Zvyky a tradice
Život v obciRakvické hody salátové a kateřinské, stavění hory, Smrtná neděle, Vánoce, svatba, poutě, kroj, nářečí a místní pověsti podle kronik, Foukala a zpravodaje.
Obsah stránky
O rakvických zvycích psali učitelé ve Vlastivědném sborníku z let 1930 – 1931, odkud vycházela i brožura Václava Foukala k 700. výročí obce (1948), dále kronikáři, Ctibor Nečas ve svém nářečním slovníčku a pisatelé Rakvického zpravodaje. Stránka shrnuje, co z těchto pramenů vyplývá; obecně známé zvyky bez rakvického dokladu neuvádí.
Hody#
Hody jsou podle Foukala „pro všechny, ať mladé nebo staré, tím největším svátkem v celém roce“.1 Rakvice mají hody dvoje: v létě „salátové“ neboli „jánské“ v neděli kolem svátku sv. Jana Křtitele (24. června), patrona kostela, a v listopadu na sv. Kateřinu „masové“ neboli „kateřinské“.12 Zdeněk Pohl to vysvětloval vínem: koncem června je víno uleželé, a kateřinské hody, poslední v okrese, připadají na dobu, kdy se čistí mladé víno.3
Hody dříve připadaly na jednotný termín. Císař Josef II. nařídil v roce 1787 slavit posvícení všude v neděli po sv. Havlu, odtud „císařské“ hody.2 V Rakvicích byly podle Rakvického zpravodaje zrušeny v roce 1858 a nahradila je slavnost posvěcení kostela na sv. Jana Křtitele.43 Pozvánka na hody z roku 1876, kterou zachovala kobylská kronikářka Augusta Šebestová, to říká po svém: „náš obecní úřad svrhl starý hody, a nýni sú obnovený hody sv. Jana Křtitele“.4 V roce 1945 se rakvické hody konaly poslední neděli v červnu „zase se vší slávou a tancovačkou“.5
Průběh hodů#
Popis hodů roku 1876 v Rakvickém zpravodaji ukazuje starší podobu svátku.4 Příprava začala dva týdny předem zkouškou muziky v obecní hospodě, kde chasa zvolila stárky. Stárci si pak vybrali stárky a museli si je „vyptat“ od rodičů; oblečení stárky (dvoje nové šaty, věnec „kotůč“ s 15 metry stužek, nové střevíce) stálo prý tolik jako kus pole. Pro máju se jelo do lesa k lichtenštejnskému fořtovi, v sobotu večer ji chasa postavila před obecní hospodu, kolem navezla písek a pro muzikanty postavila vyvýšené lešení obložené větvemi, „les“. Stárky měly zdobit korouhve při procesích a kostel kvítím. V neděli po slavnostní mši a obědě s pečenými husami a koláči vyšla chasa s muzikou pro stárky a tančilo se pod májou; stárci „zaváděli“ stárky váženým občanům, kteří za to přispívali do pokladny.4
Žáci rakvické školy ve slohových pracích z let 1930 – 1931 popsali, že se na hody peče skoro v každém domě, koláče se nosily do pece k pekaři, děvčata měsíc dopředu chystala sukně a rukávce a domy se bílily. Chlapci den před hody jeli s vozy do lesa pro haluze, postavili máju a „búdu“ a prostor posypali pískem; muzika hrála pod májou od neděle odpoledne.6 Foukal doplňuje, že před hody má být hotova práce na poli, na hody se sjíždějí rodáci z celého světa a přespolní chasa mívá sólo; když „rýpe“ do domácích, končí to bitkou. Hodům se prý říkalo „jarmark“, protože si na nich děvčata nacházela chlapce.1
Ludmila Švástová si z dětství pamatovala, že na hodech v sousední německé obci se tančilo pod stanem, „což u nás nebylo“.7
Mája se podle Zdeňka Pohla staví ve čtvrtek před hody. Dříve ji „rapantoval“ (spojoval) a stavění velel kovář Malina; mája bývala až třicetimetrová a staví se dodnes jen pomocí lan, žebříků a podpěr. Před hody přijížděly kolotoče, které tlačili místní kluci: kdo pětkrát tlačil, jednou se svezl. Důležitým příjmem stárků bylo sólo; hrávalo se i sólo „ženy a muži“, kdy stárci zaváděli stárky starším hospodářům. Rakvická chasa byla známá zpěvem a verbuňkem.3
Kde se hody konaly#
Podle tužkové poznámky kronikáře Rostislava Vajbara se hody původně slavily u kostela na návsi před domy č. 139, 138, 137, 136 a 113; máju tam jednou zlomila vichřice (asi 1910). Po převratu 1918 se konaly dvoje: Horňáci na dvoře sokolovny, Dolňáci naproti dolní hospodě.8 Pohl potvrzuje, že před druhou světovou válkou i po ní byly hody u sokolovny i na dolním konci před hospodou, kde je pořádal sportovní klub DSK; některé roky se tančilo i u zastávky.3 Hostince jsou popsány na stránce Hostince.
Stárci#
Podle Ivy Neuvirtové je první zmínka o hodech v kronice až z roku 1924: prvním stárkem byl Karel Opršal se stárkou Marií Režnou, druhým Klement Horáček s Františkou Průdkovou.11 Seznam stárků z let 1924 – 2023, který pro knihu Rakvice (2003) sestavili R. a P. Vajbarovi a doplnila K. Suchyňová, otiskl Rakvický zpravodaj v roce 2023. Po roce 1924 navazuje až rokem 1938, léta 1949 – 1952 nejsou zjištěna a v roce 1955 se hody kvůli spartakiádě nekonaly.12 Hody dnes pořádá spolek Chasa Rakvice (viz Spolky).
Stavění hory a vinobraní#
Před svátkem Narození Panny Marie (8. září) se vinohrady okopaly a uhrabaly, aby bylo vidět stopy, a po mši se na Kopcích, v Kozíberkách a na Trkmansku „stavěla hora“ – vysoké tyče s bodlákem, později s kvítím a prapory. Od té chvíle směl do vinohradu jen jeho majitel a vinice hlídali hotaři; nemocný si směl hrozen koupit od hotaře.13 Začátek vinobraní určovalo obecní zastupitelstvo, podrobněji viz Horenské právo. Pamětníci roboty vyprávěli, že při sběru čekali panští drábi u vinohradů, měřili hůlkou vědra a podle toho vyměřili desátek; chytráci prý měli vědra s dvojitým dnem. Hrobník vozil po vinobraní trakař s vědrem a vybíral „sladké“ pro potřebu kostela.14 Rakvické vinařství, Vinařskou besídku a výstavy vín popisuje stránka Vinařství.
Masopust a zimní zábavy#
Zima bývala podle redakční rady zpravodaje dobou ochotnických divadel, plesů a masopustů; sousedé se scházeli „na besedu“ a předčítalo se z knih spolku Žerotín.15 Poslední tři masopustní dny, ostatky, se podle Nečase připomínaly „pochováváním basy“.9 V únoru 1883 se učitelé Alois Mrštík a Jan Mátl zúčastnili v rakvických krojích brněnských Šibřinek.16
V zimě se mládež scházela na draní peří tam, kde byla svobodná děvčata. Na „doderky“ se hrály hry – například „chytání sovy“, kdy dostal ten, kdo nesl síto, vodu na hlavu, nebo hra na Lazara, při níž „příbuzní“ hladili zemřelého rukama od sazí. Při draní peří vyprávěly stařenky pověsti.1718 Večer se mladí scházeli a zpívali; oblíbená byla píseň „Rakvice sú na dolině“, jejíž první sloku zpívali chlapci a druhou děvčata.17
Smrtná neděle a Velikonoce#
Na Smrtnou neděli vítaly děti jaro. Chlapci nosili „Smrťáka“, panáka z došků slámy na dřevěném kříži v pěkných šatech, a děvčata „Smrt“ oblečenou do rakvického kroje se čtyřmi sukněmi, rukávci a kordulkou. Obě skupiny chodily zvlášť po dědině se zpěvem a nakonec slaměné figury svlékly a utopily.18 Zvyk popisuje i Vlastivědný sborník z let 1930 – 1931.19 Už Foukal v roce 1948 psal, že ho děti pomalu neznají; v roce 2009 ho podle starých knih obnovil spolek Ráček.20
Velikonoční pašije zpíval na kůru učitel-regenschori, za zpívání pašijí a při procesích dostával od obce zvláštní odměnu.21 S pašijemi a Velkým pátkem je spojena pověst o pokladu na Homoli (viz níže) a na Velký pátek 1886 vyoral Josef Filípek rakvický poklad mincí.
Vánoce#
Žákyně rakvické školy zapsala kolem roku 1931 štědrovečerní zvyky a pověry, které převzal i Foukal:2223
- na Štědrý den se lidé postili, aby viděli zlatého beránka;
- po večeři se krájela jablka napříč – hvězdička znamenala zdraví, křížek smrt; hospodář dal každému kousek jablka, aby se za rok všichni zase sešli;
- děvčata nosila dříví a počítala polena (sudý počet znamenal štěstí) a třásla bezem, aby podle štěkotu psa poznala, odkud přijde ženich;
- pod tři hrnky se dalo bláto, chléb a peníze – co kdo obrátil, to ho čekalo;
- černý ořech věštil brzkou smrt;
- pes dostal „devatero jídel“, aby byl celý rok ostražitý;
- celá rodina měla sedět u jednoho stolu, aby se peníze držely pohromadě.
Svatba a rodinné zvyky#
Rakvickou svatbu popsala žákyně ve slohové práci z let 1930 – 1931 a podle ní i Foukal.2425 Svatebčané šli od ženicha pro nevěstu; tam jim řekli, že ještě není „vypravená“, že pere, a ženich musel o nevěstu prosit. Starší družka připínala rozmarýny. Po návratu z kostela novomanželům neotevřeli, dokud nepochovali malé dítě, neukrojili dřevěným nožem krajíc z pecnu a nezametli. Při hostině kuchařky naoko rozbily mísu s polévkou, starší mládenec a sklepník nosili pivo a víno a tančilo se v hospodě až do rána; nakonec chodili svatebníci „podkovávat“ děvčata po dědině.25 Foukal v roce 1948 dodává, že se tyto zvyky ještě drží.25
Šestinedělkám se „do kouta“ nosily koblihy, koláče a tvarůžky; křtiny se slavily sladkou kořalkou a vínem.26 Káva se v Rakvicích poprvé vařila kolem roku 1870 u učitele Čecháka a lidé se tomu posmívali.27
Poutě a procesí#
Ludmila Švástová vzpomíná, že její matka byla s tetou Marií Průdkovou v roce 1863 na pouti na Velehradě k tisíciletí příchodu Cyrila a Metoděje; teta pak dala do kostela vyšít prapor ve slovanských barvách s obrazem obou světců, který se nosil při církevních i světských slavnostech. V roce 1885 k tisíciletí Metodějovy smrti putovali Rakvičané na Velehrad znovu, asi v září.28
K místu „U tří lipek“ pod tratí Podkoziperky se váže pověst, že tu při cestě na Moravu odpočívali Konstantin a Metoděj; na jejich památku tu podle ní Rakvičané v roce 1882 postavili kříž.29
Farní kronika zaznamenává z roku 1992 pouť do Mariazell se zastávkou ve Vídni a v Melku, zpívání pašijí o Velikonocích a průvod Božího těla, v němž šly děti v krojích ke třem oltářům u domů.30
Kroj#
Původní rakvický mužský kroj se podle Foukala nezachoval. Všední košile byla z hrubého konopného plátna, sváteční z jemného, s nabíranými rukávy. Svobodní nosili v neděli kožené kalhoty „koženice“ ke kolenům s modrými punčochami a boty pod kolena, staří delší koženice. Kordula byla z tmavomodrého sukna vyšívaná „rozmarýnkovým“ stehem, v zimě se nosil bílý vyšívaný kožich. Klobouk „šmukač“ nebo „houseňák“ zdobily barevné šňůrky – svobodní jich měli plný klobouk, ženatí čtyři – a za kloboukem nosili svobodní „kosárek“ z per.31
Ženský kroj se podle Foukala zachoval s menšími změnami: košile s krátkými rukávy a škrobeným obojkem „obršlákem“, sváteční rukávce svobodných děvčat (v zimě sukenné „plátěňáky“ neboli „kacabaje“), kordule s přišitými „klobásami“ – váčky vycpanými peřím, na nichž držely sukně –, šátky „bzeňáčky“ a později „turečáky“. Sukně bývaly dříve černé se žlutými a červenými šňůrkami, později bílé. Stárka nosí na hlavě „kotůč“, věnec se skleněnými kuličkami, zrcátky a stužkami; malé děti nosily „pasně“.31 Popis kroje obsahuje i Vlastivědný sborník (1930 – 1931) a slovníček Ctibora Nečase.3233
Podle Zdeňka Pohla byly slavnostní mužské kroje tmavohnědé nebo tmavomodré, s holínkami, kalhotami, vestou a vyšívanou košilí; první stárek nosil dva kosárky, druhý jeden.3
Kronikářka v roce 1937 zaznamenala, že s odchodem mladých za prací do Baťových závodů ve Zlíně a do Zbrojovky jde „ruku v ruce úpadek a zánik kroje“.34 Kroj se přesto udržel jako hodový; v roce 2016 se v obci konaly dílny pletení krajky na rukávce a vyšívání košil a kordulek.35
Nářečí#
V Rakvicích se mluví slováckým nářečím dolského typu. Jeho mizející slova sestavil Ctibor Nečas do nářečního slovníčku, který vysvětluje i výrazy spojené s hody, krojem a vinohrady.36 Nářečím jsou psány slohové práce rakvických žáků ve Vlastivědném sborníku a některé pasáže Foukalovy brožury, například pověst o pidimužíkovi.618
Pověsti a pověry#
- Poklad na Homoli. Z trosek zaniklé osady Trutmanice zůstala vyvýšenina Homole, pustá až do 80. let 19. století. Podle pověsti v ní byl kotel zlatých peněz, který se otvíral jen při zpívání pašijí, kdy na Homoli hořel modravý plamen. Kdo se ozval na známý hlas nebo nehodil do kotle drobty chleba, tomu poklad zmizel. Strýce Charváta, který se o poklad pokusil na Velký pátek, odnesl černý chlap s koňskými kopyty až na přítluckou hranici.3738 Viz Trkmanec.
- Pidimužík. Podle stařenky Průdkové zasadil jeden „čarodeník“ lidem do květináče psí víno; když vyrostl ve sklepě pidimužík a jedna tetička ho koupala v mléce, dojila jí kráva dvacet let dvacet litrů denně – dokud nevědomá snacha sklep nezasypala.18
- Divoženka vyměňovala v létě, kdy byli všichni na poli, děti šestinedělkám.18
- Čarodějnice. Ještě kolem roku 1908 se věřilo ve smlouvy s čertem podepsané krví. Čarodějnice prý braly kravám mléko, kazily kvas a máslo; o prvním máji tahaly trávnici po rosném osení. Proti nim se v noci držela stráž s knězem posvěcenou halapartnou. Z vajíčka černé slepice, nošeného tři týdny pod paží, se měl vylíhnout pomocník rarášek.39
- Vlastivědný sborník zaznamenal dále pověsti O drakovi, o hastrmanech, o tatarské princezně z Pavlovských kopců a o hradu Děvicích.40
- První hrozen na Kozí hoře. Pasáček Janík si všiml, že jeden kozlík chodí do křoví na kuličky a pak usne; ochutnal je také a tak objevil víno. Kozí hora je německý Geiselberg, lidově Koziperky.41
- Víno pro krále. Podle pověsti se rakvické víno podávalo na stůl českých králů.42
- Od raků k Rakvicím. Malý okounek potkal raka, který s pokrevními bratry táhl od kalné vody u Kobylí hledat čistou vodu. Raci se usadili v rybnících kolem dnešních Rakvic a založili tu „celé město“; lidé pak obec pojmenovali podle raků a rak se dostal na obecní pečeť, k němuž později přibyl hrozen. Pověst pochází z Foukalovy brožury.43
- Kozli. Rakvičanům se v okolí přezdívá „kozli“ (dříve i obci „Kozlov“). Zpravodaj uvádí tři výklady: podle trati „Kozí horky“, kde se pásly kozy, podle lesa Koza nebo podle obecních plemenných kozlů chovaných v ulici Družstevní.44
- Polární záře 25. ledna 1938 znamenala „dle pověry neklid v zemi“.34
- O Eduardu Kornyšlovi se podle Foukala vyprávělo, že umí přičarovat bouřku a déšť.45
Zdroje#
- SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 82, 180. Archiv Jakuba Cabala, JC-01897, JC-01899.
- Farní kronika Rakvice 1910–2014, zápis z roku 1992 (PDF s. 108). Archiv Jakuba Cabala, JC-01712.
- Vlastivědný sborník Rakvic (rukopis rakvických učitelů), 1930–1931, listy 6a–8a, 32b–43a; originál v archivu Miroslava Vajbara (AMV 29). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846 (snímky). Převyprávěno, bez doslovných citací.
- FOUKAL, Václav. Sedm set let jihomoravské obce Rakvic. Rakvice: nákladem autora, 1948 (tisk M. Navrátil, Ivančice). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913.
- NEČAS, Ctibor. Nářeční slovníček. Archiv Jakuba Cabala, JC-01639.
- ŠVÁSTOVÁ, Ludmila. Mé vzpomínky na rody a veřejné události za mého života. Rakvický zpravodaj, 2004, č. 2, s. 5. Archiv Jakuba Cabala, JC-01423, JC-01993.
- POHL, Zdeněk. Hody. Rakvický zpravodaj, 1988, č. 2, s. 10–13.
- Hody před 115 lety (rubrika Proměny). Rakvický zpravodaj, 1991, č. 2, s. 5–8.
- REŽNÝ, Hubert. Alois Mrštík a Rakvice. Rakvický zpravodaj, 1988, č. 4, s. 10–14.
- Rakvický zpravodaj, 1991, č. 1, s. 9; 1995, č. 2, s. 1.
- Rakvický zpravodaj 2009, č. 1; 2010, č. 2 a 3; 2011, č. 1; 2014, č. 1; 2016, č. 4. Archiv Jakuba Cabala, JC-01993.
- Rakvický zpravodaj 2023, č. 2, s. 30–31; č. 3, s. 37–39.
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 34 („Salátové a masové hody“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩ ↩ ↩
-
NEČAS, C. Nářeční slovníček, heslo hodovnici. ↩ ↩
-
POHL, Z. Hody. Rakvický zpravodaj, 1988, č. 2, s. 10–13. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩
-
Hody před 115 lety (rubrika Proměny). Rakvický zpravodaj, 1991, č. 2, s. 5–8. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 180 (JC-01899). ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 33a–33b (slohové práce žáků v rakvickém nářečí „Hody“ a „Rakvické hody“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩ ↩
-
ŠVÁSTOVÁ, L. Mé vzpomínky na rody a veřejné události za mého života, přepis (vzpomínka na rok 1876). Archiv Jakuba Cabala, JC-01423. ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 32b (tužková poznámka kronikáře Rostislava Vajbara, připsaná později). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
NEČAS, C. Nářeční slovníček, heslo stárek, stárka. ↩ ↩
-
NEUVIRTOVÁ, I. Na Moravě hody, posvícení v Čechách. Rakvický zpravodaj, 2010, č. 2, s. 3–4. ↩
-
NEUVIRTOVÁ, I. Posvícení, u nás hody. Rakvický zpravodaj, 2014, č. 1, s. 2. ↩ ↩
-
Rakvičtí stárci. Rakvický zpravodaj, 2023, č. 2, s. 30–31. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 17–18 („Ej vínko, vínko“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 18. Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
Redakční rada. Úvodník. Rakvický zpravodaj, 1995, č. 2, s. 1. ↩
-
REŽNÝ, H. Alois Mrštík a Rakvice. Rakvický zpravodaj, 1988, č. 4, s. 12. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 23–24 („Rakvice sú na dolině“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩ ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 29–30 („O Pidimužíkovi“, „Divoženka“, „Smrtná neděle“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩ ↩ ↩ ↩ ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 6a („Smrtná neděle v Rakvicích“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
Ráček přivítal jaro. Rakvický zpravodaj, 2009, č. 1, s. 15–17 (Spolky v obci). ↩
-
Rakvický zpravodaj, 1991, č. 1, s. 9 (o obecních služebnících; v roce 1898 dostal rechtor „za zpívání pašijí a při procesích“ 3 zl. 65 kr.). ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 34a („Štědrovečerní zvyky a pověry“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 30–31 („Štědrovečerní zvyky a pověry“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 33b–34a („Rakvická svatba“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 31 („Rakvická svatba“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩ ↩ ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 34. Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 33 („Jak se za starých časů vařívalo“, podle vyprávění stařenky Belechové). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
ŠVÁSTOVÁ, L. Mé vzpomínky na rody a veřejné události za mého života, 2. část. Rakvický zpravodaj, 2004, č. 2, s. 5. Archiv Jakuba Cabala, JC-01993. ↩
-
HaM (námět Jakub Cabal). Svačili u tří lipek Konstantin s Metodějem? Rakvický zpravodaj, 2011, č. 1, s. 4. ↩
-
Farní kronika Rakvice 1910–2014, zápis z roku 1992 (PDF s. 108). Archiv Jakuba Cabala, JC-01712. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 11–14 („Rakvický kroj“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩ ↩ ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 6b–8a („Rakvický kroj“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
NEČAS, C. Nářeční slovníček, hesla kordula, kotúč, húseňák, klobáse, kacabaja aj. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 82 (JC-01897). ↩ ↩
-
Krojové podzimní tvoření v Rakvicích. Rakvický zpravodaj, 2016, č. 4, s. 18–19. ↩
-
NEČAS, C. Nářeční slovníček, úvod. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 28 („Poklad“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), list 35a (pověst „Poklad“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 26–28 („Čarodějnice“). Foukal píše „ještě před 40 lety“. Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
Vlastivědný sborník Rakvic (1930–1931), listy 34b–43a. Archiv Jakuba Cabala, JC-01846. ↩
-
RAK. První hrozen na Kozí hoře. Rakvický zpravodaj, 2010, č. 3, s. 5. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 19. Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
-
Od raků k Rakvicím. Rakvický zpravodaj, 2023, č. 3, s. 37–38 (přepsáno z brožury V. Foukala, 1948). ↩
-
Proč se Rakvicím říká „Kozlov“? (Rakvický zpravodaj, jaro 1978) a Proč se nám říká kozli? Rakvický zpravodaj, 2023, č. 3, s. 39. ↩
-
FOUKAL, V. 700 let Rakvic, 1948, s. 37 („Josef Eduard Kornyšl“). Archiv Jakuba Cabala, JC-01913. ↩
Jak citovat tuto stránku
CABAL, Jakub. Zvyky a tradice. In: Historie obce Rakvice [online]. Aktualizováno 17. 11. 2026 [cit. datum]. Dostupné z: https://rakvice.jakubcabal.cz/zivot/zvyky-a-tradice/