Rakvice za okupace 1938 – 1945
UdálostiMobilizace a nová hranice za humny v roce 1938, protektorát, správa obce, dodávky a černý trh, práce v Říši, odboj, perzekuce a osud rakvických Židů.
Obsah stránky
Po Mnichovu v roce 1938 se Rakvice ocitly přímo na nové státní hranici: sousední Přítluky, Zaječí i Lednice připadly Německu. Následovalo šest let protektorátu s lístky, povinnými dodávkami, prací v Říši a zatýkáním. Válečné roky zachycuje obecní kronika na stranách 83 až 158. Od strany 116 do ní psala jiná ruka než předtím, podle textu kronikářka.1 Samotné boje a osvobození v dubnu 1945 popisuje stránka Osvobození Rakvic 1945, jména obětí jsou v seznamu Oběti 2. světové války.
Rok 1938: mobilizace a Mnichov#
Do obecních voleb 12. června 1938 šlo v Rakvicích dvanáct kandidátek. Nejvíc hlasů získala Domovina a poprvé kandidovali i rakvičtí fašisté.23 Starostou byl 13. července zvolen rolník Josef Vajbar z č. 460 (Domovina), prvním náměstkem Jan Valenta a druhým náměstkem řezník Josef Vajbar z č. 134.4
Napětí na hranicích Rakvice pocítily už 21. května 1938, kdy bylo nečekaně povoláno 13 mladých mužů do Stráže obrany státu (SOS) a v dalších dnech narukovalo k vojsku dalších 26 mužů.5 V září se situace opakovala: 14. září odešlo k SOS dalších 13 mužů, 15. září bylo vyhlášeno stanné právo. Při všeobecné mobilizaci 23. září 1938 narukovalo z Rakvic asi 210 mužů.63 Následoval odvod koní, vozů a vozíků v Hustopečích a lidem byly zabaveny lovecké pušky a rádia. Z mužů, kteří nenarukovali, vznikl pracovní prapor o 92 lidech z Rakvic, který od 27. září do 5. října kopal zákopy za Přítlukami. Mosty přes Dyji hlídali členové CPO, samaritáni a sokolové.7
Mnichovská dohoda 30. září 1938 rozhodla o odstoupení pohraničí. Okresní město Hustopeče bylo obsazeno v noci ze 6. na 7. října, sousední Přítluky a Zaječí 8. října 1938. Z hustopečského okresu připadlo Říši deset obcí.8 Rakvice mezi obsazovanými obcemi jmenovány nebyly, a tak vznikla domněnka, že přijdou na řadu. Vídeňský rozhlas tvrdil, že si připojení přejí samy Rakvice i Podivín, a na pokyn obecní rady to musel 3. října vyvrátit československý rozhlas.9 Rakvice ztratily i blízkou Břeclav, kam děti dojížděly do škol a lidé za prací a na trhy.9
Nová hranice za humny#
Rakvice se staly pohraniční obcí. Ubytovala se v nich dvě družstva SOS (24 mužů, jedno složené jen z Rakvičanů), která sloužila v betonových krytech na hranicích za Valticemi, dále šestičlenná finanční stráž. Četnická stanice byla posílena ze 4 na 10 mužů a na železniční zastávce vznikla odbočka celního úřadu s pasovou prohlídkou. V hostinci U Nádraží bylo asi měsíc ubytováno 25 vojáků pěšího pluku se dvěma kulomety.10 Trať Brno – Břeclav byla přerušena; od 7. října do 6. listopadu 1938 kolem Rakvic neprojel ani vagon a spojení s Brnem udržoval autobus přes Klobouky.10
Rakvice od té doby patřily pod okresní úřad v Židlochovicích, berní úřad v Kloboukách a berní správu a katastrální úřad v Hodoníně.11 Do Lednice, Zaječí a Přítluk se smělo jen s propustkou, i když tam měl někdo vlastní pole. Kronika připomíná, že s přítluckými Němci žili Rakvičané odedávna přátelsky: vyměňovali si děti „na jazyk“, mládež chodila do Rakvic na kino a zábavy a Rakvičané do přítluckých sklepů. Do knížecího lesa „Poroty“ se už pro dříví nesmělo.12 Novou hranici vytyčily 9. a 16. ledna 1939 smíšené komise bílými koly s červenými hlavami, přesně po staré katastrální hranici s Přítlukami. Louka zvaná Kostelní a několik obecních odměrek o výměře 5 ha zůstalo v přítluckém katastru.13 O hlídkách u božích muk na přítlucké silnici je zmínka na stránce Drobné památky.
Ze zabraného území přišlo do Rakvic asi 45 uprchlíků z Pulgar, Lednice, Nových Mlýnů, Břeclavi a Valtic. Kdo měl v obci příbuzné, nastěhoval se k nim, ostatním obec pronajala volné byty a místní je obdarovávali hlavně potravinami. Celostátní sbírka pro uprchlíky „Česká koleda“ vynesla v Rakvicích 9. ledna 1939 přes 3 000 Kč.910 V opuštěném hostinci U Nádraží (č. 473) bydlely za války rodiny Hublíkova z Lednice a Veverkova z Pulgar, které Němci po záboru vyhnali z domovů.14 Ze Zaječí se v září 1938 přestěhoval do Rakvic i obvodní lékař dr. Bedřich Beneš.15
Protektorát#
Dne 15. března 1939 obsadilo zemi německé vojsko.16 Od 19. března musela celý týden viset vlajka s hákovým křížem na obecní kanceláři, poště, škole a četnické stanici. Lidé museli odevzdat všechny zbraně, zavedla se jízda vpravo, veřejné budovy a orientační tabulky dostaly německo-české nápisy a vedle koruny začala platit říšská marka (1 marka = 10 Kč).17 Do Národního souručenství vstoupilo podpisem 99 % rakvických mužů ve věku 24 až 70 let, mládež se organizovala v Mladém národním souručenství.18
Po vypuknutí války 1. září 1939 bylo nařízeno zatemnění a zakázán poslech cizích stanic; od 10. září hlídaly železniční mosty německé hlídky ubytované v hostinci U Nádraží, po nich zesílená četnická stanice.19 Dne 29. listopadu 1939 se u kostela zřítilo letadlo. Podrobnosti jsou na stránce Kostel; farní kronika ho označuje jako „aeroplán německý“.20
Správa obce#
Starosta Josef Vajbar z č. 460 byl v prosinci 1941 během své dovolené zbaven úřadu. Obecní rada navrhla na jeho místo prvního náměstka Jana Valentu, toho ale asi za tři týdny „fašisty udán“ a úřadu zbaven. Prvním náměstkem se stal kovář Josef Lang z č. 29, který pro neznalost české gramatiky přenechal vedení obce druhému náměstkovi, řezníku Josefu Vajbarovi z č. 134. Ten vedl obec do října 1943.21
Dne 5. října 1943 nastolil okresní hejtman z Hodonína novou pětičlennou „obecní vládu“, jejíž členy sám jmenoval. Předsedou byl Josef Vajbar, řezník z č. 134, členy rady obchodník František Káňa, zámečník František Polínek, kovář Josef Lang a rolník Jan Veselý. Za Langa, který odešel na vojnu, nastoupil Drahoš Průdek a po onemocnění Josefa Vajbara vedl obec jako předseda až do konce války.23 Přehled starostů je v seznamu starostů.
Všichni obecní zaměstnanci, funkcionáři a veřejní pracovníci museli „pro blaho říše“ složit do rukou starosty slavnostní slib.24 Dne 15. ledna 1941 musely být okresnímu úřadu v Hustopečích odevzdány všechny pamětní knihy psané za republiky.25
V obci působila i fašistická Vlajka. Jejím vedoucím byl zámečník František Polínek, u něhož se konaly schůze i s Němci přiženěnými do obce a kam jezdilo i gestapo. Kronika jmenuje i další členy a několik lidí, kteří v době německých vítězství „hledali osobní prospěch v německé straně“. Pokus fašistů převzít v roce 1939 obecní úřad se nezdařil; po válce byli zavřeni v Hodoníně a Polínek byl odsouzen na pět let.26
Lístky, dodávky a černý trh#
Dne 21. září 1939 dostaly domácnosti kmenové lístky a na ně lístky na cukr, chléb, maso, tuky, mléko, vejce a mýdlo, později i na uhlí a oděv. Na obuv bylo potřeba povolení od starosty. Každou domácí porážku vepře bylo nutno hlásit den předem a od ledna 1940 se z ní odevzdával špek.27 Dne 25. října 1939 si říšská branná moc ve Velkých Pavlovicích hned odvedla 15 nejlepších rakvických koní a dalších 19 odvedla.28 Od roku 1940 se odevzdávalo 60 vajec ročně z každé slepice.29
Povinné dodávky byly vysoké. V roce 1940 měla obec dodat 30½ vagonu ječmene, tedy skoro celou sklizeň; po protestu byla dodávka snížena na 10 vagonů, zato dodávka pšenice zvýšena ze 400 na 770 q.30 Na rok 1944 byl předpis 40 vagonů tvrdého a 30 vagonů krmného obilí a 1 770 q masa; kolik se splnilo, se nezjistilo.31 Po vypršení nájmu si velkostatek na podzim 1942 vzal do vlastní správy pozemek na Kopcích ( Panský dvůr a Syndikát), v roce 1944 museli drobní zemědělci obdělávat „státní řepu“ na bývalých pozemcích Heřmana Spitze a každé číslo popisné vykopat 2 áry řepy na Trkmanci.3233 Dobře se prodávala zelenina: jen podivínská sběrna vykoupila z Rakvic v roce 1942 přes 105 tun rajčat a 58 tun okurek.34
Po pádu Stalingradu se příděly zmenšovaly a do Rakvic jezdili měšťané z každého vlaku. Na vesnici se platilo hlavně sádlem a vínem: za pracovní boty se dávala 2 kg sádla, za gumáky 4 kg. Kilogram sádla stál na černém trhu 1 000 až 1 200 Kč.3536
„Sádlo bylo nad zlato!“
Na válečné účely byly v březnu a dubnu 1942 odevzdány tři kostelní zvony ( Kostel – Zvony). Náhradou pořídila farnost v roce 1943 malý zvon ze zinkové slitiny od firmy R. Manoušek v Brně-Husovicích.37 Povodně, které Rakvice postihly každý rok v letech 1938 až 1941, popisuje stránka Trkmanka, rybníky a jezera.
Práce v Říši a totální nasazení#
Už na jaře 1939 odcházeli rakvičtí dělníci na šestiměsíční smlouvy do Německa: do Berlína, do přístavů v Brémách a jinde, jedna četa do Lince. Další pracovali na stavbě dálnice, silnice z Velkých Pavlovic do Bojanovic nebo v Brně. Nezaměstnanost zmizela a některý dělník si vydělal i 50 Kč denně.38 Farní kronika k roku 1940 poznamenává, že mnoho rakvických mužů bylo na práci v Německu a vydělalo si dost peněz.20
Od roku 1943 už šlo o nucené nasazení. V lednu a únoru 1943 byli k pracovní povinnosti povoláni mladí muži ve věku 20 až 24 let.39 Kdo nepracoval prokazatelně v zemědělství nebo v továrně, byl přikázán do zbrojního průmyslu doma nebo v Německu; kvůli pracovním silám se zavíraly živnosti, hostince a obchody kromě potravinových.40 Za útěk z práce v Německu byli vězněni Joža Polínek, Ludvík Trybert (čtení nejisté), Josef Konečný a železničář Václav Foukal, který zemřel v Terezíně. Při náletech zahynuli na nasazení Ludvík Böhm, Vít Obhlídal (v Heilbronnu), Neuhauser (ve Vídni) a Šoupalová (v Brně).41 V roce 1944 musel z každého domu jeden člověk na týden opravovat sesutý železniční násep a 13 párů potahů vyváželo dříví z lesů za Hodonínem.33
Spolky, kultura a rozhlas#
Dne 12. října 1941 byla rozpuštěna Česká obec sokolská a jmění rakvického Sokola zabaveno, v činnosti zůstalo jen kino (viz Palírna a sokolovna).21 Mládež se měla sdružovat v Kuratoriu pro výchovu mládeže, jehož místní vedoucí se podle kroniky snažil vést ji „v duchu sokolském“. V sokolovně a v hostinci u Mazánků se i za války hrálo divadlo a koncertovalo, v dubnu 1943 přijela pražská společnost s herečkou Zdeňkou Sulanovou.42
Rakvičané pilně poslouchali cizí rozhlas – Londýn, Moskvu, později i švýcarské stanice nebo italské Bari. Rádia byla několikrát zabavena a v dubnu 1943 byly ze všech přijímačů vystřiženy krátké vlny; ke každému přišel lístek „Pamatuj, že poslouchání cizího rozhlasu se trestá i smrtí“. Hromadně se přesto poslouchalo dál.26 Dne 20. července 1941 shazovalo letadlo nad obcí letáky s velkým „V“ (Viktoria), které se pak objevilo namalované na obecní kanceláři, poště i na vratech.43
Škola za války#
Ředitel měšťanské školy František Hadaš odešel z Rakvic hned v září 1938 a na obecnou školu přišli učitelé ze zabraného území.12 Novým ředitelem měšťanky se stal J. Hrůza, odborný učitel z Rajhradu.20 Dne 19. září 1940 zemřel řídící učitel obecné školy Karel Mucha.24 V měšťance byla od roku 1939 mateřská školka.1824
Pro nedostatek uhlí se v zimě nevyučovalo: od 1. února do 4. března 1940 a od 21. prosince 1941 do konce února 1942.4445 Na staré obecné škole visel nápis „Volkschule“ a němčina se učila už od první třídy. Kronika poznamenává, že starší děti se tomu smály, na mladší ale působila.42 Dějiny školy popisuje stránka Škola.
Odboj a perzekuce#
Hned v roce 1941 byli zatčeni Stanislav Foukal, sedlář Václav Dobrovolný, učitel Břetislav Opršal, František Herzán, Josef Straka a Josef Medek, v roce 1943 Josef Filípek a ke konci války František Pohl. Byli vězněni pro ilegální činnost, zčásti jako členové komunistické strany.41 Kronikářka píše o „Břetislavu Úpšalovi“; náhrobek, pomník i Rakvický zpravodaj uvádějí Břetislava Opršala, učitele v Lanžhotě a Podivíně, který zemřel 11. dubna 1942 v Mauthausenu.4146 František Pohl, mechanik u firmy Baťa ve Zlíně, byl členem odbojové skupiny Naše pravda, spolupracující s parašutistickým výsadkem Clay-Eva; zatčen byl v únoru 1945 a zahynul v dubnu 1945 v Mauthausenu.46 Po atentátu na Heydricha obklíčilo 2. června 1942 obec asi 200 německých vojáků a prohledávali stavení.47
Z koncentračních táborů a věznic se nevrátilo sedm Rakvičanů, kronikářka spolu s oběťmi náletů napočítala 12 mrtvých mladých lidí.48 Z vězení se vrátili Josef Straka (Dachau), učitel František Zelený, Alois Freiman, František Průdek mladší (40 dní v Kounicových kolejích), Marie Manková (rok v Ravensbrücku) a další.48 Za hranice uprchli a ve vojsku bojovali Jaroslav Hajda (Francie a Anglie), Oldřich Veverka (Francie), Stanislav Stehlík a Rostislav Průdek (SSSR); za Hajdu byl jako rukojmí vězněn jeho bratr.4849 Partyzáni v otevřené krajině bez lesů nepůsobili, spadly tu jen dva padáky.48
Rakvičtí Židé#
Židovské rodiny se v Rakvicích usazovaly od 2. poloviny 19. století (Kohn, Spitz, Hohenberg, Rosenzweig, Hofman, obchodník Bauer zvaný „Baorek“ a další). Za republiky tu žily už jen tři rodiny: statkář Heřman Spitz (č. 32), statkář Max Kohn (č. 94) a jeho syn Erich.5051
Erichu Kohnovi někdo v zimě 1940/41 vytloukl okna a vyhrožoval mu, takže se s rodinou odstěhoval do Podivína; později byla vyražena okna i jeho otci. V květnu 1941 byli židovští muži povoláni k pracovní povinnosti. Na statky Spitze a Kohna dosadily úřady německého komisaře. Lékaři Bedřichu Benešovi byla v roce 1940 zakázána praxe.5253 Heřman Spitz převedl v roce 1939 majetek na manželku, která nebyla židovka; v prosinci 1940 se musel z č. 32 vystěhovat do sousedního domku a 26. července 1941 zemřel.5354 Max Kohn spáchal 28. října 1941 sebevraždu, když dostal zprávu, že se má z domu i s rodinou vystěhovat.53 Dne 24. listopadu 1941 zabral židovské statky, i ten připsaný Spitzově ženě, velkostatek Pavlovice-Trkmanec a během týdne rozprodal nářadí, dobytek, obilí i drůbež.53
Zbytek Kohnovy rodiny byl odvezen do Terezína a odtud do vyhlazovacích táborů. Podle Ctibora Nečase odjeli 19. března 1942 z Boskovic David a Evženie Kohnovi, 4. dubna 1942 z Brna Bedřich Kohn s dcerou Věrou a Josefa Weiglová a 27. ledna 1943 z Uherského Brodu Arnošt, Erich, Alice a Františka Kohnovi. Válku nepřežil nikdo z nich.51 Doktor Beneš, který žil ve smíšeném manželství, byl transportován do Terezína až v roce 1945 a dočkal se tam osvobození.51 Jména jedenácti členů rodiny nese pamětní deska na pomníku padlým, kterou obec zabudovala při jeho opravě začátkem 90. let (viz Drobné památky).5556
Podrobně osudy rakvických Židů popisuje studie Ctibora Nečase Šoa – vyhubení rakvických židů.
Konec války#
V noci z 24. na 25. srpna 1944 vyděsil obec výbuch muničního skladu v Bořím lese za Poštornou, který bylo slyšet celou noc. Z Vídně a z Vídeňského Nového Města doléhalo dunění bombardování a 20. listopadu 1944 byly bombardovány Břeclav a Hodonín.3157 V lednu 1945 bylo vylosováno sedm mladých zemědělců na zákopové práce a na jaře začali Němci obec opevňovat. Boj o Rakvice 15. dubna a příchod Rudé armády 16. dubna 1945 popisuje stránka Osvobození Rakvic 1945.58
Zdroje#
- SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 83–99 (Archiv Jakuba Cabala, JC-01897), s. 100–142 (JC-01898) a s. 143–158 (JC-01899).
- Farnost Rakvice, Farní kronika 1910–2014, zápisy z let 1940–1943 (pdf s. 60–62). Archiv Jakuba Cabala, JC-01712.
- NEČAS, Ctibor. Šoa – vyhubení rakvických židů. Rukopis.
- SUCHYŇOVÁ, Františka. Doplňky k dějinám obce Rakvic. Strojopis, 1940, s. 31 (č. 32). Archiv Jakuba Cabala, JC-01910.
- Pomník padlým v Rakvicích, desky „Rodina Kohnova – Osvětim 1943“ a „Za svobodu 1939–45“. Fotografie J. Cabal, 30. 11. 2018. Archiv Jakuba Cabala, JC-01383.
- Rakvický zpravodaj, 1988, č. 3 (přehled dějin obce).
- Rakvický zpravodaj 1991/2, Rakvické osobnosti (Jaroslav Hajda).
- REŽNÝ, Hubert. Rakvické osobnosti (František Pohl, Břetislav Opršal). Rakvický zpravodaj 1991/4.
- OBHLÍDAL, R. Návrat. Rakvický zpravodaj 1992/3.
- VAJBAR, R. Poslední rakvický starosta za první republiky. Rakvický zpravodaj 1993/3, s. 8–9.
- VAJBAR, Rostislav. Hostince v Rakvicích. Rakvický zpravodaj, 2021, č. 2, s. 22–27. Archiv Jakuba Cabala, JC-01993.
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 115–116 (JC-01898); na s. 123 píše pisatelka v první osobě („nemohla jsem“). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 85 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 86 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 83–84 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 90 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 91 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 92–93 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 94 (JC-01897). ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 95–96 (JC-01897). ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 97 (JC-01897). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 98 (JC-01897). ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 99 (JC-01897). ↩
-
VAJBAR, Rostislav. Hostince v Rakvicích. Rakvický zpravodaj, 2021, č. 2, s. 25. Archiv Jakuba Cabala, JC-01993. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 88 (JC-01897); NEČAS, C. Šoa – vyhubení rakvických židů. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 100 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 102 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 101 (JC-01898). ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 106–107 (JC-01898). ↩
-
Farnost Rakvice, Farní kronika 1910–2014, zápis z roku 1940, pdf s. 60 (JC-01712). ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 131–132 (JC-01898). ↩ ↩ ↩
-
VAJBAR, R. Poslední rakvický starosta za první republiky. Rakvický zpravodaj, 1993, č. 3, s. 8–9 (podle zápisů Josefa Vajbara). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 149 (JC-01899). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 123 (JC-01898). ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 124 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 141–142 (JC-01898). ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 109–110 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 111 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 120 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 121–122 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 151 (JC-01899). ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 138 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 153 (JC-01899). ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 137 (JC-01898); přesně 105 607 kg rajčat a 58 234 kg okurek. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 142–144 (JC-01898, JC-01899). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 145 (JC-01899). ↩
-
Farnost Rakvice, Farní kronika 1910–2014, zápis z roku 1943, pdf s. 62 (JC-01712): zvon o průměru 400 mm a váze 52,5 kg, s příslušenstvím za 1 522,50 Kč. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 107–108 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 139 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 146 (JC-01899). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 147–148 (JC-01899); jméno „Trybert“ je v kronice psáno nezřetelně (snad „Frýbert“). ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 140 (JC-01898). ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 130 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 119 (JC-01898); farní kronika k roku 1940 uvádí prodloužené pololetní prázdniny (JC-01712, pdf s. 60). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 134 (JC-01898). ↩
-
REŽNÝ, Hubert. Rakvické osobnosti. Rakvický zpravodaj, 1991, č. 4; náhrobek rodiny Opršalovy na hřbitově v Rakvicích, Archiv Jakuba Cabala, JC-01375; deska „Za svobodu 1939–45“, JC-01383. ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 135 (JC-01898). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 148 (JC-01899); dvanáctým jménem je patrně tužkou připsané „+ Němeček“ (čtení nejisté). ↩ ↩ ↩ ↩
-
Rakvické osobnosti [Jaroslav Hajda]. Rakvický zpravodaj, 1991, č. 2. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 128–129 (JC-01898); kronika píše „Khon“ a „Špitz“. ↩
-
NEČAS, Ctibor. Šoa – vyhubení rakvických židů. ↩ ↩ ↩ ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 127–128 (JC-01898); komisař se podle kroniky jmenoval „Vekšojda“ (čtení nejisté). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 129 (JC-01898). ↩ ↩ ↩ ↩ ↩
-
SUCHYŇOVÁ, F. Doplňky k dějinám obce Rakvic, 1940, s. 31 (č. 32), s ruční poznámkou (JC-01910). ↩
-
Pomník padlým v Rakvicích, deska „Rodina Kohnova – Osvětim 1943“; fotografie z 30. 11. 2018, Archiv Jakuba Cabala, JC-01383. ↩ ↩
-
OBHLÍDAL, R. Návrat. Rakvický zpravodaj, 1992, č. 3 (deska odhalena „v letošním roce“); zpráva o hospodaření obce, Rakvický zpravodaj, 1994, č. 1, ji řadí k opravě pomníku v roce 1993. ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 152 (JC-01899). ↩
-
SOkA Břeclav, C 60, Kronika obce Rakvice 1919–1970, s. 154–155 (JC-01899). ↩
Jak citovat tuto stránku
CABAL, Jakub. Rakvice za okupace 1938 – 1945. In: Historie obce Rakvice [online]. Aktualizováno 17. 11. 2026 [cit. datum]. Dostupné z: https://rakvice.jakubcabal.cz/udalosti/okupace-1938-1945/