Panský dvůr a Syndikát

Vrchnostenský dvůr č. 147 „na Kopečku“ – hospodaření panství a nájemců, převzetí Syndikátem řepařů roku 1923, parcelace 1928 a osud dvorských pozemků.

Obsah stránky

Panský (vrchnostenský, poplužní) dvůr stál na vrchním konci Rakvic „na Kopečku“, kam se od návsi táhne pahorek Koziberky.1 Měl číslo popisné 147 a obecní kronika ho nazývá „vrchní Panský dvůr“, na rozdíl od budovy zvané Palírna na konci návsi.2 Dvůr patřil k panství Hodonín–Pavlovice, od roku 1762 soukromému majetku habsburské panovnické rodiny, a po roce 1919 československému státu.342

Dvůr do roku 1919#

Podle Huberta Režného patřil dvůr v době, kdy panství v roce 1762 koupil František Štěpán Lotrinský, hraběti Josefu Czoborovi. K dvoru tehdy náleželo 600 měřic polí, 72 přidaných „platových rolí“ (dalších 216 měřic), dvě velké panské louky a 11 a půl čtvrti panských vinohradů. Pozemky ležely v tratích Díle a Kopce, v prostoru dnešní ulice Nové, Pod Krefty, na Zárybnických a Trkmanských loukách a hlavně na Hrubých loukách.4

Nejstarší místopisy dvůr zmiňují jen krátce. Schwoyova Topographie vom Markgrafthum Mähren (Vídeň 1793) píše o Rakvicích jako o vsi statku pavlovického „s nově zřízenou lokalií a dvorem“. Řehoř Volný (1846) uvádí, že v Rakvicích je „panský dvůr, který byl po ohni r. 1802 ohnivzdorně vystavěn pro 1000 ovcí (ve dvoře bydlí lesní adjunkt) a palírna“.5 Podle Režného dvůr požár roku 1802 zničil a nový musel být postaven „ohnivzdorně“.4

Dobytek#

Prameny uvádějí různé stavy z různých dob; Režný ani Suchyňová údaje nedatují.

Pramen Doba Stav
Volný (podle RZ 1996/2) po roce 1802, popis 1846 dvůr „pro 1000 ovcí“
Režný (RZ 1996/3) „podle dochovaných záznamů“, bez data 50 dojných krav, 20 kusů jalového skotu, 1000 plemenných a 600 jalových ovcí, 50 starých uherských rohatých volů jako potah („černý dobytek“)
Suchyňová (1940) před pozemkovou reformou 50 jalovic, 10–12 párů rohatých uherských volů, za 1. světové války i prasnice

Pole dvora podle Františky Suchyňové ležela přímo mezi poli rakvických usedlíků a měla výměru jako osm půllánů.3

Nájemci a správci#

Od poloviny 19. století hospodařila na pavlovickém velkostatku v pachtu firma J. Latzel, majitel cukrovaru ve Velkých Pavlovicích (Latzel a spol.). Podle úvodu inventáře fondu velkostatku Hodonín byla v roce 1864 pronajata „veškerá ekonomie pavlovického velkostatku“, tj. dvory v Bořeticích, Pavlovicích, Rakvicích, Šakvicích, Trkmanicích a dvůr Ludvíkovský, a v 70. letech také pavlovická cihelna a palírny v Rakvicích a ve Velkých Pavlovicích.6 V roce 1885 byl rakvický dvůr mezi dvory v pronájmu Latzelova cukrovaru.6

Dvůr spravoval regent pověřený císařskou rodinou; jeden hospodář měl na starosti obdělávání půdy, druhý živočišnou výrobu.4 Za Latzelova pachtu byl v posledních letech správcem „známý a obávaný“ Oskar Kastner,4 podle Ctibora Nečase šafář panského dvora, jehož správa se vyznačovala zaváděním a přísným dodržováním nové organizační a mechanizační úrovně.8 Obdělávání půdy dobytkem vedl dlouho Jakub Richtr, po něm Antonín Šmíd. Na práci najatých lidí dohlížel až do své smrti František Oslzlý, tak tlustý, že „ho nemohly ani nohy unést“; ke konci ho zastávala dcera Mařena, vdova po Václavu Suchánkovi.3 Podle rodinné tradice potomků byl šafářem panského dvora také Jan Frýbert; doklad z pramenů zatím chybí.9

Okopávky řepy dělávala děvčata „akortnice“, výplata byla každou sobotu. Jinak byl přístup do dvora vzácností, byl to „celek sám pro sebe“. Největší podívanou pro děti bylo, když přes dědinu supěly parní pluhy, které každý podzim přijely poorat panské nivy.10

Vodu pro dvůr čerpal od roku 1912 žentour (soukolí poháněné zapřaženým dobytkem) u dnešní ulice Luční a vytlačoval ji dubovým potrubím do panského dvora; žentour tam stojí dodnes, dávno mimo provoz.11

Syndikát (1923)#

Po vzniku republiky byl majetek Habsburků vykoupen státem, pozemky však zůstaly v nájmu Latzelovy firmy až do roku 1922. Proti firmě se v kraji zvedl odpor: tábor lidu hustopečského okresu ve Velkých Pavlovicích přijal rezoluci, která firmě vyčítala germanizaci, odvádění daní do Vídně, propouštění invalidů a spekulace s půdou, a požadovala odejmutí státních velkostatků; starostové ji odeslali 6. května 1922 prezidentu Masarykovi a vládě.7

V březnu 1923 přešel dvůr Rakvice i s pozemky do nájmu místním zemědělcům jako podnájemcům. Nájemcem byl Syndikát řepařů v Hodoníně, financovaný Agrární bankou v Olomouci; do rukou místních občanů tak přešlo asi 114 ha půdy za nájemné 100 kg pšenice (podle burzy v říjnu předchozího roku) na dobu 12 let. Pronajatým pozemkům se lidově začalo říkat „Syndikáty“. Kronikář poznamenal, že se tím „veřejný život Rakvic velmi rozvířil“.12 Téhož roku začalo velké vystěhovalectví z Rakvic do Argentiny.13

Podle Obhlídalova článku o starostovi Josefu Vajbarovi velký pozemek za dvorem nebyl rozparcelován, protože „určití lidé“ slibovali, že se rozdělí všechno; připadl tak hodonínskému Syndikátu, který ho dal zájemcům jen do nájmu.14

V květnu 1919 vyhořela šopa (stodola) velkostatku za dvorem „Na Kopečku“ i se stohy slámy.16 Dne 21. listopadu 1926 přerušil první hasičskou zábavu v novém hostinci U Nádraží požár bývalé panské šopy, kde mělo slámu uloženou asi 25 drobných zemědělců; šopa stála na kopci nad Rakvicemi, takže byl požár daleko vidět a sjely se k němu i cizí hasičské sbory.17 Miroslav Vajbar k této události otiskl plánek „Bývalý panský dvůr a stodola na mapě z r. 1923“ (SOA Mikulov, fond Archiv obce Rakvice, k. 6): dvůr stál východně od hřbitova, stodola severně od něj v trati Kopce.18

Přihlášky o půdu (1925)#

V září a říjnu 1925 se sepisovaly předběžné přihlášky o příděl půdy ze státního velkostatku, dvora Rakvice. O „velkém hladu po půdě“ svědčí počty žadatelů i o budovy dvora.19

Parcelace a prodej dvora (1928)#

Na jaře 1928 provedl pozemkový úřad parcelaci velkostatkových pozemků a do vlastnictví dal tratě Díl, Trávníky, Háček, Pod Krefty, půllánské pozemky, Hernivu a Malou hernivu, vrchní kus Podkoziberek, dílec na stavební místa, Nadkoziberky a Trkmanskou, z budov pak dvůr č. 147. Pozemky byly odhadnuty podle jakosti půdy, míra stála 500 až 2 000 Kč.2122

O budovy dvora se ucházeli tři zájemci: František Řezáč, Jan Veverka a Josef Průdek. V roce 1928 byl dům č. 147 prodán za 70 000 Kč Františku Řezáčovi a Janu Veverkovi, kteří si hospodářské budovy rozdělili teprve mezi sebou. Řezáčovi připadl díl hledící do dědiny i s bývalým hospodářským bytem, Veverkovi šopy a část chlévů na západní straně, za jejichž průčelím si postavil obytné stavení – „dnešní moderní vilu“. Řezáč později postavil synovi Františkovi domek na východní straně dvora.104

Podkopce a Syndikáty po roce 1935#

Část Syndikátů od Panské lúčky až za hřbitov dostali drobní zemědělci do nájmu na 12 let; po skončení nájmu byly pozemky v roce 1935 odprodány.7 Druhou část, zvanou Podkopce, drželi od roku 1923 drobní zemědělci po třech až pěti měřicích.7 Na podzim 1942 po vypršení nájemní smlouvy vzala správa velkostatku pozemek „Kopce – syndikáty“ do vlastního obhospodařování a zase ho poorala parními pluhy.23

V roce 1945 dostali Podkopce znovu do nájmu drobní zemědělci, v roce 1947 se pozemky rozměřily k prodeji, k němu však nedošlo. Obec si ponechala asi 4 ha a rozdělila je zájemcům na zahrádky. V roce 1950 státní půdu převzalo a scelilo JZD; stav trval až do zákona o půdě z roku 1991.7

Zdroje#

  • SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 4, 11, 20, 25–26, 28–29, 33, 38, 138. Archiv Jakuba Cabala, JC-01896, JC-01898.
  • SUCHYŇOVÁ, Františka. Doplňky k dějinám obce Rakvic. Strojopis, 1940, s. 89–90 (č. 147). Snímky M. Vajbara (2019). Archiv Jakuba Cabala, JC-01910.
  • MZA Brno, fond Velkostatek Hodonín, úvod inventáře (strojopis), s. XV. Archiv Jakuba Cabala, JC-00004.
  • MZA Brno, F 210 Velkostatek Velké Pavlovice, archivní inventář (strojopis; mj. spisy „Rakvický dvůr“, příruční mapa Rakvic 1863). Archiv Jakuba Cabala, JC-00009.
  • REŽNÝ, Hubert. Proměny: Syndikáty. Rakvický zpravodaj, 1996, č. 1, s. 2–4.
  • REŽNÝ, Hubert. Místopis Rakvic a jejich obyvatelé. Rakvický zpravodaj, 1996, č. 2, s. 3.
  • REŽNÝ, Hubert. Císařský dvůr a Palírna. Rakvický zpravodaj, 1996, č. 3, s. 10–11.
  • REŽNÝ, Hubert. Rakvické osobnosti (Mikuláš Průdek). Rakvický zpravodaj, 1993, č. 4, s. 6–7.
  • OBHLÍDAL, Rostislav. Poslední rakvický starosta za první republiky. Rakvický zpravodaj, 1993, č. 3, s. 8–9.
  • Některá výročí Rakvic. Rakvický zpravodaj, 1988, č. 3, s. 7.
  • Historie obce Rakvice z hlediska zemědělství. Rakvický zpravodaj, 2013, č. 2, s. 2–3.
  • VAJBAR, Miroslav. Rakvice: Chronologické dějiny obce, díl 1, s. 305. Archiv Jakuba Cabala, JC-01844 (snímek strany).
  • NEČAS, Ctibor. Z galerie rakvických osobností, heslo Oskar Kastner.
  • NEČAS, Ctibor. Nářeční slovníček, heslo žentúr.

  1. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 4 (JC-01896). ↩

  2. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 11 („t. zv. vrchní ‚Panský dvůr‘ pak ‚Palírnu‘ patřící obě bývalému velkostatku císařské rodiny nyní čs. státu“) (JC-01896). ↩ ↩

  3. SUCHYŇOVÁ, F. Doplňky k dějinám obce Rakvic, 1940, s. 89 (JC-01910). ↩ ↩ ↩

  4. REŽNÝ, H. Císařský dvůr a Palírna. Rakvický zpravodaj, 1996, č. 3, s. 10–11. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩

  5. REŽNÝ, H. Místopis Rakvic a jejich obyvatelé. Rakvický zpravodaj, 1996, č. 2, s. 3 (citace Schwoye 1793 a Volného 1846). ↩

  6. MZA Brno, fond Velkostatek Hodonín, úvod inventáře, s. XV (JC-00004). ↩ ↩ ↩

  7. REŽNÝ, H. Proměny: Syndikáty. Rakvický zpravodaj, 1996, č. 1, s. 2–4. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩

  8. NEČAS, C. Z galerie rakvických osobností, heslo Oskar Kastner. ↩ ↩

  9. Korespondence s potomkem rodu Frýbertů, 2017. Archiv Jakuba Cabala, JC-01460. ↩

  10. SUCHYŇOVÁ, F. Doplňky k dějinám obce Rakvic, 1940, s. 89–90 (JC-01910). ↩ ↩ ↩

  11. NEČAS, C. Nářeční slovníček, heslo žentúr. ↩

  12. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 25–26 (JC-01896). ↩ ↩

  13. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 26 (JC-01896). ↩

  14. OBHLÍDAL, R. Poslední rakvický starosta za první republiky. Rakvický zpravodaj, 1993, č. 3, s. 8–9. ↩ ↩

  15. Historie obce Rakvice z hlediska zemědělství. Rakvický zpravodaj, 2013, č. 2, s. 2–3. ↩

  16. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 20 (JC-01896). ↩

  17. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 33 (JC-01896). ↩

  18. VAJBAR, Miroslav. Rakvice: Chronologické dějiny obce, díl 1, s. 305 (heslo 21. 11. 1926 a plánek). Archiv Jakuba Cabala, JC-01844. ↩

  19. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 28–29 (JC-01896). ↩ ↩

  20. REŽNÝ, H. Rakvické osobnosti (Mikuláš Průdek). Rakvický zpravodaj, 1993, č. 4, s. 6–7. ↩

  21. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 38 (JC-01896). ↩

  22. Rakvický zpravodaj, 1988, č. 3, s. 7, uvádí cenu míry 500 až 2 200 Kčs a píše, že do vlastnictví rakvických občanů přešly „pozemky Syndikátu a dvůr č. 147“. ↩

  23. SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 138 (JC-01898). ↩

Jak citovat tuto stránku

CABAL, Jakub. Panský dvůr a Syndikát. In: Historie obce Rakvice [online]. Aktualizováno 17. 11. 2026 [cit. datum]. Dostupné z: https://rakvice.jakubcabal.cz/mistopis/pansky-dvur/