).
Vroce 1700 byl natroskách kaple postaven nový kostel a byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Duchovní správa byla prováděna
podivínským farářem. Teprve odroku 1784 převzal duchovní správu rakvický kněz. V roce 1789 byla vystavěna na náměstí
fara. V roce 1844 byla postavena na poschodí.
V roce 1783 byl hřbitov kolem kostela zrušen a založen nový na dnešním místě.
Na počátku 19. století
již kostel nepostačoval potřebám rakvické farnosti. Proto dva rakvičtí sousedé, a to čtvrtláník Jiří
Foukalzč.p. 12apůlláník Jakub Korčák
z č.p. 138 založili v roce 1817 fond narozšíření kostela ve výši2 226 zlatých. Rozšíření
kostela bylo však provedeno až v roce 1875.
Po přestavbě měl kostel v presbitáři síťovou klenbu a vedlejší oltáře zasvěcené sv. Josefu a P. Marii. V roce 1874 byla
podle císařsko-královského nadinžinýra Gustava Petráška z Vokauštejna provedena mikulovským stavitelem Jiřím
Rejslem krytba věže. Byla pozlacena báně a opatřena novým železným křížem. Další dílčí úpravy se kostel dočkal, stejně
jako fara, až v roce 1931 za starostování Františka Kamenského, tedy po 57 letech.
Od této doby nebyla kostelu věnována pozornost. Chátral. Stromy kolem něho přerustaly, kostel byl podmáčen, okolí
pustlo. Uplynulo dalších 50 let. Zželelo se starostovi Frantovi Zachovi tohoto stavu a s energiií jemu vlastní se pustil do
restaurování náměstí. Šťastný a odvážný, ale mnohými občany nepochopený záměr restaurovat kostel a další objekty na
náměstí přinesl, jak si dále povíme, své ovoce.
Další budova na náměstí, habánský dvur, který byl v roce 1622 opuštěn, byl po novém osídlení Rakvic přeměněn na
obecní dům, ve kterém byl umístěn hostinec, řeznictví, býkovna, kovárna, domácí šatlavy (věznice).
Na náměstí byla postavena dále obecná škola. Nejsou záznamy o tom, kdy byla postavena. Nutno předpokládat, že
byla postavena v poslední čtvrti 18. století, neboť
již vroce 1749 nařídila císařovna Marie Terezie, že patronové obcí musí
v obcích, kde
ja farní úřad zřídit obecnou školu, podle dochovaných záznamu byla na náměstí postavena školní budova
v roce 1806 pod doškem. Tato budova vyhořela 15. května 1806 a byla nově postavena do roku 1808.
RAakvický - —
ZPRAVODAJ
Tato budova byla používána
jen jako škola až do roku 1882, kdy byla upravenaz poloviny na obecní úřad a druhá polovina
sloužila jako jedna třída obecné školy
Dolní část náměstí uzavírá dnes budova školy, která byla postavena na základech hlavního habánského dvora a
pozdějšího obecního domu. Byla otevřena v roce 1882.
Na tu dobu výstavná budova školy má ve své čelní stěně čtyři výklenky. V prvním poschodí jsou ve výklencích umístěny
sochy dvou bohyní. Jsou to řecká bohyně Pallas Athéné a římská bohyně Minerva. O Athéné řecké báje vyprávějí, žeto byla
nejmilejší dcera řeckého boha Dia. Neměla matku. Vyskočila v plné zbroji z hlavy Diovy. Byla bohyní moudrosti, umění,
řemesel, byla také bohyní války, ale války vedené s rozvahou. Byla i ochránkyní měst, zejména Athén. Římská a etruská
bohyně Minerva byla jednou z hlavních římských božstev. Římané ji brzy ztotožnili s bohyní Pallas Athénou. Byla také
ochránkyní umění, řemesel a později i bohyní vítězství.
Obě sochy jsou na škole dnes zalíčeny stejně jako ostatní zdivo, nepoutají na sebe žádnou pozornost. Nejsou ozdobou
školy. Kdyby se k úpravám školy přistupovalo jentrochu citlivěji, došlo byi ke zvýraznění soch a tími celé architektury budovy.
V dolních výklencích jsou umístěny busty prvních našich prezidentů. Jsou již zahaleny do šedi prachu. Busty vtéto šedi ©
již nemohou nic reprezentovat, ba ani se nemohou těšit žádné pozornosti. Prostě jako by tam nebyly. Že se těšily kdysi
pozornosti, ukazuje tato fotografie.
Dnešní lhostejnosti těch, kterým by neměly být lhostejné, je až zarážející. Vždyť od doby jejich znovuinstalování se ani
při významných výročích u nich neobjevilo ani kvítko. Že by vše odvál čas?
Rychtáři a purkmistrové a později i starostové mívali své úřadovny ve svých domech. Místnost domu, sloužící k výkonu
funkce byla zvlášť upravená a byla rozměrnější, reprezentativnější. Mnohéz nich měli zvláštní vnitřní architekturu. Teprve
v roce 1882 za starostování Jakuba Hrdiny byla na krátký čas z jedné menší místnosti školy udělána obecní úřadovna ve
škole otevřené v roce asi 1882. Krátce na to byla v budově školy z roku 1808 upravena obecní úřadovna. Tu pak úřadovali
starostové a tajemníci a scházela se obecní zastupitelstva. K přístavbě a nádstavbě této budovy došlo vroce 1964. V budově
je dnes vedle obecního úřadu umístěna pošta. V budově je i hasičská zbrojnice.
Mimo tyto budovy najdeme na náměstí církevní objekty a civilní památky. Jako nejstarší
je tu umístěna socha svatého
Jana Nepomuckého. Je z roku 1775. To už hodonské panství i Rakvice v konkurzu koupil od hraběte Josefa Czobora
(známého z knihy Jana Herbena - Do třetího i čtvrtého pokolení) František Štěpán Litvinský manžel císařovny Marie Terezie,
jako soukromý majetek Habsburské rodiny. Tehdy byl v Rakvicích rychtářem Melichar Jelínek a purkmistrem Jan Foukal.
Další pamětihodností je nyní zrestaurovaný kříž, kterýje opatřen latinským nápisem, který zní: Crux expensis duorum
Foukalet Waiibar erecta. Českyto znamená "Vztyčený kříž zaplacen dvojicí Foukal a Vajbar". Kryptogram - skrytý údaj zní:
CVX XDV XWIIC.
Dalším pomníkem, který je na náměstí postaven, je pomník věnovaný obětem první světové války. Tento pomník byl
zbudován z podnětu místní Jednoty legionářu, z výnosu sbírek po obci a z výnosu různých zábav. Byl slavnostně odhalen
20. srpna 1922 za účasti občanů celého okolí.
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Na pomník padlých byla umístěna deska uvádějící jména rakvických židů, kteří zahynuli za 2. světové války v
koncentračních táborech.
Na druhém koncihorní části náměstí bylv roce 1948 vybudován malý pomník připomínající 700. výročí od první písemné
zmínky o existenci Rakvic. Stejně jako stěžejní historické budovy na náměstí, mají své osudy budovy lemující toto náměstí.
Je vhodné se zmínit o některých. Tak například v domě č.p. 15 byla vroce 1911 první pošta. Posledním majitelem tohoto
domu byl Julius Štork, který
jej prodal rakvické záložně Reifeisenka. Tato dům vroce 1912 zbořila a postavila nový, vněmž
měla své sídlo. Vedle toho v ní byl umístěn nově zřízený potravní spolek. V roce 1950 byl tento dům zvýšen o jedno patro
a přeměněn na lékařský dům. Význam dochovaných habánských sklepů na náměstí není třeba přípomínat. Není třeba
připomínat, žena náměstí
žili a působili dva poslanci zemského sněmu moravského, poslední rychtářa celá řada starostů.
Šťastná myšlenka starosty Franty Zacha restaurovat hlavní budovy a objekty na náměstí a výtvarně dokreslit okolí na
něm, přinesla ovoce. Máme dnes náměstí, ktkeré je chloubou. Již skutečnost, Že například časopis Malovaný kraj otiskl
fotografii náměstí ve svém seriálu významných historických objektů, svědčí o tom, že restaurace náměstí se podařila a že
upoutala pozornost široké kulturní veřejnosti. | cizí návštěvníci ba cizinci, kteří maně zavítají do Rakvic, s určitým zájmem
si náměstí prohlížejí a zajímá je jeho historie.
Bylo by si přát, aby vykonané dílo bylo inspirující ke zvelebování celé obce a aby hospodářský rozmach obce a jeho
obyvatel ved! k dalšímu kulturnímu rozmachu obce a udržení dnešní výstavnosti náměstí.
Aještě jedna poznámka. Snad se najde rakvický výtvarník nebo umělecký fotograf, který zachytí krásu náměstí, abychom
mohli posílat pozdravy na pěkných pohlednicích.
Dr. Huber Režný
František Vlastimil Průdek - verbovník
Ve čtvrtém čísle Rakvického zpravodaje z roku 1992
jsem psal o rakvických osobnostech, jmenovitě Františku
Vlastimilu Průdkovi a Josefu Eduardu Kornyšlovi, a tov
souvislosti s jejich účastí na tažení Slováku proti Uhrum.
Uvedl jsem, že při tomto tažení byl F.V. Průdek zajat a
vojenským tribunálem odsouzem k trestu smrti.
Historik Zdeněk Fišer objevil, že Prudek v roce 1853
popsalsvé osudy v zajetía uveřejnilje vkalendáři"Nejnovější
moravsko-slezský Přítel"
Než se seznámíme s osudy Prudka jak sám líčí,
připomeňme si, že Průdek a Kornyšl po návratu z
všeslovanského sjezdu z Prahy v červnu 1848 pobývali v
Rakvicích a dělali sbírku na podporu tažení Slováku proti
Maďarům.
Podle vlastního líčení se František Vlastimil Prudek
vydal"do Holiče co verbovník“. BylMaďary zajata odevzdán
maďarskému soudu v Senici. Když se o této události
dovědělo moravské místodržitelství, intervenoval v Prudkuv
prospěch sám místodržitel hrabě Lažanský. Uvězněného
Průdka byli Maďaři ochotni propustitjen náhradou
za vudce
odbojných Slováků J.M.Hurbana.
Sám Prudek (dále líčí) své osudy v zajetí. Do Holiče šel
dne 22. září 1848 na výzvědy o situaci v přípravách povstalcu
proti Maďarům. Košutovský komisař jej však zadržel a
vyslýchal. Týž den k večerujej dal eskortovat do Senice. Tam
byl Průdek souzen. Tamní soud byl se svým rozhodnutím
rychle hotov. Prohlásil ho za příznivce Hurbanova. Nařídil
hajduku, aby Průdkovi dal železná pouta a pod stráží dvou
mužu ho dal do vězení. Vězení nebylo zié. Byla mu sňata
pouta, měl pohodlné lože a slušnou stravu. Ve vézení
celkem strávil pět a pul týdne a čekal, co sním bude. Dne
26. září viděl z okna vězení, jak na Senici útočí slovenští
dobrovolníci a poznal na koních dva ze známých velitelu, a
to Bloudka a Zacha. Tito vlastenci se zůčastnili červnových
událostí v Praze v souvislosti s boji na barikádách, stejně
jako Prudek.
Útok dobrovolníků byl neúspěšný.
Byl vytvořen soudní tribunál, který si vuči zajatým
dobrovolníkum počínal velmi krutě. Před městským domem,
kde tribunál zasedal, bylo rozbito sta holí na trestaných
Slovácích. Průdek výslovně píše: "... tu se rány nepočítali,
nýbrž bilo se tak dlouho, až nebohý člověk tak trýzněn byl,
že do malob upadl a odvlečen býti musel".
F.V.Průdek byl dne 29. září opět vyslýchán. Výsledek
výslechu označil jeden z přísedících, že ... "je zralý pro
šibenici".
Popravy se v Senici měly konat 11. října 1848. Ty se
tento den v Senici skutečně konaly. Průdek však
je sledoval
jen zokna své vězeňské cely. Byl přece jen posuzován jako
politický vězeň a nejako obyčejný vzbouřenec. Po skončení
těchto poprav byl převezen za doprovodu 15 mužů do
věznicev Leopoldově. Trest smrti nebyl proveden proto, že
se jeho případu opět ujalo moravské místodržitelství. Jak
sám dále uvádí, bylo sním slušně nakládáno
"co s důležitým
vězněm politickým". Dokonce mu býl dán na obsluhu
zvláštní voják a profous sám mu donášel jídlo. Dostával
tabák podle libosti a bylo mu poskytováno prádlo podle
potřeby.
16. prosince, tedy po 84 dnech vězení mu bylo
oznámeno, že bude dopraven do Pešti. Ktomuto oznámení
sám uvádí: "Návěstí to bylo pro mne hrozné, neboť jsem
musel v ústředním sídle fanatismu maďarského obávati
se projevu nejhorších."
Eskorta, kterou byl Prudek převážen do Pešti, vedla
přes Nitru, Nové Zámky do Komárna, kam dorazili 19.
prosince 1848. Odtud pak eskorta nastoupila cestu do
Pešti. Tam byl Prudek držen ve vězení do 2. ledna 1849. V
tomto vězení, stejně jako celá řada s ním vězněných
Slováku, zažil mnoho ústrku. 2. ledna ještě s dalšími 1500
zajatými Slováky byl Prudek odtransportován do Szolnoku.
Ještě před dosažením cíle se Prudkovi v jedné zastávce
vlaku podařilo z nedbale hlídaného vlaku ještě s jedním
vězněm, který uměl maďarsky uprchnout.
4. ledna 1849 však byli poznání a byli vedeni zpět do
Pešti. Tam se však už nedostali, neboť mezi tím vojska
generála Windichgratze obsadila Pešť.
nakvický -
ZPRAVODAJ
Dostali se jen do Sinkoku, kde byli oba vyslýcháni. Bylo
to 6. ledna. Průdek se při výslechu vydával za Němce z
Prešpurku. Podařilo se mu soudce přesvědčit o své nevině
i o nevině svého druha. Byli oba osvobozeni. Dostali jako
průvodce Slováka, který
je dovedl do Pešti. Tam však upadli
opět do zajetí. Tentokrát však do rakouského. Prudek byl
uvězněn s dalšími 40 Maďary.
10. ledna se Průdek rozhodi požádat o pomoc dopisem
adresovaným přímo generálu Windischgratzovi. Žádost na
vrchního velitele měla kouzelnou moc. Průdek o tom ve
svých vzpomínkách píše: "Netrvalo ani pět minut, dojde do
kazematů ordonační důstojník a vyvolav méjméno žádá,
abych šel s ním ... dojdu s důstojníkem ke štábnímu
auditoru, u něhož bylo právě mnoho důstojníku císařských
shromážděno. Byljsem požádán vykiádati
jim zevrubně, co
v krátkosti bylo obsaženov cedulce." (v jeho dopisu generálu
Windischgratzoví).
Oni jeho druh byli skutečně osvobozeni, mohli opustit
Budapešť. Průdek opustil Budapešťa přes Vídeň a Hodonín
dojel do Želešic a ubytoval se u svého bratra Josefa, který
tam byl knězem. Tam se delší dobu zotavoval, než našel
svoje existenční zajištění v zemských deskách v Brně.
O jeho působení v Brně, mimo jiné napsal rozsáhlejší
pojednání, které bylo publikovánov národopisném sborníku
Jižní Morava v roce 1990.
Je vhodné ještě jen uvést, že Průdek sev roce 1861 vzdal
místa v zemských deskách a věnoval se obchodu s vínem
a jinému podnikání. Pak se odstěhoval ke svým příbuzným
do Prostějova. Tam 11. ledna 1873 zemřel. Zemřel
tedy týž
rok jako jeho přítel J. E. Kornyšl.
Dr. Hubert Režný
RAKVICKÉ POSTAVY, POSTAVIČKY A FIGURKY
Náš pan listonoš
Dříve bývalo na vesnici párvzdělancu čistátních úředníku,
kteří si považovali své práce, hájili svoji stavovskou čest a
obvykle vykonávali svojipráci aždo důchodu. Moc možností
na zaměstnání v místě nebylo, a proto je obvykle neměnili.
K těmto postavám obce patřili listonoš., který obcházel
celou dědinu, nosil noviny, obsílky,
Viktora Korčáka a později i Františka Herzána. A protože byl
veselá kopa, nadělal se volovin na celý román.
Stále spěchal, hnal se Rakvicemi a věděl o každém
domě všechno. Komu hodit noviny ventilačkou, komu do
otevřeného okna, pod vrata nebo do schránky. Roznesl
poštu rychlostí závodního chodce a
dopisy, dobréi špatné zprávy. Zvláště
důchodci ho netrpělivě očekávali v
určené dny v měsíci. Dnes se
poštovní doručovatelky rychle mění
a nemáme čas je ani poznat.
Celoživotní listonoš - to býval
pojem atypická figurka obce. Zvláště
když měl smysl pro humor a uměl v
každém domě navázat rozhovor.
Už nám pomalu vymřeli
pamětníci pana poštmistra
Hromady, který jako prvníza pomoci
poštovní | depeše | oznámil
Rakvičanům vznik ČSR v r. 1918.
Občané - jak praví kronika - se
seběhli a společně s učitelem
Heinigem provolávali: "Jsme
svobodní, jsme svobodni!"
Typickou figurkou řadového
listonoše
byl pan RudolfMach.
Jeho
veselí kamarádi mu za války dali
přezdívku Šaňo Mach, podle
ministra vnitra Slovenského štátu.
Šaňo dělal politické vývrtky, ale náš
Ruda Mach zustával svuj a dělal
vývrtky komického druhu. Pocházel!
z nedalekých Uherčic a služba ho
donesla do naší obce. Manželku
měl z Vojkovic, ale oba se s
jako kluci jsme mu stačili jedině
poklusem. Jsou všakznámy případy,
kdy se někde zdržel na zabíjačce
nebo u dobrého burčáku a Rakvice
byly tehdy jedinou obcí, kde chodil
večerník, protože na konci vesnice
dostali noviny až za soumraku. To
ovšem byly výjimky, protože náš
pošťák byl starej poctivec.
Největší historky si o něm
dědina vyprávěla v souvislosti s
motocyklem Plonýr, kterýsi unáhleně
zakoupil, aniž by měl ke strojům
nějaký vztah. Různá technická
doporučení vnávodu přehléd!.
Až za
nějakou dobu zjistil, Že Pionýr má 3
rychlosti a jezdil stále na jedničku.
Ještě déle mu trvalo naučit se
zastavovat. Vymyslel si na to 3
metody. Jednak jezdil až do vyjetí
benzínu nebo jel bez plynu k
transformátoru a oběma nohama
drhl o zem až to chcíplo. Pak se
zdokonalil a zastavoval o dvoják
sloup.
Jednou havaroval a v plné jízdě
zapích! Pionýra do hromady
Hirlukšovýho hnoje. Byl tolik od
kravěncu, že setěžko poznalo, co je
Rakvičáky dobře sžili.
Tehdy byla jiná doba, lidé měli více času sivšeho všímat
a bavit se svými skutky. Snad proto se zachovalo hodně
vzpomínek na našeho pošťáka Rudu.
Ruda byl sečtělý, zajímal se odění ve světě a rád otom
diskutoval. Dokonce byl i muzikantem a hrál v kapele
řidič a co motorka. A když ho honili
policajti, jezdil sem atam, ažho chytili. Ale asi měli tenkrát
větší pochopení pro sklenku vína čí jeho roztrŽitosta nakonec
to dobře dopadlo. Dnes byste se řidičáku už asi nedočkali.
Jednou vezl starý pan Zima se Špicovýma volama
močuvku. Alistonoš Zach zrovna vez! balíky na vlak.
Rakvický -
ZPRAVODAJ
A protože jeli oba k nádraží, Ruda si uvázal sáně (bylo to V
zimě) za kanon s fekáliemi. Když najeli na místo bez sněhu,
sáně potrhly, vytáhly špunta močůvka hrnula na balíky. Bylo
to před vánocemi a adresáti dostali tentokrát balíky s
typickou vůní venkova.
Když zabíjel řezník Vajbar u malíře Řezáče, pozvali oba
svého kamaráda Rudu podržet prase. Schválně ho nechali
držet přední nohu. A řezník udělal vše proto, aby krev co
nejvíce stříkala. Po zabití prasete se nepoznalo, koho vlastně
píchali. Ruda byl červený jako by ho kýblem krve polil a
dušoval se, Že už v Životě držet prase nebude.
Listonoš Ruda měl tolik svoje zaměstání rád, žesiněkdy
ani nestěžoval, co při něm musel vytrpět.
Kolik deště a zimy, kolik psů ho pokousalo a také kolik
osamocených lidí našel mrtvých, když jim nesl důchod.
A také ho jednou přejela svatba, když jim nesl svatební
blahopřání.
Pošťák-tobylo řemeslo aonho bralpoctivě a stavovsky
čestně.
Škoda, že užho více není. Dožil se požehnaného věku
78 let a je pochován v rodných Uherčicích.
Rosta Obhlídal
Mistr od
Ikdyž se těšíme na vinobraní, přece jen litujeme, že je konec
teplým, zářijovým letním dnům, že je za námi doba prázdnin,
bezstarostných dovolených a čekají nás dny vlhké, sychravé,
studené, ale nelitujeme, vždyť tento přírodní koloběh patří k
našemu životu.
Vyslechl jsem vyprávění českého profesora, který nějaký
čas přednášel na univerzitě ma Floridě, kde přírodní koloběh
nefunguje tak jako u nás v Evropě. Není tam žádný podzim,
žádná zima, jen teplota klesne na 28 st. C a jinak je teplo,
slunečno, plody dozrají a stromy zase kvetou a vy po nějakém
čase čekáte na změnu, ale ta se nedostavuje, padá na vás
únava, jste nervózní, nejste schopni se soustředit na práci.
Časem si zvyknete, to je pravda, ale přesvědčíte se, jak hluboce
je systém koloběhu ročních období v nás zakořeněn.
Jako starého kamaráda podzim jistě přivítají vinaři, sadaři,
myslivci, také čtenáři knih, domácí kutilové a jiné činnosti, na
které
je potřeba více času. Nesmíme zapomenout, že k podzimu
patří také draní peří. Vytopené kuchyně s vůněmi bylinkových
čajů vítajítetičky, které zasedají ke stolům, kdena něčeká hrnec
s peřím, aby se pustily nejen do draní, ale ido vyprávění. Každá
z nich si s sebou přináší příběhy nastřádané životem a každá
je vypráví svým způsobem. Jednou z těchto svérázných
vypravěček byla tetička Osyková od transformátoru. Své
vyprávění přímo prožívala, od srdce se zasmála, nebo taky
rozplakala, naprosto své posluchače zaujala. | když to v životě
se svým mužem neměla lehké, jeji vyprávění o něm bývalo
vesměs veselé.
"Já se dočkám, tetičky, blaženosti až tam hore u Pána Boha,
tady si už prodělávám očistec. Já isto istě půjdu rovnů do nebe,
nikde se už zastavovat nebudu, snáď enom v tej bráně
nebeskej jak mě budů nasazovat křídla. Tak mě ten můj netvor
sužuje. Chlastá, chlastá a chlastá, Že sinekdy myslím že tonéni
ani člověk.
Toťkaj sme na něho nastrážili se synem pasť, a byli sme si
istí, že jak sklapne, bude s pitím konec. On jak vám nekde vidí
plnů flašu, tak ju bez koštování našup vypije. Kolikrát nám už
vypil petrolej na svícení, anito s ním nehlo, enom zasmradil celej
barák svojím dechem a tak sme mu namíchali utrejch, že by to
porazilo aj slona. Dali sme do flaše, co bylo po ruce. Ocet, pepř,
jed na potkanů, naftalín, prášek na blechy, opodeldok a protože
sem dolíčila dvůr a důle sem to obtahla modrů obrovnávků, tak
aj teho modřidla sme do teho nasypali, a to sme právě udělali
chybu.
Flašu sme postavili zedvora na okýnko ke komoře, aby si
hneď všiml. Když došel dom stalo se všecko, jak sme čekali.
Jak uvidělflašu, hneď s ňů byl hotovej. Bez koštování ju do sebe
převrátil až do dna. Otřepal se, chvílu stál na místě jak solnej
slůp, jak dyž užovka žabu zhltne a potom to začalo. Nejprv se
roztřepal jak sulc a potom ho chytla škytavka. Škubal sebú až
se musel o zeď opřít, zahučelo v něm a došla pro nás pohroma.
Jak stál u tej na bílo zalíčenej zdi, stačil akorát gatě stahnůt, ale
čupnůt si už né. Tetičky dyby ste to viděly, bílá zeď byla v
momentě modrá, jak to nebe nad hlavů. Kerej čert mě napískal
Luže
dat tam teho modřidla. Div divůcí, že sem to přežila. Po tej hrůzy
sem už všecko nechála Pánu Bohu, enom ten dvůr sem musela
přelíčita představte si, že potom prohlásil, že je mu nejak špatně
od žalůdka, a proto musí it rychle do hospody na štamprdlu,
abych mu na ňu dala.
Jednů sem si myslela, že je s ním konec. Aj sem se štěstím
rozbrečela. Dycky po vinobraní si postaví bečku k pelechu,
natahne z ni šlauch, zalehne na lůžko a leží tak dlůho, dokaváď
tů bečku nevypije. Je to pořádná bečka, tož mu to nekdy trvá
dva týdně, nekdy tři týdně, podle teho jaků má chuť. Leží,
nestává, nejí, enom pije a spí, tam dycky až to dopije musíme ho
vynest poumývat, převlíct a nakrmit, ale lůní sem myslela, že to
děláme naposledy. Byl vám úplně studenej, nejevil známku
života, tož sem zavolala syna, aby mě pomohl dat ho na nejaků
rovinu. Dali sme do světnice židle, na židle desky, na ty sme ho
položily, zapálila jsem svíčky dokola a celá šťastná sem utíkala
pro pana farářa Spurnýho. Ten za chvílu došel aj s kostelníkem,
pokropil ho svěcenů vodů, podkůřil ho a potom mu pan farář dal
polůbnůt takovej malej, nenápadnej železnej křížek, a to neměl
dělat. Jak ten můj ucítil na pyskách cosi chladnýho, oživil, zvedi
hlavu a podivá: Nahni to - neteče. Pan farář nepromiuvil, otočil
se na kramlíku a rychle od nás utíkal. To byla ostuda. Já bych
se nejrači do zemi zahrabala. Ke zpovědi sem šla rači až za dva
měsíce, tak sem měla strach a tak su včíl ráda, že ho zavřeli.
Jak v tech svojich gumákách obcházel deň co deň sklepy v
Zaječí, Přítlukách a Rakvicích, tak sem tam neco ukradl, aby měl
na chlast a tak sedí v kriminálu a já mám na chvílu pokoj."
Pohl Zdeněk
RAakvický -
ZPRAVODAJ
Odpolední procházka
Víno, jež je chuti plné a příjemně voní
jistě z Tr kmanských je slunných strání.
Pokud tordší na jazyku zdá se
však plné
je a harmonické
to v Koziperkách zcela jistě
dokončilo svoje zrání.
Ze Štymberka kdo má víno
to jemné je, kulaté a květné.
Snad každý čertu upsal by se
jen mít ho v sudě a ve svém sklepě.
Jak sejdeš níže o kousek zpátky
zase stojíž mezi vinicemi.
Z prava jsou Zacle, od leva Krátký
k severní straně otočeny
dávají víno hrubší z těch svahů.
To však zpěvné je a těla soalnatého
i když trpčí jak jiná vína kolem
šíří svého kraje slávu.
Jak pár kroků ujdeš směrem k Vrbici
už kostelní věž nad zelením pokukuje.
Jak červeně maják svítící
k domovu cestu ukazuje.
A to je konec dnešní procházky.
Vzpomeňme ještě Kopce a Zahrádky
kde réva svůj dar Božský dává
ale už z tolika ochutnávek dnešních
pomalu na prsa klesá nám hlava
snad někdy příště v podvečerním stínu
vydáme se v tento směr.
Podívat se, zavzpomínat, přivoněk zas k vínu
těším se na ten letní podvečer.
Zdeněk Poll
PROČ KOZLI?
Zlomyslní a jízliví občané sousedních vesnic si kdysi
dávno vymyslelina Rakvičany přezdívku "kozli“. Není zrovna
lichotivá. Ptáme se dnes proč přezdívka "kozli". Vznikla
náhodně nebo byla odvozena od nějaké věci, události nebo
snad, nedej Bože, podle vůně nebo zápachu?
Zkusme najít její původ.
Podíváme-li se do katastrálních map obce Rakvice,
najdeme v rakvickém katastru les zvaný Koza, najdeme
polní trati Koziperků (Geselberg) jako jsou Koziperky,
Podkoziperky, Nadkoziperky, prostě hemží se katastrální
název "koza, kozí". Ptáme se proč tu nejsou názvy např.
"srna, srnčí, srní"? Vezmeme-li si na pomoc staré německy
označované názvy uvedených tratí, a vezmeme-li si na
pomoc německý slovník, zjistíme, Že v rakouské němčině
pojem "Die Geiss"“ znamená přeloženo do češtiny srna
nebo kamzičí samice a teprve na třetím místě je uveden
název koza.
A dále. Domácí koza je v tomtéž slovníku (zoologicky
vyjádřeno) Die Ziege. A konečně, a to je velmi důležité,
myslivecky
zejména ti skalní označují srnu slovem koza. Ale
u nás nežily přece kozy volně vlese, nýbrž tamžilisrnci. A šlo-
litedy vlese o kozy, musely
to být srny. Vždyť v našem kraji
byly domácí kozy chovány výjimečně, a to zpravidla jen
domkaři. | dnes je domácí koza chována jen výjimečně.
Zato bylo u nás a je i nyní mnoho srnčího, tedy srnci a
zejména srny, myslivecky zvaných kozy.
Při povodních, který u nás v dávných dobách bývalo
přebohatě, táhlo srnčí do Koziperků (Geiseberg). Tyto byly
odedávna osázeny vinohrady. Tu srnčí nacházelo nejen
ochranu, ale i potravu. Proto i jejich původní německé
pojmenování Geiseberg, Koziperky.
Mnoho označení polních tras slovem "kozí", přimělo asi
vtipálky se ptát. Když koza a kozí... kdejsou kozli? Jak víme
obcí zejména při hodech často k bitkám. A tak se lze
domnívat, že při neúspěších sousedu, si tito ulevovali
nadávkou Rakvičanům kozli. Přezdívka není tedy na místě.
Ale vznikla a přetrvává i když pomalu mizí.
Zůstane však platit, byť pomalu jen jako historická
vzpomínka.A muže být tu a tam použita. Mnohý Rakvičan se
jí nebude moci vyhnout při popíjení dobrého vínka u svého
přítele v sousední vesnici. Jistě ji však dnes už přijme s
přátelským pousmáním, vždyť po přečtení tohoto našeho
zduvodnění jejího původu poučí svého přítele, že je dnes
všechno jinak. "Říkáš-li mi příteli, že jsem kozel, jako bys
říkal, že jsem ztepilý srnec. A to mě těší"
Dr. Hubert Režný
KNIHOVNA
Poroce se opět hlásí ke slovu I místní lidová knihovna.
Znovu a znovu musíme upozorňovat některé čtenáře na
dluhy, které vůči knihovně mají. Knihyi časopisy jsou drahé,
takže "milí čtenáři", uvědomte si, prosím, když ztracenou
knihu nebo časopis zaplatíte, knihovna muže nakoupit za
tyto penize časopisy, případně knihy nové. Většině organizací
se nedostává peněz v potřebné míře, tak se snaží získat
sponzory.
Knihovně by stačilo, kdyby dlužníci svézávazky vyrovnali,
nebo knihy vrátili. Knihy i časopisy jsou majetkem obce a
měly by sloužit všem, kteří o ně projeví zájem, vám doma
zabírají místo, protože je určitě nečtete víc než jednou.
Poplatky zustávají stejné, za ztracenou knihu a drahý
časopis je to dvojnásobek ceny, u starších časopisů je
příplatek - cena + 10,-- Kč.
Upomínky jsou u letošního roku Kč 5,— u výpůjček starších
Kč 10,—.
Přihlášky a obnovené průkazky na celý kalendářní rokje u
dospělých Kč 50,—, u studentů a dětí Kč 20,—.
Půjčovní doba: úterý | 14-18 hod.
čtvrtek 9-11a14-19 hod.
Ikdyž knihovna nakupuje menší množství knih a časopisů,
je v průběhu roku knižní fond neustále doplňován, mátez
čeho vybírat.
Přijďte a uvidíte.
Vindišová
Rakvický -
ZPRAVODAJ
Vážení Rakvičáci,
opětse spolu setkáváme na stránkách Rakvického
zpravodaje. Na začátku nového školního roku 1995/96
Vám všem přeji jenom to nejlepší, ať se Vám vždy a
všude dobře daří. Dovolte mně nyní, abych Vás ve
stručnosti seznámil s činností Základní umělecké školy
(ZUŠ) z konce již uplynulého školního roku.
Ve dnech 21.-26. června reprezentoval naši obec
dětský pěvecký sbor ve Francii. Padesát dětí ve věku 9
- 14 roků zpívalo na čtyřech vystoupeních. Zde bych rád
vzpomněl velice působivé koncertování v Paříži přímo
pod Eiffelovkou. Naše děti v koncertním oblečení
nastoupené ve třech řadách v půlkruhu, z jedné strany
vlajka České republiky, z druhé strany pak vlajka naší
školy (vyrobila paní Bukovská).
Po první písničce, kterou nás doprovázela skupina
Lopuch, se na improvizované scéně sešlo na 300 na
první pohledrůzných národností a kontinentů. Pro mnohé
"lovce" kamer-video, jsme byli vítaným obohacením.
Nálada při zpívání nádherná, vnímaví posluchačitleskali
našim dětem. Vyvrcholením našeho pobytu ve Francii
byla celodenní návštěva vesnice Montlignon. Na počest
rakvickýchdětí arodičovského doprovodu byla dopoledne
vmístním kostelíku slavnostní mše. Zde se nám podařilo
v závěru obřadu díky písní Haleluja rozezpívatvšechny
přítomné.
: Náš cíl, vzorně reprezentovat Rakvice se, myslím,
podařila dětikrormě zpívání mohly poznatzblízka "perly"
Paříže. Celá tato náročná akce se zařizovala řadu
měsícůdopředu,
za vydatné organizační podpory rodičů
dětí a finanční pomoci: YMCA Brno, ZD Rakvice,
Ekoingstav Rakvice, Agrostav Hustopeče, Vinium Velké
Pavlovice, Obecní úřad Rakvice, Okresní úřad Břeclav,
redakce zpravodajského týdeníku Nový život, rakvičtí
pořadatelé muzikantského plesu, dva nejmenovaní dárci
z Břeclavi, nejmenovaný dárce z Rakvic, Lusi- Rakvice,
Fruta Lednice, firma Antonína Kučery, pekárna - paní
Kocmanová. Všem uvedeným firmám a jednotlivcům
upřímně děkuji, Že svojí finanční účastí pomohli celou
akci zabezpečit. Přesto nám chybí na pokrytí všech
výdajů ještě 30 tisíc, které máme do konce roku
zapůjčené od místního sdružení YMCA Brno. Máme v
plánu,
že během měsíce září a října provedeme brigádu
a sběr železného šrotu
a starého papíru a zmíněnýdluh
zaplatíme v termínu. Věřím, že tak jako doposud i
tentokrát dětem dospěláci i rakvičtí spoluobčané
pomohou. V době letních prázdnin, ve dnech 12. - 20.
srpna pořádala ZUŠ jižsvé desáté pěvecké soustředění.
125dětí našlo svůj přechodný "domov" v Policiu Jemnice
(u Vranovské přehrady). A opět to byli rodiče dětí, kteří
se bez nároku na honorářa ve své dovolené věnovali a
vaňlinašimdětem a45 dětem z Rožnova pod Radhoštěm.
Děkujeme za vydatnou pomoc panu Lubomíru Malinkovi
a paní Marii Lukešové z Rakvic, panu Medňanskému z
Hustopeč, ZD Rakvice a Drůbežářským závodům ve
Velkých Pavlovicích.
Vážení Rakvičáci, bez Vaší pomoci a nadšení by se
těžko pracovalo. Těším se s Vámi nashledanou při
pořadech, které pro Vás sdětmiidospělými připravíme.
Václav Peša
učitel ZUŠ v Rakvicích
Dětský folklór
Současně se zahájením školního roku zahajuje v
Rakvicích činnost dětský taneční soubor pod vedením
p. Jaroslava Válka.
Blíže se p. Válek představil: narozen v roce 1971,
bydlí v Rožnově pod Radhoštěm, svobodný, vyučen
strojníkem pro zemědělskou výrobuna SZŠ ve Vsetíně.
Po rozpadu
ZD zaměstnán u bezpečnostní služby OOP
Zlín, pracoviště Rožnov. Záliby - sport, tanec, hudba.
Osm let hrál na trubku, 10 let tančil v dětském a 5let
v souboru dospělých na LŠU. Baví ho práce s dětmi. V
v Rakvicích
Rožnově byl spoluzakladatelem dětské cimbálové
muziky Juráš a nyní je vedoucím dětského folklórního
souboru Jurášek.
Věřím, že se p. Válkovi (přestože není místní) podaří
za pomoci rakvických občanů položit základy zájmové
činnosti udržující folklórní tradice v Rakvicích. Ze strany
obecního zastupitelstva má ktéto čínnostiplnou podporu.
starosta
10
RAakvický -
ZPRAVODAJ
O agroturistiku je zájem
Prázdniny na venkově, agroturistika, aktivní dovolená
je jako stvořená pro náš kraj. Zatím se "rozjíždí" spíše
pomalu. Většinou nechybí zájem o tento druh podnikání,
ale zájemce odrazuje nutnost počátečních investic,
nedostatek informací a nejistý marketing. Z tohoto
pohledu nabízí zajímavou možnost projektECEAT.
Nadace ECEAT ČR (Evropské Centrum pro
EkoAgroTuristiku) je garantem podpory a rozvoje
ekoagroturistiky v České republice, tj. takové turistiky,
ježje vsouladu sochranou přírodya krajiny a vyváženým
rozvojem venkova. Nadace, která funguje odroku 1992
bylav prvních třech letech své činnosti zaměřena pouze
na podporu ekozemědělců - ubytovatelů, provozujících
ekologickou farmu nebo farmu v přechodném období k
ekologickému způsobu hospodaření.
Ekologických farem nabízejících současně |
ubytování
je ale u nás stále ještě poskrovnu a poptávka
© poekoagroturistice v západní Evropě, ale iu nás doma
roste. Nadace ECEAT ČR proto rozlišuje svůj podpůrný
program a její aktivity tak začínají být zajímavé i pro
zájemci z našeho regionu. A kdo se tedy může do
programu zapojit?
1. Ekologicky hospodařící zemědělci s oficiálně
certifikovanou produkcí (kontrola a certifikace je
garantována
MZe ČR).
2. Tradičním způsobem hospodařící zemědělci, kteří
jsou si vědomi nutnosti ochrany přírody a krajiny a kteří
se z různých důvodů nerozhodli pro zemědělství
ekologické.
3. Zemědělci hospodařící v CHKO nebo přírodně
hodnotných a chráněných územích.
4. Malé venkovské pensiony, respektující při svém
provozu zásady ochrany Životního prostředí, aktivního
životního stylu a poskytující svým hostům možnosti
pestřejšího stravování (biopotraviny, racionální výživa,
vegetariánská strava ...)
o. Ubytovací zařízení ekologických iniciativ s pevně
stanoveným programem a odborným dozorem ze strany
nadace ECEAT ČR.
6. Ubytovatelé z oblasti s chráněným kulturním
dědictvím (např. lidové stavby, památkové rezervace ...)
Aconabízí nadaceECEAT
ČR zájemcům zapojeným
do tohoto programu?
- zařazení do každoročně vydávaného katalogu
ubytovatelů a jeho distribuci v západní Evropě a ČR,
- přípravu organizovaných regionálních programů pro
zahraniční hosty našich farem,
- bezplatnou poradenskou a informační službu pro
ubytovatele zapojené v projektu ECEAT i pro širokou
veřejnost.
Rozšíření projektu dává tedy poprvé možnost i
zájemcům o poskytování agroturistických služeb v
našem regionu (zemědělci hospodařící naúzemí CHKO
Pálava, venkovské pensiony, památkové objekty ...).
Pokud máte obavu, že budete muset nejdříve postavit
pension, možná vás uklidní to, Že napříkladdrtivá většina
návštěvníků z Holandska dává přednost pobytu pod
stanem na zahradě. Začítlze vtomto projektu skutečně
s málem a bylo by škoda možností, které tento projekt
pro náš region skýtá, nevyužít.
Pokud budete mít zájem o další informace,
obraťte se naregionální zastoupení projektu
ECEAT ČR při ZO ČSOP Adonis, sídlící v
Mikulově, Náměstí 32, tel.0625/3239.
Vážným
zájemcům o zapojení do projektu sdělujeme,
že termín uzavírání smluv na příští sezónu je
již 23. 9. 1995.
Viskařský Yofak
Zdá se nám, žetiskařský šotek si náš zpravodaj oblíbil.
Vždyť téměř vkaždém číslenás uvádí do rozpaků. Zejména
v posledním čísle si začtveračil. Hned v úvodním článku
namísto aby uvedl "Projdete-li Rakvicemi ..."“ nám napsal
"Projdete-li se Rakvičané*. Začtveračil si iv Proměnách ..
Pam nechal učitv Rakvicích Aloise Mrštíka odroku 1852 do
roku 1864, ačkoliv tu učil od roku 1882 do roku 1884. Další
překvapení nám šotek uchystal tím, že jediným dopravním
prostředkem domkaře, kterým se dalo projekt brankou do
jeho domku byl "traktor“, namísto aby brankou mohl projet
"trakač", porakvicky "tragač“. Inu malá změna. Snad to bylo
naposled.
Prosíme, abyste tyto chyby omluvila pokud si zpravodaj
ukládáte, abyste si v něm provedli opravy.
11
pRakvický -
ZPRAVODAJ
Společenská kronika
Sňatky:
Omasta Roman - Štefková Marcela (Mikulov - Rakvice)
Osička Miroslav - Trechová Dita (Rakvice - Přítluky)
Opršal Libor -Nohavcoválveta © (Přítluky)
Je krásné mít rád.
Narozené děti:
Zapletalová Nikola čb. 513
Suský Stanislav 86
Krůza Tomáš 177
Stará Veronika 155
Všem dětem přejeme šťastný život.
Zemřeli:
Hrdina Josef vevěku 7 let
Makucha Zdeněk 67 let
Člověk je nesmrtelný ve své práci
a ve vzpomínkách svých bližních.
Rakvický zpravodaj vydává obecní rada v Rakvicích. Vychází čtvrtletně. Příspěvky jednotlivých jmenovaných
autorů jsou v původním znění. Sestavuje redakční rada. Tiskne: Soukr.tiskárna V. Bílovice.